Časopis Naše řeč
en cz

Archivace lingvistických dokumentů na počítači (O dopisové a jiné agendě jazykové poradny Ústavu pro jazyk český — u příležitosti půlstoletí její činnosti). Část II.

Ludmila Uhlířová

[Články]

(pdf)

-

Tento příspěvek je dokončením článku uveřejněného pod stejným názvem v předešlém čísle Naší řeči o počítačovém projektu databáze dopisů od veřejnosti a odpovědí pracovníků jazykové poradny na ně, který byl zahájen v r. 1994.[1] V první části článku byly – po úvodních komentářích věnovaných zásadám lingvistické konzultační činnosti – charakterizovány druhy dokumentů zařazených do databáze, popsána informační struktura databázového záznamu a prezentovány některé dílčí výsledky získané na základě analýzy záznamů v databázi dosud shromážděných. V tomto článku se budeme věnovat vlastnímu lingvistickému obsahu dokumentů. Databázová informace o něm je třístupňová a obsahuje tyto údaje:

(a) Jazykový výraz (o délce maximálně 50 znaků), např. ulice Na Hrázi. Rovina konkrétního jazykového výrazu je v databázových záznamech základní. Ti, kdo se obracejí na jazykovou poradnu, se neptají na jazyk ve smyslu „langue“, nýbrž na to, jak užít určitého výrazu, jak ho utvořit, ohýbat a jak mu rozumět v konkrétní komunikační události. Dotazy na lingvistické kategorie, například „Lze v soustavě českých slovesných časů mluvit o času předpřítomném?“, jsou ojedinělé a většinou nějak specificky motivované.

(b) Podrobnější specifikace dotazu je popsána klíčovými výrazy (maximálně 150 znaků). Např. pravopisný dotaz týkající se psaní velkého – malého písmene ve výrazu ulice Na Hrázi je zaznamenán takto: „velké písmeno – název ulice začínající předložkou“. Klíčovými výrazy jsou termíny příslušné jazykové roviny či oblasti. Nejsou voleny podle desetinného třídění, ale jsou odvozeny bezprostředně z povahy záznamů samých. Například u lexikologických záznamů jsou klíčovými slovy údaje o slovních druzích, o tom, zda jde o slovo přejaté, zda jde o termín, popř. další údaje, např. o tom, zda předmětem dotazu je srovnání dvou slov zvukově nebo významově blízkých či rozdílných apod. Klíčové výrazy představují, alespoň v této fázi budování databáze, otevřenou množinu.

(c) Obecně lingvistické zařazení do jedné z deseti skupin je zaznamenáno dvoumístným kódem, ve výše uvedeném příkladě je to „02“ (= pravopis). Třídění databázových záznamů podle bodu (c) bylo popsáno už v první [226]části článku; v rozdílných četnostech záznamů v jednotlivých skupinách se projevily v prvé řadě různé postoje uživatelů k jazyku, tj. k tomu, co na jedné straně považují za důležité a co je jako takové v popředí jejich pozornosti v četných dotazech, a co na druhé straně zůstává na periferii jejich zájmu, a co se tedy v databázových záznamech objevuje méně často. Jednotlivé skupiny záznamů probereme nyní podrobněji s přihlédnutím k informacím zmíněným sub (a) a sub (b).

01 Výslovnost

Důvodem nízkého počtu záznamů o výslovnosti (pouze 4 % ze všech) je jednak převažující tazatelský zájem o texty psané, jednak stabilizovaný stav české výslovnostní normy u slov domácích. Většina záznamů se proto týká výslovnosti obecných slov přejatých. Jsou mezi nimi nejen slova nově přejímaná a speciální, taková, která se (dosud) nestala součástí běžné slovní zásoby, ale většinou slova již dříve přejatá z latiny nebo řečtiny, jejichž výslovnost částečně kolísá a u nichž kodifikace připouští výslovnostní (a pravopisné) dublety. Další záznamy jsou o výslovnosti cizích osobních jmen, opět zejména takových, u nichž výslovnost kolísá (Vincent van Gogh [gog] i [choch]). V dotazech se objevují dále zeměpisná jména spjatá s aktuálním sportovním, politickým či jiným děním, zeměpisná jména, jejichž obecně přijatá česká výslovnost je odchylná od výslovnosti v zemi původu (např. Göteborg [geteborg][2]), a konečně zeměpisná jména, v jejichž výslovnosti konstatujeme změnu proti dřívějšímu úzu (dnešní Rwanda [rvanda] proti staršímu úzu Ruanda [ruanda]).

Výslovnost jednotlivých slov domácích je předmětem dotazu spíš ojediněle. Záznamy se týkají např. regionálních variant znělostní asimilace (Čech vyslovující ve slově shoda [sch] je překvapen variantou [zh], běžnější na Moravě) nebo např. měkčené standardní a neměkčené regionální výslovnosti názvů vodních toků Nisa, Botič. Tam, kde si je mluvčí vědom, že je ovlivněn regionální variantou, projevuje sklon k hyperkorektnosti. Tak je tomu např. u tazatele z Opavy, který váhá, zda ve slově vratka ve významu ’vrácená peněžní částka’ má vyslovit první slabiku krátce, nebo dlouze.

Předmětem kritiky ze strany lingvistů i veřejnosti je ležérně široká, „pražská“ výslovnost samohlásek i a e i zjednodušená výslovnost samohláskových a souhláskových skupin v některých slovech (vakuum [vákum]). Nechybí však na druhé straně ani žádost pisatele o seznam jazykolamů typu Zalyžařivší si lyžař potkal nezalyžařivší si lyžařku…

[227]02 Pravopis

Dotazy pravopisné tvoří, po dotazech na slovní zásobu (viz níže par. 06), druhou největší skupinu dotazů, totiž 25 %. Mezi nimi nejčastější jsou tyto:

 

 

počet dotazů

a) velké, či malé písmeno?

96

b) napsat, či nenapsat čárku/tečku?

60

c) přejaté slovo: původní, či počeštěný pravopis?

35

d) shoda podmětu a přísudku: i, či y?

13

e) jak rozdělit slovo?

10

Ad a. Velká skupina dotazů se týká velkých písmen v zeměpisných názvech. Konstatujeme nejistotu uživatelů při psaní několikaslovných názvů obcí (Kostelec nad Černými lesy), ulic a náměstí (Malá Václavská, náměstí Svatého Marka), městských čtvrtí (Pražské Předměstí), význačných objektů (Klášter svaté Anežky České, ale palác hraběte Kounice) a dále u územních celků administrativních, historických nebo krajových (země Koruny české, Žatecko). Opakovaně je předmětem dotazů psaní velkých písmen v pomístních názvech začínajících předložkou (Na Hrázi), kde došlo v Pravidlech ‘93 ke změně. V souladu s Pravidly doporučujeme psát s velkým písmenem též první jméno následující po předložce, ať je od původu jménem obecným, nebo vlastním.[3]

Stejně jako Pravidla neuvádějí úplný výčet několikaslovných názvů obcí ani například úplný výčet názvů obcí, v nichž se po obojetné souhlásce píše y (došlým žádostem o zařazení dalších mezi tzv. vyjmenovaná slova nelze vyhovět), nemohou zachytit v plné šíři a aktuálnosti ani názvy institucí, úřadů, firem, bank, škol, organizací atd. a jejich organizačních složek. Pravidla ‘93 sice funkci velkých písmen posílila, nejasnosti na straně tazatelů však vznikají zejména v případech, kdy Pravidla připouštějí dvojí řešení při psaní velkých písmen na počátku pojmenování vyšších/nižších jednotek organizační struktury institucí nebo v zástupných názvech. Problematické se uživatelům jeví i názvy institucí vzniklých sloučením dvou institucí a skládající se z názvů institucí před sloučením. Úzus totiž někdy nerespektuje pravopisnou zásadu, že velkým počátečním písmenem se píše pouze první slovo nově vzniklého názvu. Složitá situace může nastat i tehdy, jestliže název instituce v sobě zahrnuje název další instituce, např. Centrum Nadace pro anesteziologii a resuscitaci v Praze nebo Policie Čes[228]ké republiky, nebo jestliže např. název společenské akce v sobě zahrnuje ještě jiný název, např. Mezinárodní soutěž Horských služeb.

Speciální problematiku představují velká písmena ve jménech výrobků. Je totiž často obtížné rozlišit, zda je názvu výrobku užito v konkrétním kontextu jako názvu obchodního, firemního, anebo jako obecného pojmenování druhového. Pokud je např. forma obchodního názvu (značky) léku stejná jako obecné pojmenování, např. Acylpyrin/acylpyrin, pak v textech odborných jednoznačně dáváme přednost značkovému chápání, a tedy velkému písmenu, jinde doporučujeme být při volbě velkého/malého písmene tolerantní. Malé písmeno píšeme ovšem vždy tam, kde je užito pojmenování neúplného nebo slovotvorně obměněného. Celkově se chrématonyma jeví jako část slovní zásoby s nejsložitějšími a uživatelsky nejméně zvládnutými pravopisnými zásadami o psaní velkých písmen, už z toho důvodu, že rozdíl mezi výrobní značkou a obecným užitím nemusí být ve všech kontextech jednoznačně rozhodnutelný.

Pokud jde o jména význačných dnů, svátků apod., kde se Pravidla ‘93 rovněž posunula směrem k doporučení velkých písmen (Vánoce, Velikonoce, Svatodušní svátky[4]), není, jak z dopisů vyplývá, vždy zcela jasná hranice mezi oficiálními názvy svátků a názvy lidovými, které píšeme s písmenem malým.

Řada dotazů se vztahuje rovněž k užívání velkého písmena při vyjadřování společenské úcty, zejména v akademických titulech (Ing, ing.); to je rovněž upraveno Pravidly.

Ad b. Databázové záznamy týkající se interpunkce se sice mohou zdát až překvapivě početné, jsou však velice stereotypní. Týkají se hlavně psaní čárky a tečky ve víceslovných názvech organizací a ve zkratkách, které Pravidla ‘93 explicitně neuvádějí, např. ČSA, a. s., Praha; společnost s r. o.; spol. s r. o.; s. r. o., a dále užití/neužití čárky nebo tečky při formální úpravě písemností[5]. Předmětem dotazů veřejnosti, ale hlavně předmětem rozborů v jazykových sloupcích je čárka jako signál syntaktického členění: Pracovat(,) nebo odpočívat? Ukazuje se totiž, že „autorita interpunkční čárky je dnes v praxi citelně slabší než dříve“[6].

Ad c. Psaní s/z a označování vokalické délky v přejatých slovech bylo věnováno již mnoho soustavné pozornosti[7]. Vzhledem k tomu, že nárůst slov přejímaných zvláště z angličtiny je pro současné období charakteristický, bude třeba se pravopisu přejímek věnovat i v budoucnu. Zkušenosti z poradenské agendy ukazují, že tazatelé si ne vždy plně uvědomují, že pouhý fakt, že se v českém textu objeví nové cizí slovo, neznamená, že toto slovo je už do češtiny přejato. Pochopí-li, že přejetí není jednorázový akt uskutečněný prvním užitím slova, nýbrž že je to [229]dlouhodobý proces, spočívající v tom, že se slovo postupně vžívá, že se okruh jeho uživatelů rozšiřuje, až nakonec zdomácní, pak přijmou i existenci pravopisných dublet.

O dotazech na pravopis slov domácích lze zopakovat totéž, co bylo řečeno výše o výslovnosti slov domácích. Jsou nečetné a týkají se jednotlivostí (dvě stě, pýchavka, dceřiný, výjimka vs. vyjímat), nikoli typu pravopisného problému.

Ad d. Ponecháme-li stranou ojedinělé dopisy, jejichž pisatelé doporučují zrušit rozdíl mezi i a y v minulém příčestí sloves (popř. také zrušit ů, nahradit grafickou spřežku ch grafémem h s háčkem a český pravopis radikálně fonetizovat), zbývá poměrně početná skupina dopisů, které dokazují, že aplikace obecných pravidel o shodě podmětu a přísudku nemusí být vždy triviální záležitostí a že se rodilý mluvčí někdy nevyhne poměrně komplikované syntaktické úvaze, než se dobere (pokud se vůbec dobere) správného řešení. Například: Děti Petr a Jana Novákovi/Novákovy se vrátily; osobnosti, jako byli Masaryk a Beneš; Oči a uši byly jeho dobří pomocníci; nejen Pražané, ale i venkovské školy neminuli jediné příležitosti k návštěvě některého představení; Bambini di Praga se vydaly do ciziny; domácí prohráli/prohrály (v článku o ženském basketbalovém turnaji). Zajisté všechny jazykové jevy, pravopisné nevyjímaje, mají svou periferii a přinejmenším některé z uvedených příkladů z hlediska pravopisného jako okrajové hodnotit můžeme. Důvod, proč jsou zde zmíněny, je ten, že se s nimi setkáváme v textech, které nejsou na periferii běžné denní komunikace – dotazy tohoto typu přicházejí hlavně od redaktorů denního tisku a od jazykových redaktorů nakladatelství a vydavatelství[8]. Bylo by proto prospěšné hledat takové způsoby výkladu pravidla o shodě podmětu a přísudku v Pravidlech, které by vedly k jednoduššímu a rychlejšímu uvědomění řešitelnosti i okrajových případů na straně uživatelů.

Ad e. Dotazy o dělení slov a o možnosti ukončit řádek neslabičnou předložkou se množí v souvislosti s technickými problémy při automatické sazbě. V našich odpovědích zdůrazňujeme, že dělení slov jako živo-t, prot-i odporuje základní zásadě slabičného dělení slov v češtině, a je proto nepřijatelné; vinu za chybné dělení bychom neměli svádět na počítače – chovají se tak, jak je naprogramujeme. Neslabičné předložky v, k, s, z by (viz Pravidla) na konci řádku stát neměly.

03 Tvoření slov

Databázové záznamy o tvoření slov představují 9 % všech záznamů. I když jsou rozptýlené, pokud jde o slovotvorné typy, či dokonce o jednotlivé formanty, přece přinášejí zajímavé informace o vývojové dynamice českého slovotvorného [230]systému, byť jen informace dílčí. Ukazují například, jak se některé dosavadní mezery českého slovotvorného systému postupně zaplňují. Doloženo je např. dotváření řady dokonavých protějšků s prefixem z- k existujícím dokonavým, např. zdokladovat, zdokumentovat, zrealizovat, zfinancovat aj. Jiným příkladem je adjektivum množstevní, v SSČ ‘94 zatím neuvedené[9]. Ještě před zhruba čtyřiceti lety byl vysloven názor, že od neuter na se adjektiva netvoří a že nezbývá než se s touto mezerou v českém slovotvorném systému smířit; užívání adjektiva množstevní nebylo tehdy jazykovědci doporučeno. Dnes však je toto adjektivum plně začleněno do slovní zásoby; běžně se ho užívá zejména v textech o obchodování, v inzerátech i jinde. Potvrzuje se dále velká produktivnost adjektivního sufixu -icí s významem účelovým[10] i hojné užívání adjektiv tohoto typu ve spojeních s abstrakty. Problémy s pravopisem tu vznikají tehdy, jestliže spojení lze chápat i jako účelové, i jako dějové, např. řídicí složka, orgán, akt. Pojetí účelové bývá u abstrakt slabší než u konkrét. Kde je obtížné rozlišit významy, zpravidla se řídíme významem dominujícího substantiva: dělicí čára, řídící pracovník.

Nikoli nevýznamnou skupinu tvoří dotazy na odvozování substantiv, adjektiv a sloves od různých cizích slovních základů, např. (lobbovat na rozdíl od lobovat) stejně jako na tvoření přechýlených podob a posesivních adjektiv od cizích příjmení.

A konečně je doloženo i to, jak se vlivem internacionalizace a systematizace terminologické vrstvy slovní zásoby využívá slovotvorného formantu, jehož hlavní úloha byla v češtině dosud jiná. Tímto formantem je přípona -ián, která se uplatňuje u pojmenování skupiny frekventovaných matematických a fyzikálních výrazů (dalambertián); v tomto významu jde o nové užití tohoto formantu v češtině.[11]

Speciální skupina záznamů se týká tvoření chrématonym, zejména názvů firem (včetně jejich zkratek), obchodních názvů výrobků, nezřídka i právních sporů kolem nich[12].

04 Tvarosloví

Přestože v současném systému české flexe jsou četná kolísání mezi slovesnými třídami i mezi skloňovacími typy substantiv, záznamy o tvarosloví (10 %) poskytují, aspoň zatím, poměrně málo informací o reflexi těchto kolísání v jazykovém povědomí mluvčích. V databázi máme doklady o nejistotě ve skloňování [231]určitých skupin substantiv, např. názvů obcí (do Píst i do Pístů), planet (Jupiter, Pluto, Saturn) a některých jednotlivých substantiv (rukojmí; obočí), dále ve skloňování základních číslovek[13] a u relativních zájmen (typ hlasovat o kandidátce, s jejíž složením… místo správného s jejímž složením). Opakovaně se objevují dotazy na skloňování přejatých substantiv, zvláště příjmení[14] (Dirac, Ressel, Hubble) i na skloňování přejatých jmen obecných.

05 Syntax

Nejčastější záznamy o tom, zda je nějaká konstrukce gramaticky správná, zda je významově jednoznačná, jak ji interpretovat, které ze dvou (ev. více) možných variant dát přednost atd., se týkají

 

(a) struktury věty a souvětí

48 částí záznamů

(b) struktury nominální skupiny

41

(c) slovesných vazeb

26

(d) slovosledu

14

 

Ad a. Do této skupiny patří nejrůznější nejasnosti ve formální stavbě věty, např. nepravé větné dvojice, nepropracovaná referenční struktura souvětí, nejasný vztah mezi větou vztažnou a příslušnou větou řídící apod. Ty činí významovou interpretaci věty a souvětí obtížnou, nesrozumitelnou, nejednoznačnou, v některých případech nemožnou. Jeden příklad za všechny: Počet hrušek nebo počet jablek na skladě nesmí přesáhnout počet ořechů na skladě nebo 50 kusů. Uvedená věta, již nelze rozumně interpretovat právě jedním způsobem, je tazatelovou parafrází věty ze znění zákona.

Souvětí jakožto nejsložitější syntaktický útvar působí uživatelům jazyka potíže už tím, že v některých případech si nejsou jisti, z kolika vět se vlastně skládá, např. kde je hranice mezi několikanásobným predikátem a několika souřadně spojenými vedlejšími větami, nebo např. kolik vět má souvětí obsahující větu infinitivní, ev. jaký význam má spojovací výraz (bez toho, že/aby; ovšem; a to; sice). Už souvětí o třech větách může být v jazykovém projevu chybně formálně strukturováno, např. Přiklopíme poklicí, pod niž dáme ubrousek a jeho konce svážeme. Vady ve stavbě takových souvětí nelze ovšem vnímat jen z hlediska jejich důsledků pravopisných (tj. zda napsat, či nenapsat za druhou větou čárku).

Ad b. Důvodem, proč se nominální skupina objeví v databázovém záznamu jako „problémová“, zpravidla nebývá její mimořádná délka nebo syntaktická složitost. Mezi těmi, které se opakují častěji, je například dnes velice rozšířený, [232]avšak nevhodně užívaný genitivní atribut místo předložkového spojení v konstrukcích jako trh zubních past, trh čerstvých potravin, manipulace lidské přirozenosti, pokus vraždy[15] aj., dále konstrukce s bezprostředním sledem dvou nebo více předložek s různou vazbou, např. před, během nebo krátce po porodu, nominativ jmenovací v konkurenci s adnominálním genitivem (starosta města Židlochovic – starosta města Židlochovice), místní určení jako součást názvu instituce, např. Gymnázium Františka Palackého ve Valašském Meziříčí vs. Gymnázium Františka Palackého Valašské Meziříčí, nebo konečně nominální skupiny s posesivním adjektivem, popř. posesivním zájmenem (vrchní velitel J. S. odvolal ze své(!) funkce velitele divize M. B.).

V odborných textech technických a právnických bývá problémem, někdy velice záludným, jak sémanticky interpretovat zmnoženou nominální skupinu, v jejímž čele stojí adjektivní atribut, popř. nominální skupinu obsahující rozvití substantivem v genitivu. Pouze na základě větného rozboru textu daňové vyhlášky lze stěží rozhodnout, zda například směsi paliv a maziv jsou ‘směsi obsahující palivo/paliva + mazivo/maziva’, nebo zda jsou to ‘směsi obsahující různá paliva a žádné mazivo’ a/nebo ‘směsi obsahující různá maziva a žádné palivo’ atd. Podobně je možné dvojí chápání nominální skupiny drobné spotřební a technické zboží, totiž ve významu ‘drobné (spotřební a technické) zboží’, anebo ‘(drobné spotřební) a technické zboží’. Nejednoznačnost přitom může v podobných případech vést až ke sporu s nemalými finančními důsledky pro zúčastněné strany.

Ad c. Záznamy o slovesných vazbách svědčí o šíření variantních vazeb u některých sloves, např. mít otázku na někoho, povídat si na téma… (s postupující prepozicionalizací spojení na téma), zmínit + akuzativ, diskutovat + akuzativ.[16] Některé slovesné vazby dříve vázané na úzce odborné vyjadřování pronikají do sféry běžné komunikace, např. obchodovat + akuzativ, účtovat o + lokál. Podobně je tomu u některých sloves z profesní slovní zásoby, zvláště ze sportovní frazeologie (zavěsit ‘dát branku’). Některé slovesné vazby ukazují na vliv slovenštiny na češtinu – stát na čele, vzít do úvahy aj. Chybné vazby jako důsledek kontaminace (např. dostát svých povinností, vzhlížet se v někom, nechat zřítit airbus na město), zanedbání dvojí slovesné vazby (ujišťovat a zaručovat kupujícímu, že…) a nerespektování kompatibility sémantických rysů slovesa a jeho doplnění (Poptávku po autech čeká růst – sloveso čekat v obdobných spojeních má doplnění s významem ‘něco nepříjemného’) jsou opakovaně doloženy jak z jazyka masových sdělovacích prostředků, tak z jazyka odborného.

Ad d. Slovosledné záznamy se vztahují většinou k případům, kdy daný slovosled vede k vzniku falešné větné dvojice, kdy je roztržen přívlastek nebo kdy [233]je mezi členy téže nominální skupiny příliš velká distance. Speciální skupinu záznamů tvoří slovosled v postupně rozvíjejícím atributu v terminologických pojmenováních (pevná letecká služba, pohyblivá letecká služba) a ve výčtech (stůl dřevěný na sloupku dřevěném bílém). Bohužel jen ojediněle si jazykoví uživatelé všímají fungování slovosledu jako základního prostředku aktuálního členění v češtině.

06 Slovní zásoba

Jde o nejpočetnější skupinu záznamů (28 %). Odpovídáme na dotazy o tom, co slovo nebo víceslovné pojmenování spojení znamená, zda je vhodně, či nevhodně užito v určitém kontextu, jaký je jeho původ (včetně lidové etymologie), popř. jak se nazývá nějaký pojem – např. jak se jmenují obrázkové informační symboly v komunikačních systémech (piktogramy). Největší podíl tvoří záznamy o lexikálních jednotkách z odborné vrstvy slovní zásoby. Zastoupeny jsou nejrůznější obory a oblasti lidských aktivit: právnictví, ekonomie, politika, fyzika, botanika, stavebnictví, náboženství, psychologie, hudba, sport, doprava a další. Zdá se, že právě odborná slovní zásoba (nevyjímaje slovní zásobu profesní mluvy a pracovních slangů) je v současné době jednou z nejdynamičtěji se rozvíjejících oblastí lexika.[17] Hojné přejímání slov zejména z angličtiny nezasahuje ovšem jen oblast počítačové techniky, ekonomie, politiky a veřejného společenského života, ale i například nejrůznější speciální zájmové oblasti, srov. rybářské názvy pro nové návnady boilie, streamer.

U termínů vznikajících z domácích slovních základů stejně jako u termínů přejímaných jsou posuzovanými vlastnostmi zejména jejich systémovost v rámci terminologie daného oboru (družicová služba, či služba přes družice?, hluková expozice, či expozice hlukem?), potřebnost a účelnost (destinace, či místo určení? v letovém provozu) a explikativnost (srov. vágní spotřební potřeby proti již ustálenému spotřební předměty a spotřební zboží).

Lingvisticky zajímavé je dvojí přejetí slova v různých obdobích, prostřednictvím různých jazyků a s různými významy, srov. operatér (z franc.) a operátor (z angl.), nebo užívání slov, které tradičně mají v češtině obligatorní příznak životnosti, jako pojmenování entit neživých (agent, klient, manažer, iniciátor). K nedorozumění na straně laických uživatelů dochází, liší-li se úzce odborný význam nějakého slova od běžného významu neterminologického; to nastává např. u některých právnických termínů, jako je např. projev (vůle) ve významu ‘text právního dokumentu’ a dále podpisy zúčastněných stran jako ‘nejvyšší projev vůle’ nebo zcizit ve významu ‘převést, zpravidla za úplatu, nějakou věc z jednoho právního subjektu na druhý’.

[234]Poměrně častým předmětem dotazů jsou paronyma, např. třeň – dřeň, dalmatin – Dalmatinec, standard, standardní – standarta, standartní, dále synonyma nebo slova významově podobná, např. podobnost – obdobnost – přibližnost; podprsenka – náprsenka; brankář hostí – hostující brankář; pomník – památník; scházet – chybět; stříkat vodu na někoho – polít někoho vodou; (za)valit – (za)tarasit; movitý – mohovitý; zásadně – v zásadě; díky – kvůli, i homonyma (homofona), např. kivi – kiwi.

07 Stylistika

Ve většině dopisů od veřejnosti, které jsme zařadili pod tuto specifikaci (5 %), je kritizován jazyk masových sdělovacích prostředků. Kritika je dokládána někdy i dlouhým seznamem „nejkřiklavějších jazykových poklesků“ a „prohřešků proti naší mateřštině“. Především cizí slova jsou odmítána. Někdy je požadován striktně spisovný standard i ve spontánních promluvách. Naproti tomu nemáme bohužel v databázi ani jediný záznam, který by dobrou novinářskou práci ocenil. Kritické, někdy až hyperkritické postoje mají zřejmě obecnější povahu, související s lidskou psychikou. Vždyť za součást prestižního chování lidí jakožto bytostí sociálních, ať už náležejí k jakémukoliv jazykovému společenství, se považuje ovládání sociálních norem včetně norem jazykových. Lidé přitom přirozeně preferují takové normy, které jsou nejenom zřetelné a jasné, ale i nevariantní, ba „přísné“ a pokud možno stálé. S tím souvisí to, že hlavním předmětem kritiky ze strany uživatelů jazyka je jazyk těch komunikačních oblastí, kde se jazykové normy snadno uvolňují, kde je v popředí komunikační pragmatismus a kde můžeme sledovat rychlé vývojové tempo jazyka, tj. v prvé řadě právě jazyk masových sdělovacích prostředků.

Záznamy týkající se konkrétních stylových vlastností jednotlivých výrazových prostředků nejsou sice početné, ale pozoruhodné je, že se mezi nimi vyčleňuje významná skupina záznamů, které se vztahují ke zdvořilosti v řeči. Zdvořilost je téma, které bezesporu je v popředí současného zájmu uživatelů jazyka. Patří sem např. užívání kondicionálu místo indikativu v konstrukcích jako rád bych vám pověděl…; chtěli bychom vám zahrát…, dále oslovování známých osobností a užívání jejich holých příjmení bez křestního jména a bez titulu (pane prezidente; pan prezident, prezident Havel, Havel) v denním tisku, jednak v titulcích, jednak uprostřed zpráv, dále vhodné oslovování na začátku dopisů, např. užití pozdravu Dobrý den s funkcí oslovení, užívání zdvořilostních titulů ve vztahu k pravidlům diplomatického protokolu (jeho Excelence Václav Klaus při návštěvě Koreje…), dále zkratky p. a před akademickými tituly, a v neposlední řadě formulace úvodní věty v žádosti (žádáme vás, abyste laskavě…, nikoli žádáme vás laskavě, abyste…).

[235]08 Textová výstavba

Do této skupiny (3 %) jsou zařazeny záznamy o dokumentech, v nichž jsme žádáni o významovou interpretaci věty nebo nadvětného úseku (odstavce, paragrafu apod.) vzhledem k bezprostřednímu textovému okolí. Vesměs jde o texty právní, administrativní, obchodní – o znění různých zákonů, vyhlášek, předpisů, nařízení apod. Složitá, mnohdy nejednoznačná, až zavádějící formulace vede k nesrozumitelnosti, k nepochopení textu na straně čtenáře, k dvojímu výkladu. Jazykovědci mohou sice jazykovým rozborem ukázat na nejednoznačnost větné a textové stavby, avšak není v jejich kompetenci ji ze znění textu, který již nabyl právní moci, odstranit. Mohou pouze apelovat na autory příslušných textů, aby věnovali textaci takových dokumentů maximální pozornost, a na adresáty, aby obtížné texty nečetli povrchně a nedostávali se v důsledku toho do nesnází.

09 Formální úprava písemností

V dopisech jde o okrajovou skupinu záznamů, 1 %, častější jsou takové dotazy v telefonické poradně. Řadíme sem dotazy týkající se formální úpravy písemností jako celku, například uspořádání hlavičky dopisu, způsobu psaní položek v dlouhých výčtech, a další různé dotazy, např. na psací podoby některých grafémů (velké Q; x uprostřed slova).

10 Jiné informace

Poslední skupinu záznamů tvoří hlavně dotazy o nové lingvistické literatuře (3 %). Korespondence dokládá například zájem veřejnosti o nová Pravidla ’93 ještě před jejich vydáním.

Máme-li shrnout hlavní poznatky o jazyce, které vyplývají z dosud shromážděných databázových záznamů o 697 dokumentech, pak o výslovnosti můžeme říci, že výslovnostní norma slov domácích je stabilizována (problémem může být spíše nepečlivost, projevující se v příliš široké výslovnosti některých vokálů a nevhodné intonaci vět), avšak je třeba i nadále věnovat pozornost výslovnosti slov nově přejímaných i těch přejatých, která sice už zdomácněla, ale jejichž výslovnost dosud není jednotná. O pravopise platí, podobně jako o výslovnosti, že kolísá u slov přejatých. Pravopisné problémy se slovy domácími jsou nečetné a týkají se jednotlivostí a jevů spíše periferních. Databázové záznamy potvrzují, že na vzestupu je užívání velkých písmen, a to ve všech funkcích, které velká písmena v češtině mají. Problémy dále vznikají s interpunkční čárkou a s psaním i/y v příčestí sloves. Pokud jde o tvoření slov, doloženy jsou dílčí tendence v produktivnosti některých derivačních prostředků a některé zajímavosti týkající se toho, co se někdy nazývá zaplňováním mezer v dosavadním slovotvorném systému. Aktuální oblastí, které by bylo třeba věnovat pozornost, je tvoření názvů firem (včetně jejich zkratek) a obchodních [236]názvů výrobků. Některé zajímavé tvaroslovné inovace doložené v databázi vznikají například v důsledku toho, že se jednotlivé významy přejatého slova od sebe výrazným způsobem vzdalují. V syntaxi konstatujeme zejména vývojový pohyb v oblasti slovesných vazeb a ve využití spojovacích prostředků. Nejnápadnějším rysem slovní zásoby je obrovský rozvoj terminologie – vznikají nové termíny, jak z domácích slovních základů, tak zejména přejímáním z angličtiny; rovněž již před desetiletími utvořené termíny opouštějí úzkou sféru odborného vyjadřování a dostávají se do běžné slovní zásoby laiků. Pokud jde o stylistiku, diskutovanými vlastnostmi jazykových projevů jsou kultivovanost, zdvořilost, adekvátnost situaci, a to ve sféře veřejné i soukromé komunikace.

Korespondence jazykové poradny byla předmětem analýzy zatím pouze v jedné stručné zprávě za rok 1987[18]. Několikrát však byly analyzovány telefonické dotazy[19]. Porovnáme-li analýzu Svobodové (d. c. v pozn. 19), která systematicky zaznamenávala provoz poradenské telefonní linky po dobu deseti měsíců a shromáždila více než 5000 dotazů, ukáže se, že mezi tématy telefonátů a dopisů jsou výrazné rozdíly. Podle statistiky Svobodové jsou nejčastější telefonické dotazy pravopisné, 51,4 %, dále morfologické, 18,4 %, lexikologické a slovotvorné, 16,9 % a syntaktické, 7,3 %; následují ostatní typy dotazů s nižšími četnostmi. Klasifikace dotazů do jednotlivých skupin u Svobodové se sice plně nekryje s klasifikací v databázových záznamech, přesto však porovnání dat Svobodové s daty v níže uvedené tabulce, ve které je podán přehled dotazů v dopisech databáze, ukazuje, že mezi oběma datovými soubory jsou významné rozdíly.

 

výslovnost

2,6

pravopis

31,2

tvoření slov

5,2

morfologie

8,1

syntax

7,8

slovní zásoba

29,7

stylistika

5,9

textová výstavba

3,4

formální úprava

1,4

jiné informace

4,7

Tab. Četnosti témat dotazů v dopisech – údaje v procentech

 

[237]Dopisy s pravopisnou tematikou tvoří[20] stejně jako dopisy s tematikou lexikální dvě téměř stejně četné skupiny. Z dopisů s lexikální tematikou se podle našich dat 22,7 % týká terminologie. Terminologické dotazy jsou jedny z nejčastějších písemných dotazů o slovní zásobě. Naproti tomu Svobodová uvádí toto pořadí podskupin lexikologických dotazů: 53,9 % tvoří dotazy na význam slov, 37,5 % na tvoření slov a pouze 2,1 % dotazů připadá na termíny. Kde hledat příčiny tohoto nápadného rozdílu? Přesun zájmů a potřeb veřejnosti na otázky slovní zásoby může být jenom dílčím, částečným vysvětlením. Další okolností může být snaha tazatele po určité vyváženosti mezi obsahem dotazu a jeho formou a také očekávanou/vyžádanou formou odpovědi na něj. Dotazy, na které se očekávají víceméně rutinní odpovědi, jsou kladeny spíše po telefonu. Takové bývají například dotazy pravopisné nebo dotazy na formální úpravu písemností. Naopak dotazy složitější, jejichž zodpovězení představuje pro tazatele rozhodnutí, podle kterého se bude řídit v budoucnu (např. rozhodnutí mezi dvěma variantami nějakého termínu) nebo které pro něj má závažné společenské, finanční nebo jiné důsledky (např. výklad několikaslovného terminologického pojmenování ve smlouvě, v zákoně apod.), je vyžadováno častěji písemně (třeba po předchozí telefonické domluvě)[21].

Do jaké míry činnost jazykové poradny skutečně usměrňuje, ovlivňuje veřejnost, nelze přesně říci. Přímých reakcí na písemné odpovědi je relativně málo. Je známo například, že lingvisté příznivě zasáhli do textu na jedné z nových českých bankovek, ale na druhé straně se jen málokdy dozvědí, jak dopadly soudní spory, k nimž poskytli jazykové expertizy. Nicméně z faktu, že mnozí tazatelé se na jazykovou poradnu obracejí opakovaně, a z faktu, že počet klientů je víceméně stabilní, lze vyslovit přesvědčení, že jazyková poradna autoritu má.


[1] Projekt získal podporu grantu AV ČR č. 961409 na léta 1994–96.

[2] Jméno švédského města Göteborg vyslovujeme pod vlivem psané podoby [geteborg], tedy s [g] na počátku i na konci slova. Švédská výslovnost je [jöte‘borj], tedy s [j] na počátku i na konci. Českou výslovnost s [j] na počátku a s [g] na konci, kterou občas v úzu slyšíme, nedoporučujeme pro její hybridnost.

[3] Například doporučujeme psát K Zahrádkám, Na Skalce jak v případě, že podstatné jméno v názvu pojmenovává (třeba i zaniklou) osadu Zahrádky, Skalka, tak v případě, že jde o nějakou zahrádkářskou kolonii, resp. o skalnaté místo.

[4] Slovník spisovné češtiny, Praha 1994, však uvádí písmeno malé: svatodušní svátky.

[5] O jednom konkrétním případu viz L. Uhlířová, Ahoj Ivano, NŘ 1995, s. 56.

[6] N. Svozilová, Literární noviny 1995, č. 16.

[7] Např. ve studii Co přinášejí nová Pravidla českého pravopisu, Praha 1991.

[8] Vykonstruované příklady ze školních diktátů, např. krabi otočili hlavy, ponechávám stranou.

[9] Jako první ho uvádějí Z. Sochová – B. Poštolková, Co v slovnících nenajdete, Praha 1994.

[10] Viz o nich např. u V. Vlkové, Ke konkurenci některých typů přídavných jmen, in: Praktické kapitoly z českého jazyka, Praha 1992.

[11] Srov. L. Uhlířová, Matematické termíny typu jacobián, laplaceián, NŘ 1995, s. 183–188.

[12] Srov. např. L. Uhlířová, O právnické češtině: Od dopisové agendy jazykové poradny k nové lingvistické disciplíně?, TERMINA ’94, ed. M. Žemlička, Liberec 1995, s. 107–115.

[13] Podrobné řešení viz u M. Sedláčka, Číslovky v textu, in: Praktické kapitoly z českého jazyka, Praha 1992, s. 26–35.

[14] Podrobně o nich viz M. Sedláček, Cizí vlastní jména v češtině, in: Praktické kapitoly z českého jazyka, Praha 1992, s. 36–46.

[15] Srov. A. Jirsová, Pokus vraždy?, NŘ 79, 1996, s. 55–56.

[16] Podrobně viz H. Prouzová, Zmínit se, zmínit a některá slovesa dicendi, NŘ 79, 1996, s. 117–121.

[17] Potvrdila to i konference Termina ‘94, srov. d. c. v pozn. 12.

[18] A. Černá-Pecušová, Analýza písemných jazykových dotazů, Jazykovědné aktuality XXVII, 1990, s. 72–75.

[19] Z. Hrušková, Z jazykové poradny Ústavu pro jazyk český ČSAV, NŘ 40, 1957, s. 309–310, A. Polívková, Z jazykové poradny, NŘ 55, 1972, s. 27–33, I. Svobodová, Analýza dotazů z jazykové poradny, NŘ 71, 1988, s. 118–128.

[20] Shodné s výsledky A. Černé-Pecušové, d. c. v pozn. 17.

[21] Další příčinou by mohly být i změny ve vnitřní organizaci poradenské služby v Ústavu v průběhu posledních let, zejména pokud jde o terminologický úsek.

Naše řeč, ročník 79 (1996), číslo 5, s. 225-237

Předchozí Jiří Cejnar: O mluvě „verštatní“

Následující Pavel Flegl: Experimentální studie k výzkumu lexiky v oblasti charakterových vlastností