Z našich novin
Milan Jelínek
[Short articles]
-
Dnes si přečteme s tužkou v ruce dvě čísla brněnské Rovnosti z 13. a 15. července 1958 (budeme je dále označovat písmeny a a b).[1] Zatrhneme některé pravopisné a mluvnické nedostatky i stylistické neobratnosti, které se opakují častěji nejen v Rovnosti, ale i v jiných našich novinách. Hned na počátku však musíme poznamenat, že dnešní redakce Rovnosti věnuje jazykové stránce svého deníku chvályhodnou pozornost, často se radí s brněnskou poradnou [289]Ústavu pro jazyk český a ochotně uveřejňuje „jazyková okénka“, v nichž pracovníci brněnské pobočky Ústavu pro jazyk český řeší otázky jazykové správnosti a vysvětlují různé jazykové jevy.[2] Nad články s jazykovými kazy převládají v Rovnosti články psané jazykem správným a stylisticky vybroušeným. Jestliže se dnes zaměříme na jazykové nedostatky, nechceme tím snížit zásluhu těch redaktorů a přispěvatelů, kteří mají podíl na neustále se zlepšující jazykové úrovni Rovnosti. Uvádíme nedostatky proto, že se opravou chyb nejlépe učíme jazykové správnosti.
Pokud jde o pravopisnou stránku článků v Rovnosti, přáli bychom si, aby redakce v těch případech, kde si volí jednu variantu z připouštěných pravopisných dublet, postupovala jednotně. Jde tu totiž o to, aby se rychle ustálila jedna podoba (i když v jistých případech je pochopitelné i nyní ještě kolísání). Zvláště se to týká zdomácnělých slov přejatých. Pochválíme sice Rovnost za to, že byla jedním z prvních deníků, které začaly psát podle nových Pravidel čes. pravopisu a u přejatých slov dávaly přednost podobám počeštěným, ale doporučovali bychom, aby byla při užívání počeštěných pravopisných podob důslednější. Např. na první straně výtisku ze 13. 7. čteme organizace, grandiózní pětiletky, revizionisté se -z-, ale sensace se -s-, ačkoli Pravidla českého pravopisu uvádějí vedle dosavadní pravopisné podoby i podobu počeštěnou se -z- a sotva lze tvrdit, že slovo senzace je méně běžné nebo známé než grandiózní ap. Kulturní rubrika na 4. stránce má pak téměř důsledně -s-, např. folklór stylisovaný, episodní postavy. Naproti tomu dále než Pravidla šel autor kritické rubriky „Na hřebíčku“ (a 1), když napsal organizmus se -z- (Pravidla uvádějí tuto příponu v podobě -ismus). Také označování délek není všude ve shodě s novou pravopisnou kodifikací: tura m. túra (a 5), arie m. árie (a 5) aj. Redaktorovi sportovní stránky doporučujeme, aby psal podle nových Pravidel fleret, a ne francouzským pravopisem fleuret (b 6), ragbyové mužstvo, a nikoli anglickým způsobem rugbyové (b 6).
Zjištění Fr. Váhaly,[3] že se v novinách často nesprávně odděluje čárkami tzv. těsný rozvitý přívlastek stojící za svým podstatným jménem, platí i pro brněnskou Rovnost. Mohli bychom uvést z obou čísel hezkou řádku případů, ale spokojíme se jen s jedním typickým příkladem: Na pořadu jednání jsou otázky, týkající se postavení a práv pracující mládeže (b 1). Čárka sem nepatří, protože jde o těsný rozvitý přívlastek. — Jak redaktoři, tak i korektoři by měli být pozornější při [290]vymezování konce vedlejší věty čárkou v těch případech, kdy po vedlejší větě následuje věta hlavní připojená k předcházející hlavní větě spojkou slučovací. Čárka chybí např. v tomto souvětí: Už také [medlovští družstevníci] vědí, odkud budou kukuřici pro výkrm prasat brát a podle toho, jak se nový způsob výkrmu osvědčí, rozšíří jej na všechna jatečná prasata (b 1). Za slovo brát patří čárka. Naopak neoddělujeme čárkou slova ve spojení hory, doly (b 5), protože jde o nedílnou významovou jednotku.
Tvaroslovná stránka obou čísel je téměř bez nedostatků. Jen v předložkovém pádě v Leskovaci (b 2) dopustil se autor chyby, protože si neuvědomil, že v srbském místním jméně Leskovac jde o srbochorvatskou příponu -ac, která odpovídá české příponě -ec, a že je tedy nutno také zde pohybné -a- v nepřímých pádech vypouštět (do Leskovce, o Leskovci apod.).
Mnohem více nedostatků jsme našli v syntaktické stránce jazyka obou čísel Rovnosti. Nejprve se zastavíme u slovosledu. Poměrně často porušují autoři pravidla o postavení příklonek v české větě.[4] Je tomu tak např. v souvětí Mimořádnou pozornost třeba věnovat modrákům, to jest hřibům, jejichž dužnina na lomu nebo na řezu se rychle okysličuje… (a 6). Příklonka se má následovat podle pravidla o postavení příklonek ve větě za prvním přízvučným slovem nebo slovním spojením, v daném případě za spojením jejichž dužnina. Tím se také zabrání vzniku falešné dvojice dužnina na lomu. — Nesprávně je příklonka se umístěna také v tomto souvětí: V 5. min. po kopu z rohu snížil Šon hlavou na 1 : 3, když obrana CZ [= Crvené zvezdy Bělehrad] se dopustila hrubé chyby (a 8). Příklonku je nutno přesunout za spojku když, aby zaujala postavení za prvním přízvučným slovem ve větě.
Na několika místech je slovosled v rozporu s významovým principem řadění slov ve větě (s tzv. „aktuálním členěním větným“ neboli „kontextovým rozvržením věty“).[5] Podle významového principu se klade v nevzrušeném sdělování na konec věty vlastní jádro sdělení, totiž to, co je v daném sdělení nejdůležitější. Podívejme se z tohoto hlediska na řídící větu v souvětí Reuter oznámil 14. července, že v Iráku byl proveden státní převrat (b 1). Do postavení na konec věty, tj. do postavení vlastního jádra sdělení, dostalo se časové určení 14. července, ale to není v uvedeném sdělení nejdůležitější. Nejvýznamnější je děj vy[291]jádřený slovesem oznámil, který je pak blíže určen co do svého obsahu předmětovou větou že v Iráku byl proveden státní převrat. Proto bychom navrhovali přesunout sloveso oznámil na konec řídící věty: Reuter 14. července oznámil, … — O zřejmé porušení významového principu při slovosledném uspořádání věty jde v druhém větném celku zprávy „Z Dřevopodniku za hranice“ (b 4): Výroba hraček je sice „zastrčena“ až kdesi vzadu ve dvoře domu na Václavské ulici, přesto však našly figurky cestu i do zahraničí. Kolem 200 druhů různých zvířátek, indiánů a jiných hraček zde vyrábějí. Skutečnost známou z první věty opakuje v druhé větě přísudkové sloveso vyrábějí s příslovcem zde. K tomuto východisku sdělení se připojuje sdělovací jádro kolem 200 druhů různých zvířátek, indiánů a jiných hraček. Čekali bychom, že jádro sdělení zaujme ve větě koncové postavení, neboť věta má nevzrušenou, klidně referující povahu. Autor však nevhodně převrátil pořadí obou základních významových částí věty, porušil tím významový princip výstavby větného celku a bezděčně dal větě náladový, vzrušený ráz.
Ze slovesných vazeb bychom chtěli upozornit na neúkonné užívání 2. pádu záporového. V dnešní spisovné češtině žije tato vazba jen ve významu částečném, totiž jako prostředek k popření jakékoli části mluvnického předmětu závislého na záporném slovese.[6] O význam částečný však nejde ve větách V Brně [turistických] odznaků nemáme (b 4) a [zadržená žena] nemá pracovního poměru (a 4). V obou případech zvolíme místo knižního, popřípadě nářečního druhého pádu pád čtvrtý.
V našich novinách se autoři často dopouštějí syntaktické chyby, která se obyčejně označuje jako spřežení vazeb.[7] Záleží v tom, že se ke dvěma slovesům s různými vazbami připojí předmět vyhovující vazbě jen slovesa jednoho. Této chyby nezůstala ušetřena ani Rovnost: Park kultury a oddechu řídí a pomáhá stavbě po stránce odborné (a 1). Spřežení vazeb odstraníme tím, že nejprve vyjádříme předmět u slovesa řídit (řídí stavbu) a pak na vyjádřený předmět odkážeme u slovesa pomáhat 3. pádem osobního zájmena (a pomáhá jí).
Z vazeb podstatných jmen upoutá naši pozornost vazba mezinárodní konference boje za zákaz jaderných zbraní a odzbrojení (b 2). Pozastavíme se jednak nad významovou platností 2. pádu boje, jednak nad nezřetelným vřazením slova odzbrojení do větné souvislosti. Přes jistou svou neobvyklost má 2. pád boje, závislý na slově konference, své významové oprávnění, neboť vyjadřuje metonymicky původce děje ozna[292]čovaného cizím dějovým jménem konference (konference boje za zákaz jaderných zbraní = konference bojovníků za zákaz jaderných zbraní).[8] Jde tu vlastně o metonymické vyjádření podmětu děje tkvícího ve jméně konference (bojovníci konferují). Jestliže jsme schválili vazbu konference boje, nemůžeme se smířit se syntaktickou nezřetelností slova odzbrojení. Kontext umožňuje chápat toto slovo v trojí závislosti (konference odzbrojení, zákaz odzbrojení a boj za odzbrojení). Nezřetelnosti se můžeme snadno vyhnout opakováním předložky za (boj za zákaz jaderných zbraní a za odzbrojení).
Publicistický styl má podobně jako styl odborný zálibu v různých výrazech, které se blíží svým významem předložkám. Zásadně se nedá proti těmto prostředkům v odborných a publicistických projevech nic namítat, i když namnoze vznikaly pod vlivem cizích vzorů. Jsou potřebné k přesnému a zhuštěnému vyjadřování vztahů. Námitky však vzbuzuje nevhodné rozšiřování jejich významu, které vede k poklesu jejich přesnosti a tím často i k nevhodnému soutěžení se skutečnými předložkami. Posuďme např. větu V důsledku sucha bylo v našem okrese nutné zaorat obiloviny na ploše asi 600 hektarů (b 2). Podle věcného významu slova důsledek bychom očekávali, že se výrazu v důsledku čeho bude užívat na označení důsledku vyplývajícího z nějaké myšlenky. V uvedené větě však nejde o vyvozování závěru z nějakého soudu, nýbrž o vztah příčiny mezi suchem a zaoráním obilovin. Význam výrazu v důsledku čeho je nevhodně rozšířen na označení vztahu příčinného, který má své výrazové prostředky v původní předložce pro a v nepůvodní následkem.
Jako syntaktický kaz pociťujeme vynechávání první (přípravné) části dvojité spojky. V brněnské Rovnosti nejsou ojedinělé případy užití jednoduché stupňovací spojky ale i místo běžné dvojité nejen — ale i, např. Na počest XI. sjezdu strany uzavírali jednotliví pracovníci v mechanických dílnách, ale i celé kolektivy různých středisek socialistické závazky (a 1). Ve větě je třeba doplnit první část dvojité spojky, totiž příslovce nejen. — Ještě rušivěji působí případy s jednoduchou spojkou jednak místo obvyklé spojky dvojité jednak-jednak. Chyba vzniká tím, že autor začne stavět větný celek podle jednoho schématu, ale pak zvolené schéma opustí a dokončí větný celek podle schématu jiného. Dopouští se tím ovšem anakolutu (výšinu z větné vazby). Dobře to ukazuje tento doklad: [Na světovém odborovém sjezdu v Lipsku] jde jednak o odborová a sociální práva a o právo na výcvik mladých pracujících, dalším hlavním bodem je jejich společný boj na obranu míru… (b 1). Chybu odstraníme tím, že druhou větu v souvětí upravíme podle zvoleného schématu s opakovaným jednak: [293]Jde jednak o odborová a sociální práva i o právo mladých pracujících na odborný výcvik, jednak o jejich společný boj na obranu míru.
Silně rozšířeny jsou v dnešním publicistickém stylu tzv. nepravé věty vztažné. Přes přívlastkovou formu nevyjadřují přívlastek podstatného jména, které rozvíjejí, nýbrž přikrývají jiné vztahy — nejčastěji vztah prosté souvislosti dvou myšlenek nebo jejich následnosti. Vztažné zájmeno má tu vlastně úkon prostředku odkazovacího. Nepravé věty vztažné sice vyhovují sklonu publicistiky vytvářet složitější větné celky, ale na druhé straně přinášejí nebezpečí dvojsmyslu. Proto je pokud možná nahrazujeme vyjádřením vystihujícím skutečný vztah mezi obsahy spojovaných větných celků.[9] Ukážeme to na následujícím souvětí: Svým lidským přístupem ke spolupracovníkům i posluchačům si získal [doc. Pšír] četné přátele, kteří mu přejí mnoho úspěchů v jeho další práci (a 4). Vztažná věta tu nevyjadřuje vlastnost přátel, nýbrž připojuje nový obsah, který jen volně souvisí s obsahem věty řídící. Bylo by proto vhodnější rozpustit uvedené souvětí do dvou vět a v druhé větě odkázat na jméno přátelé zájmenem všichni: … získal si četné přátele. Všichni mu přejí mnoho úspěchů… — Jiný vztah je mezi větou řídící a nepravou vztažnou v souvětí Pomůže v tom [= v odtučňování] turistika o dovolené, plavání a zeleninová strava, která musí být v jídelním lístku ve velké míře zastoupena (a 6). Nepravá věta vztažná vyjadřuje důsledkový vztah k větě řídící. Dali bychom tedy přednost vyjádření s příslovcem proto: Proto musí být v jídelním lístku ve velké míře zastoupena.
[1] Naše řeč dosud otiskla kritické poznámky o jazyce Rudého práva (40, 1957, s. 62—63), Mladé fronty (s. 244—246), Svobodného slova a Lidové demokracie (s. 303—305), Zemědělských novin (41, 1958, s. 104—107), Obrany lidu (41, 1958, s. 170—173) a Večerní Prahy (41, 1958, s. 224—228).
[2] Na Jazykové okénko brněnské Rovnosti upozornila v Naší řeči 40, 1957, s. 311—312, Zd. Hrušková.
[3] Naše řeč 41, 1958, s. 105.
[4] Podrobně pojednává o postavení příklonek Fr. Trávníček v Mluvnici spisovné češtiny II, Praha 1951, s. 863n.
[5] Srov. V. Mathesius, O tak zvaném aktuálním členění větném, sb. Čeština a obecný jazykozpyt, Praha 1947, s. 234n.; Fr. Daneš - L. Doležel - K. Hausenblas - Fr. Váhala, Kapitoly z praktické stylistiky, Praha 1957, s. 72n.
[6] O tom Fr. Trávníček v Mluvnici spisovné češtiny II, s. 1205—1209.
[7] J. V. Bečka v Úvodu do české stylistiky, Praha 1948, s. 195, užívá tradičního termínu zeugma. Příklady na různé druhy zeugmatu uvádí z novin M. Jelínek v příručce O jazyku a stylu novin, Praha 1957, s. 100n.
[8] Podrobněji pojednává o vazbách slova konference M. Dokulil v Naší řeči 41, 1958, s. 75n.
[9] Rozbor různých druhů nepravých vět vztažných podává M. Jelínek v příručce O jazyku a stylu novin, s. 148n.
Naše řeč, volume 41 (1958), issue 9-10, pp. 288-293
Previous Karel Svoboda, Přemysl Hauser: Z knih, časopisů a novin
Next Zd. Hrušková: Náměšťský, nebo náměštský?
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1