Časopis Naše řeč
en cz

Jazykovědec a pedagog Jan Balhar

Libuše Čižmárová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

Linguist and pedagogue Jan Balhar

This aticle is a salute to Jan Balhar on the occasion of his 80th birthday.

12. června 2011 se dožívá osmdesáti let náš milý kolega, vedoucí a učitel, přední český jazykovědec PhDr. Jan Balhar, CSc. Pokusme se v tomto příspěvku stručně připomenout milníky jeho životní dráhy a to nejdůležitější z jeho rozsáhlého díla.

Kolegové a studenti poznali dr. Balhara především jako bohemistu dialektologa, syntaktika, v pozdější době i onomastika, v neposlední řadě také jako polonistu, jako vědce, učitele i redaktora.

Narodil se v Březové u Vítkova na jihozápadním okraji oblasti středoopavských nářečí, takže od dětství dobře znal a vnímal rozdíly rodného nářečí oproti spisovné češtině i sousední polštině. Po maturitě na opavském gymnáziu odešel do Brna, kde studoval právě češtinu a polštinu. Jeho učiteli zde byli mj. významní rodáci ze Slezska a znalci slezských nářečí Adolf Kellner a Arnošt Lamprecht, kteří v něm dále posílili zájem o dialektologii, a také syntaktik Jaroslav Bauer, jenž ho inspiroval k celoživotnímu zájmu především o nářeční syntax.

Po studiu nastoupil Jan Balhar do nově založené brněnské pobočky Ústavu pro jazyk český ČSAV (dnes AV ČR), a to do jejího dialektologického oddělení, které v letech 1983–1992 vedl a kde na část pracovního úvazku pracuje dodnes. Po celou dobu svého působení v Ústavu se věnoval především práci na Českém jazykovém atlase (ČJA).

[102]Balharovy časopisecké dialektologické práce zejména z oblasti slezských nářečí zde nevzpomínáme, byla o nich řeč v dřívějších medailoncích[1] a jsou uvedeny v publikacích obsahujících dialektologickou bibliografii[2] a ve statích shrnujících Balharovu bibliografii do r. 1996[3] a za léta 1997–2010[4]. Připomeneme jen jeho knižní publikace, jeho monografii a knihy, jichž je spoluautorem.

Monografie Skladba lašských nářečí[5], v níž Jan Balhar koncentroval svůj dlouholetý zájem o nářeční syntax, využívá tradic moravské dialektologické školy a je vysoce ceněna nejen pro ucelené popisy syntaktických jevů ve slezských dialektech, ale především pro mnohá nová zjištění z oblasti promluvových jevů a jejich odlišení od jevů systémových.

Jako spoluautor se Jan Balhar podílel na několika významných kolektivních dílech. Výraznou účast měl na přípravě dodnes aktuální publikace České nářeční texty[6], v níž jsou vedle základních charakteristických znaků jednotlivých nářečních skupin a podskupin shrnuty přepisy zvukových záznamů spontánních nářečních promluv, získaných při výzkumu pro ČJA. O deset let později se autorsky spoluúčastnil na kolektivní publikaci z pera brněnských lingvistů O češtině každodenní[7], v níž byl zveřejněn výběr jazykových sloupků po léta otiskovaných v brněnském deníku Rovnost. Dále je spoluautorem knihy U nás ve Vídni s podtitulem Vídeňští Češi vzpomínají[8], kde po úvodních partiích, shrnujících charakteristické rysy jazyka vídeňských Čechů a českých novin ve Vídni, jsou opět shromážděny přepisy ukázek mluvených textů, podávajících svědectví o dřívějším i současném každodenním životě mluvčích a o jejich kultuře. Dalším význačným dílem, na němž se Jan Balhar autorsky spoluúčastnil, je Encyklopedický slovník češtiny[9], pro který vypracoval obsáhlou stať Skupina nářeční slezská (s. 396–399) a podílel se i na hesle Enkláva českého jazyka (s. 124–127) o jazyce českých menšin v cizině.

Hlavním Balharovým celoživotním zájmem však vždy byl Český jazykový atlas[10]. Účastnil se prací na ČJA od samého počátku: byl spoluautorem koncepce a rovněž Dotazníku pro výzkum českých nářečí o víc než dvou a půl tisíci otázkách, který jako jeden z kolektivu výzkumníků osobně vyplňoval v terénu. Později byl vedoucím autorského kolektivu, jenž vypracovával mapy a komentáře z oblasti nářečního lexika a slovotvorby (1.–3. svazek), morfologie (4. svazek), hláskosloví [103]a syntaxe (5. svazek). Zde je důležité připomenout, že Jan Balhar nebyl jen koordinátorem prací a redaktorem, ale sám mapy a komentáře tvořil, jeho podíl je dokonce největší ze všech spoluautorů. Výsledkem této mnohaleté práce je monumentální šestisvazkové dílo, zahrnující na 1 600 map a komentářů, vysoce oceňované doma[11] i v zahraničí[12]. Letos se Jan Balhar dožívá vydání posledního, šestého dílu – Dodatků, kterými bude dílo završeno.

V současnosti se připravuje elektronická podoba ČJA, v budoucnu snad interaktivní a propojená s dalšími elektronickými díly, na jejichž vzniku se Jan Balhar podílí. Jde především o Slovník nářečí českého jazyka, který kolektiv dialektologického oddělení v Brně začal zpracovávat v letošním roce, a Slovník pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku, na němž týž kolektiv pracuje letos sedmým rokem. Onomastika, zejména její vztah k dialektologii, je po řadu let Balharovým vedlejším zájmem, kterému věnoval několik svých statí[13].

V souvislosti s Balharovým životním jubileem je třeba poukázat i na jeho další dlouholeté aktivity, jimiž se zapsal do povědomí studentů, pedagogů, vědců i veřejnosti. Jako popularizátor češtiny se projevil zejména v řadě jazykových sloupků na aktuální jazyková témata, jež po celá desetiletí zveřejňoval kromě deníku Rovnost také v měsíčníku Masarykovy univerzity Universitas. Na MU se odvíjela jeho dlouholetá činnost pedagogická: působil externě na Filozofické a Pedagogické fakultě MU, kde se orientoval především na syntax a historickou mluvnici polštiny. Vedle výuky byl také recenzentem, školitelem a oponentem studentských, doktorských a habilitačních prací a členem Vědecké rady FF MU a oborových rad doktorského studia na FF MU. Své skvělé pedagogické schopnosti a metodické postupy uplatňoval mnoho let rovněž při přípravě budoucích středoškoláků na přijímací zkoušky. A konečně je třeba připomenout i jeho členství v redakčních radách časopisů Naše řeč a Universitas, kde se stále obětavě věnuje posuzování příspěvků zejména mladších kolegů. Do obou časopisů také sám pravidelně píše.

Ve všech sférách své činnosti, ať vědecké, pedagogické, vědecko-organizační či redaktorské, Jan Balhar vždy působil spíše jako citlivý rádce než přísný posuzovatel. Ze srdce mu přejeme, aby mu jeho životní optimismus, tvůrčí aktivita a přátelský a nezištný postoj k lidem vydržely spolu s pevným zdravím ještě hodně dlouho.[14]


[1] Šlosar, D. (1991): Český dialektolog Jan Balhar, Naše řeč, 74, s. 104–105; Fic, K. (2001): Sedmdesátiny Jana Balhara, Naše řeč, 84, s. 169–170; Šipková, M. (2006): Jubileum Jana Balhara, Linguistica Brunensia, A 54, s. 219–220.

[2] Do r. 1968: Bělič, J., Nástin české dialektologie, SPN, Praha 1972, s. 349–360; od roku 1969: Český jazykový atlas – Dodatky, Academia, Praha 2011.

[3] Jan Balhar (1931): Bibliografie za léta 1957–1996, SPFFBU, A 44, 1996, s. 145–150.

[4] Vyjde pod názvem Dodatek k soupisu prací Jana Balhara (navazuje na SPFFBU A 44, 1996, s. 145–150) z pera Marty Štefkové. In: Linguistica Brunensia, 60, 2011, v tisku.

[5] Balhar, J. (1974): Skladba lašských nářečí. Praha: Academia.

[6] České nářeční texty (1976). Praha: SPN.

[7] O češtině každodenní (1984). Brno: Blok.

[8] U nás ve Vídni. Vídeňští Češi vzpomínají (1999). Brno: Masarykova univerzita.

[9] Encyklopedický slovník češtiny (2002). Praha: Nakladatelství Lidové noviny.

[10] Český jazykový atlas 1 (1992; dotisk 2004). Praha: Academia; ČJA 2 (1997); ČJA 3 (1999); ČJA 4 (2002); ČJA 5 (2005); ČJA – Dodatky (v tisku).

[11] Cena poroty Jednoty tlumočníků a překladatelů za výkladový slovník v roce 2008.

[12] Mnoho kladných recenzí, za všechny uvádíme např.: Siatkowski, J. (1995): Český jazykový atlas 1, Praha 1992. In: Studia z Filologii Polskiej i Slowiańskiej 32, Warszawa, s. 365–378; Vintr, J. (2003): Český jazykový atlas 4, Praha 2002. In: Wiener Slavistisches Jahrbuch 49, s. 303–304; Škofic, J. (2008): Český jazykový atlas. In: Dialectologia et Geolinguistica 16, Berlin – New York. s. 129–132.

[13] Např. Dialekt v pomístních jménech na Opavsku, Zpravodaj Místopisné komise, 24, 1983, s. 25–30, či K vývoji pomístních jmen na Opavsku od druhé světové války, Acta onomastica, 51, 2010, s. 305–313.

[14] Tento příspěvek vznikl v rámci grantového úkolu P406/11/1786 Slovník nářečí českého jazyka.

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Veveří 97, 602 00 Brno
cizmarova@iach.cz

Naše řeč, ročník 94 (2011), číslo 2, s. 101-103

Předchozí Jakub Kopecký: Co je to argument?

Následující Kamila Smejkalová: Žijí ve Walesu Walesané, nebo Velšané?

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1