Telefonáty v jazykové poradně a jejich databáze (Pokus o sociolingvistický pohled)

Anna Černá

[Articles]

(pdf)

-

V tomto článku se zaměřuji na telefonickou jazykovou poradnu. Ta je neoddělitelnou součástí jazykověporadenské činnosti oddělení jazykové kultury Ústavu pro jazyk český (dále ÚJČ). O práci jazykové poradny ÚJČ se v Naší řeči psalo již několikrát[1], nejpodrobněji pak v roce 1996 u příležitosti půlstoletí její činnosti[2]. Telefonická poradna má dlouholetou tradici a ukazuje se, že její význam pro širokou veřejnost není nikterak omezen ani v době počítačů, rychlých e-mailů a zrychlujícího se běhu událostí. Naopak se zdá, že stále více tazatelů preferuje snadno dosažitelnou odpověď na dotaz – ať prostřednictvím telefonu nebo e-mailu a internetu. Pro některé uživatele je samozřejmé telefonovat nebo poslat fax, e-mail, za méně samozřejmé považují mít po ruce elementární tištěné jazykové příručky (slovníky, Pravidla českého pravopisu) a vyhledat si řešení v nich. Roste poptávka po příručkách převedených do CD-ROM.

Tazatelé v jazykové poradně

Nejde o sociolingvistický průzkum v pravém slova smyslu – nemáme možnost výběru reprezentativního vzorku respondentů, nemůžeme tazatele nijak ovlivňovat. Vycházíme z materiálů získaných od tazatelů, kteří zatelefonují (to znamená dovolají se) do jazykové poradny během čtyř hodin jejího dopoledního provozu. Jejich výběr je tedy naprosto nahodilý. Tazatelé přesto mají jeden společný rys. Jde o uživatele jazyka, kteří mají (často z nejrůznějších důvodů) potřebu získat informaci o určitém jazykovém jevu, ověřit si fakta, konzultovat své názory s odborníky, kritizovat, či pochválit určitý jev, upozornit na nedostatky objevující se kolem nás. Ukazuje se, že hlavně starší generace je mnohdy velice citlivá k úrovni jazykového vyjadřování v médiích (nejde jen o prohřešky proti spisovné [238]normě, ale o nedostatky intonační, nedbalou výslovnost, užívání cizích slov). Někteří tazatelé si chtějí ověřit, zda stále platí zásady, které si pamatují ze školy, nebo zda mají pravdu, když určité jevy považují za nepřiměřené, nevhodně užité. Jsou i lidé, kteří v těchto souvislostech přeceňují možnosti i poslání Ústavu. Domnívají se, že základním úkolem ÚJČ je sledovat dodržování jazykových norem, „bdít nad čistotou jazyka“ a chránit jazyk např. před užíváním cizích slov. Netuší, že u nás neexistuje jazykový zákon jako např. ve Francii nebo jako je navrhovaná Ústava na obranu jazyka v Polsku.[3] Většinou nemají představu, jak by případný požadovaný zákrok proti narušitelům měl konkrétně vypadat, ale domnívají se, že Ústav má úlohu jakéhosi vrchního a konečného dozoru nad všemi uživateli spisovného jazyka. Takovýchto názorů je ale poměrně malé množství.

Telefonické dotazy jsou značně různorodé, společným jmenovatelem většiny z nich je psaná podoba češtiny. Je charakteristické, že v mluveném projevu tolerujeme i jevy, které jsou pro psaný jazyk neúnosné, norma je dodržována především v psaném projevu. Dotazy poskytují cenný materiál, který odráží problémy uživatelů jazyka, vyjadřuje jejich postoje, je zrcadlem uživatelské praxe. Ta se mnohdy může odlišovat od představ jazykovědců o tom, co považovat za stěžejní a co za méně podstatné. Jazykověporadenská činnost tak může zaznamenávat posuny v úzu, nedostatečně jasně formulované zásady a využít je při další lingvistické práci.

Při telefonátech jde o poněkud specifický druh komunikace. Účastníci jsou fyzicky nepřítomni dialogu, což občas přináší drobné problémy. Tazatelé si někdy neuvědomují, že nemáme před očima jejich text nebo že jsme se neúčastnili předchozí debaty, a neformulují otázku dostatečně jasně. Jindy naopak zeširoka popisují kontext zcela jednoduchého dotazu.

Tazatelé v naprosté většině upřednostňují odpověď stručnou a hlavně jednoznačnou. Vliv školy, která většinou požaduje jednoznačné řešení a málokdy volí možnost ukázat jazykové jevy v jejich vzájemných vztazích, se zdá být velice silný. Podle našeho názoru by se škola měla snažit žáky vést více k orientaci v jazyce jako komplexním útvaru jazykových jevů, neměla by přeceňovat pravopisnou správnost.

Odpovědi pracovníků jazykové poradny vycházejí z platných Pravidel českého pravopisu, výkladových slovníků češtiny, mluvnic i dalších příruček. Nejsou to ale odpovědi typu musí se, nesmí se, ale bylo by vhodnější, mělo by se, doporučujeme vám. Smyslem práce jazykové poradny není přikazování a zakazování, smyslem je jazyková výchova, usměrňování. Jde o dialog mezi jazykovědci a uživateli jazyka – veřejností.

[239]Tazatelů, kteří vítají „probrání“ situace, nastínění možných způsobů řešení určitého problému i s tím, že konečné rozhodnutí je ponecháno na nich, je sice menšina, ale právě oni projevují nejaktivnější vztah k jazyku, mají zájem vidět jevy v širších souvislostech a právě od nich můžeme zpětnou vazbou získávat cenné informace o přístupu veřejnosti k našemu národnímu jazyku.

Běžný den

Telefonická jazyková poradna odpovídá na dotazy každý den od osmi do dvanácti hodin. Situace v poradně je srovnatelná se stavem, který podrobně popsala I. Svobodová.[4] Jádrem jsou stále dotazy pravopisné (z nichž naprosto jednoznačně vede psaní velkých písmen – hlavně v názvech institucí a v názvech ulic – a interpunkce) a morfologické. Pochopitelně se změnou společenské situace přibyly dotazy týkající se slov cizího původu a jejich začleňování do české slovní zásoby, popř. skloňování cizích jmen včetně přechylování jmen osob.

Zásadnější rozdíly jsou v množství dotazů. Zatímco v polovině osmdesátých let bylo průměrně 40 dotazů denně, koncem devadesátých let je to o mnoho více. Za rok 1997 poradna zodpověděla 11 033 dotazů, což je přibližně 48,4 dotazu denně. V roce 1998 to bylo 10 372 dotazů a průměr byl 49,2 dotazu denně (zdánlivý rozpor mezi množstvím dotazů a průměrem je způsoben tím, že poradna byla v prosinci z důvodu rekonstrukce mimo provoz). Za první čtvrtletí roku 1999 se zodpovědělo 3 941 dotazů, což představuje průměr 66,8 dotazu na den. Jen pro ilustraci – už několikrát překročil počet dotazů za čtyři hodiny provozu stovku (103, 107, dokonce 127 dotazů). Někteří tazatelé nás přesvědčují, že by telefonická jazyková poradna měla být v provozu celý den, nejlépe pak celých 24 hodin.

Základní představu o tazatelích podává následující tabulka. Jsou v ní zahrnuty pouze ty údaje, které o sobě tazatelé poskytnou sami, ne takové, které vyplynou v průběhu telefonátu. Většina tazatelů, i ti, kteří se představí jen jménem, bez uvedení podniku, popř. se nepředstaví vůbec, volá ze zaměstnání a většina jejich dotazů se týká obtíží, které nastanou při psaní pracovních záležitostí.

	počet tazatelů	počet dotazů	ženy	muži	představí se	uvede podnik
1	53	73	42	11	37	18
2	50	74	36	14	31	16
3	54	87	39	15	39	17
4	43	75	32	11	33	14
celkem	200	309	149	51	140	65
%	100		74,5	25,5	70,0	32,5

Tab. 1. Ukázka čtyř běžných dní – údaje z jara (březen, duben) 1999

 

[240]Z tabulky vyplývá, že tři čtvrtiny dotazů pokládají ženy, což je údaj naprosto objektivní. Naproti tomu z faktu, že jen třetina tazatelů uvede zaměstnavatele, nemůžeme usuzovat, že dotazy nemají souvislost s prací, že jsou soukromé povahy. Lidé prostě jen nemají potřebu uvádět instituci, podnik, odkud volají. Každý tazatel položí průměrně 1,5 dotazu. Běžně se stává, že někteří tazatelé (hlavně korektoři) nás doslova zahrnou lavinou dotazů.

Databáze telefonátů

Podrobný popis databáze jazykových dotazů podala L. Uhlířová[5]. Základem jsou odpovědi na všechny dopisy a faxy od počátku roku 1992, od poloviny roku 1994 jsou ukládány i výběrové, nerutinní odpovědi na telefonické dotazy, dále jazykové koutky Českého rozhlasu, sloupky v Literárních novinách a drobnosti z časopisu Naše řeč, od ledna 1999 přibyly e-maily a dotazy z internetu. Téměř všechny dokumenty se týkají konkrétních jazykových jevů (slova, slovního spojení, věty).

Telefonáty tvoří pouze část databáze. K 31. 12. 1998 bylo z celkového počtu 1876 záznamů 555 telefonátů, to znamená jedna třetina. Na rozdíl od dopisů jde o výběr. Nezařazují se všechny dotazy (to by ani nebylo při současném provozu jazykové poradny technicky proveditelné), ale pouze nerutinní dotazy, které vybočují z obvyklého denního průměru – ať jde o dotazy, jejichž odpověď je obtížněji dosažitelná, či dotazy, které vyžadují vyřešení určitého problému, reakce na nové skutečnosti apod. Takových dotazů je v běžném dni velice málo, do databáze je zařazeno přibližně 1,5 procenta ze všech dotazů. (Z 11 033 dotazů v roce 1997 jich bylo do databáze zařazeno 180, to je 1,63 procenta. Z 10 372 telefonátů za rok 1998 to bylo 149 dotazů, tj. 1,43 procenta.)

Je jisté, že výběr dotazů použitelných k zařazení do databáze je do určité míry subjektivní. Údaje nedoplňuje jenom jeden pracovník, ale všichni, kteří jsou účastni telefonátů (nejde stále o tytéž pracovníky jako na začátku projektu). Stanovit naprosto jednoznačná a objektivní pravidla, podle kterých by měl být výběr prováděn, je téměř nemožné. Každý z nás má oblast, která je mu bližší, a tudíž otázky týkající se této oblasti může považovat za rutinní a do databáze je nezařazovat. Přesto se domnívám, že databáze telefonických dotazů již poskytuje dostatečně solidní materiál, ze kterého je možné vyvozovat určité sociolingvistické závěry. Následující tabulka ukazuje počet telefonátů zařazených do databáze v období od poloviny roku 1994 do 31. 12. 1998.

 

[241]rok	počet dokumentů
1994	28
1995	42
1996	156
1997	180
1998	149
celkem	555

Tab. 2. Množství dotazů za jednotlivé roky

 

Soubor dat použitelných pro účely databázového záznamu není vyčerpávající. V záznamu se snažíme vedle technických a bibliografických informací (pořadové číslo záznamu, datum telefonátu, autor odpovědi) a vlastního předmětu dotazu (který – společně s řešením – tvoří pochopitelně nejdůležitější část záznamu) uvádět i širší kontext dotazu a pokud možno i určitou sociologickou informaci o tazateli. Pro potřeby databáze se používá rozdělení tazatelů do šestnácti skupin. Vyplynou-li z rozhovoru některé další údaje, zaznamenávají se také.

 

Tazatelé v databázi

tazatel	1994	1995	1996	1997	1998	celkem
soukromá osoba	7	6	38	39	50	140
anonym	0	0	0	0	3	3
právník	0	0	4	4	4	12
sekretářka	0	2	5	4	4	15
učitel	2	0	1	4	3	10
korektor, redaktor, …	12	17	37	46	29	141
spisovatel, překlad.	2	0	9	3	8	22
student, žák	0	1	4	5	5	15
podnikatel	0	1	3	2	3	9
jiná profese	0	8	14	10	6	38
s. r. o. aj.	0	2	6	19	12	39
instituce	1	0	6	8	11	26
státní správa	1	2	16	15	6	40
soudy, policie	0	0	0	6	3	9
škola	1	1	0	6	0	8
nakladatelství	2	2	13	9	2	28

Tab. 3. Přehled tazatelů

 

Nejpočetnější skupinu tazatelů tvoří korektoři a redaktoři. Někteří z nich patří ke „stálým“ zákazníkům. Většinou se dobře orientují v kodifikačních a jiných jazykových příručkách a volají tehdy, když nenaleznou řešení sami nebo si nejsou jisti, pro kterou z možných variant se rozhodnout.

[242]Stejně početnou skupinu představují soukromí tazatelé. Do této skupiny jsou zařazováni tazatelé, kteří projevují svůj osobní zájem o jazyk, nebo ti, kteří neuvedou motivaci, bližší okolnosti svého dotazu. Patrně se v této skupině ocitají i některé profesní dotazy, ale tazatel je jako profesní neuvádí a má určitý důvod je klást jako soukromé. Lidí, kteří se o jazyk zajímají opravdu „jenom“ ze zájmu a nejsou k tomu alespoň zčásti přinuceni okolnostmi (pracoviště, spor s učitelem), bude jistě mnohem méně.

Podstatně méně, ale v souhrnu značné množství dotazů přichází od institucí. Snažíme se o určité třídění podle druhu, nejpočetněji jsou zastoupeny: státní správa, společnosti typu s. r. o. a a. s., popř. jiná profese. O něco méně dotazů je z nakladatelství a dalších institucí, následují spisovatelé a překladatelé, sekretářky, studenti, podnikatelé, školy.

 

Témata databázových záznamů

druh dotazu	1994	1995	1996	1997	1998	celkem
výslovnost	0	0	1	2	1	4
pravopis	8	13	34	59	54	168
tvoření slov	8	11	31	37	24	111
morfologie	1	2	13	29	19	64
syntax	2	6	34	26	15	83
slovní zásoba	7	9	40	25	32	113
stylistika	1	0	2	1	1	5
text	0	0	1	0	1	2
úprava písemností	1	0	0	0	1	2
jiné informace	0	1	0	1	1	3

Tab. 4. Specifikace dotazů

 

Tradičně nejpočetněji – a to třiceti procenty – jsou zastoupeny dotazy týkající se pravopisu. Do databáze zařazujeme otázky typu:

– Píšeme kuka vůz, kuka-vůz, nebo Kuka vůz? (Slovník spisovného jazyka českého hodnotí kuka jako slangový výraz pro nákladní automobily značky Kuka, jiné příručky tento výraz neuvádějí. Dnes připouštíme všechny pravopisné varianty.)

– Spor žáka s učitelkou, zda psát dospělý, nebo dospělí ve větě: Divadlo S+H zná každé dítě a dospělý/dospělí. (Obě možnosti jsou správné, záleží na tom, jak výraz chápeme: každé dítě i každý dospělý, nebo každé dítě a všichni dospělí.)

– Je možné psát termín screening počeštěně? (Akademický slovník cizích slov má jen původní pravopis, ale počeštěnou podobu skrínink dnes připouštíme.)

– Jak správně napsat Praha-západ? (Jde o zeměpisné jméno, není důvod psát slovo západ s velkým počátečním písmenem, mezi výrazy píšeme spojovník. Stejným způsobem je okres Praha-západ uveden i v Pražském uličníku, Praha 1998.)

[243]– Napíšeme cobydup, nebo co by dup? (Je silná tendence k psaní dohromady, ta je ovlivněna i výslovností s jedním přízvukem. Rovněž psaní zvlášť není vyloučeno. Obě varianty jsou možné.)

– Píšeme Othello, nebo Otello? (Řešení závisí na kontextu. Je třeba odlišit Shakespearovo drama a Rossiniho operu Othello od Verdiho opery Otello.)

Asi pětina dotazů se týká slovní zásoby a stejné množství tvoření slov:

– Co znamená slovo chucpe? (Jde o židovský výraz pro nebetyčnou drzost, troufalost hraničící s cynismem. Podle knihy L. Rostena Jidiš pro radost, Academia, Praha 1998, je chucpe ten, kdo zabije matku i otce, a domáhá se nižšího trestu, protože je sirotek.)

– Jak se spisovně řekne šprušel u postýlky? (Slovo se objevuje i ve variantách šprusel, šprušle, šprycl. Správný výraz je příčka.)

– Co přesně znamená výraz developer? Jde o slovo, které se běžně užívá ve spojeních developer objektu, stavby. (České výkladové slovníky doklad neuvádějí, podle Americko-českého slovníku jde o vývojového projektanta, ale tento význam neodpovídá kontextům, ve kterých se u nás užívá. Podle tazatelky jde o dodavatele, který řídí práce, dělá rozpočet, staví objekt a ten pak prodá.)

– Je odborník na primáty primatolog nebo primátolog? (Tento termín slovníky neuvádějí, doporučujeme, aby délka samohlásky ve slovním základu vycházela z latinské podoby primates, a proto považujeme za vhodnější podobu primatolog.)

Patnáct procent tazatelů zajímá syntax.

– Zařazen byl doklad o sporu autora s redaktorem, zda psát polští VIP byli, nebo polské VIP byly. (Při řešení vycházíme z českého překladu velice důležití lidé – nikoli důležité osoby, anglicky person. Doporučujeme životnou shodu.)

Jedenáct procent dotazů se týká morfologie.

– Jak správně skloňujeme slovo duo? (Pravidla i různé mluvnické příručky podávají dvojí možný výklad: skloňujeme podle vzoru moře (duo, dua, duím, dui), nebo podle vzoru město (duy)).

– Jak správně skloňovat a vyslovovat výraz maracuja? (Přestože jde o běžně užívaný název ovoce, které je součástí čajů, v žádném slovníku ani encyklopedii jsme nenalezli doklad. Pomocí internetu bylo zjištěno, že nejspíše jde o výraz z portugalštiny, výslovnost je sporná. Doporučujeme skloňovat podle typu soja.)

Další druhy dotazů (stylistika, výslovnost, úpravy textu a jiné informace) jsou zastoupeny minimálně.

Pokus o něco navíc

Jsou-li tazatelé pokládající dotazy zařazované do databáze ochotni sdělit další informace o sobě, popř. o bližších okolnostech nebo motivaci svého dotazu, pokoušíme se od října roku 1998 získat ještě některé další údaje, které by snad [244]v budoucnu (při větším počtu dotazů) mohly posloužit jako podklad pro poněkud objektivnější sociolingvistický pohled na tazatele. Zajímá nás pozadí dotazu, širší souvislosti a důvod, proč se tazatel ptá, k čemu potřebuje určitý jev vyřešit. Zajímá nás i vzdělání tazatele a jeho věk. Vzorek je zatím malý na to, abychom se mohli pokusit vyvozovat z něj nějaké závěry. Výsledky uvádíme spíše pro zajímavost.

 

	celkem	ženy	muži	ZŠ	SŠ	VŠ
	37	24	13	0	17	20
%	100	64,9	35,1	0	45,9	54,1

Tab. 5. Další údaje z databáze

 

Zatímco z celkového počtu tazatelů jazykové poradny tvoří muži pouze čtvrtinu (viz první tabulka), inspirující dotazy, které zařazujeme do databáze, pokládá stejné množství žen a mužů.

Více než polovina tazatelů uvádí vysokoškolské vzdělání (ne vždy jde o lidi s humanitním vzděláním), pouze základní vzdělání neuvedl nikdo.

Nejpočetněji jsou zastoupeni korektoři a redaktoři (13 dotazů), překladatelé (5) a pracovníci reklamních agentur (4).

Průměrný věk „databázového“ tazatele, který se obrací na jazykovou poradnu po telefonu, je asi 37 let.

Přestože se svět na konci tisíciletí značně liší od světa z doby vzniku jazykové poradny, zdá se, že v tomto případě není tradice nikterak na škodu. Žijeme v éře informací, a právě dostupnost informací je určujícím faktorem „životnosti“. Podle množství dotazů valících se do jazykové poradny ať telefonicky nebo pomocí dopisů a hlavně e-mailů můžeme usuzovat, že Ústav pro jazyk český bude mít dost práce i v dalším tisíciletí[6].

---

[1] Z. Hrušková, Z jazykové poradny Ústavu pro jazyk český ČSAV, NŘ 40, 1957, s. 309–310, A. Polívková, Z jazykové poradny, NŘ 55, 1972, s. 27–33, A. Polívková, I. Svobodová, Současný stav a úkoly jazykové poradny, NŘ 70, 1987, s. 6–10, I. Svobodová, Analýza dotazů z jazykové poradny, NŘ 71, 1988, s. 118–128, I. Svobodová, O jazykovém chování v jazykové poradně, NŘ 78, 1995, s. 92–95, Z. Hlavsa, Právní texty a jazyková poradna, NŘ 79, 1996, s. 115–118.

[2] L. Uhlířová, Archivace lingvistických dokumentů na počítači (O dopisové a jiné agendě jazykové poradny Ústavu pro jazyk český – u příležitosti půlstoletí její činnosti), NŘ 79, 1996, s. 171–186, 225–237.

[3] A. Krejzová, O francouzském „jazykovém zákonu“, NŘ 59, 1976, s. 175–183, J. Damborský, Projekt jazykového zákona v Polsku, NŘ 81, 1998, s. 154–155.

[4] I. Svobodová, Analýza dotazů jazykové poradny, NŘ 71, 1988, s. 118–128.

[5] L. Uhlířová, d. cit. v pozn. 2.

[6] Článek vyšel s podporou grantu GA ČR 405/98/0030. Dva další články vzniklé v rámci téhož projektu budou otištěny v následujícím čísle NŘ.

Naše řeč, volume 82 (1999), issue 5, pp. 237-244

Previous Ludmila Uhlířová: O co se zajímají ti, kdo posílají dopisy, faxy a e-maily jazykové poradně?

Next Diana Svobodová, Eva Kavalová: O jazyce autorů graffiti, I.