Bulač, meškač, absentér

zs (= Zdeňka Sochová)

[Drobnosti]

(pdf)

-

Všechna tato tři slova označují osoby, které bez potřeby a nejčastěji bez omluvy zameškávají práci. Prvních dvou slov se užívá zvláště ve spojení bulači směn, meškači směn. Týkají se tedy osob pracujících na směny, především horníků a továrních a stavebních dělníků.

Slovo bulač se nepochybně zrodilo na Ostravsku, v pracovním prostředí dolů a hutí. Žilo sice v jazyce už dříve, ale v nedávné době se ho z okamžité potřeby začalo užívat jako odborného názvu. Nese na sobě výraznou pečeť nářečí, z kterého vzniklo. Je odvozeno od minulého kmene nedokonavého slovesa bulať příponou -č, jíž se běžně tvoří podstatná jména činitelská. Bulať je slovo nářeční, lašské, a znamená [253]‚bourat, bořit‘; na př. bulať pec (bourat kamna); bulať chałupu (bourat stavení) a pod. Kromě nedokonavého slovesa bulať existují v laštině ještě příslušná slovesa dokonavá, prosté bulnuť a předponové zbuliť (vedle jiných). Obě tato slovesa vytvářejí se jménem šichta (t. j. směna) sousloví bulnuť šichtu nebo zbuliť šichtu, t. j. spisovně „vynechat směnu“. K těmto souslovím, vyjadřujícím jednorázovou činnost, se z potřeby vyjádřit opakovanou činnost lidí, kteří si zvykli často práci zameškávat, přitvořilo sousloví bulať šichty, t. j. ‚vynechávat směny‘. Poněvadž nově vzniklé slovo bulač označuje osoby, jejichž činnost je třeba potírat, proti nimž je třeba rázně vystupovat, je doprovázeno citovým přízvukem nelibosti a odporu k lidem takto označeným. Ačkoli se slovo bulač vkrátku rozšířilo téměř po celém našem jazykovém území, zůstává přece jen slovem s krajovou příchutí, a nehodí se tedy pro čistě odborné vyjadřování (na př. ve statistických zprávách a pod.). Ale všude tam, kde chceme — a právem chceme — zachovat expresivní, zde ovšem pejorativní ráz označení pro osoby zameškávající směny a rozrušující tím práci (ať už v novinách, časopisech nebo beletrii), můžeme slova bulač zcela dobře užít.

Ani druhé slovo, meškač směn, nemůžeme doporučit jako výraz spisovný. Je to rovněž jméno činitelské, a to od slovesa meškati jako bulač od bulať. Má označovat člověka, který „mešká směny“. A právě v této vazbě je závada. Je možno směnu zameškat nebo směny zameškávat, ale nikoli „směny meškat“. Prosté sloveso meškati nepojí se totiž ve spisovném jazyce s věcným předmětem ve 4. pádě, nýbrž jen s předmětem osobním. V tomto spojení meškati někoho znamená ‚překážet někomu v práci, zdržovat ho‘. Na př.: „Nemeškejte nás a jděte po svých!“ Živé je jeho užívání bez předmětu ve významu ‚otálet, váhat‘ (na př. Nemeškej a vydej se na cestu!). Ve spojení se zvratným zájmenem se má význam ‚zdržovat se, zpožďovat se‘, na př.: „S námi se meškat nemusíte“. Nejběžnější jsou předponové odvozeniny jako promeškati, zameškati, zmeškati a j., jež mají také daleko výraznější, určitější význam než prosté meškati. A to je druhý důvod, proč se jméno meškal nestalo spisovným označením toho, kdo směny zameškává. Třetí slovo, kterého se užívá k označení osob vynechávajících bez potřeby i bez omluv směny, absentér, je zajímavé svým vznikem. Není to totiž slovo přejaté, nýbrž bylo utvořeno od cizího základu, jejž máme ve slovech absence a absentismus, napodobením jiných, hotově přejatých cizích slov typu konstruktér, režisér, reportér, žonglér a j. Avšak takových případů, kdy se z řady cizích slov stejné podoby vyabstrahuje přípona, která se pak může přidávat k jiným základům i za rozdílných slovotvorných podmínek, je v jazyce více. Není proto slovo absentér svým tvořením závadné, a poněvadž spisovný jazyk v odborném vyjadřování potřebuje neutrální, citově nezabarvený [254]název pro toho, kdo směny vynechává, může nové slovo absentér tento úkol dobře plnit.

Naše řeč, ročník 36 (1953), číslo 7-8, s. 252-254

Předchozí Slavomír Utěšený: K zahájení soustavného výzkumu moravských nářečí

Následující František Svěrák: K účelovým přídavným jménům na -icí