Časopis Naše řeč
en cz

Vojenské názvosloví ručních střelných zbraní a kulometů

Vladimír Šmilauer

[Články]

(pdf)

-

(Psáno pro jubilejní sborník NŘ., věnovaný univ. prof. E. Smetánkovi k šedesátým narozeninám.)

 

Úvod

1. »Prof. Smetánka účastnil se po devět let pravidelných týdenních schůzí názvoslovné komise při ministerstvu národní obrany.« Devět let rostla naše vojenská terminologie pod vlivem jeho přesné a všestranné znalosti jazyka, jeho střízlivé rozvahy a uměřenosti ve věcech jazykových. Je-li dnes vojenská terminologie z nejlepších našich terminologií odborných, má v tom velký kus zásluhy i prof. Smetánka. Buď tedy jemu věnována první studie z tohoto oboru.

2. Podmínky, za nichž rostlo vojenské názvosloví, byly velmi příznivé. Vyspělý kulturní duch, který vládl od počátku v ministerstvu národní obrany, uvědomoval si náležitě význam dokonalé terminologie a dal podnět i dostatečné prostředky k jejímu vytvoření. Nalezena byla velmi vhodná a úspěšná forma: názvosloví vznikalo přímo na schůzích komise, v níž byli stejně odborníci techničtí — civilní i vojenští —, jako odborníci jazykoví. Jejich společnou usilovnou prací podařilo se šťastně proplouti mezi Scyllou jazykových monster, vznikajících bez nutné účasti jazykového citu, a Charybdou názvů jazykově sice nezávadných, ale věcně nevyhovujících. Vojenskou kázní bylo pak zaručeno, že názvosloví, na němž se komise usnesla, vešlo také skutečně v život; ve vojenské terminologii není svéhlavých outsiderů, kteří působí tolik zmatků v terminologiích ostatních.[1]

[26]Při tom je vojenská terminologie komplex, o jehož rozsahu si z neodborníků málokdo umí udělati náležitou představu. Není to totiž jen čistě vojenské názvosloví organisační, zbrojní a taktické (ač toto samo má na 5.000 názvů); je to i podrobné názvosloví všech těch dopravních prostředků, kterých armáda užívá, od koně (hipologie má 1500 názvů) a vozu až k automobilu (900 názvů) a letadlu, všech moderních prostředků spojovacích, chemie, lékařství, všech výrobních odvětví a řemesel, která jsou postavena do služby armády. Tento obrovský soubor je však velmi nepřehledný, protože jen část terminologie byla samostatně publikována (v t. zv. letácích), jinak je roztroušena v předpisech, ze značné části veřejnosti nepřístupných; a k vojenskému slovníku jsme se ještě nedostali.[2]

Přece je však i za těchto svízelných podmínek třeba, abychom si v mezích možnosti vojenského názvosloví všímali, Neboť z něho, vzniklého tak důkladnou a často těžkou prací, může vyjíti reforma našeho technického i řemeslného názvosloví vůbec. A že to vyžaduje úpravy a propracování, je jasno každému, kdo se s ním jen trochu seznámil.

3. Jazyk, nestačí-li mu dosavadní zásoba slovní, pomáhá si tím, že:

1. přejímá slova cizí;

2. obnovuje slova zaniklá nebo uvádí do spisovného jazyka slova nářeční;

3. používá slov dosavadní zásoby ve významu přeneseném;

4. tvoří nová slova z dosavadních kmenů, řídě se při tom často předlohou cizí (t. zv. kalky).

(1.) Slovům cizím se komise vědomě vyhýbala, a to jak slovům mezinárodním, tak i slovům z jiných slovanských jazyků (což se po vzoru Jungmannově pokládávalo za zcela nezávadný zdroj nových slov). Výjimek není mnoho. Pu[27]rismus nešel tak daleko, aby byla odmítána i slova vžitá (revolver, lafeta, konsola); i v speciálnějších terminologiích zůstala některá cizí slova (na př. u leteckých kulometů: regulátor, synchronisační spušťadlo). Z ruštiny bylo pak — podle svědectví Sedlákova — přejato něco názvů prostřednictvím ruských legií.

(2.) Slova obnovená a nářeční dala — aspoň v našem oboru — velmi málo.

(3.) Přenášení významu užito bylo velmi hojně, ale většinou jen v mezích dosavadního usu. Máme na př. v názvosloví Lewisova kulometu: hlavu, jazýček, klobouček, plynovou komoru, můstek, sedlo, tělo pouzdra, vidlici atp., ale to všechno je jen aplikace metafor zcela běžných, často i mezinárodních (Kopf, Züngel; languette, corps; gas chamber atp.).

(4.) Je tedy nejvydatnějším pramenem slov skutečně nových tvoření, a to z přirozených příčin především odvozováním; složenin je málo, jen ve dvou běžných typech: »kulo-met« a »osmihran«. Komise se snažila vymeziti význam jednotlivých kmenotvorných přípon tak, aby slovo již svým tvarem naznačovalo ráz pojmenované věci. Slova »opěradlo, opěra, opěrník, opěrnice, opěrka« řeknou svými příponami, že opěradlo je složitou částí, kdežto opěra součástkou jednoduchou, opěrník je opěrný kolík, opěrnice opěrná deštička, opěrka pak drobná nějaká součástka. A předponami základních sloves možno zase vyjádřiti, že podpěrka podpírá zespodu, rozpěrkou se vzájemně opírají dvě součástky. — Toto rozlišování, jehož studium je jistě nejzajímavější partií při rozboru vojenského názvosloví, má ovšem své meze, a to často dosti těsné. Není to — vedle některých nedůsledností, nevyhnutelných při každém názvosloví — jen nepoměr mezi nesmírným bohatstvím významových skupin a omezeností jazykových prostředků; hlavní příčinou je tu kolise s jiným důležitým a komisí plně respektovaným principem, se snahou zbytečně nenovotařit a uchovávat po možnosti názvosloví starší.

Tak se na př. v názvosloví zbraní reservuje přípona -dlo pro složitější mechanismy v zbrani (spušťadlo) a pro výstrojové předměty stojící mezi složitějšími stroji typu »plnička« a prostými nástroji typu »škrabák« (rovnadlo). — Ale při tom se ponechávají termíny starší, třeba těmto zásadám nevyhovují (rydlo, držadlo). — Předlohou bylo názvosloví německé, později i francouzské (zčásti i anglické), nikdy se však nepřekládá otrocky. Pojmenování každé součástky vyšlo z přímého názoru na její tvar a funkci, takže odchylky jsou velmi časté. Zvláště šťastně se na rozdíl od terminologie ně[28]mecké uplatnilo užívání zdrobnělin, čímž bylo možno rozlišiti větší a menší součástky (v. v § 68 čep — čípek, šroub — šroubek, nýt — nýtek, 54 svorník — svorníček, 67 kolík — kolíček, 6 matice — matička, 40 zpruha — pružina — pružinka atd.).

4. Tato rozprava se zabývá poměrně nevelkým, ale velmi důležitým oborem vojenského názvosloví. Jde v ní o 412 podstatných jmen z terminologie ručních střelných zbraní a kulometů. Vycházím tu ze tří zbraní v naší armádě obecně zavedených a všem jejím mladším příslušníkům dobře známých:

pušky vz. 24, mauserovky, zkratka: M;

pistole vz. 24: P;

kulometu vz. 26 (t. zv. lehkého kulometu brněnské Zbrojovky): Z, s potřebami a výstrojem (mimo řemen s příslušenstvím), podstavcovým kolem a kulometným zaměřovačem protiletadlovým vz. 32.

Podrobný popis těchto zbraní je v předpisech D-XIII-lb, 2a, 4b; přehledně je pak shrnut v I. díle »Rukověti pro poddůstojníky« 1934.

K tomu jsou připojeny hlavně odchylné termíny druhých zbraní:

pušky a karabiny Manlicherovy vz. 95 (staré rakouské pušky), německé pušky Mauserovy vz. 98 (a nepatrně od ní odchylných vzorů 98/22, 23, 23A, karabiny 98);

pistole vz. 22 (nepatrně odlišné), osvětlovací a raketové vz. 30, revolveru vz. 98, (pušky a karabiny jsou popsány v D-XIII-la z r. 1924 s doplňkem 4 z r. 1935);

kulometu Schwarzlosova, rakouského, ale u nás dosud užívaného (proto probrán dosti podrobně) v typech 7, 7/12. 7/24, 24. Pro typ 7/12 v. předpis P-I-2a z r. 1920, pro typ 7/24 D-XIII-4c z r. 1925. Označuji jej písmenem Š; v míře značně menší si všímám speciálních leteckých kulometů L/28 (Lewisova) a vz. 28 a 30 (Vickersova).

Výpočet součástek pušek a pistolí, jakož i výstroje a potřeb je v D-XVIII-la z roku 1927 s doplňkem z roku 1931 a D-XVIII-31a z roku 1927; výpočet součástek kulometů v D-XVIII-lb z r. 1928 s doplňkem z r. 1932 a v D-XVIII-31b z r. 1929 s nákresy součástek.

Vedle těchto v naší armádě užívaných zbraní stanovila komise názvosloví i pro zbraně užívané jen dočasně a na zkoušku. Z toho jsem vzal některé názvy pro francouzský (lehký) kulomet Hotchkissův vz. 24 (D-XIII-4a z r. 1925), pro těžký kulomet Hotchkissův (z letáku »La mitrailleuse Hotchkiss« a z knihy Jos. Frimla, Samočinné zbraně: 1. Kulomety, [29]1922, str. 209—226) a pro francouzský lehký kulomet F. M. (fusil mitrailleur) 1915 (z téže knihy str. 266—277). Zkratky pro tyto tři zbraně jsou: Hl, Ht, F. M. 1915.

Vedle terminologie v uvedených předpisech vyšly terminologické letáky »České názvosloví vojenské«; užil jsem letáků »Manlicherovka. Vzor 95« z r. 1919; »Pojmenování součástek pušky vzor 90« z r. 1919; »Názvosloví německé pušky Mauser vz. 98, srovnané s puškou Manlicher vz. 88/90, 90 a 95« z r. 1921; »Kulomet (Instruktion bývalé rakouské armády G-69)« z r. 1919 s dodatky č. j. 109.749/II z r. 1920; »Kulomet a jeho součástky. Vz. 7/12« z r. 1920.

Cituji tuto terminologii, na níž lze ukázati, jak se některé názvy měnily, jako: 95/1919, 90/1919, 98/1921, Š/1919, Š/1920, nebo prostými letopočty.

Německou terminologii, v těchto letácích obsaženou, doplnil jsem z instrukcí rakousko-uherské armády G-5b (manlicherovka vz. 95), G-5c (revolver vz. 98) a G-69 (kulomet Schwarzlosův).

Francouzská terminologie týká se Ht a je převzata z letáku.

Vděčně a s prospěchem jsem při práci užil stručných, ale důležitých článků vrchního rady MNO., dr. J. V. Sedláka, dlouholetého předsedy názvoslovné komise: »Vojenská péče o jazyk« v »Almanachu na pamět činnosti dra J. Vaníčka« 1928, str. 46 nn., a »Čím přispěla armáda k rozmnožování slovníka českého« v příloze Hlasu národní obrany z 1. I. 1932, str. 5. Dr. Sedlákovi děkuji i za laskavé zapůjčení terminologických letáků a za cenné pokyny.

5. V studiích tohoto druhu je možno vycházeti od slov, zjišťovati jejich význam a stanoviti, co znamenají jednotlivé přípony, typy složenin atd., nebo zase je možno vyjíti od pojmů a hledati, jak jazyk vyjadřuje jednotlivé pojmové kategorie. Obojí způsob má své přednosti a bylo by zhola neužitečné chtít se rozhodovat pro ten neb onen. V praxi jde spíše o to, jak oba způsoby spojiti. Pokouším se o to tím, že nejprve probírám dvě nejvýznačnější skupiny: I. jména metaforická, § 1—19; II. jména odvozená, § 20—59, připojuji pak III. přehled názvů podle významových skupin, § 60—70; v něm na slova skupiny I. a II. prostě odkazuji a dokládám jen slova ostatní (vesměs slova obecné zásoby slovní).

Jinak nebylo možno rozlišovati v každém jednotlivém případě, zda jde o slovo staré nebo nové; k tomu chybějí ještě všechny přípravné práce.

Protože jde o vztahy mezi slovem a významem, musel býti význam zjišťován rozborem jednotlivých případů, kde slova bylo užito. Tím se práce zatěžuje hodně výklady věcnými; [30]ale to snad není chyba v době zvýšeného zájmu o armádu. Ovšem nemohlo býti tohoto poučení zase tolik, aby si z něho mohl učiniti představu o složitém mechanismu zbraní i ne-voják. To je však organická chyba každé práce, která se zabývá námětem speciálním.

 

I. Jména metaforická (§ 1—19)

1. Metaforických jmen je v našem názvosloví hojně; jde tu však téměř napořád jen o aplikaci pojmenování starších. Metafory v odborné terminologii jsou většinou původu lidového a nové umělé pojmenovávání jejich zásobu již valně nerozmnožuje. Chybí totiž kulturnímu člověku ona svěžest fantasie i ona primitivnost nazírání, která je živnou půdou pro tento druh jmen.

Shody s němčinou jsou tu velmi značné a můžeme se právem domnívati, že v mnohých případech jsou naše metafory prostým překladem (což při způsobu, jakým se vyvíjelo naše technické názvosloví, není nic překvapujícího).

Některé metafory jsou ještě značně živé (drápek, nos), jiné však tak vybledlé, že si metaforičnost výrazu ani již neuvědomujeme (hadice, matice).

Na rozdíl od němčiny se však užívá slov metaforicky pojatých velmi často v tvarech zdrobnělých neb jinak obměněných (hlava — hlaviště; zub — ozub). Vedla k tomu jistě snaha rozlišiti slova s významem původním a přeneseným (ruka — ručička atd.).

2. Nejbohatší skupinou mezi metaforickými jmény jsou názvy částí lidského těla. Je to zcela přirozené, neboť naše tělo je nám ze všech věcí nejblíže a svou členitostí i mnohostrannými svými funkcemi dává hodně podnětů k srovnávání.

Hlava (Kopf) je zesílená a funkčně důležitá přední nebo horní část tělesa, někdy i podobný samostatný násadec. Tak má hlavu u M pouzdro (Hülsenkopf), vytahovač a vytěrák, u P kohoutek a zachycovač zásobníku, u Z vnější trubice nožky k podstavci. Hlavu máme i u šroubů,

U držadla kliky M je hlava kulovitá část, za niž se bere; u 95/1919 jmenovala se tato část podle německého Griffknopf 95, Knopf der Kammer 98 »knoflík držadla«.

Obměn tohoto slova, hlavice, hlavička, hlaviště, užívá se ve významu podobném. Hlavice je u pístu Z, na ramenu zaměřovače, na podstavcovém kolu, na závěru F. M. 1915 atd.; hlavička arci u součástek menších, jako jsou přidržovač M, opěrka, spoušťový čípek, záskočka k pojistce atd. Z; hlaviště je pak staré jméno pro hlavu pažby (Kolben). V 95/1919 překládalo se podle toho jako »hlaviště závěru« [31]německé »Verschlusskolben«; 1921 zaveden byl název »závěrnice«; 1924, když bylo opuštěno rozeznávání »Verschlusskolben« a »Verschluss« (jako pojmu nadřaděného), »závěr«.

Čelo (Mündungsstück) je přední stěna válcovitého tělesa: chladiče, dutiny pístové a šoupátka Š, vodicího pláště vz. 28; u P je čelem uzavřeno ústí pouzdra.

Oko (Auge; i Öse, Öhr; anneau) je ovální otvor, jímž se něco volně provléká. Do oka pístové trubice Z zasouvá se nosný hák tlumoku, okem je navlečen na trubku předsuvné zpruhy nosič západky botky, okem na hlavě vnější trubice nožky prochází šroub ke křížové vidlici atd.;

závěsné očko Z je naproti tomu samostatná součástka, upevněná na pravé straně pažby; zavěšuje se do něho karabinka závěsného řemene.

Víko (Deckel) přikrývá zesilovač vz. 28, víčko pouzdro Z, vodní otvor Š (Füllochschraube).

Ouško (Öhr, Arbe) je zploštěný výběžek, za nějž se bere (jedno z ramen pojistky k střelbě Z) nebo v němž jsou otvory (v pouzdru závěru s otvory pro čep); na závorníku Š je zárazné ouško, zastavující závěr na dráze nazpět. Samostatnou součástkou je ouško (Arbe) u řetízku Š.

Nos (Nase; bec) je krátký zahnutý výběžek: u kloubů a úderníku Š; u vyhazovače Z (tu je narážkou pro dno nábojnice).

Bradka vsouvače F. M. 1915 je výčnělek zapadající do vývrtu mlátku.

3. Ústí (Mündung) je přední otvor vývrtu hlavně.

Čelisti (Backen, Klauen) jsou deskovité součástky pravidelně párové (na závorníku a objímce pístové trubice Z, svěrací čelisti na posuvném obojku podst. Š). Tři čelisti mají sáňky podst. Š, jednu čelist základna hledí a vnější kloub (vodicí č.) Š.

Jazýček (Züngel) je výběžek úzký a zpravidla pohyblivý (u spouští — queue de la détente —, u vysouvače vz. 28); nepohyblivý jazýček na horní přední ploše pouzdra závěru Z vede hlaveň.

Zoubky (Zacken) jsou na čele P;

Zuby (Zahn) na ozubených kolečcích (Zahnrad, roue dentée; na př. na rohatce Š); v jiném smyslu — výběžek, kratší než jazýček, širší než nos — užívá se místo toho nyní slova ozub[3] (Zahn; ale i Warze[4] a Stollen).[5] Vybíhá z tělesa nebo [32]je k němu navařen, přinýtován. Mívá rozličné funkce: a) unášecí ozuby do sebe zabírají a přenášejí pohyb (napínací táhlo uvádí tak do pohybu nosič závorníku, ten zas závorník); b) omezuje pohyb, narážeje v mezní poloze: rukojeť Z se zaklesne ozubem do vybrání pístové trubice; zpětný pohyb závěru M je omezen tím, že jeho ozub narazí na ozub zádržky; c) zajišťuje polohu tím, že zapadá do drážky (u vložky rukojeti Z do drážek v dříku, u pouzdra zásobníku Z do vybrání v pouzdru závěru), zachycuje za záchyt (dolejší ozub botky Z za záchyt botky, hořejší za záchyt západky botky) atp. (pojistný ozub, 1919 bezpečnostní; Sicherungsstollen).

4. Krk (Hals) je jméno pro zúženou část pažby za hlavištěm (95/1919 »šíje«) a zúženou část kohoutku P za hlavou;

Krček (Hals, gorge) je podobná část vytahovače Z.

Tělo (Körper; bloc) je označení pro hlavní díl součástky, na níž jsou upevněny součástky jiné. Tělem je střední štíto-vitá část řidítka Š, k níž jsou po stranách připevněny rukojeti a dole tlačítko se spoušťovou pojistkou (jméno zavedeno až 1929); tělo P je lůžkem většiny pohyblivých součástek; má je i pouzdro a rukojeti vz. L/28 atd.

Termínu těleso se užívá jen u přípojky násadce Š.

Dřík nemá jednotný význam: a) nyní znamená zpravidla základní část rukojeti, na níž je objímka (Š, Z, L/28); b) ojediněle i tělo menší součástky (dřík úderníku Š — Schlagbolzenschaft, dřík závorky u podstavcového kolu); c) v strojnické terminologii je dřík válcovitá část nýtu, šroubu atp. Asi z tohoto podnětu překládalo se v starší terminologii pušek vz. 90, 95 »dříkem« německé Bolzen a Stift[6] (svorník, kolíček).

Slovem hřbet se označuje horní zdrsněná část pouzdra P.

Žebro (Rippe) je táhlá, úzká vyvýšenina. Máme žebra zesilovací (na pístové trubici, na pouzdru závěru a pouzdru zásobníku Z), žebra chladicí (Kuhlrippen; ailettes du radiateur), zvětšující povrch hlavně Z; jindy se spojují dvě součástky tím, že se obě opatří přerušovanými žebry (unterbrochene Rippen, 1919: přerušená) na způsob šroubových závitů (tak je spojena hlaveň s hlavňovou spojkou); šikmo skosené žebro na desce podavače M pomáhá při urovnávání nábojů.

Stavěcí bradavka (Stellansatz; ergot arrêtoir; podle něm. Warze) je u Ht.

5. Kloub (Gelenk; Drehstück) spojuje dvě součástky, dávaje jim možnost vzájemného pohybu. Kloubovým ústrojím [33]je u Š spojeno pouzdro závěru se závorníkem. Součástky následují za sebou takto: závorník — spodní čep — vnitřní kloub — vrchní čep vnitřního kloubu — vnější kloub — čep — pouzdro závěru; i zadní nohy podstavce Š otáčejí se na kloubech.

Otáčivý kloubek k poutku na řemen (Kolbenschiene 95. Klammerfuss 98) byl u starších pušek; je i u raketové a osvětlovací pistole; u Hl přenáší spojovací kloubek pohyb pístu na závorník.

Rameno (Arm; bras) je u každé páky (Hebelarm), na př. u spoušťové páky Z; samostatnou součástkou je u opěradla Š. Obdobně nacházíme raménko u pákovité záchytky zásobníku Z a samostatně jako spoušťové raménko (Abzugklinge) u Š. Po třech raméncích má klapka a přerušovač Z. Jindy se však raménkem jmenuje spojující výběžek: v raménku obojku hlavně Z je šroubem připevněna rukojeť, v raménku hlav-ňové spojky čípkem západka atd.

V obvyklém významu »Zeiger« je u mauserovky 98 a Š 7/12 ručička hledí (Visierzeiger, réglette de mire). Prst vysouvače F. M. 1915 provádí vysouvání nábojů do komory; ozubovitý je i klouzavý a záběrný palec (came, Daumen) napinače nabijedla u vz. 30. Ukazováček šoupátka hledí (Zeiger des Visierschiebers) je v terminologii mauserovky 98 z r. 1921 pozdější »ručička«. Jméno nehet se vyskýtá jako označení nálitku na hlavě spoušťového raménka Š.

Podstavec Š a vz. 28 tvoří nohy (u Š levá, pravá, zadní; u podst. 28 přední a zadní; Ht pieds antérieurs, flèche), u Z dvě nožky. U Š jsou nohy spojeny kolenem (Kniestück). Dole je noha zakončena patou u Š, patkou u Z a podst. vz. 28 (Stützplatte; semelle). Vedle toho se užívá názvu pata (Fuss, talon) o pevné části spoušťového raménka a o zahnutém konci spoušťového táhla; je i u mušky (Kornstöckel 95, Korn warze 98) a u vyhazovače Š. Patka výfuku Š se jmenuje dřívější »ložisko výfukového kužele«. Patku má základna hledí Š 24, dvě patky tělo konsoly u podstavcového kolu.

6. Ze jmen lidí se vyskytuje jen překladové, u všech druhů zbraní časté matice (Schraubenmutter; écrou). V technické řeči se užívá i tvaru »matka«; vojenské názvosloví tohoto druhotvaru nezná; jen v terminologii Š z r. 1920 se »matka« několikráte vyskytla (matka pastorku, stavěcí páky atd.). Křídlatou maticí (Flügelmutter, écrou à oreilles) lze rukou otáčeti. Pro menší matice se užívá u L/28, 28, 30 a u osvětlovací pistole zdrobněliny matička. Ojediněle se u Š 7/12 vyskytlo i slovo pastorek (Zahnkolben; couronne dentée); je to ozubené kolečko, posouvající zubatku.

[34]7. Z říše živočišné jsou vzaty jen dva staré názvy zbrojířské: muška (Korn) u všech druhů zbraní a kohoutek (Hammer) u pistolí a revolveru 98 (způsobuje nárazem na úderník výstřel). Jiné běžné metaforické užití slova kohoutek, kohoutek výpustný (Ablasshahn), najdeme u Š (1920 kohout). Ve výstroji najdeme hadici (Schlauch).

Jinak v technické terminologii užíváme jmen zvířecích spíše k označení samostatných přístrojů a nástrojů: beran, čuba, kočka, jeřáb, koza atp.

8. Z živočišného těla převzato je jméno drápek (Kralle), výběžek užší než nos, něco zachycující; vytahovací drápek vytahovače (Patronenauszieherkralle 95, Auszieherkralle 98) zachycuje za obrubu prázdné nábojnice a vytahuje ji z nábojní komory; u vz. 28 je drápek na příklopu podavače.

Název pero (Feder, ressort, 1919—1921 péro; v. NŘ. IX, 50) byl vojenským názvoslovím omezen jen na pera ohýbaná (obdélníková); pro pera zkrucovaná, hlavně spirálová, užívá se slov zpruha, pružina a pružinka (viz § 40). V starší terminologii není toto omezení ještě zcela důsledně provedeno, takže 95/1919 se péro stiskátka jmenuje to, co r. 1921 zpruha stiskátka (později pružinka pojistky hledítka). Toto velmi užitečné rozlišení převzato bylo i normami Československé normalisační společnosti 1005—1927 a 1099—1933, naproti tomu nenašlo uplatnění v Technickém slovníku Teysslerově. — Taková pera jsou na př. u hledí, zádržky, podavače a nadpažbí M; pero podavače Z je složeno ze 17 per. U pistolí a revolveru je bicí pero (Schlagfeder),[7] přenášející pohyb z kohoutku na nárazník.

Zdrobnělina perko se vyskýtá u L/28, 28 a 30.

Křidélko (Sicherungsflügel 95, 98; 1921 křídlo) na pojistce M je odstávající prohnutý výčnělek, kterým se pojistka ovládá; na manlicherovce 95 je křidélko i na úderníkové matici.

Labutí krk (Schwanenhals, col de cygne) Ht vybíhá z pístu a přenáší jeho pohyb na závorník; na konci má zobák (Nase; bec; to jindy = ozub, nos, raménko).

9. Říše rostlinná je zastoupena nepatrně: trn se uvádí jako součástka vytahovadla nábojnic, 95/1919 jmenovala se tak podle německého názvu Dorn pozdější kuželka.

V shodě se starší terminologií zbrojířskou jmenoval se 95/1919 Verschlusskopf ořech závěru (od 1924 hlava závorníku).

[35]10. S oblibou pro metafory brané z lidského těla souvisí dosti časté užití jmen oděvních součástek.

Klobouček, plochý uzavírající váleček, je našroubován na konci trubky předsuvné zpruhy, u odměřovače je na sloupku. Podobně i u L/28 a vz. 28.

Čepička je u pušek vz. 86, 90 a 95 příklop na ústí.

Vodicí plášť je u vz. 28 válcovitá část chladiče (proti čelu), chladicí plášť je u L 28/30, plášť chladiče i u Š. U mauserovky 88 se vyskýtá i plášť hlavně, jinak užívaný u děl.

Knoflík se 95/1919 říkalo podle německého Griffknopf hlavě držadla (tak od r. 1921); v knoflík je vypracováno víčko Š; u P se knoflíkem stiskává pero pojistky.

Z nábojového pásu (Patronengurte, Patronenband, bande chargeur) kulometu se náboje vsouvají do nábojní komory.

Botka (Kolbenschuh 95, Kolbenkappe 98) je staré jméno pro kování na zadní straně hlaviště, chránící je proti nárazu.

Ostruhy (Eissporn; ergot, soc de bèche) na nohou Š zabraňují smýkání podstavce.

Prsten (Ring) je úzké zesílení válce, jímž se u Š opírá hlaveň o pouzdro závěru (opěrný prsten), u Z je trubka předsuvné zpruhy spojena s trubkovou maticí prstencem. Jako samostatná součástka je prstenec u pušek, kde je naletován na hlaveň a nese mušku (Kornhalter 98, Kornhülse, frette porte-guidon), a na objímce chladicího pláště L 28/30.

11. Postroj.

Sedlo je v spojnici L/28, na kruhové sedélko na zadní straně nárazníku Z dosedá nárazníková zpruha.

Třmen držadla u L/28 je oblouk držící objímku (nasazenou na dříku): za závěsný třmínek (Aufhängring) na štítu Š 7 a 7/12 se při transportu zavěšoval štít, přední a zadní třmínek L/28 obepíná pažbu; třmínek je i na karabinkách.

Přiřaďme k tomu ze psího postroje obojek. Na obojku Z, nasazeném otáčivě na hlavni, je našroubována rukojeť; nohy podstavce Š jsou svírány svěracími obojky (Fussröhrenklemmring; collier de serrage; 1919 stavěcí obojky), na zadní jeho noze je posuvný obojek (Gleitbund), od jehož háku vedou příčky k předním nohám.

12. Nábytek.

Slova lůžko a ložisko (Lager, logement), v technické řeči pokládaná za synonyma, jsou ve vojenském názvosloví zpravidla rozlišována. Z užití těchto slov u M poznáváme, že se o ložisku (Friml I, 276: ložiště) mluví tam, kde je hlavní funkcí celé součástky uložiti jinou součástku: předek pažby je ložiskem hlavně, klika je ložiskem úderníku (jen o pouzdru se odchylně praví, že je lůžkem závěru). Ložisko bývá i samo[36]statné, jako na př. ložisko vytěráku (Stockhalter 98), deštička, upevněná na pažbě. Jindy je to zvláštní, vystupující část (kroužkové ložisko pro kolíček spoušťové páky dole na pouzdře). Lůžko naproti tomu je jen jistá plocha, tvarově upravená a často obroubená, v níž sedí jiná součástka. Klika je svým provrtaným vnitřkem ložiskem úderníku, na své čelní přední ploše však má lůžko pro dno nábojnice, ze dvou třetin ohraničené roubením. Na uzávěře je lůžko pojistky a čípku se zpruhou, na předním raménku spoušťové páky lůžko pro spoušťovou pružinku. V starších předpisech však nenacházíme ještě tohoto rozlišování; v popise mauserovky vz. 98 mluví se zpravidla o ložisku tam, kde předpis M má lůžko (ložisko pro pojistku a čípek se zpruhou, ložisko pro spoušťovou pružinku); naopak se říká, že předek pažby tvoří lůžko hlavně, ačkoliv je jejím ložiskem. V předpise Š z r. 1920 vyskýtá se slovo lůžko jen jako lůžko obrtlíku na podstavci (Pivothülse, 1919 čepnice); definováno je však jako »kuže-lové nožní ložisko obrtlíku«. Jinak se užívá jen slova ložisko (1. závěru, předsuvné zpruhy, pouzdra podavače, pro čep pouzdra podavače, úderníku atd.); V terminologii 95/1919 bylo slova »lůžko« užito odlišně od tohoto usu za »Gehäuse«; později bylo nahrazeno slovem »pouzdro«.

Kolébka (Wiege), název běžný v názvosloví děl (vrchní lafeta, na níž je uložena hlaveň), vyskýtá se u podstavce L/28. Skříň má vz. 30. Podávači stolek (Zubringergehäuse, couloir ďalimentation) Hl, Ht vede nábojový pás.

Rámec je základem hledí (»rámcového«) u manlicherovky 95 (Aufsatzrahmen), mauserovky 88 a u vz. L/28; osvětlovací pistole má rámec rukojeti. (Přezkový rámeček je na řemeni.)

13. Nádobí. Kulisy zubatky Š tvoří pánev zubatku vedoucí; pánvička je u plničky článkových pásů vz. 28. Do misky závorníku Ht zasahuje drápkem vytahovač; u vz. 28 je tlučná miska zesilovače.

14. Různé nářadí a nástroje.

a) Klíč (Schlüssel; clé, clef) k otvírání šroubového uzávěru je velmi důležitou součástkou výstroje (rozličné klíče u Š, speciální klíč Z, složený z klíče k tlumiči a několika šroubováků). Cívka podavače (Gurtenlager) Š má po stranách dvě ozubená kolečka, jimiž se po cívce posunuje nábojový pás. Jehla se v terminologii 95 a Š/1919 jmenoval zápalník (Zündstift), v. § 54. Střenka je u rukojeti k páce nabijedla vz. 30.

b) Spoušťovou berličku, raménko ukončené obloukem, má F. M. 1915. Kuželka (Dorn, 1919 trn) u pušky vz. 95 pomáhá při stavění pušek v kozly.

c) Srpek je obloukovitá část vytahovače u raketové pisto[37]le. Z má vidlici (Gabel; fourche) ramenní opěry a křížovou vidlici pro upevnění nožek (jsou i u vz. L/28, 28 a podst. 28); perová vidlička je na muškovém násadci L/28.

d) Sáňky podstavce Š (Gleitstück), složené ze tří částí, nesou při vodorovném míření kulomet po kluzavce (Gleitschiene). Na hledí M a Š 24 jsou naproti tomu sáňky pevně zasazeny a připomínají sáně jen tvarem.

e) Žlábek (cannelure) znamená podélnou prohloubeninu, širší a mělčí než drážka. Na předku pažby M jsou žlábky (Schaftmulden) k snazšímu uchopení, na nábojišti vpředu šikmý žlábek (Quernut), jímž náboj ze schránky vytlačovaný dostává správný směr. Na vratidle Š jsou žlábky (muldenförmige Ausnehmungen, 1919 žlábkové prohlubiny) pro náboje, na závorníku Ht se udržuje v žlábcích olej (u Š se v tomto případě mluví nesprávně o drážkách).

15. Zbraně.

Lučík (Griffbügel 95, Abzugsbügel 98) je staré jméno pro oblouk chránící spoušť před úderem. Mlátek (zdrobnělina k mlat, jako šat — šátek, kolovrat — kolovrátek) je u F. M. 1915 částí závěru, v němž se pohybuje hlavice a v němž jest zasazen úderník.

Štítek evidenční je na Š, odrážecí štítek Ht (déflecteur, Patronenhülsenschild) má funkci pryžové odrážky Z.

16. Hudební nástroje.

Bubínek (Zylinder, u Frimla II, 99 i »závěr«) revolveru otáčí se okolo hřídele a nese náboje. Podle podoby k němu jmenuje se hledí, jaké je na Z, bubínkové (otáčivé).

Trubka (Rohr) je válec menšího průměru (trubka před-suvné zpruhy Z, parní trubka — Dampfrohr — Š, trubka vodicího pláště vz. 28). Trubice znamená válcovité těleso poněkud větší; je to u Z, Š a podst. 28 pojmenování hlavní části noh (nožek), zvaných v Š/1919, 1920 podle německého Fussröhre »nožní roura«. V pístové trubici Z a L/28 pohybuje se píst.

17. Části domu.

Nábojní komora (Laderaum 95, Patronenlager 98; jméno však vzniklo podle starého Ladekammer) u všech zbraní je rozšířená zadní část hlavňového vývrtu, v níž leží nabitý náboj. L 28 má i plynovou komoru, Š parní komoru a komoru výpustného kohoutku (Ablasshahngehäuse); komůrka vytahovače (Lager; cage) je u Ht Sloupky má rámec manlicherovky 95 (Säulen des Aufsatzrahmens) a zaměřovač. Stěny (Wand, ev. Backe) — běžné metaforické označení boč[38]ných ploch — jsou u můstku a schránky M, u pouzdra závěru, u vidlice ramenní opery, u nábojiště atd. Z, u sáněk Š. Jsou přední, zadní, pravá a levá bočná. Okénko (Fenster, fenêtre) je obdélníkový nebo čtvercový otvor, v němž není nic trvale zasazeno. Výhozným okénkem (Patronenauswurfschlitz; fente d’éjection) Z a Š, vyhazovacím okénkem P vypadávají prázdné nábojnice; u Z je v pouzdru hledí okénko pro vzdálenostní stupnici (Ablesefenster, fenêtre de lecture). V okénku spoušťové páky pohybuje se volně zadní rameno přerušovače. Klika je u M tyčovitá, rukou ovladatelná část závěru (Griffstück 95, Kammer 98); napínací klikou (Kurbel, manivellee) Z se ručně opakuje. Zdrobnělina klička se vyskýtá u svěradla obojku na podst. vz. 28.

18. Jiné stavby.

Můstek (Brücke, Steg) je část upravená pro pohyb nebo opření jiné součástky (závorník Z klouže po skoseném můstku na zadní části nosiče závorníku, opěrka závorníku leží na můstku vybíhajícím ze zadní stěny pouzdra, v můstku pouzdra M [Hülsenbrücke] klouže klika); jindy je částí krycí (krycí můstek Z proti samovolnému vysunutí napínacího táhla). Rampa (Rampe, rampe) na náboje Ht, Hl zdvíhá náboj při zasouvání do komory.

19. Jiné metafory.

Drážkou (Nut, rainure) rozumíme v stavitelství podélnou prohloubeninu, v níž je trvale uložena lišta. Ve vojenské terminologii znamená však jen takovou prohloubeninu, v níž se lišta nebo ozub pohybují. Tím se součástky pohyblivě spojují. Dva uzamykací a pojistný ozub kliky M klouzají v podélných drážkách pouzdra, při uzamčení zapadnou pak do drážek příčných; vodicí lišta kliky se pohybuje v drážce pouzdrového můstku. Vytahovač zasahuje svou vodicí lištou do půlkruhovité drážky na klice a svým kroužkem se otáčí v jiné její drážce; spolu s horním ozubem pohybuje se v pravé podélné drážce pouzdra. Úderníková matice se posunuje ozubem své lišty v pouzdře, lištou v uzávěře (našroubované na klice). — Je tedy tímto způsobem spojeno pouzdro s klikou, vytahovačem a úderníkovou maticí, klika a uzávěra s vytahovačem a úderníkovou maticí.

I u jiných zbraní je tohoto spojování hojně užito.

Pole (Felder) je název proužků mezi rýhami vývrtu.

Paprsky spojují vnější a vnitřní kruh mušky u zaměřovače. Osma je zachycena za knoflík vodního víčka Š 24 a drží řetízek.

 

[39]II. Jména odvozená

A. Deverbativa: 1. typ (§ 20—35)

20. Přípona -č charakterisuje součástky pohybující se a obstarávající zpravidla činnosti, které kdysi musel prováděti střelec sám. — Když se klika M po výstřelu posune zpět, zachytne vytahovač (Patronenzieher 95, Auszieher 98, Patronenauszieher Š; extracteur; v. patron 1919, v. nábojnic 1920) svým drápkem prázdnou nábojnici a vytáhne ji z nábojní komory; před ukončením zpětného pohybu vyskočí vyhazovač (Auswerfer 95, Patronenauswerfer Š; éjecteur) a vyhodí nábojnici z pouzdra. Kliku nyní posouváme zase vpřed. Podavač (Zubringer 95, Mehrladeeinrichtung 98, entraîneur) tlačí náboje vzhůru a umožňuje, aby okraj kliky zachytil horní náboj a zasunul jej do nábojní komory. Tyto součástky jsou i u P, Š, Z, L/28, Ht, F. M. 1915, podavač i u vz. 28 a 30. U manlicherovek F. M. 1915 a P zachytne vsunutý zásobník zachycovač[8] (Magazinhalter) a zajišťuje jej před vyskočením; desku podavače zdvíhá u manlicherovek pákovitý zdvihač (Zubringerhebel).

U revolveru posunuje posunovač bubínku (Zylinderhebel; Friml II, 97: zdvihač závěru), byv uveden v pohyb spouští, bubínek o 45°, napínaje zároveň skrze spoušťovou páčku bicí pero. U Z je vrchní plocha závorníku vypracována v zasouvač nábojů. Střední částí spušťadla je přerušovač, který při postavení pojistky na O přeruší spojení mezi spouští a spoušťovou pákou (takový přerušovač je i u P a F. M. 1915). U Š se stlačením vysouvače (Auslösehebel) vysune zařaďovací kotouč ze spojení s osou podavače. Naproti tomu vysouvač osvětlovací pistole vysouvá při otevření hlavně vytahovač.

Hojně je tento typ zastoupen i u ostatních kulometů. Hl má zesilovač tlaku (Rückstossverstärker u Š 7) pro střelbu slepými náboji, napinač zpruhy, posouvač a zachycovač nábojového pásu, stahovač spoušťové páky; Ht zastavovač pístu (Sperrhebel, arrêtoir), napinač zpruhy (Repetierhebel levier ďarmement); F. M. 1915 vsouvač; L/28 vysouvač a opakovač; vz. 28 a 30 na závorníku přenašeč s dvěma zdvihači, nárazný omezovač závěru, zesilovač a napinač nabijedla; 28 nadto podavač a spouštěč synchronisačního spušťadla, 30 bubnový podavač s přidavačem a podavač pásový; vz. 29: parní odvaděč k odvádění páry z chladiče

[40]21. Jsou však i jména na -č, která neoznačují takové aktivní součástky. Přidržovač mauserovek (Ringfeder 98) trvale přidržuje horní objímku (je však samostatnou součástkou, kdežto »přídržka« je jen ohnutý okraj). Tlumič (Feuerdämpfer, Flammendämpfer; cache-flammes; dříve »tl. ohně«) u Š, Z a H je nálevkovitý násadec, našroubovaný na ústí hlavně a rozptylující při ostré střelbě oheň, který by prozradil stanoviště kulometu. Chladič (Wasserjacke, 1919 chladicí válec) u Š. ochlazuje vodní lázní rozpálenou hlaveň. Na nosiči závorníku Z klouže[9] a je jím nesen závorník; nosič synchronisačního vedení je u vz. 28 a 30, u vz. 28 i nosič synchronisačního spušťadla.

Z výstroje patří sem na př. kulometný zaměřovač protiletadlový vz. 32, nacpavač (Stopfholz), užívaný s rovnadlem k plnění nábojových pásů, vyjimač (Mitnehmer) ve vytahovadle nábojnic Š, zdvihač zápalníku (Zündstiftheber) Š.

22. Tato substantiva jsou tvořena od nedokonavých sloves tř. V. 1. a VI. Od sloves třídy IV. jsou odvozena jen právě jmenovaná tři, odlišující se i významem. Kmenové á a í se krátí (nacpavač, odvaděč, podavač, zdvihač, napinač); ou, ježto jde o substantiva nově tvořená, zůstává (posouvač, vsouvač, zasouvač, spouštěč). Mezi »posouvačem« a »posunovačem« není zřetelného rozdílu.

23. Přípona -ák se nevyskytuje ve vlastní terminologii pušky a kulometu, ježto je reservována pro jména jednoduchých nástrojů. Najdeme tedy doklady jen ve výstroji: škrabák Z odklízí zbytky po spáleném prachu z pístové trubice a plynového násadce, pět šroubováků (Schraubenzieher; tourne-vis) tvoří delší rameno speciálního klíče Z, vytěrákem M (Putzstock 95. Stock 98; écouvillon) vyrážejí se nábojnice a odklízejí cizí tělesa z hlavně; u Hl je vytahováček nábojnic (crochet éjecteur). Odchylkou je jen v starší terminologii revolveru vybiják (Entlader), jímž se vybíjí bubínek (dnes bychom řekli »vybiječ«), a obecné držák u podst. vz. 28 a u podstavcového kolu.

24. Z ostatních jmen činitelských se vyskytuje jediné běhounek (Dampfrohrabschlusshülse) u Š (u vz. 29: běhounek parní trubky), což je válec, »běhající« po parní trubce a střídavě zakrývající přítokové otvory.

25. Přípona -dlo byla komisí vyhrazena především pro překlad německého Vorrichtung, Apparat (Sedlák).

Označuje tedy především t. zv. hlavní součástky, jednot[41]livé mechanismy zbraně. M se skládá z hlavně, miřidel, závěru, pouzdra, spušťadla. schránky, pažby a kování.

Miřidla (Visiereinrichtung 98) jsou součástky určené na míření, t. j. muška a hledí. Spušťadlo (Abzug 95, Abzugseinrichtung 98, Abfeuerungsvorrichtung Š) se skládá u M ze spoušťové páky, spouště a spoušťové pružinky; u vz. 28 a 30 je spušťadlo dvojí, ruční a synchronisační (synchronisace u leteckých kulometů umožňuje prostřelování mezi křídly vrtule). Vytahovadlo raketové pistole je tvořeno vytahovačem s jeho opěrníkem, tlačítkem a pružinkou, nabijedlo vz. 28 se skládá z napinače, jeho hřídele a stavítka s hákem a západkou. Řididlo (náměrové a odměrové, Höhen- a Seitenrichtmaschine; 1919 rozsevný přístroj; mécanisme de pointage) je u Š 7/12 souborné jméno pro mířicí zařízení u podstavce. Opěradlo (Schulterstück) Š je samostatná část výzbroje, kdežto ramenní opěra Z je ke kulometu trvale připevněna (před 1928 se slova »opěra« užívalo i u Š).

26. Druhou skupinou jsou jména samostatných částí výstroje. Předměty tak pojmenované zaujímají střed mezi jednoduchými nástroji se jmény na -ák a složitějšími přístroji na -čka. Proti jsou povahy pasivnější. Vytahovadlo nábojnic vz. 22/24 (Patronenhülsenauszieher; tire - douille) vsune se do nábojní komory; potom se opakuje: vytahovač kulometu vyhodí vytahovadlo i s nábojnicí výhozným okénkem. Rovnadlo (Füllbrett) je deska, na níž se vyrovnávají náboje. Držadlo nábojového pásu (Gurtenhalter, v D-XIII-4c z r. 1925 »držátko«) udržuje pás v pevné poloze. Ke kulometu vz. 28 patří elektrické zahřivadlo.

27. Ojediněle značí jména na -dlo i jednotlivé součástky. Ztužovadlo (Zapfenlager 98) M je roubík procházející příčně středem pažby (k vytvoření tohoto jména vedla patrně nemožnost tvaru »ztužka«). Stavěcí svěradlo (Richtklemme) Š přitlačuje zubatku a tím ustaluje kulomet v svislé rovině (»svěrka« je prostší). V závěru vz. 28 a 30 jsou dvě smykadla. Rydlo je nově zavedené jméno pro »podpěrnou patku« (Stützplatte) u zadní nohy podst. Š; u předních nohou se jmenují rydla dále »patka«. Rydlo je obecně užívané slovo, právě tak jako držadlo (Griff 95, Stengel 98) na zadním konci kliky M a vratidlo (Patronentrommel), široké to ozubené kolečko na podavači Š, pojímající náboje.

28. Podstatná jména na -dlo jsou tvořena od nedokonavých sloves třídy IV. (-idlo), V. 1. a (-adlo), V. 1. b (-edlo, vyjma »spušťadlo«) a VI. (-adlo). Odchylkou jsou jen obecná slova rydlo, držadlo (a šidlo). Krátí se kmenové á (vratidlo), í (a] miřidlo, řididlo, zahřivadlo; b] opěradlo, svěra[42]dlo), ý (smykadlo). — Ou v »posouvadlo« se nekrátí jakožto v slově nově tvořeném (krátí se v starších »kružidlo, kusadlo, struhadlo«).

29. Přípona -tko je typická především pro drobné součástky, jimiž zasahujeme do činnosti zbraně a regulujeme ji. Jsou tedy součástky takto pojmenované jen prostředníky činnosti a tím nejvýraznějšími jmény nástrojovými.

Rukou i u automatické zbraně a) řídíme kulomet do potřebného směru, b) stavíme hledí, c) tiskneme spoušť.

a) Kulomet Š nařídíme do žádaného směru řidítkem (Griffstück), opatřeným sklápěcími rukojeťmi (je i u vz. 29 a 30); b) u M, jež má hledí klapkové, staví se klapka, na níž je stupnice a hrana se zářezem, stavítkem (Visierschieber 98; 1921 šoupátko), které je na ní navlečeno a po ní klouže. Stavítko je zabezpečeno stiskátky, jichž stisknutím se stavítko uvolní. — U manlicherovky 95 s hledím rámcovým zdvíhá rámec hledítko (Aufsatzschuber; 1919, 1921 šoupátko hledí) s pojistkou (Aufsatzdrücker, 1919 a 1921 stiskátko); u vz. 90 (hledí klapkové) se »Schuber« jmenuje r. 1919 »posouvátko«. Podobně je stavítko a stiskátko hledí u Š 24 a H, stiskátko hledítka L.[10]

U Z s hledím bubínkovým je stupnice na vnitřním obvodu točítka (Aufsatzrad, molette), jehož otáčením zdvíháme klapku.[11]

c) Střelbu z kulometu Š začínáme stisknutím tlačítka (Züngeldruckplatte, 1919 tlačítko spouště).[12]

Otvor v průhledítku kulometného zaměřovače můžeme zvětšiti nebo zmenšiti (podle toho, máme-li na sobě masku nebo jsme bez masky) zasouváním šoupátka. — U vz. 28 a 30 jsou ještě posouvátko podavačů a zasouvátka k pouzdru.

30. Jiné součástky neprostředkují sice zásahy lidské ruky, ale buď se pohybují nebo pohyb vedou.

Smykátko ke dnu Z uzavírá výhozné okénko; jakmile se však nosič závorníku pohne vpřed, vysune smykátko do přední polohy, čímž je umožněno vyhazování nábojnic. Po ukončení střelby se však zavírá ručně. Šoupátko pístu (Ven-tilkolben) šoupe se spolu s pístem, ale zastavuje se dříve než píst o zarážku; tak se vytlačuje olej drážkou na šoupátku do mazací štěrbiny. Vodítko (Führungsstück) k zpruze hledí [43]Z vede posunutou klapku zpět do původní polohy. Ve vodítku P se pohybuje hlaveň, je v něm při výstřelu svou šikmou lištou pootáčena a potom nárazem ozubu zadržována. Na zpruhové vodítko spušťadla Z je navlečena zpruha k spoušťové páce. Dvě vodítka jsou na můstku posouvače Hl. Zásobník je u L/28 brzděn brzdítkem.

31. Názvy dosud uvedené jsou odvozeny od sloves pohybu: voditi, říditi; tlačiti, stiskati; šoupati, smýkati, točiti; brzditi, staviti. Ojediněle se vyskýtají i slova jinak tvořená.

Hledítko (Aufsatzschuber; 1919 sáňky hledí) u Š je posuvná částka hledí, používaná při střelbě za větru a na pohyblivé cíle. O hledítku u manlicherovky 95 viz § 29b.

Průhledítkem u kulometného zaměřovače pozorujeme kruhovou mušku.

Chranítko ústí a mušky u M atd. (Mündungsschützer, 95, Mündungsschoner 98) patří do výstroje; naproti tomu je chranítko napínacího táhla Z plechový příklop a chranítko převodu (Getriebedeckplatte, 1919 bočnice) ochranný kroužek; na průhledítku kulometného zaměřovače je chranítko pryžové.

Původní význam přípony -tko, význam zdrobněliny k -dlo, uchoval se v jediném slově naší terminologie, držátko (Griff); na př. u Š je držátko výpustného kohoutku a olejové zátky.

32. Podstatná jména na -tko se tvoří od nedokonavých sloves třídy IV. (-ítko: tlačítko, točítko, vodítko) a od sloves V. 1. a (-átko: stiskátko, šoupátko); výjimečně i od sloves třídy III. 2: hledítko, držátko. Kmenové á, í a ý se krátí (chranítko, řidítko, smykátko); ou se nekrátí (šoupátko, za-souvátko, posouvátko).[13]

33. Ostatní jména nástrojová původu slovesného jsou tvořením rozptýlena. Jsou to vesměs slova starší.

Táhlo (Zugstange) je tyč přenášející tažný pohyb (napínací táhlo Z, spoušťové táhlo, Abzugschiene, a táhlo pístu, Kolbenstange, u Š, vratné zpruhy u vz. 28 atd.). Deminutivum tahélko nacházíme u plničky článkových pásů.

Obrtlík (deminutivum k »*obrtel«, a to k »vrtěti«) u Š (Pivotzapfen; Ht Drehzapfen; pivot) spojuje kulomet s podstavcem.

Poutko (zdrobnělé k »pouto«, a to ke »pnouti«) nasazuje se volně do otvoru a spojuje řemen u M (Riemenbügel 95, Riembügel 98), řetízek u víčka plnicího otvoru Š (Ösering).

[44]34. Z podstatných jmen slovesných (-ní, ev. -ti) patří sem některá konkretisovaná.

Nejvíce se užívá slova vybrání (Ausnehmung; dégagement; 95/1919 i prohlub[en]ina; vybrání je zpravidla široké a mělké vyhloubení, kterým se má udělat místo pro jinou součástku (může býti sice jejím lůžkem, ale součástka v něm nebývá upevněna). Tak je u Z v hlavni vybrání pro vytaho-vač, v pouzdru závěru vybrání pro napínací táhlo. Vybrání někdy zachycuje (rybinovité vybrání na zádržce M zachycuje pero zádržky), jindy umožňuje uchopení nebo přístup (na hlavňové spojce Z, v nábojišti M), nebo konečně má se jím tělesu ulehčit (podélné vybrání v nosiči závorníku a v závorníku Z; 1921 zlehčovací, d’allègement). — Podle tvaru může býti vybrání podélné, obdélníčkovité, čtvercové, rybinovité (schwalbenschweifartig; v. § 59) atp., hrany může míti zaoblené nebo skosené.

Opakem vybrání je zesílení (Verstärkung) válcovitého tělesa (hlavně, kliky M; pístu, pístové trubice, úderníku Z).

35. Vedle těchto dvou důležitých jmen, znamenajících změnu profilu, je několik jmen významově rozptýlených:

a) Roubení ohraničuje lůžko na přední čelní ploše kliky M; těsnění (Dichtung; 1919 a 1920 i ucpání) zajišťuje neprostupnost pro vodu (těsnění parní komory, parní trubky, vodního víčka, výfukového kužele a válce pístu u Š).

b) Kolektivní význam mají: kování (Garnitur 95, Beschlag 98; 95/1919 souprava), což značí souhrn kovových, povrchových, hlavně spojujících součástek u pušky; a zařízení na označení hlavních částí u Hl (podávací, uzavírací, zapalovací, vytahovací; mécanisme, Mechanismus).

(Ostatek příště)


[1] Tato jednota přestává ovšem hned na hranicích vojenské kázně. Celá naše armáda užívá od r. 1927 jednotného názvosloví kulometu vz. 26, ale tovární inženýr ještě r. 1932 setrvává při původní terminologii tovární, komisí pozměněné. Ač bylo komisí hned r. 1926 zavedeno z dobrých důvodů: tlumič, vytahovač, vyhazovač, přerušovač, poučuje tovární inženýr v Technickém slovníku VII, 349 veřejnost, že se ony součástky jmenují: tlumidlo ohně, vytahovadlo dutinek, vyhazovadlo dutinek (vojáci znají jen nábojnice), přerušovák; mluví o zpružině, matce, opěrce, tyčce tam, kde oficiální terminologie zná jen zpruhu, matici, opěru, tyčinku. Stejně je to s poučením o Mauserově pušce tamtéž VIII, 223. Od první terminologie mauserovky z r. 1921 se říká: vyhazovač, přidržovač, podavač — spušťadlo, ztužovadlo — kování — vývrt, záchyt bodáku — uzávěra — úderníková zpruha, pero podavače, ale v TS. se užívá zcela odchylně jmen: vyhazovadlo, přidržovadlo, podavadlo — spoušťový mechanismus, připevňovací kolík — armatura — vrtání, nosník bajonetu — závěr kliky — úderníková zpružina, zpružina podavače.

[2] V nejbližší době vyjde vojenský slovník francouzsko-český.

[3] »Zahn des Aufsatzdrückers« 95 je 1919 a 1921 »zub«, 1923 »ozub«; podobně »Nase des Drückers« 98.

[4] Kammerwarze 98 — uzamykací ozub kliky M atd.

[5] Abzugstollen — spoušťový ozub 95/1919; Haltestollen — ozub zádržky 98/1921.

[6] Schraubenbolzen 90 — závitový dřík; Abzugsstift, Zubringerstift — dřík spoušťový, podavačový, 1919 »nýt«.

[7] U raketové pistole je to podle tvaru »bicí zpruha«; u manlicherovky se Schlagfeder jmenuje »úderníková zpruha«.

[8] U P zván dříve i přidržovač (v textu D-XIII-2a, kdežto na obrázku už »zachycovač«); to však kolidovalo s jménem přidržovače pušek, což znamená něco zcela jiného.

[9] Je tedy aktivnější než prostý nosník, který trvale něco nese.

[10] Stavítko se vyskytuje i u nabijedla, rukojeti ramenního opěradla a bubnového podavače vz. 30 a u opěradla Š 24; stiskátko u zachycovače 95, u opěradla Š 24, u rukojeti 30 a u pojistky raketové pistole.

[11] U podst. v. 28 má točítko náměrové a odměrové řididlo.

[12] Tlakem do důlku tlačítka u raketové pistole posuneme vytahovač dozadu a uvolníme tak hlaveň; dále je tlačítko na záklapce opěradla Š, na zpruze opěradla H, na přenašeči vz. 28 a 30.

[13] Krátívá se jen u starších podstatných jmen, jako je kružítko, stupátko, kukátko, sluchátko — ale naslouchátko.

Naše řeč, ročník 20 (1936), číslo 2-3, s. 25-44

Předchozí Špíže

Následující Jiří Haller: Poznámky k Příručnímu slovníku jazyka českého

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1