Časopis Naše řeč
en cz

Jazykové okénko brněnské Rovnosti

Zd. Hrušková

[Okénko z naší poradny]

(pdf)

-

V brněnském deníku Rovnost začalo vycházet v říjnu 1956 Jazykové okénko. Autory jazykových výkladů jsou pracovníci pobočky Ústavu pro jazyk český ČSAV v Brně. V nedělní příloze otiskují příspěvky o otázkách jazykové kultury a správnosti. Objasňují pravopis, správnost nebo nesprávnost nově vznikajících pojmenování, upozorňují na závady stylistické, informují o nových, připravovaných Pravidlech českého pravopisu a pod. Zvolili podobný způsob výkladů, jaký znají naši čtenáři z „Drobností“ a „Okénka z naší poradny“, uveřejňovaných v našem časopise, i z jedenáctiletého působení „Jazykového koutku“, z jehož ranních pětiminutovek vznikly už dva obsáhlé knižní výběry. Dotazy vznášené na „Jazykové okénko“ i na jazykovou poradnu pobočky Ústavu pro jazyk český v Brně jsou obdobné jako dotazy na pražskou jazykovou poradnu i na „Jazykový koutek“. Je to jen důkazem, že určité otázky jsou stále živé a že je nutno stále o nich i veřejně hovořit. „Jazykové okénko pomáhá bojovat proti rozříkávání úkolů, proti usnesením o zajištění plánování zaměstnání všech pracovníků, proti skluzům, plynoslužbám a usnesením“, praví se v jubilejním „okénku“ z ledna 1957, v němž autor stručně shrnuje náměty prvního tuctu výkladů v této rubrice.

Hned první „okénko“ vysvětluje chybu v nápisech Zhotoveno z přinešeného materiálu a přivežené brambory. Chybné jsou tu tvary přinešený a přivežený (k přinésti a přivézti). Užívá se jich často nesprávně vlivem tvarů nošen, vožen (od sloves nositi, voziti), které jsou ovšem ústrojné, protože slovesa na -iti mění většinou v příčestí trpném souhlásku s v š a z v ž (hlásiti — hlášen, kaziti — kažen). Musíme proto pozorně rozlišovat tvary nesen — nošen, vezen — vožen.

Druhá strojírenská výstava dala podnět k úvaze o tom, že je zcela správné spojení rychlíkový autobus i pojmenování nového druhu dopravního prostředku mikrobus. Rovněž mopéd a skútr jsou názvy správné.[1]

Jiné „jazykové okénko“ odsuzuje nevhodný výraz pro udržování čistoty na ulicích, který se objevil ve výzvě Technické služby města Brna: Přijme se větší počet zaměstnanců na počišťování ulic. Sloveso počišťovati se řadí do skupiny těch, u nichž předpona po- udává malou míru děje, na př. poodejít, pousmát se, poblednout. Počišťovat ulice by tedy znamenalo ‚občas, trochu, jen tak zběžně čistit‘, a to jistě neměla Technická služba v úmyslu. Autor dodává, že v odborném jazyce počišťovat znamená ‚projímat‘, počišťovací prostředek je ‚projímadlo‘.

Z pojmenování zaváděných nově a často náhodné nebo po cizím vzoru kritisuje „Okénko“ jako slangový, a tedy v spisovných odborných projevech nesprávný výraz skluz ve významu ‚opožděné plnění plánu, [312]převod nevyřízených objednávek‘ a pod. Na př.: Zavazujeme se, že do 15. prosince doženeme skluz ze srpna nebo Skluz v druhém týdnu činil 140 t výrobků. Slovo skluz samo o sobě není nové. Užívá se ho v odborném názvosloví na př. geologickém pro sešinutí zemských vrstev z poloh vyšších do nižších, v lesnictví označuje místo pro samočinné dopravování dříví, v loďařství je skluz zařízení pro spouštění lodí na vodu; ve stavebnictví znamená část stoky, kudy z násypu nebo nálevky padají hmoty. Zřetelně tu všude cítíme příbuznost se slovy klouzati, sklouznouti. Skluz je tedy původní jméno dějové s významem ‚sklouznutí, sklouzávání‘, ale nabývá významu konkretního, označuje místo zařízené pro tento klouzavý pohyb, obyčejně z vyšší polohy do nižší. Odtud se toto slovo přeneslo pro označení úkolů nesplněných nebo opožděných, začalo se ho používat i pro vyjádření rozdílů mezi předpokládaným a skutečným — nižším — plněním plánu. Tento rozdíl však nevznikl klouzáním. Slovo skluz nevystihuje podstatu věci, a proto není jeho užití pro nový význam správné. Mohlo by se nahradit obecně srozumitelným manko, nebo jde-li o vyjádření ztráty časové, běžným slovem zpoždění.[2]

Poučení o tvoření slov přináší několik „okének“, v nichž se odmítají nesprávně tvořená slova složená, jako sklofoukárna, plynoslužba, fondodržitel. Autoři za ně navrhují spojení dvouslovná: foukárna skla, údržba plynovodů nebo plynové instalace a pod., držitel fondu.[3]

Do další skupiny námětů můžeme zařadit jména zeměpisná.

Výlet na Slovensko dal podnět k poučení o skloňování jmen jako Hrádok, Chopok, Ružomberok; v těchto jménech je v příponě -ok pohybné -o- (tak jako -e- v české příponě -ek), které se vypouští, a skloňujeme tedy Hrádku, Chopku, Ružomberku atd. — Výklad o původu zeměpisného jména Palava vyvolal v „Jazykovém okénku“ živou diskusi v červnu letošního roku; zúčastnil se jí také akad. Trávníček a básník Petr Bezruč.[4]

Z krátkého přehledu, který jsme podali a kterým chceme zároveň naše čtenáře upozornit na některé nesprávné způsoby vyjadřování, dostatečně vysvítá účel i záslužnost práce členů pobočky Ústavu pro jazyk český v Brně. Plní dobře úkol, který si na začátku této činnosti dali: sloužit veřejnosti v denních otázkách jazykové správnosti.


[1] Srov. už výklad v Naší řeči 40, 1957, s. 112.

[2] Viz už v Naší řeči 38, 1955, s. 122n.

[3] Srov. též odmítnutí slova fondodržitel v Naší řeči 39, 1956, s. 185.

[4] O této diskusi budeme informovat čtenáře v podrobnější zprávě v některém z příštích čísel Naší řeči.

Naše řeč, ročník 40 (1957), číslo 9-10, s. 311-312

Předchozí Zd. Hrušková: Z jazykové poradny Ústavu pro jazyk český

Následující Alois Jedlička: Na prahu pátého desetiletí

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1