Časopis Naše řeč
en cz

Western, evergreen, hit, song, muzikál, šanson

Libuše Kroupová

[Drobnosti]

(pdf)

-

U přejatých slov, a to zvláště u slov, která označují skutečnosti pro nás celkem cizí, se velmi často setkáváme s potížemi, jak tato [54]slova psát a jak je vyslovovat. Ani význam těchto slov nebývá někdy některým čtenářům jasný. Povšimneme si pojmenování, která mají vztah mimo jiné zvláště k lehčí, zábavné hudbě.

V poslední době se objevuje v našich časopisech, ve filmu i v rozhlase slovo western (souvisí s anglickým přídavným jménem western ‚západní‘); znamená film, píseň nebo řidčeji román s dobrodružným námětem z tzv. Divokého západu, tj. ze západního území Spojených států amerických. Tradiční pojmenování kovbojka, užívané pro podobný druh filmu nebo románu,[1] i spojení kovbojské písně ustoupilo s novou módní vlnou literatury, písní a filmů o Divokém západu, která před několika lety zaplavila svět a přinesla i nové označení western. To se stalo názvem mezinárodním a ujalo se i u nás, kde vytlačilo starší pojmenování kovbojka, kovbojské písně ap. Naše filmová produkce nám např. představila film Limonádový Joe jako parodii na western.

Je to slovo módní, které velmi rychle zdomácňuje, jak o tom svědčí i jeho odvozeniny.[2] Prozatím se při jeho psaní zachovával původní pravopis anglický. Mohlo by se uvažovat i o jeho počeštění, jak se to např. stalo u slov kovboj, víkend, tvíd aj., která se píší ve shodě s obvyklou českou výslovností? Měla-li by se tato změna uskutečnit, musel by se počeštit začátek slova (místo dvojitého w psát v); problém je však v tom, zda psát koncovou skupinu hlásek v podobě -tern nebo -trn. Výslovnost této skupiny v českém úzu kolísá [vestern] (podle grafické podoby) a [vestrn] (podle původní anglické výslovnosti). Pro psaní -ern mluví to, že přejaté slovo takto psané se příliš nevzdálí od grafické podoby původní, dále výslovnost slova v množném čísle, která je spíše [-ern] (zpívat westerny), a také i to, že přídavné jméno odvozené od tohoto slova zní toliko westernový. Proti psaní -ern naopak mluví to, že se při něm nebere zřetel na výslovnost původní, která má v jedn. čísle odraz i v úzu českém. Znamenalo by to zavést dublety (vestern, vestrn), které by pravopis tohoto slova možná více zkomplikovaly, než ulehčily. Proto doporučujeme psát western, westernový. Pokud se týče slangových odvozenin jako vestrňačka, vestrňák ap., je jejich podoba připojením české koncovky natolik počeštěna, že i na začátku slova měníme dvojité w v jednoduché v. Tyto výrazy jsou však tak aktualizované, že budou mít patrně jen krátké trvání, proto také nemohou mít na psaní slova western větší vliv. Kromě uvedených okolností mluví pro ponechání slova western v původní pravopisné podobě i to, že jde o slovo módní (žije hlavně mezi mládeží a jejímu cítění je u tohoto slova patrně bližší cizí způsob psaní). Kdyby se ovšem stalo trvalou částí české slovní zásoby, bylo by vhodné jeho pravopis počeštit.

Původní anglickou psanou podobu i výslovnost ponecháváme i u jiných nově pronikajících cizích pojmenování z oblasti hudební, u slov evergreen [evrgrín] [55]a hit. Slovo evergreen je v angličtině přídavným a podstatným jménem, složeným z části ever [evr] ‚vždy‘ a green [grín] ‚zelený‘. Z adjektivního významu ‚vždy zelený, vždy svěží‘ a substantivního významu ‚stále zelená rostlina‘ vzniklo přenesené substantivní pojmenování pro líbivou písničku, která nezastarala, pro tzv. šlágr, který má trvalou oblibu. Je zajímavé, že u nás (stejně jako v němčině) složené přídavné jméno vždyzelený (psáno dohromady) existuje, ale jen v botanické a zahradnické terminologii. Pro název oblíbených písní by to však nebylo označení vhodné. Zůstaneme proto u mezinárodních evergreenů s původní anglickou pravopisnou podobou i výslovností. Evergreen skloňujeme jako podstatné jméno mužské zakončení tvrdého.

Výrazem hit, který je zatím méně frekventován než evergreen, se označuje úspěšná písnička, šlágr,[3] který má na rozdíl od evergreenu jen dočasnou popularitu. Může se však z něho stát i evergreen — šlágr s trvalou popularitou.[4] Pravopisná podoba ani výslovnost nedělá větší potíže. Píše se podle původu s měkkým i po h a vyslovuje se stejně jako v angličtině.

U slova song, které je rovněž přejato z angličtiny, nevzniká potíž ani v pravopisné podobě, ani ve výslovnosti; podle výslovnosti v nepřímých pádech podržuje se i v 1. pádě původní -g. Protože je to slovo méně běžné, dostali jsme dotaz na jeho význam. Slovo song označuje v češtině náladovou píseň. V archívním materiále Ústavu pro jazyk český najdeme spojení jako černošské songy, taneční songy, erotické songy ap. Vyskytuje se rovněž i odvozené přídavné jméno songový ve spojení songový styl, songová intonace ap.

Značně se v posledních letech rozšířilo anglické slovo musical. Označujeme tímto slovem hudební hru, ve které se prolíná hudba, zpěv, tanec i slovo a ve které se usiluje o dokonalé skloubení, ucelení všech těchto složek (herec musí dobře ovládat zpěv i tanec). Protože počáteční hláskový sled mj- v anglické výslovnosti slova [mjúzikl][5] není v češtině běžný a protože psaný základ slova připomíná zdomácnělá slova muzika, muzikální, začalo se v češtině vyslovovat v podstatě podle psané podoby [muzikál]. Tím se zařadilo jednak mezi přejatá slova v češtině už běžná, jako muzika, muzikální atd., jednak k slovům novějším, jako recitál (označuje se jím odborně koncert jednoho sólisty), a podle nich se píše i slovo muzikál s dlouhým -á-.

Zatímco se u slova muzikál změnil v češtině jak pravopis, tak výslovnost na rozdíl od podoby vyslovované i psané v angličtině, u slova šanson byla převzata výslovnost francouzská (s náhradou no[56]sovky skupinou hlásek -on), a ta se stala v češtině základem pro podobu psanou. To, že slovo šanson označuje píseň zábavného, milostného nebo satirického obsahu, není snad třeba ani připomínat. Je to slovo v našem jazyce už zdomácnělé. Běžné je i odvozené přídavné jméno šansonový (šansonový nápěv, píseň šansonového typu ap.) a podstatné jméno šansoniér, šansoniérka (‚zpěvák, zpěvačka šansonu‘) s dvojí výslovností skupiny hlásek -nié- [-nyé- i -ňié-], shodnou v podstatě s dvojí výslovností francouzskou, tj. [-njé-] i [-ňjé-].


[1] Pojmenování kovbojka, významově užšího než western, se neužívalo pro označení písně s dobrodružným námětem; ta se označovala pouze názvem kovbojská píseň.

[2] V Československém rozhlase jsme např. slyšeli dne 24. VI. 1966 jednu ze slangových aktualizací „pozdrav vestrňačky vestrňákům“.

[3] Pojmenování hit (původně vlastně ‚trefa‘ — srov. sloveso hit ‚udeřit, trefit‘) má v angličtině význam širší, označuje se jím i úspěšný film, kniha, divadelní hra ap. V tomto významu začíná pronikat i do češtiny.

[4] Výrazy evergreen i hit vytlačují u nás běžné, i když rovněž přejaté slovo šlágr. Není to jen proto, že tato nová pojmenování mají funkci zpřesňující (rozlišuje se jimi šlágr s trvalou nebo dočasnou popularitou a tím se vlastně staví původní šlágr do odbornější roviny, ačkoli hit je v Anglii tak populární jako u nás šlágr), ale také proto, že slovo šlágr má pro nás dnes spíše příznak hanlivého označení.

[5] Srov. též Rovnost, Brno, 6. III. 1965.

Naše řeč, ročník 50 (1967), číslo 1, s. 53-56

Předchozí Antonín Tejnor: Minisukně a minipublicistika

Následující Adolf Kamiš: Teenager

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1