Časopis Naše řeč
en cz

Ke kategorii životnosti některých právních termínů a k jejich shodě

Josef Šimandl

[Články]

(pdf)

-

Zaznamenáme některé jazykové inovace z legislativních textů, ale začneme širším pohledem.

Dvojí životnost se během posledního desetiletí vyvinula u řady výrazů, které se začaly nově užívat v oblasti počítačů a komunikační techniky: Npl manažeři × manažery, různí správci sítě × různé správce souborů, přijmout klienta × připojit počítač jako klient (klienta), logické operátory × mobilní operátoři, vjezd mají povolen rezidenti[1] × volnou kapacitu ubírají rezidenty,[2] známí kompilátoři × moderní kompilátory.[3] Nověji se také připomínají případy jak uvádějí průvodci × průvodce po Itálii.[4] Stále vnímáme jako úzce profesní některá zživotnění, např. dělá jim stavebního dozora,[5] nebo jako regionální odchylku zrob si ten drak, zapískej si …[6] Ale už dávno je známá dvojí možná životnost u některých slovotvorných a pojmenovacích typů, např. Npl nosiči × nosiče, činitelé × činitele.[7] Spíš lexikografové než gramatici[8] mají také dávno zpracované případy jako Gsg primátu × primáta, agens: agentu × agent: agenta, konkurenti × konkurenty (jevy), přijmout rekvizitáře × vyklidit rekvizitář, z domácích např. zkušení bylináři × staré bylináře, zkušení modli[24]tebníci × osahané modlitebníky,[9] jezdci na velbloudech se dobře bavili × kartotéční jezdce byly zadřené a zrezivělé.[10] Pro poslední případ uvádí Slovník spisovné češtiny (Praha 1994) i podoby životné; někdy je zaznamenána jediná podoba, někdy dvojí se striktním rozlišením, někdy dvojí s tím, že jedna je použitelná univerzálně, někdy má jeden z členů stylový příznak. Z toho je vidět, že proměny životnosti jsou v řádu přinejmenším desetiletí procesem, který spíš než průhledné zákonitosti vykazuje v jednotlivých případech různě pevný konsenzus.

Povědomí o životnosti se netýká jen skloňovacích koncovek. Dokonce ani nejsou tak důležité: A. Jirsová v MČ 2[11] poznamenala dodnes platné pozorování: „Zdá se, že u dubletních tvarů životných a neživotných není živost či neživost označovaných jevů rozhodující, jména označující věci neživé mohou mít tvary životné a naopak.“ Týká se také shody (jejíž zpracování, velmi potřebné, si bude muset poradit s řadou nových jevů, mj. při nesourodém několikanásobném podmětu) – a na co chceme zvlášť upozornit: týká se také kompatibility čili spojitelnosti s výrazy, které jsme zvyklí užívat výhradně nebo převážně ať už o osobách, nebo naopak o neosobách.[12] Proto v řadě případů nebudí tolik pozornost, nevzbuzuje pochyby o správnosti, popřípadě nevyvolává kritiku slovo samo jako spíš kontext, ve kterém se ocitá.

Nejprve věnujeme pozornost slovu osoba. Zvykli jsme si už na osoby fyzické a právnické, jen ještě nemáme dost zažité důsledky toho, že právnickou osobou může být holding apod. Jazykové konstrukce v legislativních textech bývají značně komplikované z povahy samé věci, takže přijmeme s ulehčením, když místo stálého opakování osoby fyzické i právnické se mluví už jen o osobách. Ale znejistíme (pokud nepropadneme pocitům vyhrocenějším), ocitne-li se takové abstraktum např. v kontextu nabývat podíl na právnické osobě, kvalifikovaná účast na osobě nebo valná hromada osoby, u které je zavedena nucená správa. Logika pravící, že např. družstvo může konat valnou hromadu, že družstvo je právnickou osobou, a te[25]dy že i osoba může konat valnou hromadu, se tu střetává s jinou, starší, zažitější logikou, podle které osoba je jednotlivina, individuum[13] a valná hromada osoby se zdá stejně málo přijatelná jako vyjádření básník sedí v kavárně, kde ho obklopuje prostitutka.[14] Potížím s osobou se mohlo předejít včasným zavedením výrazu právnický/právní subjekt, který je bezpochyby neživotný, na subjektu lze participovat, ani valná hromada právního subjektu by snad tolik nevadila atd. – ale právnická tradice osoby byla silnější, subjekt se nerozšířil a v dohledné době se nejspíš nerozšíří.

A nyní k maskulinům. U celé řady substantiv jsme si zvykli na to, že sice mají tvary životné, ale jsou schopna bez konverze k neživotným pojmenovávat podniky, akciové společnosti apod.:[15] výrobci pracích prášků, doručit vlastníkovi nemovitosti, vyrozumět příslušného držitele/emitenta cenných papírů. A přece nás některé nové případy zarážejí: sloučení/splynutí/rozdělení obchodníka s cennými papíry, účast na obchodníkovi s cennými papíry, účast na organizátorovi mimoburzovního trhu; naopak centrální depozitář je osoba, která … Uznáme-li depozitář(e) za „osobu“, nastane dále v textu další problém: členem centrálního depozitáře může být … (tedy opět: „člen osoby“?).

Zajímavé důsledky pro shodu má už třeba heterogenní podmět povolení, souhlas nebo registrace (o životnost zatím nepůjde). Podle Pravidel[16] se užije v postponovaném přísudku shoda gramatická, v preponovaném přísudku je možná i shoda podle nejbližšího členu – jenže co s přísudkem obkročným:[17] lze napsat ?osoba, které bylo povolení, souhlas nebo registrace uděleno? Je to opravdu lepší než ??osoba, které byla povolení, souhlas nebo registrace udělena? Smíme použít neutrum za situace, kdy se z nějakého důvodu nehodí gramatická shoda s celým podmětem vyjádřená plurálem byly povolení, souhlas nebo registrace uděleny? Pokud schválíme shodu podle nejbližšího členu: jak dalece je únosné, aby v textu kolísala shoda s týmž podmětem, např. jednou zaniklo povolení, souhlas nebo registrace, jindy povolení, souhlas nebo registrace udělená …? Nevypadá poslední příklad jako restriktivní přívlastek jen ke slovu registrace?

A nyní zapojme i nejistou životnost; vyzkoušejme podmět obchodník s cennými papíry nebo správcovská společnost. Jak například navázat vztažnou větu:[18] ve [26]shodě podle nejbližšího členu obchodník s cennými papíry nebo správcovská společnost, která …, nebo v gramatické shodě s celým podmětem obchodník s cennými papíry nebo správcovská společnost, kteří …?[19] Budeme-li důslední v gramatické shodě: schválíme preponovaný přísudek které vydali obchodník s cennými papíry nebo správcovská společnost, nebo ustoupíme ke shodě podle nejbližšího členu které vydal obchodník s cennými papíry nebo správcovská společnost? A smíříme se s kolísáním pojetí shody v témž textu?

Kdyby to byl text např. žurnalistický, to by se psalo a formulovalo: nemuseli bychom tolik sázet na literu a nemuseli bychom ji hledět co nejlépe obrnit proti účelovým dezinterpretacím, zato bychom směli spoléhat na přirozenou schopnost a dobrou vůli porozumět; měli bychom větší svobodu ve volbě synonym a hyperonym, mohli bychom rozvést do více vět, co text zákona potřebuje podat zhuštěně v jednom bodu výčtu atd. Ale v legislativním textu, který si žádá vyvážit precizní formulace s jazykověkulturní přijatelností, je posuzování vhodnosti a nevhodnosti různých řešení přece jen komplikovanější, znalost jazykové kultury tu pomáhá jen v jevech, které jsou ustálené a pevné – a legislativci se koneckonců vždycky mohou zeptat: A to se nesmí? Na základě čeho? Následovat sice může rozprava o tom, že jazykové normy mají jiný charakter než normy zákonné, že ve slovnících a v gramatikách není všechno, ale praktickému řešení to zpravidla nepomůže a výraz nebo obrat nijak hodný doporučení, poté co byl použit v zákonné normě, se administrativními cestami rozšíří.[20]

Problémy s životností a shodou jsou, jak jsme si připomněli, živé a stěží gramatikalizovatelné v úplnosti. Smyslem tohoto příspěvku nebylo řešit je, ale upozornit na ně: tady se náš jazyk – pod tlakem nových skutečností a nových vyjadřovacích potřeb – proměňuje. Další vývoj ukáže, do jaké míry, ve kterých případech přijme tyto proměny společenství uživatelů češtiny jako národního jazyka.


[1] Lidé s bydlištěm v příslušné oblasti.

[2] Rezidentní počítačové programy trvale běží na pozadí programů viditelně spuštěných.

[3] Srov. A. Černá, I. Svobodová, J. Šimandl, L. Uhlířová, Na co se nás často ptáte, Scientia, Praha 2002, heslo 103 operátor.

[4] Srov. J. Šimandl, Morfologická problematika v jazykové poradně, NŘ 83, 2000, k životnosti s. 63, ke shodě s. 177.

[5] Že je tu bezkoncovkové maskulinum pojmenovávající zpravidla děj využito k pojmenování osoby a opatřeno životnou koncovkou, to by nebylo zcela unikátní: srov. husopas, darmošlap, penězo-/stávkokaz, rys ostrovid nebo příjmení Suchomel, Rozbroj. Podstatnější je, že ačkoli o stavebním dozorovi slýcháme u stavařů už řadu desetiletí, bankovního dozora snad zatím nikdo nedělá, nýbrž vykonává bankovní dozor. (Jeden i druhý těžko mohou být dozorci, když je to slovo zatíženo nepřijatelnými konotacemi.)

[6] Z písňových textů P. Dobeše, v nichž se užívají severomoravské prvky. Těžko tu dělat průzkumy, ale řekl bych, že většina českých dětí pořád ještě (pokud to dělá) pouští draka; tvar však je klamavý tím, že by mohlo jít i o expresivní zživotnění (nedávno jsem z úst teenagera zaznamenal máš mýho soundtracka). Povědomí o dvojí životnosti uměle udržují diktáty s bohužel oblíbeným draci létali × draky létaly, stejně jako sněhuláci × ?sněhuláky (staví někdo ??sněhulák? vždyť je antropomorfní!), uzenáče × uzenáči, ledoborce × ledoborci.

[7] Srov. mj. B. Havránek, A. Jedlička, Česká mluvnice, Praha 1981, § 56.

[8] Srov. Mluvnice češtiny 2, Academia, Praha 1986, s. 37. Příklady na obojí životnost jsou poměrně chudé (nakladač, protektor, startér).

[9] Slovník spisovného jazyka českého (Praha 1960–1971) opatřil animatum křížkem jako zastaralé; najde se však i v ČNK, tedy v textech z 90. let 20. století. Inanimatum charakterizoval jako nářeční a doložil je Němcovou, ale lze si je dobře představit i v dnešním archivnictví nebo barokistice.

[10] V databázi jazykové poradny je záznam o odpovědi Z. Hlavsy na besedě o češtině s novináři z 24. 3. 1994, která se týkala případů typu velcí sněhuláci a zejména krásné veterány × krásní veteráni ‚auta‘. Z. Hlavsa připustil obojí s odůvodněním, že životnost má větší sílu, zatímco přenese-li se na člověka pojmenování věci, je možné jen ti hráči byli úplní dřeváci, nikoli xti hráči byly úplné dřeváky. Teorie silnější životnosti by však zasloužila důkladnější průzkum: osobně pokládám za nepřijatelné např. xkartotéční jezdci byli zadření, xzvukoví nosiči podražili. Silným faktorem bude patrně míra aktuálnosti anebo naopak zautomatizovanosti, s jakou se přenesené pojmenování pociťuje, a „pociťování“ se, jak známo, verifikuje obtížně.

[11] Viz pozn. 8.

[12] Moderní lexikografie zaznamenává kompatibilitu popisovaných výrazů např. pomocí rysů +pers, -pers. Srov. např. N. Svozilová, H. Prouzová, A. Jirsová, Slovesa pro praxi – Valenční slovník nejčastějších českých sloves. Academia, Praha 1997, s. 17: rysy [hum] – lidské bytosti …, [instit] – instituce aj.

[13] Samozřejmě je míněn filozofický pojem, nikoli kvalifikans vzniklý eufemickým užíváním pojmu.

[14] Cituji dívčí čtenářský deník z časů, kdy jsem učil na střední škole; vyjádření se snaží popsat situaci v jedné z básní J. Wolkera.

[15] Srov. pozn. 8.

[16] Pravidla českého pravopisu, Academia, Praha 1993 a později, § 14 s poznámkami; školní vydání, Fortuna, Praha 1999 a později, § 16–17 s poznámkami.

[17] F. Daneš uvádí (Malý průvodce po dnešní češtině, Orbis, Praha 1964, s. 236) pro obkročný přísudek toto řešení: Jednoho rána byly všechny ženy a muži naloženi… Toto řešení, tj. přísudek ve znění byly … naloženi, bych označil přinejmenším jedním otazníkem.

[18] Problému vztažného zájmena se věnoval (zatím jako jediný?) V. Petkevič, Grammatical Coreference and Agreement in Czech, PBML 69, 1998, s. 5–13.

[19] Teoreticky bychom mohli uvažovat i o obchodníku přehodnoceném na inanimatum, totiž obchodník s cennými papíry nebo správcovská společnost, které …, ale takové řešení, které by sugerovalo i Npl xobchodníky se dohodly, je – zatím – naprosto nepřijatelné.

[20] Takovým případem z minulosti je chybná předložková vazba mimo vozidel, užitá ve vyhlášce ministerstva dopravy, nebo nověji škodná událost, nešťastně užitá v zákonu o pojišťovnictví (srov. d. cit. v pozn. 3, heslo 198). K užívání adjektiv samosprávní – samosprávný srov. M. Dokulil, Samosprávný a správní, NŘ 86, 2003, s. 52.

Naše řeč, ročník 86 (2003), číslo 1, s. 23-26

Předchozí Martina Ireinová: Označení jednotlivce a rodiny jako celku v běžně mluveném jazyce nejstarší generace Jindřichova Hradce

Následující Hynek Tešnar: Ještě k pravopisným polemikám v 1. polovině 19. století

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1