Časopis Naše řeč
en cz

Názory respondentů v dotazníku na psaní velkých písmen

Ivana Svobodová

[Články]

(pdf)

Respondent opinions in a capitalization questonnaire

The paper analyzes and evaluates the responses from a sociolinguistic survey concerning capitalization in Czech. Approximately 4,100 participants utilized the opportunity to express their opinions on this matter. The expressed views varied greatly. They were often contradictory and concerned not only capitalization, but also other spelling issues or language issues in general. The paper devotes special attention to opinions on particular types of names. Most often, the participants expressed their views on geographical names, especially public places in cities. Other frequently mentioned types were company names, names of authorities and the titles of document or literary work.

Key words: attitude, capital letter, codification, opinion, orthography, respondent, The Rules of Czech Orthography
Klíčová slova: postoj, velké písmeno, kodifikace, názor, pravopis, respondent, Pravidla českého pravopisu

[1]1 Úvod

Tento článek navazuje na předchozí text, jenž se zabýval statistickým vyhodnocením dotazníku na psaní velkých písmen v češtině. Jak v něm bylo naznačeno, otázky 12 a 13 byly polouzavřené a poslední, 14., dala respondentům možnost k vyjádření názorů k této pravopisné problematice. U elektronické verze dotazníku neznali respondenti jeho strukturu, zejména počet ani znění otázek. Až do otázky 11 museli zatrhnout některou z nabízených odpovědí, aby mohli přejít k otázce další, a neměli možnost jakéhokoli komentáře. Zlom nastal u otázky 12, u níž jim bylo nabídnuto navrhnout změny, a podobné to bylo i u otázky následující. Neznalost uspořádání dotazníku patrně vedla k tomu, že některé z názorů, jež by patřily až do otázky 14, se objevily již v předchozích, tedy že sice pisatelé signalizovali změnu, ale připojený text se otázek 13 a 14 vůbec netýkal. Proto se nelze spolehnout pouze na číselná data, která ukazují, že u otázky 12 si změnu přeje 391 respondentů a u následující 397 (dokonce jeden respondent zaškrtl, že je pro změnu, a napsal: nic[2]).

[18]Cílem tohoto příspěvku je rozbor a vyhodnocení jednotlivých slovních komentářů, jichž bylo cca 4 100[3]. Zaměřím se především na ty, jež se věnovaly jednotlivým typům vlastních jmen a konkrétním pojmenováním.

2 Obecná charakteristika slovních projevů

Naprostá většina respondentů se vyjadřovala věcně, volili stylově neutrální výrazy, a to přesto, že vznášeli výhrady.[4] Těch, kteří se nezdrželi ve svých projevech výrazů expresivních, a dokonce depreciativních, ba též vulgarismů, byl opravdu zlomek. Ne všichni však užili náležitou terminologii nebo přesné, výstižné formulace, např. Čeština je složitá, jsem pro zjednodušení. Ne však u velkých písmen, kde je gramatika dost logická a odvoditelná. – Čím jednodušší, tím lepší, takže bych navrhovala např. pravidlo, že se všude píše velké písmeno jen u prvního slova názvu (bráno do důsledku: bylo by nutné psát např. Spojené království velké británie a severního irska). Jen ojediněle se vyskytli tací, kteří nedokázali své názory stylizovat tak, aby byly zcela srozumitelné, a hlavně z nich bylo patrné, co jimi chtěli sdělit. Někteří např. pouze napsali dvojice jako vánoce Vánoce, s tebou s Tebou; z dalších vybírám: VP by se měla psát pouze pojmenování. – Zachování stavu, který je dosud: mnohdy pro studenty nepřehledné, nutnost pamatovat si výjimky a ve cvičeních, kde dopisují po sobě jen velká písmena, to vzdávají… – Nebyl výsledek dotazu na kavárna u hrnečku. Z dotazníku není poznat, zda je slovo kavárna ve svém jméně, či ne.

Nejednou se také prokázalo, že ne všichni znají současnou kodifikaci psaní velkých písmen (VP);[5] trestuhodné je to především u učitelů češtiny, a to na všech stupních, viz např. Sjednotit psaní národnostních skupin, např. afričan × Etiopan. – Minulý týden jsem řešila se svými studenty psaní pojmenování DŮM U DVOU SLUNCŮ. Je slovo dům součástí názvu? Pak by bylo Dům u dvou slunců? Nebo píšeme dům U Dvou slunců? Či Dům U Dvou slunců? Konečně už by se mělo vyjasnit, zda se píše Jihlavsko, nebo jihlavsko. Učím český jazyk již řadu let, ale musím – ke své hanbě – přiznat, že se po zavedení nových pravidel v psaní velkých [19]písmen obtížně orientuji. Např. při diktování nelze z uvedené věty odhadnout, o jakou variantu se jedná (k poslední větě lze pouze doplnit sic!).[6]

Rozhodně nelze považovat za překvapivé, že se respondenti ve svých stanoviskách rozcházeli (tak tomu bylo, je a bude a není to pouze výsada názorů týkajících se češtiny, ale i názorů na všechny jevy z neexaktních oblastí), viz např. Jsem pro psaní variant. × Jen ne žádné dublety. Neudivuje ani, že při kritice volili hodnotící výrazy nelíbí se mi, není hezké, je nelogické (aniž by uvedli proč), příšerné, odmítám psaní…, to snad nemyslíte vážně, to jste si dělali legraci.

Výhodou elektronického dotazníku je to, že dotazovaní mají neomezený čas i prostor k slovnímu vyjádření. Někteří toho využili mírou vrchovatou, a proto jsme mohli zaznamenat i velmi rozsáhlé projevy. Jiní byli naopak velmi strozí: Nic neměnit!! Hlavně ne zas dublety!

Za zmínku stojí i (nejedno) doporučení, aby se o psaní velkých písmen (zejména, pokud by se způsob psaní změnil), ale i o dalších (nejen) pravopisných jevech a o češtině vůbec více psalo/mluvilo v médiích.

Vedle názorů na psaní velkých písmen respondenti sdělovali své postoje i k dotazníku, k práci lingvistů, k Ústavu pro jazyk český, k Pravidlům českého pravopisu z r. 1993, k Internetové jazykové příručce, k dalším pravopisným jevům, někdy i k jevům jiným, zvláště gramatickým, k současnému stavu češtiny i k jazykové výchově.[7]

3 Obecné názory na psaní velkých písmen

Sem zahrnuji ty, jejichž autoři (1) konstatovali, že s platnými zásadami souhlasí, a to bezvýhradně, (2) navrhovali zjednodušení, popř. odstranění výjimek, aniž však uvedli konkrétní pojmenování, u nichž by měly být odstraněny, a (3) požadovali ponechat pisatelům v psaní velkých písmen volnost.

3.1 Souhlas s platnými pravidly

Ti, kteří odmítali jakoukoli změnu (pokud pouze stručně nevyzývali: Nic neměnit. Žádné změny.), argumentovali především tím, že (1) zásady psaní VP v Pravidlech českého pravopisu (PČP) jsou logické, smysluplné, vyhovující, jasné, zřetelné, vhodné, nekomplikované, osvědčené, dostačující, srozumitelné, zapamatovatelné, naučitelné, [20]mající řád; (2) změny budou ústupkem nevzdělaným, hloupým lidem (dokonce bylo uvedeno i lůze), lidem, kteří jsou líní nahlédnout do PČP a vyhledat v nich poučení o tom, jak se daný výraz má psát;[8] (3) změny PČP jsou příliš časté. Viz např. tyto reakce: Současná PČP považuji za vhodná, jen si je musíme občas připomenout. Domnívám se, že současná pravidla pro psaní velkých písmen jsou dostačující. Pokud někdo má mezery ve vzdělání, tak ať si je doplní – tak jako já teď:). Nemyslím si, že by se na PČP mělo něco měnit. Není to potřeba. Pokud někdo píše špatně velká písmena, měl by se je naučit psát správně, nebo se smířit s tím, že je píše špatně. Myslím, že pravidla jsou nastavena správně a dobře, není důvod je měnit. Jsem ročník narození 1983 a myslím, že od mé povinné školní docházky k pár změnám již došlo. Nepovažuji to za rozumné. Přimlouvám se za ustálení pravidel. Nejsem tak stará (43), ale pravidla za tu dobu, co „používám“ češtinu, se na můj vkus často mění.[9]

3.2 Doporučení zásady zjednodušit, odstranit výjimky

Zjednodušení by podle respondentů mělo spočívat (1) v psaní velkých písmen u všech plnovýznamových slov, (2) v psaní VP pouze u substantiv, často s odkazem na němčinu, (3) v odstranění výjimek (jak už bylo výše řečeno, bez uvedení konkrétního pojmenování), viz např. Zjednodušit, zjednodušit!!! Hlavně to zjednodušit, ale aby to bylo zcela logické. Jsem pro co nejmenší počet výjimek z daných pravidel. Psát všechna subst. s VP jako v němčině. Co nejméně odchylek, co nejjednodušeji, neboť dnešní děti nemají trpělivost ani psát celé věty, natož se učit složitá pravidla.

3.3 Liberalizace psaní velkých písmen

Vyjádření o tom, že není třeba striktní kodifikace, že by měla být větší kodifikační tolerance, že PČP by neměla preskribovat, ale deskribovat, byla – vzhledem k počtu všech slovních vyjádření – zcela ojedinělá. Jejich autoři mj. argumentovali tím, že zvolený způsob psaní nehraje, co se týče obsahové stránky, žádnou roli, tj. význam zůstane stejný bez ohledu na to, zda pisatel zvolí to či ono písmeno, nebo že by podle psaní VP neměla být souzena kvalita psaného projevu. K tomu je možno poznamenat, že to neplatí pouze o psaní VP, ale i o mnohých dalších pravopisných jevech. Z těch nemnoha názorů viz např.: Není třeba striktní kodifikace, [21]ale jen rámcová doporučení, hl. žákům by se měla dát volnost. Jsem pro větší toleranci v psaní velkých písmen, není to nic, čím by se zlepšila či zhoršila jazyková kultura. Pravidla by nemusela být vždy tak rigidní.

S názory na větší liberalizaci jsme se setkali i u konkrétních pojmenování (viz dále).

4 Názory vztahujícíse k otázce 12

Naprostá většina respondentů vycházela z této otázky (v ní se měli rozhodnout, zda jsou (a) pro zachování současné kodifikace, např. Severní ledový oceán, Spojené státy americké, most Legií, Bylo nás pět, (b) pro psaní VP u všech výrazů, např. Severní Ledový Oceán, Spojené Státy Americké, Most Legií, Bylo Nás Pět, (c) pro psaní malého písmena (MP) jen u výrazu označujícího druh pojmenovávané skutečnosti, např. Severní Ledový oceán, Spojené státy Americké, most Legií, Bylo Nás Pět, nebo (d) pro jinou změnu – podrobněji viz předchozí článek) a navrhovala změny s ní související. Vyjdeme-li z četnosti, největší část nesouhlasila s podobou most Legií (někteří uváděli jiný most nebo náměstí). Už se však neshodli, zda psát Most legií, nebo Most Legií, občas byly navrženy dublety.

Druhá nejpočetnější skupina měla výhrady k psaní dvojice Kutnohorský dekret Dekret kutnohorský a chtěla u obou psát VP pouze u adjektiva, nebo připustit i podobu Dekret Kutnohorský. Ke změně psát dekret Kutnohorský bych v zásadě neměla žádné výhrady, zejména proto, že (a) v PČP musí pisatel v úvodní části vyhledávat, u kterých pojmenování při inverzním slovosledu zůstává VP u prvního výrazu a u kterých ne, (b) že obrácený slovosled u názvů jako Republika česká, Neděle květná je silně na ústupu, a to i přesto, že by byl vzhledem k aktuálnímu větnému členění oprávněný. Tato změna by se však týkala i názvů univerzit a fakult (univerzita Karlova, fakulta Strojní ČVUT); nedovedu si přestavit, že by pisatelé přistoupili na psaní univerzita Karlova.

Třetí navrhovala změnu v psaní názvů států, konkrétně u spojení Česká republika a Spojené státy americké. Zatímco u prvního pojmenování byli všichni zajedno, tj. psát Česká Republika, u druhého se vedle podoby Spojené Státy Americké objevovala i podoba Spojené státy Americké, jednou dokonce spojené státy Americké. Čtvrtá, třebaže byla pro variantu b) nebo c), tzn. pro změny zcela zásadní, odmítla psaní Bylo Nás Pět.

Ostatní (ojedinělé) návrhy se týkaly pojmenování, o kterých v této otázce nebyla vůbec zmínka (hotel Pyramida, 12. všesokolský slet, Vánoce atp.).

5 Názory vztahujícíse k otázce 13

Ze statistického šetření vyplývá, že dotazovaní nejsou nakloněni tomu, aby se ve specifických případech užilo VP. Jedinou výjimkou byl bod b), tj. užít VP pro signalizaci, že jde o jeden, konkrétní a určitý jev, např. Zároveň se založením Účtu [22]v naší Bance získal Klient další výhody (o tom viz dále). Nejednou zaznělo, že pro tyto případy má čeština jiné prostředky, zejména typografické: podtržení, tučné písmo, uvozovky, verzálky – s tím je třeba souhlasit.

Vzhledem k tomu, že mnozí respondenti u této otázky často zaujímali stanoviska i k jiným jevům, a to v daleko větší míře než u otázky 12, spojila jsem je s názory vyjádřenými u otázky poslední, čtrnácté.

6 Názory na jednotlivé pojmenovací typy (vyplývající z otázky 14, ev. 13)

Dotazník mohl postihnout pouze jistou výseč z této pravopisné oblasti, proto není překvapivé, že dotazované osoby reagovaly především na ta pojmenování, na něž byl dotazník zaměřen, a že k některým jevům, na něž opakovaně do jazykové poradny přicházejí dotazy (např. pojmenování výrobků, organizačních složek), připojovaly poznámky spíše výjimečně. Vyjádření se přesto týkala všech pojmenovacích typů, žádný nebyl opomenut.

Někdy respondenti navrhovali i to, co již je kodifikované (např. psát Američan, Brňan, v názvech ulic obsahujících předložkové spojení psát po předložce první výraz s VP), což je dalším dokladem toho, že ne všichni pisatelé znají platnou kodifikaci. Jindy požadovali sjednocení (zdánlivě) stejných typů, ale ne vždy naznačili, zda ve prospěch VP, nebo MP.

Při popisu vycházím z uspořádání v PČP. Číslo v závorce u nadpisu jednotlivých kapitol signalizuje počet těch, kteří se k danému typu vlastních jmen vyjádřili. V příslušných kapitolách pak uvádím konkrétní počet pouze u jmen (stejného druhu) nejfrekventovanějších.

Kdybych měla vypsat všechna, rozrostl by se článek o mnoho stránek (navíc: často se píší stejně jako ta, o kterých pojednávám).

6.1 Jména živých bytostí (97)

Názory se nejčastěji týkaly psaní VP u jmen příslušníků národů, národností a s tím souvisejících i příslušníků etnických skupin (20). Někteří uživatelé češtiny by si přáli sjednotit psaní VP u dvojic jako Žid žid, indián Eskymák (6), psát jména příslušníků národů s malými písmeny (6) a nesouhlas projevovali s psaním jmen jako Nečech, Protirakušan (5), dokonce i s podobou Měsíčňan, Marťan (prý nelogické, když jejich existence nebyla prokázána) či s rozdílným psaním Měsíčňan × pozemšťan.

Druhou nejčastější skupinu tvořilo jméno bůh (to bylo dáváno především do souvislosti s otázkou 13) a adj. boží (15). Dva byli proti psaní VP vůbec, jeden chtěl, aby způsob psaní byl dobrovolný, jeden, aby se VP psalo jen u boha v monoteických náboženstvích, ostatní preferovali psaní s VP.

[23]Třetí nejpočetnější skupinu představují jména pohádkových bytostí a literárních postav (8). Vévodí jim Červená karkulka (o ní viz drobnost Kamily Smejkalové v tomto čísle) s návrhem psát Červená Karkulka.

Dále se objevovaly např. tyto podněty: psát Májovci, Husité, Mistr tesař, Vojín Omáčka, Pes Alík, vedle Bůh i Král, Baron, Hrdina a kritika podob jako Account Manager.

6.2 Hvězdářská jména (11)

Sedmkrát se vyskytlo sousloví sluneční soustava. V něm se podle PČP má adjektivum psát s MP. S tím nesouhlasí 6 respondentů. Odůvodnění (pokud bylo připojeno) je totéž, za všechna: Přimlouvám se za kodifikaci velkého písmena u pojmu Sluneční soustava, kterou se myslí výhradně soustava, v jejímž centru je Slunce. S malým písmenem by pak byla sluneční soustava jakéhokoli jiného slunce.[10]

Tři respondenti se věnovali výrazu měsíc. Dva se přikláněli k tomu, aby se ve významu ,družice Země‘ psalo vždy VP, malé jen ve významu ,časový úsek‘. Jeden požadoval sjednotit psaní Večernice a jitřenka (není však co sjednocovat, obě se mají psát s MP, protože jde o obrazná pojmenování, oficiální název je Venuše).

6.3 Zeměpisná jména (451)

Jde o pojmenovací typ, k němuž se respondenti vyjadřovali naprosto nejčastěji. Nejfrekventovanější byly názory na psaní VP u jmen ulic, tříd, náměstí, nábřeží, mostů (souhrnně veřejných prostranství), dále pak u jmen obcí a jejich částí.

6.3.1 Jména veřejných prostranství (378)

Názory se soustředily především na pojmenování veřejných prostranství obsahujících (1) předložkové spojení a (2) spojení genitivní.

6.3.1.1 Jména veřejných prostranství obsahující předložková spojení (220)

Překvapivé bylo, kolik respondentů nesouhlasí s tím, že se po předložce má psát VP vždy, tj. bez ohledu na původ jména po ní následujícího.[11] Zejména mě zarazilo, že mezi nimi bylo velké množství těch, kteří se již v jazykové výchově nový způsob (tj. podle PČP z r. 1993) učili. Výhrady proti psaní VP byly velmi podobné a opakující se: je to nelogické (nejčastější), absurdní, nesmyslné, nepřirozené, podivné, nehezké, nečeské, nedávající smysl; odůvodnění je směšné.

[24]Většina z nich explicitně sdělila, že si přeje návrat k psaní platnému před r. 1993. Dávali i konkrétní příklady, aniž si uvědomili, že ne každé jimi uvedené jméno by bylo náležité psát s MP v každé obci, viz např. ulice Na r/Rybníčku (jež se v dotazníku též objevila). Někteří doporučovali, aby se substantivum po předložce psalo vždy s MP, a považovali to za jednoduché pravidlo. Nedomysleli však, že by se pak muselo psát: K vltavě, K průhonicům

Pár respondentů si přálo, aby se u víceslovných názvů psaly všechny výrazy s VP. Vyskytly se i názory ponechat pisatelům volnost či psát názvy podle toho, jak jsou uvedeny na cedulích. Jen několik respondentů pozitivně hodnotilo změnu provedenou v r. 1993.

Naprostá většina se tedy přikláněla k tomu, psát první jméno po předložce podle původu. Jsem pro to, nevracet se k PČP z r. 1957. Sice se zavedením VP (slovy jednoho respondenta) ztratila vypovídací a kulturně-historická hodnota, ale psaní tohoto typu se zjednodušilo a zautomatizovalo, protože již není nutno zjišťovat, zda jméno po předložce je apelativum, nebo proprium (že to není vždy jednoduché zjistit, jsem se mnohokrát přesvědčila před r. 1993[12]). Myslím si, že návrat by vyvolal negativní reakci.[13]

6.3.1.2 Jména veřejných prostranství obsahující genitivní spojení (127)

Naprostá většina byla proti psaní prvního výrazu s MP. Důvody byly velmi podobné. Nejčastější byl ten, že slova náměstí, nábřeží, most jsou, na rozdíl od výrazu ulice, součástí vlastního názvu, že je nelze vypustit a že bývají na pouličních cedulích.

V minulosti jsem byla přesvědčená o tom, že pravidlo „výrazy ulice, třída, nábřeží, náměstí, nábřeží, most, sady, stejně tak ostrov, zátoka[14], mys… se píší vždy s MP, bez ohledu na slovosled“ je jednoduché. Jak ukázal dotazník a jak zjišťuji už několik let u studentů žurnalistiky (ačkoli během výuky toto pravidlo opakuji mnohokrát, stejně se v zápočtovém testu setkávám s chybnými podobami) nebo na přednáškách [25]pro různé uživatelské skupiny, ne všichni si ho pamatují, spíš jim utkvělo v paměti to, že na začátku vlastního názvu se píše VP. Vím, že onomastici dlouhodobě způsob psaní typu náměstí Míru, mys Dobré naděje, ostrov Svaté Heleny kritizují a že Slováci, s nimiž jsme měli v minulosti v podstatě shodné zásady, od r. 1991 píší v genitivních spojeních první výraz s VP, např. Ulica gen. M. R. Štefánika, Námestie republiky. Přikláním se však k názoru ponechat dosavadní způsob psaní (viz i Beneš, 2012).

6.3.2 Jména obcí a jejich částí (73)

Nejčastěji se názory týkaly psaní VP u výrazu sídliště (18). Způsob psaní poprvé kodifikovala PČP z r. 1957, uváděla však pouze genitivní spojení: Sídliště Antala Staška. Lze předpokládat, že k psaní VP u tohoto slova ve spojení s genitivem vedlo autory to, že jde de facto o pojmenování části města, že by tedy bylo užitečné psát toto pojmenování stejně jako Malá Strana atp. Postupně, jak se sídliště množila, začaly se objevovat i názvy negenitivní, jednoslovné i dvouslovné: s/Sídliště Pankrác I, s/Sídliště Jižní Město… Následující PČP způsob psaní nezměnila, pouze doplnila, že slovo sídliště „se píše s velkým písmenem, je-li součástí oficiálního názvu: Sídliště Míru, Sídliště Antala Staška, ale (sídliště) Severní Terasa, (sídliště) Jihlava-Jih, sídliště Jihozápadní Město“ (PČP, 2002, s. 45). Respondenti se jednoznačně přiklánějí k názoru psát MP. Tím by se sjednotil způsob psaní s názvy veřejných prostranství (náměstí Svobody sídliště Svobody) – s tímto řešením souhlasím (viz i Beneš, 2012).

Druhou nejpočetnější skupinu tvoří názory na psaní názvů obcí a jejich částí (vyjma sídlišť) (14). Jedenáct respondentů si přeje, aby se ve víceslovných názvech (neobsahujících předložku) psal s VP jen první výraz, tzn. Hradec králové, Kutná hora, Mariánské lázně, Malá strana, dokonce i České budějovice.[15]

Třikrát se vyskytl název města Kostelec nad Černými lesy, dvakrát s dovětkem, že způsob psaní je nelogický, jednou, že v Lexikonu obcí je poslední výraz s VP. Mohu potvrdit, že tomu opravdu tak je. Zápis v tomto lexikonu je prý (jak mi sdělila jedna tazatelka) závazný a změnu zápisu, tj. s MP, musí schválit Ministerstvo vnitra.[16]

6.4 Jména staveb a jejich význačných částí (59)

Víc než polovina (31) nesouhlasí s psaním Chrám sv. Víta. I když většina respondentů důvod neuvedla, je zřejmý: je to jediný chrám, který by se měl psát s VP, takže [26]je považován za výjimku. V obecné části PČP, v kapitole Podstata vlastních jmen, bod 2, se píše: „V některých případech se označený jev takto odliší od jiných jevů, které mohou být pojmenovány jiným způsobem (Chrám sv. Víta – jen ten, který je na Hradčanech v Praze…).“ (PČP, 2002, s. 40) O pár řádků níž se lze dočíst: „Vedle toho se vlastní jména dávají jen jevům, které jsou pro život společnosti tak důležité, aby je bylo třeba jako jednotliviny vyčlenit. Proto velké písmeno vyjadřuje též hodnocení jevu jako významného: to se zejména uplatňuje u názvů známých a památných staveb: Pražský hrad, Staroměstská radnice (v Praze), významných událostí, aktů a akcí: Pražské jaro, Helsinské dohody, Šestnácté zimní olympijské hry aj. U některých z těchto názvů hodnocení jevu jako významného obecně převládá, a proto se obvykle píšou s písmenem velkým. (V abecedním seznamu se uvádějí jen podoby běžnější s odkazem na tento paragraf.) Ale v zásadě záleží na píšícím, jak jev posuzuje, podle toho zvolí velké písmeno.“ (PČP, 2002, s. 40–41) Podle citované pasáže by nebylo chybné psát Chrám sv. Barbory ani Kostel sv. Antonína, Bazilika sv. Jiří atd. Úzus však ukazuje, že u tohoto typu sakrálních staveb jednoznačně vítězí MP, proto lze uvažovat o tom, psát s MP i chrám sv. Víta (ostatně užitím slova obvykle to nevylučují ani současná PČP).

Další (6) nesouhlasí s psaním VP v předložkových názvech, nejčastěji byl jmenován dům U Dvou slunců (důvody viz 6.3.1.1). Čtyři respondenti se vyjádřili k psaní výrazu svatý, dva ho chtěli psát vždy s VP, jeden dal najevo, že neví, jak ho psát, poslední se pozastavoval nad tím, že se píše chrám sv. Jakuba, ale řeka Sv. Vavřince.[17]

6.5 Oficiální jména institucí, organizací a jejich složek (297)

Jde o druhou nejfrekventovanější skupinu pojmenování. Nejvíce názorů se týká psaní VP u typu hotel Pyramida, následují předložková spojení typu kavárna U Hrnečku, názvy divadel, států a správních oblastí, organizačních složek, škol a ministerstev.

Někteří respondenti jen obecně konstatovali, že by se způsob psaní měl zjednodušit, sjednotit, protože při psaní je nutná znalost mimojazykové reality (kdo si má oficiální názvy pamatovat).

6.5.1 Jména typu hotel Pyramida (86)

Třebaže byli respondenti v druhé části dotazníku poučeni o tom, že (a hlavně proč) je namístě podoba hotel Pyramida, psali o tom, že ze znění dané otázky ne[27]bylo zřejmé, zda je výraz hotel součástí názvu, a že otázka byla nesprávně formulována (totéž platí o výrazu kavárna ve spojení kavárna U Hrnečku). Často, stejně jako u názvů veřejných prostranství, dodávali, že záleží na tom, co je znázorněno na vývěsním štítu (může to být hotel Pyramida, Hotel pyramida, Hotel Pyramida i hotel pyramida), a nechybělo ani, že zásadní a rozhodující je to, jak je daný název zapsán v obchodním rejstříku (k tomu viz Svobodová, 2005).

PČP z r. 1957 kodifikovala v některých názvech institucí tvořených spojením dvou substantiv, z nichž první je apelativum a druhé nominativ jmenovací, psaní VP i u apelativa: Důl Hlubina, Divadlo D34. Důvodem byla snaha sjednotit způsob psaní tohoto typu s názvy obsahujícími genitivní přívlastek, v nichž se apelativa považovala za součást názvu a psala se s VP: Důl obránců míru, Divadlo komedie. Pokud jde o názvy divadel, VP se mělo psát i v názvech s předložkovým spojením: Divadlo Na fidlovačce. (Kondrová, 1959, s. 114–115).[18] U názvů obsahujících substantivum označující druh stravovacího nebo ubytovacího zařízení bylo namístě psát ho s MP (vyplývá to pouze ze slovníkové části, např. hotel Zlatá husa, hostinec U tří lip). Na rozdíl od názvů dolů a divadel se v názvech hotelů, restaurací apod. sice genitivní spojení (HOTEL OBRÁNCŮ MÍRU) patrně běžně nevyskytovala, ale spojení předložková bezpochyby ano. Nabízí se tedy otázka, proč se u některých názvů organizací mělo u první složky psát VP, kdežto u jiných ne, proč nebyl způsob psaní stanoven stejně.

PČP z r. 1993 uvedené zásady zachovala, k apelativním výrazům, jež se ve spojení s nominativem jmenovacím mají psát s VP, doplnila i slovo galerie (Galerie Centrum), nikoli však kino (kino Blaník) a do úvodní části byly včleněny příklady kempink U Věže, restaurace U Kalicha, vinárna U Tří bílých beránků.

Třebaže naprostá většina respondentů označila v dotazníku náležitý způsob psaní, tj. hotel Pyramida, a jen necelá 4 % byla pro změnu, je třeba počítat s tím, že v obchodním rejstříku budou někteří majitelé zapisovat názvy svých firem s VP i u prvního slova, mnohdy možná jen proto, že jím začíná příslušná kolonka, aniž si uvědomí, že jde o apelativní složku. Navíc precedens psát VP u výrazů divadlo a galerie (analogicky k tomu se dnes s VP objevují také výrazy nakladatelství, vydavatelství, nadace atp. i první slovo dvousložkových pojmenování (kulturní dům /Zahrada/, obchodní centrum /Růže/ atp.) nelze přehlédnout. (O psaní názvů divadel ještě i dále.)

6.5.2 Jména obsahující předložková spojení (51)

Naprostá většina si přála psát po předložce malá písmena (důvody viz 6.3.1.1).

[28]6.5.3 Jména divadel (29)

Na úvod vybírám tento názor: Tento týden jsem dokončila korekturu literárněvědné učebnice. Názvy divadel ve mně vyvolávaly schizofrenní pocity: zachovat úzus divadla, nebo se řídit Pravidly? (VŠ pedagog, akademický pracovník – profesionální bohemista). Pro tuto reakci mám plné pochopení. Většina respondentů žádá sjednotit způsob psaní tohoto druhu kulturních institucí. To by bylo možné, pokud by bylo kodifikováno, že slovo divadlo – jakožto apelativní složka – se má psát s MP, pak by byly náležité tyto podoby: divadlo Archa, divadlo Na Vinohradech, divadlo U Hasičů, divadlo V Suterénu atp. Jsem však skeptická k tomu, že by se v praxi tento způsob ujal.

6.5.4 Jména států a správních oblastí (29)

Osm dotazovaných osob navrhlo, aby se v názvech států psala u všech výrazů VP, tj. Česká Republika, Spojené Státy Americké. Šest se zabývalo psaním spojení se slovem říše: dvakrát padl návrh psát Třetí říše – k tomu byl připojen i návrh psát Západní Německo, dvakrát sjednotit způsob psaní (bez upřesnění), jednou psát Svatá říše římská, jednou vymezit způsob psaní jednoznačně. Za zmínku stojí název protektorát Čechy a Morava (3), viz tento názor: Na základě redakční praxe musím říct, že oblast velkých písmen je asi vůbec nejproblematičtější; často tu chybují i autoři, kteří se jinak vyznačují vysokou jazykovou kulturou a dobrými znalostmi ortografie. Například u historiků je velmi silná tendence psát Třicetiletá válka, Tridentský koncil, Protektorát Čechy a Morava apod. To samo o sobě svědčí o tom, že stávající systém není ve všem úplně logický a že uživatelům často není jasné, proč je správně malé, a ne velké, respektive vice versa.

Způsob psaní protektorát Čechy a Morava lze opravdu označit za tradiční (PČP toto spojení nezaznamenávají, lze ho nalézt ve Slovníku spisovné češtiny). Rozhodně nekoresponduje s názvy jako Sultanát Omán, Republika Kosovo a koneckonců ani se Spolková republika Německo. Kdybychom přijali Benešovo rozlišení apelativní a propriální složky (2012), a to u všech pojmenovacích typů, měli bychom nejen zachovat psaní protektorát Čechy a Morava, ale psát všechna jména označující druh státního zřízení s MP.[19]

6.5.5 Jména organizačních složek (17)

Signifikantní je toto vyjádření: Jak určit, zda je určitá složka natolik důležitá, abychom psali velké písmeno? Naprostá většina pisatelů pouze konstatovala, že psaní VP je problematické a že by bylo třeba pravidla formulovat jednoznačně nebo zpřesnit. Jediným východiskem by byl pouze návrat k PČP z r. 1957, podle nichž se organizační složky psaly s MP. PČP z r. 1993 (a to na základě tehdejšího úzu) [29]zavedla dvojí způsob psaní. Jasně však nestanovila pojmenování, která se mají psát s VP a která s MP. Chápu, že z příkladů v PČP náležitý způsob psaní určit vždy nelze. Psaní VP se vžilo, jak ukazuje úzus, u výrazů klinika a fakulta, u jiných způsob psaní kolísá. Vzhledem k současné praxi se proto přikláním k názoru, aby bylo možno výrazy jako divize, odbor, oddělení, komise, katedra atp. psát obojím způsobem. Návrat k psaní podle PČP z r. 1957, tj. psaní všech s MP, by byl stěží akceptovatelný, protože psaní s VP je rozšířeno (viz např. slovo ústav v názvech organizačních složek jednotlivých univerzit).

6.5.6 Jména škol (8)

Z názorů je zřejmé, že někteří nepochopili, že s velkým písmenem se píší oficiální názvy. Dva jsou pro to, aby se velké písmeno psalo vždy (Je žákem Základní školy). Psaní názvů škol, stejně tak dalších institucí opakujících se v jednotlivých správních celcích (o nichž se též respondenti zmiňovali), není vskutku jednoduché a přímočaré, neboť bez věcných znalostí se pisatel neobejde.

6.5.7 Jména ministerstev (7)

Názory byly různé: Dvakrát, že není dáno jednoznačné pravidlo, jak tato jména psát, dvakrát, že VP je náležité psát jen, pokud je připojena zkratka ČR, jednou psát VP vždy, jednou psát MP. Názor, že za oficiální název ministerstev lze považovat jen ten se zkratkou ČR, je velmi rozšířený; k tomu viz Internetová jazyková příručka, kap. Velká písmena – organizace (státy, správní oblasti, zastupitelské sbory, ministerstva, školy, divadla apod.).

6.6 Jména dokumentů, jména slovesných aj. děl (122)

Nejvíce se respondenti vyjadřovali k psaní spojení kupní smlouva, dále ke jménu bible. Padaly i návrhy na podoby: Deník kontrol, Servisní manuál, Návod k obsluze, Prohlášení o bezúhonnosti, Žádost o prodloužení studia, psát s VP výrazy kapitola, hlava, oddíl. Psaní s VP autoři často odůvodňovali tím, že se text zpřehlední, názvy se zdůrazní (to lze, jak už bylo řečeno výše, i jiným způsobem). Dvakrát se objevila zmínka o psaní sochy Svobody – pisatelé dali najevo, že neznají náležitý způsob psaní, dvakrát mnichovská dohoda, jednou ve spojitosti s jinými dohodami (Jaltská dohoda × mnichovská dohoda).

6.6.1 Spojení kupní smlouva (65)

Většina komentujících se klonila k tomu, aby se, jestliže je smlouva specifikována, a to datem, popř. číslem jednacím, psalo VP. Někteří to zdůvodňovali analogií s názvy jako městský úřad × Městský úřad v… nebo tím, že psaní VP je v administrativní (zvláště v právní) sféře naprosto běžné. Podle mého názoru je identifikace smluv již zaručena tím, že je připojeno datum nebo číslo jednací, a proto VP již není [30]zapotřebí. Odpůrci MP by však mohli namítat, že stejně tak k identifikaci školy, (jakéhokoli) úřadu, knihovny atp. postačí uvést místní určení. Kdybychom zavedli psaní VP, pak by bylo nutné psát i Zákon č. XY/2012. Sb., Nařízení ministra č. XY apod. I to by byla podstatná změna a těžko lze odhadnout, zda by byla pro všechny pisatele přijatelná.

6.6.2 Jméno bible (9)

Všichni respondenti si přejí psát Bible, čtyři bez odůvodnění, dva s odůvodněním, že jde o název díla, jeden nevidí rozdíl mezi tímto názvem a názvem Písmo svaté, jeden míní, aby se MP psalo jen v přeneseném významu (Kniha Naše krásná zahrada je biblí všech zahrádkářů), a jeden, že psaní s MP je pozůstatek komunistického režimu (v tom však zcela pravdu nemá, protože např. PČP až do r. 1941 doporučovala psát tento výraz s MP). Mnozí se vedle psaní tohoto slova zmiňovali i o dalších náboženských knihách, zvl. o koránu. Myslím si, že podoby Bible a Korán by měly být kodifikovány.

6.7 Jména výrobků, plodů a rostlin (29)

Z reakcí je evidentní, že rozlišit, kdy daný výraz psát s VP, a tudíž ho chápat jako proprium, a kdy s MP, tedy jako apelativum, je velmi obtížné. Šest respondentů navrhuje psát VP vždy (jedu v Mercedesu, peru v Tixu). Rozhodnout, kdy jde o jméno vlastní a kdy už o obecné, je vskutku velmi těžké. Navíc lze pozorovat stále větší tlak ze strany majitelů ochranných známek, aby se VP psalo vždy, a to i přesto, že jako registrované známky jsou uznávána jména od původu obecná (např. sociomapování, spinning). Někteří dokonce vyhrožují soudní žalobou a zaštiťují se při tom zákonem o ochranných známkách[20]. Na základě získaných znalostí si myslím, že svou roli zde sehrálo a stále hraje zákonodárství Evropské unie a implementace unijních zákonů do zákonů našich (viz i Svobodová, 2007–2008). Obhajovat apelativizaci u tohoto typu bude asi stále těžší.[21]

[31]6.8 Označení významných událostí a dokumentů (89)

Rovnou měrou se podělily slovo Vánoce a pojmenování akcí obsahujících ve svém názvu řadovou číslovku. Třetí skupinou byla pojmenování válek. Podobně jako u některých dalších typů zaznělo, že způsob psaní je velmi komplikovaný, nejednotný. Dvakrát se respondenti podivovali nad tím, že se píše Květnová revoluce, ale sametová revoluce, dvakrát doporučili psát Sametová revoluce. Podoba sametová revoluce je v souladu s psaním ostatních obrazných pojmenování: zlatá kaplička (což se příčí jednomu respondentovi), země vycházejících jezer, země tulipánů atp.

6.8.1 Jméno Vánoce (24)

Pro návrat k psaní vánoce se vyslovilo 11 respondentů, většinou bez odůvodnění, z těch mála, kteří nějaký důvod uvedli, viz např.: Vraťte, prosím, velikonocům a vánocům malé „v“. Dodnes mám v hlavě vryto od naší soudružky učitelky: „Kdybych vás o půlnoci vzbudila, tak budete vědět, že velikonoce a vánoce se píší s malým v“, prozrazující mj. lpění na tom, co se uživatelé češtiny naučili. Dva byli pro psaní Vánoce, zbytek buď konstatoval, že v úzu panuje nejednotnost psaní, nebo že by bylo zapotřebí sjednotit psaní tohoto slova se slovy advent, letnice[22], masopust. Návrat k psaní vánoce by asi vyvolal záporné reakce.

6.8.2 Pojmenování opakujících se akcí (24)

Mnozí dali najevo překvapení nad psaním MP u adjektiva všesokolský ve spojení 12. všesokolský slet a naznačovali, že je obtížné poznat, zda číslovka je součástí názvu, nebo že informace o pořadí/ročníku je podružná, nedůležitá. Naprostá většina proto navrhovala psát VP i u adjektiva. Jedna respondentka uvedla, že schválně napsala 12. Všesokolský slet, protože tím chtěla naznačit, že jí přijde absurdní, když se v číslici počáteční velké písmeno ztratí a tím pádem se neví, zda se daná akce jmenuje Všesokolský slet, anebo se při návratu z teplých krajů již po dvanácté slétají dravci na našem území. V praxi u tohoto typu pojmenování psaní VP u výrazu po číslovce převažuje, podtrhuje to i množství nesprávných odpovědí v dotazníku – správnou podobu označilo jen 45,5 % respondentů. Pokud bychom přijali psaní VP u výrazu po číslovce, byly by pak nesystémové podoby jako 3. lékařská fakulta UK a mohlo by to svádět i k psaní (ulice) 5. Května.

6.8.3 Pojmenování válek (15)

Respondenti nesouhlasili s psaním MP u těchto pojmenování, argumentujíce tím, že je to nelogické, že nevidí důvod, proč psát např. druhá světová válka, ale Velká francouzská revoluce, a navrhovali buď psát VP, nebo připustit varianty.

[32]6.9 Jména vyznamenání a cen (6)

Dvěma respondentům vadí, že slovo řád se píše s VP (Řád bílého lva), ale medaile s MP (medaile Za zásluhy), jeden by chtěl úpravu způsobu psaní u tohoto pojmenovacího typu, ale bez konkrétního návrhu, jeden zásady více rozpracovat, jeden konstatoval, že má problémy s psaním ceny Zlatý slavík, poslední má problém s náležitou podobou přeložených názvů z angličtiny a němčiny, např. Řád za zásluhy. Nejsem nakloněna tomu, psát spojení s výrazy řád, cena, vyznamenání, medalie, cena, plaketa různým způsobem, a přikláněla bych se ke sjednocení, a to ve prospěch MP.

6.10 Zájmena Ty, Tvůj, Vy, Váš (33)

Sedm respondentů si přálo, aby se uvedená zájmena psala vždy s MP, dokonce se vyskytla výzva k zákazu psaní s VP: Zakažte prosím vás (nikoli Vás) psaní velkých písmen v zájmenech 2. osoby (pl. i s.). Je to děs a už mě nebaví napomínat lidi, že „Ti“, „Tebe“ se nepíše. Úcta se dá vyjádřit i méně patolízalsky než laciným velkým písmenem. Například formou či formulacemi v dopisu či jiné písemnosti. Mnozí respondenti (a nejen oni, jak dokládají poradenské dotazy) se domnívají, že VP je namístě pouze tehdy, jestliže se pisatel obrací k jednotlivci, někteří i tvrdí, že se to tak učili ve škole. Již v PČP z r. 1957 se lze dočíst: „V zájmenech vy, …, váš, … je možno napsat velké písmeno vždy, ať píšeme jednotlivci, několika osobám, nebo kolektivu.“ (PČP, 1977, s. 65) Stejnou informaci lze nalézt i v PČP z r. 1993.

6.11 Psaní zástupných názvů (106)

Psaní VP u zástupných názvů netvoří v PČP samostatnou kapitolu. Zmínku lze nalézt v kap. Podstata vlastních jmen (s. 40). Z ní je patrné, že VP by se mělo psát tehdy, jestliže souslovný název není uveden celý, ale je zkrácen. Tudíž s VP by se rozhodně neměla psát substantiva, jež jsou apelativa a v dalším textu nahrazují propriální složku (typ kupující, klient, objednavatel…). K psaní typu kupující se vyjádřilo 62 respondentů a jen 3 byli proti psaní s VP. Mnozí z nich též jmenovali další výrazy, které by se měly psát s VP: především účet, smlouva. Ti, kdo se klonili k VP, argumentovali tím, že v právních textech se již psaní s VP ustálilo a zejména že VP umožňují jednoznačnou identifikaci. (Podrobněji viz článek Adama Kříže a Hany Prokšové v tomto čísle.)

7 Názory na jinéjevy týkající se psaní VP

Sem zařazuji ta pojmenování, která se od r. 1902, tj. od vydání prvních, oficiálních PČP, nepsala s VP a u nichž někteří respondenti navrhují VP psát (u některých se podoby s VP v úzu vyskytují, a to stále častěji).

[33]První (nejpočetnější) skupinu tvoří názvy učebních předmětů a oborů, a to na všech typech škol, viz: Připadá mi naprosto absurdní učit děti ve škole, že názvy vyučovacích předmětů píšeme s počátečními písmeny malými, a potom např. v materiálech Výzkumného ústavu pedagogického muset číst Český jazyk, Matematika… Nevím, zda půjde zastavit stále více rozšířený způsob psaní: obor Žurnalistika, předmět Současný český jazyk I.

Druhá skupina se týká psaní výrazů odvozených od (nejen) zeměpisných jmen, a to především adjektiv. Navrhováno bylo psát Německý, Americký, Český (a to vždy), dále Germanizace, Marxismus, Balkanizovat, Čeština… Zazněla i otázka, proč psát achilovka, jobovka, ale Eifellovka.

Dvakrát se vyskytl názor psát dny (měsíce) v týdnu s VP, jednou s odůvodněním: Slovo den je označení „druhu“, „Pondělí“ je označení jednoho konkrétního dne. Tak jako „člověk“ je druh, ale „Josef“ je označení jednoho konkrétního člověka. Podobně i měsíce apod. (analogicky k tomu bychom pak psali i Kočka, Lípa, Stůl…).

Ostatní názory byly velmi různorodé: nesouhlas s psaním MP na obalech knížek u jmen autorů, psát VP na začátku každého řádku, psát Euro

8 Názory na ostatní pravopisné jevy

Vedle obecného konstatování, že by pravidla měla být zjednodušena (ale už nebylo řečeno v čem), by pár tazatelů chtělo zrušit y v příčestí minulém, vyjmenovaná slova (a k tomu zrušit výjimky a další nesmysly), ů, zjednodušit psaní předpon s-, z-, interpunkci, zavést psaní uvozovek u názvů děl. Snesly se i výtky na psaní předložky z v 2. p. v některých spojeních a na psaní z u slov řecko-latinského původu (nefonetisovati, vede to k vulgarisaci jazyka).

9 Názory na další jevy

Zcela převažují názory na kodifikaci tvaru bysme; kromě jednoho respondenta ji všichni ostatní odmítají.[23] Z dalších jmenujme výhrady k přechylování příjmení u cizinek, k tvarům jako policisti (slovy respondenta: jde o těžký zločin proti jazyku), k podobě 103 žen, k užívání cizích slov, k ústupu jmenných tvarů – namísto zákon je připraven se prý nesprávně užívá zákon je připravený (bez kontextu nelze určit, zda složený tvar je opravdu chybný), k vycpávkovým slovům (zakázat je), návrh pokutovat nesmyslné použití na Praze, na vládě, více jak… Vyjma stanovisek ke kondicionálovým tvarům slovesa být jsou všechna další individuální.

[34]10 Názory na dotazník

Názory byly trojí. První z nich, méně časté, se týkaly výběru otázek, především toho, co tam chybělo, popř. že tam měly být zařazeny otázky zcela jiné (např. chyběly názvy ulic a kostelů).

Další se týkaly ne/užitečnosti dotazníku. Část kvitovala, že byla dána příležitost vyjádřit se i nelingvistům, část se nad tím naopak podivovala a odmítala, aby neodborníci rozhodovali o budoucí kodifikaci (první stanovisko bylo častější).

Třetí skupinu tvořily návrhy, aby byl podobný dotazník vypracován i pro jiné jevy, např. pro zjištění toho, zda by uživatelé češtiny akceptovali zrušení y, nebo by měl být zaměřen na psaní tvarů mně.

11 Závěr

Podstatné a relevantní je to, že 86 % respondentů odmítá jakékoli zásadní změny, a to i přesto, že se v dotazníku dopustili chyb.

Návrhy na změny konkrétních pojmenování byly velmi rozmanité, mnohokrát naprosto nepřijatelné, někdy i úsměvné, viz např. návrh psát Česká Republika, ale Slovenská republika nebo Náměstí míru, ale náměstí Jiřího z Poděbrad (u tohoto spojení lze výraz náměstí vypustit).

I kdyby uživatelé češtiny souhlasili s výrazným zjednodušením, stejně by psaní velkých písmen nebylo zcela automatické. Pisatel by se totiž u nejednoho pojmenování musel i nadále rozhodovat, zda ho chápat jako vlastní jméno, nebo ne (viz dvojice jako Západočeská univerzita × plzeňská univerzita). Vyloučit nutnost znalostí reálií, jak by si někteří respondenti přáli, u této pravopisné oblasti opravdu nelze.

Na základě zkušeností s přijetím PČP z r. 1993[24] se domnívám, že by nebylo rozumné měnit způsob psaní u těch pojmenování, jejž kodifikovala právě tato PČP (psaní VP u prvního výrazu v předložkových názvech (Ke Škole), psaní VP v genitivních spojeních (nám. Bratří Synků), psaní VP u některých názvů organizací a jejich složek, podoby Vánoce, Velikonoce). Jakoukoli změnu, byť by byla systémová a odstranila tak i výjimky a možná i pravidla zjednodušila, bude zapotřebí opravdu pečlivě zvážit.

Na úplný závěr nechme promluvit jednoho respondenta: … pokud se někdo není schopen naučit současná pravidla, tak se nenaučí ani pozměněná či upravená.

[35]LITERATURA

BENEŠ, M. (2012): Psaní velkých písmen v tzv. druhové složce pojmenování. Naše řeč, 95, s. 169–181.

Český národní korpus – SYN [online]. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha. Cit. 2012-12-13. <http://www.korpus.cz>.

HRUŠKOVÁ, Z. (1999): Vánoce, Velikonoce, letnice. Naše řeč, 82, s. 268.

Internetová jazyková příručka (2008–2013) [online]. Cit. 2012-12-13. <http://www.prirucka.ujc.cas.cz>.

KONDROVÁ, V. (1959): Názvy dolů, závodů, divadel aj. In: J. Kuchař – Fr. Váhala (eds.), Jazykový koutek Československého rozhlasu. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, s. 114–116.

LAŠŤOVKA, M. – LEDVINKA, V. a kol. (1997, 1998): Pražský uličník. 1. díl (A–N), 2. díl (O–Ž). Praha: Nakladatelství Libri.

OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, L. (1985): Pravopis místního jména Kostelec nad Černými lesy. Naše řeč, 68, s. 223.

Pravidla českého pravopisu (1941). Praha: Česká akademie věd a umění.

Pravidla českého pravopisu (1977). Praha: Academia.

Pravidla českého pravopisu (2002). Praha: Academia.

Pravidlá slovenského pravopisu (1991). Bratislava: Veda.

Slovník spisovné češtiny (1994). Praha: Academia.

SVOBODOVÁ, I. (2007–2008): Je nutno psát jen Karlovarské oplatky? Český jazyk a literatura, 58, s. 82–83.

SVOBODOVÁ, I. (2005): Jak psát na začátku věty název eBanka. Naše řeč, 88, s. 108–111.


[1] Příspěvek vznikl s podporou grantového projektu GA ČR Psaní velkých písmen v češtině (reg. č. P406/11/2017).

[2] Citované názory respondentů jsou vysázeny kurzívou. Až na jeden případ (v pozn. 15) jsem opravila chyby (překlepy, interpunkci atd.).

[3] Počet nebyl automaticky vygenerován, vše jsem spočítala „ručně“, takže raději neuvádím zcela přesné číslo. Nezahrnula jsem tam různé výkřiky: uf, waw, vulgarismy: je to na prd atp.

[4] Někteří připojili i vtipné komentáře, např. Nejděte tolik na ruku trendům. Odborník je od toho, aby rozhodl, co je správné, laik se může zlobit, ale děje se tak i v jeho zájmu. Kdybychom dali na laiky, máme nízké daně, vysoké přídavky a prezidenta Zdeňka Trošku. Zdraví vás laik TF. – K otázce 13: Pro označení konkrétní osoby, místa atd. nikoliv jménem, ale obecně známým pojmenováním (třeba Biomasa pro Kateřinu Jacques).

[5] I v dotazníku jsme se setkali s tím, na co jsme při každodenní poradenské činnosti zvyklí: Ve škole nás učili…, v kurzu češtiny nám bylo řečeno… Např. někteří respondenti tvrdili, že se v minulosti psalo velké písmeno v názvech obcí i u předložek, že v názvech ulic se vždy píší všechna písmena velká, že podle platných Pravidel českého pravopisu lze psát Vánoce i vánoce. O některých neznalostech viz i dále.

Několik jedinců využilo dotazníku k položení otázky (zároveň připojili i svou e-mailovou adresu, na niž jim měla být odpověď odeslána).

[6] Údaje o věku, pohlaví a profesi, jejichž vyplnění bylo dobrovolné, nemusí odpovídat skutečnosti. Občas byl rozpor mezi věkem a profesí zcela evidentní, např. věk: 14, profese: učitel (ledaže se dotyčný při uvádění věku omylem „upsal“). To, že někteří učitelé neznají současnou kodifikaci, je sice zarážející, ale ne ojedinělé. Doklady z databáze jazykové poradny jsou toho svědectvím.

[7] Věnovat se budu vedle názorů na psaní velkých písmen pouze názorům na dotazník, na jiné pravopisné jevy a další jazykové jevy. Pokud jde o ostatní, byly reakce řídké, a bohužel se dotyční pisatelé neubránili nekorektnímu způsobu vyjádření. Výjimkou byla Internetová jazyková příručka, jestliže o ní byla zmínka, vždy byla kladná.

[8] Právě tato skupina přidávala i komentáře týkající se výuky češtiny, současného stavu češtiny, upozorňovala na to, že v praxi nejsou PČP dodržována, atp.

[9] Tento názor je velmi rozšířený. Důvodem může být i to, že oficiální PČP (za ně považuji pouze ta, jejichž autory jsou pracovníci ÚJČ), jež se od r. 1993, alespoň pokud jde o psaní velkých písmen, nezměnila, mají různé vročení. Navíc příruček s názvem Pravidla českého pravopisu je dnes velké množství a i ty mají rok vydání různý a ne všechny se s oficiálními PČP shodují.

[10] Zdá se, že odborníci nemají, pokud jde o s/Sluneční soustavu, zcela jasno. Setkala jsem se totiž s protichůdnými postoji.

[11] Někteří z respondentů se o tomto nesouhlasu zmiňovali u názvů veřejných prostranství, jiní u pojmenování staveb a jiní u názvů institucí a organizací a část u všech. Protože jde o stejnou pravopisnou zásadu, komentovat ji budu pouze v této kapitole.

[12] Proti psaní VP u prvního slova po předložce jsou i mnozí bohemisté. Možná že by názor změnili, kdyby v telefonické jazykové poradně museli na to, jak se píše substantivum po předložce, odpovídat (před r. 1993) a neměli k dispozici prameny, z kterých mohli poznat, zda je namístě VP, nebo MP. Ve většině spojení lze určit, kdy je jméno po předložce bezpochyby apelativum. Jména, která jsou od původu apelativa, ale stala se proprii (např. názvem obce) a jsou součástí názvů veřejných prostranství, nejsou rozhodně výjimečná, např. v Praze (v jiných obcích a městech to mohlo být úplně jinak) byly do r. 1993 náležité podoby: V Zátiší, V zálesí, V háji, V Hájích, V hájkách, Nad rybníčky, V Rybníčkách. Problém je v tom, že ne všechny obecní úřady, v jejichž kompetenci je nejen to, jak své ulice, náměstí atp. pojmenují, ale i stanovení pravopisné podoby, PČP dodržují (jedním z nich je i Praha). V případě psaní velkých písmen (alespoň) v zeměpisných názvech bych apelovala na jednotný způsob psaní.

[13] Ještě dnes starší generace nese nelibě, že se učila psát citron, balkon atp. (do r. 1957), poté citrón, balkón a od r. 1993 opět citron, balkon. Zcela pravda to není, protože podle dodatku jsou možné u výrazů, v nichž se podle PČP z r. 1957 mělo psát ó, varianty.

[14] Podle PČP by se měla psát např. i zátoka Sviní, v ČNK – SYN je poměr 33 : 2 ve prospěch podoby Zátoka sviní.

[15] Jen pro zajímavost, co vše respondenti byli schopni napsat (neopraveno): Dále bych psala velká písmena takto: ulice Na kopečku, ulice Pod lesem, ulice Závodu míru, ulice Českých letců, ulice Václava Havla, lékárma U zlatého lva, Stará role… jména řek, pohoří, měst, míst… např: Krušné hory, Plzeňský kraj, Ohře, Karlovy vary, Ústní nad Labem, Františkovi lázně, České švícarsko (teď to není stát Švícarsko, ale už je to název České švícarsko)…

[16] K tomu viz drobnost L. Olivové-Nezbedové (1985).

[17] Psaní výrazu svatý s VP v zeměpisných jménech zavedla až PČP z r. 1993. Na jednu stranu jde sice o systémovou změnu, na druhou stranu si jsou pisatelé nuceni pamatovat, že způsob psaní tohoto slova je vázán na pojmenovávanou skutečnost. Doplňme, že MP v názvech církevních staveb v praxi převažují.

[18] Dodejme, že o psaní názvů dolů a divadel, stejně tak o mnohých dalších institucích nebyla v předchozích PČP, tj. z r. 1941, zmínka (poučení o této pravopisné oblasti, včetně poznámky, zahrnovalo 8 řádků), tudíž autoři PČP museli vycházet pouze z úzu.

[19] Oficiální názvy států ani jejich podoby neurčuje ÚJČ.

[20] V § 9 (Reprodukce ochranných známek ve slovnících) je totiž uvedeno: „Vzbuzuje-li reprodukce zapsané ochranné známky publikovaná ve slovníku, encyklopedii nebo obdobném díle dojem, že se jedná o druhový název zboží nebo služeb, má vlastník ochranné známky právo žádat po vydavateli nebo nakladateli, aby reprodukce ochranné známky byla nejpozději při následujícím uveřejnění nebo vydání díla opatřena údajem, že se jedná o zapsanou ochrannou známku.“ Zákonodárci opomenuli existenci apelativizace, tedy to, že pokud se ve výkladových slovnících objeví výraz, jenž je původem proprium, s MP, je to svědectvím o tom, že zdruhověl, tzn. že se užívá pro stejnou třídu výrobků, a to bez ohledu na to, že podobný produkt jiný výrobce pojmenoval odlišně. Navíc pokud je jako ochranná známka zvoleno obecné substantivum, pak to neznamená, že by toto apelativum přestalo existovat a nesmělo se používat.

[21] Asi před rokem jsem hovořila s ředitelkou odboru Úřadu průmyslového vlastnictví mající ve své gesci ochranné známky, a to ohledně skloňování ochranné známky Flora. Obrátila se totiž na mě jazyková redaktorka jedné kuchařské knihy, jejíž autorka trvala nejen na psaní VP, ale i na neskloňování, tudíž se mělo psát 100 g Flora light. Autorka se bránila tím, že si to tak přeje sponzor – vlastník ochranné známky. Ředitelka jednoznačný verdikt nevyřkla, ale snažila se psaní VP i neskloňované tvary obhajovat tím, že jde právě o ochrannou známku.

[22] K názvu letnice viz Z. Hrušková (1999).

[23] Důvodem, proč se tento výraz vyskytoval nejčastěji, je určitě to, že se o něm v loňském roce několikrát psalo v médiích.

[24] Kritizován byl (ze strany jak odborné, tak laické veřejnosti) především způsob psaní s z ve slovech řecko-latinského původu a označování délky samohlásek v některých zakončeních (viz i pozn. 13). Na základě usnesení semináře, jejž zorganizoval tehdejší ministr školství Petr Piťha a jehož se zúčastnili lingvisté z různých pracovišť, byl vypracován dodatek ke školnímu vydání PČP, který je jejich nedílnou součástí. Pokud jde o psaní VP, nesouhlas se týkal pouze psaní VP u prvního výrazu v předložkových spojeních, změna však do dodatku zahrnuta nebyla.

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Letenská 4, 118 51 Praha 1
svobodova@ujc.cas.cz

Naše řeč, ročník 96 (2013), číslo 1, s. 17-35

Předchozí Markéta Pravdová: Psaní velkých písmen v češtině – výsledky dotazníkového šetření

Následující Adam Kříž, Hana Prokšová: Užívání zástupných názvů jako věcný a pravopisný problém

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1