Časopis Naše řeč
en cz

K vazbám slova konference

Miloš Dokulil

[Články]

(pdf)

-

Zprávy o vědeckých konferencích pořádaných u nás v měsíci září min. r., které přineslo 7. číslo Bulletinu Československé akademie věd, jsou zároveň pozoruhodnou přehlídkou úsilí, jak rozmanitě jazykově vyjádřit náplň jednotlivých konferencí — přehlídkou různých přívlastkových vazeb, s nimiž se může slovo konference v našem jazyce spojovat.

Tak vedle zcela běžných spojení s přívlastkem shodným, jako vědecká konference, nebo postupně rozvíjejícím přívlastkem shodným, jako mezinárodni komeniologická konference, a rovněž obvyklé vazby s předložkou o řídící 6. pád, např. konference o radioizotopech, setkáváme se tu i se spojeními méně obvyklými, ba překvapujícími: konference UNESCO „Radioizotopy ve vědeckém výzkumu“, konference pro bádání o životě a díle J. Á. Komenského a konečně i konference ocelových konstrukcí.

Je otázka, můžeme-li všechny tyto vazby pokládat za správné. Neboť sama neobvyklost těchto vazeb by ještě nestačila na to, abychom je mohli odmítat jako nesprávné. Dříve než odpovíme na naši otázku, ujasněme si některé stránky podstatného jména konference.

1. Podstatné jméno konference je — právě tak jako jeho české synonymum porada — slovo významu dějového, je to podstatné jméno [76]dějové k slovesu konferovat (na tom nic nemění, že podstatné jméno konference je mnohem častější než sloveso konferovat a že se odvozenost slova konference v důsledku toho vždy jasně necítí — ta část příslušníků jazyka, která sloveso konferovat nezná, cítí i podstatné jméno konference jako slovo neodvozené, a tedy významově nemotivované, značkové). V souhlase se svým významem má sloveso konferovat předmět v pádě 6., tak jako významově blízká slovesa česká radit se, dohadovat se, jednat atp. 6. pád zde vyjadřuje platnost, kterou Trávníčkova Mluvnice spisovné češtiny (II, s. 165) vystihuje jako „předmět cílový“, tj. označuje někoho, něco, ke komu, k čemu děj směřuje; z hlediska obsahového bychom dali přednost označení „předmět tematický“ (v starších mluvnicích se pro něj užívalo tradičního opisného označení přejatého z gramatik latinských: předmět po slovesech pravení a smyslového vnímání, lat. verba dicendi et sentiendi). Jde tu o poměrně vyhraněný význam, který má 6. pád s předložkou o po slovesech mluviti, hovořiti, vyprávěti, vykládati, povídati, říkati, přednášeti, psáti; věděti, slyšeti, proslýchati se; uvažovati, přemýšleti, souditi, vysloviti se, zmíniti se; raditi se, jednati, diskutovati, debatovati atp.

Tato vazba slovesa konferovat zůstává, jak tomu bývá u jmen odvozených od předmětových sloves nepřechodných pravidlem, i u odvozeného podstatného jména konference: konference o vědeckém poznání soudobých jazyků, konference o radioizotopech — zcela tak jako u jiných jmen odvozených od sloves této významové řady, jako porada, rozprava, diskuse, přednáška atp. Vazba s předložkou o se 6. pádem odpovídá proto přesně podstatnému významovému vztahu slova konference, a je proto přirozená, základní.

2. Jako každé podstatné jméno může být ovšem i dějové jméno konference určeno shodným adjektivním přívlastkem, udávajícím nějaký znak označovaného pojmu, např. vědecká konference, odborářská konference významná konference, krátká konference atd. Takovým podstatným znakem bývá ovšem vždy její náplň, tematika; proto jsou velmi častá spojení jako jazykovědná, slavistická, dialektologická konference. (Jak patrno, bývá v takovém případě nutně přídavné jméno tzv. vztahové, odvozené od jména podstatného a vyjadřující v širokém slova smyslu vztah k tomu, co je tímto jménem označeno; proto také [77]nebývá náplň konference přídavným jménem označena nikdy tak zřetelně jako předložkou o s 6. pádem podstatného jména: jazykovědná konference je konference týkající se jazykovědy, konference o jazykovědě, ale také konference jazykovědců, komeniologická konference je konference komeniologů, tj. badatelů o Komenském, konference věnovaná komeniologii, druhotně také konference o osobnosti a díle J. Á. Komenského atp. V této jisté nezřetelnosti, v tom širokém vztahovém významu je někdy výhoda přídavného jména vztahového, častěji však také jeho nevýhoda: přídavné jméno dovede naznačit jen celkový, obecný tematický ráz takové konference; tam však, kde je potřebí vyjádřit toto téma přesněji a konkrétněji, přídavné jméno nedostačuje a je třeba se uchýlit k neshodnému přívlastku se jménem podstatným.

3. Určení podstatného jména dějového 2. pádem podstatného jména je nejčastějším způsobem jeho určení vůbec. Za prvé připouštějí dějová jména určení tzv. 2. pádem podmětovým, tj. jménem označujícím původce činnosti vyjadřované slovesem (ve větách s činnou konstrukcí je takový původce činnosti podmětem věty, např. vítězství našeho závodníka — náš závodník zvítězil). Za druhé bývají dějová jména určena tzv. 2. pádem předmětovým. Neshodný přívlastek v 2. pádě bývá totiž u všech dějových jmen odvozených od sloves přechodných, tj. takových, která mají předmět v pádě 4. — a těchto sloves je převážná většina — a kromě toho i od sloves, která již sama mají vazbu s 2. pádem (vyrábět kožené zboží výroba koženého zboží; využít elektrické energie — využití elektrické energie).

Četná slovesa „pravení a smyslového vnímání“, uvedená v odstavci 1, mívají vedle vazby s předložkou o pojící se s 6. pádem také ještě vazbu prostého 4. pádu, např. mluvit hlouposti, vyprávět příhodu, vykládat zajímavou historku, přednášet báseň, psát dopis atp., který se u odvozených jmen dějových zákonitě mění v pád 2. Předmět v 4. pádě (popřípadě neshodný přívlastek v 2. pádě) nevyjadřují ovšem u těchto sloves a dějových jmen od nich odvozených týž význam tématu, který vyjadřujeme předložkou o s 6. pádem, nýbrž vyjadřují druh, popřípadě charakter (srov. číst o knize — číst knihu, četba knihy, vyprávění o Honzovi — vyprávění pohádky, přednášet báseň — přednášet o Jiráskovi atp.). Blízkost pojmů obsahu činnosti a jejího tématu umož[78]ňuje však určité přechody mezi oběma těmito kategoriemi. Tak např. není podstatného významového rozdílu mezi vazbami vyprávět své příhody a vyprávět o svých příhodách, popřípadě vyprávění příhody a vyprávění o příhodě. Poněvadž 2. pád má vůbec tendenci k tomu, stát se jakýmsi univerzálním určením jména, a je tedy značně výbojný, je přirozené, že je to především 2. pád, který proniká do oblasti předložkového pádu 6., a nikoli naopak. Tematika, náplň se chápe pak nepřesně jako obsah. Tyto výboje 2. pádu jsou pak po stránce normativní a stylistické hodnoceny různě. Obecně lze říci, že je tu 2. pád přijímán tehdy, jestliže přináší proti vazbě s předložkou o nějaký významový odstín, popřípadě jestliže jej lze opřít i jinou platností. Tak např. spojení zpěv míru je nepochybně méně přesné než spojení zpěv o míru, zato však nabývá navíc jistých odstínů citových, které jsou navozovány jednak přimknutím k 2. pádu podmětovému (mír zpívá), jednak asociacemi s 2. pádem vyjadřujícím rozmanité, často obtížně definovatelné vztahy jako hvězda míru, pochod smrti apod. Obdobně chápeme spojení pohádka života, jehož věcný základ by byl rovnomocně vyjádřen spojením pohádka o životě, zároveň i jako 2. pád podmětový (život vypráví pohádku), přivlastňovací (pohádka vlastní životu) a jako 2. pád vysvětlovací (život je pohádkou) apod.

Ani naše vazba s 2. pádem konference ocelových konstrukcí (a k ní bychom mohli přiřadit i mezinárodní konferenci jízdních řádů) se nechápe jednoznačně ve významu tématu, tedy jako konference o ocelových konstrukcích (konference o jízdních řádech), nýbrž zároveň, anebo spíše ve významu přináležitosti, rámce, do něhož tematika spadá, tedy obdobně jako např. u spojení lekce, hodina angličtiny, (ale lekce, hodina o slovní zásobě angličtiny, lekce o nepravidelných slovesech apod.). Závada je zde však v tom, že pojmenování ocelové konstrukce nemá ve spisovném jazyce význam, jaký se mu v daném spojení přikládá a který by jedině odůvodňoval užití vazby 2. pádu, tj. obor ocelových konstrukcí; takové přenesené metonymické užívání tohoto pojmenování je však dobře známo z technického slangu, kde je takové metonymické vyjadřování zvláště časté, srov. dělat zkoušku ze strojů, mít za sebou polovodiče, [79]konstrukce splnila plán na 85 % atp. To je situace nejen technického slangu, nýbrž pracovní mluvy vůbec, srov. např. přednáší severské jazyky, což neznamená snad, jak by se na prvý pohled zdálo, ‚přednáší o severských jazycích‘, nýbrž je zkratkové (metonymické) slangové vyjádření místo přednáší obor severských jazyků, přednáší severskou jazykovědu atp. A zde je nepochybně pramen naší vazby konference ocelových konstrukcí. Závadou je zde tedy nikoli chybné nebo nenáležité užití vazby 2. pádu místo 6. pádu s předložkou o, nýbrž nevhodné, slangové, a proto nespisovné pojmenování oboru zabývajícího se ocelovými konstrukcemi, úseku ocelových konstrukcí pouhým výrazem ocelové konstrukce. Stejně tak se ve spojení mezinárodní konference jízdních řádů jízdními řády nepochybně míní pracovní úsek pracující na koordinaci jízdních řádů jednotlivých zemí. Staví se tedy vyjádření konference ocelových konstrukcí — aspoň ze stanoviska jeho tvůrce — po bok dosti častých spojení typu konference české jazykovědy, konference stavebnictví, konference energetiky, konference tepelné techniky atp., v nichž má přívlastek v 2. pádě význam přináležitosti v širokém smyslu: konference české jazykovědy je konference z oboru české jazykovědy, konference s tematikou náležející do oboru české jazykovědy, jazykovědnou apod. Tento vztah přináležitosti je zabstraktněným vztahem přivlastňování, který je jedním z podstatných významů 2. pádu při podstatných jménech. Je ovšem pravděpodobné, že na vypracování tohoto typu měl větší nebo menší podíl i typ konference představitelů české jazykovědy, konference pracovníků v oboru ocelových konstrukcí apod., s 2. pádem vyjadřujícím původce děje označovaného dějovým jménem, tzv. 2. pádem podmětovým (pracovníci konferují — konference pracovníků). Nelze aspoň vyloučit, že se probíraný námi typ často skutečně chápe jako zkratkové metonymické vyjádření za vyjádření plné s 2. pádem podmětovým: konference české jazykovědy = konference představitelů české jazykovědy. Domníváme se však, že to není nikterak nutné a že lze, jak jsme vyložili, chápat uvedený typ jako určitou abstraktní variantu vztahu přivlastňovacího. Odtud i ne zcela spisovný charakter mnohých z těchto spojení.

Nejzávažnější námitkou proti tomu, abychom mohli připustit spo[80]jení konference o ocelových konstrukcí ve spisovném jazyce, zůstává však to, že se tu čtenáři nebo posluchači, který si neuvědomí slangové užití pojmenování ocelové konstrukce, bude vždy vtírat význam 2. pádu podmětového: že bude chápat spojení konference ocelových konstrukcí na pozadí obvyklého typu konference asijských zemí atp., tj. jako by ocelové konstrukce konaly konferenci, a tím ovšem celé vyjádření dostane nežádoucí komickou příchuť.

Oba typy právě probírané, konference energetiky i konference ocelových konstrukcí, jsou však, jak se zdá, i výrazem obecné tendence k ustavení 2. pádu při jménech podstatných jako kategorie s významem širokého vztahu; u našich 2. pádů při jménech dějových se vnucuje jejich chápání jako vztahového předmětu (konference energetiky = konference týkající se energetiky, konference ocelových konstrukcí = konference týkající se ocelových konstrukcí). Zatím však není pro takové chápání sdostatek opory v typech ustálených a systémových. Je příznačné, že se vazba s 2. pádem objevuje především u jména původu cizího, jehož vztah k slovesu je oslaben. Proto mohla vzniknout vazba konference ocelových konstrukcí, zatímco by sotva kdo připadl na poradu ocelových konstrukcí, třebaže jména porada i konference jsou slova souznačná.

4. Podstatná jména dějová jsou vztahově velmi bohatá (zahrnují v sobě vztahy činnosti i vztahy věci), to se přirozeně obráží i v rozmanitosti vazeb těchto jmen. Kolísání mezi různými vazbami je tu dáno i stupněm napětí mezi dějovostí a předmětností, tj. blízkostí a vázaností dějového jména k základnímu slovesu. Různé takové vztahy činnosti, která tkví v dějovém jméně konference, mohou být ovšem vyjádřeny speciálními výrazovými prostředky. Tak např. může být konference k 40. výročí VŘSR, konference v zájmu úpravy mezd, konference za účelem využití atomové energie… Vedle toho mohou být u jména konference ovšem i různá určení volná, nevázaná na lexikálně mluvnický charakter tohoto jména. Tak je třeba jistě chápat vazbu konference pro bádání o životě a díle J. Á. Komenského. Předložkou pro se tu chtěl patrně vyjádřit účel, jemuž konference slouží, její poslání, nebo v čím zájmu, prospěchu se konference koná. Nelze ovšem říci, že by to bylo vyjádření zvláště šťastné. Není pochyby, že z kon[81]ference zabývající se dílem a životem Komenského by měl vzejít prospěch pro vědecké bádání o tomto předmětu, je to však účel příliš blízký vlastní náplni konference, příliš samozřejmý, než aby jej bylo vhodno zvláště vytýkat. Výstižnější by bylo, kdybychom označili takovou konferenci jako konferenci pro lepší poznání života a díla J. Á. Komenského, konferenci věnovanou bádání o díle a životě J. Á. Komenského, popřípadě konferenci badatelů o životě a díle J. Á. Komenského apod.

5. Konečně poslední z vazeb slova konference, které nacházíme na jediné stránce zmíněného čísla Bulletinu: konference UNESCO „Radioizotopy ve vědeckém výzkumu“. Pojem »konference« tu má, jak patrno, dvojí určení: Za prvé tzv. 2. pádem podmětovým: UNESCO, označujícím instituci, která konferenci pořádá. Jeho nevýhodou je jen to, že iniciálová zkratka UNESCO je v spisovném jazyce, zejména v jeho psané podobě, nesklonná, a nemůže proto zřetelně naznačit, o jaký skladebný a významový vztah k základnímu jménu jde. (V hovorové řeči bychom zacházeli s iniciálovou zkratkou UNESCO jako s normálním slovem a skloňovali bychom je: konference Uneska. Tu by tato nesnáz odpadla.) To ovšem není závada podstatná, výklad ve smyslu 2. pádu podmětového se u názvu instituce nabízí.

Druhé určení je — jak zvláště jeho grafická stránka (uvozovky a velké počáteční písmeno) naznačuje — tematické určení jména konference tzv. nominativem jmenovacím, vyjadřujícím název konference. Tu třeba ovšem říci, že není zvykem, aby konference měly svůj (vlastní) název. Proto působí i toto spojení neobvykle. Vlastního názvu bychom mohli užít leda ve spojení s rámcovým obecným jménem námět, téma apod.: konference na námět Radioizotopy…, s námětem Radioizotopy…, na téma Radioizotopy… Jinak však dáme přednost tomu, charakterizovat tu nebo onu konferenci obecným znakem, proto bychom i tu raději mluvili i psali o konferenci UNESCO věnované radioizotopům ve vědeckém výzkumu nebo krátce o konferenci UNESCO o radioizotopech ve vědeckém výzkumu.

Naše řeč, ročník 41 (1958), číslo 3-4, s. 75-81

Předchozí František Váhala: Délka samohlásek v domácích slovech

Následující Karel Hausenblas, František Daneš: Včetně jako předložka

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1