Časopis Naše řeč
en cz

Morfologická problematika v jazykové poradně (4. část - dokončení)

Josef Šimandl

[Články]

(pdf)

-

23. Příjmení (41 d, 44 z) představují zdaleka nejpočetnější skupinu dotazů. Pro školu by mělo být obzvlášť zahanbující, že často ani maturanti nejsou bez odborné konzultace schopni zacházet se svým vlastním, mnohdy dokonce běžným příjmením, např. když zadávají tisk svatebního oznámení, sepisují darovací smlouvu ap. Potřebná orientace v zacházení s příjmeními nebývá ani u těch, kteří denně vedou úřední korespondenci – ostatně právě administrativní klientela vznáší dotazů na správné tvary příjmení nejvíc.

Předmět dotazu nebo jeho okolnosti bývají až neuvěřitelné: např. zda se do spisovného projevu hodí tvar Lukavskýho (přitom tazatelka nevyjadřovala dodatečný údiv nad cizím jazykovým projevem, ale položila dotaz nad textem, který právě písemně připravovala!); zda jsou správné vokativy pane Pohane, pane Skřivánku, když se obě příjmení skloňují podle vz. „pán“; zda vyprovázela jsem Kořínkovy se píše s jiným i/y než byli u nás Kořínkovi;[195] pan Žižlavský se na základě rodinné tradice domáhá na notářce podoby manželé Žižlavští (takové přání je ovšem legitimní) a podobu manželé Žižlavských označuje (mylně) za chybnou;[196] pan Veverka se prý na úřednice zlobí, když jej v dopisech oslovují pane Veverko, cítí se tím znevážen a žádá si oslovení pane Veverka; pracovnice z tiskárny právem žasne nad zákazníkovým přáním mít vytištěno novomanželé Dlouhý; přivdaná žena je prý přeškolována z normálního rodina Novotných na rodina Novotnova.[197]

Ke vzoru „pán“: Tazatel (jak ukazuje poradenská praxe, zdaleka nebyl sám) se stal obětí školského traktování vzorů. Nevěděl, že všechny vzory substantiv kromě „stavení“ mají dubletní tvary a/nebo skupiny jmen, které k nim příslušejí jen zčásti. Doufejme, že u klientů poradny jen mírníme proces zapomínání a že ve školách se ví, že klasické rozpoznávání vzorů podle koncovek Nsg a Gsg vůbec nemusí, ba nemělo by směřovat k nalezení neproměnného mustru, ale spíš k nalezení informací v mluvnici; právě tuto dovednost by škola věku informací měla pěstovat a prověřovat.

[226]Před následujícím přehledem (ale také před případným budoucím zpracováním a didaktickými aplikacemi) připomenu, že u příjmení je obtížné stanovit hranici „cizosti“: škála je plynulá nejen po stránce tvarové (od Šmíd po Titulescu nebo Butrus Butrus-Ghálí), ale i v komunikaci: může se např. sepisovat česká smlouva o vypořádání pozůstalosti po nositeli italského jména; anebo některá nepřehlédnutelně anglosaská jména vstupují – díky své frekvenci v médiích a navzdory obtížnému zacházení – do českého kulturního i jazykového povědomí jako obecně známá.

Dotazy se týkají příjmení

23a) na -a, zvláště po měkké souhlásce: tvar a pravopis G Hlavica, Pavlica, Benica, Peca, Báca, Jáca, ale také Berisha (srov. bod 20d);

23b) na -e: Kaše; Poupě; Singule, Šebrle; Lange, Goethe, Nietzsche, Laube, Tille;

K tvarům Singuleho ap.: U jmen na -e připadá některým uživatelům uplatňování novější deklinace -ho, -mu nekultivované, jiní zas hodnotí starší skloňování podle „muž“ jako nevýrazné (nerozlišený N, G, A), ba zastaralé. Pokud jde o posesivní adjektivum, je zvykem u domácích a téměř také domácích německých příjmení -e odsouvat (Kašův, Singulův, Goethův, Tillův, ale Gideův, srov. bod 23c), ale s přehodnocením deklinace padne důvod, proč neschvalovat Kašeho, Singuleho (snad jen Goetheho bude nadále nelibé oku, přestože je už léta uvedeno na uliční ceduli v Praze-Bubenči). U příjmení Poupě, Hrabě pokládáme za základní podoby Poupětův, Hrabětův.[198]

23c) na nevyslovovanou hlásku nebo skupinu hlásek:[199] Dumas, Marat, Rolland, Dirac, Gérard, Flaubert, Pierre-Gilles de Gennes; Gide, Stallone, O’Toole, Dole, Hodle, George(s), Verne;

Jde zpravidla o komplexní dotazy na zacházení: výslovnost, skloňování ve výslovnosti a v písmu, paradigmatické slovotvorné operace (Gideův, gideovský). PMČ, § 432, poznamenává ke skloňování, že koncovku volíme podle výslovnosti. Tím se vlastně pro správné použití jazykového prostředku v češtině vyžaduje znalost situace v jiném jazyce. Od éry raného strukturalismu se v postavení tohoto jiného jazyka výrazně změnil poměr latiny a angličtiny; nicméně u slov zapojených do ještě jiných kulturních souvislostí, než jsou ty naše české, se ukazuje teze o legitimnosti počešťování slabší než společenskou sankcí nadaný požadavek být obeznámen s lingvokulturními specifiky přejímaných výrazů a v únosné míře (do které obvykle nepatří např. zachovávání fran[227]couzského koncového přízvuku nebo anglické [ae]) je respektovat. Nadále lze čekat potíže tam, kde k příjmení cizího původu existuje zdomácnělá obdoba (srov. bod 23m).

23d) na -s: Rais, Hynais, Rous; Pačes, Kapánus; Hus;

Postavení ustupující koncovky -a je různé: u většiny příjmení na -s je dnes už téměř nemyslitelný G xRaisa, xHynaisa; jako nižší působí Kapánusa (ve srovnání s G Kapánuse); ale stále je možné Pačesa (vedle Pačese: že by díky opoře v deklinačně tvrdých pačesech?) a pevně se drží G Husa. O maskulinech na -s srov. bod 22d.

23e) adjektivních s možným oslabením motivačního povědomí o původním posesivním genitivu, který se neohýbal: Pavel Jankových;

Srov. Šerých: podle rodinné tradice G Šerýcha nebo Šerých.

23f) cizích, která jsou od původu (mnohdy ovšem už vzdáleného) slovanská adjektivní: Vranitzky, Duchovny;

Míra c(í)tění „původního“ slovotvorného typu včetně důsledků pro skloňování bude v konkrétních případech asi vždy diskutabilní: dnes je stav takový, že nepřijímáme xVranitzkyho, ale smiřujeme se s tím, že Duchovnyho je častější a má výhodu, že skloňované tvary zřetelněji naznačují podobu nominativu (v tomto případě napomáhá odadjektivnění deklinace také naprosto neslovanská výslovnost [djukovny]). Srov. Schimanski, Gretzky: tam výslovnost adjektivnímu skloňování nebrání; stačí výslovnost na bezpečné vedení hranice?[200] – Z poradenských problémů, které se cyklicky vracejí, připomenu +Aujeszkého nemoc dobytka: většinou takto, ale v Malé čs. encyklopedii 1 (Academia, Praha 1984) čteme podobu Aujeszkyho, snad pod vlivem faktu, že objevitel byl Maďar. Takový argument odmítám: Vranitzky, Kreisky, Brzezinski (nebo Monica Lewinská) rovněž nejsou Slované, a přitom je u nich adjektivní deklinace pevná.

23g) s možným odlišením deklinace propria od apelativa: Rožec, Brabec, Smrt;

Podobu pane Rožče shledáváme už spíš archaickou. Zdá se, že po pane Šveci se rozšiřuje také Brabci, Rožci. V případě příjmení Smrt je přechod k tvrdému sklonění (pana Smrta, pane Smrte) podložen jihočeským územ: pod Zvíkovem se nachází tradiční vorařská hospoda U Smrtů; naštěstí jde o příjmení nijak časté (aktuální pražský telefonní seznam má šest panů Smrtů a pět paní Smrtových).

23h) s pohybným -e: Pavelek, I Pavelkem; Tanek, I Tankem;

V případě příjmení Tanek snad spolupůsobí jeho neprůhlednost.

23i) jinoslovanských s ne vždy jasným a respektovaným vkladným vokálem: Zieleniec, +Krenželok;

M. Knappová[201] uvádí jinoslovanská příjmení s vkladným -o/a- (Bobok, Dubak). V případě jména Zieleniec je potíž s vkladným -ie: zvlášť v tomto případě by bylo namístě smířit se s kolísáním [228]a převahou tvarů bez vypouštění.[202] Nerespektování slovanského vypouštění (srov. též toponyma Zadar, Kragujevac, Šabac, Ružomberok)[203] má sice hlavní příčinu v neobeznámenosti, ale souzní s tendencí neměnit a nezneprůhledňovat tvarotvorný základ, takže lze dnes také spíše doporučit Bobok: Boboka, Dubak: Dubaka než Bobka, Dubka.

23j) domácích, které zneprůhledňuje neobvyklá grafika: Battěk, Nidetzký;

K příjm. Battěk: V databázi je označeno za příjmení cizího původu. Zejména kvůli -ě- se však přikláním k tomu, že jde o pravopisnou inovaci příjmení Batěk zpracovaného u D. Moldanové.[204] Podobu Batěk (zdrobnělinu příjmení Baťa, Báťa baňatý člověk’) by snad každý bez potíží skloňoval Baťka, Baťkovi… Takové zacházení ostatně bylo doporučeno i pro příjmení Battěk, kde by se ovšem ať už předpokládaná cizost nebo nestandardnost měly projevit skloňováním Battěka, Battěkovi.

K příjm. Nidetzký: „problém“ dokládá, jak málo stačí k znejistění: při psaní -cký by potíže nebyly.

Další dotazy se týkají

23k) tvarů pro soubory osob: rodina Přemyslovských (ne ), Pileckých, Krejčích; přijeli Suchých a Kuchařové; manželé Žižlavských; rodina Libkovických, Starých, Petrovských, Koutných, Čumrdova, Nových; bratři Čapkové, Lumièrové, bratranci Veverkovi/-ové, Jana a Petr Koubovi, Jan a Tomáš Perglovi; pojmenování rodu Rothschildové, Gutman(n)ové;

K podobám Jan a Marie Novotní/-ých srov. drobnost pod zn. K. D. v NŘ 18, 1934, s. 283: podoba Jan a Marie ?Novotný je hodnocena jako neuzuální, o podobě Novotných se píše: „ani tento způsob není mluvnicky nemožný, neboť vychází ze substantivní platnosti takovéhoto příjmení, avšak má už zřejmě povahu označení jen soukromého“. Naproti tomu MČ 2 (s. 366) hodnotí jako základní Novotných, Hořejších, „řidčeji též . Že je to forma základní, o tom svědčí její preference u příjmení, jejichž nominativní forma by mohla vyvolávat nežádoucí asociace a být vnímána jako žertovná až urážlivá: manželé Kulhaví? Zelení? Plesniví? Raději manželé Kulhavých, Zelených, Plesnivých. Je-li to však v rodinné tradici, respektujeme i podobu manželé Žižlavští,[205] jakkoli se volbou tohoto formantu dostává už třetí měkká sykavka do jména, které může samo o sobě vyvolat žertovné asociace.

Ke jménu rodu: Není problém poradit podle jazykového povědomí (případně se v duchu podivit, že je tazatelka nemá), zato je obtížné nalézt (nebo dokonce porovnat) příslušnou pasáž v mluvnicích – už proto, že jde o množné tvary příjmení čili o periferii periferie. Plurál příjmení (Gutmannové) má patriarchální konotace především k mužské linii, jako ostatně stará představa rodu vůbec. [229]Nabízí se také explicitní vyjádření rod Gutmannů, popř. označení směřující k dnes prosazované korektnosti (rovnosti pohlaví) rod Gutmannových nebo Gutmannovi – na této škále se označení rodu sbližuje s označením rodiny, ale jejich splývání nemusí být pro kvalitu vyjádření výhodné.

23l) přechylování: klienti, častěji samozřejmě klientky

• váhají mezi podobou přechýlenou a nepřechýlenou (paní Krejčí i Krejčová, přestože Krejčová je i ke Krejča);[206]

• dotazují se na náležitou přechýlenou podobu, a to nejen v případech jako Varaprasad: (Christa) Varaprasadová, které mohou zarazit neobvyklostí, ač nekladou přechylování odpor, nejen ve složitějších případech jako Krenželok: Krenžel(o)ková, Schliesske: Schliesskeová, Hykel: Hyk(e)lová, ale i u příjmení jako Richardson, Nielsen, kde snad může mást leda dávno desémantizovaný prvek -son/sen ‘syn’;

• ojediněle se objevil spíše zvídavý dotaz, zda a jak přechylovat příjmení od původu větné povahy jako Vítámvás, Skočdopole, Hrejsemnou;

Je možná podoba Vítámvás(ová), Skočdopole/Skočdopolová. Jen podoba ?Hrejsemnová vyvolává rozpaky, snad proto, že nesystémová transformace se mnou > -semnová zatemňuje zájmenný prvek a tím i větný základ příjmení ‘hraj (si) se mnou’; přechýlená podoba sice může být v rodinné tradici stejně jako podoba nepřechýlená, nicméně v aktuálním pražském telefonním seznamu je uvedena jediná nositelka tohoto příjmení, paní Eva Hrejsemnou.

• mnohem častěji vznášejí klienti po telefonu i v dopisech otázku, na základě čeho je v češtině nutno jména přechylovat, v některých případech označují zejména přechylování cizích jmen za překrucování a nechyběly ani dotazy, jak se v případě provdání za cizince domoci, aby se ve svatební dokumentaci důsledně uváděla nepřechýlená podoba;

Kolem nutnosti přechylování se objevilo v poradně mnoho dotazů zejména na jaře a v létě 2000 v souvislosti s přípravou zákona o matrikách, jménu a příjmení. I centrální média o něm informovala dosti zmatečně,[207] takže laickým dotazům, jestli „se už může bez -ová,“ se není co divit: ostatně výměna názorů v médiích i mimo ně stále pokračuje. Návrh zákona zveřejněný na internetu říká v § 69:

[230]„(1) Příjmení žen se tvoří v souladu s pravidly české mluvnice. Ukládá-li to mezinárodní smlouva, uvede matriční úřad na žádost nositelky příjmení v matričním zápisu vedle příjmení ženy podle pravidel české mluvnice i toto její příjmení ve formě, která pravidlům české mluvnice neodpovídá; z těchto dvou forem příjmení může nositelka příjmení užívat jen jednu formu, kterou si zvolí při podání žádosti a ta se uvede v matričním dokladu. (2) Na žádost nositelky příjmení, jejíž příjmení je zapsáno v matriční knize vedené matričním úřadem do účinnosti tohoto zákona v souladu s pravidly české mluvnice, se vedle tohoto příjmení zapíše i toto její příjmení ve formě, která pravidlům české mluvnice neodpovídá, ukládá-li to mezinárodní smlouva; z těchto dvou forem příjmení může nositelka příjmení užívat jen jednu formu, kterou si zvolí při podání žádosti, a ta se uvede v matričním dokladu.“

Povšimněme si: (A) Kromě omezení na příslušnice národnostních menšin (které se v bodu 2 neopakuje, což může zavdat příčinu dohadů) je tu ještě jedno omezení, zopakované v obou paragrafech: „ukládá-li to mezinárodní smlouva“; o existenci takových smluv ví však široká veřejnost zpravidla ještě méně než třeba o připravovaném zákoně. (B) Problém Češky provdané za cizince text neřeší, zato lze dovodit, že příslušnice menšiny provdaná za Čecha nárok zvolit si nepřechýlenou podobu má. (C) Zákon se sice zabývá způsobem zápisu do matriky, ale obsahuje formulace, které lze vztahovat na užívání takových příjmení vůbec.

Co znamená „používat jméno ve formě, která pravidlům české mluvnice neodpovídá“? Vezměme si třeba paní jménem Herbeck. Musí-li být zachován beze změny první pád, jsou tři možnosti (v článku věnovaném otázkám tvarosloví pokládám za svou povinnost je předestřít):

a) neskloňovat – pak budou vznikat nečeské věty jak vystřižené z parodických obrázků městských paniček z minulého století, které mluvily v podivuhodných koktejlech „pisl pémiš, pisl tajč“:[208] to mám od Herbeck, potkala jsem Herbeck, mluvila jsem s Herbeck;

b) skloňovat podle mužského vzoru – pak přestane být jasné, o kom (např. o kterém z manželů) je řeč: to mám od Herbecka, potkala jsem Herbecka, mluvila jsem s Herbeckem;

c) zachovat první pád, zbytek přechýlit a skloňovat – pak vznikne podivuhodné paradigma pozůstávající ze tří tvarů: Herbeck-Herbeckové-Herbeckovou, které má snad jediný precedens: polopočeštěná křestní jména jako Dagmar-Dagmary-Dagmaře-Dagmarou, kde se v úzu, pokud to jde (např. v kombinaci s příjmením, srov. o neskloňovaných prenominech v bodech 17c, 20a, 20e), raději neskloňuje vůbec; skončíme tedy nakonec u Moniky Herbeck, ale u Herbeckové?

A co vůbec znamená „používat příjmení“? Úředníci, kteří vytvořili text zákona, možná brali v úvahu jen vyplňování dotazníků, uvádění adres, představování se, podpis apod. Jenže a) nejen administrativou žije člověk i jazyk a příjmení se „používají“ zdaleka nejen v administrativě: budeme je i nadále (jen je vážná otázka, v jakých tvarech) číst v novinových textech, poslouchat o nich v audiomédiích, při oficiálních příležitostech (např. vyznamenávání na Hradě) i v běžných hovorech, a dokonce o jejich nositelkách sami budeme muset mluvit; b) i v samotné administrativě vzniká potřeba rozlišovat pády – např. v protokolu by věta Pollak May napadla byla zmatečná.

[231]Přitom se nabízí zcela přirozená a staletou tradicí posvěcená možnost přechýlit a skloňovat aspoň jedno z obou příjmení – a právě tuto možnost jako by zákon o matrikách postavil mimo zákon.

Nabízím takovéto čtení onoho § 69: paní Herbeck nechť se tak podepisuje, představuje, nechť tak o sobě i mluví (své vlastní příjmení ostatně skloňujeme jen zcela výjimečně), nechť tuto podobu v plném rozsahu „používá“, když k tomu byla na vlastní žádost zavázána – ale tím není dotčeno právo kohokoli (protokolující písařky, novináře, sousedek, kolegů, nadřízených i podřízených atd.) mluvit a psát o (paní) Herbeckové a používat i ten nominativ a vokativ (paní) Herbecková, a nechť je mimo úřední dokumentaci, která musí identitu jména zachovat (mj. evidence majetku, průkazy, snad i smlouvy a faktury,[209] a co třeba závěť, psaná babičkou, která přechýlila, jak byla za celý život zvyklá?) jen věcí jejich dobré vůle, zda budou užívat podobu (paní) Herbeck[210] – JIM zákon o matrikách nic neuložil. Navržené čtení § 69 z něho vzhledem k nositelkám příjmení typu (paní) Herbeck činí neškodný a omezeně použitelný kocourkovský výnos – ale činí tak ve snaze předejít ještě horším koncům. Zákon o matrikách by totiž mohl být napaden, např. u ústavního soudu, že zakazuje Čechům mluvit a psát v České republice česky, a to by i přes neexistenci jazykového zákona byla závažná věc.

Postoj našeho ústavu vyjádřil začátkem srpna 2000 v odpovědi tazateli J. Kraus: „Návrh matričního zákona našemu ústavu k vyjádření poskytnut nebyl. K přechylování příjmení ženského původu jsem však měl nedávno možnost se několikrát veřejně vyslovit (v tisku, v televizním zpravodajství). Zkušenost mi ukázala, že jsem se málokdy setkal s tak nenávistnými ohlasy, jako jsou ty, která předkládají odpůrci přechylování. Svůj postoj (a myslím, že také postoj pracovníků ústavu) mohu shrnout takto: Do matriky (a v této souvislosti do průkazů všeho druhu) se zapisují ženská příjmení v 1. pádě, tedy jakoby ve ‚slovníkové’ podobě. Dovedu si představit, že ženy (hlavně představitelky národnostních menšin, cizinky), které často v naší republice tráví jen část svého života, touží po jednotné podobě oficiálního zápisu svého příjmení (paní Kamenitzky, Smith, Vacek…). Zato v běžném užívání, kde se jméno objevuje v různých pádech, se ženská příjmení přirozeně podrobují zákonitostem českého jazyka, to znamená, že se přechylují, skloňují. To už není věcí legislativních rozhodnutí, ale objektivní vlastností češtiny. Stejně tak se pochopitelně ohýbají i příjmení mužská (bez Clintona, k Erhardovi, o Verheugenovi). Ve většině cizích jazyků se s podobným přizpůsobováním domácím zvyklostem setkáváme zejména při výslovnosti vlastních jmen. Občas velice zdůrazňované odmítání přechylovacích přípon -ová, -á považuji za falešnou hru na světovost – ostatně lidé, kteří toto odmítání hlásají, se tak většinou sami ani nevyjadřují. O hraní tenisu s Navrátil a o čtení knihy od Thatcher může mluvit opravdu jen snob nebo hlupák – pokud ovšem nejde o cizince neumějícího dobře česky.“

[232]Problematiku právní závaznosti přechylování pouze připomínám. Bývá – a zatím opět je – řešena bez nás, a my slýcháme ohlasy, např. sporu mezi nepříliš informovanou nositelkou příjmení a nepříliš informovanou úřednicí na matrice: sporu, ve kterém může vzniknout i palčivý pocit křivdy do celého dalšího života. Dostatečně průhledná a aspoň vůči nestandardním situacím explicitně liberální zákonná norma by mnoha sporům předešla: zatímco píšu tyto řádky, ještě je naděje, že taková norma vznikne, přestože zatím… (srov. výše o čtení § 69).

23m) vokativu příjmení (většinou německého původu) na -(e)r, -(e)l: Kinstetter, Sieber; Zumr; popř. vůbec jejich skloňování, zejména zda se vypouští -e-: Winter, Wolker, (Jan) Sarkander, Mulder, Luther, Unger; Hegel, Menzel, Mendel, Ressel;

Jak je to ve vokativu s r>ř, neporadí ani PMČ, ani MČ. Pokud jde o vypouštění -e-, má se podle MČ 2 (s. 353–354) cizincům ponechávat a u Čechů respektovat rodinná tradice; podle PMČ, § 431, se -e- ponechává, „pakliže se v češtině vyslovuje“: mnohdy je však výslovnost kolísavá, neurčitá, kompromisní, např. [óbrpfalcer], a nadto v korespondenčním styku nebývá výslovnost ověřitelná. To všechno vyžaduje (z našeho hlediska) zjištění nad rámec běžné poradenské praxe a zejména (z hlediska uživatelů) nad rámec praxe administrativní. Je pravda, že u jmen nezdomácnělých vypadá V bez -e- a s měkčením značně podivně a krkolomně (Panzer: Panzře? Weizsäcker: Weizsäckře?); snad by měl být jako základní podoba jen u jmen plně zdomácnělých, která mají počeštěné i psaní (Šnajdr: Šnajdře, ale Schneider: Schneidere).[211]

Často rozhoduje právě míra zdomácnění nebo ustálení jistých výrazů: Luther je znám jako Němec a podržuje Luthera (snad i s oporou v luterán; ve starším jazyku bývalo však i lutrián; snad navíc kvůli obtížné vyslovitelnosti hypotetické podoby xLuthra); Unger může být i zdomácnělý, a má tedy Ungra (vedle Ungera; s výslovností problémy nejsou). Lze skloňovat Ressel-Ressela i Ressla, ale máme Resslovu ulici. ČNK dosvědčuje, že v Praze jsou obvyklé Riegrovy sady (desítky výskytů proti třem výskytům sadů Riegerových). Zajímavá situace je v Brně: mají tam Mendlovo náměstí a Mendlovu zemědělskou a lesnickou univerzitu, ale také reálné gymnázium J. G. Mendela ap.: že by ze snahy méně mást např. Rakušany? Naproti tomu od příjmení arabisty Miloše Mendela, známého v souvislosti se Satanskými verši S. Rushdieho, jsou v ČNK doloženy jen tvary se zachovaným -e-.

23n) zejména vokativu, ale někdy i dalších tvarů nekomplikovaných příjmení: Novák (!),[212] Kocourek, Mařík, Matějek, Malec, Manda, Bakala, Veverka, Otta; Boháč; Lukavský;[213]

K vokativu: Na doporučené Vážený pane Boháči reagoval tazatel: „Příjmení se také skloňuje?“ Protože nelze předpokládat, že by tazatel pokládal za správné od pana xBoháč, máme za to, že jde o jeden z početných dotazů ověřujících závaznost jevu, který z běžné komunikace mizí – to[233]tiž zda se vůbec ještě má používat k oslovení vokativ. Někteří uživatelé češtiny, jejichž povědomí o spisovném nebo snad vůbec o psaném jazyku je matné, dokonce pokládají vokativ (který běžně neslýchají) za nenormální.[214] Nominativ ve funkci vokativu je ojediněle jedině možný (holka, nikoli xholko), jinde by byl naopak naprosto nečeský: pan; mistr, šéf (při izolovaném výskytu; v obecné češtině však slýcháme kombinace pane mistr, pane šéf); Věra, Franta. Nominativ-vokativ je doložen jako archaický a básnický (vzácná moje zvěř – Erben). U příjmení je však příznakový: např. je příznačný pro židovské prostředí (v anekdotách je zásadně pane Kohn, mnohdy i nepřechýleně paní Pollack/Roubíček, podobně jako se v nich zpravidla oniká) nebo pro prostředí vězeňské, vojenské ap. (Kudlásek, jedu jedu, dyž mam rajóny) a vůbec pro lidový jazyk (pozdrav pámbu, pane Randák). Je ovšem otázka, jak by mezi relevantními uživateli spisovného jazyka dnes dopadl průzkum permisivity vůči oslovovacímu nominativu nebo dokonce průzkum jeho aktivního užívání, přinejmenším v mluvených projevech v každodenní komunikaci nebo při méně formálním moderování. Zdá se, že permisivita i aktivní úzus jsou na vzestupu. V psaných projevech, zejména v úřední korespondenci, nadále hodnotíme oslovovací nominativ jako nevhodný, familiární až nízký, nezdvořilý, a pokud jde o kombinaci typu Vážený pane Novák, kterou by mnozí klienti poradny tak rádi psali, hodnotíme ji jako neústrojnou, spojující zdvořilost s nedostatkem zdvořilosti. Tvar vokativu je vystaven tlaku administrativní rutiny, pro kterou je náležité tvoření tohoto pádu maskulin komplikované mluvnicky a někdy i technicky, totiž při poloautomatickém zpracovávání korespondence ve velkém. Kdyby na vokativech tolik záleželo, snad by se dal na jejich generování vytvořit pomocný počítačový program. Zaráží ovšem nedostatek jazykové vynalézavosti: vždyť stačí uvést jméno v adrese a jako oslovení použít jen Vážený pane. Nepsal bych to, kdybych neměl na toto téma tolik interakcí se sekretářkami, které o takové možnosti slyší v poradně poprvé.

23o) obav z jazykové neobratnosti, mají-li se opakovat hláskové skupiny: D Casanovovi; bratři Karamazov(ov)i;

V teoretické úvaze lze navrhnout haplografické nebo haplologické řešení, ale spisovný úzus je přijme jen někdy. Z minulosti připomínám Dimitrovovo náměstí, úředně náměstí Jiřího Dimitrova, v úzu často xDimitrovo náměstí, v běžném hovoru Dimitrák. Sám název haplologie (× mineralogie) svědčí o tom, jak je tento jev příležitostný, nesystémový.

Tvar Casanovovi zachováváme i přes vágní námitku, že jméno pak vypadá východoslovansky jako „Casanov“: jméno proslulého dobrodruha a svůdníka je totiž obecně známé. U Karamazových podporuje nesystémovou podobu literární tradice, takže je namístě snášet ji vedle Karamazovových – na rozdíl od xRachmaninových skladeb: ty nepředstavují ustálené spojení, ale aktuální syntagma, takže by haplologie znejasnila podobu jména (Rachmaninov, nikoli xRachmanin).

[234]23p) ženských dvojpříjmení, vzniklých provdáním (Sklenářová-Malá, Kruiff-Korbayová): dotazy se týkají nutnosti přechylovat či modifikovat a také ohýbat první část, je-li nečeská (to nutné není: srov. Thurn-Taxisův příkop, Sylva-Tarouccové) a také pořadí (to je individuální: jméno, pod kterým se stala známou, si Gabriela Beňačková-Čápová dala na místo první, Dagmar Andrtová-Voňková na pozici koncovou, a pokud jde o pseudonymy a umělecká jména, lze v nich volit i nestandardní pořadí);[215]

23r) různých jiných cizích a přejatých příjmení: Danczo; Titulescu; Enya (zpěvačka; G Enyi); Roux [rú], Marais; Mercadante, Bortolussi (manželé -iovi, popř. -iových); Matthew; Paré; Disney.

Ke -scu: Mluvnice uvádějí typ na -scu (-ska, -skovi atd.); tazatelka ověřovala zacházení s podobou na -sco, jaká se objevuje u emigrantů, a připomněla tím otázku, zda a nakolik se má lišit zacházení s domácími a „emigrantskými“ podobami (Ionescu-Ionesco aj.).[216]

K -x/s: Systémové je [rúze, maréze], ale u jména Jean Marais je obvyklé [marého], popř. nesklonné.

Četnost této skupiny má jednu z příčin v tom, že už při mluvnickém zpracovávání (neřku-li v didaktice) jde o periferní oblast. Jsou tu však také příčiny axiologické a pragmatické. Na rozdíl od většiny ostatních jazykových jevů se totiž zacházení s příjmením bezprostředně dotýká jeho nositele. Jazyková nekorektnost může být přijata v horším případě jako urážka, v lepším jako ignorance (jemněji: neobeznámenost) produktora textu. Mimořádná četnost z vypovídá o tom, že ožehavé je i radění. Pro většinu typů příjmení totiž sice existuje základní způsob zacházení, ale v konkrétních případech se respektuje odchylný úzus podložený rodinnou tradicí.[217] Tu ovšem mohou tazatelé znát, ověřit nebo zjistit většinou efektivněji než poradna, takže nezbývá než jim to doporučit a poskytnout jen obecné poučení.

(Skupiny substantiv pokládané tradičně za periferní a probírané v učebnicích a mluvnicích,[218] pokud vůbec, jen jako doplněk pravidelného skloňování domácích [235]apelativ – tj. substantiva přejatá, jména zeměpisná a osobní – představují v součtu 103 d a 108 z, tj. 42,2 a 46,2 % zpracovaných jevů. Snad by se snížil jejich podíl na potížích při dorozumívání, kdybychom měli praktickou mluvnici, která by nejen obsahovala dodatkové orientační sumáře o periferních skupinách, ale také důsledně probírala zástupce těchto skupin přímo u skloňovacích vzorů.)[219]

Na konec přehledu tvaroslovných problémů znázorním srovnání četnosti dotazů (světlé sloupečky) a záznamů v jednotlivých skupinách:

 

Legenda ke grafu: 1 problémy, k nimž byly jen z – 2 ojedinělé dotazy – 3 tvary sloves 3. třídy – 4 určovací problémy – 5 duál – 6 nominativ jmenovací – 7 lokál m + n na veláru – 8 cizí zeměpisná jména a vlastní názvy – 9 zkratky, slova zkratková a umělá – 10 zájmena kromě reflexiv – 11 číslovky – 12 domácí jména (po)místní – 13 adjektiva – 14 kondicionál – 15 vazba – 16 tvary sloves 4. třídy – 17 kombinace křestního jména a příjmení – 18 zvratná zájmena – 19 shoda – 20 křestní jména – 21 přejatá apelativa – 22 domácí apelativa – 23 příjmení.

Doplňkové součty: rozpor mezi označujícím a označovaným 6 d, 26 z (za bodem 11), zájmena celkem 17 d, 21 z (za bodem 20), domácí apelativa celkem 36 d, 20 z (za bodem 22), skupiny substantiv traktované jako periferní viz odstavec v závorce nad grafem.

Následující rejstříky byly sestaveny se záměrem napomoci hledání. Pokládal jsem za lepší odkázat na něco třeba dvakrát než logickým vylučováním dospět k odkazu žádnému. Rejstříky v lingvistických publikacích operují s abstrakty a předpokládají jako samozřejmost, že by existovala obecná metodika a jednotná terminologie takového abstrahování (včetně volby termínů domácích a přejatých); jenže ta neexistuje, s vysvětlováním případné své metody nechci zdržovat, a proto jsem se z praktických ohledů rozhodl někdy pro abstrakci (popř. jinou nebo jinak vyjádřenou než dosud), někdy pro jednotlivinu (podle uvážení ve tvaru lemmatickém nebo konkrétním), někdy pro obojí. – Číslo strany udává stranu, kde výklad začíná nebo kde je jev zmíněn.

[236]Abecední rejstřík bodů a podbodů
Čísla udávají (pod)bod:stranu.

adjektiva 13:124

akuzativní vazby, šíření 15a:129

apelativa domácí 22:186

apelativa přejatá 21:183

asymetrie vyzeb 15c:130

citátové výrazy 21h:185

číslovky 11:119

deprefixáty 15a:129

duál 5:71

dvojznačnost vazeb 15d:130

emigrantské transkripty a obměny 20d:181, 23a:226

etnonyma, Npl 2e:67

futurum a vid 1f:166

generační rozdíly 6:72, 10a:117, 14b:129

haplologie 23o:233

chrématonyma cizí 8:75

imperativ pasivní 2i:68

jmenné vs. složené tvary adjektiv 12b:124

kondicionál 14:128

krácení dvojslabičných feminin 22a: 186

kreativní vlastní názvy 9c:116

křestní jména 20:179

křestní jméno a příjmení (kombinace) 17:169

latinská a řecká zakončení -us/-os, -um/-on 21e:184

maskulina na -l, -s 2d:190

maskulina přejatá, DLsg -u/-ovi 21k:186

narozeniny, číselné označení 11:120

nepravidelná slovesa 2c:67

nepravidelná substantiva 22f:192

nevyslovované -e 20b:180, 21b:183, 23c:226

nominativ jmenovací 6:72

nominativ „značkový“ v antepozici 6:73

osobní jména na -a 20c:181, 20d:181, 23a:226

osobní jména na -e 23b:226 (v. t. nevyslovované -e)

označující a označované, rozpor 9a:113, 19d:177

palatalizace, 4. tř. slovesná 16d:169

párové části těla 5c:71, 5e:72, 5f:72

píseň-kost, kolísání 1a:62

podmět kvantifikovaný, shoda 19c:177

pomnožná, rod a vzor 8a:75, 22c:190

pomnožná, tvary sg. 1d:65

posesivní adjektiva 2f:67, 13:124, 20f:182, 23k:228

prenomina neskloňovaná 17c:170

přehodnocení deklinace u proprií 12b:121, 12f:124, 23g:227

přechodníky 2d:67

přechylování příjmení 23l:229

příjmení 23:225

příjmení na -er, -el 23m:232

přísudek jmenný, shoda 19f:177

přísudek jmenný, volba N-I 2g:67

přísudek složený, lexémy a tvary 4e:70

rezultativ 4e:70

rodina a rod 23k:228

shoda 19:176

singulár generický 1b:63

slovesa 1. třídy 2a:66

slovesa 2. třídy 2b:66

slovesa 3. třídy 3:69

slovesa 4. třídy 16:169

stupňování adjektiv 13d:126

toponyma adjektivní povahy 12a:120

toponyma cizí 8:75

toponyma deklinačně přehodnocená 12b:121

toponyma domácí 12:120

toponyma neprůhledná 12b:121, 12d:122

typ „idea“, hranice 9b:115; pozn. 170

typ „les“, tvary 12f:124, 22e:192

typ „břímě“, příslušnost 22b:189

typ „kámen“ 22b:189

umělá slova 9:113

vazba 15:129

velára před koncovkou 9b:115, 21c:183

vokativ příjmení 23n:232

vzory, uplatňování 1:62, 2:66, 4:69, 7:74, 8a:75, 12e:123, 12f:124, 16:169, 17:170, 20:179, 21:183, 22:186, 23:225

zájmena kromě reflexiv 10:117

zájmena zvratná 18:173

zdvořilostní užití kondicionálu 14b:129

zdvořilostní užití vokativu 23n:232

zkratky a slova zkratková 9:113

životnost vs. živost 1c:63, 12f:124, 19d:177

 

[237]Retrográdní rejstřík vybraných jednotlivin
Číslo udává stranu.

181: Rebecca

75: Lucca

181: Jessica

181: Míca

181: Venca

75: Palma de Mallorca

229: Krejča

115: t(h)eodicea

115: idea

115: trachea

115: (a)menor(rh)ea

116: Ama(l)thea

115: Balnea

115: Rekrea

74: Gambrinus extraliga

186: vodováha

181: Natasha

181: Aretha

122: lícha

114: CIA

76: via Apia

186: maracuja

181: Mekka

225: pane Veverka

121: Červená Píska

121: Křižatka

186: luka

186: louka

186: mouka

185: koala

185: melodrama

185: dilema

71: těma

71: dvěma

185: lemma

71: svýma

121: Rovina

74: Allianz pojišťovna

184: piraňa

71: prsa

64: sval antagonista

130: co to je za

117:

227: Lewinská

185: aranžmá

234: Kruiff-Korbayová

114: KGB

114: StB

228: Zieleniec

123: Sedlec

227: Rožec

62: stokroč

64: ferdinand

226: Gérard

175: sám sebe

63: průvodce

122: Pardubice

122: Kytlice

121: Hostivice

65: plíce

172: Bruce

226: Gide

67: zbyde

226: Lange

170: George

172: Freddie

123: Koloděje

186: etuje

229: Skočdopole

226: Singule

128: aby jsme

128: bysme

226: Stallone

76: Boulevard Voltaire

174: opakování se

122: Na Líše

169: shromážděte

169: (se) přihlaste

128: kdybyste

169: očisťte

186: etue

192: peníze

181: René

120: Bystré

121: Hradec Králové

121: Jezvé

72: Lázně

170: Georg

181: Anouilh

128: abych

227: Šerých

70: babi

185: valabi

69: děkuji

227: Brzezinski

227: Schimanski

70: mami

70: sestři

114: Stasi

170: DLsg Tomáši

70: tati

88: Karamazovi

114: FBI

229: Krejčí

67: vědí

169: přinášejí

65: rukojmí

67: jedení

169: znečištění

169: musí

126: nejoptimálnější

126: lépe srozumitelnější

127: špatnější

130: nic další

225: manželé Žižlavští

66: odejmutí

173: svůj

74: vrták

233: pane Novák

63: medvídek

64: výletek

228: Battěk

227, 229: Krenželok

74: Šumperk

74: Rumburk

190: kyčel

64: kozel

192: manžel

66: najmul

124: Černý Vůl

185: melodram

175: sám

[238]184: Centrum

183: datum

64: měšťan

64: Ostravan

64: veterán

189: kámen

124: povinen

233: pane Kohn

182: Maryin

183: kakao

129: zmínit něco

120: kdo vs. co

171: Vlado

179: Hugo

171: Franjo

171: Rajko

171: Željko

76: Rakousko-Uhersko

185: ylo

170, 179: Jano

189: břemeno

114: zoo

117: TicketPro

183: euro

171: Vavro

71: prso

171: Vašo

179: Oto

177: putto

172, 179: Ivo

171: Jožo

113: VIP

229: Vítámvás

88: Pačes

170: Georges

181: Charles

181: Jacques

227: Hynais

234: Marais

170: François

71: prs

191: Klaus

184: glóbus

227: Hus

190: divous

129: něco jednat

74: internet

67: dojít

69: prosít

63: robot

63: čert

227: Smrt

130: mít na starost

62: výpust

185: haiku

170: DLsg Karlu

67: je pravdou

88: Hrejsemnou

186: DLsg ministru

186: DLsg advokátu

66: můžu

64: kalašnikov

65: hranolky

190: plavky

227: Kreisky

227: Aujezsky

227: Gretzky

227: Vranitzky

75: Seychely

75: Andamany

120: dvacetiny

170: Tony

75: Komory

228: Nidetzký

175: samý

120: Káraný

175: samotný

127: vysokopasý

66: najmutý

64: lobkowitz

192: peníz

114: ČEZ

67: budiž

185: aranž

118: (jejichž-jejíž-)jehož

117: ten(týž)

 

III. Zhodnocení rozboru

Následující závěry jsou samozřejmě limitovány zpracovaným materiálem: nebyl jím současný (ani současný spisovný) jazyk v celé jeho šíři,[220] ale ty z problematických jevů, s nimiž se potýkají klienti (a někdy i pracovníci) jazykové poradny. Na druhé straně předložení materiálu in extenso s sebou přineslo i zařazení položek pouze dokumentujících nebo zatím pro značnou náročnost hlouběji nezpracovaných.[221]

[239]Značná část rozboru se opírá o záznamy v poradenské databázi. Pokud jde o budoucnost databáze, domnívám se, že by bylo výhodné oddělit záznamy obligatorní od selektivních a usnadnit jejich diferencované zpracování. Doložil jsem, že objem dat, jejich výpovědní schopnost i použitelnost je v obou skupinách různá. Zatímco selektivní záznamy lze přímo využívat jednak při opětovném řešení obtížnějších případů v poradenské praxi, jednak při práci na kodifikačních příručkách, z obligatorních záznamů by bylo třeba nejprve vyjít k sociolingvistickým závěrům o jazykovém poradenství. Při práci na kodifikaci má sice jistou váhu i jejich prosté kvantum,[222] ale hlavní užitek by přinesly až po rozlišení potíží daných samotným jazykovým systémem od potíží, které mají uživatelé jazyka s kodifikačním zobrazením tohoto systému.

Veškeré úvahy o místě konkrétních prostředků v systému jazyka je nezbytné konfrontovat s jejich postavením v úzu, s mírou chybování a kolísání v textech. K tomu se dnes jako výzkumný nástroj nabízí Český národní korpus – i přesto, že v něm zatím nejsou zpřístupněny mluvené texty (stylově a sociolingvisticky vyvážený soubor textů tištěných však už k dispozici je: srov. pozn. 202). Předvedl jsem některé způsoby, jak lze korpus už dnes využívat při bádání o tvarosloví.[223] Pracovníkům Ústavu ČNK děkuji jménem svým i jménem poradny za obrovskou práci, ktero vykonali při shromažďování a zpřístupňování bezkonkurenčně cenného jazykového materiálu (které bych v dějinách jazykovědné bohemistiky srovnal snad jen s vytvořením lexikografického archivu ÚJČ) a také za ochotu a laskavost, se kterou nám i ostatním zájemcům umožňují korpus využívat.

Z analýzy vzešlo víc než tucet podnětů pro dolaďování kodifikačních příruček.[224] U některých jevů[225] bude doufejme následovat dopracování: půjde mj. o popis nově se utvářejících ohýbacích paradigmat,[226] o slovníkářské a mluvnické přehodnocení tvarové disimilace lexémů[227] a o uvádění některých tvarů, které jsou po dlouhá desetiletí součástí úzu a tolerantně se přijímají i v projevech vyššího stylu.[228] Mezi otevřenými otázkami jsou i takové, jejichž řešení přísluší spíše odborníkům v onomastice[229] a valenční lexikografii;[230] vítaná by [240]byla také pomoc slavistů.[231] Z prací těchto odborníků poradna s velkým prospěchem čerpá a těší se proto na jejich další díla.

Podaná analýza poradenské praxe nabízí poznatky všem, kdo se zabývají aplikacemi lingvistického bádání. Jsou tu podněty, které pokládám za užitečné pro uživatele a zejména tvůrce počítačového softwaru, konkrétně textových editorů, automatických kontrol pravopisu ap.[232] Připomněl jsem i problém přechylování příjmení, který by mělo komplexněji řešit jazykové zákonodárství.[233] Jde však především o aplikace didaktické.

Bylo by naivní a nespravedlivé předpokládat, že za všechny nesnáze, s nimiž se klienti na poradnu obracejí, může škola.[234] Bylo, je a bude individuální, kolik si z ní kdo odnese, a jediné, co máme společného všichni, je zákonitý proces zapomínání.[235] Podaný přehled tvaroslovných problémů přesto mohou učitelé, tvůrci učebnic a mluvnic číst se stálým vědomím otázky: Dělám v této věci dost? – Viděli jsme, že své nedostatky má i podávání tak prestižního jevu, jakým je shoda:[236] Svůj podíl však tu mají i mezery v teoretickém propracování tohoto „přízemního“ jevu.[237] Poukázal jsem na situace, kdy škola na úkor rozvíjení vyjadřovacích schopností ulpívá na mnohdy obtížném a neplodném určování[238] a zabývá se problémy, jaké při dorozumívání nevyvstávají,[239] vychází ze zastaralých pojetí,[240] v krajních případech učitelé dokonce uplatňují subjektivní názory nedomyšlené teoreticky ani prakticky, nekonfrontované s běžně dostupnými příručkami.[241] [241]Ukázal jsem také na řadu jevů, které by pro svou frekvenci v běžných textech zasloužily ve školách daleko větší pozornost. Za varovnou pokládám zejména situaci u křestních jmen, u kombinace křestního jména a příjmení (popř. titulu) a nejvíc u samotných příjmení.[242] Na úrovni obecně didaktických koncepcí se ukazuje potřeba profesně orientované přípravy v mateřštině (podobně jako je dávno běžná při výuce cizích jazyků) a její vhodné, diferencované náplně. Zejména středoškolská příprava v mateřštině by velmi získala, kdyby se soustředila na jevy, které pro jejich složitost nelze nakládat na základní školu. Stav, kdy se budoucí hudebník nebo notář učí zas a znova a kéž by důkladněji rozlišovat druhy zájmen (anebo kdy se budoucí administrativní síla v drahocenném školním čase zdržuje tak rutinními, v praxi během vteřin osvojitelnými praktikami, jako je počet mezer mezi PSČ a místním jménem nebo správné umístění podpisu), ale kdy se nikdo z nich neučí zacházet s výrazy z vlastního oboru,[243] nemůže uspokojovat snad žádnou ze zainteresovaných stran (studenti, učitelé, budoucí klienti a nadřízení…). Řada praktických komunikačních obtíží by odpadla, kdyby škola dokázala srozumitelně přiblížit rozlišení signifiantu od signifié a relativní autonomii jazykového znaku: tento zdánlivě vysoce teoretický model totiž nabízí klíč k potížím se změnami flexe a shody při přenesení významu, konkrétně při skloňování proprií a deproprií, přehodnocováním životnosti aj.[244] Škola, hledící své odchovance zdokonalit v současném spisovném jazyku, velmi málo (pokud vůbec) zdůrazňuje časovou, generační proměnnost jazyka. Nízká flexibilita jejích odchovanců v dospělém a stařeckém věku – a v tom školu omlouváme – je také habituální, daná ontogenezí lidské psychiky: to je jedna z příčin, proč se jazykové povědomí za vývojem jazyka zákonitě opožďuje.[245]

Přesto lze o naší škole říci, že už přijala (přinejmenším deklarativně a spíš ve výuce cizích jazyků než ve výuce mateřštiny) komunikační obrat v lingvistice, který od systému jazykových prostředků obrací pozornost k fungování jazyka při sdělování. Nejvíc je tento obrat patrný ve stylistice, kde kromě nebývalého rozvoje teoretického bádání a přehodnocení stylistiky v celý komplex mezioborových disciplín[246] už vznikly i nově pojaté učebnice.[247] V tvarosloví se komunikační obrat projevil zatím spíš zmnožením kritérií, podle nichž se tvaroslovné jevy hodnotí a popisují, než v novém pohledu na samu koncepci gramatiky. Skutečný [242]obrat by přineslo nové zhodnocení pojmů centra a periferie. Při klasickém popisu jazyka tvoří centrum jevy nejčastější a pravidelné; zdrojem komunikačních potíží však jsou v daleko větší míře jevy ze systémového hlediska periferní.[248] Prakticky, tj. také komunikačně zaměřená gramatika by tedy měla mít centrum svého zájmu právě na oněch ožehavých periferiích systému: ostatně ponecháme-li stranou výuku cizinců, nikdo snad nekupuje ani neotvírá mluvnici proto, aby se v ní poučil o nekolísajících centrálních jevech. Mají-li gramatikové přispívat k jazykové kultuře, měla by především vzniknout praktická mluvnice pro pokročilé uživatele mateřštiny. Předchozí analýza se soustředila spíš na konkrétní příklady, v nichž by gramatický popis měl být vůči uživatelům jazyka přístupnější, přehlednější, informativnější, návodnější.[249] Ovšemže u některých jevů nelze od mluvnice žádat víc než popis tendencí, jejichž složitá souhra usměrňuje úzus. Takové jevy nemůže sebepraktičtěji zaměřená mluvnice simplifikovat, tj. nemůže hypostazovat snadno osvojitelná pravidla tam, kde se v jazyce uplatňuje složitá souhra řady tendencí. Úkolem mluvnictví v takových případech je tyto tendence popsat; úkolem praktické mluvnice je podat aspoň klíč k pochopení složitosti jevů. V této souvislosti připomenu, že jazyková osvěta a vzdělávání všeho druhu selhává, kdykoli se složitá povaha jazykových jevů zkresluje a zastírá, protože vzdělavatel není na výši soudobého poznání jazyka.[250] Teoretickým a metodologickým otázkám spojeným s koncepcí takové mluvnice se věnuji na jiném místě.[251] Zde už jen připomenu, že v podmínkách globalizace bude třeba nového pohledu na zacházení s jinojazyčnými prvky, popř. na jejich počešťování.[252]


[195] To je učební látka, odhaduji, páté třídy.

[196] Srov. níže bod 23k.

[197] V takových případech bude poradenský dialog pro obě strany zajímavější, až budeme mít k dispozici zpracování jmen pro rodinu v Českém jazykovém atlasu – chystá se pro jeho 4. díl. Zatím víme o takovém úzu v některých oblastech středních Čech: na Nymbursku Kopeckovi, Novotnovi, ba i přechýlené Kopecková, Novotnová. Felix Háj alias Marie Černá-Wagnerová, která naprostou většinu života strávila v Mníšku pod Brdy a do Podbrdí situovala i svého Káju Maříka, užívá podobu paní řídícová.

[198] Ostatně i M. Knappová (d. cit. v pozn. 169, s. 53), která posesiva nechává stranou, předkládá jako základní přechýlené podoby Knížetová i Knížová, ale Hrabětová, Poupětová (poznamenává, že tvary Hrabová, Poupová se neužívají), popřípadě Hraběová, Poupěová (máme tedy za to, že se autorka s těmito podobami setkala, nicméně je hodnotí jen jako okrajovou možnost; nebýt jí, asi bychom se sotva odvážili i takového hodnocení).

[199] K těmto i dalším cizím propriím srov. J. Zeman, NŘ 80, 1997, 81–86, a starší články NŘ tam uvedené (autor, ročník, strana): J. Hrbáček, 48, 60–61; M. Sedláček, 67, 59–76; Z. Hrušková, 47, 308–309; A. Stich, M. Sedláček, 55, 227–230; M. Koudelová, 65, 167–168.

[200] Srov. problematiku nevyslovovaného -e v bodu 23c.

[201] D. cit. v pozn. 169, s. 41 n.: autorka uznává dublety.

[202] Ve vyváženém, reprezentativním korpusu s názvem syn2000 (ČNK) jsem zjistil následující poměry: GA -niece 506× : -nce 41×; DL -niecovi 99× : -ncovi 4×; I -niecem 170× : -ncem 10×; tvary bez vypouštění převažují i v přechýlené podobě a v posesivním adjektivu.

[203] NoČJ, § 6–33, uznávala ještě jen Šabce, Zadru apod.

[204] Naše příjmení, MF, Praha 1983.

[205] Srov. úvod k bodu 23, 2. odst.

[206] Taková homonymie existuje i u jiných dvojic příjmení (např. Vašek-Vaško); NoČJ připomíná dokonce čtveřici: „ke jménu Picek, Picka, Picko i Pick [pik] je společné ženské jméno Picková (§ 6–28). Vážnější nedorozumění to v praxi obvykle nepůsobí a otázka Jak se jmenuje Váš manžel? není při představování ap. nikterak nemístná, podobně jako v angličtině How do you spell it? (Jak to píšete?).

[207] Mladá fronta DNES (cit. podle internetového archivu) ještě 1. 7. psala: „Od července příštího roku už české úřady nebudou za každou cenu přechylovat cizí ženská jména. Rovněž ženy v České republice budou mít právo vybrat si, zda chtějí používat stejné jméno jako jejich manžel, tedy bez tradiční koncovky (!) ‚-ová‘.“ O měsíc později (3. 8.) týž deník upřesnil: „Senát včera přijal nový zákon o matrikách, jménu a příjmení, tak jak ho schválila Poslanecká sněmovna. Pokud jde o úřední ženská příjmení, znamená to, že výjimku z pravidel češtiny dostanou jen příslušnice národnostních menšin. (…) Pro Češky ovšem pořád platí přechylování, čili Jana Nováková se nemůže v matrice přejmenovat na Janu Novák.“

[208] Pro čtenáře neznalé tohoto historického sociolektu: bissel böhmisch, bissel deutsch čili trošku česky, trošku německy.

[209] Měli jsme v poradně dotaz, jak uvádět ve školní dokumentaci běloruské příjmení žákyně, které je podle osobních dokladů v transkriptu pro nás značně bizarním: Tsimoshtshanka [cimoščanka]. V oficiální dokumentaci (např. v třídní knize, na vysvědčení) nutno užít podobu podle osobní dokumentace, stejně jako není přípustné měnit třeba Yavorska na Javorska nebo Javorská – ale ve slohové práci nebo v povídce pro školní časopis ať je svoboda, stejně jako ji má prozaik, který mírou počeštění na škále Zh(o)ukoff, Zh(o)ukoffová, Žukoffová, Žukovová může signalizovat míru zdomácnění jeho nositelky, ba může si dovolit nazývat ji i Žukov, je-li jasné, proč to dělá.

[210] Takto už léta nakládají moderátoři Radiožurnálu (patrně na přání nositelky příjmení) s římskou dopisovatelkou Vědunkou Lunardi.

[211] Rozlišování, zda nositelem původně německého příjmení je Němec (Hegel: Hegela), nebo Čech (Hegla), popř. příslušník ještě jiného národa (Svjatoslav Richter: Richtera) si všiml už F. Váhala v oČpČ (s. 176–177).

[212] Toto nejčastější české příjmení mohl ovšem tazatel použít jen jako příklad.

[213] Srov. úvod k bodu 23, druhý odst.

[214] O tvaroslovné situaci ve vokativu srov. mj. MPpDČ (kapitola „Novák, pojďte sem!“), s. 187n.; oČK, s. 23n. J. Krausovi vděčím za upozornění na obecně známý, ale přehlížený jev: zatímco ve spojení pane N. uživatelé v pádu váhají nebo volí nominativ, ve spojení příteli/soudruhu/kamaráde N. to snad nikoho nenapadlo a nenapadá. Když už nominativ, slýchal jsem např. od žalostně vzdělaných a jazykově česko-slovensky pomatených důstojníků celonominativní vyjádření (zvolací věty?) Soudruh N., hlaste se…; Vojín N., upravte si sako; Třetí četa – rozchod (přestože, správně-li si pamatuji, vojenské řády mluví o oslovení jednotky).

[215] Podobně rozkolísaná situace je i u mužských uměleckých jmen nebo vlastně u jejich kombinací s jménem a příjmením: starší tradice mívala typ Gustav Pflegr-Moravský, novější tradice (která z amerického hudebního světa pronikla především do světa trampské písně a folku) má Pavel Žalman Lohonka, Jaroslav Samson Lenk.

[216] Srov. také body 23i, 23l.

[217] Srov. bod 20d.

[218] A nejen tam. Ačkoli se s takovými substantivy potýkají mnozí pisatelé a mluvčí denně, denně se slýchají i čtou, zůstávají v řadě publikací na okraji: např. oČK má porůznu celkem sotva tři strany k příjmením, zeměpisná jména ani cizí vlastní názvy neuvádí; zacházení s proprii zcela absentuje v Jazykových sloupcích, Academia, Praha 1991. Od Váhalova zpracování v publikaci oČpČ (pomineme-li MČ 2) se objevilo jediné větší zpracování deklinace proprií, a to Sedláčkovo, které existuje jako strojopis a ve zkrácené podobě (11 stran A5) vyšlo v PKzČJ (spolu s příspěvkem A. Polívkové Slovenská místní jména v češtině).

[219] Tak měla už ČM; z novějších ČŘJ a poněkud nedůsledně PMČ.

[220] Pokud je vůbec možné pracovat v takovém záběru, je otázka, za cenu jakých zjednodušení by se formulovaly výsledky.

[221] Pouze dokumentující jsou např. body 2d, 2f, 3b, 3. část bodu 13d, bod 21h; podrobné zpracování by vyžadovala např. palatalizace ve 4. třídě slovesné, současná situace typu „les“, tvary lokálu maskulin a neuter, u složitějších základních číslovek omezená flexe i derivace…

[222] Za vážné memento pokládám např. bod 14 – kondicionál.

[223] Srov. body 1a, 2b, 6, 11, 13d, 21d, 21f, 22c, 23m a zvláště 22a.

[224] Srov. body 1a, 2h, 5d, 5e, 7, 8c, 7, 8d, 9b, 11, 12e, 13b, 14, 16b, 21d, 22.

[225] Srov. body 2a, 2b, 4d, 9b, 11, 13b, 13d, 16a, 18, 21d, 22, 23.

[226] Jde zvl. o body 1c, 9b, 21c.

[227] Srov. prs × prsa (bod 5c), louka × luka (bod 22a).

[228] Např. ty jsi se učil, očičkám, v botech, o penízu, aby jste, sousedi, u Vency, s Ivo Mravinacem… Jakkoli předpokládám v hodnocení jednotlivých případů různost názorů, doufám, že se shodneme na tom, že tyto jevy – s příslušnou charakteristikou – do českých mluvnic aj. patří.

[229] Bod 12 a některé pasáže bodu 23.

[230] Bod 15.

[231] Body 20d, 23f.

[232] Viz body 2h, 10a, 23m.

[233] Bod 23l.

[234] Mluvím o ní zcela obecně; rozebírání, které z problémů a do jaké míry patří na školu základní či vysokou, by tento beztoho rozsáhlý článek zatížilo a navíc přísluší didaktikům.

[235] Z čerstvých příkladů: „Nám ve škole říkali, že koncovka -ovi je vždycky s měkkým i.“ Srov. také pozn. 101 (Muži jsou vinni). Tvrzení „já si pamatuji ze školy…“ může mít navíc prvek věcně třeba i neadekvátního, ale zato prestižního sebehodnocení: „já si to pamatuji správně, ale dnes mají nedouci navrch“.

[236] Reakce našich klientů na nesprávné i-y v tisku bývají udivené, pohoršené až zlobné. V bodu 19 se může každý sám otestovat; pravděpodobně shledá, že existují i netriviální případy, v nichž ostrá sankce není namístě. Obecně je však záhodno s ní počítat.

[237] Bod 19.

[238] Bod 4.

[239] Např. body 1c, 2e, 5d.

[240] Bod 10a.

[241] Body 2e, 4d. Bylo by ostatně zajímavé přešetřit dojem, že při poradenských dotazech ke školním sporům nebývá pravda na straně učitele či učitelky. Snad je to tím, že ti učitelé, kteří vědí všechno lépe, se na poradnu obracejí stejně zřídka jako na jazykové příručky nebo dokonce na odborné stati. Snad žáci i rodiče učitelům většinou věří; teprve skálopevné přesvědčení o nesprávnosti učitelova vývodu zpochybní jeho autoritu a na pomoc se zavolá poradna. Viděno z poradny, vyvolává otazníky spíš podloženost oné důvěry: z čerstvých příkladů uvádím, že prý češtinářka trvá na dlouhém xnapsát podle nahrát, protože – zdůvodnění je ještě lepší – ona to tak má v počítači. Tato nesamozřejmost práce se základní oborovou literaturou se ovšem netýká jen morfologie.

[242] Body 20, 17, 23.

[243] Srov. mj. body 6, 17, 22b, 23n.

[244] Viz odkazy v doplňkovém součtu před bodem 12.

[245] Toto opožďování dokumentují zvláště body 1d, 1e, 2d, 6, 10a.

[246] Srov. J. Hoffmannová, Stylistika a… Trizonia, Praha 1997.

[247] Např. J. Hoffmannová, B. Hoffmann, O. Müllerová, Český jazyk 7. Nakl. SPL-Práce + Albria, Praha 1999 (od týchž autorů vyšly učebnice i pro jiné ročníky druhého stupně základní školy).

[248] Tuto tezi dokumentuje poradenská praxe, jak ukazuje závěrečný doplňkový součet jevů tradičně traktovaných jako periferní. Bylo by ovšem namístě ji prověřit také poznatky o nedorozumění z konverzační analýzy neboli analýzy diskursu.

[249] Srov. zvl. body 4d, 5c, 7, 9b, 10a, 11, 13b, 18a, 18b, 18d.

[250] Velmi často musíme klientům rozmlouvat zjednodušené – a při tvorbě složitějších textů jen matoucí – poučky typu před spojkou a se čárka nepíše, před slovem který se píše vždy, anebo v tvarosloví upřesňovat mylné představy o povaze skloňovacích vzorů (srov. petit v úvodu k bodu 23 a odkazy v abecedním rejstříku). O tom, jak vypadají některé „kurzy správné češtiny“, viz I. Svobodová, Co všechno je možné v mimoškolní jazykové výchově, NŘ 81, 1998, s. 225–231.

[251] Přednesl jsem na toto téma některé poznámky v Jazykovědném sdružení ČR (Praha) 11. 11. 1999 a jejich písemnou verzi připravuji pro Jazykovědné aktuality.

[252] Srov. druhou část bodu 6, bod 8, 17b, 20a, 20c, 20e a v bodu 23 zejména přechylování.

Naše řeč, ročník 83 (2000), číslo 5, s. 225-242

Předchozí Knihy a časopisy zaslané redakci

Následující Hynek Tešnar: K pravopisným polemikám v 1. polovině 19. století