Časopis Naše řeč
en cz

Z jazykové poradny

Alena Polívková

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český v Praze byla založena v roce 1946, v brněnském pracovišti v roce 1952. O jazykově poradenské činnosti se v našem časopise už několikrát psalo[1] a tento příspěvek na starší články navazuje.

Průřez tím, nač se uživatelé jazyka ptají, je jistým způsobem příznačný pro obecnou situaci ve fungování jazyka, a to v několika směrech. Ukazuje na stav jazyka v jeho různých rovinách a podobách, na ustálenost a vhodnost jeho prostředků, na vztah mezi jazykovou normou a kodifikací, signalizuje též úroveň jazykové výchovy (školní a mimoškolní) a názory na spisovný jazyk a jazykovou kulturu vůbec[2].

Platí tu však jisté omezení. Tazatelé jsou reprezentativním vzorkem všech uživatelů jazyka jen do určité míry. Často totiž volají titíž tazatelé a musíme též počítat s jistou náhodností. Všechny pojí vztah k spisovnému jazyku, ale ten je ovlivněn různými činiteli (např. věkem, stupněm vzdělání, druhem zaměstnání, potřebou, zálibou aj.), tazatelé patří jen do jistých okruhů a typů lidí; „výběr“ tedy není bohužel náhodný (ve statistickém smyslu). Proto nelze uváděné údaje brát jako charakteristiku ryze statistickou, ani nám nemohou sloužit jako podklad pro mluvnické a stylistické závěry. Spíše ukazují, co dělá uživatelům největší potíže, respektive co vzbuzuje jejich pozornost.

V této zprávě si všimneme poradenské činnosti pražského pracoviště. Od roku 1946 do července roku 1971 odpověděli už pracovníci jazykové poradny na 241 340 telefonických dotazů, na 48 576 písemných dotazů; počet návštěv není bohužel zaznamenán.[3]

[28]Zaměříme se na nejrozšířenější složku poradenství, kterou tvoří odpovědi na telefonické dotazy. Ti, kdo potřebují radu, jsou většinou lidé, kteří pracují s jazykem, tzn. korektoři, redaktoři (časté jsou např. dotazy z redakce Rudého práva, Práce, Zemědělských novin, Mladé fronty, časopisu Květy, Rybářství, Mladého světa, Sociologického časopisu, z redakce nakladatelství Albatros, Naše vojsko, ze SNTL aj.), referenti, sekretářky a písařky z úřadů, ústavů a institucí, podniků, ministerstev, pracovníci Čs. rozhlasu, Čs. televize, ČTK, učitelé, žáci a jejich rodiče aj.

Dotazy se týkají především otázek pravopisných a tvaroslovných, jsou i dotazy na význam a tvoření slov, na etymologii, na užívání slov cizího původu, na správnost vazeb; někdy tazatelé chtějí, abychom jim alespoň telefonicky poradili ve stylizaci nebo stylisticky upravili jejich dopisy, zprávy, žádosti apod.

Kromě dotazů, které se po několik let pravidelně opakují, jsou i dotazy aktuální, které bezprostředně souvisí s aktuálním politickým a kulturním děním u nás. Objevují se dotazy na nové názvy (zejména na psaní velkých písmen v nich). Např. se vznikem organizace Socialistického svazu mládeže jsme řešili otázky, jak psát názvy jeho jednotlivých složek, tj. ústřední výbor SSM ČSSR, český ústřední výbor SSM ČSSR, slovenský ústřední výbor SSM ČSSR; podobnou problematikou jsme se zabývali v období vzniku federálních ministerstev a úřadů. Často se též opakují dotazy na skloňování zeměpisných názvů míst významných kulturních a sportovních událostí. Některé se vracejí cyklicky (např. při olympiádách).

V průběhu jednoho roku (od února 1970 do konce ledna 1971) odpověděli pracovníci jazykové poradny na 9258 dotazů, tj. v průměru měsíčně na 772 dotazů, při čemž v prázdninových měsících (v červenci a srpnu) a v prosinci počet klesl. V této zprávě, statisticky podložené, probereme jako ukázkový vzorek dotazy, na které jsme odpovídali v průběhu dvou měsíců. Z celkového počtu 1600 bylo nejvíce dotazů pravopisných, a to téměř dvě třetiny, necelá třetina dotazů se týkala tvarosloví (zahrnujeme do něho skloňování a časování i tvoření slov), velmi malý počet dotazů byl z oblasti větné skladby, popř. se týkal jiných obtíží stylizačních.

Jak jsme již uvedli, nejvíce dotazů bylo na pravopisné jevy. Z nich pak se týkalo 18,5 % psaní velkých písmen, tzn. téměř každý pátý dotaz.

Tazatelé nejsou často seznámeni s věcnou povahou pojmenovaného jevu, a proto se snaží řešit případy analogicky podle těch, které se jim zdají obdobné. Potíže jim dělá např. pravopis názvů vysokých škol typu Pedagogická fakulta v Ústí nad Labem, Pedagogická fakulta v Českých Budějovicích (tj. samostatné vysoké školy), pedagogická fakulta v Praze (je součástí Karlovy university). Neumějí rozlišit pravopis u výrazů Vítězný únor a vítězný Říjen.

U školní mládeže se projevuje nejistota v psaní velkých písmen ve víceslovných názvech (např. Velká studená dolina × Velká Studená dolina, Pět [29]spišských ples × Pět Spišských ples). Žáci mají sklon psát velké písmeno jenom u prvního slova (tj. Velká studená dolina, Pět spišských ples apod.). Autorům dotazů není též často jasné, jde-li o složku, orgán, nebo o instituci samostatnou — a domnívají se proto, že se píší např. ve výrazech česká ústřední rada Pionýrské organizace SSM, ústřední výbor SSM ČSSR velká písmena. Velké písmeno chtějí psát nadměrně u spojení galerie mladých, chrám svatého Víta a u výrazů jako kolektiv československo-sovětského přátelství, vzorná obec, socialistická dílna, závod 50. výročí založení KSČ apod.

Mezi dotazy, které se často opakují, patří např. psaní těchto názvů: Federální cenový úřad, Federální statistický úřad × federální ministerstvo…, ostravská pánev, plzeňská pánev × Třeboňská pánev, Východní Indie × východní Evropa, Sovětská armáda × československá armáda, země sovětů × země Sovětů.

Lze konstatovat, že nejistota v psaní velkých písmen je značná. Spolu s ostatními činiteli mají na ni vliv i rozdíly v pravopisné kodifikaci v češtině a ve slovenštině (zvláště v pravopisu názvů některých institucí).

Z poměrně velkého počtu dotazů (165) vyplývá, že tazatelům dělá potíže psaní příslovečných spřežek a hlavně také psaní složených přídavných jmen. Pravopis těch příslovečných spřežek, u nichž je zřetelný rozdíl mezi příslovcem a předložkovým výrazem, nedělá potíže (např. dotazy na to, jaký je rozdíl mezi výrazy nahoru a na horu se téměř nevyskytují). Mezi nejčastější dotazy patří: kvečeru/k večeru, obden/ob den, přesčas/přes čas, načerno/na černo, naprázdno/na prázdno, zatepla/za tepla. Odpovíme-li tazateli, že v těchto případech je možné obojí pojetí, a tedy i oba způsoby psaní, není s takovou odpovědí často spokojen. Chtěl by slyšet jednoznačnou odpověď, a proto se ptá, který způsob je správnější. Často se opakuje i dotaz na rozdíl mezi výrazy nato a na to. Jejich psaní není v Pravidlech uvedeno, proto by bylo vhodné oba typy příkladů doplnit, jako je tomu u hesla přitom. (Přitom, tj. zároveň; jiné je při tom, např. byl jsem při tom. Podobně by mohlo být uvedeno: nato, tj. potom; jiné je na to, např. už jsem se na to ptal).

Počet složených přídavných jmen v češtině rychle roste, a to způsobuje i nejistotu v jejich psaní[4]. Nesnáze dělají uživatelům jazyka především ta přídavná jména, u nichž se stírá jejich původní motivace, takže nelze jednoznačně rozhodnout, jsou-li jejich jednotlivé části ve vztahu podřadném (tj. určuje-li jeden člen složeniny blíže člen druhý), či souřadném (tzn., jde-li o přiřazení dvou přídavných jmen, která vyjadřují dvě samostatné, na sobě obsahově nezávislé vlastnosti téhož předmětu). Tazatelé sami neumějí rozhodnout, je-li mezi složkami výrazů politicko-ekonomický, politickoekono[30]mický a hospodářsko-správní, hospodářskosprávní vztah souřadný (tj. vztahují-li se ke spojení politický a ekonomický a hospodářský a správní), nebo jsou-li tato přídavná jména odvozena od spojení politická ekonomie a hospodářská správa. Bylo by proto vhodné, aby se dosavadní psaní složených příd. jmen upravilo v tom smyslu, aby se vycházelo spíše z formální stránky jejich podob.

Psaní příd. jmen, u nichž je podle Pravidel českého pravopisu mezi jednotlivými částmi vztah vzájemnosti, je vcelku ustáleno; píší se se spojovníkem (např. československo-sovětská výměna, rusko-japonská válka apod.)

Velký je počet dotazů na psaní přejatých slov (150). Protože jsou to dotazy na psaní nejrůznějších výrazů, bude snad nejvhodnější, když uvedeme výčet těch nejfrekventovanějších. Jsou to např. výrazy konsolidace, resort, praxe, diskuse, kurs, universita, gymnasium, president, muzeum, schéma, režisér, standard. Pravopis těchto slov souvisí s výslovností a ta není u všech uvedených případů dostatečně ustálena. Dále jsou dotazy na psaní těchto výrazů: expertiza, aktiv, virtuos, koktejl/koktajl; oxid, peroxid, epoxid, hydroxid, oxidace, oxidovat, oxidační atd.; mačbol, setbol, lutz, salchov, axel, axelpausen, rittberger, cross; pop-music, show, hobby, happening, hitparáda; marketing, inženýring; algoritmus, molitan, kempink a na slova zakončená na -ismus (organismus, mechanismus).

Z dalších dotazů pravopisného rázu stojí za povšimnutí ještě např. dotazy na pravopis některých domácích slov. Tazatelé se ptají, jak psát výrazy ližina, nabit dojmy, visací zámek; jaké -i/-y se píše v koncovkách po tzv. měkkých souhláskách, a to v 2. p. jmen na -a: např. míši, káči, Vašici, k rukám s. Pavlici, Máci apod.

Často nás tazatelé žádají o radu v psaní i/y v případech shody přísudku s podmětem. Mají nejasnosti např. u přísudku nebo u přívlastku, jestliže se vztahuje k řídícímu členu, který označuje věci neživé, ale má koncovky jmen životných (jako u podst. jmen ukazatel, čitatel, torpedoborec v množ. čísle), popř. jsou-li řídícím členem podstatná jména lidičky, rodiče a koně.

Předmětem pochybností je též shoda přísudku s podmětem tisíce a milióny, nebo vůbec s výrazy označujícími množství něčeho, organizační celek apod. Tazatelé se často domnívají, že by zde byla správná tzv. shoda podle smyslu, vzhledem k tomu, že podmětové podst. jméno se vlastně vztahuje na pracovníky (živé osoby) těchto organizací. (Tisíce lidí „přišli“. Výrobní závody „uzavřeli“. Odborová organizace a vedení se „dohodli“.)

Za zmínku stojí i dotazy na psaní zkratek. U autorů dotazů se projevuje sklon k psaní dr. a ing. (inž.) uprostřed věty s velkým písmenem. (Např.: Promluvil Dr. Jiří Novotný.)

Poměrně velké procento tazatelů je již informováno o současném způsobu psaní předložek s a z v 2. pádě, a to v tom smyslu, že užití předložky z je základní, kdežto předložky s se užije v 2. pádě jen tehdy, kdy dove[31]deme a chceme rozlišit východisko pohybu z povrchu pryč, popřípadě po povrchu dolů od pohybu zevnitř něčeho[5]. Někteří tazatelé se však zjednodušeně domnívají, že není možné psát v 2. pádě předložku s.

Jiné dotazy týkající se pravopisných jevů se vyskytovaly sporadicky. Byly to např. dotazy na rozdíl v psaní první části složených slov typu polygrafie a poliklinika, na pravopis jmen známých osobností, na jména zeměpisná (Kuvajt, Tanzanie, Keňa, Chile, Západní Berlín aj.). Několik dotazů bylo na psaní čárek. Některé dotazy se týkaly psaní slov, u nichž Pravidla uvádějí dublety v délkách samohlásek v základu slov (např. odesílatel/odesilatel, přiváděč/přivaděč), popř. na ty případy, kde Pravidla uvádějí podobu jen jednu (počítač, potápěč).

Pochybnosti vzbuzují některá slova z hlediska slovotvorné správnosti (85 dotazů). Časté jsou dotazy na správnost některých podst. jmen složených (např. člověkoden, člověkohodina), na hybridní složeniny (autodoprava, fotomateriál), na tvoření příd. jmen příponou -ní a -ný (jateční × jatečný, volní × volný), na tvoření příd. jmen odvozených od jmen zeměpisných (kobyliský, královéhradecký, oherský), na správnost výrazů jako lektorovat, upřednostňovat, iniciovat, vynálezcovství, úschov aj.

Mnoho dotazů je i na přechylování; týkají se označení pro ženy v různých funkcích a zaměstnáních. Tazatelé se někdy podivují tomu, že se mají přechylovat i jména osob vykonávajících povolání, v nichž se stále více uplatňují i ženy, např. filolog-filoložka, psycholog-psycholožka, důstojník-důstojnice. Nejčastěji se však tazatelé ptají na ženskou podobu od mužského jména doktor.

Pokud jde o přechylování příjmení, bývají časté dotazy na přechylování mužských jmen zakončených na -i/-y (Vinci-Vinciová, Bury-Buryová), -ů (Janů-Janová/Janů), -í (Kočí-Kočová/Kočí[6]), -ius (Vašmucius-Vašmuciusová), -ov (Nepkov-Nepkovová), -er (Heger-Hegerová/Hegrová), -ek (Vepřek-Vepřeková).

75 dotazů bylo na skloňování podstatných jmen. U podstatných jmen rodu mužského se vyskytovaly dotazy na 2. pád podst. jmen neživotných (rybník-rybníka), podst. jmen zakončených na -l (cíl, anděl, jetel), na 1. p. mn. č. neživotných podst. jmen s životnou příponou -tel (tj. přípona životných podst. jmen), např. slov ukazatel a činitel, na jména s příponou -ista, -asta (specialista, socialista, gymnasta), na skloňování podst. jména ledoborec, brojler, na 6. p. mn. č. jmen zakončených na -g, -h, -ch, -k (blok, podnik, požadavek, plech).

U podstatných jmen rodu ženského dělá tazatelům potíže skloňování těch jmen, u nichž je před koncovkou tzv. měkká souhláska (skica, marica), [32]skloňování jmen na -ť, -ď (oběť), a to jejich přechod od vzoru „kost“ ke vzoru „píseň“ v 3., 6. a někdy i v 7. p. mn. č., a 7. p. jedn. č. podst. jmen typu sláma, práce, spolupráce.

U jmen středního rodu převažují dotazy na 6. p. mn. č. podstatných jmen na (podle vzoru „stavení“); mnozí tazatelé se domnívají, že je zde správný tvar na (místo -ích). Časté jsou i dotazy na 6. p. mn. č. jmen zakončených na -go, -ho, -cho, -ko (středisko, stanovisko).

U místních jmen typu Olomouc, Jaroměř, Dobříš, Telč vznikají pochybnosti v určení rodu (vyskytne-li se toto místní jméno ve spojení s přídavným jménem nebo zájmenem); s tím souvisí i pochybnosti ve skloňování (v 7. p.).

Obtíže činí i pomnožná místní jména zakončená na -y, popř. na -any (Hradčany, Vysočany, Karlovy Vary). Dotazy jsou na jejich 2. pád (a to hlavně u jména Karlovy Vary) a na 7. pád (např. mezi Vysočany apod.). Dalším pramenem pochybností je skloňování místních jmen zakončených na -m a -v (Čáslav, Příbram) v 2. pádě (Čáslavi, Příbrami/Čáslavě, Příbramě).

Jednotlivé dotazy se týkají skloňování cizích místních jmen (např. jména Broadway, Mauritius, Plovdiv, Toulouse, Konakry aj.).

Z dotazů lze usoudit, že si někteří uživatelé jazyka nejsou jisti ve skloňování osobních jmen zakončených na -o, jako Bidlo, Ivo, Mirko, a považují je (zejména ve spojeních s příjmením nebo rodným jménem) za jména nesklonná (např. s Mirko Očadlíkem).

Ojedinělé dotazy jsou i na skloňování příjmení, která jsou svým tvarem i původem přídavná jména, jako např. Slabý, Veselý, Pěkný. Tazatelé se totiž mylně domnívají, že jsou správné tvary jako Slabýho, Veselýho, Pěknýmu apod.

Ještě větší potíže než skloňování jmen domácích činí skloňování jmen původu cizího. Tazatelé nevědí, že patří k charakteristickým rysům češtiny tendence začlenit tato jména do tvaroslovného systému češtiny a skloňovat je. Domnívají se, že je vhodnější cizí jména neskloňovat, nebo skloňovat např. ve spojení příjmení a rodného jména jenom příjmení (a rodné jméno ponechat v 1. pádě). Časté jsou dotazy na skloňování jmen zakončených na -i, -y, -e (Petöfi, Rippelini, Bondy, Bone, Dante, Goethe, Rilke), dále na jména typu Čajkovskij, Gorkij.

Co se týče cizích podstatných jmen obecných, tazatelé se v některých případech ptají, zda se mají skloňovat (např. podst. jméno interview), zajímá je zařazení k příslušnému rodu (show) a tvary těchto jmen (génius, sinus, plazma, panoráma, schéma, kritérium aj.).

Mnoho dotazů bylo na užívání zvratného zájmena přivlastňovacího (Dovolujeme si vám nabídnout své/naše výrobky. Na základě výsledků své/naší studie sdělujeme… apod.). Těžkosti dělá také skloňování některých zájmen osobních. Stále se ozývají dotazy na skloňování zájmena já (mne, mě [33]apod.). Tazatelé — hlavně starší — se domnívají, že je chybné užití tvaru ho ve 4. p. jedn. č. stř. rodu a považují za správný pouze tvar je.

Co se týče sloves (bylo 63 dotazů), převážná část dotazů se soustředila na tvar 3. osoby množ. čísla sloves 4. slovesné třídy, a to především u těch sloves, která kolísají mezi vzorem „trpí“ a „sází“ a mají dvojí koncovku, a -ejí (souvisí/souvisejí, bolí/bolejí, příslusí/příslušejí). Několik dotazů bylo na slovesné tvary typu píši/píšu, píší/píšou apod.; především starší tazatelé považují tvary na -u, -ou za nespisovné. Také u infinitivů někdy dávají přednost starším tvarům psáti, čísti aj.

V oblasti skladby se dotazy často týkaly rozboru souvětí a vět jednoduchých (zvláště pro potřeby školy). Hojnější jsou však dotazy na správnost slovesných vazeb, např.: promovat na doktora/promovat doktorem, promovat na inženýra/promovat inženýrem; dále na spojení sloves užívat a používat se 2. nebo 4. pádem atd. Někteří autoři dotazů se domnívají, že jenom jedna z uvedených možností může být správná.

Odpovědi na většinu svých dotazů mohou tazatelé najít v kodifikačních příručkách a v dílech popisujících současnou spisovnou češtinu. Jsou to především Pravidla českého pravopisu (poslední vydání z r. 1969) ve věcech pravopisných a zčásti tvaroslovných, Slovník spisovného jazyka českého (právě dokončený), Česká mluvnice B. Havránka - Al. Jedličky (z r. 1970), sborník O češtině pro Čechy a další.

Na telefonické dotazy odpovídáme většinou ihned. Ty, které jsou závažnější a složitější a vyžadují podrobnější zpracování, vyřizujeme písemně. Ročně odpovídáme přibližně na 800 dopisů, ať už jde o dopisy zasílané buď přímo jazykové poradně (popřípadě Ústavu pro jazyk český), nebo redakci Jazykového koutku Čs. rozhlasu, popř. redakci Naší řeči.


[1] Viz např. Al. Jedlička, K aktuálním otázkám péče o spisovnou češtinu, Naše řeč 44, 1961, str. 143n.; Zd. Hrušková, Z jazykové poradny Ústavu pro jazyk český, Naše řeč 40, 1957, str. 309n.

[2] Srov. též čl. Al. Jedličky Otázky jazykové výchovy, Slovo a slovesnost 10, 1947—1948, s. 142n.

[3] Pracovníci jazykové poradny a terminologického oddělení upravili též jazykově a stylisticky (společně s ostatními členy ústavu) velký počet zákonů, dokumentů a jiných společensky závažných textů, pracovníkům národních podniků poskytli mnohé odborné konzultace, pomáhají technikům a jiným odborníkům při tvoření nových spisovných termínů a zároveň se snaží odstraňovat názvy slangové apod.

[4] Viz čl. M. Knappové Politickoekonomický, nebo politicko-ekonomický?, Naše řeč 54, 1971, s. 141n.

[5] Viz J. Jelínek, Ještě jednou o psaní předložek z/s s genitivem, Český jazyk a literatura 20, 1969—1970, s. 469n.

[6] Viz čl. J. Kuchaře K přechylování příjmení Krejčí, Naše řeč 54, 1971, s. 157n.

Naše řeč, ročník 55 (1972), číslo 1, s. 27-33

Předchozí Emanuel Michálek: Z minulosti naší jazykové kultury (K jazykovému odkazu Jana Blahoslava)

Následující Alois Jedlička, Antonín Tejnor: Knížka o polské jazykové kultuře

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1