Časopis Naše řeč
en cz

Čeština v síti: Psanost či mluvenost? (O stylu e-mailového dialogu), I

Světla Čmejrková

[Články]

(pdf)

-

Vyslovíme-li v pracovním prostředí, zejména odborném, slovo síť, většina z nás si už dnes představí síť počítačovou. Stále více lidí totiž komunikuje se svými kolegy na pracovišti a přáteli doma i v zahraničí nejen přímo, ale i prostřednictvím nejrůznějších elektronických zařízení. Tato zařízení ovlivňují způsob komunikace do té míry, že se jeho charakteristické znaky, případně konfigurace znaků, stávají předmětem lingvistického zájmu. Lingvisté se snaží postihnout, nakolik lze nové technologické způsoby přenosu slova zachytit klasickým popisem dvou modů jazyka, mluveného a psaného, a s nimi spjatými charakterizacemi (pomíjivost/trvalost, spontánnost/připravenost, bezprostřednost/plánovitost, kontextová závislost/nezávislost, časový tlak/možnost časového odkladu, nemožnost/možnost oprav při produkci textu, nemožnost/možnost vracet se zpět při dešifraci textu apod.), a kdy je třeba vytvořit modifikovanou metodu popisu, adekvátní právě vynalezenému způsobu dorozumívání. Ještě před nástupem počítačů u nás formuloval typologii psaných a mluvených, resp. optických a akustických komunikátů i komunikátů smíšených F. Daneš[1] a upozornil na řadu jevů pomezních. V lingvistické literatuře je dokonce vyslovován i názor, že metodologické rozlišování psanosti a mluvenosti zatemňuje skutečnost, v níž se spíše setkáváme s průnikem rysů psanosti a mluvenosti[2].

V tomto příspěvku bychom se chtěli věnovat komunikaci elektronické. V jednom z posledních čísel Naší řeči vyšel článek Jana Králíka[3] o vlivu počítačů na sloh editovaného textu. Shrnuje, jak se psaní na počítači odlišuje od psaní rukou nebo strojem, jak jednotlivé kroky počítačové editace psaných textů působí na výslednou podobu dokumentu (sloh). Ukazuje, jak počítač rozšiřuje možnosti editace, jaké procesy generování textu stimuluje, v čem je pisateli nápomocen, a upozorňuje i na ta omezení, jež jdou s možnostmi ruku v ruce, tj. na rizika, která s sebou zvýšený zájem o technologické aspekty psaní přináší. Možnostem a restrikcím (angl. termín constraints by snad bylo nejvhodnější překládat jako vymezující či předurčující faktory, anebo prostě dispozice) se chceme věnovat [226]i v tomto příspěvku věnovaném rovněž počítačové produkci textu, tentokrát však dialogického.

1. Typy technicky zprostředkované dialogické komunikace

Abychom si ozřejmili ráz dispozic, které se na technicky zprostředkované dialogické situace přenášejí, uvedeme několik případů známých z denní praxe. Mluvíme-li o dialogické komunikaci, nejčastěji si představíme nejjednodušší situaci, v níž se setkají dva lidé tváří v tvář a povídají si z očí do očí. Pak nás napadne, že se dva lidé mohou domlouvat také na dálku, vzkazy a dopisy, to znamená písemně, anebo si mohou na dálku povídat ústně, prostřednictvím telefonu[4].

Když někomu telefonujeme a on není doma a má zapojený telefonní záznamník, můžeme mu nechat vzkaz. Ze zkušenosti víme, že rozhovor s telefonním záznamníkem není ani trochu rozhovorem. Pozdravíme, necháme vzkaz a rozloučíme se, ale je to jako bychom tleskli jednou rukou, druhá ruka nikde. V záznamníku je hlucho, mluvíme do prázdna, a proto se nám také mluví špatně. Naše intonace bývá zpravidla nepřirozená a jsme rádi, když máme tento nemastný neslaný projev za sebou. Jde o neinteraktivní interakci, mluvenou komunikaci mimo reálný čas[5]. Většinou si připadáme o něco ochuzeni. A také analýza této jen zdánlivě dialogické situace odhaluje paradoxnost a deformovanost diskurzu, který se záznamníkem vedeme. Abychom zdůraznili, že při takové analýze nejde jen o popis okrajového typu dorozumívání, nýbrž zároveň o otázku metodologickou, uvedeme, že daný typ diskurzu můžeme posuzovat buď na pozadí mluveného dialogu s mlčícím partnerem, anebo na pozadí písemného monologického vzkazu. Pravděpodobně nezbývá než uznat, že jde o typ dorozumívání, jehož specifika vyplývají z dispozic média, a pak také samozřejmě i z toho, jak individuální mluvčí tyto dispozice využije a jakou zvolí strategii. (Mluvčí se může dispozicím přístroje více přizpůsobit, anebo se může chovat nezávisleji – může vést se záznamníkem jakoby opravdový dialog, vyžaduje to však zvláštní talent; někdy k takové originalitě vybízejí i samy formulace, jimiž se záznamník představuje.)

Souhrnně řečeno, rozvoj techniky nabízí nové možnosti dálkového přenosu slova a jazyk reaguje tím, že využívá dosavadní komunikační stereotypy a upravuje je podle dispozic média. Připomeňme si ještě v tomto přehledu specifických mediálních komunikačních situací, jak jsme např. před vynálezem faxu psávali [227]telegramy: stručně, až lakonicky.[6] Řadu slov, která se nám zdála být nadbytečná nebo vyvoditelná z kontextu, jsme vynechali, až vznikly formulace typu okřídlené žádosti o peníze, totiž: Došly, pošli! Specifickým rysem telegramových vzkazů, odlišujícím tento typ spojení od dialogické komunikace prostřednictvím počítačů, je předchozí připravenost. V zájmu ekonomie je třeba zvolit formulaci promyšleně stručnou.

Fax, který se v našich pracovních prostředích objevil později, sice také vede k stručnosti, ale případná neúplnost faxovaného textu je v souladu s předpokladem adresátovy možné odezvy. Při jakékoli nejasnosti a chybějící informaci partner zpravidla může okamžitě žádat o upřesnění, což telegram zpravidla nepředpokládá. U telegramu jde o zachování úplnosti sdělení při neúplnosti vyjádření. Kdybychom soukromá faxová sdělení chtěli srovnat s telegramem, bývá tu také více kontaktních prvků, které se v telegramu v zájmu ekonomie vynechávají. Fax v sobě tedy spojuje prvky komunikace typické pro řeč psanou s prvky osobní angažovanosti, charakteristické pro ústní komunikaci tváří v tvář. Ty pak ještě ve větší míře nacházíme v komunikaci zprostředkované počítačem.

Je patrné, že každé médium ovlivňuje typ diskurzu, který je jím zprostředkován. Přenáší na tento diskurz své charakteristické rysy, své možnosti a svá omezení a vyvolává k životu komunikační strategie specifické právě pro daný typ zprostředkované komunikace.

Vlivu médií na produkci a recepci psaného i mluveného slova se v posledních desetiletích věnuje poměrně hodně pozornosti. Deborah DuBartellová[7], americká lingvistka postupující v analýze mluvenosti a psanosti v intencích Josefa Vachka, posuzuje technicky zprostředkovanou komunikaci (anglický termín technologically mediated communication má zkratku TMC) na základě čtyř parametrů: substance (psaná/mluvená/kinetická), médium (papír/médium/komunikace tváří v tvář), modalita (editovaný/spontánní modus jazyka) a varieta (standardní spisovná norma/nespisovný substandard). Materiálem umožňujícím přenos mluvené substance, jejím nositelem neboli médiem je interakce tváří v tvář, telefon, televize, rádio, magnetofon aj. elektroakustická zařízení. Médiem psané substance je rukopis, výšivka, graffiti, tisk, fax aj. (podrobněji viz např. Danešovu typologii). Rozlišení modů je založeno na parametru spontánnosti a editovanosti. Tato distinkce se opírá o kritéria posuzovaná v klasických pracích o mluvenosti a psanosti pod pojmy připravenost/nepřipravenost, náznakovost/propracovanost, bezděčnost/organizovanost, nemožnost/možnost vrátit se k diskurzu a dodatečně jej opravit a přestylizovat, [228]formulační neúplnost/úplnost vyplývající ze znalosti/neznalosti kontextu apod. Posledním z parametrů, jež DuBartellová bere v úvahu, je využití standardní či substandardní normy jazyka. Konfigurace těchto příznaků jsou pak podle DuBartellové s to charakterizovat daný typ technologicky zprostředkovaného diskurzu.

Dané téma otevřela nejen lingvistika světová (DuBartellová, Naumann, Violiová),[8] ale i lingvistika česká (Uhlířová).[9] Zatímco dříve byly předmětem popisu zejména telefonní rozhovory, telegramy a vzkazy na záznamnících, dnes jsou to stále častěji e-maily a jiné typy počítačově zprostředkované komunikace.

2. Počítačově zprostředkovaná komunikace

Konstitutivním znakem ústní komunikace tváří v tvář, ústního dialogu je orálně-akustické médium, hlasový a sluchový kanál. Počítačová komunikace, např. e-mailová, se naproti tomu opírá o médium optické, psané. (Existují sice i aplikace, které umožňují hlasovou komunikaci, ale těm se v tomto příspěvku věnovat nebudeme.) Vysvětleme si nejprve, co počítačově zprostředkovaná komunikace dovoluje. Zasedneme-li k počítači, můžeme někomu, kdo je zapojen do sítě off-line, zanechat vzkaz v jeho mail-boxu neboli v jeho poštovní schránce, na jeho poštovním serveru. Adresát jej potom obdrží v okamžiku, kdy se na svůj poštovní server napojí, např. běžnou telefonní linkou nebo přes internet. Pokud je náš adresát připojen tzv. on-line, můžeme dokonce přistoupit k psanému rozhovoru velmi podobnému tomu telefonickému (talk): na jedné polovině obrazovky píše svůj text, na druhé polovině jsou vidět partnerovy reakce. E-mailem se můžeme obracet k individuálnímu adresátovi či k více adresátům (tzv. forwardováním e-mailu), anebo můžeme svým sdělením oslovit širší obec adresátů, jež dosud třeba ani neznáme. Právě tímto způsobem vznikají nejzajímavější typy rozhovorů, diskusí a jiných popovídání si po síti, zvaných internet relay chat (IRC) a konference.

[229]Naumann uvádí tuto diferenciaci elektronické komunikace:

 

Rozvoj počítačové komunikace má kromě aspektů zajímavých lingvisticky také řadu pozoruhodných aspektů psychologických a sociologických. Počítačové sítě podporují vznik společenství (sítí) lidí s obdobnými zájmy, tzv. diskurzních komunit. Vedou k rozvíjení nových interakčních forem, zvláště v prostředí odborném, a ke vzniku nových typů diskurzů. Podobně jako se odborníci např. scházejí na konferencích, aby prodiskutovali nějaké téma, mohou konferovat po síti a nemusejí se ani scházet. Téma mohou prodiskutovat ze svých domovů nebo pracovišť. Nejsou také pod tlakem času a mohou diskutovat libovolně dlouho. Jako se po léta vypracovával určitý model konferenčních referátů a diskusních příspěvků, konferenčních cirkulářů a zpráv, vznikají teď velmi rychle modely modifikované, jež jsou pro jazykovědce zajímavé tím, jak kombinují psanost s mluveností, monologičnost s dialogičností, formálnost s důvěrností, jak na sebe vzájemně navazují, jaká je jejich intertextuálnost.

Ze sítě se dozvídáme o odborných aktivitách vědců, ale i studentů nejrůznějších oborů. Čteme tu např. (cituji bez háčků a čárek, neboť psaní bez diakritických znamének se v e-mailu chápe jako náležité – mj. vzhledem k možnostem dešifrace adresátem):

Vazeni kolegove, oznamujeme Vam zalozeni studentskeho interdisciplinarniho seminare tykajiciho se ruznych aspektu jazyka a moznych pohledu na jazyk. Cilem seminare je umoznit studentum i komukoli jinemu prezentovat vysledky sve prace a prispet k vzajemne informovanosti specialistu z odlisnych oboru. Seminar je otevren pro vsechny, kdo budou zaujati tematy v nem diskutovanymi…

Taková oznámení a pozvání k odbornému popovídání procházejí sítí a čekají na reakci. Jsou zpravidla formulována subjektivně (jestlize chcete prednest svuj prispevek, staci mi dat vedet tyden nebo dva predem a dodat nazev a kratky [230]abstrakt, aby bylo mozne tema ohlasit), usilují o neformální podání, uvolněnost ze sociálních norem (prijit a odejit lze kdykoli, muzete si taky prinest jidlo a piti), o vyjádření neoficiálního charakteru komunity (mozna se k necemu frivolnimu uvoli také ostrileni lingviste), jsou apelativní (jezte, pijte, poslouchejte a diskutujte!, prijdte, diskutujte, polemizujte a nebojte se prednest svuj nazor), nabízejí kontakt (nejlepsi spojeni je pomoci e-mailu, nebo staci proste prijit na jeden ze seminaru).

Od takovýchto kontextově nezávislých komunikátů rázu ještě monologického (určených potenciálnímu zájemci), v jejichž půdorysu nacházíme typické znaky psanosti se vsuvkami dialogické perspektivy, přejdeme ke komunikaci výrazně interakční.

3. Charakteristika dialogických komunikátů

Předmětem našeho zájmu v této části příspěvku budou e-mailová sdělení určená konkrétnímu adresátovi i sdělení více adresátům. Položíme si otázku, co spojuje tato sdělení s jinými typy psané komunikace a co je odlišuje od ústních sdělení tváří v tvář. Čím se e-mailové zprávy liší od jiných forem psané komunikace a čím připomínají mluvené projevy? Předešleme, že sami uživatelé charakterizují e-mailové komunikáty jako mluvené.

Interakční charakter

E-mailová komunikace vychází z předpokladu perspektivního dialogu. Třebaže druhý partner není aktuálně přítomen jako v dialogu ústním, je předpokládán a jeho odezva se očekává. Napíšeme-li vzkaz, můžeme se přesvědčit, v kolik hodin náš protějšek přišel k počítači a otevřel e-mailovou poštu: Your message was successfully delivered to the following addresses:… Was read at 11:14, 18 Jun 97. A pak čekáme na odpověď, neboť funkce e-mailu nespočívá jen v předání informace, nýbrž obvykle v zaslání dotazu, prosby, žádosti, pozvání, poděkování, omluvy, výzvy apod. Ludmila Uhlířová uvádí tyto charakteristické predikáty ze svého korpusu zpráv: „receive, advise, ask, inform, be in touch/contact, send, write, reach (by phone), let to know, say, tell, discuss, apologize, return, thank, check, call, hear, see, etc.“ (s. 279). Žádost o kontakt a komentář ke způsobu kontaktu e-mailem nebo jiným médiem je typickým námětem e-mailových zpráv. Uveďme několik českých příkladů:

• prověření kontaktu: Mily Tomasi, to jsi se jeste nevratil z prazdnin? Ja to jenom zkousim.
• žádost o kontakt: Ahoj Peto, jak se mate, uz dlouho zadna zprava?
• navázání kontaktu: Mily Stando. Dekuji za dopis. Doufam, ze e-mail uz je zase v provozu.
[231]• prosba o zprostředkování kontaktu jiným médiem: Mily priteli, prosim o predani meho e-mailu prof. Novakovi telefonicky. Jeho e-mailova adresa nefunguje a potřeboval bych jeho odpoved. Za par dni Vam napisu delsi dopis.
• odpověď na zprávu jiným médiem: Mily priteli, doufam, ze Vas e-mail zase funguje. Vyridte prosim manzelce, ze jsem dostal jeji fax a ze se tesim na dalsi pisemne informace.
• dotaz na kontakt jiným médiem: Mily Ondreji, pozdravuj Evu, vubec neocekavam, ze se nekdy ozve, tak at se nenervuje. Nekdy v kvetnu ste mi vyhrozovali, ze pise… Kdy prijedu nevim, zrovna se rozmyslim.
• e-mail jako nejspolehlivější kontakt: Ahoj Pavle! Budes v nedeli k zastizeni na koleji – nemuzu se tam dovolat (nikdo to nezveda).

E-mail vyžaduje rychlejší odpověď než jiná média. E-mailová etiketa se v tom liší i od etikety korespondenční: v dopisech je dialogický rytmus pomalejší, v e-mailech se rytmus podobá ústní konverzaci. E-mail je totiž interakčnější: odesilatel chce vědět, co se s příjemcem děje; důsledky odmlčení se jednoho z partnerů jsou obdobné jako v ústní komunikaci, kdy partner neodpovídá. Odmlčení je však naštěstí vysvětlitelné i technickou poruchou.

Caute vsichni Dobre zpravy: Ztraceny mail. Uz asi vim, proc neprisel muj mail. Neposlal jsem ho na „olap@ss1000“, ale na „daemon@ss1000“. Predem dekuji za pochopeni.

Ahoj, Omluvam se, poslal jsem „help“ na trochu jinou adresu nez jsem mel v umyslu:-). Ale diky za starostlivost.

Kontaktnost

E-mailová situace je nehledě na vzdálenost účastníků založena na pocitu blízkého kontaktu, příznačném pro setkání tváří v tvář. V základě leží představa nejsnazší a nejlevnější dosažitelnosti adresáta. To se promítá do struktury e-mailových sdělení:

• informace a výzva: Jen takova rychlovka: University of Sheffield dept of Russian and Slavonic studies hleda lecturer in Czech language and linguistics – to by se mi libilo high quality research and teaching. Co Vy nato? Asi nic, z horka mi mozek zmekl uz natolik, ze nejsem schopen zadne jine normalni myslenky.
• dotaz na mínění: Mily Stando, znas Herze? Co si myslis o jeho projektu? Je to provokace nebo se to ma brat seriozne?
• poděkování a žádost: Mily Jirko, diky za „rapport“, ja taky musim drit, takze vsechny zdravim. Kniha nevysla, skoda, a vyjde? Muzes se na to jen pozeptat, at to třeba vzdam. Kdybys to nekde videl v antikvariatu… tak samozrejme.

[232]E-maily často obsahují více řečových aktů, z nichž jeden reaguje na předchozí sdělení a zároveň vyzývá k další odpovědi. Jejich textová návaznost bývá zároveň retrospektivní i prospektivní (viz v minulém příkladu Kniha nevysla, skoda, a vyjde? – 1. část je postesknutím nad obdrženou zprávou a 2. část klade vzápětí další dotaz, za nímž následuje žádost: Kdybys to nekde videl… tak samozrejme).

Vyjednávací funkce

Výčet záležitostí, v nichž se zpravidla e-mailuje, uvádí ve své stati Ludmila Uhlířová. V odborném prostředí, z něhož pochází také většina našich ukázek, souvisí e-mailování s navazováním spolupráce, společným řešením problémů, zpracováním projektů apod. Uveďme příklady ze studentského prostředí:

Ahoj vsichni, prave jsme se vratili od Dr. Dvoraka. Projekt odevzdame 2. zari 1997. Navrhuju, abychom vypracovali plan dokonceni projektu s deadlajnou na konci cervna. Brzy na videnou.

Panove, co kdybychom se setkali tento vikend a domluvili se na tom, jestli pujdem na letniho Nemce, kdy a s cim? Nechci provokovat, mam dost prace na „velkem“ projektu, ale mozna by se hodilo neco udelat i na IS. Jsem ready prispet svym kafickem do mlynku. Jde o 8 bodu, ne? Mluvil jsem se Spiderem, pry by to slo v sobotu vecer. Jsem pro.

Pratele, po predbezne domluve s Temi z Vas, ktere jsme s Jirkou zastihli, navrhujeme sejit se ve stredu 18. 6. v 19:00 v S7 k projednani dalsiho postupu prace na projektu. Uvedomuji si, ze vetsina z nas ma ted hodne jine prace a zkousek, ale projekt se blizi k uspesnemu zaveru, staci do nej drcnout a do finise dojede sam. Tak drcnem’, ne? Schuzku planuji tak na hodinku, spis pro domluvy nez nejake referaty, ci cteni specifikaci. Petr
Subject: Potvrdte, prosim, prijem (fwd).

Ahoj vsichni, neco je s aliasem olap – porad se mi vraci zprava o stredecni schuzce. Potvrdte mi proto, prosim, ze jste ji dostali. Diky, Petr.
Subject: Delivery Confirmation. With reference to your message with the subject: „projekt z IS“. Your message was successfully delivered to the following addresses:…

Cau Alesi, tady je Milan. Musíme se sejit, abychom si rozdelili ukoly na IS. Navrhuju, abychom se sesli v sobotu odpoledne, protoze to vyhovuje vsem trem zbyvajicim lidem. Co nejrychleji odpovez, abychom mohli jednat…

Sdílení situace

Dalším faktorem ovlivňujícím strukturu e-mailové zprávy je míra sdílení situace oběma jejími účastníky. E-mailová sdělení vykazují v tomto ohledu rysy, které je odlišují od klasické korespondence. Jak uvádí Violiová, e-mail není dopis, jehož doručení trvá kratší dobu. Dopis a e-mail představují dvě různé varianty psaného dialogu (od telegramu je odlišuje např. sekvenčnost a už výše zmíněná [233]interakčnost a kontaktnost, jež u telegramů nebývá obvyklá). Obě tyto varianty se liší od dialogu ústního, ale v nestejné míře. Pro ústní dialog je konstitutivní plné sdílení situace účastníky výpovědi, tj. sdílení mimiky, gest a pohybů a všech dalších prvků neverbální komunikace, a také sdílení časoprostorových charakteristik. Zatímco v dopise vzniká mezi odesilatelem a příjemcem poměrně značná distance, v e-mailu zůstávají určité parametry situace oběma účastníkům společné. Chybí sice informace o mimice, gestech a pohybech (stejně tak jako např. v telefonu, kde však zůstává zachována hlasová informace), avšak časově si jsou odesilatel i adresát velmi blízcí. Na rozdíl od dopisů, které jsou založeny na vědomí příjemcovy absence a na vědomí prostorové a časové distance (což ovlivňuje např. celý systém deixe v dopisech), e-mailová korespondence je založena na pocitu simultánnosti.

Časový rozdíl mezi produkcí a recepcí e-mailu je buď značně redukován (pisatel počítá s tím, že adresát otevře e-mailovou poštu brzy, nejméně jednou za den), anebo je tu i možnost simultánního rozhovoru po síti (on-line). I když tu určitá časová distance zpravidla je, jakmile pisatel začíná psát e-mail, zpravidla uvažuje o jeho okamžitém příjmu. Konstitutivní není objektivní délka časového intervalu, ale subjektivní představa pisatele o současnosti, simultánnosti: nyní odesilatele je v e-mailech chápáno jako nyní příjemce.
> > Je tam z Vas nekdo, nebo nefunguje ten mail?
> Zachytil jsem Tvoji zpravu, takze mail asi funguje. Prijdes ve
> stredu = v 16.00 na schuzku do Logicy?
> > Jak to vubec vypada celkove s projektem?=20
> Kazda ruka se hodi… FINISUJEME!
To je skvele, dej vedet jak se mam pripojit.

Kvazisoučasnost dialogického styku vyvolává k životu formu komunikace, která je mezistupněm mezi ústní konverzací a komunikací psanou. Účastníci jsou fyzicky odděleni, nevidí, neslyší a nevnímají se navzájem, ale jak sami uvádějí, začínají-li psát elektronickou zprávu, připadají si jako v situaci, kdy berou do ruky telefon. Spontánností sdělení se struktura e-mailové zprávy silně přibližuje struktuře ústního dialogu:

Nazdar Miro, sedim na Sunech, pisu tisk, uz mam asi ctyry case-y v sobe. Vubec nemusis pospichat, ale vyhledove bych od tebe potreboval nejakej definitivni tab.h, kde budou vsechny tPLUS a tMAX …, protoze to potrebuju na tisk. Martin

Cau Miro, to jsem jeste ja, pokud ses na koleji, mohl bys vzit s sebou tu ucebnici Excellu na ten tisk? Martin

Ahoj Martine, sedim na koleji a programuju to na dalku. Jak ses vyspal? Ten Excell snad nezapomenu, ale prijedu az kolem poledne. Staci? Aktualni tab.h mas v /home/msku2311/PUBLIC miro


[1] F. Daneš, Existenzmodi des Textes, in: J. Kořenský, W. Hartung (eds.) Gesprochene und geschriebene Kommunikation, Linguistica XVIII, ÚJČ ČSAV 1989, s. 49–56.

[2] Viz sborník S. Čmejrková, F. Daneš, E. Havlová (eds.), Writing vs Speaking. Language, Text, Discourse, Communication, Tübingen, Gunter Narr, 1994.

[3] J. Králík, Sloh věku počítačů, NŘ 80, 1997, s. 57–63.

[4] O. Müllerová, Analýza telefonických rozhovorů z hlediska řečového jednání, SaS 45, 1984, s. 8–17; O. Müllerová, A. Šimečková, Způsoby a prostředky navazování kontaktu v telefonických rozhovorech, SaS 48, 1987, s. 292–300.

[5] F. Štícha, J. Tesak, Poznámka o úspornosti a ”inflaci” slov, NŘ 77, 1994, s. 252–5.

[6] K. S. Miller, A new mode of spoken interaction? The case of telephone answermachine, in: sb. cit. v pozn. 2, s. 267–275.

[7] D. DuBartell, Language and technological media: Devising parameters for the relationships between speech and writing, in: sb. cit. v pozn. 2, s. 167–174.

[8] D. DuBartell, viz cit. d. Dále viz D. DuBartell, Methodological issues in computer-mediated discourse, P. Violi, Electronic dialogue between orality and literacy. A semiotic approach, B. Naumann, Stirbt die deutsche Sprache? Überlegungen zum Sprachwandel durch IRC (Internet Relay Chat) ve sb. S. Čmejrková, J. Hoffmannová, O. Müllerová, J. Světlá (eds.): Dialoganalyse VI (Proceedings of Prague Congress of IADA, Prague 1996), Tübingen: Niemeyer 1998 (v tisku).

[9] L. Uhlířová, E-mail as a new subvariety of medium and its effects upon the message, in: S. Čmejrková, F. Štícha (eds.): The syntax of sentence and text, Amsterdam – Philadelphia, John Benjamins 1994, 273–282.

Naše řeč, ročník 80 (1997), číslo 5, s. 225-247

Předchozí Redakce Naší řeči

Následující Světla Čmejrková: Čeština v síti: Psanost či mluvenost? (O stylu e-mailového dialogu), II