Projekt jazykového zákona v Polsku

Jiří Damborský

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Idea tohoto zákona se zrodila na konferenci Fóra kultury slova ve Vratislavi (12.–14. října 1995) a byla podpořena na II. fóru kultury slova v Krakově (26.–28. září 1997). Byl vypracován projekt zákona. Ústřední otázkou bylo, zda nastaly podmínky pro institucionalizaci péče o jazyk v legislativní podobě, tedy ústavního zákona o jazyku. Odpovědi se pohybují mezi dvěma póly: 1. jazyk má samoregulující ochranné mechanismy, a nepotřebuje tedy žádný zákon; 2. jazyk jakožto významná kulturní a intelektuální hodnota národa spadá do oblasti ekologie čili tím se eo ipso včleňuje do oboru ochrany přirozeného prostředí člověka, a tedy zákon je nutný. Zdá se, že se polští jazykovědci ve své většině přiklánějí k druhému řešení, argumentujíce zejména tím, aby se zamezilo prohlubujícímu procesu znepokojivé (podle některých až dramatické) degradace jazyka a šíření negativních jevů. Pojímá-li se jazyk ekologicky, je nutný zákon. Bylo by však značným zjednodušením spatřovat v zákoně pouze nějaký obranný či ochranný instrument, velmi důležité je prostřednictvím zákonné ochrany vytvořit či garantovat podmínky pro všestranný rozvoj jazyka. Přesněji bychom řekli pro možnosti užívat jej v pokud možná všech funkcích a v pokud možná všech oblastech veřejného i soukromého života (pro tuto oblast neexistuje takový útvar, jakým je v našich poměrech obecná čeština). Jde mimo jiné o to, i legislativně čelit pokusům vytlačovat polštinu z řady oblastí veřejné komunikace, uveďme např. reklamu, návěsní štíty, tabule, instrukce, popisy přístrojů a zařízení apod.

Co projekt zákona o jazyku obsahuje? Má 15 článků. Ve dvou úvodních se navazuje na dosavadní právní akty (zákon o statutu polštiny jako státního jazyka z roku 1924, dekret o státním jazyku z roku 1945) a dále se odkazuje na mezinárodní právní akty – Konvenci o ochraně národnostních menšin a Evropskou listinu regionálních a menšinových jazyků.

Článek třetí ukládá aktivně působit proti omezování funkčního uplatnění polštiny, postuluje šířit znalosti o ní a podílet se na zvyšování úrovně funkčního využití jazyka ve veřejném i společenském životě, podporovat badatelské práce o jazyku, vytvářet příznivé podmínky pro jeho rozvoj – obohacování, specializaci a selekci výrazových prostředků, bojovat s vulgarizací jazyka.

[155]Čtvrtý článek ve čtyřech oddílech přesně vymezuje oblasti užívání polštiny ve veřejné sféře, v názvosloví, v názvech zboží, reklamě, uživatelských pokynech, na fakturách, pokladních dokladech atd., v názvech na vývěsních štítech, reklamních tabulích, v označování úřadů, firem, obchodů, veřejných dopravních prostředků atd., na úředních listinách, smlouvách a dokumentech, je podtržena role polštiny jako jediného vyučovacího jazyka na veřejných i soukromých školách všech stupňů.

V dalších článcích jsou formulovány úkoly pro rozhlas, televizi a další média, pro státní a samosprávné orgány, pro redakce a vydavatelství. Za důležitou složku považuje zákon vymezení pravomocí pro Ministerstvo národního vzdělávání (školství) a Ministerstvo kultury, Jazykový komitét PAV a jazykovědná sdružení na úseku ortoepických a interpunkčních předpisů.

Články 10.–12. jsou sankční. Na respektování ustanovení jazykového zákona bude záviset přidělování dotací ze státních a veřejných prostředků. Podle jiného ustanovení lze uložit povinnost odstranit závady (prohřešky proti jazyku) na náklady orgánu nebo instituce. Nechybí ani pohrůžka sankcí finančních (pokuty).

Na okraj projektu poznamenejme: Lze zajisté souhlasit s hodnocením současného stavu polštiny jako neuspokojivého, ovšem je otázka, zda se jedná o vysoký stupeň ohrožení jazyka jazykem „silnějším“ (jde hlavně o angličtinu). Polsko je monolingválním společenstvím, z čehož vyplývá výsadní postavení polštiny. Dále, polština navzdory jistému uvolnění současné spisovné normy je stabilizovaným jazykem s dlouhou kulturní historií.

Naše řeč, ročník 81 (1998), číslo 2-3, s. 154-155

Předchozí František Štícha: Srovnávací studie slovanské věty

Následující Bohumil Vykypěl: Slavistická jazykověda u Bodamského jezera