Poznámky k Příručnímu slovníku jazyka českého
Jiří Haller
[Články]
-
Podáváme další poznámky ke změnám a novotám, které v jazykovou praxi uvádí Příruční slovník jazyka českého, vydávaný III. třídou České akademie věd a umění. Pro pohodlí čtenářů zachováváme i dále abecední pořádek slovníku.
U italského jména Bologna uvádí PS. gen. příponu -oně; podle toho lze tedy psát do Boloně, k Boloni (m. Bologně, Bologni) atd. Také příd. jméno zní boloňský (m. bolognský). Místo hybridního útvaru bolševismus doporučuje PS. správnější výraz bolševictví. Familiární výraz bonbo lze psáti též podle výslovnosti bombo; slovo bonbon však tohoto druhotvaru nemá, a to platí i o odvozeninách bonbónek, bonboniéra a j. Chemický název bor (vyslovovaný bór) a od něho odvozené příd. jméno borový píše PS. nyní s krátkým o. K francouzskému jménu Bordeaux je příd. jméno zpravidla bordeauxský, zřídka bordóský. Označení tmavě červené barvy bordó se píše pravopisem českým. Za nesprávné se pokládají výrazy bornýrovanost a bornýrovaný m. omezenost, hloupost, omezený, hloupý. Vedle tvaru Bosňan »obyvatel Bosny« se v stejném významu přijímá i tvar Bosňák. U slova bouillon je uveden jen francouzský způsob psaní; znění bujon, který podle výslovnosti připouštěla Pravidla čes. pravopisu, PS. neuvádí. Slovo boxer a jeho odvozeniny boxersky, boxerský píše PS. s krátkým e. Citoslovce bože! má v hesle malé b; tak je třeba psáti i ve větné souvislosti.
Dvojí kvantita se dovoluje u slova bráč, brač »viola«, ale odvozené jméno bračista »hráč na violu« se píše jen s krátkým a. Slovo brahma »u Indů zbožnost, bohoslovné přemýšlení, podstata všehomíra« je rodu středního a v 2. pádě má tvar brahmanu. Vlastní jméno indického božstva Brahma je ovšem rodu mužského a má gen. sg. Brahmana nebo Brahmy. Člen kněžské kasty v Indii se jmenuje brahman, méně správně brahmin nebo brahmín. U jména brambor se rozlišuje jednak botanický název brambor (gen. bramboru) pro lilkovitou rostlinu Solanum tuberosum, jednak název hlízy této rostliny, a ten zní buď brambor, bramboru nebo brambora, brambory. Podobně je tomu i u zdrob[106]něliny brambůrek, brambůrku a brambůrka, brambůrky. U jména brána se uvádí v 7. pádu jedn. č. tvar branou i tvar bránou, v množ. č. je však gen. jen bran, dat. branám, lok. branách, instr. branami. Stejnou kvantitu má pomnožné jméno brány (bran, branám, branách, branami). Sloveso brániti ve významu »hájiti, ochraňovati« má zpravidla vazbu akusativní (někoho, něco), zřídka genitivní (někoho, něčeho); příčina obrany se vyjadřuje předložkovými spojeními od čeho, před čím, proti čemu, na př. brániti zemi od náhlého přepadení, brániti prsa před úrazem, brániti koho proti pomluvám atd. Ve významu »překážeti, odporovati, zdržovati, nedovolovati má brániti vazbu dativní: brániti komu, čemu, komu v čem (řidčeji komu co), na př. nebrániti slzám, stud jí bránil učiniti co, nebudu ti v ničem bránit, brániti komu přístup k čemu a pod. Následuje-li po slovese brániti věta se spojkou aby, bývá v ní pravidlem sloveso záporné, méně správně sloveso kladné, na př. bránil mu, aby se nevydával v nebezpečí (méně správně: aby se vydával v nebezpečí). Normalisován je v PS. i pravopis slova brankář (»hráč v brance«), jež dosud naši sportovní zpravodajové psali s -ář i -ař podle toho, jak je to právě napadlo. S dlouhým á se píše i příd. jméno brankářský. Slovo francouzského původu branže »odvětví, obor« a pod. píše PS. se ž. Pravidla tu zachovávala pravopis podle původní výslovnosti (franc. branche) a psala branše. Se ž se píše nyní toto slovo i tehdy, když znamená (v řeči lidové) druh vojska nebo když se jím myslí »čeládka, špatná cháska, banda«, na př. Co se světem toulá, to je jedna branže. (Kosmák.)
Naše řeč, ročník 20 (1936), číslo 4-5, s. 105-106
Předchozí Josef Beneš: Hříčky se slovy, zvláště cizími
Následující František Cuřín: O přechylovací příponě -ova, -ová
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1