Časopis Naše řeč
en cz

Sorabistika

Antonín Frinta

[Drobnosti]

(pdf)

-

Termín sorabistika je dnes ve slavistice běžný, a to i u nás, ale není dosud zaznamenán ve Slovníku spisovného jazyka českého[1] a výklad jeho významu není v žádné naší encyklopedii, ani v Příručním slovníku naučném.

Proto zde podám poučení o jeho vzniku. Utvořeno je v češtině správně podle vžitých už termínů bohemistika, germanistika, polonistika, rusistika aj. Označuje se jím obyčejně vědecký obor týkající se Lužických Srbů, ale patří do něho v širším smyslu vše, co pojednává i o zaniklém srbském obyvatelstvu ce[311]lého Saska, Anhaltska, Durynska i jihovýchodního Bavorska, podle stop a reliktů v toponymii (onomastice). Slovanský živel v těchto místech byl dříve označován lidovým názvem Wenden, adjektivně wendisch i windisch. (Též v severních Čechách byla osada Windisch Kamnitz, nyní Srbská Kamenice.) Z označení windisch povstalo v nářečí německé osobní jméno Wünsch, počeštěné u nás na Vinš (v telefonním seznamu je v Praze 12 Wünschů, 1 Wünš a 31 Vinšů). Ale v latinských dokumentech se vyskýtá vedle tvarů Vinidi též původnější název Sorabi, např. už v listině Karla Velikého z r. 805 je vyměřen tzv. „limes sorabicus“[2], to je čára od Dunaje přes Mohan na sever, přes kterou nesměli Frankové dovážet zbraně Srbům bydlícím na východ od této meze, chráněné opěrnými tvrzemi. Z tohoto latinského termínu vznikl pak německý tvar Sorben (adjektivum sorbisch), který byl r. 1948 zákonem na podporu lužickosrbské kultury v NDR zaveden úředně místo označení Wenden a wendisch, užívaných do té doby i s příhanou.

Podle soukromého sdělení dr. Fr. Michałka (mého bývalého posluchače, pak asistenta lipské university a nyní pracovníka v Institutu za serbski ludospyt v Budyšíně) se užívalo v Lipsku zprvu označení „Sorbistik“. Ale od mezinárodní konference konané v r. 1960 v Budyšíně se ustálilo latinštější pojmenování sorabistika. U nás ho užil Jan Petr ve svém Úvodu do politických a kulturních dějin Lužickych Srbů (vydalo v Učebních textech vysokých škol Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1963). Dějiny sorabistiky vůbec jsem přednesl na slavistickém symposiu ve Štiříně r. 1967 (vyjdou letos jako skriptum na filosofické fakultě v Praze).

Sem patří též slova příbuzná: sorabista (viz seznam Knihovna sorabisty vydaný Vladimírem Zmeškalem r. 1965 nákladem Společnosti Národního muzea), sorabismus ‚slovo původu lužickosrbského nebo cizí, ale v Lužici přetvořené‘ (viz soupis v mém pojednání Bohemismy a paleoslovenismy v lužickosrbské terminologii křesťanské, Acta Universitatis Carolinae 5, Philologica, 1954, s. 22—27).[3]


[1] Je však už uveden v rukopise připravovaného Slovníku slovanské lingvistické terminologie. Jka

[2] Blíže o tom viz v knize Lužičtí Srbové a jejich písemnictví, Praha 1955, s. 13.

[3] Pozn. redakce: Podle sdělení doc. J. Petra, bývalého posluchače prof. A. Frinty, užíval autor tohoto článku termínu sorabistika ve svých universitních přednáškách již v r. 1950. A. Frinta jej utvořil nejspíše v těchto letech a spolu se svými posluchači se přičinil o jeho rozšíření ve slavistice. V r. 1949 se v českých článcích zabývajících se lužickosrbskou problematikou tohoto termínu ještě neužívalo.

Naše řeč, ročník 52 (1969), číslo 5, s. 310-311

Předchozí Zdeněk Hlavsa: Jak psát a zkracovat názvy nových institucí

Následující František Hladiš: Cyklistická stáj?

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1