Časopis Naše řeč
en cz

Relační (desubstantivní) adjektiva v odborné lékařské terminologii

Ivana Bozděchová

[Články]

(pdf)

-

I. Úvod

Relační desubstantivní adjektiva představují velmi potřebnou, početnou a produktivní část běžné i odborné slovní zásoby češtiny. V tomto příspěvku se na vzorku excerpovaných odborných lékařských termínů zaměříme na jejich sémantiku především z hlediska onomaziologického. Poukážeme na motivaci jejich tvoření, a to i vzhledem k jejich sémantické „průhlednosti“, příp. k jejich obraznosti. V souvislosti s tím se budeme u některých typů zabývat také formálními prostředky jejich tvoření. Naše analýza se zakládá na excerpci odborných (vědeckých) textů hematologických a (dosud nepublikovaných) mikrobiologických a nefrologických.[1] Pro účely tohoto příspěvku zahrnujeme nejen (oficiální) termíny, ale příp. také poloprofesionalismy (za které lze považovat především např. některé typy obrazného vyjadřování), aniž bychom je navzájem rozlišovali. Podobně také záměrně mnohdy rozšiřujeme pojetí termínu o explikativní (opisné) fráze, které zpravidla ilustrují slovotvorné procesy (ve vztahu k lexikálnímu významu) a navíc jsou v excerpovaném materiálu hojné.

Relační desubstantivní adjektiva představují především realizaci onomaziologické kategorie mutační.[2] Pojem relačního příznaku („týkající se něčeho, vztahující se k něčemu“) vyjádřený onomaziologickou bází bývá v onomaziologickém příznaku nejčastěji určen vzhledem k pojmu substance (fagocytární, peptidový) a okolnosti (podvíčkový, nitrobuněčný). Onomaziologický příznak je jednoduchý u adjektiv odvozených (epitel-ový) a vícečlenný u adjektiv složených (síň-o-komor-ový) – slovnědruhově jsou v něm zastoupena především substantiva (v souladu s pojmenovávanými mimojazykovými kategoriemi to bývají označení částí těla, orgánů, jména látková, příp. abstraktní nebo dějová).

Tato adjektiva se zpravidla označují jako vztahová[3] či nespecifikovaná relační adjektiva.[4] Obecný (široce relační) vztah ve smyslu „týkající se něčeho, vztahující [72]se k něčemu“ bývá specifikován a jednotlivé skupiny adjektiv pojmenovávají různé typy příznaků (vlastností v širokém smyslu). Srov. např. prostý vztah okolnosti (lesní víla), vztah podobnosti (housenkové rypadlo), vztah částí k celku a naopak (atomové jádro), vztah původu (kamenný schod), vztah vhodnosti, způsobilosti, funkčního určení, účelu (minutová ručička), vztahy určenosti druhem (psí plemeno) a kvantitou (tunová zátěž), vztahy přináležitosti (podniková chata), vztah autorství (básníkova prvotina), vztahy zobrazení (Nerudův pomník), vztahy nominace (Leninova ulice) apod.[5] V. Šmilauer[6] rozlišuje: (1) vztah – ke jménům věcným a abstraktním, (2) podobnost, (3) charakteristiku vnějším znakem a (4) charakteristiku vnitřním znakem. Obdobně se v Češtině – řeč a jazyk (2000)[7] mluví o adjektivech předmětně vztahových (k názvům neživých věcí a pojmů), s významem podobnosti, podle nápadného rysu (vnějšího a vnitřního), znamenajících: zhotovený z nějaké látky (látkových adjektivech).

 

II. Sémantické skupiny relačních adjektiv v odborné lékařské terminologii

V našem materiálu byla ve funkci odborných termínů nebo jejich částí zastoupena relační desubstantivní adjektiva převážně specifikující široce relační vztah, a to především jako vztah k názvům a pojmenováním částí a orgánů lidského těla, příp. nástrojů, prostředků, látek, metod a postupů v medicíně užívaných nebo procesů v lidském organismu probíhajících.[8] Specifikace vztahu bývá ustálena (lexikalizována) na víceslovný odborný termín – jednotlivé významy (formálně) relačního adjektiva souvisejí se sémantikou řídícího substantiva v syntagmatu nebo jsou jí podmíněny, srov. např. dřeňová krvetvorba, monoklonální protilátky, infiltrát kulatobuněčný, chladová kopřivka, léková interference, jezírko slzní apod.[9]

V přehledu uvádíme příklady nejčastěji se vyskytujících skupin:[10]

 

[73]1. Obecný (široce relační) vztah ve smyslu „týkající se něčeho, vztahující se k něčemu“: palmoplantární (z lat. palmoplantaris – „týkající se dlaně a chodidla“), kortikocerebrální (corticocerebralis – „týkající se mozkové kůry“), kortikonukleární (corticonuclearis – „týkající se kůry a jádra mozku“), podobně: epitelo-glandulární, epitelo-muskulární, hepatolienální, gliová buňka, celotělové ozáření.

 

2. Specifikace široce relačního vztahu ve smyslu:
2.1. „obsahující něco, skládající se z něčeho“
molekulový, peptidový, mezoblastový, normoblastový, granuloblastový, monocytový, granulo-makrofágové kolonie, kyselina d-aminolevulová, nádorové (tumorózní) kolonie, vazivový prstenec, anémie makrocytová/makrocytární, megablastická, náplast bolehlavová, rulíková, mýdlová, olovnatá, infdtrát kulatobunečný;

 

2.2. „nacházející se, ležící někde“[11]
2.2.1. poloha vyjádřena pojmenováním odvozeným od motivujícího substantiva (pouhým vztahem relace, bez bližšího prostorového určení)
komorový mok (tekutina v očních komorách), korový – kortikální (týkající se kůry mozečku, mozkové, chinovníkové, zevní vrstvy oční čočky);
2.2.2. poloha vyjádřena (explicitním) pojmenováním umístění vůči části těla, orgánu apod. (prostorové umístění naznačeno prefixem s místním významem);
2.2.2.1. paralelně domácím i internacionálním termínem:
podhrotový (subapikální), podčéškový (infrapatelární), podklíčkový (infraklavikulární), podkloubní (infraglenoidální), podlopatkový (infraskapulární), podnehtový (subungvální), podočnicový (infraorbitální), podspánkový (infratemporální), podspojivkový (subkonjunktivální), podvíčkový (infrapalpebrální)
nadhrotový (supraapikální), nadčéškový (suprapatelární), nadklíčkový (supraklavikulární), nadkloubový (supraartikulární), nadkloubní (supraglenoidální), nadlopatkový (supraskapulární), nadočnicový (supraorbitální), nadmozečkový (supracereberální), nadhřebenový (suprakristální)

mimoosový (abaxiální), mimovlásečnicový (extrakapilární), mimopouzdrový (extrakapsulární), mimosrdeční (extrakardiální), mimokloubní (extraartikulární), mimobuněčný (extracelulární), mimomozkový (extracerebrální), mimotělní (extrakorporální);
2.2.2.2. pouze domácím termínem:
podsrdečnicový, podšlachový, podhřebenový, podtrnový;
[74]2.2.2.3. pouze internacionálním termínem (s funkčně adekvátním domácím opisem, parafrází významu):
infrakardiální (ležící pod srdcem), subkapitální (ležící pod hlavou), extrakraniální (nacházející se vně lebky), infraglotický – subglotický (ležící pod vchodem do hrtanu, pod příklopkou hrtanovou), infrasegmentální (ležící pod segmentem), infratrochleární (nalézající se pod kladkou kosti pažní), supraselární (ležící nad tureckým sedlem kosti klínové), supradurální (nad tvrdou plenou mozkovou), subchordální (ležící pod hřbetní strunou), infratemporální (ležící pod spánkem), subtemporální (ležící pod spánkovou kostí), supratemporální (ležící nad kostí spánkovou);
2.2.2.4. domácím opisem, parafrází významu latinského adjektiva (funkčně adekvátním termínu):
ležící pod chrupavkou (subcartilagineus, a, um), ležící nad kloubní jamkou kyčelního kloubu (supraacetabularis, e);
2.2.3. poloha vyjádřena (explicitním) pojmenováním umístění mezi dvěma částmi těla, orgány apod. navzájem nebo vůči nim (pojmenovanými dvěma substantivy):
2.2.3.1. paralelně domácím i internacionálním termínem:
bedrokřížový (lumbosakrální – týkající se krajiny bederní a kosti křížové), jazykohltanový (glosofaryngeální – patřící k jazyku a hltanu), křídlopatrový (pterygopalatinní – týkající se křídlovitého výběžku a patra), křídlotrnový (pterygospinózní týkající se křídlovitého výběžku a hrbolu kosti), síňokomorový (atrioventrikulární – vztahující se k srdeční (před)síni a komoře), rýha bradoretová (mentolabiální);
2.2.3.2. pouze internacionálním termínem (s funkčně adekvátním domácím opisem, parafrází významu):
pterygospinální – týkající se křídlovitého výběžku a páteře;

 

2.3. „pocházející z něčeho, zapříčiněný něčím“
vředové choroby, nádorové (tumorózní) kolonie, cytomegalovirová infekce, radionuklidový scan, brilant-krezylová modř;

 

2.4. „způsobující něco, směřující k něčemu, určený k něčemu“
lupus-antikoagulantová aktivita (srov. antikoagulant a antikoagulace – snížení srážlivosti krve), sodíková pumpa (aktivní transport sodíku z buněk do mimobuněčné tekutiny přes buněčnou membránu), tromboplastinový čas (aPTT) (tromboplastin – proteino-lipidový komplex uvolňovaný z tkání, aktivující srážení krve), protrombinový (Quickův) čas (PT), trombinový čas (TT), tumor-supresorové geny;

 

2.5. „podobný něčemu, mající tvar něčeho“
epiteloidní („epitelu podobný“), embryoidní, arytenoidní – výlevkovitý, konévkový, slámový kolorit kůže, voda větrová („obsahující směs karminativních silic“), kápový (sval) / trapezový, lichoběžníkový sval, tumoriformní/nádorovitý, palmiformní/dlaňovitý, výběžek červovitý, kost holenní šavlovitá, kost houbovitá;

 

[75]2.6. „charakteristický čím, patřící mezi apod.“
tep dvojvrcholový, jinodruhový tromboplastin.

 

3. Obrazné (idiomatické) vyjádření[12]
sval krejčovský, sval trubačský, křeč písařská[13], ledvina bloudivá, slepé střevo, „nahá“ jádra buněk, panenské lymfocyty, domovská tkáň, karcinom „kominický“, karcinom sazový, karcinom dehtový, nemoc „tunelová“, vrstva soumračná, histologický obraz „hvězdného nebe“.

 

III. Formální stránka relačních adjektiv v odborné lékařské terminologii

Ve víceslovných lékařských termínech jsou zastoupena desubstantivní relační adjektiva domácí i cizí, součástí většiny tradiční lékařské terminologie jsou však relační adjektiva cizího, především latinského a řeckého původu, která představují její specifičnost; zaměříme se tedy především na ně. V porovnání s běžnou slovní zásobou jsou zde z hlediska slovotvorných způsobů více zastoupena složená adjektiva (příp. adjektiva odvozená ze slov složených), a to hlavně adjektiva cizího původu: 1. adaptovaná do češtiny (hepatolienální – lat. hepatolienalis: ř. hepar-hepatos = játra + lat. lien = slezina), 2. v češtině utvořená (nízcemaligní lymfom) nebo 3. složená (příp. odvozená) nápodobou nebo překladem podle cizího slovotvorného modelu (žlázovitý – adenoidní, lat. adenoides: ř. aden-adenos = žláza + ř. eidos = podoba). Tvoření vykazuje značnou pravidelnost v rámci jednotlivých slovotvorných typů a řad. Produktivita mnohých slovotvorných prostředků (prefixů, relačních sufixů i kořenných morfémů) je značná – sémanticky jde hlavně o označení částí lidského těla (např. palmoplantární), prostorových vztahů (poloha, umístění, viz např. rýha bradoretová, podvíčkový = infrapalpebrální) a kvantity (počet, velikost, srov. monopotentní, bipotentní, pluripotentní, totipotentní kmenové buňky). Vzhledem k potřebě přesného a jednoznačného pojmenování se tyto pojmy vyjadřují explicitně, tedy především složenými adjektivy a adjektivy odvozenými afixy (příp. tzv. afixoidy, polomorfémy)[14] se zřetelným lexikálním významem či jeho zbytky. Jedná se opět především o latinské a řecké slovotvorné [76]prostředky, které velmi často mají české ekvivalenty. Pro názornost uvádíme příklady kombinování (často se opakujících) kořenných morfémů (abdominální – abdominoskrotální – abdominovaginální – abdominovezikální, myelodysplastický – myeloproliferační – lymfoproliferační) a výrazného slovotvorného sufixu (epiteloidní – leukemoidní – revmatoidní adenoidní – embryoidní – karcinomatoidní syfiloidní – parazitoidní – cystoidní).

V soustavě složených adjektiv jsou poměrně hojně zastoupena adjektiva s více než dvěma členy (kořennými morfémy) – viz výše požadavek významové přesnosti. Z hlediska výsledného slovotvorného procesu se od skutečných kompozit odlišují relační adjektiva odvozená od kompozit – onomaziologicky jsou jim však blízká (srov. např. cytomegalovirová infekce, trombocytopaticko-trombocytopenický syndrom, granulo-makrofágové kolonie atd.). Formálně-syntaktické i sémanticko-syntaktické vztahy mezi motivujícími spojeními slov se v takto utvořeném výsledném adjektivu zmnožují, zastoupeny jsou různé typy sémantické koordinace a determinace, které se mnohdy formálně vyjadřují obdobně.[15] Srov. např. koordinační složeniny (jazykohltanový, epitelo-glandulární), determinační složeniny atributivní (kulatobuněčný), adverbiální – určení podobnosti (vřetenobuněčný), místa (intrauterinní), tzv. vnější (exocentrické) složeniny (sval dvojbříškový) apod.

Onomaziologicky jsou dále kompozitům blízká víceslovná pojmenování; v odborné lékařské terminologii jsou v nich vedle složených adjektiv zastoupena adjektiva skladebně rozvitá, tj. jako součást termínů se užívají syntagmata (i několikačlenná), jejichž řídícím členem je adjektivum. Syntaktické vztahy v rámci takovýchto syntagmat se v závislosti na počtu jeho (konstitutivních) členů zmnožují a rozrůzňují. Pro ilustraci uvádíme jen některé typy z excerpovaného materiálu: vztah postupné determinace (formální souřadnosti) mezi dvěma adjektivy (zákal šedý paprskovitý, zákal šedý stařecký, čelist dolní nápadně krátká) nebo mezi adjektivem a substantivem vyjadřujícím další příznak (zákal šedý namodralého zkalení), vztah k nositeli příznaku (nemoc hemolytická novorozenců), k jeho okolnosti příznaku (zákal šedý při cukrovce), původci (zákal šedý působením elektrického proudu) apod. – Srov. onomaziologicky obdobné víceslovné termíny s adjektivem verbálním blíže určeným předmětem děje (buňka schopná pohlcovat částečky buněčné hmoty) nebo jeho cílem (kanál pro šlachy ohybačů prstů ruky) atd.

Zvláštní typ představují složená relační adjektiva obsahující jeden, příp. více členů nelexikální povahy, tj. znaků písmenných i nepísmenných, např. chemických nebo matematických symbolů, číslic apod., které také mohou fungovat samostatně, jako zástupné k celému adjektivu (např. T-buněčná odpověď, HLA molekuly, DNA analýza, ANCA-pozitivní vaskulitida, pre-B akutní lymfoblastová leukémie, anti-HCV [77]protilátky, CD8+lymfocyty, C1 inhibitor, kyselina d-aminolevulová).[16] Formou, významovou rozmanitostí i systémovou výlučností jsou zajímavá složená adjektiva, jejichž základy se spojují bez konektému, srov. např. gramnegativní bakterie, gramlabilní tyčinka (gram- = „Gramovo barvení“), brilant-krezylová modř, lupus-antikoagulantová aktivita, tumor-supresorové a tumor-suprimující geny apod.

Podobně jako u domácích předmětně vztahových adjektiv se i při tvoření cizích adjektiv nejčastěji uplatňují (zejména při odvozování z názvů neživých věcí a pojmů) slovotvorné sufixy: -ov/ý, -n(ý), -n(í) a -sk(ý)/-ck(ý). Rozložení těchto sufixů souvisí především s původem motivujících slov a jejich sémantikou.[17] Jejich tvoření se mnohdy stýká s adaptací cizích slovotvorných základů – u tradiční lékařské terminologie bývají převážně latinské a řecké. Jak uvádí MČ 1 (s. 385–6): „Před domácí příponou nezřídka předchází slovotvorná přípona cizí, tak se v počeštěných adjektivech opakují morfémy charakteristické pro cizí adjektiva: -ál-, -il-, -or- iluzorní, provizorní, -óz- nervózní. Druhou adaptační příponou -(i)ck(ý) počešťujeme zpravidla jen jeden typ cizích přídavných jmen, který má v řečtině příponu -ikos, v latině -icus, v angličtině -ic(al).“[18] Takové tvoření vykazuje uvnitř jednotlivých slovotvorných typů značnou pravidelnost; z našich dokladů srov. např. adjektiva:
– se sufixem -ick(ý):
enzymatický (enzymaticus), pneumatický (pneumaticus), hematopoetický (haemopoieticus), myelodysplastický (plasticus), lymfatický (lymphaticus), cytotoxický (toxicus), syfilitický (syphiliticus), nefrogastrický (nephrogastricus), cystický (cysticus), spastický (spasticus), metastatický (metastaticus);
– se sufixem -iáln(í):
endoteliální (endothelialis), epiteliální (epithelialis), nosokomiální (nosocomialis), arteriální (arterialis), extraembryonální, intraembryonální (embryonalis), hepatolienální (hepatolienalis), mikrobiální (microbialis), periarteriální (periarterialis), duodenální (dentalis), renální (renalis), abaxiální (abaxialis), abdominální (abdominalis), mikrobiální (microbialis), bronchiální (bronchialis), zonální (zonalis);
se sufixem -árn(í):
kapilární (capillaris), extravaskulární (vascularis), perinukleární (nuclearis), parazitární (parasitarius), supraklavikulární (clavicularis), tubulární (tubularis), epitelo-glandulární (glandularis);
[78]– se sufixem -oidn(í):
epiteloidní (epitheloideus), leukemoidní (leucaemoides), revmatoidní (rheumatoides), adenoidní (adenoides), embryoidní (embryoides), karcinomatoidní (carcinomatoides), syfiloidní (syphiloides), parazitoidní (parasitoides), cystoidní (cystoides) apod.

K některým cizím základům existují v češtině dvě (ojediněle i více) relačních adjektiv, paralelně tvořených sufixy s primárním všeobecně vztahovým významem. Někdy jsou obě adjektiva synonymní, mnohdy se však jednotlivé sufixy využívají k významovému rozlišení, a to i v souvislosti s přehodnocováním relačních adjektiv v jakostní. Z našeho materiálu srov. např. adjektiva:
– se sufixem -n(í) a -ivn(í):[19]
invazní larvy parazitóz × invazivní mikroby, invazivní kmeny mikrobů, (ne)invazivní zobrazovací metody, invazivní růst nádoru, invazivní vyšetření, meningokokové invazivní onemocnění, invazivní kardiologie;[20]
metoda infiltrační anestezie × infiltrativní růst nádoru do sousedních buněk;[21]
– se sufixem -ov(ý) a -ick(ý):
jádroplazmová maturační asynchronie × plazmatické koncentrace kalcia, plazmatická bílkovina, zvýšená plazmatická reninová aktivita, cytoplazmatická membrána, endoplazmatické retikulum, lamelární intracytoplazmatický membránový systém, plazmatická koagulace, cytoplazmatické organely;[22]
[79]– se sufixem -n(í), -itn(í) a -izačn(í):
imunní vůči nákaze × imunitní funkce organismu, imunitní systém × imunizační postup, imunizační sérum;[23]
– se sufixem -n(í) a -ick(ý):
těžká parazitní nemoc, mikroskopická parazitní houba × parazitický červ napadající mozek, parazitická fáze × parazitární dermatitida, parazitární infekce, parazitární organismy.[24]

Slovotvorná stavba těchto adjektiv bývá poměrně jednoduchá a zřetelná, jejich lexikální význam se většinou shoduje s významem slovotvorným. Slovotvorné modely se u jednotlivých slovotvorných typů realizují v různé míře – zpravidla bývají paralelní slovotvorné řady adjektiv cizích a českých, někdy však mohou zůstat některé pozice neobsazeny. Zastoupena jsou adjektiva odvozená ze slov neutvořených i utvořených (tj. odvozených nebo složených) i primárně složená adjektiva (z latinských nebo řeckých kořenů – při adaptaci do češtiny se mnohdy oslabuje povědomí o jejich statusu a tyto kořeny se vnímají spíše jako slovotvorné morfémy, afixoidy). Z našeho materiálu srov. např.:
– diafragmatický/diafragmový (brániční/bránicový/bráničný);
– palmární (dlahový) – (lat. palmiformis) palmiformní/dlaňovitý;
– chrupavkový – kartilaginózní (chrupavčitý);
– ulcerózní (vředový) – vředovitý – ulcerativní (vředující) – ulcerogenní („vředového původu“);
– parazitní/parazitický (příživnický/cizopasný) – parazitární (cizopasící) – parazitoidní („podobný parazitům“) – paraziticidní („ničící parazity“) – parazitogenní („vyvolaný parazity“) – parazitotropní („působící na parazity“);
– tumorální/tumorový/tumorózní (nádorový) – tumoriformní (nádorovitý);
– supraspinální (nadhřebenový/nadtrnový/nadpáteřní) – (lat. supraspinatus) nadhřebenový/nadtrnový apod.

Problematika tvoření, užívání, významu (včetně příp. synonymie) adjektiv se stejným slovotvorným základem a různými sufixy je celkově poměrně složitá. Ve většině případů rozhoduje vžitý úzus, který však v průběhu času podléhá změnám, a navíc se na něm ani odborníci z téhož oboru nemusí vždy sjednotit. Důvody jsou několikeré, např. generační úzus, vědecká škola, vliv jiných oborů, východiskový [80]jazyk při přejímání nebo překládání (v odborné mezinárodní komunikaci) apod. Ani mezi blízkými obory v rámci dané vědecké disciplíny se adjektiva (s týmž základem) nepoužívají vždy shodně. Snažili jsme se na některých příkladech doložit, že přesto však slovotvorné vztahy trvají a platí, i když je právě vytváření paralelních významů u adjektiv téhož slovotvorného základu může poněkud zatemňovat.

 

IV. Závěr

Na vybraných příkladech desubstantivních adjektiv, která jsou součástí odborné lékařské terminologie, jsme se pokusili ukázat, jak onomaziologicky významnou, slovotvorně produktivní a sémanticky rozrůzněnou část slovní zásoby tato pojmenování představují. Cizí lékařské termíny, zakládající se téměř výlučně na tradiční latinské a řecké terminologii, jsou celkově v češtině ustálené (slovotvorně adaptované), většinou k nim existují i paralelní termíny domácí, které jsou zpravidla tvořeny podle téhož slovotvorného modelu. Z důvodu významové přesnosti se v jejich slovotvorné struktuře významové vztahy mezi jednotlivými slovotvornými prostředky vyjadřují explicitně, čemuž nejlépe vyhovují složená adjektiva a adjektiva odvozená afixy s výrazným (a známým) obecným lexikálním významem. Lexikální význam těchto adjektiv (cizích i domácích) se ve velké většině kryje s významem slovotvorným (etymologickým), k přehodnocování relačních adjektiv v jakostní dochází poměrně zřídka a převážně spíše u adjektiv domácích než cizích. Zřetel k závažnosti slovotvorného významu pro celkovou sémantiku cizích adjektiv vede mj. k zachování jejich původní formální stránky v rámci nutné formální, tj. pravopisné, adaptace v češtině. Domníváme se, že v těchto případech je požadavek na tradiční pravopis, který zaznamenává význam (i systémové a genetické vztahy mezi slovy), oprávněný a vzhledem ke specifickému postavení a funkci těchto adjektiv ve slovní zásobě češtiny neodporuje celkové tendenci zjednodušování pravopisu cizích slov.[25] Funkčnímu uplatnění těchto relačních adjektiv v rámci víceslovných odborných termínů nebrání běžná terminologická synonymie (mezi pojmenováními cizího a domácího původu nebo synonymie jednotlivých domácích adjektiv jakožto částí odborných pojmenování a jakožto samostatných neodborných pojmenování) ani částečně zastoupená obraznost pojmenování; (minimální) kontext víceslovného pojmenování případnou víceznačnost zpravidla vylučuje. Zdrojem obrazných (převážně metaforických) pojmenování bývají pojmenování běžně užívaná, neodborná – zastoupeny jsou zejména pojmy bezprostředně se týkající života člověka, příp. přírody. V souladu s rozmanitostí pojmenovávaných skutečností a vztahů mezi nimi je značně rozrůzněná sémantická kolokabilita adjektiv [81]v rámci víceslovných termínů; naznačili jsme jen některé příklady.[26] Strukturním, slovotvorným, sémantickým, funkčním, příp. textovým zvláštnostem víceslovných odborných lékařských termínů se hodláme věnovat podrobněji jinde. Zvláštní analýzu zasluhují také víceslovné (adjektivní) termíny obsahující vedle slov zkratky, číselné znaky atd., které, jak se zdá, představují novější typ a stále častěji se v současném odborném vyjadřování používají. V této souvislosti lze uvažovat o vlivu jiných jazyků, především angličtiny; tuto problematiku jsme prozatím také ponechali stranou.


[1] Kol., Vnitřní lékařství, díl IIIb – Hematologie (T. Kozák, pořadatel), Galén, Praha 2001; soubor dosud nepublikovaných textů z oblasti mikrobiologie a nefrologie, připravovaných nakladatelstvím Galén pro Lékařské repetitorium.

[2] Pojem onomaziologické kategorie srov. např. Mluvnice češtiny 1, Academia, Praha 1986, s. 212–215 (dále MČ 1).

[3] MČ 1, s. 350.

[4] Příruční mluvnice češtiny (2. vyd.), Nakladatelství Lidové noviny, Brno 1995, s. 168.

[5] MČ 1, s. 350.

[6] V. Šmilauer, Novočeské tvoření slov, SPN, Praha 1971, s. 112: Do této skupiny, pro niž nemáme dost vhodné označení („příslušnost“ je poněkud úzké, „vztah“ zase široké), shrnujeme množství nejrůznějších vztahů mezi dvěma substantivy, z nichž jedno je základem adjektiva.

[7] M. Čechová a kol., Čeština – řeč a jazyk (2. vyd.), ISV nakladatelství, Praha 2000, s. 127.

[8] V nemnoha případech jsme pro ilustraci šíře sémantiky relačních desubstantivních adjektiv zařadili i adjektiva utvořená od verbálních substantiv, tedy onomaziologicky stojících na hranici mezi adjektivy desubstantivními a deverbálními. Sémantika obou těchto skupin je však podobná, často se významy prolínají či překrývají. Zařazujeme adjektiva domácí i cizí – k jejich poměru viz zde dále.

[9] Srov. terminologizovaná sousloví, in: B. Poštolková, Odborná a běžná slovní zásoba, Academia, Praha 1984, s. 85.

[10] Zpravidla uvádíme celý víceslovný odborný název, jehož je relační adjektivum součástí. Adjektiva uvádíme samostatně v případech, kde je motivace i sémantika zřejmá a ilustrovaný význam na syntagmatice nezávislý (zejména také tehdy, jde-li navíc o adjektivum vysoce frekventované, užívané ve větším množství terminologických spojení).

[11] Sémantika adjektiv této skupiny je velmi blízká vyjádření široce relačního vztahu (formálně slovotvorně se shodují s široce relačními adjektivy), jejich místní význam se zakládá na sémantice motivujícího substantiva. Srov. J. Kábrt, J. Kábrt, jr., Lexicon medicum (2., doplněné a přepracované vyd.), Galén, Praha 1995, s. 1071: Termíny určující polohu a směry částí těla – např. ocasní, směrem k lebce, zádový – zadní, hřbetní, v rovině čelní, vodorovný, boční, směrem ke střední rovině, dlaňový, hluboký, směrem dopředu, levý, svislý.

[12] Obraznost pojmenování se často zakládá na vztahu podobnosti (vnější i vnitřní) – srov. zde 2.5. Na rozdíl od pojmenování vztahu podobnosti dochází navíc k přenesení významu. Onomaziologicky do této skupiny patří i obdobná neutvořená (primární) adjektiva, u kterých dochází pouze k přenesení významu bez vlastního slovotvorného procesu.

[13] Srov. např. J. Otto, Ottův slovník naučný 15, Praha 1900, s. 107: „Křeče ze zaměstnání: k. písařů, telegrafistů, hráčů atd. Trvalá námaha některých svalů budí tak značné jich podráždění, že místo aby prostě se stáhly, při práci upadají v k. K. tato pozorována bývá v mnohém zaměstnání: u písařů, pianistů, hráčů na violinu, švadlen, sazečů písma atd.“

[14] Srov. např. O. Martincová, Problematika neologismů v současné spisovné češtině, UK, Praha 1983, s. 74, 128.

[15] K této problematice viz podrobněji např. I. Bozděchová, Tvoření slov skládáním, ISV nakladatelství, Praha 1994.

[16] Viz např. F. Daneš, Faktor Rh / Rh-faktor / Rh faktor, NŘ 68, 1985, s. 176–182; Jazyk vědy, in.: Český jazyk na přelomu tisíciletí, Academia, Praha 1997, s. 71; I. Bozděchová, d. cit. v pozn. 15, s. 15.

[17] Srov. MČ 1, s. 351.

[18] Srov. význam těchto původních sufixů, jak uvádí J. Kábrt, J. Kábrt, jr., d. cit. v pozn. 11, s. 48–49: Latinský adjektivní sufix -icus, -ius, -inus, -arius znamená příslušnost, souvislost; -ilis, -alis, -aris: vyjadřuje vztah, příslušnost; řecký adjektivní sufix -iedes (-ides) značí podobu, viz ř. eidos = podoba, tvar.

[19] Viz např. Jazykové sloupky (K vydání připravily O. Martincová, A. Polívková, D. Škvorová), Academia, Praha 1991, s. 103–104: -ní – vztahová, vyjadřují vztah k dějovému jménu na -ce, -ace (rekreační, erupční), -ivní – v různé míře dějový význam (informativní – poskytující informaci, poučení) i hodnotící (informativní – bohatý na informace), tedy: nutriční – týkající se výživy, nutritivní – výživný.

[20] Srov. J. Kábrt, J. Kábrt, jr., d. cit. v pozn. 11, s. 523: invasivus – invazívní, bující, bujně rostoucí (nádor); Akademický slovník cizích slov, Academia, Praha 1995 (dále ASCS), s. 345: (invaze – překvapivý, násilný, hromadný vpád, vniknutí) invazní, invazivní – med. 1. pronikající, šířící se do okolního vaziva: i. nádor, 2. narušující okolní vazivo: minimálně i. chirurgie; Slovník spisovného jazyka českého, Academia, Praha 1989 (dále SSJČ); Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1. vyd.), Academia, Praha 1994 – invazní.

[21] Srov. J. Kábrt, J. Kábrt, jr., d. cit. v pozn. 11, s. 508: infiltrativus – infiltrační, infiltrativní, prostupující, pronikající do okolí; ASCS, Academia, Praha 1995, s. 331 – infiltrace – infiltrační – i. zařízení, postřik, povodí, med. i. anestezie.

[22] Viz Jazykové sloupky, d. cit. v pozn. 19, s. 126–127: plazma – přídavné jméno se tvoří z latiny adaptovanou příponou -ický a (nověji) domácí příponou -ový; v biologii převládá podoba plazmatický: plazmatické bílkoviny, železo, ojediněle (pouze v hematologii) se užívá podoby plazmový (plazmové náhrady), ve fyzice naopak: převládá podoba plazmový (plazmové vlny), plazmatický řidčeji, jen plazmatický stav („Obě přípony jsou správné a vyjadřují týž vztahový význam. Ustálily se však v každém oboru jen v jistých terminologicky vázaných spojeních a nelze je libovolně zaměňovat.“); J. Kábrt, J. Kábrt, jr., d. cit. v pozn. 11, s. 742: plasmaticus – plazmatický, vztahující se k plazmě; ASCS, Academia, Praha 1995, s. 596 – plazma1, -y – biol., med. (krevní) p., plazmatický1, řidč. plazmový1, biol. p-tická buňka, p-tický gen, p-tické bílkoviny; plazma2, -y – miner. odrůda chalcedonu; plazma, -atu fyz. ionizovaný plyn, plazmový2, řidč. plazmatický2 – fyz. p-ové zařízení, p-tický stav plynu, hut. p-ové svařování, p-ová pec.

[23] Srov. SSJČ 2, Academia, Praha 1989, s. 173: imunní – odolný proti nákaze, odolný vůbec; imunitní – příd. k imunita, i. látka; imunizační – k imunizace, med. i. schopnost organismu, i. očkování.

[24] J. Kábrt, J. Kábrt, jr., d. cit. v pozn. 11, s. 702: parasitarius – parazitární, cizopasící, příživnický; parasiticus – parazitický, příživnický, cizopasný; ASCS, Academia, Praha 1995, s. 567 – parazitární med. způsobený, vyvolaný parazity: p. choroby, p. antigeny – součásti n. produkty parazitů schopné v infikovaném n. imunizovaném organizmu vyvolat imunitní odpověď; s. 568 – parazitický příd. k parazitizmus, k parazit, parazitní, cizopasný, příživnický: b. p-á rostlina, p. živočich; parazitní – živící se na úkor jiného, cizopasný, příživnický, parazitický.

[25] Srov. J. Duchoň, Několik poznámek k pravopisu odborných výrazů v terminologii a nomenklatuře přírodních věd a medicíny, in: Termina 2000, Sborník příspěvků z II. konference 1996 a III. konference 2000, Galén, Praha 2002, s. 229.

[26] Srov. pojmy termínové kolokace – víceslovné termíny: F. Čermák, Syntagmatika slovníku: typy lexikálních kombinací, Čeština – univerzália a specifika 3, 2001, s. 223–232.

Naše řeč, ročník 86 (2003), číslo 2, s. 71-81

Předchozí Lucie Hašová: Jak a o čem se diskutuje v internetovém češtinářském klubu (BTW např. přechodníků je IMHO škoda)

Následující Pavel Štěpán: Označení černé a bílé barvy v zeměpisných jménech v Čechách

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1