Ústav pro jazyk český jubilejní
Markéta Pravdová
[Články]
One hundred years of the Institute of the Czech Language
This article describes the celebration of the 100th anniversary of the founding of the Czech Dictionary Office, the predecessor of today’s Institute of the Czech Language. The research results presented at this year’s exhibition and conference Čeština v pohledu synchronním a diachronním – Stoleté kořeny Ústavu pro jazyk český (Czech in Synchronic and Diachronic Perspective – One Hundred Years of the Czech Language Institute) testify to the fact that throughout its history, the Institute of the Czech Language has become the central institution for complex research on the Czech language, and has also acted in an important representational role for the nation. On the occasion of its 100th anniversary, the Czech Language Institute published its first scholarly e-book.
Key words: Czech Dictionary Office, lexicography, Institute of the Czech Language, Naše řeč (Our Speech), language consulting center
Klíčová slova: Kancelář Slovníku jazyka českého, slovníkářství, Ústav pro jazyk český, Naše řeč, jazyková poradna
Pozornosti čtenářů Naší řeči jistě neuniklo jubilejní logo Ústavu pro jazyk český na obálce časopisu, jež provází celý letošní ročník. Sto let od založení Kanceláře Slovníku jazyka českého, předchůdkyně dnešního Ústavu pro jazyk český, bylo pro lingvistickou obec významnou událostí, kterou jsme si připomněli při mnoha příležitostech. Cílem této stati je informovat alespoň o některých.
O reflexi činnosti Kanceláře Slovníku jazyka českého v časopise Naše řeč přinesl mnoho cenných informací retrospektivní článek Ludmily Uhlířové v prvním letošním čísle (Uhlířová, 2011). Díky zpřístupňování elektronického archivu časopisu Naše řeč na internetových stránkách http://nase-rec.ujc.cas.cz/ se může široká intelektuální veřejnost seznámit s historií první české jazykovědné instituce, jež byla ve své době zcela výjimečná. Podrobné informace o vědeckých úkolech a celospolečenském významu Kanceláře Slovníku jazyka českého a Ústavu pro jazyk český přinesly v minulých letech mimo jiné jubilejní statě např. Jaroslava Machače (1971), Františka Daneše a Miloše Dokulila (1971), Jana Petra (1981) a Josefa Filipce (1981).
Kancelář zahájila svou činnost z pověření III. třídy České akademie věd a umění v květnu 1911 v Hlávkově paláci na Jungmannově třídě a z pověření stejného orgánu byla o pár let později institucionálně, personálně i svým místem propojena s redakcí Naší řeči. Není divu, že u zrodu časopisu s původním podtitulem „Listy pro [226]vzdělání a tříbení jazyka českého“, jehož první číslo vyšlo před 95 lety (v prosinci 1916), stáli zakladatelé prací na novém slovníku českého jazyka. Vždyť „slovník národního jazyka náleží mezi první potřebnosti vzdělaného člověka,“ praví Josef Jungmann v předmluvě svého Slovníku česko-německého. Shodou okolností právě po tomto badateli nesla jméno také třída, kde roku 1911 začal vznikat jednojazyčný výkladový slovník češtiny. K nejtěsnějšímu propojení mezi akademickým pracovištěm a redakcí Naší řeči došlo v době meziválečné v osobě Václava Ertla, který byl ředitelem Kanceláře a zároveň odpovědným redaktorem Naší řeči. V té době (období 1916–1930) Kancelář sídlila v Bílkově ulici č. 18. Veškerá tehdejší jednání s ministerstvem školství a národní osvěty o zřízení bohemistického ústavu zůstávala bez výsledku a Václav Ertl si v Naší řeči posteskl, že „chvíle ústavu jazykového dosud nepřišla. Není dost peněz v republice československé na jazyk československý“ (Ertl, 1922, s. 112).
Slovník nazvaný Příruční slovník jazyka českého začal vycházet postupně po sešitech k stému výročí Jungmannova slovníku v roce 1935 a byl dokončen devátým svazkem v roce 1957. Ve slovanském světě se stal dílem naprosto unikátním. V roce 1935 měl lexikální archiv reprezentativní soubor asi pěti milionů lístků, což bylo pro srovnání o půl milionu více excerpt, než měl The Oxford English Dictionary on Historical Principles (Oxford University Press, 1. vydání 1933 – viz Červená, 1981, s. 19). Velkolepý, široce koncipovaný sběr materiálu si ovšem nutně žádal obrovské pracovní úsilí a do jeho zpracování byla zapojováno i mnoho externích spolupracovníků, zvláště z řad středoškolských profesorů-bohemistů a vysokoškolských studentů. Při vzpomínce na tu dobu Josef Filipec v Naší řeči poznamenal, že na konci čtyřicátých let museli interní lexikografové Kanceláře podle pracovní normy zpracovat za měsíc nejméně 4 krabice, tj. 8 000 excerpčních lístků původního materiálu (Filipec, 1981, s. 230). Výsledkem takové péče však bylo dílo monumentální – dosud nejobsáhlejší výkladový slovník češtiny, který zachycoval významovou stránku jednotlivých slov v plném rozsahu a obsahoval velké množství citátů s bohatou dokumentací užití jednotlivých slov a jejich významů.
Sté výročí Kanceláře Slovníku jazyka českého, nejstaršího akademického pracoviště, jsme si připomenuli především mezinárodní konferencí Čeština v pohledu synchronním a diachronním – Stoleté kořeny Ústavu pro jazyk český, kterou pořádal Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., ve dnech 1.–3. června 2011 v pražském sídle Akademie věd pod záštitami Miroslavy Němcové, předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR, a Petra Nečase, předsedy vlády České republiky. Konference se zúčastnilo 162 předních tuzemských i zahraničních jazykovědců a příspěvky, které na sympoziu zazněly a knižně vyjdou v připravovaném konferenčním sborníku, se dotýkaly nejrozmanitějších oblastí výzkumu českého jazyka, především současné i historické lexikografie, etymologie, dialektologie, onomastiky, jazykové kultury, gramatiky a stylistiky.
[227]Již první den se účastníci konference a následně celá odborná i laická veřejnost mohli seznámit s netradiční knižní novinkou, a to s elektronickou knihou Výbor ze starší české literatury. Tuto první českou vědeckou e-knihu (e-book) připravil u příležitosti stého výročí založení Kanceláře Slovníku jazyka českého kolektiv pracovníků oddělení vývoje jazyka ÚJČ a vydalo ji nakladatelství Academia. „Na stoletou historii základů Ústavu pro jazyk český navazujeme položením základů další tradice. První elektronickou vědeckou knihou vydanou v České republice zahajujeme zcela novou etapu ve způsobu publikování výsledků naší práce,“ řekl Karel Oliva, ředitel Ústavu pro jazyk český, když na začátku konference slavnostně předal čtečku s nahraným prvním „výtiskem“ předsedkyni PS PČR Miroslavě Němcové. Pilotní svazek obsahuje soubor dobovou češtinou psaných textů či jejich úryvků z období od 13. do 18. století – od první české věty přes středověkou veršovanou lyriku, pověst o Bruncvíkově lvu, ukázky děl Tomáše ze Štítného a Jana Husa až po spisy lékařské, právní či zábavné, jako jsou cestopisy a satiry. V elektronické edici je tak prostřednictvím nejmodernějších technologií prezentován výbor z nejzajímavějších českých písemných památek široké veřejnosti.[1]
Neméně slavnostním aktem úvodu konference bylo rovněž převzetí čestné oborové medaile J. Dobrovského Janem Balharem z rukou Jiřího Drahoše, předsedy Akademie věd ČR. Této pocty se letošnímu jubilantu Janu Balharovi dostalo za zásluhy ve filozofických a filologických vědách, zejména pak za vedení prací na stěžejním díle české dialektologie – pětisvazkovém Českém jazykovém atlase. Na významné životní výročí našeho milého kolegy z odborné rady Naší řeči jsme samozřejmě nemohli zapomenout ani na stránkách tohoto časopisu (Čižmárová, 2011).
Při zahájení konference pak v plenárním zasedání vystoupil Karel Oliva s referátem 100 let minulých a 100 let budoucích Ústavu pro jazyk český. Retrospektivní ohlédnutí do stoleté historie českého jazykového ústavu, ke kořenům a tradicím, z kterých ústav vyrůstal, vyústilo ve vymezení hlavních aktuálních úkolů této instituce: vědecké studium českého jazyka a šíření výsledků a poznatků o národním jazyce, které přispívá k jazykové kultuře. Patří sem i neustále postupující digitalizace těchto výsledků, jako je například zmíněná tvorba e-knih, elektronizace archivů časopisů Naše řeč a Slovo a slovesnost, publikace historicky zaměřeného Vokabuláře webového na internetové adrese http://vokabular.ujc.cas.cz/, zveřejnění digitalizované podoby Příručního slovníku jazyka českého na internetové stránce http://psjc.ujc.cas.cz/ a nejnověji též Slovníku spisovného jazyka českého na stránce http://ssjc.ujc.cas.cz/.
Název Stoleté kořeny Ústavu pro jazyk český nesla nejen červnová konference, ale i výstava mapující stoletou historii Ústavu pro jazyk český, nad kterou převzal [228]záštitu předseda Akademie věd Jiří Drahoš. Příležitost k návratům do minulosti i k nahlédnutí do současného dění v Ústavu pro jazyk český dostali návštěvníci od 5. 5. do 27. 8. v budově Klementina Národní knihovny v Praze, od 16. 5. do 3. 6. ve foyer budovy Akademie věd ČR na Národní třídě v Praze a od 5. 9. do 27. 9. v Moravské zemské knihovně v Brně.
Připomeňme si ještě další výročí, která letos slaví Ústav pro jazyk český. K 1. 4. 1930 byla Kancelář Slovníku jazyka českého přemístěna z Bílkovy ulice č. 18 do Letenské ulice č. 5 a na téže adrese pak v roce 1936, tedy před 75 lety, byla zřízena jazyková poradna. V textu žádosti ze dne 21. března 1936 adresované III. třídě České akademie věd a umění zněl celý její název Jazyková poradna Společnosti pro slovanský jazykozpyt a Naší řeči. Jejím posláním mělo být dle textu formulovaného v žádosti „napomáhati zvýšení jazykové kultury“ a autoři žádosti Miloš Weingart, Ján Stanislav a Jiří Haller přislíbili, že zřízení poradny „nepovede k jakékoli újmě na pracích slovníkových“ (podrobněji viz Uhlířová, 2006).
Na jazykové dotazy odpovídala Naše řeč už od svého založení v pravidelných rubrikách Hovorna a Drobnosti. Zřízením jazykové poradny před 75 lety se pak ještě více prohloubil živý kontakt redakce časopisu s čtenáři a zvýšil se i celkový zájem veřejnosti o takovou službu. Radu a pomoc nabízela jazyková poradna „za mírný poplatek“. Jazykové dotazy čtenářů předválečné doby byly stejně jako dnes motivovány konkrétními problémy a potřebami jazykové praxe. Dodnes se některé z dotazů adresovaných jazykové poradně stávají cenným námětem pro drobnost nebo jsou ve své autentické podobě i s odpovědí otiskovány v rubrice Z dopisů jazykové poradně. Na mnohé z nich však lze již pohodlně nalézt odpověď v Internetové jazykové příručce (http://prirucka.ujc.cas.cz/)[2] a v dalších informačních zdrojích o češtině dostupných na webových stránkách Ústavu pro jazyk český.
Výčet výročí uzavřeme ještě připomínkou výročí spojeného s rokem 1946. Dne 6. února 1946 schválila správní komise České akademie věd a umění návrh přebudování Kanceláře Slovníku jazyka českého na Ústav pro jazyk český, jehož úkoly byly rozšířeny o zkoumání nářečí, dějin češtiny a problematiky současného českého jazyka (Bachmannová, 2007). Pětašedesáté narozeniny tedy slaví také akademický Ústav pro jazyk český, včetně pražské jazykové poradny, která navázala na svou předchůdkyni z let předválečných a začala fungovat jako pravidelná telefonická [229]a dopisová služba pro veřejnost. Z článku Josefa Filipce se lze dozvědět, že v Karlově ulici č. 26, kde byla od roku 1941 Kancelář a od roku 1946 pak Ústav pro jazyk český, byl v jazykové poradně kromě ředitelny jediný telefon. (Filipec, 1981, s. 230).[3] Současné oddělení jazykové kultury, jež zaštiťuje provoz jazykové poradny, pokračuje jak v tradici praktické péče o jazykovou kulturu svou bohatou konzultační, jazykověvýchovnou, vzdělávací a popularizační činností, tak i ve studiu teoretických otázek normy a kodifikace (viz následující článek Martina Proška a Kamily Smejkalové na s. 231–241).
Sté výročí založení Kanceláře slovníku jazyka českého jsme si letos připomněli nejen konferencí a výstavou, ale i několika přednáškami v průběhu roku v Kruhu přátel českého jazyka, Jazykovědném sdružení a Národní knihovně, v rozhlasových a televizních relacích (v jazykových koutcích a dalších pořadech Českého rozhlasu Mozaika, Monitor, Meteor, v pořadech České televize O češtině, Knižní svět a Televizní akademie) i v tištěných a internetových denících (Lidové noviny, Právo, Mladá fronta DNES). Úspěšná prezentace činnosti kolektivu pracovníků ÚJČ je zároveň i vynikajícím dokladem skutečnosti, že Ústav pro jazyk český se v průběhu historie stal národně reprezentativním a ústředním vědeckým pracovištěm zaměřeným na komplexní výzkum českého jazyka a šíření jeho výsledků.
Z pohledu Naší řeči snad můžeme závěrem ještě s potěšením podtrhnout, že soustavná péče o jazykovou kulturu vždy patřila a bude patřit k prvořadým úkolům ÚJČ, přičemž pojetí jazykové kultury již dávno nespočívá v černobílém dělení na správné/spisovné a nesprávné/nespisovné, ale v tom, jak umíme jazyk používat v závislosti na komunikační situaci. Proto vždy byla a bude důležitá i znalost nejen norem pravopisných a gramatických, ale i stylistických a lexikálních, proto je i nadále třeba co nejvíce soustředit badatelské úsilí na rychle se rozvíjejí slovní zásobu včetně nové terminologie a frazeologie a proto se i jeví jako čím dál naléhavější potřeba nového výkladového slovníku češtiny s plným vystižením významové stránky slov, příklady užití a detailním členěním jejich významů po stránce lexikální i stylistické, který by odpovídal živé jazykové praxi, současným potřebám společnosti a její kulturní úrovni. Věřme, že se idea budování tezauru českého jazyka s všestranným popisem lexikální zásoby, která byla i na počátku zrodu Kanceláře Slovníku jazyka českého, bude moci díky novým technickým prostředkům a možnostem počítačového zpracování jazykových dat v budoucnu uskutečňovat snadněji, než jak tomu bylo před sto lety.
BACHMANNOVÁ, J. (2007): Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR, v. v. i. In: Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky. Praha: Academia, s. 614–618.
ČERVENÁ, V. (1981): O lexikálním archívu Ústavu pro jazyk český ČSAV. Naše řeč, 64, s. 14–22.
ČIŽMÁROVÁ, L. (2011): Jazykovědec a pedagog Jan Balhar. Naše řeč, 94, s. 101–103.
DANEŠ, F. – DOKULIL, M. (1971): Čtvrt století Ústavu pro jazyk český. Naše řeč, 54, s. 201–212.
ERTL, V. (1922): Ústav pro jazyk československý. Naše řeč, 6, s. 97–112.
FILIPEC, J. (1981): Z prehistorie a historie Ústavu pro jazyk český. Naše řeč, 64, s. 225–232.
HAVRÁNEK, B. (1971): Dvojí jubileum Ústavu pro jazyk český ČSAV – pětadvacetileté a šedesátileté. Věstník ČSAV, 80, s. 411–424.
Internetová jazyková příručka (2008) [online]. < http://prirucka.ujc.cas.cz/ >.
MACHAČ, J. (1971): Vznik a vývoj prvního českého jazykovědného pracoviště. Naše řeč, 54, s. 190–200.
PETR, J. (1981): Na okraj výročí Ústavu pro jazyk český ČSAV. Naše řeč, 64, s. 1–14.
Příruční slovník jazyka českého (1935–1957) [online]. < http://psjc.ujc.cas.cz/ >.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971) [online]. < http://ssjc.ujc.cas.cz/ >.
UHLÍŘOVÁ, L. (2006): Méně známá kapitola z historie pražské jazykové poradny. Naše řeč, 89, s. 260–263.
UHLÍŘOVÁ, L. (2011): Reflexe činnosti Kanceláře Slovníku jazyka českého v časopise Naše řeč. Naše řeč, 94, s. 1–13.
Vokabulář webový (2006–2011) [online]. < http://vokabular.ujc.cas.cz/ >.
Výbor ze starší české literatury (2011) [online]. < http://eknihy.academia.cz/ >.
[1] Elektronická kniha Výbor ze starší české literatury je od 1. 6. 2011 zdarma ke stažení na webové stránce nakladatelství Academia (http://eknihy.academia.cz/) a během prvních dvou týdnů si ji objednalo 2890 uživatelů. Této e-knize je věnována i menší webová prezentace (http://eknihy.ujc.avcr.cz/).
[2] Internetová jazyková příručka (http://prirucka.ujc.cas.cz) zaznamenala od svého spuštění v lednu 2009 do srpna 2011 přes 14 milionů návštěv z více než 600 000 unikátních adres a je dosud nejnavštěvovanější stránkou Akademie věd ČR. V letošním roce přesáhl průměrný denní počet 20 000 přístupů, v pracovních dnech je průměrná návštěvnost přes 24 000 přístupů. Tato příručka nabízí informace o 61 658 heslech české slovní zásoby a výklady o problematických jevech v současné češtině, zvláště o pravopisu a gramatice. Kolektiv autorů Internetové jazykové příručky z oddělení jazykové kultury ÚJČ AV ČR a Fakulty informatiky MU Brno byl v roce 2009 oceněn Medailí MŠMT 1. stupně „za zlepšování podmínek pro výuku mateřského jazyka na všech typech škol“.
[3] Z dalších historických dat snad jen dodejme, že v roce 1949 se stal časopis Naše řeč publikačním orgánem Ústavu pro jazyk český a v roce 1952 se ústav stěhoval po čtvrté: z Karlovy ulice č. 26 do Letenské ulice č. 4, kde hlavní část ÚJČ sídlí dodnes. V roce 1953 byl Ústav pro jazyk český začleněn do Československé akademie věd (ČSAV) a od roku 1993 je součástí nově transformované Akademie věd České republiky (AV ČR). Brněnská pobočka ÚJČ byla založena v roce 1952 a rovněž poskytovala jazykové poradenství.
Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Letenská 4, 118 51 Praha 1
pravdova@ujc.cas.cz
Naše řeč, ročník 94 (2011), číslo 5, s. 225-230
Předchozí Z dopisů jazykové poradně
Následující Martin Prošek, Kamila Smejkalová: Kodifikace – právo, nebo pravomoc?
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1