Jak a o čem se diskutuje v internetovém češtinářském klubu (BTW např. přechodníků je IMHO škoda)

Lucie Hašová

[Články]

(pdf)

-

Cílem tohoto příspěvku je nastínit, jak vypadá diskuse v češtinářském internetovém klubu na serveru Okoun.[1]

Úvodem si dovolím předeslat několik obecných poznámek o internetových klubech. Diskusních klubů, internetových konferencí, chatů (z anglického chat ‚neformální rozhovor, popovídání‘) najdeme na internetu celou řadu. Je to prostor, v němž se scházejí uživatelé internetu, kteří si chtějí s dalšími uživateli prostřednictvím svých diskusních příspěvků, které do klubu odesílají, popovídat, sdělit někomu (často zcela neznámému) své pocity a názory, navázat komunikaci s novými lidmi.[2]

Diskusní kluby mají většinou část veřejnou a část soukromou. Veřejná část obsahuje diskusní příspěvky, které na svém počítači může vidět každý, kdo se připojí k internetu. Diskutovat je možné také „šeptem“, tedy přejít do části soukromé, posílat své diskusní příspěvky pouze jednomu konkrétnímu diskutujícímu, aniž by tuto část komunikace mohli sledovat ostatní.

Diskusní klub má zpravidla svého moderátora či správce, který má na starosti provoz klubu a mimo jiné disponuje tzv. mazacími právy, tedy může z veřejné části smazat příspěvky, které se mu z nějakého důvodu zdají nevhodné, např. se jedná o příspěvek, který tematicky do daného klubu nepatří, důvodem pro smazání může být přílišná vulgárnost příspěvku apod.

Hned na úvodní stránce serveru Okoun najdeme v levém sloupci hypertextový odkaz nazvaný „pro lingvisty“. Pokud na tento odkaz najedeme myší, otevře se nám seznam diskusních klubů, mezi nimiž je také klub „Čeština“.[3] Na úvodní stránce serveru je mimo jiné vždy aktuálně uvedeno, které kluby patří k nejna[58]vštěvovanějším a v kterých se v poslední době objevilo nejvíce příspěvků. Je snad celkem pozitivní, že klub „Čeština“ se poměrně často objevuje právě mezi deseti nejnavštěvovanějšími kluby. Denně v něm přibude kolem pěti příspěvků.

Příspěvky mají svou ustálenou formu. Každý příspěvek obsahuje přezdívku (tzv. nick, z anglického nickname ‚přezdívka‘) diskutujícího, datum a čas, kdy byl příspěvek do diskuse odeslán, a konečně samotný text příspěvku např.:[4]

Mastodont – 6. 1. 2003 18:10 Lidi, mám zase totální výpadek paměti a nikde v pravidlech to nevidím: jak je „jednoduchý člověk“ v množném čísle?? Prostí lidé použít nemůžu, přídavné jméno musí zůstat …

Diskusní klub „Čeština“ má několik desítek přispěvatelů, z nich někteří se zde objevují zcela pravidelně, jiní výjimečně. Zcela běžné (spíše jedině možné) je v tomto diskusním klubu tykání:

Šnek – 16. 12. 2002 23:52 Mohl bys uvést nějaký příklad užití této předložky?

Kdo jsou přispěvatelé, je ve většině případů nezjistitelné. Jak již bylo řečeno, vystupují zde pod nejrůznějšími přezdívkami, podle nichž často ani nepoznáme, jedná-li se o muže, či ženu, např. jkom, Bruno Ferrari, Serendipity, vlaho, ocs, catt, Roshtee, Y. T., Ahura Mazda, Arda, Halef atd.[5] Někteří z nich svou (profesní či geografickou) identitu občas nějak naznačí, např. částmi příspěvku: teď pracuju na překladu z angličtiny a narazil jsem na …, na bohemistice nám říkali, že …, jako astronom-amatér vám rád potvrdím, že …, živím se psaním …, od své latinářky jsem slyšela …, u nás na Šumavě používáme v mluvené řeči …, už je to doba, co jsem žil v Olomouci …, teď ze mě mluví Hradeckopražák apod.[6]

Někteří přispěvatelé vystupují téměř výlučně v roli poradců, tedy jakýchsi autorit, které zodpovídají dotazy; jiní spíše dotazy kladou, přicházejí s tipy do diskuse, zaujal je nějaký jazykový jev, o němž se chtějí poradit s ostatními, nejsou si jisti, jak to či ono napsat, v jaké situaci daný výraz použít apod., a čekají nějakou odpověď. Pro ilustraci si uveďme ukázky otázek:

Halef – 18. 1. 2003 21:10 Kdysi dávno na základce jsem měl za úkol zplodit český ekvivalent slova „intenzivně“. Nezná někdo správnou odpověď?

 

[59]Bruno Ferrari – 15. 1. 2003 11:00 Rad bych vedel, jestli se pise: Do ruda rozzhaveny … nebo Doruda rozzhaveny

a odpovědí:

Vlaho – 15. 1. 2003 13:31 V demokracii nemusíme mít jednotný názor. Piš to jak chceš :-)))

 

Šnek – 29. 12. 2002 17:13 „Holokaust“ je slovo přejaté z řečtiny, stejně jako třeba „kakofonie“ apod. Do takovýchto slov se „c“ dostalo až v latině. A čeština, narozdíl třeba od angličtiny, zpravidla přejímá tato slova psaná originálně (tedy skutečně „kakofonie“, kde „k“ odpovídá písmenu „kappa“ a „f“ písmenu „fí“, a nikoli „cacophonie“).

Často se stává, že některý dotaz či námět není zpracován hned v následujícím příspěvku, ale že se k němu přispěvatelé vyjadřují postupně, až ve chvíli, kdy se připojí k internetu, až tehdy, kdy se někomu podaří zjistit odpověď. Mezitím se může objevit dotaz nový, třeba méně složitý, nebo často se opakující, takže jej někdo zodpoví téměř okamžitě (tj. během několika minut), zatímco dotaz složitější čeká na své zodpovězení někdy i několik dní. Přispěvatelé často odkazují na předchozí příspěvky své i cizí, řada z nich využívá možností tzv. hypertextového odkazování a začleňuje do svých příspěvků texty další, např. úryvky z článků internetových periodik, obrázky s nápisy, které jsou pak předmětem jejich zkoumání, technicky zdatnější jedinci jsou schopni do svého příspěvku vložit naskenovanou slovníkovou definici právě probíraného výrazu apod.

Na rozdíl od jiných klubů se zdejší přispěvatelé více snaží psát své příspěvky spisovnou češtinou, správně umisťovat interpunkční znaménka, psát na začátku věty velké písmeno apod. Pokud se někdo dopustí např. nějaké pravopisné chyby, často se za ni ve svém následujícím příspěvku omluví a opraví ji, případně je opravena někým jiným, např.:

Case – 24. 10. 2002 08:17 Hmm, omluvte chybu(y?) v „mě/mně“ v mém předchozím příspěvku. Stydím se.

Pro diskusní klub „Čeština“ je charakteristické, že jeho přispěvatelé často odkazují na informace v jazykových příručkách, slovnících různého druhu, citují z odborného tisku (také z časopisů Slovo a slovesnost a Naše řeč; jeden z diskutujících např. ostatní seznámil s plným zněním textu Wilsonovo město?, uveřejněného v Naší řeči v roce 1919). Nejčastěji probíranou příručkou jsou Pravidla českého pravopisu z roku 1993, jedním z přispěvatelů žertem překřtěna na Levydla Čezkého Právopy[60]zu.[7] V záhlaví klubu je mimo jiné moderátorova poznámka, že pokud nějaký dotaz zodpovídá právě on, „konzultuje“ své odpovědi se Slovníkem spisovné češtiny pro školu a veřejnost (2., doplněné a opravené vydání, Academia, Praha 1998, dotisk 2000).

V období kolem Vánoc se někteří přispěvatelé pochlubili, jakou příručku dostali jako vánoční dárek:

Roshtee – 30. 12. 2002 12:14 Aaaaaa muj novy vanocni dárek etymologicky slovnik mam doma :( Rejzek tam ma totiz i sprostarny :))

jkom – 30. 12. 2002 19:01 ja sem dostala slovnik spisovne cestiny:))))

Další „autoritou“, s níž se diskutující běžně radí o svých jazykových problémech, je internetový vyhledávač google (najdeme jej na internetové adrese www.google.com), jehož název se zcela přirozeně stal součástí slovní zásoby diskutujících, skloňují jej jako maskulinum životné i neživotné, příležitostně se u něj objevuje počeštělý pravopis „gůgl“ a vznikají další slova od něj odvozená, např.:

stromovous – 2. 2. 2003 23:59 Zkusili jste to slovo progooglovat v různých podobách? :-) BTW „progooglovat“ je také docela zajímavý novotvar ;-)

V záhlaví stránky diskusního klubu „Čeština“ dále nacházíme hypertextový odkaz na internetové stránky Ústavu pro jazyk český AV ČR, konkrétně na tzv. často kladené otázky (angl. Frequently Asked Questions, zkráceně FAQ), tedy rubriku Na co se nás často ptáte?, kterou přehledně zpracovala jazyková poradna ÚJČ AV ČR. U tohoto odkazu je poznámka moderátora diskusního klubu „Čeština“, aby přispěvatelé tuto stránku navštívili předtím, než položí dotaz do diskusního klubu. A naopak v odpovědích na dotazy, které zaznějí v diskusním klubu, se objevují citace právě z rubriky Na co se nás často ptáte jazykové poradny ÚJČ AV ČR (viz dále).[8]

Na třech ukázkách si nyní ukážeme, jak vypadá diskuse ke konkrétním jazykovým problémům.[9]

[61]Jedním z neustále se vracejících diskusních námětů je zakončení sloves čtvrté slovesné třídy (vzory prosí, trpí, sází) ve třetí osobě množného čísla v přítomném čase. Podívejme se, jak se s tímto problémem potýkají účastníci češtinářského diskusního klubu:

Mastodont – 16. 11. 2002 17:40 I po podrobném čtení Stručné mluvnice české a FAQ jazykové poradny, zjišťuji, že nejsem schopen jednoznačně určit, která slovesa čtvrté třídy mají dublet ve třetí množného čísla. Ta, která jsou vyjmenována v tom FAQ (musí/musejí, myslí/myslejí, bydlí/bydlejí, šílí/šílejí, kvílí/kvílejí, haní/hanějí) jsou všechna, nebo ne? Pokud ne, tak čím se mám řídit?? Konkrétně – valit/válet, on valí/on válí, oni valí/oni válejí (nebo i oni válí?) Som z toho volajaký zmätený :-)

pankreas – 16. 11. 2002 22:21 2 Mastodont: Pro valet je mozne jedine ‘oni valeji’. Neni to podle me pripad popisovaneho kolisani, alebrz jineho slovesa (lisi se mj. dokonavosti). Priklad: oni se vali (valivym pohybem se pohybuji) != oni se valeji (nekde lezi). Ta slovesa s kolisanim ve FAQ urcite vsechna nejsou, zfleku me treba napada mrzet/mrzit apod

Mastodont – 16. 11. 2002 22:58 Co je „mrzit“?? To jsem nikdy neslyšel.

Barclay – 17. 11. 2002 01:09 Nejlépe je se řídit citem – pokud říkáš v přikazovacím tvaru ,,-ej“, je lepší použít ,,-ejí“ (válej/válejí)

pankreas – 17. 11. 2002 03:50 mrzit se na někoho… občas se to pouziva

Podobně je opakujícím se předmětem zájmu přispěvatelů skloňování (či neskloňování) mužských příjmení, zvláště ve vokativu. V diskusním klubu k tomu nacházíme následující:

Serendipity – 19. 11. 2002 11:40 Dotaz: Jak se sklonuje prijmeni Andrle?

Roshtee – 19. 11. 2002 11:59 Sorry mne se to smazlo. Vzor me napada „kočí“, coz je momentalni improvizace :)))

Barclay – 19. 11. 2002 11:59 Andrle bez Andrleho s Andrlem

Barclay – 19. 11. 2002 12:00 Jo, kočí (Jiří)

Roshtee – 19. 11. 2002 12:01 Chtela jsem rict, ze bych to resila sklonovanim slova „pan“ a vlastní jmeno nechala v nominativu, mno ale da se to i sklonovat, viz Barclay :)

[62]Case – 19. 11. 2002 12:03 Neskoloňování jména je ovšem nezdvořilé, jestli se nepletu, ne?

Roshtee – 19. 11. 2002 12:15 Nerekla bych :)

Barclay – 19. 11. 2002 12:16 Správně. S oblibou říkám našim klientům „pane Kostroune“, „pane Berane“ apod. :-)

Case – 19. 11. 2002 12:18 Teď mě pletete, oba … tak jak to je?

Roshtee – 19. 11. 2002 12:19 U jmen, ktera lze jednoduse sklonovat je to jasny, ale u cizich (ted nemluvim o Andrlem / panu Andrle =)) je to leckdy jedinym resenim :)

SF – 19. 11. 2002 14:15 Ad kočí Ve FAQu výše je uváděn vzor „průvodčí“…

Barclay – 19. 11. 2002 15:38 Samozřejmě pokud není jméno vyloženě nesklonné (zde bych asi nechal na jeho majiteli, aby si to rozhodl sám), je jedině správně i s „panem“ ho skloňovat! Tuhle jsem se bavil s Neffem a říkám mu: „A když ti někdo napíše mail ‘Pane Neff’…“ „Tak bych se s ním vůbec nebavil!“ skočil mi do řeči :-)

Barclay – 19. 11. 2002 15:40 Ono těch vzorů bylo postupně více. „Kočího“ dneska pomalu nevidíš, „Jiří“ je jako jméno nevhodné, tak teď mám „průvodčího“ :-) To je podobné, jako „duše“; „nůše“; „růže“

Vosje – 19. 11. 2002 17:15 S tím skloňováním jména jsem si vzpomněla na nebožtíka Josefa Husníka (herec brněnské Mahenovy činohry), který si taky potrpěl na správnou češtinu a na skloňování svého jména. A jednou napomenul nějakého mladíka, který ho oslovil „pane Husník“ a ten kluk mu s odzbrojující upřímností odpověděl: „Když já bych měl pocit, že vám nadávám, kdybych vám říkal ‘pane Husníku’.“ :) Docela jsem toho hocha chápala, protože většina nadávek u nás má koncovku -k nebo -ík. To je potom těžký… :)))

suri – 19. 11. 2002 19:24 Měl recht (pan Husník), oslovovat vokativem považuju je základní slušnost. Když v médiích redaktor oslovuje „zpovídané“ pane Havel, pane Klaus, ježí se mi vlasy.

Vosje – 20. 11. 2002 01:26 Samozřejmě, že měl recht. A v médiích je to ještě o třídu horší, když někdo takto oslovuje. Okamžitě si o něm udělám představu jako o buranovi (přinejmenším) a zapochybuju o dostatečném vzdělání takového člověka pro jím vykonávanou práci.

[63]Jako příklad dalšího opakujícího se tématu češtinářského diskusního klubu lze uvést tvoření přechodníků. Vždy po nějaké době přijde některý z přispěvatelů s tím, že si není jist, jak utvořit přechodník od toho kterého slovesa, jak přechodníků užívat, zda byl přechodníkový tvar, který někdo někde použil, utvořen správně, k čemu přechodníky vlastně slouží apod. V prosinci loňského roku proběhla na toto téma následující diskuse:

stromovous – 12. 12. 2002 13:07 Jaký bude správný tvar přechodníku v této větě: Vycházevši z existujích teorií jsem se pokusila zjistit… Je to správně? „Vycházejíc“ by bylo v pro ženu přítomném čase, ne? A jaký by byl tvar v přítomném čase pro muže? „Vycházeje“? Řídím se pravidlem a-íc-íce (přít.), v-vši-vše (min.)

jkom – 12. 12. 2002 14:19 když se POKUSILA, tak je MINULY, tj. ona -vsi a on -v, ne?

Y. T. – 12. 12. 2002 14:56 stromovous: Vycházejíc nebo vyšedši – závisí na kontextu, respektive na tom, jak to chceš ohnout, v principu by šlo obojí

Y T. – 12. 12. 2002 15:15 Jo, a pozor, je to -E-íc-íce, A-ouc-ouce

stromovous – 12. 12. 2002 15:21 Nemohl bys to prosím trochu rozvést?

Roshtee – 12. 12. 2002 16:35 dala bych tam pritomny :oI

stromovous – 12. 12. 2002 16:47 To ale pokud ta holka z něčeho vychází hned. Pokud však vycházela v minulosti, ještě předtím, než píše tohle, tak…?

S_M_Lomoz – 12. 12. 2002 16:52 Vždycky jsem měl dojem, že přítomnost/minulost přechodníků závisí na souslednosti… Došed až do hospody, usedl za stůl a poručil si pivo., Trmáceje se od obce k obci, nadával na zavřené hospody.

stromovous – 12. 12. 2002 16:56 Prosím prosím, nějaká ta pravidla…

Roshtee – 12. 12. 2002 17:04 Pritomny – od nedokon., a/ouc/ouce – e/ě/íc/íce – vyj. soucasnost s obsahem predikatu – pokurujic, psala eva dopis Minuly – od dokon., 0/ši/še – v/vši/vše, vyj. predcasnost pred dejem predikatu Tak :)

[64]Roshtee – 12. 12. 2002 17:05 Jo k minulymu přiklad – usednuvsi do gauce, zacala psat dopis

stromovous – 12. 12. 2002 18:06 Díky:-) Takže jak by byla správně má věta, pokud by chtěl vyjádřit předčasnost před dějem predikátu? Vyšedši z existujících teorií jsem se minule pokusila zjistit… nebo vycházevši… ?

Roshtee – 12. 12. 2002 18:09 No to sloveso musi byt dokonavy, ale uz samotnej vyznam slovesa vychazet znamena nejakou predcasnost, ja bych to nelamala přes koleno :)

Roshtee – 12. 12. 2002 18:11 Ale pokud bys vylozene trval na svym, tak nejspis nejbliz tomu je „vysedsi“, ale nad tim kazdej zakrouti hlavou :oI

Šnek – 12. 12. 2002 20:30 Přičemž ono omezení podle vidů je až dosti moderní záležitostí. Dá se totiž použít také přechodník minulý nedokonavý („Chodiv/vši čtyři roky na gymnázium, mohu se chlubit všeobecným středním vzděláním.“) a přechodník budoucí („Přijda/ouc domů, dám si frťana.“).

Roshtee – 12. 12. 2002 20:33 Detailisto :)

stromovous – 12. 12. 2002 22:33 Takže „vycházejíc“? :-)

Y. T. – 13. 12. 2002 08:42 Sorry, včera měl Okoun něco proti přechodníkům. Tedy mé varování je, že koncovek přítomného jsou dvě různé sady, dělaje/íc/íce, ale třeba nesa/ouc/ouce, a tys to uváděl pomíchaně. Rozdíl je v tom, co chceš říct: „pokusila jsem se, přičemž jsem vycházela“, nebo „vyšla jsem, a pak jsem se pokusila“? Ne že by v tom byl takový rozdíl, co?

Roshtee – 13. 12. 2002 13:07 Dala bych vychazejic :) Pac tam nejde o zadny fyzicky pohyb, jak to mysli (?) Y. T. :)

Y. T. – 13. 12. 2002 16:13 Ne, myslím to psychicko-metaforicky: „vyšla jsem z existujících teorií, všechny je posoudila a nakonec se pokusila o užnevímcovlastně“ versus „pokusila jsem se vytvořit, přičemž mi cennou pomůckou byly existující teorie“; tedy, jsou ty dva akty separované, nebo ne?

stromovous – 13. 12. 2002 17:17 Díky, děcka. Stejně v tom mám guláš, což je škoda, protože mám přechodníky rád. Nerad vidím gramatické chyby – což mi je znemožňuje příliš používat :-(

[65]Předchozí tři témata zde byla uvedena v úplnosti tak, jak se k nim postupně vyjadřovali jednotliví přispěvatelé, proto, aby bylo co nejzřetelnější, jak (opticky, časově apod.) diskuse v češtinářském klubu vypadá.

Uvedené příklady již naznačily, jak může vypadat jazyk internetových konferencí.[10] V následujícím textu se na něj podíváme podrobněji. Nápadným rysem je jeho stylová heterogennost a střídání a míšení různých jazykových kódů na často malém prostoru diskusního příspěvku.[11]

Někteří uživatelé používají tvarů archaických:

Šnek – 13. 10. 2002 20:05 Aha. Pak jest vzíti vážně. (Ale jsi první opravdový českojazyčný šumavan, kterého znám; všichni ostatní byli zatím přistěhovalci.)

 

captainn – 21. 5. 2002 13:59 Zjednodušení je příznak pohodlnosti. A pohodlnost je začátek konce. Jsemť toho jasným důkazem.

Najdeme zde příspěvky psané stylem vysoce odborným:

határ – 12. 4. 2002 23:04 Gramatické pravidlo o užívání zájmene SVŮJ bylo odvozeno z analýzy výpovědí neutrálního oznamovacího typu. V textech laděných subjektivně a v textech s výraznou orientací k adresátovi bývá gramatické pravidlo potlačeno tendencemi diskursními, které mohou být interpretovány v termínech expresivity, zdvořilosti a apelativnosti.

Běžné je užití výrazů vulgárních:

Vosje – 12. 4. 2002 23:15 Je to germanismus jako kráva. Stejně jako formulace, že něco se nechá udělat“ (namísto „něco jde udělat“), to mi nevymluvíš. Expresivní projev často potlačuje pravidla pravopisu, to se stává, ale správně to určitě není.

Do česky psaných příspěvků nejrůznějším způsobem pronikají další jazyky a jazykové kódy.

[66]Setkáváme se s vkládáním výrazů z jiného (např. anglického) jazyka do česky psaného příspěvku: Mě začíná deptat všechno, co se blíží k mainstreamu :-(.

Příkladem současného pronikání angličtiny a číselného kódu do jazyka diskusních příspěvků je umisťování číslice 2 před jméno diskutujícího, jemuž je odpověď určena např. 2 Mastodont (to Mastodont ‚pro Mastodonta‘), 2 all (to all ‚pro všechny‘). Je zde využito částečné zvukové shody předložky to a číslovky dvě v angličtině. Úplná homofonie je mezi anglickým označením číslovky čtyři a předložkou for. Také s touto dvojicí si uživatelé internetových konferencí (ale nejen oni) hrají a vytvářejí věty typu: 100 bodů 4 Barclay (‚100 bodů pro Barclayho‘).

Ukázkou téměř jakéhosi internetového exhibicionismu, psaní bez diakritik s různými dopady na celkovou podobu textu a zároveň ukázkou míšení a střídání hned několika jazykových kódů je příspěvek následující:

samsa – 28. 12. 2002 00:38 no jo, i’ve screwed it up. gdesemi tam vzaloto ‘z’ – vibuch. gdibich mnel tu moc, vodmaz bich nejdryf sfuj kontribut a pak teprf tfuj, popravu, naferof-ku, naturlich. ale zesem sfynje, tumascerte kropacz:

V právě uvedeném příspěvku nacházíme prvky mluvené češtiny (no jo), přibližování psané formy češtiny češtině mluvené, které se mimo jiné projevuje vynecháváním mezer mezi některými slovy (gdesemi tam vzaloto). Příspěvek dále obsahuje pasáž v angličtině (i’ve screwed it up, což je hovorové vyjádření s významem ‚spletl jsem se, pokazil jsem to‘), za míšení češtiny a angličtiny snad můžeme považovat užití výrazu kontribut (z angl. contribution) místo příspěvek. Začleněn je dále výraz německý (naturlich), ve výrazu sfynje přispěvatel mísí němčinu a češtinu, dodávaje do českého slova svině jisté německé výslovnostní kvality, totiž záměnu znělého v za neznělé f a palatalizovaného ň za souhláskovou skupinu nj.[12] Ve výrazu kropacz nahradil přispěvatel české č polskou spřežkou.[13]

Nacházíme také případ, kdy se v příspěvku (citovaném již výše) objevuje slovenština, které zde má pravděpodobně být užito pro zlehčení situace, pro určité komické vyznění celého příspěvku:

… Pokud ne, tak čím se mám řídit?? Konkrétně – valit/válet, on valí/on válí, oni valí/oni válejí (nebo i oni válí?) Som z toho volajaký zmätený :-)

[67]V jednom příspěvku se objevil latinský ekvivalent přirovnání házet perly sviním:

ocs – 26. 5. 2002 01:06 No, že snaha o kultivaci jazykového projevu v této zemi je marná a obecně hraničí s margueritas ante porco je smutná pravda…

K jazykovým kódům, které pronikají do textů příspěvků, patří také různá nářečí, např.:

Vosje – 10. 10. 2002 22:38 Hanáci fšecko vijó. :) Když už.

… chceš dostat po paštěce? :o)))

Moravskou mluvu se snažil prezentovat také následující příspěvek:

Pavel_Stastny – 23. 5. 2002 01:05 ad moravismy: Upadl mi na zem kyselý okurek a maminka to vytřeli mokrou hadrou …

Jazyk příspěvků obsahuje řadu rysů typických pro e-mailovou či chatovou komunikaci. K nim patří časté zařazování emotikonů do textu příspěvku. Zjednodušeně můžeme říci, že pokud přispěvatel přichází s tím, že narazil na nějaký jazykový jev, který se mu nelíbí, užije emotikonu :-(, tedy emotikonu záporného, v internetovém žargonu někdy nazývaného též frowney (z angl. frowney face ‚zamračená tvář‘); pokud odpovídá žertem, snaží se o zlehčení problému, pak užije emotikonu :-), tedy emotikonu kladného, nazývaného též smiley.[14] Emotikon někdy nahrazuje celý text příspěvku. Možná užití emotikonů ukazují následující příspěvky:

Mastodont – 6. 1. 2003 19:24 No, zkouším si to ověřit, ale třeba Google zatím vrací jen blbě psaný stupňovaný tvar :-))) To je úžasný, kolik lidí to píše blbě … ale jo, už se našli, jednoduší vesničané :-)

 

catt – 24. 11. 2002 00:41 buď rád. mě začíná deptat všechno co se blíží k mainstreamu :(

Přispěvatelé naznačují expresivitu také opakováním určité hlásky (stráááááááááááášně) či psaním určitého výrazu kapitálkami (… užívání zájmene SVŮJ bylo odvozeno…).

[68]Typické je dále začleňování akronym (nejčastějšími jsou BTW – z anglického by the way ‚mimochodem‘, OT – z anglického off topic ‚mimo téma hovoru‘ a IM(H)O – z anglického in my (humble opinion) ‚podle mého (skromného) názoru‘). V diskusních příspěvcích pak nacházíme: Sorry za OT; BTW mám Tvou knihu z roku 91; Uprimne receno, IMHO je to spojka, protoze neoznacuje kvalitu jineho clenu; BTW např. přechodníků je IMHO škoda; IMO by se měl mnohem větší důraz dávat na sloh, psaní a čtení, než na to pitomé memorování, co se dnes na ZŠ a SŠ předvádí apod.

V textech příspěvků nacházíme řadu aluzí a citací z textů jiných, např.: já ti dám, plantážníku (oslovení, jímž se titulovaly Foglarovy Rychlé šípy); A když už se navážíš do mých nedostatečných odpovědí, musím ti připomenout břevno v tvém vlastním oku (parafráze biblického textu); Pro ty, kdo umí samostatně myslet a vyjadřovat se, nejsou pravidla češtiny zhola žádnou překážkou. Po zrušení Ů nebo Y naopak volá důsledně ta část společnosti, jež by nebyla schopna souvislého projevu ani v jazykovém prostředí Mamutíka a Kopčema (Mamutík a Kopčem jsou postavy z knihy Lovci mamutů E. Štorcha); Názor, že je angličtina ve srovnání s češtinou primitivní jazyk, který se navíc neustále trivializuje, je ve zdejších luzích a hájích docela rozšířený (aluze pojmenování části Smetanovy symfonické básně Má vlast Z českých luhů a hájů).

Na závěr tohoto pojednání se stručně zmíním, jakých námětů (kromě již uvedených) se diskutující v loňském roce dotkli.

V oblasti sémantiky se diskutující pohybují, pokud někdo nějakému výrazu nerozumí, není si jist, v jakém významu je vhodné (možné) daného výrazu užít, a zeptá se na něj ostatních. K takovým výrazům v poslední době patřilo např. substantivum tápal. Jak velmi rychle dotazujícímu objasnil jeden z diskutujících, jedná se o druh rybářské sítě, nejčastěji zhotovené z pytle, která je užívána zejména mlynáři, původ se odvozuje od tápati tj. topiti (se). Dalším výrazem, jehož význam si jeden z diskutujících chtěl ujasnit, bylo slovo zhůvěřilý. Zájem přispěvatelů dále vzbudil nápis levnější ceny a sémantika slovního spojení jednou tolik. Za výraz s „klouzavou“ sémantikou diskutující považovali velvoš, který je pro jednoho označením velvyslance, pro onoho pojmenováním piva značky Velvet.

Jindy se diskutující dohadovali o dvou (či více) možných podobách téhož (lépe snad „téhož“) výrazu. Sem by patřily např. dvojice výrazů ostřelovat – odstřelovat; nárazový vítr – nárazovitý vítr; hájovna – hájenka a následná diskuse o možných významových odstínech členů těchto dvojic. Podobným případem byla trojice masový vrah – sériový vrah – mnohonásobný vrah, která se v diskusi objevila v říjnu loňského roku, tedy v době, kdy se ve sdělovacích prostředcích objevovaly zprávy o šíleném střelci ve státě Washington v USA.

Přispěvatelé narážejí také na morfologickou problematiku. V popředí jejich zájmu bylo v poslední době např. skloňování výrazu hospic a skloňování japonského [69]jména Saburo; v několika příspěvcích se diskutující dobírali náležitých imperativních tvarů u sloves růst a chrlit. Po odvysílání jisté televizní soutěže se diskutující zabývali jednou z otázek, která v ní také zazněla, totiž kolik n je celkem ve slově dennodenně a proč. U podstatných jmen skeč a esej se si někteří diskutující nebyli jisti rodem. Jindy se zamýšleli nad spojením ani zbla a pátrali po nominativu (a pak i o významu) výrazu zblo.

Do oblasti stylistiky se diskutující dostali, když se zamýšleli nad situacemi, v nichž je náležité užívání titulu pan před mužským příjmením. Přispěvatele také zajímají stylisticky neobratná vyjádření; jeden z diskutujících upozornil ostatní na větu Pes na krátkém vodítku běží před strážným s nasazeným náhubkem.

Pravidelně se v diskusi tematizuje pronikání cizích výrazů do češtiny. Diskutující se např. snažili dobrat českého ekvivalentu výrazu reifikace; jiným problémem byly možné psané podoby výrazu exkluzivní, ukazuje se, že např. na internetu je poměrně častá podoba psaní exclusivní.

Pozornost bývá věnována pleonasmům nejrůznějšího druhu. Jeden z uživatelů do svého příspěvku vložil fotografii domu s nápisem Anno Léta páně 1914, dalším námětem k přemýšlení je dvojí vyjádření plurálového charakteru u slov jako džínsy, chipsy. Po několikapříspěvkové debatě, v níž se řešilo, zda by bylo možné užívat pro smažené brambůrky výrazu chipy (vysloveno čipy, čipem se ovšem v češtině rozumí mikroprocesorová destička), tedy výrazu, v němž je charakter množného čísla naznačen pouze jednou, přišel jeden z konzervativnějších diskutujících s návrhem chroupadla.

Otázky zvukové stránky jazyka diskutující probírali, když se zamýšleli nad tím, ve kterém hláskovém okolí se vyskytuje znělá, nebo naopak neznělá varianta hlásky ř (řepa vs rybář) a kdy se grafém x vyslovuje jako neznělá skupina ks (xylofon) a kdy jako znělá skupina gz (exil).

Několik diskusních příspěvků se zaobíralo přirovnáním tuhej jako štolverk.

Oblíbeným námětem v tomto diskusním klubu je porovnávání Eisnerova a Přidalova překladu knihy „Pan Kaplan má třídu rád“. Přispěvatelé (pravděpodobně zpaměti) citují celé pasáže z této knihy, upozorňují na rozdíly mezi oběma překlady apod.

Pro internetové kluby obecně platí, že přispěvatelé si rádi a často s jazykem nejrůznějším způsobem hrají. V češtinářském klubu tomu nasvědčuje např. hledání slova, v němž se vyskytují tři po sobě jdoucí stejné samohlásky (doooral), nebo vět, které obsahují co nejvíce shodných slabik (abych mohl vyfotiti ti ticho, ani posvítiti ti ti tichošlápci nechtěli, ani posvítiti ti tititačtí rybáři nechtěli), zmínili také Werichovu pohádku složenou ze samých jednoslabičných výrazů či povídku Wabiho Daňka, která ze samohlásek obsahovala pouze e a začínala slovy: Lesem, kde vede devět cest, jde vesele se zpěvem tremp Jen Nedvěd. Někteří přispěvatelé vymýšlejí možné české ekvivalenty k výrazům cizím, vedle již zmíněné dvojice chipsy – [70]chroupadla, můžeme jako další uvést emotikon – citobraz, kladný emotikon (smiley), tedy :-), – úsměvce či úsměvec, záporný emotikon (frowney), tedy :-(, – šklebenec nebo škleban; v oblasti počítačové terminologie někteří navrhují služník místo server, výběrníček místo menu nebo značmo místo tag.

Můžeme konstatovat, že internetový klub „Čeština“ na serveru Okoun může být lingvistovi a komukoli dalšímu (zábavným) poučením, o jakých jazykových otázkách přemýšlí určitá skupina uživatelů internetu. Jistě je potěšitelné, že diskutující kromě otázek čistě pravopisných často zajímá také vhodnost užití toho kterého výrazu či slovního spojení, vymezují si komunikační rámec, v němž s daným jazykovým jevem mohou přijít do styku, berou v úvahu několik různých řešení daného jazykového problému apod.

---

[1] Češtinářskou diskusi analyzovanou v tomto článku můžeme průběžně sledovat na internetové adrese www2.okoun.cz. Na serveru Okoun najdeme stovky diskusních klubů, jejichž čtenáři a přispěvatelé se věnují nejrůznějším oblastem, např. počítačovým technologiím a hrám, hudebním směrům, programům kin, sportovním odvětvím, mezilidským vztahům apod.

[2] O principech fungování internetových konferencí, o vymezování diskursních skupin uživatelů apod. viz článek N. S. Baronové, History Lessons: Telegraph, Telephone, and Email as Social Discourse, in: Dialogue Analysis and the Mass Media, ed. by Bernd Naumann, Niemeyer, Tübingen 1999, s. 1–34.

[3] Kromě klubu „Čeština“ v seznamu klubů „pro lingvisty“ najdeme např. kluby „Deutsch“, „English“, „Parlate italiano?“, „Vot daváj“, „Imperium Romanum“, „Jazykový koutek pro milovníky jazyků, zejména malých, odlehlých a nesvětových“, „Gramatické šoky“, „Pranýř překladů“, „Nomen omen“, „Etymologie“.

[4] Pro celý následující text platí, že pokud jsou příspěvky z diskusního klubu celé doslovně citovány, jsou umístěny v rámečku.

[5] Na serveru Okoun je také zvláštní klub, věnovaný rozkrývání přezdívek diskutujících.

[6] K tomu příp. viz článek A. Černé, E-maily v jazykové poradně. Co víme o tazatelích?, NŘ 84, 2002, s. 62–74.

[7] Dá se říci, že ke koloritu tohoto klubu patří opakující se příspěvek jednoho z diskutujících, který se pravidelně vždy po několika týdnech pohoršuje nad tím, že tato příručka připouští tvary lýtkami či učesám.

[8] O fungování jazykové poradny viz řada článků, v poslední době např.: L. Uhlířová, O co se zajímají ti, kdo posílají dopisy, faxy a e-maily jazykové poradně?, NŘ 82, 1999, s. 225–236, A. Černá, Telefonáty v jazykové poradně a jejich databáze, NŘ 82, 1999, s. 237–244, J. Šimandl, Morfologická problematika v jazykové poradně, NŘ 83, 2000, 1. část, s. 57–76, 2. část, s. 113–131, 3. část, s. 169–192, 4. část, s. 225–242, L. Uhlířová, Jazyková poradna v měnící se komunikační situaci u nás, Sociologický časopis 38, 2002, s. 443–456.

[9] Na internetu se příspěvky objevují v obráceném pořadí, než jak jsou uváděny v textu, tedy nejnovější příspěvky jsou uvedeny jako první a naopak.

[10] O podobách češtiny v elektronické komunikaci viz článek S. Čmejrkové, Czech on the Network: Written or Spoken Interaction?, in: Dialogue Analysis and the Mass Media, ed. by Bernd Naumann, Niemeyer, Tübingen 1999, s. 113–126.

[11] K žánrové charakteristice elektronické komunikace viz článek J. Hoffmannové a O. Müllerové, Ein Privatbrief auf E-mail: immer noch ein Brief oder eher eine Plauderei?, in: Dialogue Analysis and the Mass Media, ed. by Bernd Naumann, Niemeyer, Tübingen 1999, s. 55–64.

[12] Pro úplnost dodejme, že se s tímto jevem (tedy záměnou v a f po neznělých souhláskách) setkáváme také v našich nářečích, je doložen především v oblasti severovýchodní Moravy a na území celého Slezska.

[13] V případě oné „polské spřežky“ však také může jít o napodobování strategie, k níž se uchylují pisatelé krátkých textových zpráv či e-maliů, kteří nemají k dispozici diakritika. Zpráva sms pak může mít např. následující podobu: Jak se maass? Jaa asz podezrzele dobrze.

[14] K tomu viz článek S. Čmejrkové, Čeština v síti: Psanost či mluvenost? (O stylu e-mailového dialogu), NŘ 80, 1997, s. 225–247, a případně L. Hašové, Lásky jedné esemesky, NŘ 85, 2002, s. 207–212.

Naše řeč, ročník 86 (2003), číslo 2, s. 57-70

Předchozí Z dopisů jazykové poradně

Následující Ivana Bozděchová: Relační (desubstantivní) adjektiva v odborné lékařské terminologii