Časopis Naše řeč
en cz

Jít s sebou a podobná spojení v ČNK a na internetu

Markus Giger

[Články]

(pdf)

-

Slovník F. Kotta uvádí ve svém třetím svazku pod heslem sebou:

„Pozn. 2. Tohoto slova často chybně užíváme. Ve hře: Kdo jde s sebou? Vy nejdete s sebou? Já jdu s sebou. To špatně m.: Kdo hraje s námi? Vy s námi nehrajete? Já hraji. Kdo hraje ještě? Já hraji také atd. Kromě toho: Počkej na mne, já půjdu s sebou (šp. m.: s tebou). Počkejte, já půjdu s sebou (šp. m. s vámi). Byli jsme s sebou, šp. m.: s vámi, s nimi, s tebou. Půjdu s sebou, šp. m.: s tebou, s vámi, s nimi. Hrál jsem s sebou, šp. m.: s nimi atd. Přijel s sebou, šp. m.: s vámi, s nimi atd. Karel pracoval a Bětuška s sebou, šp. m.: s ním. Ovšem: Měl jsem s sebou peníze. S sebou ho vzal a potom šel s ním (ne: s sebou). Šm., Os., Šr. Dělá všecko sebou, er macht alles mit, šp. m.: Jest při všem; dělal několik plesů sebou, šp. m.: byl též v několika plesích. Brs. 160.“[1]

Jsme zde konfrontováni s kritikou spojení s sebou ve významu německého odlučitelného prefixu mit-, jak je vidět mj. přímo z jednoho Kottova příkladu. Je to však zřejmé i z významu ostatních uvedených příkladů a kromě toho ze srovnání s jinými slovanskými jazyky: Markus Bayer ukázal, že nezávisle na sobě vytvořily odpovídající spojení hornolužická a dolnolužická srbština, korutanská slovinština a burgenlandská chorvatština, srov. dls. sobu hyś, hls. sobu hić ‚jít s někým‘ (analogicky k něm. mitgehen), stejně bch. sobom pojti ‚jít s někým‘, sobom pisati (‚psát zároveň s někým‘) (podle něm. mitschreiben), ksl. sabo se peljati ‚jet s někým‘ (podle něm. mitfahren).[2] V jiných slovanských jazycích taková spojení, pokud vím, nejsou známá. Jedině jazykověkulturní slovenská příručka „Slovenčina bez chyb“ uvádí jako nežádoucí spojení ísť sebou a nahrazuje ho spojeními ísť vedno, spolu.[3] Nepodařilo se mi však najít jiné doklady ze slovenštiny na toto spojení ani z korpusů, ani z internetu a spojení není známé ani dotázaným mluvčím.

Vznik těchto spojení si můžeme zřejmě představit tak, že vycházeje ze spojení, kde je ve slovanských jazycích reflexivní zájmeno používáno ve své původní funkci (koreferentně se subjektem) a kde v němčině je mit- (např. č. vzít s sebou — něm. mitnehmen, č. přinést s sebou — něm. mitbringen), se instrumentálový tvar osobního zájmena postupně rozšiřuje do všech ostatních funkcí německého mit-,[4] pokud [196]je ovšem jazykový kontakt dost intenzivní.[5] Lužická srbština přitom předčí ostatní jazyky jednoznačně jak počtem odpovídajících spojení, tak jejich frekvencí v textech, ale i strukturním využíváním elementu sobu: jen v lužické srbštině funguje tento původně zájmenný tvar i jako jmenný prefix, srov. sobučłowjek ‚bližní‘ (podle něm. Mitmensch), sobuzamołwity ‚spoluodpovědný‘ (podle něm. mitverantwortlich). Komunikační výhoda tohoto vývoje pro úplně bilingvního mluvčího — jakými jsou Lužičtí Srbové, burgenlandští Chorvaté a korutanští Slovinci — spočívá zřejmě v tom, že není nutné pro vyjadřování německého Ich gehe mit rozlišovat případy Půjdu s tebou / s ním / s ní / s vámi / s nimi atd., nýbrž lze používat jedno spojení, které Kott v uvedeném citátu zaznamenává jako Půjdu s sebou. Zároveň je z Kottových příkladů vidět, že element s sebou se dostal i do kontextu, v němž v němčině mit- nevystupuje: větě byli jsme s sebou neodpovídá něm. *mitsein, překladovým ekvivalentem by bylo dabei sein ‚být u toho‘.[6]

Jazykový kontakt mezi češtinou a němčinou byl mnohem méně intenzivní než kontakt mezi němčinou a čtyřmi menšinovými slovanskými jazyky zkoumanými v Bayerově monografii. Tím si můžeme vysvětlit, že spojení uvedená Kottem se dále nerozšířila, ba naopak se pod tlakem kodifikace, která uznává kromě uvedeného ustáleného dát (někomu) něco s sebou pouze spojení s reflexivním zájmenem koreferentním se subjektem, z úzu spisovné češtiny do značné míry vytratila. V dalších slovnících je už nenajdeme, s výjimkou Siebenscheinova německo-českého slovníku,[7] který pod heslem mitgehen uvádí jít s sebou, resp. — zřejmě v přeneseném smyslu — dělat s sebou, ale pod heslem mitfahren má pouze jet spolu, zároveň (s kým). Pod heslem mitmachen uvádí účastnit se čeho, být při čem, ale pak má jako příklad er muss alles mitmachen — všechno musí dělat s sebou, při všem musí být, pod heslem mitspielen zase najdeme pouze hrát spolu, účastnit se hry s příkladem willst du nicht mitspielen? — nechceš hrát také? Kromě toho se ovšem spojení jít s sebou nachází také v některých anglicko-českých slovnících.[8]

Uvedená spojení jsou dnešním mluvčím češtiny obyčejně jen okrajově povědomá, někdy i neznámá. Jejich aktivní užívání je vzácné (sám jsem z mluveného úzu [197]zaznamenal dva doklady na spontánní užívání spojení jít s sebou, oba od pražských mluvčích). Zdá se, že užívání těchto spojení není — resp. nebylo — na celém českém jazykovém území rovnoměrné; mluvčí z Moravy reagují nepochopením častěji než mluvčí z Prahy. Povědomí o daných spojeních je někdy i značně individuální. Tyto otázky zde však lze pouze naznačit, měly by být předmětem dalšího výzkumu.

V rozhovoru s mluvčími češtiny vystupuje i archaičnost diskutovaných spojení, kterou jeden mluvčí vyjádřil slovy, že mu to „připomíná filmy z první republiky“. Nabízí se tudíž zjistit v reprezentativním korpusu češtiny, zda se tato spojení (ještě) používají, a pokud ano, tak kde. Zjistil jsem (pomocí dotazu „sebou“), že hledaná spojení nevystupují v mluvených korpusech Českého národního korpusu[9] (pražském, brněnském, ORAL2006 — frekvence tvaru sebou v těchto korpusech je 100—200 dokladů). V korpusu SYN2005 bylo nutné používat podrobnější dotazy, protože tvar sebou tam má víc než 30 000 dokladů. Používal jsem proto dotazy typu [lemma=“jít“] []{0,4} [word=“sebou“], tj. hledání tvarů odpovídajícího slovesa a tvaru sebou s intervalem 0 až 4 slova. Odpovídající konkordance bylo možné redukovat ručně. Našel jsem tak 20 dokladů na spojení jít s sebou, 17 dokladů na spojení jet s sebou, 4 doklady na spojení hrát s sebou a 2 doklady na spojení dělat (něco) s sebou. V dalším chci analyzovat nalezené doklady, a to s ohledem na dílo, v němž se nacházejí, na osobu autora, resp. překladatele, i na stylistickou platnost.

Nejpočetnější v korpusu SYN2005 je spojení jít s sebou, což není překvapivé vzhledem k dokladům z ústního úzu, k výskytu v překladových slovnících a také k tomu, že dotázaní mluvčí právě toto spojení nejlépe znají. Pět dokladů pochází z „Osudů dobrého vojáka Švejka“ Jaroslava Haška,[10] např. „A taky do cholerovýho baráku,“ poznamenal Švejk, „můžete jít s sebou, abyste viděl, co to znamená, vobětovat se.“ Všechny doklady jsou z mluvené řeči postav. Dalších šest dokladů je od Karla Čapka, jeden z románu „Povětroň“, dva z korespondence, dva ze sbírky „O věcech obecných čili Zóon politikon“ a jeden z dramatu „Matka“, srov. např. Budu o tom někdy holčičce povídat, aby věděla, co je to bída. Tam by zaboha nebyla mohla jít s sebou, (…).[11] Jeden doklad jez „Divotvorného hrnce“ Jiřího Voskovce a Jana Wericha: No, on v nich jednou plaval, já mu je [holínky] chtěl stáhnout, a vony byly fest. Tak šel s sebou, nedalo se nic dělat.[12] Dva doklady pocházejí z románu „Evangelium a ostružina“ Vlastimila Třešňáka (narozen 1950 v Praze),[13] např. „Vím já?“ řekl mi ironicky. „Pojď s sebou a hle, sám uvidíš!“[14] Oba doklady [198]jsou v přímé řeči postav. Dva doklady jsou ze vzpomínkové literatury: po jednom z „Příběhů Miloše Formana“ (autor Antonín Jaroslav Liehm, narozen 1924 v Praze, Miloš Forman narozen 1932 v Čáslavi) a z knihy „Treblinka, slovo jak z dětské říkanky“ (autor Richard Glazar, narozen 1920 v Praze), např. Štoll se zvedl, na okamžik strnul a pak nám rukou naznačil, abychom šli s sebou…[15] Zbývající čtyři doklady jsou z překladové beletrie, po jednom se nachází ve vzpomínkové knize „Můj život“ Almy Mahlerové-Werfelové (překlad z němčiny Štefánia Lorándová), v detektivce „Dům se schodištěm“ Ruth Rendellové (překlad z angličtiny Marie Brabencová-Válková, narozena 1949 v Praze), v Tolkienově „Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky“ (překlad z angličtiny František Vrba, narozen 1920 v Praze) a v románu „Kdo chytá v žitě“ autora Jeroma Davida Salingera (překlad z angličtiny Luba Pellarová, narozena 1922 v Brně, později dramaturgyně Národního divadla v Praze, a Rudolf Pellar, narozen 1923 na Slovensku). Např. Nakonec přišel skrz tu pitomou záclonu ke mně, postavil se na přepážku a zeptal se, kdo všechno jde s sebou.[16]

V případě spojení jet s sebou je deset dokladů z původních českých textů: tři pocházejí opět z korespondence Karla Čapka a jeden z Haškova „Švejka“, srov. např. … a co prý jsem za manžela, že neberu s sebou tak mladou ženu, a kdesi cosi. Prostě příště musíš jet s sebou nebo nepojedu nikam.[17] Jeden doklad pochází z knihy „Školák Kája Mařík“ autora Felixe Háje (skutečné jméno Marie Wagnerová, narozena 27. 5. 1887 v Mníšku p. Brdy): Pan ředitel čekal netrpělivě. Nejraději by byl jel s sebou, ale nemůže.[18] Jeden doklad pochází ze vzpomínkové knihy Emy Holečkové (narozené 1922 v Praze) „Mé dvacáté století“: Odtud k nám přijíždí nablýskaný staromódní kočár s vyhřebelcovaným spřežením a já smím jet s sebou úzkou silnicí při říčce Mohelce pod lesnatou strání.[19] Další doklad pochází z faktografické knihy „Kateřina Zaháňská“ Heleny Sobkové, narozené 1932, a jeden také z cestopisné knihy „Děti severských šamanů“ Nelly Rasmussenové, narozené 1947 v Praze. Dva doklady jsou — jako jediné v celém korpusu — z tisku, první z politického komentáře: Od té doby se tu vládne prostřednictvím zákulisních dohod obou předsedů (…). S nespokojenci, kteří nejedou s sebou, se tandem vůbec nebaví (Respekt, č. 28/2001), druhý zřejmě z literárního textu: Zatímco učitelka prováděla děti pevností, paní Jirková, která jela s sebou, aby pomáhala na děti dohlížet, obcházela ostražitě kolem (Lidové noviny, 23. 1. 2002). Ostatní doklady pocházejí z přeložených textů, většinou beletristických, z toho čtyři texty byly přeloženy z angličtiny: dva z různých děl autora Lawrence Blocka („Dobře utajená vražda“ a „Zavírací ho[199]dina“), přičemž první přeložila opět Marie Brabencová-Válková, druhý Alžběta Rejchrtová, narozená 1947 v Praze. Jeden doklad se nachází v románu „Manželství do 158 liber“ Johna Irvinga (překlad z angličtiny Pavel Kříž, narozen 1962 v Brně[20]) a jeden v populárně-naučné knize „Leonard Bernstein“ autorky Meryle Secrestové (překlad Pavel Pokorný, narozen 1935 v Praze). Např. „Edita měla zlost, že ji Severin donutil jet s sebou,“ vysvětlila.[21] Ostatní doklady jsou v překladech z němčiny: jeden v literární knize „Rainer Maria Rilke“ (autorka Lou Andreas-Salomé, překlad Alena Bláhová, narozena 1954 v Praze), poslední dva v dějepisném díle „Porozumění. Češi — Němci — Východní Evropa“ Hanse Lemberga (překladatel neuveden). Srov. Rašín sám nemůže jet s sebou, Kramář má s sebou ale vzít J. Nováka, svého tajemníka z doby svého úřadu předsedy vlády.[22]

V případě ostatních sloves je dokladů mnohem méně: na spojení hrát s sebou bylo nalezeno v korpusu SYN2005 pět dokladů, na spojení dělat s sebou dva. Čtyři doklady na hrát s sebou jsou z originálních českých děl, po jednom z díla „Dvorní šašci“ Viktora Fischla, narozeného 1912 v Hradci Králové, z próz Jiřího Ortena, narozeného 1919 v Kutné Hoře, z díla „Citová angažmá“ Petra Fialy, narozeného 1964 v Brně, a opět z díla „Treblinka, slovo jak z dětské říkanky“ Richarda Glazara. Jeden doklad je z překladu z francouzštiny (Henri-Pierre Roché, román „Jules a Jim“, překladatel Stanislav Jirsa, narozen 1919 v Roudnici nad Labem, okr. Litoměřice). Srov. např. Max, který se zatím vzpamatoval, vklouzl do role, začal hrát s sebou a rozběhl se s trpaslíkem na ramenou kolem stolu ve středu místnosti,[23] Odile se pustila jako klaun do svůdcovské scény a předváděla ji pro Julese i pro sebe samu. Jim hrál s sebou, aniž věděl, oč jde.[24] V dokladu od Petra Fialy lze ovšem uvažovat o tom, zda zde reflexivní zájmeno není užíváno ve svém původním významu, tedy referujícím na subjekt: Konečně nacházíme společný rytmus, přestáváme hrát proti sobě a hrajeme s sebou.[25] Na druhé straně korpus jinak ukazuje, že v takových případech bývá předložka vokalizována, srov. např. … nezabývala se nikdy tím, že by si lehla do trávy a dávala jména mrakům, že by se dívala, jak jinou žlutou má pampeliška a petrklíč a jinou slunečnice, že by počítala kruhy kolem slunce za poledne a večer, když zapadalo. Hrála se sebou hru[26] a početné doklady na spojení hrát sám se sebou. Lze to doložit i v jednom případě užívání spojení jít se sebou: … je pusto a prázdno, ticho a čisto — a když jsem odcházel, měl jsem dojem, že nejdu sám, nýbrž se sebou — těsně vedle mě a možná ve mně nebo kousek ode mě [200]šel kdosi stejný a totožný…[27] Zde spojení se sebou referuje skutečně na subjekt (jedná se ostatně o překlad z polštiny).[28]

Dva doklady na spojení dělat s sebou pocházejí opět z korespondence Karla Čapka: Chystá se jet do St. Wolfgangu, za den tam a zpátky; to bych ovšem nedělal s sebou, takový rit.[29] Lze zde připojit i doklad z románu „Krakatit“, který v korpusu SYN2005 není: „Kriste, a tu komedii jsem dělal s sebou!“[30]

Z uvedených dokladů lze vidět, že spojení jít s sebou atd. používají převážnou většinou autoři, kteří publikovali během 20. a 30. let 20. stol. nebo autoři a překladatelé, kteří se narodili v prvních desetiletích 20. stol. Většina z nich má vazbu na prostředí Čech. Spojení jsou vázána téměř výlučně na beletristiku a vystupují v kontextu, který signalizuje mluvenost, většinou jde přímo o řeč postav. V některých případech se lze domnívat, že může existovat vazba na německou předlohu, je však pozoruhodné, že řada dokladů vystupuje v překladech z angličtiny, zřejmě na základě výskytu spojení jít s sebou v překladových slovnících angličtiny. Ukazuje se tedy, že pocit archaičnosti tohoto obratu zaznamenaný u některých dotázaných mluvčích odpovídá nálezu v korpusu. Můžeme se domnívat, že vazby jít s sebou atd. mohly být v 19. stol. ještě častější a pak postupně ustupovaly pod tlakem kodifikace.[31]

Doklady nalezené na českém internetu doplňují a potvrzují obraz z ČNK. Vyhledával jsem výrazy jít s sebou, šel s sebou, jet s sebou, hrát s sebou a dělat s sebou (přesně v této podobě). Výraz jít s sebou se na česky psaných internetových stránkách najde 28krát, výraz šel s sebou šestkrát, výraz jet s sebou desetkrát, výraz hrát s sebou také desetkrát a výraz dělat s sebou šestkrát. Mezi doklady je dobře zastoupena literatura z meziválečného období (Hašek, Čapek, ale i Karel Poláček), jsou zde překlady z němčiny a angličtiny, internetové slovníky německo-české a anglicko-české, ale také početné cvičební materiály k němčině. Zajímavé jsou doklady z parlamentních debat z první republiky, jak v českém originálu, tak v překladu z němčiny. Aktuální doklady ze spontánního úzu jsou vzácné. Srov. následující ukázky: Pan Šefelín se uvolil jít s sebou. „Já těm kopálistům moc nehovím,“ pravil, (…)“,[32] Z Hodonína vojáci táhli dál do Uher, a já jsem šel s sebou na Holic; (…),[33] Proto [201]se [muži] nesnaží jít s sebou a vzepřou se — přeloží všechno do slov, protože chtějí zastavit příval citů a celý problém „vyřídit“,[34] Zítra zajdu do Briony Lodge s králem, a budete-li chtít jít s sebou, i s vámi,[35] Doplňte tvary sloves v perfektu: (…) 2. — du nicht — —? (smět jít s sebou),[36] A přece tu jsou přítomní lidé nejen jako posluchači, ale jako ti, kteří mají „jít s sebou“,[37] Nám, když jde o to, dokumentovat vůli k obraně republiky, nevadí nikdo, kdo chce jít s sebou,[38] Tak byl také pan Josef Muller z Chotěšova č. 218, když přibyl vlakem, odjíždějícím v 8.50 y Chotěšova do Chebu, na hlavním nádraží v Plzni, s několika jinými německými cestujícími neuniformovaným policejním úředníkem vyzván, aby šel s sebou na policejní strážnici,[39] Jak mohou sekční šéfové v ministerstvu železnic — sami sice prohlašují, že tam neměli žádného personalistu — něco podobného dělat s sebou?,[40] Chce se mi v sobotu projet. (…) Chcete někdo jet s sebou?,[41] K tomu jsou zapotřebí dvě podmínky: museli by ještě o něco oslabit komunisté, což není nepředstavitelné (…), a KDU-ČSL by musela hrát s sebou,[42] Posléze nezapomínám, že jako akademik budu muset dělat s sebou věci, kterým jsem se vyhýbal, různé oslavy, schůze, manifestace atd.[43]

Celkově excerpovaný materiál poukazuje na to, že spojení jít s sebou atd. patří k periferním složkám hovorové češtiny. Vystupují poměrně zřídka, mají nádech archaismu, drží se však jako expresivní prostředek mluvené řeči (resp. řeči stylizující mluvenost) a opírají se o některé překladové slovníky angličtiny a němčiny, díky nimž se dostávají i do novějších překladů. Můžeme si nakonec položit otázku, jaký je status těchto spojení z hlediska lexikologie. Viděli jsme, že v některých slovanských jazycích se jedná o produktivní způsob tvoření slov, element jako lužicko[202]srbské sobu lze tedy považovat za podobný slovotvorný prostředek jako odlučitelný německý prefix mit-, který je jeho vzorem. Pro češtinu to neplatí. Diskutovaná spojení jsou omezená jak počtem, tak stylisticky a rovněž i svým užíváním. Lze je považovat za skupinu slovesných frazémů.[44]


[1] F. Št. Kott, Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický, sv. III, Praha 1882, s. 280.

[2] Srov. M. Bayer, Sprachkontakt deutsch-slavisch. Eine kontrastive Interferenzstudie am Beispiel des Ober- und Niedersorbischen, Kärntnerslovenischen und Burgenlandkroatischen, Berliner Slawistische Arbeiten 28, Frankfurt am Main etc. 2006, s. 211—215.

[3] Srov. M. Ivanová-Šalingová et al., Slovenčina bez chýb, Bratislava—Veľký Šariš 1998, s. 152.

[4] Dalším zdrojem tohoto zevšeobecňování může být jeden případ, který je ve slovanských jazycích rozšířen, aniž by zájmeno bylo koreferentní se subjektem a aniž by za tímto spojením stála němčina: jedná se o č. dát (někomu) něco s sebou, r. дать кому-н. что-н. с собой, hodnocené Slovníkem spisovného jazyka českého (sv. 3, Praha 1966, s. 275) jako „ustálené spojení“, tj. jako frazeologismus.

[5] Srov. M. Giger, Zu Lehnübersetzungen und Entlehnungen deutscher postponierbarer Präverbien in sorbischen Dialekten, in: Locher, J. P. (Hrsg.), Schweizerische Beiträge zum XII. Internationalen Slavistenkongress in Krakau, August 1998, Slavica Helvetica 60, Bern etc. 1998, s. 162.

[6] Srov. na toto spojení také následující doklad: … převážňe bil ňakej kaplán sebou nebo kňes (České nářeční texty, Praha 1976, s. 126). Tento doklad je z obce Čermná (Czermna) v Kladsku, ležící do roku 1945 na území Německa a vystavené tak vlivu němčiny značně silnějšímu než v případě nářečí na území Rakouska-Uherska, resp. Československa.

[7] H. Siebenschein a kol., Německo-český slovník M—Z, Praha 1998, s. 43n.

[8] Srov. K. Hais, B. Hodek, Velký anglicko-český slovník 1, Praha 1984, s. 360, kde je pod heslem come: jít sem, na naše místo, s sebou, a I. Poldauf et al., Anglicko-český a česko-anglický slovník, Praha 1971, s. 137, který uvádí pod heslem come along: 1. jít (s sebou, with s kým).

[9] Dále ČNK. Srov. Český národní korpus, http://ucnk.ff.cuni.cz.

[10] J. Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, Praha 1996.

[11] K. Čapek, Korespondence II., Praha 1993.

[12] J. Voskovec, J. Werich, Divotvorný hrnec, Praha 2000.

[13] Biografické údaje pocházejí — pokud není jinak zaznamenáno — z databáze národních autorit Národní knihovny (www.nkp.cz).

[14] V. Třešňák, Evangelium a ostružina, Praha 1999.

[15] A. J. Liehm, Příběhy Miloše Formana, Praha 1993.

[16] J. D. Salinger, Kdo chytá v žitě, Praha 1979.

[17] K. Čapek, Korespondence II., Praha 1993.

[18] F. Háj, Školák Kája Mařík, Praha 1990.

[19] E. Holečková, Mé dvacáté století, Praha 2001.

[20] Tento údaj podle katalogu Krajské knihovny Františka Bartoše v Zlíně, www.kfbz.cz.

[21] J. Irving, Manželství do 158 liber, Praha 2003.

[22] H. Lemberg, Porozumění. Češi — Němci — Východní Evropa, Praha 2000.

[23] V. Fischl, Dvorní šašci, Praha 1990.

[24] H.-P. Roché, Jules a Jim, Praha 1999.

[25] P. Fiala, Citová angažmá, Brno 2000.

[26] B. Kubešová, Žabky na vodě, Praha 2000

[27] W. Gombrowicz, Ferdydurke, Praha 1997.

[28] Z faktu, že s sebou a se sebou mají alespoň v tendenci různý význam, lze také dedukovat, že psaní předložky ve spojení s sebou je nejspíš hyperkorektní. V běžně mluvených varietách půjde spíše o spojení jít sebou, jet sebou atd., jak naznačuje i nářeční příklad citovaný v pozn. 3 a způsob psaní některých Kottových dokladů. Konečně i citované údajné slovenské analogon se uvádí bez předložky.

[29] K. Čapek, Korespondence II., Praha 1993.

[30] K. Čapek, Krakatit, Praha 1928, s. 230.

[31] Zkratky v uvedeném Kottově citátu reprezentují: Šm. — Josef Franta (Šumavský) (1796—1857), Os. Osvěta. 1862 (v ní Strážce jazyka), Šr. — Školník pro učitelstvo, od r. 1852. Pořádá Josef A. Šrůtek, Brs. Brus jazyka českého, jejž sestavila kommisse širším sborem Matice české zřízená. V Praze 1877.

[32] K. Poláček, Muži v offsidu, s. 173, http://www.odaha.com/Pdf/muzi-v-offsidu.pdf.

[33] K. Čapek, Rozhovory s T. G. Masarykem, http://klempera.tripod.com/tgm1_08.htm.

[34] H. Jellouschek, Pravidla lásky, překlad z němčiny K. a J. Černí, http://www.stripky.cz/svatky/valentyn/rozdily.html.

[35] A. C. Doyle, Dobrodružství Sherlocka Holmese, překlad z angličtiny Zora Wolfová, http://ld.johanesville.net/doyle-01-dobrodruzstvi-sherlocka-holmese?page=2.

[36] Cvičební materiály k němčině, http://www.kj.fme.vutbr.cz/studopory/Gramcv%20-%202n1.doc.

[37] L. Šmajchl, Naše role při nedělní bohoslužbě, http://www.fatym.com/taf/knihy/naserole.htm.

[38] Společná česko-slovenská parlamentní knihovna, 10. března 1938, http://www.psp.cz/eknih/1935ns/ps/stenprot/138schuz/s138010.htm.

[39] Společná česko-slovenská parlamentní knihovna, 6. 3. 1937; jedná se o překlad německé věty So wurde auch Herr Josef Müller aus Chotieschau 218, als er am Hauptbahnhofe in Pilsen, mit dem Zuge ab Chotieschau 8.50 Uhr nach Eger, ankam, mit einer Anzahl anderer deutscher Reisender von einem Polizeibeamten in Zivil aufgefordert, zur Polizeiwache mitzugehen, http://www.psp.cz/eknih/1935ns/se/tisky/t0427_00.htm.

[40] Společná česko-slovenská parlamentní knihovna, 25. října 1928, http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/stenprot/170schuz/s170005.htm.

[41] Internetové fórum pro cyklisty, 10. 1. 2007, http://www.nakole.cz/diskuze/tema.php3?id=3978%22.

[42] Mladá fronta Dnes, 23. 3. 2006, http://www.bohumildolezal.cz/texty/rs1021.html.

[43] „Josef Charvát a jeho doba, Úryvky z deníků a pamětí, část 4.: první léta ČSAV“, 12. července 1954, http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=3422.

[44] Tento text vznikl s podporu projektu GA AVČR 1ET101120503.

Naše řeč, ročník 90 (2007), číslo 4, s. 195-202

Předchozí Martin Prošek: Konstanty a proměnné morfologických dotazů v jazykové poradně

Následující František Daneš: „Slovník roku 2006“

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1