Časopis Naše řeč
en cz

Kouření v češtině a ve slovenštině

Zdeňka Sochová

[Drobnosti]

(pdf)

-

V okruhu výrazů vztahujících se ke kouření se čeština a slovenština v lecčems liší. Rozdíly se však většinou netýkají samé lexikální formy (jinoslovného pojmenovacího prostředku v druhém jazyce), nýbrž spíše příslušnosti jednotlivých výrazů k spisovné nebo nespisovné slovní vrstvě, popř. též jejich stylového nebo sémantického využití.

Lexikálně rozdílná jsou základní pojmenování pro činnost, kterou kuřáci tak znepříjemňují život svému okolí, a pro toho, kdo ji provádí. Českému kouřit, kuřák tu odpovídá slovenské fajčiť, fajčiar. Nemůžeme-li se bez kouření obejít ani při jízdě vlakem, při čekání na nádraží nebo např. v divadle, vyhledáme tedy na Slovensku vozeň, čakáreň pre fajčiarov nebo fajčiareň. Obdobně se liší v obou jazycích i hromadné pojmenování pro tabákové výrobky (česky zní kuřivo, slovensky fajčivo) a dále odvozená slova zafajčiť si, vyfajčiť si (cigaretu, fajku), zafajčený vzduch apod.

Sloveso fajčiť a jeho odvozeniny fajčiar, fajčivo atd. jsou utvořeny od základu podst. jména fajka. Kouření (tabáku) z dýmky je historicky starší způsob než kouření jiných tabákových výrobků. Tato skutečnost se projevuje i v jazyce, tím, že slovo fajka se stalo základem frazeologických spojení, a ta se v jazyce ustalují teprve delším životem slov. Z obou jazyků známe expresívní úsloví nestojí to ani za fajku močky (čes. nestojí to ani za fajfku tabáku); česká ustálená spojení dýmka míru, vykouřit dýmku míru (původně v indiánském prostředí, k nám přejatá prostřednictvím četby) jsou pozdějšího data a nemají slovenskou paralelu.

České výrazy fajčit, fajka, obdobné slovenským, nepatří dnes do spisovného vyjadřování; fajčit je slovo obecné stejně jako fajfka, podoba fajka je nářeční. Naopak zase česká spisovná podoba dýmka (sloven. dymka) se v slovenštině pociťuje jako slovo zastaralé a knižní.

V názvech tabákových výrobků je mezi oběma jazyky mnoho lexikálních shod, ať jde o výrazy úplně totožné, nebo jen formálně obměněné podle tvaroslovných a slovotvorných zákonitostí toho kterého jazyka. Je to pochopitelné, protože většinu z nich tvoří slova přejatá z indiánštiny prostřednictvím španělštiny nebo francouzštiny. Základní výraz tabák se v slovenštině liší jen délkou (sloven. tabak). I slovo cigareta (se zdrobnělinou cigaretka) je pro oba jazyky totožné. Slovenská hovorová podoba cigaretľa se dodnes uchovává v některých moravských nářečích, např. v lašském. Slovenský výraz cigara (zdrob. cigarka) má sice český protějšek cigára, častěji pak cigáro (zdrob. cigárka, cigárko), ale ten je omezen na obecnou češtinu; spisovný je pouze doutník. České hovorové označení ‚kuřáka doutníků‘ doutníkář nemá v slovenštině jednoslovný ekvivalent.

Pro tekutinu smíšenou se zbytky tabáku, která se usazuje na dně dýmky, má obecná čeština výraz močka. V slovenštině žije toto slovo i v zmíněném už úsloví nestojí to ani za fajku močky a [218]podle Slovníku slovenského jazyka (SSJ) je spisovné. Pro nás poněkud nezvyklé příkladové spojení, uvedené v SSJ jak u hesla močka, tak u hesla žuť (čes. žvýkat), totiž žuť močku, ukazuje na někdejší, dnes už se nevyskytující způsob kuřácké vášně. Pro toho, kdo jí podléhal, má slovenština pejorativní označení močkár s nářeční obměnou močkoš. Výraz bago, přejatý z maďarštiny, zní v obou jazycích stejně.

Pro úplnost ještě dodáváme, že mnohovýznamová česká slova kouř, kouřit, popř. kouřit se nemají v žádném svém významu obdobně znějící slovenský ekvivalent. V základním významu funguje ve slovenštině podst. jméno dym a sloveso dymiť, popř. synonymní slovesa čadiť, čmudiť: komíny dymia, lampa čadí, čmudí. Pro ‚vydávání páry‘ má slovenština výraz pariť sa (pariaca sa polievka), užívaný v češtině v jiných kontextech. Vychází-li odněkud kouř nebo pára, řekne se slovensky dymí sa, čadí sa, čmudí sa (např. z kachieľ, čes. z kamen) nebo parí sa (z lesov, z hôr); expresívní je metaforické označení tohoto jevu hory fajčia. Proto ani česká frazeologická spojení se základem kouřit se nemají v slovenštině svou lexikální paralelu; např. čes. dělá, až se z něho kouří se slovensky řekne robí, až sa mu kečka (čes. kštice) parí; nebo české utíkal, až se z něho kouřilo zní slovensky utekal, len tak sa za ním prášilo.[1]

Za zmínku snad ještě stojí český odborný název kouřmo, jímž se v meteorologii rozumí ‚lehce zamlžené ovzduší s dohledností nad 1 km‘ a pro nějž nemá slovenština dosud příslušný výraz. Téměř synonymní je dvojslovné odborné pojmenování mlžný opar. V obou případech jde o přírodní atmosférický jev, a nikoli — jak by snad slovo kouřmo mohlo naznačovat — o ‚směs kouřových zplodin‘. Pro označení této skutečnosti, tak typické pro ovzduší velkých měst a průmyslových oblastí, přejala čeština i slovenštině anglické zkratkové slovo smog. V odborném úzu nelze tato dvě slova zaměňovat. V češtině se začíná ujímat termín zakouření a bude třeba znovu uvažovat i o vhodném slovenském odborném názvu.[2]

Viděli jsme, že i v této poměrně nepočetné tematické skupině slov týkajících se kouření se různým způsobem uplatňují společné i rozdílné rysy slovní zásoby obou našich národních jazyků.


[1] Příklady jsou citovány z chystaného Česko-slovenského slovníku (ČSS).

[2] Srov. E. Rísová, Ako prekladať české slovo kouřmo, Kultúra slova 9, 1975, 221—222.

Naše řeč, ročník 59 (1976), číslo 4, s. 217-218

Předchozí Jaroslav Kuchař: Vědecká konference o teorii spisovného jazyka ve Smolenicích

Následující Slavomír Utěšený: Sběračka, naběračka, odlívka, velká lžíce, šufan, žufánek, fornefla, šeblefla, šepkela

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1