Časopis Naše řeč
en cz

Poznámky k Příručnímu slovníku jazyka českého

Jiří Haller

[Články]

(pdf)

-

(NŘ. XIX, 1935,108 n.)

Podáváme další část poznámek ke změnám a novotám, které proti dosavadní jazykové normě přináší Příruční slovník jazyka českého, vydávaný Českou akademií věd a umění. Podotýkáme k nim znovu výslovně, že všechna rozhodnutí PS. o správnosti slov a vazeb jsou založena na bohatém materiálu, čerpaném z české literatury umělecké i odborné.

Vedle slova bakšiš se bez poznámky uvádí též znění bachšiš. Bursovní výraz baissa (vyslovuje se bésa) má ještě ne[45]sklonný variant rodu ženského baisse (vyslovuje se bés). U slova báje se dopouští též 1. pád bez -e, báj. Italský název paňáci lze psát po česku bajaco nebo s původním dvojím zz bajazzo; k tomu je příd. jméno bajacovský. U slova balada (a u odvozenin baladeta, baladický atd.) je uveden jen tvar s jedním l; Pravidla čes. pravopisu dovolovala dosud psáti též ballada. Zdrobněliny k slovům balkon, balon, baron znějí balkónek, balónek, barónek; tak se píše též fem. balónka (nafouklá čepice z lehké látky) a příd. jména balónkovitý, balónkový. U gramatického termínu barbarismus je stanoven význam »hrubá chyba jazyková«; význam »slovo přejaté z cizích jazyků«, jenž se tomuto výrazu dává v některých novějších pojednáních stylistických (také v Olivově Teorii literatury pro obch. akademie, 1932, str. 9), není v PS. uveden. Rovněž u slovesa barbarisovati je vedle významu »uvádět do stavu hrubé surovosti a barbarsky si vésti, dodávati barbarského rázu« uveden význam »užívati nesprávných slov a vazeb« a u slovesa barbařiti též význam »ne-šetřiti zásad mateřského jazyka« s citátem z Čelakovského. U hesla barok je připojen též 1. pád baroko. Příd. jméno barokní má buď význam stejný s příd. jménem barokový, t. j. »mající ráz baroka, shodný s duchem, rázem baroka«, nebo význam »pokroucený, zkřivený, vyumělkovaný«; obdobně je tomu i u podst. jména baroknost. Složeniny barvocit, barvoslepost, barvoslepý, barvotisk, barvotiskový zařadil PS. do seznamu hesel bez poznámky, a lze jich tedy již užívati bez závady; avšak není sem pojat nesprávný termín barvovid (místo spr. vidění barev). Slovo bastila píše PS. s malým b, i když znamená proslulé státní vězení v Paříži. Ruský název baťuška se píše s krátkým a. Slovo francouzského původu bazén píše PS. se z, a tím se tedy zavádí i běžná výslovnost bazén proti dosud platné výslovnosti basén; tak je tomu i při zdrobnělině bazének.

Za útvar jen knižní je označeno podst. jméno běda (m. bída) s významem »strast, utrpení, neštěstí. U hesla běh není zaznamenána nesprávná vazba něco je v běhu, t. j. »něco se děje, o něco se jedná« a pod.; zůstává tedy tento germanismus i dále vyloučen ze spisovné normy. Druhotná předložka během čeho je správná jen ve významu »postu-pem«, t. j. když vyjadřuje děj postupující s pokrokem děje jiného a zároveň vnitřní spojitost mezi oběma ději, na př. během nemoci zešedivěl, během války zchudl a pod. Nepřesné, a tedy nesprávné je, užívá-li se předložky během místo předložky za, tedy o ohraničeném úseku časovém, nikoli o ději postupujícím s pokrokem času, na př. byl tu [46]dvakrát během roku, spr. byl tu dvakrát za rok (o tom viz též v NŘ. VII, 1923, 72 n.). Složenina Bělorus s významem »oblast, v níž žijí Bělorusové, Bílá Rus. součást svazu sovětských republik osídlená Bělorusy« se uvádí bez opravné poznámky, a je tedy postavena na roveň názvu Bílá Rus. Vedle vlastního jména Belvedér (na př. pražský Belvedér a pod.) je v PS. doloženo obecné jméno belvedér ve významu »letohrádek, pavilon nebo podobná budova postavená na místě, odkud je krásný rozhled«, a to se ovšem píše s malým b. Příd. jméno k místnímu jménu Benátky je dvojí: benátecký = pocházející z Benátek v Čechách, benátský = pocházející z Benátek v Italii. K nomin. berla připojuje PS. nyní ještě nom. berle podle vzoru duše a k němu dále poznámku, že dat. a lok. sg. zní pravidlem berli, plurál pak berle, berlí, berlím, berle, berlích, berlemi, což jsou, jak je vidět, vesměs tvary kmenů na -ja. To však platí jen pro obecný význam »hůl pro chromé nebo nemocné, upravená k nošení pod paží«; v jiných významech, t. j. ve významu »hůl pastýřská, hlasatelská a pod., dlouhá hůl biskupská, opatská a pod., panovnické žezlo, odznak veřejného důstojenství atd.«, dále při botanickém názvu berla a mysliveckém termínu berla (tyč, k níž se připoutává výr) skloňuje se toto slovo podle kmenů na -a. Dvojí pravopis se dopouští u jména vojáka elitního útvaru v italské armádě: bersaliér a bersaglier. U pomnožného jména zeměpisného Beskydy zaznamenává PS. dvojí skloňování: dat. Beskydám i Beskydům, lok. v Beskydách i v Beskydech, instr. však Beskydami. Od místního jména Betlem je malým počátečním písmenem odlišen název jesliček betlem.

Slova složená s bez- zaujímají v PS. jedenadvacet stran. O nich pojednal V. Flajšhans v loňském ročníku NŘ. na str. 187 a dal., a proto se zde spokojíme jen několika poznámkami. Vedle složenin jako bezbarvý, bezbřehý, bezdechý, bezhlasý atd., t. j. tvořených z příslušného syntaktického spojení (bez barvy, bez břehu, bez dechu atd.) příponou -ý, dokládá PS. často též útvary s příponou -ný, na př. bezbarevný, bezbřežný, bezdešný, bezhlasný a pod., a ovšem také příslušná příslovce a podst. jména, pokud se v dnešním spis. jazyce vyskytují. Mnohé z těchto útvarů jsou však označeny za řídké. S některých složenin s bez-snímá PS. výtku nesprávnosti; jsou to zvláště: bezcílný a bezcílně, bezcílnost; bezčetný, bezčetně, bezčetněkráte (vesměs řídké); bezdůvodný, bezdůvodně, bezdůvodnost; bezeslovný (avšak k příslovci bezeslovně se poznamenává, že lépe je říkat a psát beze slov, mlčky) vedle řídkých útvarů [47]bezeslový, bezslovný a bezslový; bezesporný a bezesporně (obé řídké), bezhlasně (vedle řídkého bezhlase); bezkonkurenční; bezkontrolný, bezkontrolnost (obé řídké); bezlesklý (vedle bezleský); bezměrný, bezměrně, bezměrnost (vesměs řídké); bezmezně; beznáročný, beznáročně (vedle řídkého adj. beznárokový a subst. beznárokovost); bezpamětný, bezpamětnost, bezpodmínečný, bezpodmínečně, bezpodmínečno, bezpodmínečnost; bezpředmětný (u něho se nyní vedle významu »bez předmětu, formální« dokládá i význam »bezdůvodný, zbytečný«); bezúčelný, bezúčelně, bezúčelnost; bezvýsledný, bezvýslednost. U některých příslovcí tohoto způsobu PS. poznamenává, že je lépe místo nich užíti výrazu jiného, na př. místo bezostyšně je lépe bez ostychu, směle; místo bezpříčinně je lepší bez příčiny, místo bezvýjimečně, bezvýminečně je správnější bez výjimky, bez výminky, místo bezzájmově lépe bez zájmu, místo bezzákonně lépe nezákonně, proti zákonu, atd. Příslovce bezprodleně je přímo označeno za nesprávné, a místo něho tedy třeba užívat výrazu bez prodlení. U příd. jména bezprostřední PS. za správný přijímá význam »nezprostředkovaný, neodvozený, přímý« (v. NŘ. VIII, 1924, 220), avšak připomíná zároveň, že užívati tohoto příd. jména ve významu »v nejbližší blízkosti jsoucí, právě, přímo nastávající« je nepřesné a nečeské. Podobně je tomu též při příd. jméně bezprostředný a při příslovci bezprostředně. U příd. jména bezpečný se bez poznámky uvádí též význam »pevný, jistý« (na př. bezpečné zprávy, bezpečné vědomosti, bezpečný úhoz na klavír a pod.) a podobně i u příslovce bezpečně se za správný přijímá význam »s jistotou, jistě, spolehlivě«, na př. věděti něco bezpečně atd. Zato bez výhrady se za nesprávné prohlašují mechanické složeniny bezcit, bezkonfese, bezmoc, beznaděj, bezpaměť, bezpočet, bezpokoj, bez-pomoc, bezúčast, bezvláda a příslovce bezvolky (místo nevolky, bezděky, maně). Složenina beznaboh je označena za dialektickou. U některých složených slov dává PS. přednost nevokalisované předponě bez- před předponou vokalisovanou, na př. bezsmyslný, bezstinný, bezstoudný, bezstromý, bezstudný, bezškodný, bezzvučný, bezzvuký (lépe než bezesmyslný, bezestinný atd); jsou to, jak je vidět, vesměs složeniny, jejichž druhý člen se začíná sykavou souhláskou. U slov bezedna, bezedně, bezedný, bezednost se naopak za nesprávné vytýkají tvary s bez- (bezdna atd). Z tvarů bezesný a bezsenný se rozhodl PS. pro tvar bezesný (v. o tom NŘ. XIX, 1935, 191).

[48]Místo nesprávného výrazu bibličina učí PS. užívat slova bibličtina. U názvu biedermeier, kterým se označuje známý kulturní směr německý a který vedle toho někdy znamená též šosáckost, zaostalost, maloměšťáckost, uvádí PS. pro 2. pád jen tvar v -a; zdá se však, že gen. na -u je běžnější. Slovo bifstek se podle PS. píše také biftek nebo původním pravopisem beefsteak, zdrobnělina k němu je bifteček n. bifsteček, adj. biftekový. Také u slova biskyt se uvádí způsob psaní biscuit. Vedle slovesa bláboliti je též tvar s krátkým a blaboliti a podobně je tomu i u slov blábolivý a blabolivý, blábolibě a blabolivě, bláboniti a blaboniti. Slovo bleskosvod, místo něhož se dosud dávala přednost slovu hromosvod, přijímá PS bez poznámky. Místo slov bleskurychle a bleskurychlý, která jsou utvořena zcela nesprávně (v. NŘ. VIII, 1929, 224, XIV, 1930, 224), doporučuje PS. slova bleskorychle, bleskorychlý, ale i tyto výrazy označuje za řídké. Sloveso blikati a odvozená slova blikavý, blikavě, blikavec, blikot, blikačka atd., píše PS. s krátkým i.

Při adverbiu blízko PS. nepřipojuje poznámky o významu jeho rozličných vazeb; z dokladů je však zřejmé, že ve významu místním a časovém (»v nevelké vzdálenosti, nedaleko«) bývá genitiv, dativ i pád předložkový (na př. seděti blízko dveří, octnouti se blízko své zkázy, loď byla protějšímu břehu blízko, blízko do večera, blízko do čtyřicítky atd.; není v PS. dokladu na spojení s dat. ve významu časovém), v přeneseném významu podobnosti, sympatií, důvěrnosti atd. je ve všech příkladech dativ (na př. jazyk německý je blíž holandskému, kdo Rokycanovi stáli nejblíže, stáli ti v životě blízko atd.). O tom viz též NŘ. VIII, 1924, 226n. U příd. jména blízký PS. poznamenává, že se zřídka vyskytuje v tvarech jmenných, že se spojuje s pády prostými (blízek, blízký čeho, čemu) i předložkovými (blízek, blízký k čemu) a že nelze tvrdit, že ve významu přeneseném smějí býti jen pády prosté (v. NŘ. VIII, 1924, 228n.). Sloveso blížiti se má vazby komu, čemu a ke komu, k čemu, na př. blížiti se dědině n. k dědině, blížiti se ke konci n. konci, blížiti se pravdě n. k pravdě a pod. Také ve významu »podobati se« mívá sloveso blížiti se vazbu obojí, avšak vazba s předložkou k (na př. podoba se blíží ke čtverohranu) je v tomto případě archaistická.

U slovesa blouditi se uvádí dvojí rozk. způsob: nebluď a nebloudi, podst. jméno slovesné bloudění, zřídka blouzení. Vedle výrazu bludiště se podle PS. vyskytuje též, ovšem řídce, výraz bludisko v stejném významu. Dvojí kvantitu [49]dopouští PS. u slov blyskot a blýskot, blyskota a blýskota, blyskotati a blýskotati, blyskotavý a blýskotavý, blyskotka a blyskotka, blyštěk a blýštěk. Sloveso blyštěti se má vedle sebe ještě tvar blyštiti se (vedle řídkých útvarů bez zvrat-ného zájmena blyštěti, blyštiti). U jména boa se poznamenává, že ve významu »hroznýš« je v rodě mužském, někdy též v ženském (dat. lok. boi), ve významu »dlouhá kožišina, jež se nosí kolem krku nebo přes rameno« a »umělá kožišina z ptačích per« bývá nesklonné v rodě středním, někdy též v rodě ženském s dat., lok. boi. Slova bod se ve významu »část, oddíl, prvek něčeho« podle PS. užívá méně správně. Přídavné jméno bodrý se uvádí s významem »dobromyslný, dobrácký, prostoduchý«; význam »bystrý, čilý, bujarý, veselý« se označuje za archaistický. Podobně je tomu i při příslovci bodře a při podst. jméně bodrost. Vedle běžných útvarů bohopustý, bohopustě uvádí PS. tvary bohapustý, bohapustě s doklady i z nejnovějších spisovatelů.

(Příště dále)

Naše řeč, ročník 20 (1936), číslo 2-3, s. 44-49

Předchozí Vladimír Šmilauer: Vojenské názvosloví ručních střelných zbraní a kulometů

Následující V. Š.: Česko-německá příjmení