Časopis Naše řeč
en cz

Nová skutečnost v zrcadle slovní zásoby češtiny

Miloš Dokulil

[Články]

(pdf)

-

(Rozšířené znění rozhlasové přednášky)

 

Nikomu z nás, kdož dnes žijeme uprostřed kvasu nového života, neujde, že mohutný nástup nového společenského řádu se obráží osobitým způsobem i v naší společné řeči, v jazyce. Nijak nás to nepřekvapuje, neboť těsné sepětí jazyka s životem národa, který jím mluví, je přece mimo jakoukoli pochybnost. Proto také jazyk zaujímá přední místo mezi znaky národa.

A přece předmarxistická jazykověda nebyla s to dát jasnou odpověď na otázku, jaký je vlastně vztah mezi jazykem a společností. Jisté světlo vnesli do této otázky již zakladatelé marxismu, Marx a Engels, dotkli se však těchto otázek jen mimochodem a náznakově.

Teprve J. V. Stalin ve své práci ‚O marxismu v jazykovědě‘ a ‚K některým otázkám jazykovědy‘ neobyčejně prostě, hluboce, přesně a jasně osvětlil společenskou podstatu jazyka a dal tak jazykovědě klíč k správnému marxistickému chápání základních otázek jazykovědy. Nesmírný dosah má především poznání, že jazyk jako společenský jev svého druhu není součástí ideologické nadstavby — jako jsou politické, právní, filosofické, náboženské a jiné názory a jim odpovídající instituce —, a že se proto nevyvíjí ve zvratech, neopakuje revoluční vývoj ekonomické základny, nýbrž že přechod od jedné kvality k druhé, od jednoho stupně ke druhému se děje postupným a dlouhotrvajícím přibýváním prvků nové kvality a ubýváním prvků kvality staré. Jazyk — říká Stalin — není vytvořen tou anebo onou základnou, starou nebo novou, uvnitř dané společnosti, nýbrž celým chodem dějin společnosti a dějin základen po staletí. Jazyk je produktem celé řady epoch, v jejichž průběhu se formuje, obohacuje, rozvíjí a vybrušuje. Na rozdíl od nadstavby, která je spjata s výrobní činností člověka jen nepřímo, prostřednictvím ekonomiky, prostřednictvím základny, je jazyk spjat bezprostředně nejen s výrobní činností, ale i s každou jinou činností člověka ve všech oblastech jeho práce… Proto obráží jazyk změny ve výrobě ihned a bezprostředně a nečeká na změny v základně. Proto je sféra působnosti jazyka, který zahrnuje všechny oblasti lidské činnosti, mnohem širší a všestrannější než sféra působnosti nadstavby. A nadto — tato sféra je skoro neomezená.

[122]Tím se dá především vysvětlit — pokračuje Stalin —, proč se jazyk, vlastně jeho slovní zásoba, téměř neustále mění. Nepřetržitý růst průmyslu a zemědělství, obchodu a dopravy, techniky a vědy vyžaduje od jazyka doplňování jeho slovníku novými slovy a výrazy, potřebnými pro jeho činnost. A jazyk, bezprostředně obrážeje tyto potřeby, doplňuje svůj slovník novými slovy, zdokonaluje svou mluvnickou stavbu. Avšak — a tu Stalin činí další významný krok na cestě k marxistické jazykovědě — jednotlivé složky jazykového systému se nevyvíjejí stejnoměrně. Vlastní základ jazyka, jeho podstatu, tvoří základní slovní fond a mluvnická stavba jazyka jako složky velmi stálé a odolné. Tento základní slovní fond se svou stálostí výrazně odlišuje od slovní soustavy jazyka vcelku, která velmi citlivě reaguje na všechny změny společnosti. V tom se právě projevuje dialektika vývoje slovní zásoby jazyka.

Slovní zásobu jazyka bychom mohli přirovnat k hluboké vodě. Zatím co v hlubinách proudí voda sotva znatelně, její hladina je neustále čeřena proměnlivým střídáním povětrnosti, poryvy větru, dopady dešťových kapek, silami života. Při hladině víří pohyb a život, čím hlouběji, tím méně projevů života, až hluboko při dně ustává život téměř vůbec. I veliké bouře sotva zvlní tyto nejspodnější vrstvy. Hladina zrcadlí okolní svět, tvar, světlo a barvu, zachycujíc tak v svém osobitém zrcadlení jeho proměnnou tvář a vracejíc její obraz atmosféře nad sebou, sestoupíme-li však hlouběji, rozplývá se vše v rozplizlém světle, až v jisté hloubce je pohlcen poslední paprsek.

Také v slovní zásobě jazyka jsou takové vrstvy hlubinné, je to ono jádro základního fondu slov, která vzdorují příboji času. Taková slova jako ruka, strom, matka, velký, ležet, býti, brát, tam zůstávají v jazyce po tisíciletí, aniž se věky dotknou jejich významu, a jejich tvar se mění jen velmi nepatrně. Proti těmto vrstvám hlubinným jsou slovní vrstvy povrchové, slova, která jsou těsně spjata s postupným vývojem forem společenského života, se způsobem výroby, se směnami hospodářského řádu a světového názoru. V těchto vrstvách je zákonem stálý pohyb, ruch, stálá změna. Zatím co základní slovní zásoba se mění jen velmi pozvolna, téměř neznatelně, reagují tyto povrchové vrstvy slovníku prudce a citlivě na všechny změny ve výrobě, v základně i v nadstavbě.

Nejde ovšem vždy jen o vznik slov zcela nových. Taková slova nová (jako na př. mládežník a jeho odvozeniny) jsou jen poměrně velmi malým zlomkem všech těch novot, kterými slovní zásoba jako celek odpovídá na změny v skladbě společnosti a na rozvoj lidského poznání v nejrůznějších oblastech jeho tvořivé práce. V obrovské většině případů jde o proměny a obměny slov starých, o změny v jejich pojmovém rozsahu a obsahu, v jejich vrstvové příslušnosti, v jejich citovém hodnocení, v jejich slohovém úkonu. Jde tu dále o to, že stará slova se slučují novým způsobem, že vcházejí, vstupují v nová pojmenování, která jako celek [123]odrážejí nové rysy skutečnosti. A jde konečně i o frekvenci slov, o častost jejich užití, která je znakem nejnápadnějším. Nové zaměření našeho úsilí, nové těžiště našeho myšlení a cítění, výstavba socialismu, se projevuje také v tom, že se dostávají do středu našeho zorného pole jiná ponětí než dříve a s nimi také jiná slova, jiné výrazy, že se aktualisují jiné složky naší slovní zásoby.

Objasněme si na příkladech, oč tu jde.

Tak na př. slova mládežník, mládežnice, mládežnický, mládežnictví jsou skutečně nová slova pro nové pojmy. Nejsou ovšem vzata jen tak ze vzduchu, nýbrž jsou všechna vytvořena od hromadného jména mládež, které je běžným slovem české slovní zásoby; to samo je odvozeno opět od základního jména přídavného mladý, které náleží nepochybně k vlastnímu jádru základního slovního fondu.

Slovo brigáda naproti tomu není v našem slovníku nijak nové. Ve významu vojenského útvaru je to slovo u nás již dávno zdomácnělé a obecně rozšířené. Nový však je význam, který do toho slova dnes vkládáme, t. j. ‚dobrovolná pracovní skupina‘. Nový je právě onen socialistický obsah, který byl vlit do staré slovní formy. Význam starý sice ještě trvá, ustupuje však do pozadí.

Jinak je tomu opět se slovem svoboda. Ani tu nejde naprosto o slovo nové, naopak slovo svoboda je velmi staré slovo slovanské. Ba nemůžeme ani říci, že bychom ho dnes užívali ve významu podstatně jiném, než je ten, z něhož vycházela ideologie liberalismu. Tu i tam je slovo svoboda synonymem slov volnost, nezávislost. A přece jaký rozdíl v mravním hodnocení toho slova dnes, kdy je nám svoboda právem (a zároveň povinností) jednat v souhlase se zásadami dobra a pravdy, a v době hospodářského liberalismu, kdy pojem svobody, zbavený všeho morálního obsahu, je synonymem neomezeného práva jedince silnějšího vůči jedinci slabšímu.

Podobně slova kritika a sebekritika jsou slova, která mají v našem jazyce již velmi dlouho domovské právo. Avšak teprve marxisticko-leninský životní názor dal pojmům, jež vyjadřují, tu hloubku a plnost, s nimiž jich užíváme dnes, kdy nám kritika i sebekritika jako způsob boje mezi novým a starým, charakteristický teprve pro socialistickou společnost, je vlastní hybnou silou vývoje této společnosti.

Také slova boj a mír jsou slova velmi stará. A přece jejich spojení boj za mír, t. j. mobilisace všech sil na obranu míru, vyjadřuje ono vypětí společné vůle pracujících neochvějně hájit mír jako základní předpoklad tvořivé radostné práce, které se zrodilo, které se mohlo zrodit jen v lůně socialismu.

Tomu, kdo poznal obsah pojmu soutěž, soutěžit v podmínkách kapitalismu, nemůže ujít ona hluboká přeměna, která se udála s obsahem tohoto slova v novém spojení socialistické soutěžení. Soutěžení kapitalistické, konku[124]rence — a soutěžení socialistické jsou dvě zcela různé věci. Je-li vedoucí zásadou konkurence porážka a smrt jedněch, vítězství a nadvláda druhých, je zásadou socialistického soutěžení soudružská pomoc těm, kteří zůstávají pozadu, od těch, kteří jdou vpřed.

Nové spojení prvků starých vytváří tu tedy zcela nový význam a zpětným odrazem dostává pak i hlavní složka spojení — v našem případě slovo soutěžení — onen významový odstín, onu citovou a mravní náplň, které nabylo slovo v novém spojení.

A konečně si všimněme také změn ve frekvenci slova a pojmenování vůbec. Na slově mír na př. není nové jen to, že vstupuje do nových spojení, nýbrž také a hlavně to, že se stalo převládající a určující složkou naší aktuální slovní zásoby, že je, řekli bychom, slovem kádrovým; a právě takovou závažnost v aktuální slovní zásobě má ono zmíněné již ustálené spojení boj za mír. Slovo a ustálené spojení staly se tu pevnou součástí naší dnešní socialistické frazeologie v širokém smyslu.

 

Když jsme si takto ujasnili různé způsoby změn v oblasti slovní zásoby, pokusíme se v hutné zkratce přehlédnout ony nápadné, postižitelné změny, kterými prošla slovní zásoba naší mateřštiny ve své podobě spisovné od důležitého předělu, jímž je květnová revoluce a osvobození naší vlasti Rudou armádou, znamenající nástup naší vlasti k socialismu. Porozhlédněme se tedy, které oblasti naší nové skutečnosti daly především podnět k tvoření nových slov a pojmenování vůbec, k změnám obsahu slov starých anebo aspoň k rozšíření jejich obsahu o nové odstíny.

Nuže, je jasné, že nikoli příroda sama, nikoli vnější svět sám o sobě nutí nás k tvorbě nových pojmenování. Poznávací činnost člověka je nerozlučně spojena s jeho činností praktickou. Svět přírody, jakkoli má značný vliv na život člověka na této zemi, ustupuje proto do pozadí před vlastní činností člověka — činností tvořivou i bořivou. Teprve práce učinila člověka člověkem. Teprve práce zrodila lidskou řeč, která zůstává s prací nerozlučně spojena v celém dalším procesu vývoje společnosti. Proto jsou to také především jednotlivé úseky lidské práce, jež dávají život slovům novým a vlévají nový život slovům starým. Osvobozená práce v socialistické společnosti přináší s sebou také nový poměr člověka k práci, která již není pro člověka ponížením, jak na ni hleděla morálka kapitalistické společnosti, ale radostnou tvůrčí potřebou, tvůrkyní nových hodnot, které budou zkrásňovat a umocňovat život všech pracujících. Tento nový poměr člověka k práci je symbolisován již oním krásným pozdravem Čest práci, který se v různých tóninách a obměnách vrací jako vůdčí motiv radostné symfonie socialistického budování.

Z tohoto nového socialistického poměru k práci se zrodila slova jako úderník, údernice, úderka, údernický, údernictví, hovorové úderničit; brigáda, brigádník, brigádnice, brigádnický, brigádnictví, hovorové brigád[125]ničit; zlepšovatel, zlepšovatelka, stachanovec, stachanovka, stachanovský; novátor, novátorka, novátorský, novátorství a nesčetná spojení jako hrdina práce, řád Práce, socialistická směna, čestný závazek. Nové formy života hospodářského nacházejí svůj odraz i v nových pojmenováních. Tak v souvislosti se zaváděním plánování jako nejvyšší zásady socialistického hospodářství nabývá mnohem širšího rozsahu i upotřebení slova plán; socialistický výrobní plán není pouhým odhadem, ale nejvyšším příkazem, který dává naše společnost sama sobě a který je pro každého z nás závaznou směrnicí. Tento nový obsah jasně proniká i v sdružených pojmenováních jako jednotný plán, operativní plán, krátkodobý, dlouhodobý plán, vstřícný plán, plnit plán, překračovat plán a v jednoslovných výrazech nadplán, atp. a v celé řadě dalších odvozenin jako plánovat, zaplánovat, naplánovat, plánový, plánovitý, plánovitost, nadplánový, nadplánovaný, plánovatel, plánovací atp. Pojmy dvouletý a pětiletý plán našly svůj zkratkový výraz v jednoslovných pojmenováních dvouletka a pětiletka.

Nové formy organisace práce přinesly s sebou pojem normy, měkké a tvrdé normy, prověřené normy, normování, překračování a zpevňování norem a zejména pojem socialistického soutěžení, které se stává nejúčinnější methodou boje za zvýšení výrobnosti neboli produktivity práce a za neustálé zvyšování životní úrovně pracujících. Předpoklady pro plánované hospodářství byly vytvořeny znárodněním peněžnictví, průmyslu a velkoobchodu. Znárodňovací proces přináší s sebou výrazy znárodnit, znárodňovat, znárodnění, znárodňovací dekret, které zatlačují do pozadí cizí slova nacionalisovat, nacionalisace, nacionalisační. Ze znárodněných podniků byly vytvořeny národní podniky, které vyvolávají v život záplavu nových označení těchto podniků. Připomeňme si aspoň Pramen, Jas, Tep, dále Masna, Kovomat, Narpa, Chemodroga. Úrodu těchto jmen ještě zmnožují nové názvy podniků družstevních a podniků lidové správy jako Bratrství, Jednota, Svornost, Budoucnost atd., nebo zase Drutěva, Druča, Moděva a j. (Některé z nich byly ovšem v užívání již dříve, tak př. Pramen se nazývalo konsumní družstvo poštovních zaměstnanců a podobně Bratrství a Budoucnost; jiné opět byly v poslední době v souvislosti s reorganisací našeho obchodu opuštěny.)

I když tu nejde přímo o rozmnožení české slovní zásoby — jména vlastní sem totiž obyčejně nepočítáme —, má tento příliv nových vlastních názvů podniků nicméně svůj význam, poněvadž mnohá jména tohoto typu projevují tendenci stát se jmény obecnými. To se týká na př. názvu Masna, který dnes nabývá významu někdejšího řeznictví a uzenářství, názvu Pramen a j. Připomeňme tu, že obecný a hovorový jazyk vytvořil si již i jména pro zaměstnance těchto podniků: masnář, tepař, pramenář a pod.

Největší podíl na plánované výstavbě našeho hospodářství má ovšem [126]průmysl, a to zejména průmysl těžký, kovodělná výroba. V souvislosti s tím vznikla a stále vzniká řada nových názvů, jako těžké, přesné a všeobecné strojírenství za starší kovovýrobou, hutní kombinát, rychlotavba, zejména názvy pro nové stroje jako kráčející exkavátor, žací mlátička.

Naléhavá potřeba nových názvů se jeví také v zemědělství, které se dalo rovněž na cestu socialisace. Jen zčásti byla již ukojena utvořením sdružených názvů jednotné zemědělské družstvo, strojní (a traktorové) stanice. Zavádějí se nové osevní postupy, založené na trávopolním systému, nové methody živočišného chovu, jako odchov za studena, zřizují se společné kravíny pro ustájení dojnic, výdojny, odchovny, výkrmny a velkovýkrmny a j. V zájmu spravedlivého hodnocení práce členů družstev zavádí se hodnocení podle pracovních jednotek (za ruské trudoděň), k nim přibývají měrné jednotky další, jako pracovní den člověka a pracovní den koně. Stupňuje se mechanisace zemědělských prací, den ze dne roste armáda traktorů, kombajnů, obsekávačů nebo obsekaček, snopovaček a jiných strojů, které se pokud možná spínají v agregáty. O své plánované výrobě uzavírají jednotliví zemědělci i družstva výrobní a dodávkové smlouvy.

Lidová demokracie znamená skutečnou vládu lidu. Také nová organisace státní správy se odráží v jazyce: orgány lidové správy jsou národní výbory, místní, okresní, krajské, obvodní a ústřední; v nich, stejně jako v akčních výborech, jsou zastoupeni představitelé jednotlivých stran Národní fronty. Lidová demokracie je formou diktatury proletariátu, t. j. diktaturou dělnické třídy; jejím předvojem, nejvyšší formou sjednocení proletariátu je komunistická strana; ta se při uskutečňování diktatury opírá jednak o lidovou správu, jednak o masové organisace, které jsou převodními pákami strany: o dělnické odbory, družstva a o svaz mládeže. Vedoucí úloha strany v společensko-politickém, hospodářském a kulturním životě země vtiskla spolu s ideologií marxismu-leninismu také slovník strany, spjatý s její organisační výstavbou, nejen mase členské, nýbrž i širokým vrstvám jinostraníků a nestraníků.

Sem patří na př. ústřední výbor, základní, místní a závodní organisace, kádry, kádrovat, kádrový, kádrovník, kádrový posudek, kádrová politika, prověřovat, prověrka, soudruh, soudružka, soudružský, generální linie, desítkový důvěrník nebo desítkář, aktiv, slangové kultprop, agitprop a podobně.

S illegálním životem strany souvisí opět slova illegální, odbojový, osvobozenský, protifašistický, koncentrační tábor a j.

Mládežnické hnutí uvedlo zase v oběh novotvary mládežník a jeho odvozeniny, svazák, svazačka, svazácký, budovatelský tábor, kulturní úderka, estráda a j.

S životem strany a masových organisací souvisí více nebo méně těsně také různé nové instituce a akce, které si vyžádaly také nového pojme[127]nování. Je to na př. patronát, pochod míru, park oddechu, dům kultury, dům pionýrů, trať mládeže. Sem se přimykají také čestné názvy, tituly a vyznamenání, které lid udílí svým nejzasloužilejším členům. Je to na př. titul hrdina práce, laureát státní ceny, národní umělec, učitel-průkopník, řád Práce atp.

Gigantická přestavba, kterou provádíme ve všech oborech práce, přináší s sebou také nová a nová povolání, pro něž je třeba hledat vhodná označení. Uveďme si na př. označení průzkumník (slangově průzkumář) pro pracovníky v oboru průzkumu trhu, zdravotník pro pracovníka v zdravotnictví a obdobné kulturník pro pracovníka v oborech kulturních. Jiného typu jsou slova traktorista, kombajnista (řidčeji kombajnér), buldozerista a pod. Připomeňme ještě aspoň překopáře, jak označujeme horníka pracujícího v překopech a j., samovazáře, t. j. obsluhovatele samovazu[1], úkolníka, t. j. dělníka pracujícího v úkolu, nástavkáře, t. j. zhotovovatele ocelových nástavků, prohlížeče oceli.

Výrazem změny vztahu dělnické třídy k výrobním prostředkům jsou významové posuny slov, která dříve označovala kapitalistického vlastníka továrny nebo jiného podniku, dnes však pracovníka takového závodu. Jedině v tomto druhém významu rozumíme dnes slovům cukrovarník a lihovarník, která nahradila starší názvy vařič cukru a destilatér.

Teprve socialistická společnost zrovnoprávnila ženu nikoli jen slovem, ale i skutkem, teprve socialistický řád dal ženě všechny možnosti, které dává mužům, osvobodiv ji ze začarovaného kruhu starostí o domácnost a o děti a učiniv z ní rovnoprávnou a rovnocennou spolubojovnici v zápase o lepší zítřek nás všech. Tato aktivisace ženy, větší účast, kterou dnes má žena v společenském, politickém, hospodářském a kulturním životě, má svůj výraz i v jazyce, a to ve vytváření nových jmen ženských k různým jménům mužským, označujícím většinou zaměstnání a funkce, které byly vyhrazeny dříve jen mužům. Tak dostali naši ministři před časem důstojný protějšek v ministryni, slovenští pověřenci v pověřenkyni. V nové naší armádě se stále více uplatňují vojákyně, a to nejen prosté vojínky, desátnice a svobodnice, ale též poddůstojnice: četařky, rotné a staršinky, důstojnice: praporčice, podporučice, nadporučice, kapitánky, majorky a podplukovnice a doufáme, že to nebude dlouho trvat a dočkáme se také plukovnic a generálek. Jistě se naše kapitánky, majorky a generálky nebudou stydět za to, že jejich novými hodnostmi označoval dosud lidový a hovorový jazyk manželky těchto šarží, tak jako se za to nestydí ani naše nové hornice, řeznice, zednice a jiné naše nové -ice, -ky a -yně a jako se s tím již dávno smířily naše doktorky, inženýrky a profesorky. Není ovšem pochyby o tom, že ve významu „manželka kapitána“ atp. vyjdou tato slova postupně z jazykového obyčeje, ať již je zamění [128]spisovné tvoření kapitánová, majorová atp., anebo spíše zaniknou bez náhrady spolu s těmito synonymy proto, že v socialistické společnosti nebude mít smyslu, aby se žena nazývala povoláním svého manžela. Abychom však nezůstávali jen u našich vojákyň, zmiňme se ještě aspoň o našich údernicích, zlepšovatelkách, novátorkách a brigádnicích.

Poměrně velké množství nových slov vzniká v jazyce odborném. Je to pochopitelné, poněvadž odborný jazyk potřebuje často vyjadřovat různé složité pojmy, jichž si v denním životě obyčejně nevšímáme nebo které vyjadřujeme rozvedené, třebas i několika větami. Tak řada slov z oboru statistiky vyjadřujících početní poměrnost, jako úmrtnost, porodnost, byla obohacena o několik členů dalších: sňatečnost, nemocnost, návštěvnost, úrazovost. Jazyk správní a obchodní vytvořil zase řadu nových slov pro různé potvrzenky a jiné stručné písemnosti, jako výčetka, výdejka, příjemka, přejímka.

S pokrokem jednotlivých vědních oborů, a zejména se snahou popularisovat výtěžky vědeckého bádání souvisí příliv odborných názvů zčeštěných tam, kde jsme dosud měli jen názvosloví mezinárodní, často latinské. Z bohaté plnosti příkladů uveďme si jen namátkou několik nových odborných slov, třebas z botaniky, rybářství a vojenství. Z nových českých názvů rostlin jmenujeme časovku, nahoprutku, jazylku, hlohyni, lámavku a zlatici, draslavec a j.[2]. V rybářství máme z poslední doby zase velmi pěkná pojmenování umělých mušek, jako únorovka, březnovka, dubnovka, májovka, srpnovka, tipka, pískovka a j. Konečně si připomeňme několik šťastných nových pojmenování z názvosloví vojenského: jsou to především názvy zbraní samopal a pancéřovka, dále názvy příslušníků jednotlivých druhů vojsk spojař, výsadkář, odstřelovač, průzkumník, tankista, tankoborník, několik názvů z vojenské taktiky palebný srub, palebné ohnisko, pochodová a strážní záštita. Nevhodné cizí slovo superarbitrace bylo nahrazeno českým přezkum, přezkumné řízení, za spojení presenční služba byl zaveden výraz základní služba[3], za cizí asanaci máme vidově rozlišené odmořování a odmoření. V souvislosti s nedávnou reorganisací naší armády objevilo se nové slovo staršina, přejaté z ruštiny, jako označení nové poddůstojnické hodnosti.

Vznik nových slov má svůj protějšek v zanikání slov, kterých již není zapotřebí, ať už proto, že zanikla věc slovem tím označovaná, nebo proto, že slovo nabylo za kapitalistické éry silného třídního přízvuku, takže by jeho užívání dnes uráželo toho, koho jím pojmenováváme. Tak na př. zmizelo ze současného jazyka slovo starosta, zmizel hejtman, stejně jako četník, policajt a jeho pracovní nástroj obušek či pendrek, neboť sama skutečnost, kterou tato slova označovala, nenávratně vzala za své. Z téhož [129]důvodu vycházejí z užívání slova milostpán, chlebodárce, továrník, velkostatkář, velkoobchodník, bankéř, spojení pan rada a mnoho podobných titulů. Zaniklo však také slovo nádeník, které bylo výrazem kapitalistického opovržení k hrubé fysické práci, a místo něho užíváme dnes citově neutrálního výrazu pomocný dělník; z téhož důvodu ustoupila služka pomocnici v domácnosti, učedník učni a učednice ustupuje učnici. Zmizela nám i zastavárna, pastouška, nezaměstnaný, nezaměstnanost, vandrák, tulák a naše děti sotva už budou rozumět, co znamenala slova žebrák, žebračenka, almužna, almužník, milodar, diškrece, protekce, korupce, slova, bez nichž si kapitalistický řád nelze vůbec představit.

 

Jestliže jsme si na počátku našich výkladů o nových pojmenováních v spisovné češtině přirovnali slovní zásobu jazyka k hlubokému moři nebo jezeru s jeho různými hloubkovými patry, pak jednotlivé způsoby, jimiž se nová pojmenování tvoří, můžeme přirovnat k větším nebo menším řekám, které neustále přivádějí do moře nové a nové vodní masy. Takových slovonosných řek je v našem jazyce patero. Nejsou zdaleka všechny stejně mohutné. Jedním z těch opravdu mocných proudů je tvoření nových slov odvozováním ze základů slov starých — domácích i cizích — pomocí přípon, po příp. také předpon. Je to způsob, který je pro češtinu velmi příznačný.

Takovým způsobem vznikla na př. slova ministryně, mládežník, kolchoznictví, svazák, plánovatel, nástěnka, nadplán a pod.

V daleko menší míře se tvoří dnes nová slova skládáním dvou nebo více slovních základů. Jsou to slova složená, jako samopal, rychlotavba, velkovýkrmna. Jiným, dosti mohutným pramenem je přejímání slov z jazyků cizích. Je jen přirozené, že při dnešním vedoucím postavení ruštiny jako jazykového pojítka všech zemí tábora míru a lidové demokracie a při stále sílícím vědomí slovanské vzájemnosti má jako jazykový zdroj stále důležitější význam jazyk ruský. Z ruštiny jsme přejali na př. slova prověrka, stachanovec, katuše, jarovisace, stěngazeta, uvedené už staršina, obezlička, šturmovština, krasnoarmějec, chozrasčot, ruským prostředím k nám přišly kombajn, kombajnér, novátor, kinofikace, fyskultura a j.

Mnohem častější však než přímé převzetí hotového slova je doslovný nebo volný překlad slova podle ruštiny: nástěnka, bleskovka, národník, ošetřovatel-veterinář. Domácí úpravy kulometník, minometník nahradily původní doslovná přejetí kulometčík, minometčík.

Jindy byla původní doslovná přejetí vystřídána ustálenými spojeními lépe vyhovujícími duchu jazyka. Za trudoden, člověkoden, strojhodina, normohodina, koněden, tunokilometr, uzlová methoda a pod. užíváme dnes raději sousloví měrný den, pracovnický nebo dělný den, strojní hodina, normovaná hodina, potahový den, zátěžový kilometr, dílcová methoda atp.

[130]V malé míře se dosud projevuje vliv slovenštiny: přejali jsme odtud na př. výdobytek (zejména ve spojení „výdobytek národní revoluce“), nárokovat, osobitný.

 

Jen omezený dosah má tvoření slov zkratkových. I tu podnět k tvoření slov toho typu vyšel vlastně z ruštiny, kde zkratkové tvoření nových slov bylo — zejména v prvém desítiletí po Říjnové revoluci — opravdu živelné. Zvláště se to týká zkratek slabičných, které se u nás dřív vyskytovaly jen výjimečně. Staré zkratky toho typu, jako Čedok za Československá dopravní kancelář, Četka a pod., se staly krystalisačními jádry lavinového tvoření nových názvů národních, komunálních a družstevních podniků, jako Tep = Textilní prodejny, Drutěva = Družstvo tělesně vadných, a veřejných institucí, jako Staska = Státní sázková kancelář, funkcí, jako děldop, kultprop (v slangu). Vedle těchto slabičných zkratek vzniká také množství zkratek písmenných a hláskových; i ty však zůstávají omezeny na názvy podniků a institucí. Toho druhu jsou TOS, ROH, ÚRO, ČAVU, JZD. — Slovní charakter těchto zkratek není vždy stejně silný. Od zkratek, kde povědomí zkratkové povahy téměř vymizelo a s kterými zacházíme zcela tak jako se slovy jinými, na př. Tep, Staska, je celá řada odstínů až ke zkratkám, které ještě zřetelně pociťujeme jako příležitostné zkrácení plného názvu o několika slovech, a které se proto do normální slovní zásoby nezačlenily; takové je na př. MŠVU (emešvéú), ÚV (ústřední výbor).

Velmi důležitou úlohu mají sousloví (pojmenování sdružená, t. j. pojmenování vyjadřující jedno ponětí dvěma nebo více slovy). Typem jejich je národní výbor, střední rolník, vesnický boháč, jednotné zemědělské družstvo, hospodaření podle rozpočtu. Často se opírají taková nová pojmenování o předlohu jazyka cizího, zejména ovšem ruštiny: hrdina práce, dům oddechu, volný prodej, socialistické soutěžení, vstřícný plán, ztrátový čas, zlepšovací návrh, masová politická práce, mzdový strop, hospodářsko-technická úprava půdy, přecházet na vyšší typ, na více strojů, politika omezování a vytlačování, v masovém měřítku, křížový a úzkořadý osev, hnízdová šachovnicová výsadba okopanin a pod. Sdružená pojmenování tvoří vedle změn významů slov starých nejmocnější a také nejsnazší prostředek k zachycování nových a nových stránek a rysů skutečnosti.

 

Podali jsme si stručný přehled jednotlivých typů změn naší slovní zásoby a několik příkladů nových slov, nových pojmenování sdružených i jen posunů významu slov starých z jednotlivých úseků našeho života politického, hospodářského i kulturního. Naprosto nám nemohlo jít o výčet všech novot v naší porevoluční slovní zásobě. Již proto ne, že jsou ve svém úhrnu prostě nepostižitelné. Jestliže je už velmi nesnadné zachytit všechna skutečně nová slova, je ještě daleko nesnadnější postihnout [131]změny ve významu slov starých, které jsou často zcela nenápadné a jež si uvědomujeme zpravidla až po jistém odstupu.

Závěrem ještě několik slov o tom, jakou úlohu má v tomto procesu vytváření nových pojmenování jazyková theorie. Že česká věda o jazyce nemůže zůstat při tom pasivní, že nemůže ponechávat zejména utváření odborného názvosloví náhodě, je mimo jakoukoli diskusi. Jestliže se teprve dnes spisovný jazyk stává skutečně majetkem celého národa, jestliže mu má sloužit jako nástroj dokonale přesný a přitom pružný, nástroj neselhávající, je nutné, aby naše jazykověda jako oko v hlavě střežila jeho jednotnost a ustálenost a aby všemi prostředky posilovala jeho vytříbenost a upevňovala jeho vnitřní zákonitost.

Znamená to nejen kontrolovat slova a pojmenování daná již do oběhu, nýbrž především spolupracovat přímo na vytváření názvosloví v jednotlivých oborech, spolupracovat s autory, s novinami, s rozhlasem. Jen tak splní česká jazykověda své národní poslání, svůj čestný úkol, jen tak budeme mít záruku, že náš společný jazyk spisovný, jazyk Nerudův, Fučíkův, jazyk Gottwaldův, bude skutečnou zbraní vývoje a boje ve smyslu okřídlených slov Stalinových, boje za nový život, za nového člověka.


[1] V slangu častěji vazačář.

[2] Srov. Naše řeč 33 (1949), 112 n. a Časopis pro moderní filologii 34 (1951), 173 n.

[3] Srov. Naše řeč 33 (1949), 113 n.

Naše řeč, ročník 35 (1951), číslo 7-8, s. 121-131

Předchozí Oznámení

Následující Milan Romportl: Výslovnost ruských vlastních jmen v češtině

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1