Z posledního, 40. sešitu Slovníku spisovného jazyka českého
Vladimír Mejstřík
[Short articles]
-
40. sešitem, který vyšel v květnu t. r., bylo ukončeno vydávání druhého základního díla novodobého českého slovníkářství — čtyřdílného Slovníku spisovného jazyka českého.[1] Závěrečných 160 stran Slovníku obsahuje dokončení základní abecedy se zpracováním hesel zvětšovati se až žžonka a přináší doplňky a opravy k celému dílu (v rozsahu 67 stran, s úvodními vysvětlivkami). Připojen je seznam užitých zkratek a značek, zkratky citovaných autorů a jiných pramenů a seznam odborných spolupracovníků (doplněný proti předběžnému seznamu v I. dílu, s. XX—XXVIII). Jen letmý pohled do těchto seznamů nás přesvědčí o šíři, s jakou je podán obraz české slovní zásoby nové doby: Slovník např. obsahuje odborné názvy z téměř 80 oborů lidské činnosti, na ověření správnosti jejich významových výkladů se v úloze konzultantů podílelo přes 200 institucí vědeckých, výzkumných, školských, správních i výrobních a stejně tolik jednotlivých specialistů. Normativní povaha Slovníku a jeho úkol podat obraz živé spisovné slovní zásoby vedl autory především k soustředění na pojmenování běžné slovní zásoby, ilustrované v Slovníku typickými spojeními. Výskyt slov méně běžných (omezených co do frekvence, časového výskytu, územního rozšíření i stylové platnosti) je z informativních důvodů dokládán citacemi z děl 437 autorů a 78 časopisů nebo sborníků, zahrnujících období od počátků obrození po dnešek. Čtyřdílný SSJČ zachycuje a zpracovává ve své konečné podobě na 192 908 slov české slovní zásoby moderní doby.
Je pochopitelné, že dílo takového rozsahu, vycházející postupně po řadu let, si vyžádalo na závěr souhrnně zpracovat doplňky a opravy. Při jejich zpracování se vycházelo z celkového pojetí Slovníku, nemohl být proto podán vyčerpávající výčet všech nově utvořených slov nebo jejich významů; zejména byl nutný přísný výběr u terminologické složky slovní zásoby, kde s rozvojem nových oborů, s technizací současné společnosti stoupá počet termínů a rozšiřuje se jejich obecnější znalost. Stejně tak nebylo možno v plné míře přihlížet k neologismům běžně mluveného jazyka, k novým prostředkům slangovým apod., pokud se častěji nevyskytují v současné beletrii. Přesto i takto pojaté doplňky dokreslují a upřesňují dosavadní lexikografický popis a mohou do jisté míry posloužit i k ilustraci některých tendencí, které lze pozorovat v dnešní české slovotvorné soustavě.
Mezi nejvýraznější z nich patří tendence univerbizační, jeden z prostředků jazykové ekonomie, která se uplatňuje [265]především ve vyjadřování hovorovém, popř. slangovém;[2] jejím projevem jsou i některé odvozovací typy zachycené v 40. sešitě SSJČ. Konatelská jména s příponou -ař/-ář tvoří dnes početnou skupinu odvozených slov. Připomeňme názvy osob podle zaměstnání — slangového rázu — zvukař (v sdělovací technice ‚zvukový technik‘), živočichář (v zemědělství ‚pracovník v živočišné výrobě‘), životář (v pojišťovnictví ‚zaměstnanec provádějící životní pojištění osob‘) a dále čedokář, resp. čedokářka (‚zaměstnanec Čedoku‘). Jinou výraznou skupinou konatelskych jmen zastoupenou v 40. sešitě jsou hovorová pojmenování osob podle nemoci, jíž trpí (žloutenkář — analogicky podle cukrovkář, souchotinář), anebo podle názvu nemocného orgánu (žaludkář, žlučníkář jako srdcař, plícař v druhém jejich významu).[3]
Z jednoslovných výrazů vzniklých na pozadí víceslovných pojmenování předmětů (a to především prostředků) jsou časté ty, jež byly tvořeny příponou -ka v jejích různých variantách:[4] K termínům patří názvy svodka (ve veřejné správě ‚soupis údajů za určité období‘) a přepravka (‚zařízení k přepravě zboží‘); původně zdrobnělé jméno matračka se významově specifikovalo, dnes je to název pro ‚nafukovací matraci‘. — S příponou -čka jsou nově zachyceny výrazy jako lapačka (v sportovním slangu ‚rukavice hokejového brankáře‘), prolézačka (‚zařízení pro prolézání na dětských hřištích‘) a hovorové pomnožné slovo lítačky (‚létací dveře‘). — K častým příponám patří dále -ovka (chuťovka — vedle slangového jednohubka; bytovka jako označení pro ‚bytovou jednotku, byt‘, popř. ‚obytný dům‘ v úředním a stavbařském slangu; hovorové žitovka, tj. ‚žitná káva‘; vlysovka ‚druh cihly s vlysy‘ aj.) a -enka (obočenka, tyčinka na barvení obočí‘).
Obecná jména místní[5] jsou v 40. sešitě doplněna o výrazy dozorna (‚stanoviště pro dozírající orgán‘: např. d. elektrárny), ozařovna (‚místnost v nemocnici určená k léčbě zářením‘), hrubovna (‚oddělení slévárny, kde se hrubují, tj. nahrubo obrábějí odlitky‘) a dozrávárna (‚sklad upravený pro dozrávání ovoce‘: d. banánů). Z nových výrazů tvořených příponou -ník připomínáme botník a kusovník (technický termín pro ‚soupisku součástí nějakého zařízení‘).
Proti přejímání jmen s příponou -áž není dnes námitek. Netvoří se tak však spisovná slova z domácího základu (srov. pletáž, kusáž),[6] slangové jsou také výrazy, kde přípona nevyjadřuje svůj původní význam, tj. ‚nějakou činnost‘ (srov. [266]montáž) nebo ‚výsledek činnosti, věc‘ (siláž, tonáž, metráž); je tomu tak u druhého, posunutého významu slov tonáž (‚vlaková zátěž‘) a metráž (‚metrové zboží‘)[7].
Dokladů na šíření typu odborných názvů s příponou -(n)ost jsme v předchozích poznámkách přinesli celou řadu; ze 40. sešitu dodáváme živorodnost, statistický termín pro ‚počet živě narozených dětí na 1000 obyvatel za rok‘.[8]
Předponové tvoření nových slov je v doplňcích také zastoupeno některými typy: zejména v odborném názvosloví je dnes častá předpona bez(e)- hlavně u adjektiv, jak to dokumentují spojení jako bezdevizová cesta, bezdotykové měření, bezdušová pneumatika, bezesporá podlaha, bezinfekčnost prostředí, bezkontaktní spínač, bezpodílové vlastnictví, bezvízový styk, bezvřetenové předení, dále mezi- (mezioborové plánování, meziodvětvové vztahy) a záporná ne- (nemačkavá, nežehlivá úprava tkanin, neželezné kovy, neherec). U přejatých slov — zejména v publicistice — pak předpona de- (dehumanizace, dekolonizace, demonopolizace, denivelizace, denuklearizace atd.).
Původně obouvidová slovesa vzoru „kupovat“ z přejatých slovních základů se zařazují do vidových dvojic tak, že se u nich vytváří pomocí předpon dokonavý protějšek. Vedle předpony z- plní tuto úlohu i o- (okótovat), u- (umixovat), do- (dokompletovat) a pro- (prokonzultovat);[9] poslední dvě předpony ovšem nejsou pouze zdokonavujícími prostředky, neboť svým lexikálním významem ovlivňují i význam odvozených sloves: tak dokompletovat není jenom zkompletovat, ale vyjadřuje významový znak úplnosti, který je vyjádřen slovesem základním, pod. mezi zaprogramovat (‚zařadit do programu [počítacího stroje]‘) a naprogramovat (‚provést programování‘) lze zjistit významový odstín. Hovorové prokonzultovat značí ‚konzultací podrobně probrat‘, tzn. že sloveso obsahuje významový znak důkladnosti.
Předponou od- byly vytvořeny nové výrazy odhlučnit, odtajnit, odvozené od přídavných jmen. — Sloveso odvysílat, zaznamenané v mluvě pracovníků rozhlasu nebo televize (např. rozhlas odvysílal zprávy, odvysílaný pořad), je však prostředkem slangovým, neboť analogie s významové příbuznými slovesy odzpívat, odbýt by mu mohla dodat nežádoucího významového odstínu (nikoli totiž ‚provést vysílání‘, nýbrž ‚zhostit se ho jako povinnosti‘).[10] — Z doplňků vyjímáme ještě nově utvořená slovesa pro[267]zvonit (v slangu sdělovací techniky ‚zvoněním přezkoušet telefon‘), zohlednit (v úředním slangu ‚vzít ohled na něco‘) a z publicistiky zpochybnit, zpochybňovat (z. výsledky jednání). V prvním případě bylo předpony pro- užito analogicky v jejím významu ‚pronikání něčím skrznaskrz, přes nějakou překážku nebo odpor‘ (srov. slovesa propojit, prokouknout, proniknout) příliš mechanicky, takže jí není plně vystižena pojmenovávaná činnost. Zohlednit neznamená to, co naznačuje jeho slovotvorná stavba (‚učinit ohleduplným‘); kromě toho příd. jméno ohledný je méně běžné.
Potřeba nových pojmenování vede ve větší míře k užívání nových slov složených, zejména ve vyjadřování odborném, ale i hovorovém. Příčinou toho jsou výhodné pojmenovávací vlastnosti složenin (úspornost, zároveň však i explicitnost vyjádření). Výraznou skupinu mezi nimi tvoří tzv. složeniny hybridní.[11] Slovník je až dosud uváděl v přísném výběru; činí tak i v doplňcích, ale přesto musel jejich růst zaznamenat u některých až módně rozšířených případů: srov. např. složeniny s první částí makro- (knižně makrosvět), mikro- (ze sdělovací techniky mikrovlna, z literárního slangu mikropovídka, kniž. mikrosvět)[12], mini- (publ. a slang. minisukně[13], v úzu ovšem též minišaty, minidélka), maxi- (maxiplᚍ, maxisukně), mono- (monočlánek) aj. — Pokud jde o složeniny s oběma základy cizími, je repertoár nových pojmenování ještě bohatší: auto- (autokempink, autokosmetika, automapa), aero- (aerogram, aerotaxi), audio- (audiovizuální), disko(diskofil), fono- (fonoamatér, fonotéka), moto- (mototuristika, motokros, motokára, motorest), dále infra- (infrastruktura), inter- (interhotel) a také makro- (makrostruktura), mikro- (mikroelektronika), mini- (sport. minigolf), maxi- (maximóda).
Také zkratková slova tvoří jednu ze složek nové slovní zásoby; jsou buď vytvářena skládáním počátečních písmen nebo částí slov (alobal z ‚alumíniový obal‘, kovral z názvu podniku Koberce ve Vratislavlcích u Liberce, resp. z anglického cover all), anebo přejímáním těchto slov z cizích jazyků (dnes zejména z angličtiny: telex, laser, maser). — Rozvoj turistiky si vyžádal i specifikaci pojmenování ubytovacích zařízení. Původem zkratková slova jsou z angličtiny přejaté názvy motel (‚hotel pro motoristy‘), botel (‚hotel na kotvící lodi‘ — z boat hotel) a rotel (‚pohostinské zařízení v autobusovém přívěsu‘ — z rolling hotel).
Aby popis soudobé slovní zásoby vystihl co nejadekvátněji živý úzus ve všech stylových vrstvách, zaměřila se excerpce pro doplňky ve větší míře na publicistiku. Výpisy z ní obohatily lexikální materiál Slovníku o řadu slov: z domácích např. o výrazy návazný, návaznost a zpochybnit (viz výše), z přejatých eskalace, zefektivnit, abstenovat, avanturismus aj. Často ovšem nejde o nová slova, nýbrž o nová užití přinášející nový významový odstín: srov. užití slov v spojeních dopad (jeho 3. význam ‚účinek, důsledek, působivost, vliv, vý[268]sledek‘: d. rozhodnutí, umění s masovým d-em)[14], brigáda (komplexní b., b. socialistické práce s významem ‚kolektiv pracovníků‘), klima (příznivé k. pro spolupráci, tj. ‚situace, prostředí, poměry‘), kapacita (využívání výrobních, stavebních k-t, tzn. ‚možností‘), parametr (p-y naší doby, tj. ‚měřítka, směrnice pro hodnocení‘)[15], signatář (s. rezoluce).
Excerpce nových děl prozaických umožnila doplnění SSJČ o další hovorové, obecně české i slangové prostředky, s nimiž se shledáváme v nové produkci beletristické: např. kliďánko, jasan (jako příslovce ‚jasně, ovšem‘ anebo v platnosti příd. jména: to je j., takhle to nejde), dáchnout si, trapas, habaďůra aj. Na německý původ ukazuje hláskové složení slangových slov jako fáro, frťan, haur (v 2. významu ‚frajer‘); původem italské je citoslovečné čau (pozdrav v mluvě mladé generace).
Přejímání cizích slov považujeme dnes za složku procesu internacionalizace slovní zásoby, charakteristickou pro současné jazyky a zajímavou z hlediska sociolingvistického. Nejvýrazněji se projevuje v odborném názvosloví, kde má své oprávnění věcné i jazykové. Někdy je však záležitostí módní, dobovou (zejména v publicistice a v hovorových projevech za společenské oblasti), jako tomu bylo nedávno s přejímáním slov anglického původu jako show, hit, evergreen, happening, playboy, beatnik, hippie, beatles, nonstop (ve spojeních n. program, kino, jízda) aj. Obohacením jsou takové výrazy především tam, kde mají terminologický ráz (srov. kemp, kempink, marketink, hosteska, muzikál, science fiction, beat, big beat, playback, z politiky apartheid).[16] — Názvy restauračních zařízení pro rychlé občerstvení (automat, bufet, samoobsluha, espreso) byly doplněny ještě výrazem bistro (přejato prostřednictvím francouzštiny z ruštiny). — Pro lovecké výpravy na chytání živých zvířat se ujímá název safari (původem ze svahilštiny).
S rostoucí vědeckotechnickou revolucí společnosti vstupuje stále více názvů dosud speciálních do povědomí běžných uživatelů jazyka, navíc se zvyšuje také počet nových pojmenování pro nové jevy. Obrážejí to do jisté míry i doplňky k SSJČ. Tak proti Příručnímu slovníku jazyka českého i SSJČ jsou navíc zaznamenány názvy vědních disciplín, technických oborů nebo zájmových oblastí jako ergonomie[17], futurologie (nebo též dnes v úzu prognostika), mechanografie, filumenie. Četné původně komplexní obory se specializují, jak dokazují názvy imunobiologie, kardiochirurgie, klimatotechnologie, patofyziologie, petrochemie. I v jazykovědě se vyhraňují další obory [269]jako sociolingvistika, rozšiřuje se okruh zkoumaných jazyků (a s nimi i celé kultury), což prokazují jména afrikanistika nordistika atp.; nebyl dosud zachycen název sorabistika.[18]
S věkem kosmických letů se staly běžnými nebo se rozšířily termíny donedávna buď ještě neznámé (srov. astronaut, modul, kosmodrom, též spojení kosmická loď, vzniklé překladem z ruštiny), anebo užívané jen specialisty (katapultovat, z hvězdářství apogeum, aposelénium, periselénium aj.). Také technické termíny pronikají stále častěji do širšího užívání, stávají se šíře srozumitelné (srov. např. akvalung, batyskaf, operátor, eskalátor, transfokátor, radioteleskop, kodér, dekodér, miniaturizovat, klimatizovat, laminovat, spojení jako analogový, číslicový, děrnoštítkový počítač atd.). — Z původních značek nebo iniciálových zkratek dopravních prostředků vzaikla obecná pojmenování fiat (obecně česky fiatka), simka, karavela (typ letadla), multikára, embéčko (ze značky Škoda MB), gazík (nebo také gazik - ze značky GAZ), píšící se s malým počátečním písmenem. — Z vojenského názvosloví nově zaznamenáváme spojení jako klasické, konvenční zbraně, raketové vojsko, protiraketová obrana, plastická výbušina; z publicistiky je výraz antiraketa.
Výčet nově zachycených slov (je jich v doplňcích 984) i nových významových odstínů a ustálených spojení by byl příliš rozsáhlý, a to nejen slov přejatých (která převažují), ale i domácích. Omezíme se proto jen na některé příklady z dalších oborů lidské činnosti, které mají významnou úlohu v moderním životě. Patří sem chemie (srov. názvy jako acetyl, akrylát, kopolymer, dezaktivovat, umělých vláken dederon, kasilon), medicína a jí příbuzné obory (premedikace, interrupce, antikoncepce, názvy drog jako marihuana, heroin, dále psychodrama, spojení jako linka důvěry, mimotělní oběh, imunobiologická reakce), stavebnictví (podlahovina, letmá betonáž, atriový domek), ekonomie (konvertibilita, manažer, marketink, terciární sféra), z teoretických oborů především matematika, statistika apod. (entropie, formalizace, matematický model). Také jazykovědné názvosloví bylo obohaceno o řadu termínů (srov. např. matematická lingvistika, generativní gramatika, sociolingvistika, idiomatika, digram, trigram, invarianta, lexém, alomorf, alofon, lexikální standard). — Svět umění druhé poloviny 20. století uvedl do slovní zásoby pojmy a názvy jako naivní umění, absurdní drama, černé divadlo, literatura faktu, horor (ps. též horror), koláž, animovaný film, zkratková slova jako op-art, pop-art, pop-music aj.
Obraz nové slovní zásoby by nebyl úplný, kdybychom se nezmínili o dnes zcela běžných pojmenováních nových druhů zboží, jako jsou názvy pokrmů a nápojů (lančmít, antipasta, burison, kešú, lentilka, džus), zeleniny a ovoce (pfeferon, patison, kapie, jonatán), ryb (palamida), koření (kari), dále jídel (klops, džuveč) a kuchařských postupů (grilovat, mixovat); zmínky si zaslouží i nové názvy z jiné spotřebitelské oblasti — pojmenování textilních výrobků: srov. kaliopky, mikina (obojí z původní značky), džínsy (z angličtiny), bikiny a z původních dvojslovných názvů utvořené hovorové výrazy jako krepsilonky, punčocháče, rolák.
[270]Doplňky přinášejí také řadu nových slov nebo slovních spojení ze sportovního vyjadřování. Pojmenovávají se jimi buď nově vzniklé nebo zaváděné sportovní disciplíny (jako jsou např. kulturistika, umělecké plavání[19], biatlon,[20] motokros, karate), nové sportovní styly (delfín v plavání, chybí flop pro skok vysoký, forčekink jako způsob hokejové hry), nářadí (skibob, rolba, motokára) atp. Ze sportovní publicistiky jsou mj. zaznamenány nově výrazy časovka a z angličtiny přejaté hattrick a koučovat.
K doplňkům jsou připojeny také opravy, které odstraňují nejzávažnější nedopatření v textu a zaznamenávají změny v pravopise, které nastaly v době vycházení díla (hlavně podle nejzávažnější reedice Pravidel českého pravopisu z r. 1966).[21] Přehled oprav je souhrnně uveden na s. 945—947. V našich poznámkách chceme pouze upozornit na nejdůležitější případy souhrnných oprav: byl změněn pravopis slova oxid (místo oxyd) a jeho odvozenin v důsledku změny v mezinárodní chemické normě,[22] zavedeno důsledné psaní všech číslovek na -ion, -ión v dubletní podobě (tedy i bilion, bilión, trilion, trilión atd.), sjednoceny výslovnost a psaní slov cizího původu s druhou částí -manie (mánie, ale kleptomanie [-mány-]), vyrovnána kolísající délka u zdomácnělých slov na -erie důsledným zavedením dublety -érie, v souladu s odborným názvoslovím přesně odlišeno užívání slov vteřina (jen pro měření úhlů) a sekunda (v měrové soustavě, fyzice apod.) a jejich složenin. Připojujeme, že omylem tiskárny došlo k chybě u jména Ámos: doplněk má správně znít Amos (á-), Amos.
Tolik naše poznámky k poslednímu sešitu. Čtyřdílný Slovník spisovného jazyka českého je nyní jako celek v rukou naší veřejnosti; může plnit své významné poslání v národní kultuře, šířit znalost mateřského jazyka a pomáhat aktivním uživatelům spisovného jazyka při zvyšování úrovně jazykové kultury.
[1] Souhrnnou zprávu o celém díle podal V. Křístek v tomto čísle NŘ (s. 233n., kritické hodnocení I. Poldauf v SaS 32, 1971, s. 258n., a V. Blanár v Slavii 40, 1971, č. 4.
[2] Srov. M. Helcl, Univerbizace a její podíl při růstu dnešní slovní zásoby, SaS 24, 1963, s. 29n., a A. Jedlička, Charakteristika slovní zásoby současné spisovné češtiny, sb. Slavica Pragensia VII, 1965, s. 13n., a Univerbizace a multiverbizace v pojmenovacích strukturách, týž sb. XI, 1969, s. 93n., souhrnně pak M. Dokulil v Tvoření slov v češtině I, 1962, zejm. s. 27.
[3] Podrobné rozčlenění srov. v Tvoření slov v češtině II, 1987, stať M. Dokulila Konatelská jména, zejm. s. 135.
[4] Viz tamtéž stať J. Kuchaře Jména prostředků, s. 171n., a Fr. Váhaly Některé sémanticko-slovotvorné skupiny jmen, s. 854n.
[5] Tamtéž, stať Fr. Daneše Obecná jména místní, s. 434n., a dále srov. jeho populárnější výklad Jak jsou utvářena česká slova, sb. O češtině pro Čechy, 1960, s. 51n.
[6] K tomu J. Filipec, Víte, co je to pletáž a kusáž?, NŘ 46, 1963, s. 167n.
[7] Tento typ je blízký jménům hromadným. Srov. též stať Fr. Daneše Jména hromadná a jména jednotlivin v Tvoření slov II, 1967, s. 491.
[8] O tvoření substantiv na -(n)ost v dnešní češtině srov. v čl. Fr. Daneše Vývoj češtiny v období socialismu, sb. Problémy marxistické jazykovědy, 1962, s. 321. Předtím už M. Dokulil, Nová skutečnost v zrcadle slovní zásoby češtiny, NŘ 32, 1951/52, s. 121n.
[9] V Havránkově – Jedličkově České mluvnici, 1963, s. 223, jsou uvedeny jako typické pro dnešní tvoření slov předpony na- (naprogramovat) a slangové od- (odklasifikovat) a vy- (vyprojektovat). — Srov. o procesu formální perfektivizace původně obouvidých sloves A. Jedlička, K charakteristice slovní zásoby současné spisovné češtiny, sb. Slavica Pragensia VII, 1965, s. 25n.
[10] K platnosti a využití předpony od- v dnešní češtině srov. též J. Zima, Sloveso odzkoušet, NŘ 48, 1965, s. 124n.
[11] Srov. M Helcl Hybridně složená slova jako elektromotor, autodoprava, NŘ 36, 1953, s. 34n., a můj příspěvek Tzv. hybridní složeniny a jejich stylová platnost, NŘ 48, 1965, s. 1n.
[12] Viz též A. Jedlička, Víte, co je mikrooddech?, NŘ 48, 1965, s. 121.
[13] K tomu srov. A. Tejnor, Minisukně a minipublicistika, NŘ 50, 1967, s. 51n.
[14] O tom též V. Kondrová v NŘ 46, 1963, s. 268n.
[15] Srov. Z. Sochová, Některé novinky v současné slovní zásobě (Odborné termíny jako zdroj rozhojňování neterminologických slovních vrstev), NŘ 48, 1965, s. 199n.
[16] NŘ, zejm. v rubrikách Drobnosti a Radíme a kritizujeme, přináší stálé poučení o nových přejatých slovech. Srov. např. J. Krasnická, Big beat, NŘ 48, 1965, s. 62n., L. Kroupová, Western, evergreen, hit, song, muzikál, šanson, NŘ 50, 1967, s. 53n., Z. Hrušková, Hosteska, NŘ 53, 1970, s. 188n., o anglicismech a amarikanismech v současné češtině dále A. Chmelová-Z. Salzmann, NŘ 53, 1970, s. 61n., 127n. a 309n. apod.
[17] Srov. M. Knappová, Ergonomie a ergonomika, NŘ 50, 1967, s. 189n.
[18] Viz též A. Frinta, Sorabistika, NŘ, 52, 1969, s. 310n.
[19] H. Prouzová v jazykovém koutku Čs. rozhlasu z 28. 11. 1962 hodnotila neologismus akvabela a doporučila místo něho spojení umělecká plavkyně (obdobně jako umělecká gymnastka); zdá se však, že se výraz akvabela drží.
[20] Srov. L. Kroupová v NŘ 53, 1970, s. 313n.
[21] O tom Z. Hrušková, Zpráva o vydání Pravidel českého pravopisu z r. 1963, NŘ 49, 1966, s. 304n.
[22] Viz A. Tejnor, Oxid, oxidace, oxidovat, NŘ 47, 1964, s. 124n.
Naše řeč, volume 54 (1971), issue 4, pp. 264-270
Previous Josef Filipec: K osmdesátinám Aloise Získala
Next Libuše Kroupová: Úsilí proti něčemu?
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1