Časopis Naše řeč
en cz

Pravopisná úprava sloves a jiných slov s předponami s(e)- a z(e)-

Zdeňka Sochová

[Články]

(pdf)

-

Pravopis sloves (I) a jiných slov (II) odvozených předponami s(e)- a z(e)- se vymyká jakémukoli přímočarému, mechanickému zjednodušení. Ačkoli jde o pravopisný jev značně složitý,[1] v pravopisné praxi jak dospělých uživatelů, tak žáků nepůsobí takové potíže, jak by se dalo očekávat: pisatelé v nejistotě nahlédnou přímo do abecedního rejstříku Pravidel českého pravopisu a nesnaží se mnohdy ani proniknout do poměrně složitých výkladů úvodních.

V novém jednosvazkovém Slovníku spisovné češtiny (SSČ) bylo třeba tuto pravopisnou problematiku podrobit novému přezkoumání a pokusit se o její uspokojivé řešení pro všechny uživatele, kteří budou nadále v SSČ častěji hledat v případech nejistoty spolehlivou pravopisnou informaci. Pravopisné znění uvedené v SSČ — jakožto normativní příručce pro školu i veřejnost — bude pak závazné i pro další vydání Pravidel českého pravopisu.

(I) Pravopis sloves (a slov s nimi souvisících) s předponami s(e)- a z(e)-, jak jej přináší Slovník spisovné češtiny, se řídí zásadami pravopisné úpravy navržené pro chystanou novou redakci akademických Pravidel českého pravopisu. Tato úprava sleduje zjednodušení pravopisu a odstranění zbytečných dublet. Návrh pravopisné úpravy předpon s(e)- a z(e)- byl předložen k prodiskutování předsednictvu pravopisné komise vědeckého kolegia jazykovědy ČSAV a plénu této komise a po důkladném projednání na několika zasedáních schválen.

Pro informaci stručně shrneme hlavní zásady navrhované pravopisné úpravy a soustředíme se přitom hlavně na odchylky od akademických a školních Pravidel českého pravopisu a pro srovnání též od Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ).

[78]Při pravopisné úpravě předpon s(e)- a z(e)- vycházíme z teze,[2] že funkce a významová spektra obou předpon se zčásti překrývají, a to tak, že v dané funkci (v daném významu) je produktivní pouze jedna z předpon, druhá je tu neproduktivní. Tak např. jednou z hlavních funkcí předpony z(e)- je vyjadřovat prostou dokonavost, zpravidla zároveň s výsledkem děje (např. zetlít, zbourat, zorat, zkazit, zklamat, zplodit, zpotit se), jinou je vyjadřování podílného, postupného provedení nějaké činnosti, zpravidla ovšem u sloves již předponových (např. zobracet, zprohýbat, zulíbat). V několika tradičně ustálených případech se však ve stejné platnosti píše předpona s(e)-, přestože tu pravidelně bývá z(e)-: o prostou dokonavost jde u sloves jako sehrát (zápas), schválit, skončit, spálit, splnit, shnít, shořet, svařit (mléko) aj., význam podílnosti mají slovesa jako sházet (papír ze stolu), splatit, splácet (dluh po částkách), skoupit, skupovat. V současné situaci by však nebylo vhodné tento vžitý pravopisný úzus rozkolísávat, protože způsob psaní uvedených sloves nepůsobí pisatelům potíže. Tím pochybenější by ovšem bylo chtít v pravopise mechanicky zjednodušovat případy, které v jazyce tak jednoduché nejsou. Pro psaní předpon s(e)- a z(e)- je rozhodující sémantické hledisko, vychází se tedy z významu předpony, který má v předponovém slovese. V nepočetných případech sloves hodně frekventovaných a pravopisně ustálených ovlivňuje však pravopis buď tradiční grafika, nebo výslovnost. O tradicí vžitých „výjimkách“ jsme se už zmínili. Zřetel ke kultivované výslovnosti rozhodl v pravopisné kodifikaci např. pro podoby seřezat, sesekat (na rozdíl od příbuzných sloves zbít, zmlátit, zřezat, ztlouct) a sjet, sjezdit (kus světa), výslovnost však nezvítězila u slovesa zcestovat, které se s předcházejícími dvěma přimyká k významové řadě zběhat, zchodit, zbrázdit, zbrousit ap.

Na druhé straně však zřetel k průměrně vzdělanému uživateli a k žákům, který je v SSČ přednostně uplatněn, vede k tomu, aby byl zrevidován především pravopis nejobtížnější skupiny slovesných dvojic se s(e)- a z(e)-, sloves významově málo odlišných nebo vůbec ne rozlišených. Akademická Pravidla českého pravopisu (AP) uvádějí tyto dvojice sloves ve vztah odkazovou poznámkou „viz i“, většinou bez bližšího určení, na obou místech abecedy. Školní vydání Pravidel (ŠP) v některých případech dává proti AP jedné z podob přednost; např. schvátit viz zchvátit; zchvátit i schvátit. V SSJČ se výrazně (i typograficky) projevuje snaha odlišit základní, funkčně přiměřenější podobu [79](podle převažujících znaků, které sbližují dané sloveso s tou nebo s onou předponou) od její potenciální grafické varianty, která je odsunuta do pozadí omezujícími údaji „též“, „řidč. též“, „ps. též“, „dř. též“, „dř. ps. též“. Slovník tak vycházel vstříc požadavku, aby bylo umožněno tvůrčím uživatelům odstíněné užití alternativní, avšak příznakové varianty. Pro běžného uživatele a žáka je však uvádění dvou pravopisných podob bez výraznějšího významového rozlišení těžko pochopitelné.

Námi předložený návrh pravopisné úpravy sloves se s(e)- a z(e)- se nijak podstatně nedotýká dosavadních pravopisných zásad pro předpony s(e)- a z(e)-, snaží se pouze v odůvodněných případech zjednodušit psaní tzv. pravopisných dublet, pokud by tím nedošlo k ochuzení vyjadřovacích možností. Jsme si ovšem vědomi toho, že každé zjednodušení tam, kde sémantické hledisko není dost výrazné, může být diskusní, protože z kritérií, o která je možno pravopisnou kodifikaci opřít, je třeba vybrat jen jedno. Jedině pevnou zásadou by zde bylo zavést psaní fonetické; prvním krokem by měla být stejná pravopisná zásada u sloves nepociťovaných dnes už pro svou významovou samostatnost jako předponová, typu zkoumat, zpěčovat se, zpovídat (se), zpívat, zpytovat, sdělit, sdílet aj. Jiná jen formální kritéria by vedla k polovičatému řešení a k nedůslednostem.

A. Zjednodušení pravopisných dublet je nutné především ve skupině slovesných dvojic málo odlišných nebo vůbec nerozlišitelných. Výběr hesel je v SSČ omezen pro jeho normativní charakter pouze na výrazy spisovné a patřící do současné živé slovní zásoby; jiné slovní prostředky byly z SSČ vypuštěny, jak to odpovídá základnímu poslání slovníku. Redukcí heslového repertoáru došlo pak i k odstranění většího počtu grafických dublet. Pravopisného zjednodušení bylo v SSČ celkem dosaženo těmito způsoby:

a) vynecháním obou členů dvojice sloves, která se vymykají spisovnému nebo běžnému úzu. Tak byly ze Slovníku vypuštěny dubletní dvojice sbryndat/zbryndat, sbubnovat/zbubnovat, seškvařit/zeškvařit, sešrotovat/zešrotovat, skrájet/zkrájet (tak je tomu v SSJČ), slouskat/zlouskat, slousknout/zlousknout, slovit/zlovit, sřetězit/zřetězit, stavit/ztavit.

b)vynecháním méně běžného slovesa z dvojice. Podle této zásady, která dává pisateli větší volnost, bylo v SSČ ponecháno jen sloveso sladit (nástroje; zájmy) a vynecháno sloveso zladit (housle, tj. „naladit“), zůstalo jen smočit (rty ve víně), nikoli zmočit (boty v trávě), [80]podobně jen svlažit, svlažovat, a nikoli zvlažit, zvlažovat, jen zpacka) t „pokazit“, nikoli však spackat „neuměle sestavit“.

c) převedením na podobu sémanticky základní (u dvojic sloves významově málo odlišných). Proti dubletám sestylizovat/zestylizovat, uvedeným jak v AP, tak v SSJČ, zvolil SSČ jen podobu sestylizovat (dopis; návrh zákona z několika předloh) a obdobně pouze podobu sesumírovat (v AP ani v ŠP neuvedenou), protože představa sestavování něčeho dohromady tu převažuje nad představou prosté dokonavosti děje.

d) převedením na podobu funkčně přiměřenější nebo analogickou podle jiných významově příbuzných slov (u dvojic sloves významově zcela nerozlišitelných). Na podobu jen se z- byly uvedeny dvojice sloves schumlat/zchumlat, smuchlat/zmuchlat, smačkat/zmačkat, smáčknout/zmáčknout, sřasit/zřasit. Zde se navrhuje psát napříště jen zchumlat, zmuchlat (podobně jako zcuchat), zmačkat, zmáčknout a zřasit (podobně jako zdrhnout). Z dvojice sloves sešklebit/zešklebit byla dána přednost pravopisné podobě sešklebit. Pro předponu z- u slovesa zcestovat mluví analogie s řadou jiných sloves významově příbuzných (zběhat, zchodit, zbrázdit, zbrousit ap.); tuto řadu narušují jen slovesa sjet a sjezdit (v SSJČ též zjet a zjezdit), při jejichž kodifikaci převládl zřetel k většinové a kultivované výslovnosti.

Naznačenými způsoby dochází v této skupině k zjednodušení pravopisu proti AP celkem u 22 slovesných dvojic, z nichž 9 bylo vypuštěno úplně a 13 bylo zredukováno jen na podobu s jednou předponou.

V menším počtu případů se pravopisné dublety v SSČ ponechávají a uživatelé mají tak možnost individuální interpretace předponového významu. Poněvadž se však počítá s tím, že běžný uživatel a žák hlubší významovou analýzu při psaní zpravidla neprovádějí, zavádí se v Slovníku rovnocenný způsob psaní obou dublet v jednom heslovém záhlaví. Bez významového rozlišení se tak uvádějí slovesa skropit/zkropit, protože pro grafické rozlišení obou podob podle malé a velké míry činnosti nejsou průkazné doklady ani v současném úzu, ani v starší autorské praxi;[3] stejně i skrápět/zkrápět. Z ostatních dublet jsou to spráskat/zpráskat (analogií k zbít), schvátit/zchvátit (podobně jako ztrhat, zedřít), zmáčknout se/smáčknout se „stěsnat se“, zmontovat/smontovat a schytat/zchytat „postupně chytit, pochytat“.[4]

[81]B. Zjednodušení pravopisu se pochopitelně týká zčásti i skupiny slovesných dvojic výrazně sémanticky rozlišených, které mají zřetelný odraz i v pravopise.

a) Vynecháním obou členů ubyly v SSČ pravopisné varianty sdělat zdělat, sestrouhat zestrouhat, seštípat — zeštípat, schlastat zchlastat, sklenutí zklenutí, skousat zkousat, skout — zkout, skroužit zkroužit, srýpat zrýpat, stahat ztahat, stepat — ztepat, stesat ztesat.

b) Vynecháním méně běžného nebo nespisovného členu dvojice se počet grafických variant značně zredukoval. V následujícím výčtu jsou na prvním místě slovesa uvedená v SSČ, v závorce pak podoby, které nebyly do SSČ pojaty; zběhlý sběhlý), sbíhat zbíhat „dezertovat“), sbíjet zbíjet „pobíjet“), sdírat zdírat „drásat“), zdrhnout „stáhnout do záhybů“ (× sdrhnout starý nátěr), zdrhovat sdrhovat), seškrábatzeškrábat „poškrábat“), shoblovatzhoblovat „hoblováním zhotovit“), zchodit schodit se), skapat „z povrchu“ (× zkapat „zemřít“), skápnout zkápnout), sklepat „z povrchu“ (× zklepat „pomluvit“), zkreslit „překroutit“ skreslit v technickém kreslení), zkreslovat skreslovat), směňovat bankovky (× změňovat „měnit“), zmlsaný (× smlsat všechny bonbóny), spéci sezpéci „pečením spotřebovat“), zpodob(n)itspodobit „přizpůsobit“), zpodob(ň)ovatspodobovat), srážet zrážet „zrazovat“), ztopit „spotřebovat“ i „ukrást“ (× stopit „ponořit“), strhnout most, závit (× ztrhnout koně), strhnout se „nastat, propuknout“ (× ztrhnout se „namoci se“), stvrdit „potvrdit“ (× ztvrdit „učinit tvrdším“), stvrzovatztvrzovat), svéstzvést „zkazit“).

c) U přenesených významů převedením na podobu významu výchozího a vyrovnáním nedůsledností v AP i v SSJČ dochází k pravopisnému zjednodušení u sloves sesekat a seřezat, v nichž je zahrnut i význam „zbít“; v pravopise zde převládl zřetel k většinové výslovnosti, ač se tím tato slovesa vymaňují z onomaziologické řady sloves zbít, ztlouct, zmlátit, zřezat, podobně jako slovesa sjet, sjezdit z řady sloves jim příbuzných. Z dvojice slisovat „stlačit“ — zlisovat „zformovat, zmáčknout“ pokrývá zvolená podoba slisovat nyní oba významy (s. plechy, tablety, čtyřlístek).

[82]Celkem dochází v této skupině sloves k zjednodušení u 41 slovesných dvojic: 12 dvojic je vynecháno, u 29 zaveden jeden způsob psaní.

Pravopisná kodifikace pochopitelně nezasáhne poměrně početnou skupinu slovesných dvojic, v nichž se slovesa významově od sebe značně liší a přitom jsou obě nedílnou součástí současné slovní zásoby. Není zde rozhodující, zda se odlišují i ve výslovnosti nebo zda před souhláskami párovými ve výslovnosti splývají. Proto také SSČ uvádí každé sloveso na svém místě v abecedě a u skupiny sloves předponově homofonních upozorňuje na druhé sloveso údajem „rozliš od“. Jde např. o slovesné dvojice a) sjednat — zjednat, slézt zlézt, slíbat — zlíbat, smazat — zmazat, směnit — změnit, súčtovat (útratu) — zúčtovat (jednotlivé položky), svolat zvolat, svolit — zvolit; b) sběhnout zběhnout, sbrousit (zub; hrany[5]) — zbrousit (celý svět), skopat (břeh) — zkopat (záhon; psa), skroutit zkroutit, spravit zpravit, správa zpráva, stéci ztéci, strhat (plakát; závit) — ztrhat (koně) aj. (U sloves skupiny b) bude tedy v SSČ na obou místech údaj „rozlišit od“.)

Poměrně značná redukce (63 slovesných dvojic proti AP), vedoucí k výraznému zjednodušení pravopisu sloves s předponami s(e)- / z(e)-, vychází vstříc běžné jazykové praxi a škole. Protože však SSČ je slovník s výběrovým heslovým repertoárem, který nezachycuje mnoho slov, a tedy ani mnoho sloves s různými možnými předponami, předpony s(e)- a z(e)- v to počítajíc, bude v Úvodu k Slovníku výslovně uvedeno, že z heslového omezení SSČ nevyplývá, že by aktivní uživatel jazyka nemohl užít i jiných sloves se s(e)- a z(e)- v SSČ neobsazených a že by je nemohl psát pravopisem zvoleným ve shodě s pravopisnými zásadami.

II. Pokud se týká psaní příslovcí (tzv. příslovečných spřežek), zachovává se v SSČ zásada, že jejich pravopis je ve shodě s předložkou původního předložkového výrazu. Při příští pravopisné úpravě by se však dalo uvažovat o změně s(e)- v z(e)- u spřežek z původního genitivu a psát ve shodě s většinovým pravopisem předložky zezhora, zhora, zhůry, zvrchu a ovšem též zpatra. V případech, kdy jde o jiný pád než genitiv, zůstane ovšem s- zachováno: stěží (tj. s tíží), sdostatek (4. p.).


[1] K jeho obtížnosti zvlášť z hlediska školské praxe srov. J. Spal, Pravopis předpon s-z, Český jazyk a literatura 26, 1975—1976, s. 170—173.

[2] Vyjádřené M. Dokulilem, předsedou vědeckého kolegia jazykovědy ČSAV.

[3] Ta kolísá: skropit slzami (Čech) × zkropit slzou (Šmilovský), skropit potem (Vrchlický), zkropit krví (Šulc).

[4] Zmiňme se zde i o drobných úpravách v psaní předpon z- a vz-. Dvojice zpříčit se/vzpříčit se byla zjednodušena jen na podobu vzpříčit se (v původním významu „postavit se napříč“ i ve významu „vzepřít se“). V jediném případě rozhojňuje SSČ proti AP i ŠP dubletní psaní, a to uvedením nové podoby zmoci se, zmoct se (hovor. zmohli se na auto; nezmůže se na to jít k lékaři) vedle vzmoci se (na odpor; finančně se vzmohli vzmáhají se).

[5] V odborném vyjadřování, kde SSJČ uváděl dosud podobu zbrousit ve významu „broušením ubrat, upravit“ (z. hrany, náběh), se tedy pravopis upravuje na s- a sjednocuje se tak s obecným územ (jako sbrousit zub, klíč).

Naše řeč, ročník 59 (1976), číslo 2, s. 77-82

Předchozí František Štícha: Vypouštění částice se v koordinovaném a závislostním spojení zvratných sloves

Následující Eva Pokorná: K různým podobám a typům jmen států

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1