Časopis Naše řeč
en cz

Konstanty a proměnné morfologických dotazů v jazykové poradně

Martin Prošek

[Články]

(pdf)

-

[1]1. Úvod

Dotazy na morfologické jevy tvoří přibližně dvanáct procent z celkového počtu dotazů, které jazyková poradna ročně obdrží. Při celkovém počtu přesahujícím 6 000 dotazů za rok 2004 a cca 8 000 v roce 2005 tvoří nezanedbatelnou složku okruhu všech jazykových jevů, které poradna vysvětluje nebo pomáhá řešit. Naším cílem je přinést v této stati rámcový přehled morfologických dotazů z poslední doby, a to se zřetelem k rozlišení opakujících se dotazů, které jsou pokládány i po mnoho let, od nových jevů, které se v poradenské praxi vyskytují teprve v posledních letech.

Morfologická problematika byla naposledy samostatně zpracována v podrobné studii J. Šimandla.[2] Případné podobnosti, či dokonce shody ve výčtu jevů v této práci a v Šimandlově studii jsou nevyhnutelné a slouží k tomu, aby si čtenář mohl udělat představu o opakujících se jevech. Případy zpracované v dřívější studii (nedošlo-li u nich k posunu chápání ze strany tazatelů, změně doporučovaného řešení apod.) zde blíže nekomentujeme.

Celkový počet vznesených dotazů každoročně narůstá a při kapacitních možnostech jazykové poradny se začíná dostávat na hranici jejích možností. Ze strany veřejnosti navíc sílí požadavek na možnost vyhledání informací o jazyce v elektronické podobě v síti Internet. Neúměrný nárůst dotazů, zejména těch, které lze vyřešit s pomocí základních příruček, a volání po elektronizaci jazykových dat se kolektiv pracovníků oddělení jazykové kultury rozhodl řešit změnou koncepce práce jazykové poradny – vytvořením elektronické jazykové příručky,[3] která by svým obsahem odpovídala charakteru a rozsahu jazykové problematiky objevující se v dotazech. Projekt internetové příručky byl zahájen v roce 2004, způsob práce poradny však předtím ještě prošel přípravnou fází, během níž byla shromažďována potřebná data [175]a interní zdroje jazykové poradny se přizpůsobovaly budoucí elektronizaci. Pro tuto stať je relevantní změna způsobu vedení interní poradenské databáze,[4] z níž čerpáme níže zpracovaný materiál.

 

2. Charakteristika zpracovaného materiálu

Materiálovým podkladem této stati je celkem 359 dotazů z poradenské databáze, které jsou označeny tzv. lingvistickým zařazením „morfologie“. Byly do databáze uloženy v období od 30. září 1999 do 31. prosince 2004 a obsahují údaje z telefonických, e-mailových i dopisových dotazů.[5] Hovoříme-li o morfologických jevech, rozumíme jimi zde jak dotazy na volbu náležitého morfu,[6] tak dotazy na celá paradigmata („jak se skloňuje…?“).

Soubor dat analyzovaných v této stati se podstatně liší od dat ve stati J. Šimandla. Důvodem je zmíněné směřování k nové formě poradenské práce. Od počátku června 1999 se do databáze začaly ukládat pouze ty e-mailové dotazy, které nemají rutinní charakter,[7] a později ty, které jsou relevantní pro budoucí příručku.[8] Zpracovaný materiál tedy nereprezentuje zcela přesně konkrétní nejfrekventovanější dotazy, nýbrž spíše prototypové příklady problematiky, která bude zapracována do internetové příručky. Některé dotazy se mohou týkat většího počtu jevů téhož typu („jak se skloňují pomnožná jména vrata, housle, dveře“) nebo více morfologických jevů. V takovém případě se v této stati omezujeme pokud možno na ty jevy, které obohacují dosavadní lingvistické poznání.

 

3. Analýza morfologických dotazů

Analýza je členěna podle obvyklé lingvistické strukturace.[9] Postupujeme podle slovních druhů – od podstatných jmen ke slovesům, u podstatných jmen probíráme [176]samostatně apelativa a propria, pro přehlednost při velkém množství dotazů rozlišujeme i okruhy dotazů týkajících se jedné gramatické kategorie (rod, číslo). Anglicismy vyčleňujeme pro jejich specifičnost do samostatného okruhu.

V analýze je též přihlédnuto k poradenským „konstantám“ a „proměnným“. Ty lze pojímat ze dvou hledisek: se zřetelem k časovému průběhu poradenské praxe bychom dotazy mohli dělit na pravidelně se opakující a dotazy objevující se náhodně a zpravidla dočasně (většinou v reakci na aktuální společenské dění); se zřetelem k řešení by bylo možno rozlišit dotazy, jejichž řešení se po sledované období nemění, a dotazy, které lze řešit odlišně oproti předchozímu stavu (mezníkem může být úprava řešení jevu v kodifikačních příručkách, změna chápání/úzu u výrazů dosud nekodifikovaných apod.). Důsledné rozlišení těchto aspektů je však obtížné a text by znepřehlednilo. Naše pojetí bude tedy zjednodušeno.

Dlouhodobě opakované, často kladené dotazy probíráme v analýze nejdříve. Dále postupujeme k jevům méně typickým či k jednotlivostem, podle typu problematiky a charakteru záznamů. Nové jevy, vyskytují-li se v dané oblasti, jsou probírány vždy na konci příslušného oddílu. Označení „nový jev“ je třeba chápat se zřetelem k poradenské praxi. Budeme jím rozumět dotazy objevující se v poradenské praxi poprvé ve sledovaném období (od 30. září 1999 do 31. prosince 2004) nebo dotazy zaznamenané poprvé již v předchozím období.[10] Dotazy zachycené poprvé před 30. září 1999 bývají zaznamenané též ve sledovaném období, tj. po uvedeném datu, a to zpravidla s doplněním nových poznatků nebo nových jevů shodného typu.

U některých konkrétních případů konfrontujeme řešení doporučované v kodifikačních příručkách s korpusovými sondami nebo se zjištěním úzu v internetových dokladech. Tato konfrontace neznamená, že budoucí internetová příručka nebude respektovat platné tištěné kodifikační příručky. Konfrontace tohoto typu pouze dokládá, že poradenští pracovníci se někdy ocitají v úzkých, jestliže je dotaz motivován právě pochybnostmi o řešení v příručkách.

 

[177]3.1. Substantiva – apelativa

3.1.1. Maskulina

K nadčasovým konstantám morfologických dotazů patří problémy s volbou pádové koncovky v těch pádech, v nichž je možno volit z dublet. Tazatelé u takových dotazů většinou vycházejí z předpokladu, že právě jedna z možností v daném případě je správná, a to bez ohledu na zapojení slovního tvaru do věty. Nejtypičtějším představitelem problémů s dubletami je volba pádové koncovky v genitivu jednotného čísla a v lokálu jednotného i množného čísla substantiv, která se skloňují podle vzoru „hrad“. Z mnoha dokladů uveďme opakující se dotazy na tvar lokálu plurálu substantiva plech a související obavu z homonymie s lokálem plurálu feminina pleš při užití koncovky -ích. Věc lze snadno vyřešit ve prospěch užití koncovky -ách u substantiva plech nahlédnutím do SSČ. Obava z tvarové homonymie byla též příčinou návrhu tazatele důsledně užívat koncovku -ách v lokálu plurálu substantiva vzorek, aby nedošlo k záměně s týmž tvarem substantiva vzorec. Substantivum vzorek má v lokálu plurálu variantní zakončení -ách i -ích, vzorec může mít pouze zakončení na -ích. Homonymii se tedy lze snadno vyhnout volbou koncovky -ách u podstatného jména vzorek.

Pochybnost o srozumitelnosti slova při koncovce -ích vyvstává především u přejatých substantiv jako gag, airbag, makrofág (u posledního výrazu i pro možnost zaměnitelnosti s týmž tvarem feminina makrofáze). Podle ČNK se lokál u těchto substantiv prakticky nevyskytuje, zachycen je jediný výskyt tvaru airbazích, ale žádné výskyty tvarů *airbagách, *gagách, *gazích. Jiné výsledky získáme z internetových textů prostřednictvím internetového vyhledávače Morfeo. Dotazem na tvar airbagách obdržíme 19 odkazů, tvar airbazích najdeme zastoupen v 17 odkazech. Tvary *gagách, *gazích nejsou doloženy. Teoreticky lze u obou substantiv počítat s kolísáním, u jednoslabičného gagu je však základní podoba natolik zastřena, že bychom v praxi dali přednost spíše nealternujícímu tvaru gagách. Termíny makrofág a makrofáze se užívají v biologii, vzniká zde tedy obava z nežádoucí záměny při užití tvarů makrofágách/makrofázích (tvar na -ích může být od makrofág i makrofáze). Volbu tvaru je možno řešit s ohledem na kontext. V případě, že by se v jednom textu vyskytly uvedené tvary obou slov, je u substantiva makrofág nasnadě užít v lokálu plurálu koncovku -ách, zatímco u téhož tvaru substantiva makrofáze je koncovka -ích jedinou možností.

Dotazy na měkké deklinační typy maskulin jsou zastoupeny např. ověřováním tvaru nominativu plurálu substantiv špicové (plemeno psa, j. č. špic) a opakovaně skloňováním substantiv lidé, koně. V případě lidé/lidi tazatelé váhají s užitím koncovek -é/-i v nominativu plurálu (zejména pro jejich rozdílný stylový příznak), u druhého substantiva jde o volbu koncovky -í/-ů v genitivu plurálu a -i/-ovi v dativu singuláru (lze koní i koňů, koni i koňovi). Morfonologické alternace při deklinaci motivovaly dotaz na substantiva pestřec a pestrokřídlec. Doporučení je nasnadě: [178]maskulina na -ec mají v genitivu zakončení s alternující morfémovou nulou,[11] genitivní tvary pestrce, pestřce jsou navíc kodifikovány v SSČ a PČP, genitiv pestrokřídlce pak v PSJČ a SSJČ. V úzu nejsou tyto tvary příliš frekventované. Korpus SYN2005 uvádí tři doklady genitivních tvarů od názvů živočichů zakončených na -ec, všechny s nealternujícími kmeny: páskokřídlece, drsnokřídlece, ptakokřídlece.[12]

V oblasti přejatých slov patří k opakovaným dotazům skloňování slov paparazzi (vzor „kuli“) a pétanque (ASCS: pétanque neskl., lze užít i počeštěnou variantu petank a skloňovat ji podle vzoru „hrad“). K solitérním patří dotaz na ověření tvarů slova farizeus (gen. farizea), označeného už v PSJČ jako archaické, dnes se užívá spíše farizej.

 

3.1.2. Feminina

U feminin tradičně působí potíže kolísání mezi vzory „píseň“ a „kost“, např. pravomoci/pravomoce.[13] Řidší jsou případy rozhodování mezi vzory „žena“ a „růže“ (konzola/konzole[14]). Určení správného tvaru podle větného kontextu je např. předmětem dotazu dům na půl cesty, nebo dům na půli cesty? Je typickým jevem, že z dotazu nevyplývá, zda tazatel připisuje správné znění věty volbě koncovky (zda váhá, který tvar substantiva půl je v příslušném pádě správný[15]), či zda jde o volbu náležité pádové formy na rovině denotace („Je tento pád správný pro skutečnost, kterou chci vyjádřit?“). Dotazy tohoto typu je tedy nutno řešit žádostí o upřesnění kontextu.

Zaznamenány jsou i opakované dotazy na morfonologické alternace genitivu plurálu substantiva karta. Řešení nalezneme jak v SSČ, tak v SSJČ a v PMČ: u alternujících tvarů zaznamenává sémantické diference: kart = karty v kartotéce, karet = hrací karty.[16]

K nejčastěji pokládaným dotazům se řadí přechylování obecných jmen, a to ať jde o potřebu vytvořit náležitou podobu derivátu a o jeho skloňování, nebo o sociálně-pragmatickou podstatu jevu jako takového. Databáze k této problematice zaznamenává dva dotazy. Jeden se týká zřídka užívané (SSJČ) přechýlené podoby („existuje vůbec?“) substantiva kmet — kmetice, druhý konotací spojených v dnešní [179]češtině se substantivem radová.[17] V otázce přechylování viz též dále oddíl o osobních jménech.

Tradičně problematické je skloňování ženských jmen zakončených na skupinu samohlásek (typ „idea“ a příslušné podtypy), v databázi jsou zachyceny výrazy trachea a dysmenorea, u nichž tazatel váhal nad podobou dativu singuláru. Poradna nedoporučuje dativy na -eji, přiklání se k tvaru bez vkladného -j-: trachei, dysmenorei.[18]

Novým jevem[19] je v dotazech jazykové poradny skloňování názvů italských těstovin, v dotazovém materiálu máme zachyceny typy garganelli, tagliatelle, tortellini. Poradenské řešení zde vychází z předpokladu, že rodově se názvy budou řídit analogií s vžitými slovy těstoviny či špagety, tedy že půjde spíše o feminina, nevylučuje však prozatím ani maskulinní tvary, a to především v dativu a v lokálu (tortellinům apod.). Z nečetných a nepříliš reprezentativních korpusových dokladů vyplývá, že autoři textů raději ponechávají původní tvar názvu nesklonný. Např. název tagliatelle je zastoupen 7 doklady, z toho ve třech případech je použit ve funkci akuzativu (… když jim číšník s uštvaným výrazem konečně přinesl rizoto s houbami a tagliatelle s kuřetem, které položil na stůl se zběžnou omluvou), genitivu (kleště a lžíce na špagety usnadňují nabírání dobře okapaných špaget … nebo jiných dlouhých těstovin jako tagliatelle, tortellini)[20], zbytek dokladů jsou nominativy.

 

3.1.3. Neutra

Z tradičních dotazů vybíráme volbu koncovky lokálu plurálu u výrazů specifikum, afrodisiakum, u nichž se tazatelům tvary *specificích, *afrodisiacích oprávněně nezdály nejvhodnější; koncovka -ích nabývá u neuter knižního charakteru. Neplatí to však obecně, u substantiva riziko jsou tvary na -ích v úzu četnější: v korpusu SYN2005 je 80 výskytů tvaru rizicích, 12 tvaru rizikách. Morfeo uvádí 5 708 tvarů na -ích oproti 559 tvarům s -ách.

Dotaz na substantivum jho dokládá skutečnost, že dotazy jazykové poradně vycházejí nejen z potřeby určit konkrétní správný tvar ohebného slova ve školním úkolu, v kontextu konkrétního komunikátu apod., ale i z přemýšlivého postoje tazatele k jazyku. Obvykle se týkají periferních tvarů, pro něž tazatelé nenacházejí oporu ve vlastním jazykovém povědomí. Předmětem zájmu tohoto konkrétního dotazu je tvar genitivu plurálu: jeh (uvedený v PČP).[21]

[180]Oproti tomu existují dotazy na tvary, které patrně vycházejí především z jazykového povědomí tazatelů, přesněji z intuitivní analogie. V našem konkrétním případě byl vznesen dotaz na genitiv plurálu substantiva kilo, které je podle SSČ ve spojení „s číslovkou pět a výše nesklonné“. Tazatel však přesto patrně analogii se spojeními s nižší číslovkou pociťuje, proto vznáší dotaz, zda je možné i skloňovat: pět kil.[22] Do oficiálních, spisovných projevů poradna genitivní tvar s nulovou koncovkou nedoporučuje, v souladu s kodifikací, přesto se však v úzu daný tvar vyskytuje. Korpus SYN2005 vykazuje 83 výskytů, převážně v beletristickém textu.

U slov cizího původu patří ke stálým dotazům okruh slov na -um, zejména datum. Odpověď poradny, vycházející z platné kodifikace, je pro stále větší okruh tazatelů překvapivá: genitiv singuláru data, nominativ plurálu data od datum i data coby pomnožné označení počítačových dat; rozlišení kalendářních a (nejen) počítačových dat je ve spisovné češtině možné pouze pomocí opisných vyjádření; skloňování datum *datumu by nebylo systémové (vedle např. maximum maxima). Jak dlouho je však ještě udržitelné upozaďování argumentu funkčního? Je možné zcela opomenout fakt, že přechod k jinému rodu a deklinačnímu typu umožňuje snadno lišit významy? Rozhodující je pro tazatele často též uzuální hledisko. Na poradnu se totiž nezřídka obracejí také počítačoví odborníci, pro něž je v současnosti distinkce *datumy × data již normou mající oporu v jejich běžné komunikační praxi. Totéž platí i pro geodety.[23]

Naopak někdy váhavě využívanou distinkcí je kodifikované nákup v Centrumu (lze též v Centru – název nákupního střediska), interferující s nákupem v centru města.

Nejistotu pociťují tazatelé též při skloňování neuter, u nichž v nepřímých pádech dochází k rozšíření kmene: charisma charismatu či která mohou v nepřímých pádech přizpůsobovat hláskovou podobu kmene výslovnosti: flamenco flamenca i flamenka.[24]

K plurálovým tvarům slov typu kakao, rodeo a k jejich nejednotnému řešení v mluvnicích podal výklad J. Šimandl[25]. Dotazy tohoto typu je poradna, která by se měla řídit především stavem popsaným v příručkách, nucena řešit způsobem „najdi [181]tvar, který kodifikace nezakazuje“. Plurál lze řešit různě. V souladu s MČ2 a PMČ bude 2. p. kakaí, ostatní pády pravidelně podle vzoru „město“: 3. p. kakaům, 6. p. kakaech, 7. p. kakay. Stejné paradigma doporučuje MČ2 i pro tvary substantiva rodeo, avšak PMČ u typů na -eo (na rozdíl od typů na -ao) připouští též koncovky podle měkkého vzoru v dativu (rodeům/rodeím), v lokálu (rodeech/rodeích)[26] a v instrumentálu (rodey/rodei). Lokál plurálu rodeích a instrumentál rodei pak jako jedinou variantu uvádějí shodně PČP i SSČ. V úzu se plurálové tvary téměř nevyskytují. ČNK neuvádí žádné výskyty plurálových tvarů slova kakao (nominativ pomíjíme), u substantiva rodeo je zachycen jediný tvar: rodeí. Výskyty v internetovém vyhledávači Morfeo jsou vpravdě ojedinělé, mimo irelevantní případy (cizojazyčné stránky, automatická analýza tvarů na stránkách brněnské Masarykovy univerzity) jsme nalezli dva dativy rodeům, jeden genitiv kakaí a jeden instrumentál kakai. Tazatelé jazykové poradny zpravidla považují za výhodné zejména tvary, které lze vyvodit podle zakončení nominativu singuláru. Toto hledisko bývá v chápání tazatelů nadřazeno hláskové stavbě kmene a výslovnosti daného tvaru, které vedou k rozdílným řešením v mluvnicích. Proto jsou z pohledu tazatelů preferovány zvláště tvary s kakay, rodey (MČ2), avšak jejich uplatnění v reálné komunikaci je diskutabilní.

Velká arkána je název souboru tarotových karet, tvar nominativu plurálu neutra. Dotaz týkající se tohoto spojení byl primárně motivován snahou zjistit jeho význam („co znamená ta arkána?“). Tazatel se domníval, že jde o nominativ singuláru feminina, o název jedné ze souboru karet. Homonymie obou tvarů nemýlila pouze tohoto tazatele, v úzu se doklady ve femininu objevují: připadám si jako Herkules z velké tarotové arkány; ďábel sedí ve velké arkáně na trůnu a hadí síla mu prohořívá tělem vzhůru a na vrcholu hlavy šlehá (oba příklady korpus SYN2005), spojení velké arkány s 15 kartami, tajemství velké arkány, Tarot obsahuje 78 karet, rozdělených na dva celky Velkou a Malou arkánu, Malá Arkána prý vznikla až ve středověku (příklady Morfeo, zachován autentický pravopis dokladů). Správné řešení je, že jde o zastaralý knižní výraz s významem ‚tajemství‘, nominativ singuláru arkanum, gen. -a (NASCS).

V posledních letech obohatily češtinu také nečetné názvy potravin zakončené na -u: tiramisu, tofu, které zůstávají nesklonné. I ta jsou předmětem dotazů, protože zde analogie a povědomí tazatelů selhává. Rozpaky nad možností přiřazení tvaru k deklinačnímu typu vyvolávají u tazatelů i jiná přejatá nesklonná neutra: puzzle[27], pare/paré, bienále.

 

[182]3.1.4. Volba tvaru podle rodové příslušnosti slova a životnosti

Skloňování obvykle plurálového slova hranolky je typický příklad neustále opakovaného dotazu. Fakt, že hranolky jako název přílohy k jídlu se vyskytují převážně v plurálových tvarech, vede k pochybnostem o rodové příslušnosti a správném skloňování. Jde o jméno rodu mužského neživotného, 1. pád jednotného čísla je hranolek. Tazatelé váhají především nad tvary genitivu: bez hranolků / *bez hranolek, dativu k hranolkům / *k hranolkám a instrumentálu: s hranolky / *s hranolkami.[28]

Dalším tradičním a častým předmětem dotazů v této oblasti jsou podstatná jména kolísající v rodě a jména obourodá (prostor/prostora, jatky/jatka, hyacint/hyacinta — „co je správně?“). U typu prostor/prostora převažují tvary ženského rodu v množném čísle, v čísle jednotném jsou běžnější tvary mužského rodu. Je-li prostor pojímán jako neohraničený, užívá se tvaru prostor (vesmírný prostor), v opačném případě se uplatňují i tvary ženského rodu (v prostorách školy je kouření zakázáno).[29] U typu jatky/jatka je podle SSČ neutrální podoba jatka, protože jatky jsou charakterizovány jako obecněčeské a knižní. Oproti zmíněným typům jsou varianty hyacint/hyacinta rovnocenné.[30] Zaznamenány jsou i dotazy na rod lišící se podle gramatického čísla substantiva (dítě – stř. / děti – žen.), obvykle bývají motivovány potřebami školního vyučování. Adjektivní typy zastupuje dotaz na rod substantiva rukojmí.[31]

Zaznamenán je i ojedinělý dotaz, zda je správný singulárový tvar obrouček, či obroučka pro označení obruby brýlí. Z převážně užívaných plurálových tvarů nové obroučky, brýle bez obrouček, na obroučkách, brýle s obroučkami bylo pro tazatele obtížné vyvodit správnou podobu základního tvaru: obroučka (zdrobnělina od obruč). I v praxi se ojediněle setkáme s tvary mužského rodu. V korpusu SYN2005 jsou zachyceny 3 doklady maskulinního tvaru bez obroučků v románovém textu.[32]

Zcela rodově neprůhledná jsou pro tazatele některá neutra na -on: analogon, enklitikon, skloňovaná v ostatních pádech podle vzoru „město“.

Poměrně časté jsou dotazy typu padla panna a dva orli/?orly; chodí do Sokola/Sokolu, do Skauta/Skautu; byly zakládány Sokoly, Orly / ?byli zakládáni Sokoli, Orli.[33] V prvním případě jde o vyobrazení živé bytosti, tedy i pojmenování dopo[183]ručuje poradna pojímat jako životné. Korpus SYN2005 obsahuje 16 dokladů neživotných genitivních tvarů označujících organizaci (např. chodí do Skautu, přijdou děti ze Skautu, za Táborským spadla klec při likvidaci Skautu apod.) a 12 životných tvarů označujících též organizaci (např. To je tvoje uniforma ze Skauta? V mládí chodil do Skauta apod.). V případě Sokola najdeme 33 genitivů Sokolu a výrazně převažující (v řádu stovek) genitivy Sokola (členové Sokola, budoucnost Sokola, vstoupit do Sokola apod.). Nominativ plurálu je u Skautů a Sokolů antropocentrický, hovoří se pouze o členech, příslušnost k organizaci je implicitní. V korpusu nenajdeme jediný doklad na neživotný nominativ plurálu (*Skauty/Sokoly byly založeny). Kromě případu chodí do Skauta/Skautu, kde je poměr téměř vyrovnaný, by se na základě korpusových údajů dalo hovořit o preferenci životných tvarů. Vyjádření typu chodí do Skautu/chodí do Sokolu by tedy působilo spíše jako záměrné zdůraznění toho, že řeč je o organizaci. Též samotná sokolská organizace na svých oficiálních webových stránkách[34] zachází s pojmenováním Sokol jako s životným (likvidace Sokola nastala třikrát).

Protiklad životnosti a neživotnosti v odborném vyjadřování zastupují dotazy na možnost tvořit neživotné tvary spojení druhý posel (biologický termín označující jednoduchou molekulu) a názvů svalů agonista, antagonista. Neživotné tvary spojení druhý posel lze utvořit podle vzoru „hrad“. Vzor „předseda“ však mezi českými deklinačními typy neživotné protějšky nemá a snaha takové tvary dotvořit by vedla k ustanovení zcela izolovaného typu. Také potřeba neživotných tvarů v reálné komunikaci je diskutabilní.[35]

Substantivum duch může podle SSČ nabývat šesti různých významů, které jsou částečně signalizovány také morfologicky. Proto jeden z tazatelů váhal nad formulací výklad duchu/ducha zákona, což odpovídá významu uvedenému v SSČ pod číslem 6: „smysl, povaha, charakter“. Dotaz byl motivován nejistotou, zda by výraz duch v daném významu neměl pro svou abstraktní, reálně neživou povahu mít koncovku jako neživotné pojmenování. SSČ však v tomto případě zřejmě odkazuje na základní morfologickou charakteristiku substantiva duch uvedenou u významu číslo 1, tedy doporučuje považovat jej za pojmenování životné. Pouze pro akuzativ se ve významu označeném číslem 6 připouští vyjádření distinkce životnost – neživotnost.

Pochyby o životnosti stojí též za dotazem na přípustnost věty na poli hledali potravu tři ?exempláři. Příručky jsou v tomto ohledu pro tazatele nenávodné, z poradenské praxe bychom mohli doložit řadu dalších příkladů vznesených proto, že formulace v příručkách není dostatečně explicitní vzhledem k informaci, kterou tazatel požaduje. Slovo exemplář je sice uvedeno v NASCS i v SSČ, avšak bez úda[184]je o životnosti a s příklady, v nichž je slovo uvedeno v pádech pro životnost neprůkazných. Vodítkem v otázce životnosti tedy zůstává definice významu: „jeden kus, předmět“, tudíž jde o neživotné pojmenování.

Poměrně novým jevem v chápání životnosti je vznik neživotných pojmenování počítačových aplikací. První dotaz na vhodnost označení počítačový klient jako názvu počítačové aplikace pochází z roku 1996, v té době je mu však v odpovědi ještě předjímána nejistá budoucnost. Ve větší míře se dotazy na počítačové klienty, červy, správce apod. objevují až v posledních zhruba dvou letech. Pojmenování tohoto typu vznikla významovou analogií s již existujícím pojmenováním životným: počítačový klient (aplikace, která zprostředkovává práci s jiným počítačovým programem), počítačový červ (druh počítačového viru), správce souboru (drobný program umožňující práci s daným souborem).[36] Množí se dotazy, zda je možné a vhodné chápat dané výrazy jako neživotné a psát např. zhoubné červy byly z počítače odstraněny, klienty/správce/manažery byly nainstalovány.[37] Jazyková poradna považuje přechod názvů počítačových aplikací k neživotným pojmenováním za vhodný a funkční způsob významového odlišení. Proto bychom pro spisovný jazyk považovali chápaní těchto výrazů jako neživotných za základní. Pronikání výrazů červ, správce, klient apod. v neživotné formě je však jev nový a množící se dotazy nemohou samy o sobě dostatečně vypovídat o míře pronikání. Zatím by se situace z pohledu poradny dala charakterizovat tak, že nejen (avšak převážně) v odborných kruzích vzrůstá povědomí o tom, že v uvedeném kontextu lze pro odlišení použít neživotné pojmenování. Tato možnost je tazateli přijímána vesměs vstřícně, odmítavé hlasy jsou v menšině.

 

3.1.5. Reliktní tvary

Za reliktní zde považujeme tvary substantiv, které ze synchronního hlediska působí na tazatele jako nepravidelnost vzhledem k většině ostatních tvarů daného paradigmatu, přičemž tato nepravidelnost je motivována historickým vývojem jazyka. Zaznamenané dotazy se týkají vzniku takových tvarů („jak vznikl tvar bratřím“) a „správnosti“ konkurujících tvarů, koexistuje-li tvar bližší progresivním synchronním typům (břemeno/břímě). Podle Machkova Etymologického slovníku jazyka českého tvar bratří „může býti vzácným reliktem, rovným řeckému φρατρία“. Tvar bratřím, který je předmětem dotazu, tazatel nalezl při četbě textu s náboženskou tematikou. Patrně právě v podobných kontextech měl původně význam hromadný, označoval bratry jako skupinu v její celistvosti a vystupoval ve funkci později pro[185]nikajících plurálových tvarů podle vzoru „pán“. U typu „břímě“ postačí vysvětlení, že se jedná o pozůstatek staršího způsobu skloňování; jazyková poradna obvykle nebývá žádána o podrobné výklady z historické gramatiky. Stejné vysvětlení postačilo i v případě následujícího dotazu: „dal to dceři – proč dceři, když jde o skloňování podle typu ‚žena‘?“

 

3.1.6. Gramatické číslo

Dotazy na gramatické číslo se obvykle týkají slov, která

– označují skupinu jevů, ale mluvnicky jde o tvary jednotného čísla: jedli hodně ovoce a zeleniny – výrazy ovoce a zelenina jsou zde v singuláru nebo v plurálu?;

– mají v úzu převahu plurálových tvarů: uvozovky – existuje uvozovka?

Tradiční jsou též obtíže s přiřazením pomnožných substantiv k deklinačnímu typu: nosítka (typ „město“), hrábě (typ „růže“).

 

3.1.7. Anglicismy

Dotazy na tuto vrstvu slovní zásoby vyčleňujeme samostatně, protože zejména vliv angličtiny (kromě jiných jazyků) na češtinu roste a v rámci morfologických dotazů jde o výraznou a svébytnou oblast. Některé aspekty dotazů na anglicismy se netýkají přímo morfologie, považujeme však za užitečné je zmínit, kvůli celkové orientaci v problematice. Zajímavé je zde především srovnání přístupů samotných tazatelů s přístupem poradenským. Tazatelé, kteří přicházejí s dotazem týkajícím se slov přejatých z angličtiny, se totiž dají v zásadě rozdělit na tři skupiny. První skupinu tvoří ti, kteří předem předpokládají, že existuje „správná podoba“ daného anglicismu, ať už počeštěná, či původní, a že o funkcích slova v textu, o jeho vhodnosti a přiměřenosti v daném komunikátu není třeba uvažovat. Předmětem dotazu tedy bývá zjištění „předepsané správné formy“, např. „jaká je správná česká podoba slova bodybuilding?“. V případech tohoto typu se poradenští pracovníci snaží vyvolat diskusi o vhodnosti výrazu v daném komunikátu a o nutnosti přejetí. Platí to zejména v případech, že jde o pojmenování, které má alespoň přibližný a vhodný český ekvivalent (set sada), popř. tam, kde anglicismus není neutrální, tj. má povahu profesionalismu, slangismu apod. (v nových oupnspejsech – otevřených prostranstvích). Diskuse je však vždy omezena záměrem tazatele. Ne všichni tazatelé jsou ochotni o jiných možnostech diskutovat.

Do druhé skupiny patří tazatelé, kteří vznášejí dotaz s širší představou o mechanismech přejímání cizích slov a jejich začleňování do češtiny. Tito uživatelé chtějí vědět, který výraz a jeho tvar je nejvhodnější pro konkrétní komunikát nebo, šířeji, pro různé typy komunikátů. Ptají se, existuje-li domácí ekvivalent, a při záporné odpovědi ověřují, zda se daný anglicismus používá i v počeštěné formě či se v češtině dosud nevžil natolik, aby prodělal vývoj směrem k počeštění.

[186]Tazatelé z třetí skupiny nevznášejí konkrétní dotazy, nýbrž vystupují jako odpůrci anglicismů jako celku.

Anglicismů se nejčastěji týkají dotazy ohledně počeštění, nezřídka předpokládající protiklad „piš, jak slyšíš“ – „zachovej původní podobu“: skenr nebo scanner,[38] morfologicky však nebývají problematické. Poradenská databáze proto zachycuje především dotazy, které se týkají určení mluvnického rodu výrazů a odtud příslušného deklinačního typu. Patří sem například buš, emotikon, image/imidž, puzzle, zombie[39] atd. V řadě případů tohoto typu hraje roli vliv rodu existujícího domácího ekvivalentu (/počítačový/ soubor m. = file m.), popř. připodobnění k domácímu výrazu (angl. emoticon → č. emotikona analogicky podle ikona). Proto i příručky připouštějí u některých kolísání v rodě: substantiva buš a image mohou být podle PČP a NASCS rodu mužského i ženského, skloňují se podle vzorů „stroj“ a „píseň“. Puzzle je zachyceno v NEOL1 jako substantivum vystupující ve všech třech rodech, skloňování se doporučujeme podle vzoru „hrad“, připouští se i nesklonnost. Emotikon je podle NEOL2 rodu mužského, skloňování se doporučuje podle vzoru „hrad“, v úzu se však vyskytuje i ženská varianta emotikona (např. Morfeo uvádí 21 výskytů, z toho 2 výskyty připadají na akuzativ životného maskulina: ale když přidáš emotikona … to je jiná).

Dalším okruhem morfologické problematiky je kolísání mezi tvrdým a měkkým deklinačním typem (gen. bossa nebo bosse) a skloňování přejatých sousloví (house keeping). V případě substantiva boss NASCS připouští genitiv bossa i bosse, tvar bosse v korpusu SYN2005 převažuje: 23 tvarů bossa[40] / 44 tvarů bosse.

Sousloví house keeping se v internetových dokladech (vyhledávač Seznam) vyskytuje často jako mechanicky přejatý výrazový prostředek pro práce typu péče o domácnost, a to v nabídkách agentur zprostředkovávajících práci v zahraničí (au-pair). Někde se ho užívá i pro práci, kterou vykonává pokojská v hotelu. V některých dokladech se vyskytuje též jako složenina: housekeeping, což dále zpochybňuje nutnost začlenit jej do češtiny jako složenou lexikální jednotku. Odhlédněme také od skutečnosti, že význam uvedeného sousloví lze v určitých kontextech snadno a vhodně vyjádřit českými ekvivalenty práce v domácnosti či údržba domu apod.

[187]První člen sousloví typu house keeping v angličtině funguje jako syntaktické adjektivum, které rozvíjí následující substantivum. Adjektivní platnost slova house je signalizována toliko slovosledem, nikoli prostředky vlastními formální morfologii. V češtině nelze v tomto případě adjektivní platnost morfologicky signalizovat. Morfologické vyjádření determinační platnosti prvního slova analogické se zdrojovým jazykem (*housový keeping) považujeme za nepřijatelné. Jediné, co by český mluvčí neznalý významu anglických slov byl schopen dešifrovat, by totiž byla právě jen adjektivní platnost prvního slova. To by vedlo k mylnému dojmu, že jde o zdomácnělou lexikální jednotku se všeobecně známým lexikálním významem, a zastřelo by možnost rekonstruovat podobu motivujícího cizojazyčného pojmenování při případném pátrání po významu sousloví. Vhodný není ani způsob řešení, se kterým se u tazatelů (byť velmi vzácně) setkáváme, tj. snaha skloňovat obě části sousloví pomocí koncovek podstatných jmen, protože jsou snadno začlenitelné do českého morfologického systému, např. 2. pád *housu keepingu. Takové řešení znemožňuje identifikovat mezi oběma částmi sousloví jakýkoli gramatický vztah, ba dokonce zastírá samotnou skutečnost, že jde o přejaté sousloví. Ponechání prvního členu sousloví v základním tvaru se tedy jeví jako nezbytné, má-li být celé sousloví správně interpretováno.

 

3.2. Substantiva — propria

Problematiku vlastních jmen zde zpracováváme pouze v rámcovém přehledu podle databázovaných dokladů, pro podrobnější zpracování vybraných typů odkazujeme na článek K. Smejkalové (vyjde v příštím čísle).

 

3.2.1. Mužská jména

Tvoření tvarů vlastních jmen osob je z pohledu dotazů v jazykové poradně problematické u jmen, která mohou mít některé tvary podle tvrdého i měkkého sklonění, např. Háněl a dále Smith, u jmen, v nichž může docházet k vypouštění či alternaci hlásek: Haider, Schwaiger, Langer (srov. gen. Wolkera i Wolkra; -e- se nevypouští, zejména pokud nositelem jména není příslušník české národnosti nebo podržuje-li jméno nepočeštěnou grafickou formu), Velasco (nepřímé pády lze ponechat s -c- i počeštit na -k-). Potíže dělají domácí i cizí mužská příjmení, u nichž tvar nominativu není shodný s typem, podle něhož má jméno tvary v ostatních pádech: Stýblo, Macko, Šimko, Heine, Goethe (vzor „pán“); jména skloňovaná pomocí adjektivních a zájmenných koncovek (Lee, Mathé) nebo kromě toho také podle vzoru „soudce“ (Skočdopole). U jmen na -ec pociťujeme u tazatelů tendence k upřednostňování novotvarů (takto nazývány v MČ2) vokativu (Adamec Adamci) před alternujícími tvary (Adamče).

[188]Jazyková poradna v současnosti sleduje zvýšený zájem tazatelů o tvoření tvarů cizích vlastních jmen, proto v databázi přibývají záznamy, které by v budoucnu mohly posloužit účelům internetové příručky, a to zejména ve výkladech o skloňování jmen. Najdeme zde záznamy následujícího typu:

– jména, jejichž výslovnost a skloňování nejsou zřejmé z grafické podoby základního tvaru: Pierre Bourdieu (vzor „pán“, proniká i skloňování zájmennými koncovkami), jména pocházející z exotických jazyků: Takaši Kató (zájmenné skloň.; vzor „pán“ a v ostatních pádech připojovat koncovky za -ó-, aby byl snadněji odvoditelný základní tvar), Thakara Micui (typ „předseda“, zájm. skloňování), Jusaku Uehara (typy „pán“ a „předseda“, u jména Jusuku nejlépe připojovat koncovky za -u);

– jména s předložkami, členy apod.: Gonzalo Sánchez de Lozada (část de Lozada lze skloňovat i ponechat nesklonnou[41]);

– vícekomponentová jména: Rainer Maria Rilke, Rainavo Nelson Victor Andriamanohisoa (v obou případech se skloňují všechny části jmen, ve druhém případě je otázkou, zda je důsledné skloňování všech částí v textu únosné);

– zdvojená jména a příjmení: Jean-Claude Gallotta: skloň. obě části jména – Jeana-Clauda;

– adaptace jmen slovanského původu: Pavol, Karol (poradna doporučuje pro odlišení od českých variant jmen -o- v českém textu ponechat, ačkoli ve slovenštině se u jména Pavol vypouští); zpráva Lecha ?Garlickiho/-ého (dáváme přednost skloňování podle vzoru „mladý“).

 

3.2.2. Ženská jména a přechylování

Ženských proprií není v databázi zaznamenáno mnoho, prakticky pouze jména na -ia/-ía: Oresteia, Médeia[42] a María. V případě posledního z uvedených jmen zaznamenává poradna sílící tendence po rozlišení případů, kdy jde o jméno domácího původu a kdy o jméno cizí. Doporučení mluvnic (MČ2 a PMČ), ztotožňující tyto typy s domácími jmény na -ie, patrně přestává vyhovovat potřebám komunikační praxe. Korpus SYN2005 zachycuje 20 akuzativních a 14 instrumentálových tvarů ženského jména María skloňovaného podle vzoru „žena“ (Maríu, Maríou). Doklady v korpusu pocházejí v převážné většině z románu Ernesta Sábata Tunel (doloženo je též 7 vokativů na -o: Marío, nejsou doloženy genitivy, a to ani podle vzoru „růže“, dativy se najdou výhradně podle vzoru „růže“), přinejmenším desítky dokladů týchž tvarů z různých zdrojů lze získat i prostřednictvím internetových vyhledávačů, konkrétně např. vyhledávačem Morfeo. Poradenský pohled na věc může být také modifikován skutečností, že se na poradnu s daným problémem často obracejí jazykoví [189]profesionálové (překladatelé, korektoři, redaktoři apod.), kteří jsou si více vědomi unifikace dané doporučením v mluvnicích. Pracovníci poradny přesto pokládají za vhodné nebránit těmto profesionálům ve snaze využít dostupných morfologických prostředků pro funkční odlišení původu jména, zejména v pádech, kde lze tvar podle vzoru žena snadno vytvořit (tedy především akuzativ Maríu, vokativ Marío, lokál Maríe a instrumentál Maríou). Přinejmenším desítky dokladů týchž tvarů se však najdou i prostřednictvím internetových vyhledávačů.

Problém přechylování patří také k poradenským konstantám co do frekvence výskytů dotazů z této oblasti. Zaznamenávají se případy, v nichž tazatel váhá, která část základního tvaru jména vstupuje do derivátu: Finnbogadóttir – správný tvar Finnbogadóttirová, ne tazatelem navrhované *Finnbogaová; dále případy přechylování od mužských jmen (i u zdvojených) zakončených na -e: Enge – lze Eng(e)ová i Enge,[43] složených z komponentů neslovanského původu: Beecher-Stowe – spíše jen Beecher-Stoweová, s jedním komponentem slovanského původu: Weber-Lorkowski – lze Weberová-Lorkowská i Weber-Lorkowská (všechny tři případy viz M. Knappová, cit. v pozn. 41).

 

3.3. Zeměpisná jména

3.3.1. Domácí zeměpisná jména[44]

Nejpočetněji jsou zastoupeny dotazy na určení rodu a gramatického čísla a odtud příslušného deklinačního typu zeměpisných jmen (nejčastěji zakončených na polosykavku): Florenc (SSJČ: femininum), Rájec-Jestřebí (maskulinum; předmětem dotazu byla první část názvu), Ledeč[45], Keply[46], Kaliště a dotazy na číslo a rod jmen na -ice: Jesenice, Hostivice.[47] Do kategorie častých dotazů patří též ověřování tvarů místního jména Odolena Voda[48].

Dotazy na tvoření tvarů se týkají místních jmen Žďár (lokál Žďáru i Žďáře), Kosmonosy (lokál Kosmonosích i Kosmonosech), Svatý Jan pod Skalou (dativ, lokál -u ana[190]logicky podle místního jména Svatý Jan, genitiv doporučuje poradna spíše Svatého Jana pod Skalou, v akuzativu je třeba počítat s kolísáním Svatý Jan/Svatého Jana).[49]

 

3.3.2. Cizí zeměpisná jména

Výrazů uložených pod touto specifikací se nejvíce dotkla změna způsobu vedení databáze. Dotazů na tvary cizích zeměpisných jmen totiž přibývá, a i když ne se všemi uloženými jmény se počítá jako se samostatnými hesly v internetové příručce, poslouží jako interní zdroj pro případné doplnění jazykového materiálu příručky.

Potíže se skloňováním vyplývají:

– z nejistoty nad tvořením tvarů jmen se samohláskovým zakončením kmene: Galilea – konkrétně šlo o vkládání -j-: v Galileji (typ „Korea“);

– z nezřetelné motivace pojmenování: Irian Yaya, zapisováno též Irian Jaya (správní jednotka Nové Guineje, Irian je místní název pro Novou Guineu, snad jde tedy o spojení adjektivum + substantivum), pro neprůhlednost poradna doporučuje vyhnout se skloňování, případně skloňovat jen druhý komponent: genitiv Irian Yayi, dativ a lokál Irian Yaye, akuzativ Irian Yayu, instrumentál Irian Yayou;

– z homonymie s tvary obecného jména (pro tazatele nepřijatelné): v Oslu;

– z konfrontace údajů v příručkách a věcných znalostí tazatele: SSČ: Adelaide [edelid][50] maskulinum; tazatel se podivuje nad rodem jména a uvádí, že město bylo pojmenováno podle manželky anglického krále Viléma IV;

– pochybnostmi o možnosti název skloňovat, která je dána ustáleností spojení, v němž se název vyskytuje: jezero Laka (ustáleno ve spojení s opěrným jménem, Laka se ponechává v nominativu jmenovacím).

Typické jsou též dotazy na hláskovou podobu tvarů nepřímých pádů jmen jako: Mallorca – na Mallorku, na Mallorce,[51] Canberra – v Canbeře; dotazy na tvary řeckých zeměpisných jmen označujících populární výletní cíle: Rhodos – Rhodu,[52] Byblos – Byblu, Orontes – Orontu.

Samostatnou skupinu tvoří dotazy na zeměpisné názvy slovanského původu. Ta s sebou přinášejí jednak pochybnosti o zařazení k deklinačnímu typu: Připjať, vzor „kost/píseň“, jednak obtíže s adaptací: Bela Crkva/Golubyje ozera. A. Polívková[53] uvádí, že „u slovanských (zeměpisných – pozn. M. P.) názvů se skloňují obě části“, [191]právě s příkladem genitivu Belé Crkvy. Analogické tedy bude i skloňování Golubyje ozera – Golubích ozer atd.

 

3.4. Adjektiva

Poměrně časté jsou rutinní dotazy na tvary adjektiv vzoru „mladý“ a „jarní“, motivované morfosyntakticky, např. „Jaký je náležitý tvar adjektiva poskytnutý ve větě zhotovitel odpovídá za kvalitu díla odpovídající technickému prostředku poskytnutému/poskytnutého objednatelem?“ Pro řadu tazatelů je překvapivé, že tvar adjektiva je dán tvarem řídícího substantiva prostředku (3. pád, tedy náležitý je tvar poskytnutému). Čistě formální dotazy na tvoření tvarů těchto adjektiv, bez uvedení větného kontextu, se nevyskytují. K častým patří také dotazy na typ Novákovi přijeli, mám dopis pro Novákovy. Ty bývají motivovány převážně důvody pravopisnými, typické jsou i dotazy na určení deklinačního typu („otcův“).

3.5. Zájmena

Zatímco u substantiv bývají dotazy motivovány i snahou zjistit celé paradigma (pro účely tvorby rozsáhlejších textů), u zájmen je předmětem dotazů téměř výhradně volba konkrétního tvaru podle větného kontextu.

Počet záznamů je téměř zanedbatelný, což je dáno charakterem problematiky a účelem vedení databáze (viz výše): zaznamenány jsou dotazy ohledně konstrukcí se zájmeny on, ono a vztažným který: zajistit bydlení všem, kteří o něj/ně přišli, na kontě byl pohyb, nelze jej/je zrušit a výměra pozemku, na který / na kterou se vztahuje rozhodnutí.

Problémem, s nímž se tazatelé u zájmen potýkají nejčastěji, je náležitá (ko)reference. Je častým jevem, že určení vztahu jazykových prostředků přesahujícího hranice slova (a z toho vyvození náležitého tvaru) či týkající se náležité denotace je pro tazatele obtížné. Tazatelé nezřídka vycházejí z předpokladu, že výraz, k němuž se má zájmeno vztahovat, je pevně dán jakýmsi explicitním pravidlem. Viz zde druhou a třetí z uvedených konstrukcí. Pro účely internetové jazykové příručky (koncipované v zásadě jako integraci slovníku a gramatiky) proto nemá smysl zaznamenávat opakující se zcela konkrétní případy (ko)reference. První z uvedených konstrukcí je zaznamenána pro stále přetrvávající povědomí o starším stavu kodifikace, kdy jej/něj bylo v tomto pádě náležité pouze pro maskulinum.

Časté jsou však dotazy na konkurenci zvratného zájmena svůj a přivlastňovacích zájmen. Většinou jde o nekomplikované případy přivlastnění podmětu[54] (např. vypočtěte si vaši/svoji mzdu), v nichž je namístě užít zájmeno svůj, nebo případy, v nichž užití zájmena závisí na pragmatických hlediscích: podej mi svůj/tvůj kabát. [192]V této oblasti jsou časté též dotazy na obecné poučení o konkurenci zájmena zvratného a přivlastňovacího zájmena příslušné osoby.[55]

Ojedinělý je záznam týkající se volby náležitého výrazu ve větě mléčný bochánek je vynikající jak sám/samotný, tak s obložením šunkou, sýrem a salátem. Dotaz lze vyřešit transformací: bochánek jím *sám (= o samotě) / samotný (= bez oblohy).

 

3.6. Číslovky

Ze záznamů rutinních dotazů zde vybíráme formální dotazy na tvary *dvěmi lety, kodifikované dublety genitivů třech a čtyřech, variantní spojení číslovky a počítaného předmětu typu dvacet jeden atom uhlíku / dvacet jedna atomů uhlíku a spojení pomnožných jmen se souborovou číslovkou suplující význam číslovky základní: čtvery varhany.

K častým dotazům patří také správné „čtení“ složených číslovkových výrazů s desetinnými čísly. Obvykle se týkají tvaru číslovek vyššího řádu před jménem počítaného předmětu (11,3 tisíc/tisíce; 38,4 miliard/miliardy) nebo tvaru prvního ze skupiny číslovkových výrazů (jedna celá / jeden celý osm desetin MHz). Setkáváme se i s očekáváním, že „správný“ počet kvantifikujících výrazů je dán nějakým závazným předpisem: jedna celá tři (desetiny) procenta (lidí), s nejistotou je přijímána i možnost různě ztvárnit číslovkový výraz podle typu komunikace, např. naměřili jsme 11,3 m lze číst jedenáct celých tři (desetiny) metru/metrů, neformálně a úzce profesně i jedenáct tři metru.

Zatímco ve výrazu jedna celá / jeden celý osm desetin MHz nemusí být tvar číslovky jeden řízen výrazem označujícím počítaný předmět (MHz), ale může mít i tvar ženského rodu,[56] o přijatelnosti tvarů jedenáct celých tři tisíc/tisíce se v mluvnicích nedočteme (pro zřetelnost vypisujeme číslovku slovy). Podle našeho názoru má zde přednost úplnostní chápání číslovkového výrazu, tedy tvar analogický se spojením s celými čísly: 11,3 tisíc. Nevylučujeme však ani tvar řízený poslední číslicí či snad analogií s výrazy s elipsou slova desetiny (11,3 tisíce).[57] Problematiku skloňování číslovek tohoto typu je třeba sledovat. V příručkách chybí podrobnější popis skloňování tohoto typu – je například možné vztáhnout na číslovkové výrazy s desetinnými čísly doporučení PMČ, že ve spojení číslovka + počítaný předmět lze skloňovat všechny části nebo ponechat část, či dokonce celý výraz nesklonný, např. šest celých tři metru drátu (= tvar pro všechny pády) atp.?

 

[193]3.7. Slovesa

Problematika tvoření slovesných tvarů se vyznačuje častým opakováním typově stejných dotazů. Zaznamenány jsou dotazy na kodifikované dublety tvarů 3. osoby plurálu sloves 4. třídy vzoru „sází“: oni oplácí/oplácejí a na stylové charakteristiky koncovek 3. osoby plurálu: údaje se váží/vážou. Časté jsou dotazy na tvoření tvarů imperativu: růst – rosť (PČP), poraz/poraž (dle PČP jen poraz), střezte se/střežte se (srov. hesla střežit a stříci se v SSČ), neužívané osiřet – ?osiř, ochořet – ?ochoř,[58] pochybnost o užívání imperativu přesvědči se, který doporučují PČP;[59] na tvoření obou příčestí: šlápl/šlápnul, poskytl,[60] vyhrazen/vyhražen (PČP: správný první tvar). Kategorii častých dotazů uzavírají dotazy na hláskové alternace vyhraj/vyhrej (říd.), nabude/nabyde (novější, méně formální) a tvary minulého času druhé osoby: dovolal jsi se/ses (správně dovolal ses).[61] Běžné jsou i dotazy na správné tvary přechodníků: aby prase, ležíc, hlídalo.

Do kategorie nerutinních patří dotaz, zda lze vytvořit a užívat[62] pasivní slovesný tvar být pohovořen, který se – podle tazatele – užívá v profesní mluvě personálního oddělení firmy ve smyslu pracovník byl pohovořen = byl s ním veden přijímací pohovor. Dotaz na tvar budoucího času slovesa soustředit se by sice četností patřil k jazykověporadenským konstantám, řešením však do proměnných. Poradna připouští obouvidé chápání a neodmítá tedy tvar opisného futura: budu se soustředit.[63] Coby nevítané (domnělé) novotvary odmítá[64] tazatelka dokonavé podoby sloves: opublikovat, nadlepšit, vylišit, které slýchá, jak vyplývá z textu dotazu, ve svém pracovním prostředí, a to „v poslední době“. Všechny tři tvary však zachycuje SSJČ, jde o plně spisovné výrazy, vylišit s charakteristikou „knižní a odborné“.

 

4. Výhledy a očekávání

Představený materiál byl vybrán ve snaze přiblížit okruh problematiky, která se zpracovává pro budoucí využití v projektu internetové jazykové příručky. V oblasti péče o jazykovou kulturu přinese chystaná elektronická příručka možnost, kterou dosud nemohl poskytnout žádný jiný zdroj poučení o jazyce – nabídne uživateli pře[194]hled tvarů některých flektivních slov. Přínos pro poradenskou praxi bude spočívat především v očekávaném poklesu dotazů, které lze snadno vyřešit nahlédnutím do stávajících kodifikačních příruček, tj. např. dotazů týkajících se výběru z dublet nebo tvoření tvarů, které lze podle popisu v mluvnici vytvořit, ale pro běžného uživatele je to z různých důvodů obtížné[65] či nemožné (jazykovou poradnu kontaktují i tazatelé ze zahraničí, kteří nemají potřebné zdroje k dispozici). Jazyková poradna se však ani v budoucnosti nechce vzdát cenných a žádoucích dotazů, které se týkají volby tvaru podle větného kontextu, dotazů přinášejících hodnocení, komentáře a názory tazatelů a dotazů, které jsou často podnětné i mj. pro opravy omylů v kodifikačních příručkách či pro jejich doplnění, popř. aktualizaci, nebo dotazů týkajících se zcela nových jevů. E-mailová komunikace jazykové poradny s tazateli zůstane tedy i nadále zachována. Tím se vysvětluje fakt, že některé dotazy, které jsme v této stati představili, nemohou být s pomocí internetové příručky vyřešeny (např. „je správně tvar *byl pohovořen?“) a dotazy povahy spíše morfosyntaktické – tvary složených číslovkových výrazů, volba mezi zájmenem svůj či přivlastňovacím zájmenem příslušné osoby apod. Dotazy tohoto typu budou i nadále zaznamenávány s ohledem na širší záběr poradenské praxe.


[1] Článek vznikl s podporou projektu 1ET200610406.

[2] J. Šimandl, Morfologická problematika v jazykové poradně 1–4, NŘ 83, 2000, s. 57–76, 113–131, 169–192, 225–242.

[3] Projekt internetové jazykové příručky byl v průběhu posledních let představen lingvistické veřejnosti. Viz J. Mlejnecká, M. Pravdová, M. Prošek, K. Smejkalová, I. Svobodová, L. Uhlířová, Pražská jazyková poradna dnes a zítra, in: E. Minářová, K. Ondrášková (eds.), Spisovnost a nespisovnost – zdroje, proměny a perspektivy, PF MU, Brno 2004, s. 130–136. L. Uhlířová, I. Svobodová, M. Pravdová, Současný stav a perspektivy jazykové poradny, NŘ 88, 2005, s. 113–127.

[4] Srov. L. Uhlířová, Archivace lingvistických dokumentů na počítači I–II, NŘ 79, 1996, s. 171–186, 225–237.

[5] Jejich vzájemné odlišení v této stati zanedbáváme.

[6] Tato volba zahrnuje jak morfosyntakticky motivované dotazy („Jaký je správný tvar slova uvedený ve větě Předej seznam osobám uvedených/uvedeným v hlavičce?“), tak tvoření tvarů bez ohledu na jejich funkci vzhledem k ostatním rovinám jazyka (výběr z dublet, hláskové alternace při flexi atp.).

[7] Dotaz rutinního charakteru lze vymezit těmito rysy: v poradenské praxi se opakuje často (tj. nezřídka i několikrát denně), lze ho bez potíží vyřešit s pomocí základních příruček, příručky se v řešení jevu shodují, řešení jevu v příručkách není v rozporu se současným územ.

[8] Tzn. jejich řešení v příručkách není z hlediska tazatelů úplné, dostatečně zřetelné, návodné či jednoznačné.

[9] Při výkladu používáme tyto zkratky příruček a zdrojů:

MČ2 – Mluvnice češtiny 2, Academia, Praha 1986.

NASCS – Nový akademický slovník cizích slov, Academia, Praha 2005.

NEOL1 – Nová slova v češtině 1, Slovník neologizmů, Academia, Praha 1998.

NEOL2 – Nová slova v češtině 2, Slovník neologizmů, Academia, Praha 2004.

PČP – Pravidla českého pravopisu, školní vydání, Fortuna, Praha 2002.

PMČ – Příruční mluvnice češtiny, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1995.

PSJČ – Příruční slovník jazyka českého, Státní nakladatelství, Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1935–1957.

SSČ – Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Academia, Praha 1994.

SSJČ – Slovník spisovného jazyka českého, Nakladatelství ČSAV, Praha 1960—1971.

Elektronické zdroje:

Český národní korpus SYN2005, Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2005. Dostupný z www: < http://ucnk.ff.cuni.cz >. Zkratka ČNK, v textu označován též jako „korpus“ nebo „ČNK“.

Morfeo – specialista na vyhledávání v češtině, NetCentrum, s. r. o, Praha 1996–2006. Dostupný z www: < http://morfeo.centrum.cz/ >. V textu označován jako „Morfeo“.

Seznam – internetový vyhledávač, Seznam.cz, a. s., Praha 2006. Dostupný z www: < http://seznam.cz/ >. V textu označován jako „Seznam“.

[10] Nejdříve však v roce 1994, kdy byla databáze založena.

[11] Srov. B. Skalický, Ostropestřec a mudřec, NŘ 78, 1996, s. 52–53.

[12] Tvary na -dlece přijímá i publikace: D. Šlosar, Jazyčník, Dokořán, Praha 2004, s. 54–55.

[13] V PSJČ najdeme skloňování jen podle „kost“, SSJČ doporučuje nominativ a akuzativ -i, dativ a lokál i podle typu „píseň“, SSČ podle typu „kost“, PČP připouštějí kolísání.

[14] Viz K. Smejkalová, Konzola, nebo konzole? NŘ 87, 2004, s. 52–53, a R. Adam, K otázce kodifikační pravomoci, NŘ 88, 2005, s. 199.

[15] A považuje tazatel v daném kontextu tvar na půl za akuzativ, nebo lokál?

[16] Srov. A. Černá, I. Svobodová, J. Šimandl, L. Uhlířová, Na co se nás často ptáte, Scientia, Praha 2002, s. 57–58.

[17] J. Petr, Rada, nebo radová? NŘ 63, 1980, s. 265 – A. Černá, Radová, NŘ 84, 2001, s. 52—53.

[18] Důvody k skloňování slova trachea viz J. Šimandl, cit. v pozn. 2, s. 115: řešení s vkladným -j- je v tomto případě považováno v kontextu, kde slovo funguje především (přírodověda), za periferní. Dysmenorea je analogický případ, funguje rovněž především v odborných kontextech, a to medicínských.

[19] První záznam pochází z roku 2003.

[20] Je však sporné, zda nejde spíše o nominativ.

[21] Pro zajímavost uveďme podobný případ z poslední doby: dotaz na genitiv plurálu substantiva storno. Pro usnadnění výslovnosti poradna doporučuje alternaci 0-e: storno-storen.

[22] Zkušenost jazykové poradny ukazuje, že analogie patří u tazatelů k nejsilnějším vodítkům při posuzování jazykových jevů. Analogie bývá obtížně vyvratitelným argumentem v případech tohoto typu a také tam, kde řešení v kodifikačních příručkách odporuje analogii, kterou tazatel očekává, srov. dotazy typu „proč lze podle SSČ vytvořit pouze adjektivum nafouklý, když příčestí je zde nafouknul i nafoukl?“.

[23] Tito tazatelé dávají často svou dikcí najevo, že si daný jev chtějí pouze ověřit. O jeho správnosti jsou právě pod vlivem běžné komunikace (i vně počítačové praxe) beze zbytku přesvědčeni.

[24] V korpusu SYN2005 převažuje psaní s -c- (69 výskytů) nad psaním s -k- (21 výskytů). Do počtu výskytů jsou zahrnuta i ojedinělá derivovaná adjektiva.

[25] Cit. v pozn. 2, s. 183–184.

[26] Tvar rodeech hodnotí PMČ jako hovorový.

[27] Vedle slova datum nejčastější dotaz na přejatá neutra; zdaleka se však neomezuje na morfologii, týká se výslovnosti, adaptace slova v češtině, stylových konkurentů (lidových vyjádření, např. puclíky), rodové příslušnosti (podle NASCS se užívá ve všech rodech) apod.

[28] Srov. J. Šimandl, cit. v pozn. 2, s. 65n.

[29] Cit. v pozn. 16, s. 104.

[30] Platí pro pojmenování rostliny. Minerál téhož jména je pouze rodu mužského.

[31] MČ2 řadí rukojmí k zpodstatnělým adjektivům typu „průvodčí“, což umožňuje vyjádřit všechny tři rody. Oproti tomu SSČ doporučuje pouze rukojmí – 2. p. rukojmího (muž.) nebo rukojmí — 2. p. rukojmí (stř.). Řešení v MČ2 je podle názoru poradny vhodnější.

[32] A. Hailey, Penězoměnci, Práce, Praha 1981.

[33] Tento dotaz byl formulován ve snaze o správné řešení shody, se zřetelnou inklinací k chápání názvů Orel a Sokol jako neživotných.

[34] http://www.sokol-cos.cz/index.html.

[35] Srov. J. Šimandl, cit. v pozn. 2, s. 64n.

[36] Srov. též M. Prošek, K některým vyjadřovacím možnostem češtiny – kognitivní studie na materiálu dotazů zaslaných jazykové poradně (v tisku); J. Šimandl, Ke kategorii životnosti některých právních termínů a k jejich shodě, NŘ 86, 2003, s. 23.

[37] Srov. cit. v pozn. 16, s. 91.

[38] Je třeba přihlédnout též k vžité výslovnosti v češtině. Např. pro anglické scanner vyslovované přibližně [skenr] NASCS uvádí počeštěnou podobu skener, vedoucí k výslovnosti [skener].

[39] I řešení doporučovaná v literatuře je třeba ověřovat. S. Kloferová v NŘ 83, 2002, s. 104–105, doporučuje ve shodě s výslovností [zombi] za základní tvar zombi, zapisovaný popř. také zombie a skloňování v dalších pádech pomocí zájmenných a adjektivních koncovek -ho, -mu atd. V korpusu najdeme celkem 185 výskytů lemmatu zombie, avšak pouze 7 z nich je nepochybně maskulinum, 27 femininum, ostatní výskyty nejsou plně průkazné, tvary doporučované S. Kloferovou nejsou doloženy. NEOL2 zachycuje výraz zombie jako femininum a neutrum, a pojímá ho jako nesklonné.

[40] Není bez zajímavosti, že dva z celkového počtu výskytů pocházejí z článku z časopisu Týden, v němž se o genitivu bossa hovoří jako o „zvěrstvu“.

[41] M. Knappová, Naše a cizí příjmení v současné češtině, TAX AZ KORT, Liberec 2002, s. 86n.

[42] O těchto typech bude podrobněji pojednáno v článku K. Smejkalové.

[43] Viz M. Knappová, d. cit. v pozn. 41, s. 64.

[44] Tvary, které v tomto oddíle uvádíme jako správné řešení dotazu a které nejsou označeny samostatnou poznámkou či jiným bližším vysvětlením, jsou řešeny podle příručky A. Polívkové Naše místní jména a jak jich užívat, Academia, Praha 1985.

[45] V tomto případě se příručky liší: SSJČ uvádí maskulinum; I. Lutterer, M. Majtán, R. Šrámek, Zeměpisná jména Československa, Mladá fronta, Praha 1982, uvádějí, že jde o femininum. A. Polívková, Poznámka o rodu místních jmen typu Olomouc, Boleslav, Litomyšl, NŘ 61, 1978, s. 219–220, i A. Polívková, cit. v poz. 44, kolísání maskulinum/femininum.

[46] Obec v okrese Klatovy, dotaz se týkal genitivního tvaru. Jméno není v příručkách řešeno, v internetových dokladech z vyhledávače Morfeo najdeme jediný doklad tvaru Kepel, tvary do Keplů jsou četnější, ale údaje o počtu nalezených tvarů (celkem 36) se neshodují s počtem zobrazených odkazů (16, z nichž 9 jsou tvary expresivního pojmenování kepl).

[47] Viz J. Šimandl, cit. v pozn. 2, s. 122.

[48] Obě části se skloňují podle vzoru „žena“, viz d. cit. v pozn. 16, s. 37.

[49] Doporučení genitivního tvaru odpovídá tvarům zachyceným v korpusu SYN2005 (byť nečetným – 6 z celkových 24), akuzativní tvar je zastoupen jediným dokladem: Před Srbskem totiž ústí Kačák, a ten teče přes Svatý Jan pod Skalou, kde jsem se jen taktak že nenarodil (zachován pravopis zdroje).

[50] V přepisu výslovnosti nejsou příručky jednotné. Geografický místopisný slovník, Academia, Praha 1993, uvádí [edelejd].

[51] Srov. d. cit. v pozn. 16, s. 16 a 82.

[52] Takto akademická PČP.

[53] A. Polívková, Cizí jména zeměpisná, in: Praktické kapitoly ze spisovné češtiny, ÚJČ ČSAV, Praha 1987, s. 49.

[54] Proto nejsou v databázi zaznamenány.

[55] K tomu srov. S. Čmejrková, Osudy zvratného posesivního zájmena svůj, NŘ 86, 2003, s. 181–205.

[56] „Rozumí se jednotka“ (MČ2, s. 115).

[57] Ačkoli čtení jedenáct celých tři desetiny tisíce považujeme v běžně mluveném jazyce za nepravděpodobné.

[58] Vzhledem k nulovému využití těchto tvarů v praxi se k přijatelnosti tvarů *ochoř, *osiř nelze vyjádřit.

[59] Tazatel namítal, že se přesvědči neužívá. Námitka se zdá oprávněná, v korpusu je zachycen jediný doklad oproti 17 tvarům přesvědč.

[60] Tvary s -nu- nepronikají stejnoměrně, proto se správné tvary příčestí u jednotlivých sloves liší. Tazatelé, kteří žádají „pravidlo“, bývají zklamáni nutností ověřovat každý jednotlivý tvar.

[61] Srov. M. Sedláček, Ty jsi se (učil), ty jsi si (pamatoval), NŘ 77, 1994, s. 27–43.

[62] Těmito slovy se tazatelé obvykle ptají na výrazy/tvary, které se reálně užívají, ačkoli jejich dotaz je cílen spíše na vhodnost, přijatelnost takového tvaru.

[63] Viz http://www.ujc.cas.cz/poradna/porfaq.htm, sekce „slovesa“, odkaz „soustředit se“.

[64] Komentář tazatele: „Myslím si, že to jsou velmi ošklivé, neexistující a často nesmyslné tvary.“

[65] Přiznejme, že pro řadu tazatelů je také pohodlnější ověřit tvar raději dotazem zaslaným do poradny – odpadá nutnost listování v příručkách a interpretace mluvnického výkladu, a navíc je výsledek garantován autoritou ÚJČ.

Naše řeč, ročník 90 (2007), číslo 4, s. 174-194

Předchozí Jan Kořenský: Jaké gramatiky češtiny dnes a zítra?

Následující Markus Giger: Jít s sebou a podobná spojení v ČNK a na internetu

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1