Jedno překvapivé lexikografické výročí

Běla Poštolková

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Lexikografické oddělení Ústavu pro jazyk český (ÚJČ) ČSAV tvořil v šedesátých letech zkušený (asi dvacetičlenný) kolektiv všestranně vzdělaných a pro slovník zapálených lidí, původním povoláním většinou středoškolských profesorů. Někteří pracovali už na devítisvazkovém Příručním slovníku jazyka českého (Praha 1935—1957), jiní začínali až čtyřsvazkovým Slovníkem spisovného jazyka českého (Praha 1960—1971, dále SSJČ). Byla [270]mezi nimi celá řada nevšedních osobností, pro něž práce na slovníku byla nejen povoláním, ale celoživotním posláním.

Z tehdejší střední generace žen se výrazně odlišovala sekretářka redakce, bravurní autorka a duchaplná kritička rukopisného textu slovníku PhDr. Zdeňka Sochová, CSc. Tato reprezentantka (dnes už jedna z posledních aktivně působících) tradiční české lexikografie se letos dožívá sedmdesáti let.

Narodila se ve Studénce 2. září 1922 a chodila tam do obecné školy. Reálné gymnázium studovala v Příboře, po přerušení studia německým záborem Sudet pokračovala ve Valašském Meziříčí, kde v r. 1942 maturovala. Během války pracovala na železnici a po jejím skončení začala studovat na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze češtinu a francouzštinu. Studium zakončila státními zkouškami v r. 1949 a dovršila je doktorátem filozofie v r. 1952.

Se svým rodným krajem byla pevně spjata a zachytila jeho charakteristickou řeč ve své disertaci Slovník nářečí studénského. Tato dialektologická práce, která vznikla v semináři prof. V. Vážného, se týkala jižního okraje západní slezské oblasti. Zahrnovala však i problematiku lexikografickou a předurčovala tak jubilantku pro obě jazykovědné disciplíny.

V říjnu r. 1952 nastoupila dr. Sochová do lexikografického oddělení ÚJČ (po dvouapůlleté odborné praxi v odd. dialektologie). Pracovala už na Ukázkovém sešitě SSJČ (Praha 1953) a na všech dílech Slovníku spisovného jazyka českého postupně jako autorka, redaktorka a sekretářka redakce. Spolu s dr. J. Machačem tvořili vynikající, vtipnou i duchaplnou, uvážlivou i kritickou, přátelskou i přísnou „vnitřní redakci“ tohoto slovníku. Jubilantce byla blízká zejm. problematika slovesa (srov. např. Slovesný vid z hlediska slovníku, NŘ 1955; Kopečného Slovesný vid v češtině, NŘ 1963).

Výraznou úlohu měla i při zpracování Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (Praha 1978). Podílela se jednak na jeho koncepci (srov. K problematice lexikálního standardu a jeho adekvátního popisu /s J. Machačem/, SaS 1968; K otázce univerzálního heslového standardu jako podkladu pro dvojjazyčné slovníky, ve sb. Slovo a slovník, Bratislava 1973), jednak se zasloužila jako pečlivá autorka a členka dílčí redakce o jeho dobrou úroveň. V tomto slovníku zredigovala slovesná hesla, vyřešila otázky předpon s- a z- a zpracovala primární předložky. Teoretickou přípravou k tomu byly stati Slovesné vazby z hlediska slovníku, Jazykovedné štúdie 1974; Pravopisná úprava sloves a jiných slov s předponami s(e)- a z(e)-, NŘ 1976, aj., dále studium francouzských slovníků a recenze o nich, např. Nové francouzské „malé“ slovníky, SaS 1970.

Neméně důležitá byla její autorská a redakční spolupráce na Česko-slovenském slovníku (Bratislava 1979), v němž zrevidovala a doplnila českou část. Konfrontační problematiky se týkaly i některé její recenze a původní příspěvky (srov. Slovenský sborník z lexikologicko-lexikografické a kon[271]frontační problematiky, NŘ 1975; Kouření v češtině a slovenštině, Specifické rysy českého a slovenského příbuzenského názvosloví, obojí NŘ 1976). K vzájemnému ovlivňování obou jazyků je zaměřen i její nedávno publikovaný článek Blízké jazyky a konfrontační lexikografie (NŘ 1991).

Koncepční a autorská spolupráce na rozsáhlých kolektivních dílech slovníkových významně obohatila i jubilantčinu individuální činnost v oblasti dialektologie. Ve své kandidátské práci navázala na zmíněnou již disertační práci věnovanou nářečnímu slovníku rodné obce Studénky. Vzhledem k tomu, že slovníkový materiál v průběhu let i nadále systematicky doplňovala, podařilo se jí promyslet a propracovat možnosti úplného popisu slovní zásoby dané nářeční jednotky. Její kandidátská práce Slovní zásoba jihovýchodního okraje západolašské oblasti (480 stran), obhájená v r. 1966, je založena na relativně úplném souboru zhruba 10 tisíc hesel zpracovaných jednak abecedně (v práci zastoupených několika vybranými ukázkami), jednak v slovníku věcném.

Podstatně přepracovaná verze kandidátské práce (jako Lašská slovní zásoba) byla připravena pro tisk; nemohla však vyjít. Jejím novem je celostní synchronní lexikologická analýza lexika na pozadí slovní zásoby spisovné a v porovnání s většími areály sousedními. Monografie sleduje vnitřní rozvrstvení lexika a změny v souboru slovních prostředků, všímá si motivace zániku slov i základních pojmenovávacích postupů a načrtává hlavní směry oblastního vývoje.

Práce zůstala jen v rukopise, ve stručné verzi byla však publikována alespoň její teoretická východiska (srov. Slovní zásoba nářečí a problémy jejího zpracování, SaS 1967). Nářečí věnují pozornost jak jubilantčiny příspěvky dřívější (např. K nářečí ve filmu, NŘ 1953; Nářeční slovník ze středního Opavska, SaS 1966), tak i pozdější (např. Úloha nářeční normy při rozhojňování slovní zásoby nářečí, Zborník Fil. fak. Univ. Komenského, Bratislava 1974).

V době, kdy citlivě zaznamenávala řeč svých rodáků, vypěstovala si jubilantka neobyčejný smysl a postřeh pro mluvenou podobu jazyka a pro vše nově se v něm rodící.

Trvalý zájem o novinky ve slovní zásobě můžeme sledovat i v jejích pracích publikovaných v časopise Naše řeč, jehož stálou a pečlivou přispěvatelkou je dodnes. Dokazuje to celá řada drobností od padesátých let (např. Bulač, meškač, absentér, 1953) až po současnost (Držím se své parkety, 1992), promyšleně koncipovaný článek Některé novinky v současné slovní zásobě (1965) i její nynější intenzívní práce na neologismech (Co v slovnících nenajdete, 1992 /s B. Poštolkovou/).

Svým původem měla dr. Sochová blízko k řadě slovanských jazyků (srov. např. studii Ke zkoumání lexikálních systémů slovanských nářečí a jejich zeměpisné diferenciaci /se S. Utěšeným/, Čs. přednášky pro VI. mezinár. [272]sjezd slavistů v Praze, 1968) a snadno se jim učila. (Za svého krátkého pobytu v Lublani pronesla např. svůj projev na rozloučenou slovinsky.) Měla značný podíl na kolektivním posouzení ukázkového sešitu Slovníku slovinského spisovného jazyka, na diskusi o jeho problematice i na recenzi jeho prvního dílu (srov. Jezik in slovstvo 1964, 1965 a Slavia 1971).

Svou znalost slovenštiny a její problematiky uplatnila při kolektivní recenzi slovenského výkladového slovníku (srov. Slovník slovenského jazyka z hlediska současné lexikografické teorie a praxe, Slovenská reč 1966), konfrontačními studiemi i spoluprací na Česko-slovenském slovníku, jak už o tom byla zmínka.

Vlídným přátelstvím, smyslem pro humor a ironickou nadsázku i svými jazykovými znalostmi přispívala k dobré spolupráci jak uvnitř oddělení a ústavu, tak i s jazykovědci zahraničními.

Koncem r. 1979 musela jubilantka z ústavu odejít, neboť jí byla zkrácena platná smlouva. K velké škodě české lexikografie se pro ni za celých deset let normalizačního vedení v lexikografickém oddělení práce nenašla. Směla jen okrajově (díky svému druhému oboru — francouzštině) pomáhat při zpracování Evropského jazykového atlasu. (To za českou stranu zajišťovalo dialektologické oddělení.) Dr. Sochová vytvořila francouzskou verzi komentáře k mapě „rampouch“ (srov. Atlas linguarum Europae I, 2, Assen 1985).

Do ústavu se vrátila (v rámci rehabilitací) v r. 1990 načas jako konzultantka. V dalších letech pak byla pověřena sledováním nových slov v současné slovní zásobě a vedením seminárních cvičení pro mladší pracovnice dnes již co do počtu zcela nepatrného lexikografického oddělení. Svého úkolu se ujala s neobyčejnou vytrvalostí, pílí, energií a houževnatostí, které jí byly vždy vlastní a o něž ji nepřipravilo ani — pro její okolí — překvapivé životní výročí.

Přejeme jí k němu do dalších let hodně zdraví a stálý pracovní i životní elán.

Naše řeč, ročník 75 (1992), číslo 5, s. 269-272

Předchozí Karel Kučera: Švédské sympozium o J. A. Komenském

Následující Zdeňka Sochová, Běla Poštolková: Co v slovnících nenajdete (Novinky v současné slovní zásobě) Část 2.