Módní a moderní

[Hovorna]

(pdf)

-

(L. K. V.) Módní je to, co je právě v oblibě, v módě; slova moderní se užívá jednak jako opaku slova starověký (na př. jazyky moderní proti jazykům staroklasickým), jednak jako výrazu označujícího zjevy a výtvory doby současné, zvláště takové, v nichž se projevuje i duch současnosti. Módní spisovatel je autor, kterého buď líbivost nebo reklama dovedla učiniti na čas velmi oblíbeným a čteným, třeba básnická hodnota jeho díla připomínala vzory dávno odbyté a vkus dávno zapadlý; spisovatel moderní je však autor, v jehož dílech docházejí výrazu názory nové doby, který řeší problémy současné společnosti, a to formou, v níž vyvrcholuje zároveň vývoj dob předchozích. Moderní autor je Machar, Březina atd., módní autoři se střídají podle nahodilého rozmaru doby i také podle různých vrstev společenských. Knihkupecký trh je nejlepším ukazatelem této módy; dnes je to Jack London, před nedávnem to byl Čirikov, Lemonnier, v některých vrstvách je módním autorem Hais-Týnecký, v jiných Q. M. Vyskočil. I moderní autor se může státi módním, ale naopak módní autor může býti načisto nemoderní. Tak je tomu i v jiných případech; slova nádraží, záložna, rychlík a pod. jsou slova moderní: v starém jazyce jich nebylo, nýbrž vytvořila si je teprve z potřeby doba naše; slova vezdy, nazvíce a pod. jsou slova domněle stará (ve skutečnosti nesprávná), ale stala se v jisté době a v jisté společnosti slovy velmi oblíbenými, módními. Důvod modernosti je známý a v určité době trvalý; důvod módnosti je zpravidla nahodilý a prchavý. Jest ovšem pravda, že se obě slova v denní jazykové praksi někdy zaměňují, protože se cítí, že v slově moderní je víc než v slově módní; proto naše dámy rády říkají, že ta neb ona fasona (klobouku, šatu, šperku a p.) už není moderní, ač tu zpravidla běží o věci, které už nejsou v módě, [217]které vyšly z módy a na nichž moderního není nic. — Lze říci »z duše mu přeji« i »z té duše mu přeji«; způsob druhý je srdečnější, vroucnější. Že se zájmena »ten« užívá v tomto citovém zabarvení, bylo vyloženo v N. Ř. I, 289. — Slovo rozšafný je doloženo v češtině od 15. stol. — Kol (ve významu kolem, okolo) je slovo, které přešlo do novočeského jazyka knižního, zvl. básnického, z rukopisných padělků; v starším jazyce ho nebylo a také živý jazyk ho nezná. Nechcete-li psáti »kolem města«, poněvadž se tu stýkají dvě stejné souhlásky (m), lze psáti »okolo města«, ačkoliv živý jazyk se styku dvou stejných souhlásek nebrání a brániti ovšem nemůže. Proto i »kolem města« bude vždy lepší než papírové »kol«. — Vzniknouti i povstati jsou slova stejně dobrá; významový základ obou sloves je v podstatě týž, neboť i vzniknouti znamená původně »pohyb vzhůru«. — Považovati někoho za něco (vedle výrazu »pokládati někoho za něco«) je rčení, které lze doložiti teprve z nové češtiny; zdá se, že od vlivu něm. betrachten není zcela čisto. — Česko-slovenský měli bychom sice podle výkladu v N. Ř. II, 280 psáti česko-slovenský, ale poněvadž psaní »československý« zapustilo již příliš hluboko kořeny, byla v N. Ř. IV. 41 připuštěna možnost, psáti toto slovo i tímto způsobem. — Na zdar píšeme jako dvě slova. — Slovesa sněžiti užíváme obyčejně bez zvratného zájmena.

Naše řeč, ročník 4 (1920), číslo 6-7, s. 216-217

Předchozí Mátoha atd.

Následující Na slupi, u kostela