Časopis Naše řeč
en cz

Naše úřední čeština

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Naše úřední čeština, časopis věnovaný očistě a tříbení úřední češtiny na čsl. železnicích, o jehož založení a obsahu jsme podávali zprávu v min. ročníku na str. 85 a 184, zanikla 21. seš. I. ročníku, protože obětovný redaktor, který byl zároveň administrátorem, expeditorem i nakladatelem tohoto časopisu, na všechnu práci svými hmotnými i fysickými silami nestačil. [89]Ale k chvále českého úřednictva můžeme oznámiti, že svému jazykovému časopisu nedalo zaniknouti na dlouho. Počátkem roku 1923 začala Naše úřední čeština vycházeti znova; jejího vydávání se ujalo vydavatelské družstvo českých úředníků železničních, jeho program se rozšířil na úřední češtinu vůbec a do redakce přibráni také zástupci úřadů finančních (A. Geissler), poštovních (Jiří Karásek a Václav Schwab, píšící pod pseudonymem Pavel List) a vojenských (Ant. Opravil). Praktický ráz původního časopisu zůstal zachován: úřední věstníky, vyhlášky, dekrety, oznámení a jiné spisy poskytují přispěvatelům nevyčerpatelnou zásobu materiálu, na němž ukazují nečeskost, ledabylost a neumělost naší úřední češtiny a učí vyjadřovati se správně. Z rozšířeného programu časopisu je viděti, že úřední čeština trpí ve všech oborech týmiž neduhy a chybami, a většinou velmi zatvrzelými. Stále ještě žijí v úředních spisech rozliční diluviální nezmarové, o jejichž existenci jsme už pochybovali, jako potažmo, potažitě, vztažmo, dotyčný, odvislý od čeho, konečnoplatný, ohledně, u připojení, knihování a p., ba z hlubin úředních kalamářů (zvl. poštovních) vylézají stále nové a nové nestvůry děsící i ve snách ubohé filology, jako naříkání vlaku (Zugsansage), brakoví (odložené věci, starý papír), neskladí (Sperrgut), hmotiny (materiál), rozliční hadi (v klubkách i rozvinutí), jako »byt pro k tamnějšímu úřadu přesazeného dělníka«, »vůz na před tím uzavřené výhybce prázdný vykolejoval«, »povoleno bylo zavedení řízení pro upravení knihy pozemkové pro katastrální obec Pesvice, aby doplněna byla sloučením dílce pozemkové parcely č. kat. 574 cesta v obci katastrální Pesvice, v okresu soudu jirkovského ležící, jenž dosavad v knize pozemkové zapsán nebyl, s pozemkem č. kat. 124 role tamže« atd. Ještě roztodivnější květy přináší Naše úřední čeština z menších úřadů, které se za příkladem úřadů vyšších nutí mermomocí do úředního slohu a improvisují úřední projevy, v jejichž pravdivost bychom ani nevěřili, kdybychom je v tomto časopise nečtli černé na bílém. Tak se dovídáme, že se jeví u obecenstva velký chtíč po řemenech u oken, že se na té a té trati připouštějí lokomotivy, že v té a v té stanici schází zařízení na močení (t. j. záchodek), že hradlový přístroj čistí zevnitř návěštní mistr a povrchně staniční zřízenec (k tomu ještě podotýkáme, že zevnitř není uvnitř, z vnitřní strany, nýbrž vně, zevně, tedy totéž co »povrchně«), že ředitelství K. zavádí mazací knížky (Schmierbuch), co se má dělati, když napadne sníh podle instrukce číslo to a to atd. Kterási výtopna hlásila, že lokomotivy se silně pářily, a když byl úředník upozorněn, že to sloveso není zvratné, napsal příště, že znovu nadmíru pařily atd.

Jak je viděti už jen z těch dvou sešitů dosud vydaných, bude míti Naše úřední čeština mnoho práce, než se jí podaří vykořeniti ty rozličné zlozvyky úředního vyjadřování a než naučí naše úřady a úředníky vyjadřovati se po lidsku, t. j. srozumitelně, a po česku, t. j. správně. Zájem, který úřednictvo samo projevilo o tento svůj časopis, i ideální zanícení jeho vydavatelů [90]i redaktorů jsou zajisté zárukou, že tento Sisyfův balvan dovalí přece jednou k cíli. Jen na jednu věc bychom rádi upozornili. »Naše úřední čeština« dovolává se na nejednom místě »Naší řeči« a dokládá se jejím míněním; přijme tedy zajisté dobře i tuto dobře míněnou radu, kterou si ostatně už dala sama. Na str. 18 napsal jeden z redaktorů, p. Boh. Houska, v posledním přikázání svého Desatera čes. slohu úředního, že nepřítelem jazykové očisty jsou nejen úředničtí velmoži a umíněnci, kteří myslí, že poučení nepotřebují, nýbrž i »přemrštění brusiči.« Zajisté, zvláště rozumí-li se přemrštěným broušením svévolné a na pouhých osobních nápadech založené opravování jazyka, které se poctivým rozborem rozplyne v niveč. Historie našich brusů, oprávců, rádců atd. ukazuje, že péči o jazyk nic tak neublížilo jako diletantské brusičství, které podrylo důvěru k opravám vůbec.

Proto nebude nám zajisté redakce »Naší úřední češtiny« míti za zlé, upozorníme-li ji hned v počátcích, aby nevypisovala ze starých brusů výstrahy před chybami, o nichž bylo prokázáno, že byly prohlášeny za chyby jen od oka, a zvláště aby sama podobné brusičské výklady neimprovisovala. Takových oprav obojího způsobu je v prvních dvou sešitech několik. Tak se varuje (str. 7) před užíváním slov výminka, výminečný ve smyslu »výjimka, výjimečný«, ačkoli bylo v N. Ř. několikrát (I, 100; III, 187) vysvětleno, že slovo »výminka« je v tom významu správné a dokonce starší než »výjimka«. Za nespr. se prohlašuje (7) »mezi jízdou«, ač předl. mezi bývá tu v určitých případech (vyložených v N. Ř. IV, 308) zcela na místě. Místo »schodek povstal« učí N. Ú. Č. (14, 21) psáti »vzešel, vznikl«, ač »povstati« je spr. i v tomto významu (v. N. Ř. IV, 217, 228; srov. i pol. powstać). Stejným neprávem se vytýká (20) nesprávnost výrazu »lhůty dodržovati« (m. zachovávati), jak bylo vyloženo v N. Ř. II, 165. Že není germanismem (23) číslovka jeden ve větě »jedním z nejdůležitějších oborů pošt. služby je služba špediční«, bylo vysvětleno zevrubným článkem N. Ř. II, 4 n. Že není nespr. bych m. abych, jak to opakuje N. Ú. Č. (25) po některém »přemrštěném brusiči«, vyložila N. Ř. VI, 221. Před násilným a nepřirozeným vynecháváním »co« ve výrazech »co nejlepší, co nejméně« a p., proti nimž s jazykového stanoviště nelze pranic namítati a které N. Ú. Č. (24) přes to má za nespr., varovala N. Ř. rovněž zvláštním článkem již III, 161. Někde si N. Ú. Č. zabrousila na vlastní vrub, ale, jak to bývá v takových případech, jen od oka a bez důvodů. Tak vytýká za nespr. (21) výraz »za rok 1921 jeví se schodek« (stačí prý jest); ale na slovese »jeviti se« není nic nespr., a chce-li někdo říci, že se schodek jeví (perf. že se objevil), nemůže mu v tom nikdo brániti. Místo »přesně dodržovati předpisy« má prý se říkati (21) »určitě, právě, správně«; ale »přesně« je správné slovo a zde dokonce vhodnější než »určitě, správně«, neboť »přesně« je totéž slovo co »přísně« (přísně zachovávati = tvrdě, neoblomně, rigorosně). »Výplata konaná prostřednictvím šekového úřadu« je prý výraz nespr. m. »výplata šekovým úřadem« (24); ale »prostřednictvím« je dobrý a starý výraz [91](v. Jungm.) a nutný tam, kde jde o význam »skrze« (jako asi zde), na př. úřednické platy se vyplácejí hlavní zemskou pokl. prostřednictvím (= skrze) šek. úřadu. O domnělé nesprávnosti výrazu »během« píšeme na jiném místě. O datování se vykládá (10), že se správně píše: »9. prosince« nebo po stáru »30. dne měsíce března«, ale nespr. »dne 9. prosince« (= den 9. Dezemb.). Autor této poznámky se dokládá Březanem, který píše vždy buď »15. Augusti« anebo »30. dne měsíce března«, ale nikdy ani on ani jiní spisovatelé té doby »dne 30. března«. Stačí prý také se podívati do kteréhokoli staršího dobrého spisovatele doby křísitelské, na př. do Palackého, a všude prý čteme číslovku před slovem »den« a nikdy za ním. Je pravda, že se v stol. 17. datuje obyčejně způsobem Březanovým (dříve byl způsob jiný), ale vyskytuje se i způsob dnešní (je to věc zvyku a se stanoviště jazykového jedno), na př. dne šestnáctého měsíce prvního (svěcení chrámu) dokonali (Kral., 2. Par. 29, 17); dne 4. Julii (Dvorský, Máteř a dc. Zuz. Černínové 72). Od 18. stol. se pak tento způsob (vedle kratšího »9. prosince«) ustaluje. Kdyby si byl autor poz. otevřel skutečně korespondenci některého staršího dobrého spisovatele doby křísitelské, na př. Jungmannovu s Markem (ČČM. 1881, 1882), Palackého s otcem, se Šafaříkem, Čelakovského s přáteli atd., byl by se o tom očitě přesvědčil. Palacký pak v Dějinách píše buď krátce »30. ledna«, častěji »dne 30. ledna«, ale snad nikdy »30. dne m. ledna«, t. j. s číslovkou před slovem »den«, jak tvrdí autor poznámky v N. Ú. Č. Chce-li psáti »30. března«, je to jeho právo; ale proto nemá ještě právo prohlašovati dnešní způsob datování za nesprávný.

To jsme pokládali za povinnost připomenouti Naší úřední češtině z upřímného zájmu o její působení a o věc samou. Před každým odsouzením je třeba o vině se přesvědčiti, nemá-li se ze soudce státi naopak provinilec. A to platí i o jazyce. »Naše řeč« neodmítla nikdy svého přispění v otázkách jazykové správnosti a neodepřela by ovšem své rady ani časopisu, který je jí přece svým programem tak blízek.

Naše řeč, ročník 7 (1923), číslo 3, s. 88-91

Předchozí O—er.: Z našich časopisů

Následující Oběžník předsednictví zem. správního výboru

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1