Minisukně a minipublicistika
Antonín Tejnor
[Drobnosti]
-
V našich novinách a časopisech (a nejen v těch, které jsou určeny ženám a zabývají se dámskou módou) se v posledních měsících objevuje nový název, módní v původním i v přeneseném významu: minisukně. Označuje se jím nový druh zvláště krátkých sukní, které roku 1965 uvedla na trh anglická návrhářka Mary Quantová. Byla pak za svůj návrh vyznamenána v září 1966 jednou z hlav[52]ních cen Isabely d’Este v Mantově.[1] Angličtí novináři označili tyto sukně názvem miniskirts, ve Francii se objevilo pojmenování minijupes a podle těchto vzorů vzniklo i naše pojmenování — hybridní slovo minisukně.
Z jazykového hlediska se tu setkáváme se zajímavým jevem. Nový jazykový prostředek (v tomto případě morfém předponového charakteru) se v angličtině vytvořil „odseknutím“ prvních dvou slabik buď přídavného jména minimal, nebo přídavného jména miniature,[2] a to bez zřetele na jejich slovotvornou hranici. Pravděpodobně byla podoba mini- zvolena proto, že s morfémem končícím samohláskou se lépe při tvoření slov zachází. V angličtině takovým odsekáváním částí slov bez zřetele na jejich morfematický sklad vznikají zkrácená slova už odedávna a dost často (srov. např. miss z mistress, cab z cabriolet), v posledních letech se častěji uplatňuje tento typ zkrácených slov v hovorové němčině (např. Uni z Universität, Aku z Akkumulator) i v jiných jazycích. V srbocharvátské lingvistické literatuře se tento způsob tvoření zkrácených slov označuje termínem krnjenje, v české jazykovědné terminologii se dosud příslušný ekvivalent neustálil, ačkoli se s tímto způsobem zkracování slov a tvarů setkáváme i u nás dost často, ovšem jen v slangovém nebo argotickém vyjadřování (např. to je bezva, to nám neva, my to vydr, tak nashle atd.). Nepatří sem však slova jako auto, bio, foto, gramo atp., protože ta byla utvořena z celých prvních části složenin: automobil, biograf, fotografie, gramofon.
V naší slovní zásobě se se slovy utvořenými předponou mini- nesetkáváme poprvé, ale dosud se tento morfém objevoval jen ve spojení s cizími slovními základy. Nacházíme ho v názvu měřidla — minimetr a v označení pro velmi malá motorová vozidla: minicar, minibus (vedle názvu mikrobus), miniskútr, minimotocykl, minitraktor a miniauto nebo pro velmi malé hudební nástroje: minipiáno a minipianino. Někdy ho užili navrhovatelé značek různých výrobků (firma Philipps označovala značkou Miniwatt elektronky s minimálním příkonem a značkou Ministor označuje dnes malé tranzistorové přijímače, zubolékařský rentgen se v našich výstavních katalozích uvádí pod značkou Minident, zcela už zobecněla značka hasicího přístroje Minimax). V poslední době přinášejí noviny další podobně tvořené názvy malých přístrojů a zařízení: minimikrofon, minimagnetofon. Předpona mini- pronikla i do sportovního názvosloví: minigolf hrají tam, kde nemají dost prostoru pro golf normální.
Na oblast odborného vyjadřování zůstalo omezeno užívání předpony antonymní k předponě mikro-, tj. makro- (např. makromolekulární, makrostruktura apod.) a zůstává na tuto oblast omezeno i užívání antonymní předpony k mini-, tj. maxi-. V elektrotechnice se označuje přístroj pro grafické zazna[53]menávání maximálního odběru elektrického proudu názvem maxigraf, ve strojírenství se nazývá přístroj pro měření a zaznamenávání maximálního tlaku ve válci maximetr.
Úspěch názvů minisukně však způsobil, že se dnes v češtině podobně jako v jiných jazycích s předponou mini- objevují nová a nová slova. Ve francouzských novinách můžeme číst v reklamních oznámeních, že se prodávají miniappartements, v našich novinách se píše už také o minišatech, minioděvech nebo minioblecích, vedle minisukní se objevují minikalhoty, minipláště, minitrička a minikabelky.
Jak by mohla této módní předponě odolat naše žurnalistika? Až dosud se užívalo pro označení něčeho malého s oblibou předpony mikro-.[3] Novináři si ji oblíbili někdy opravdu až nadmíru. Píší se mikrofejetony, mikropovídky a mikrorecenze, podtitulkem mikroreportáž se někdy označí i článek s rozsahem několika sloupců. Ale předpona mini- už začíná předponě mikro- i tady úspěšně konkurovat. Ve Světové literatuře jsme našli výraz miniantologie, televizní hlasatel ohlašoval minipořad. Dost možná, že se tedy v našich novinách objeví „minipovídky“, „minifejetony“ a „minirecenze“ ještě dříve, než do pražských ulic proniknou minisukně.
Módnost předpony mini- a neobvyklost jejího užívání mimo oblast odborného vyjadřování však působí, že její neterminologické užívání je pociťováno často jako slohově příznakové, nápadné a dává tak možnost využít ho pro jazykovou komiku. V časopise Impuls jsme četli aforismus: „Objeví se minisukně — a vzbudí to rozruch. Minimozky se nosí už celá staletí a nikdo si toho ani nevšimne.“ Večerní Praha přinesla obrázek muže, který vysypává z výplatního sáčku jen drobné mince a říká překvapené manželce: „Miniplat.“ Obou módních předpon využil reportér Práce, který svou reportáž z plzeňského akva-teraria (sic!) nazval Mikroreportáž z minidžungle. Zda se tato nápadnost časem slohově neutralizuje, to lze ještě těžko odhadnout.
Mezi předponami mini- a mikro- lze pociťovat určitý významový rozdíl. Zatímco předpona mikro- má charakterizovat jen něco malého, předpona mini- má vyjádřit, že označovaná věc je buď miniaturní (zdrobnělá, velmi malá), nebo minimální (nejmenší). Ovšem snaha o zmenšování rozměrů technických součástek se zřejmě nikdy nezastaví. To co bylo nejmenší ještě nedávno, není nejmenší, minimální už dnes. A tak se předpona mikro- připojuje i k názvu miniaturizace a vytváří se nový název: mikrominiaturizace. Třeba se dočkáme i kombinací obou nových předpon.
Ale to, co může být potřebné a užitečné v odborném názvosloví, nemusíme vždycky přenášet do jiných oblastí našeho vyjadřování. A špatně napsané reportáži ani ty nejmódnější podtitulky, jako třeba mikroreportáž, minireportáž, nebo snad i „mikrominireportáž“, rozhodně příliš nepomohou.
[1] Za tuto informaci i za některé další doklady o užívání slov tvořených předponou mini- v našem tisku děkuji redaktorovi Jiřímu Poberovi z Čs. rozhlasu.
[2] Dnes se tato dvě adjektiva významově od sebe téměř neliší, ale jejich etymologie je různá. Středolatinské substantivum miniatura pochází od latinského slovesa miniare (barvit na červeno), s nímž souvisí i substantivum minium (suřík, červená barva užívaná miniátory). Srov. Masarykův slovník naučný IV, 1929, s. 964.
[3] Srov. A. Jedlička, Víte, co je mikrooddech?, NŘ 48, 1965, s. 121n.
Naše řeč, ročník 50 (1967), číslo 1, s. 51-53
Předchozí Běla Poštolková: Původ a skloňování názvů některých mikrobů
Následující Libuše Kroupová: Western, evergreen, hit, song, muzikál, šanson
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1