Internetový dialog jazykové poradny s veřejností (poradna@ujc.cas.cz)

Ludmila Uhlířová

[Articles]

(pdf)

-

1. Úvod

Pražská jazyková poradna Ústavu pro jazyk český AV ČR, která se svou více než půlstoletou tradicí patří k nejstarším v Evropě, v současné době výrazně modernizuje a rozšiřuje své služby. K tradičním formám poradenské činnosti, především k poradně telefonické (každý pracovní den od 10 do 12 hodin na zvláštní telefonní lince) a korespondenční (odpovědi na dopisy docházející z různých míst Čech i Moravy), přibývá poradna elektronická, která zahájila svou činnost téměř bezprostředně po připojení ústavu na internet v r. 1999. Nyní tedy je možno posílat jazykové dotazy i elektronickou poštou. Zavedením elektronické poradenské služby vychází ústav vstříc stále naléhavějším požadavkům té části veřejnosti, která již získala přístup k internetu a která preferuje rychlou komunikaci po počítačových sítích před tradičními a většinou pomalejšími a méně efektivními formami komunikace. Pro realizaci projektu internetové jazykové poradny byla podstatná grantová podpora (grant GA ČR 405/98/0030 na léta 1998–2000).

2. Fakta na obrazovce a v paměti počítače

Dotaz jazykové poradně lze poslat dvojí elektronickou cestou. Zaprvé je možno napsat na internetovou adresu poradny (je uvedena v podtitulu článku), zadruhé je možno využít speciálního dialogového okna na webové stránce Ústavu pro jazyk český (www.ujc.cas.cz), vepsat do něj dotaz a nezapomenout uvést na určené místo zpáteční e-mailovou adresu, na niž má být odpověď odeslána.

První cesta je pro jazykovou poradnu technicky a provozně jednodušší jednak proto, že při odesílání dotazu nemůže dojít k chybě v tazatelově e-mailové adrese, jednak proto, že do odpovědi lze automaticky zahrnout i text dotazu, takže mezi dotazem a odpovědí na něj je explicitní intertextová vazba.

Druhá cesta je „přátelská“ k tazateli, protože mu dává přímý návod, jak dotaz poslat. V důsledku toho dotazy poslané touto cestou bývají kratší, často omezené pouze na vlastní obsah dotazu bez dalších epistolárních zvyklostí. Někdy se však stane, že tazatel uvede mylnou adresu, a odpověď se pak vrátí jako nedoručitelná.

Vedle vlastního okna pro vepsání dotazu obsahuje dialogová rubrika poradny ještě několik dalších oken, která tazatel může dle svého uvážení vyplnit, anebo po[2]nechat nevyplněné. Tazatel může napsat svou adresu, sdělit svou profesi, popř. věk. Tyto informace mají význam jako zdroj dat pro sociolingvistický výzkum jazykového poradenství, který se v jazykové poradně provádí[1]. Zatím se ukazuje, že ne všichni tazatelé věnují fakultativním rubrikám pozornost, ale data, která od nich dostáváme, jsou i přes svou neúplnost zajímavá.

Došlé dotazy přečteme na obrazovce počítače, zformulujeme odpovědi a hotové odpovědi stiskem klávesy ENTER odešleme. Po technické stránce je tedy komunikace s tazateli jednoduchá, pohodlná a rychlá. Veškerou elektronickou korespondenci, dotazy i odpovědi na ně, zároveň ukládáme do zvláštních adresářů na serveru jazykové poradny, takže do nich můžeme kdykoli nahlížet a dále s nimi pracovat. Lingvisticky nejzajímavější dotazy, vyžadující složitější, nikoli čistě rutinní odpovědi, zpracováváme do zvláštní databáze, která slouží jako zdroj informací o současném jazyce a o postojích uživatelů k němu, v neposlední řadě pak i pro urychlení praktického provozu jazykové poradny (podrobněji o této databázi, do níž jsou zařazovány i dokumenty písemné, telefonické a některé další, jsme na stránkách Naší řeči již psali[2]).

Součástí internetové stránky jazykové poradny je rovněž rubrika odpovědí na nejčastější dotazy, čítající zatím několik desítek položek. Mezi nimi je například výklad o hojně diskutovaném jednoslovném neúředním názvu České republiky Česko, přejatá slova hardware a software (časté byly po určité období dotazy na jejich skloňování), poučení o psaní velkých písmen v názvech veřejných prostranství začínajících předložkou, v jejichž pravopisu došlo v Pravidlech českého pravopisu z r. 1993 ke změně (např. ulice Na Rybníčku, Ve Strži, U Řeky), dále psaní buď i, anebo y v koncovkách přídavných jmen přivlastňovacích (přišli k nám Novákovi, ale potkali jsme Novákovy), přídavné jméno visutý, neustále působící problémy ve školních diktátech, dvojice přídavných jmen živelní a živelný (významový rozdíl mezi nimi) apod.

[3]3. Základní rysy elektronické korespondence

Elektronická korespondence jazykové poradny je jeden z mnoha druhů elektronického diskurzu, jinak řečeno, jednou z forem komunikace, jejíž všechny fáze jsou výlučně elektronické: Dotaz i odpověď na něj se píšou na obrazovku počítače, odesílají se adresátu elektronicky, přijímaná sdělení se čtou na obrazovce a v elektronické podobě se ukládají. Důsledkem – a obrovskou výhodou – elektronizace, tj. přechodu od rukou či strojem psané stránky dopisu k textu na obrazovce (a k paměti) počítače (přechodu „from page to screen“[3]), je rychlost a snadnost přenosu sdělení, snadnost uložení, vyhledání, kopírování, popř. doslání jinému adresátu, možnost, aby adresát přečetl sdělení na obrazovce svého počítače ihned nebo ho otevřel později, přičemž možnost vytisknout sdělení a dále s ním zacházet jako s písemným (tištěným) dokumentem zůstává v plné míře zachována.

Elektronické dotazy jazykové poradně a odpovědi pracovníků poradny na ně patří k žánru veřejné korespondence. Komunikaci zahajuje tazatel, který posílá dotaz jazykové poradně, jazyková poradna na něj odpovídá. Tazatelem může být jednotlivec či organizace reprezentující „veřejnost“, tj. laiky se soukromým zájmem o jazyk nebo profesionální uživatele – učitele, redaktory, novináře, podnikatele, pracovníky obecních úřadů a mnoha dalších veřejných institucí apod. Dotazy mají nejrůznější autory, zatímco odpověď píše některý ze čtyř lingvistů v jazykové poradně, který má právě službu. Komunikující partneři mají tedy odlišné sociální role, korespondence probíhá za zcela specifické komunikační situace. Tou je aktuální (okamžitá) potřeba tazatelova dozvědět se řešení nějakého jazykového problému. Téma všech dotazů je totéž – mateřský jazyk, ale konkrétní otázky, konkrétní problémy jsou velmi rozmanité. Velmi časté jsou například dotazy pravopisné: velké, anebo malé písmeno?, napsat, anebo nenapsat čárku?, i, nebo y? atd. Jednotlivé dotazy se liší také tím, proč tazatel potřebuje odpověď – redaktor musí korigovat text, učitel klasifikovat diktát se sporným jevem, sekretářka napsat dopis atd.

Základní rysy elektronické komunikace jazykové poradny s veřejností jsou tedy tyto: Komunikace probíhající ve specifické komunikační situaci (žádost tazatele o odpověď na dotaz, a to vždy na dotaz stejného typu, tj. na dotaz jazykový), rozdílné, výrazně specifikované sociální role partnerů komunikace (tazatel – odpovídající) a použití nového, elektronického média, které ovlivňuje jazykovou, textovou a žánrovou strukturu sdělení. Těmito rysy reprezentuje elektronická korespondence jazykové poradny zcela nový, právě se formující, rychle se rozvíjející a dosud ne zcela ustálený registr[4].

[4]4. Jak elektronická pošta funguje – a nefunguje

Odešleme-li odpověď na dotaz obyčejnou poštou, zpravidla se nedozvíme, zda tazatel odpověď skutečně dostal a zda byl s odpovědí spokojen. Reakce na naši odpověď ze strany tazatele je spíše výjimkou – např. několik tazatelů nám poslalo pohlednici místa, kde žijí, s poděkováním za odpověď. Naproti tomu pošleme-li odpověď elektronickou poštou, pak velmi často obdržíme sdělení o uskutečnění přenosu automaticky (hlášením Delivery Confirmation) a stejně tak obdržíme sdělení, že e-mail nemohl být doručen (Data error, User unknown, Service unavailable, Permanent fatal errors,…) – to například v případě, že odesilatel internetového dotazu napsal špatně svou adresu. Skutečnost, že technika elektronického přenosu nám umožňuje dozvědět se, zda naše internetová komunikace s tazatelem byla či nebyla úspěšná, je pro nás užitečná jako jedno z měřítek, jak efektivně jazyková poradna na internetu funguje. Vedle automatického hlášení o přenosu jsou časté i osobní reakce tazatelů na odpověď jazykové poradny. Mají různý obsah, rozmanité slovní vyjádření a jsou pro práci jazykové poradny velmi zajímavé – podrobněji o nich v bodě 9.

Velmi vážným problémem pro provoz jazykové poradny na internetu je skutečnost, že existuje – a v praxi se stále používá – několik různých způsobů kódování české abecedy, které nejsou vzájemně kompatibilní. V důsledku toho se nezřídka stává, že dotaz, který dojde do poradny, je špatně čitelný.

Například: V en, d my a p nov„, prosˇm o poradu. Nem eme se s kolegou rozhodnout, zda je spr vn „ve st t „ nebo „ve st tu“, „v dopise“ nebo „v dopisu“, i zda je obojˇ mo n,. Domnˇv me se, e se tato podstatn jm,na sklo ujˇ podle vzoru „hrad“. Ale proto e jsme ji d vno kole odroslˇ, nevˇme ani, zda „v hradu“ nebo t eba i „v hrad „. Prosˇm, pomozte n m. S p telsk m pozdravem…

Jiný příklad: …Druhý dotaz je na tvar slovesa ‪íti. Je správný a spisovný tvar ‪? Příklad ve vítí ‪ivot byl ‪it. Jde o tvar zastaralý?

Jindy sice obdržíme dotaz napsaný s dokonalou českou grafikou, odpovíme tedy též s plným využitím diakritiky, ale vzápětí následuje prosba o zaslání odpovědi „bez háčků a čárek“. Při práci s jazykem nejsou problémy s kódováním „jen“ technickým nedostatkem, který zdržuje při práci, ale zásadním problémem komunikačním a jazykovým.

Metajazykem e-mailu je dosud – až na výjimky – angličtina, popř. angličtina v kombinaci s češtinou: Open – Reply – Forward – Send – Delete message – Mail delivery subsystem: Returned mail – Delivery confirmation – Delivered: Your message was delivered to the following recipient(s). – Error parsing sender address. – Priorita: Normal – Datum odeslání: Tue, 16 May. Atd. Metajazykové [5]prostředky neovlivňují vlastní text dotazů a odpovědí na ně. Dostáváme však i dotazy týkající se přímo metajazyka, například dotaz na dosud neustálený český ekvivalent anglického forward – v úzu je doloženo forwardovat, doslat, přeslat, přeposlat, poslat dál – poslední výraz považujeme za nejvhodnější.

Prohřešky proti „etiketě“ na síti jsou v korespondenci jazykové poradny spíše výjimkou a jsou z hlediska poradenského zcela specifické. Zatímco například v elektronickém rozhovoru se za porušení etikety považuje malá informativnost, tedy přílišná upovídanost sdělení[5], v korespondenci s jazykovou poradnou takový problém není. Dotazy jsou formulovány věcně a stručně – příklady viz dále. Jen výjimečně je dotaz formulován v epickém beletristickém stylu, ale i přesto v něm dominuje složka informativní. Například: Vážení, nedávno jsem v rozhovoru se svými přáteli narazil na problematiku pomnožných podstatných jmen a v diskusi jsme se dostali až k pojmu kalhoty. Tento všední předmět mezi námi vyvolal nevšední spor o původu slova. Vyčerpáni vzrušenou diskusí jsme pouze shodně zvládli formulovat následující otázku: Odkud přišlo do českého jazyka slovo kalhota/kalhoty?…

Proti etiketě na síti však je, pošle-li tazatel týž dotaz pomocí dialogového okna v internetová rubrice poradny, současně ještě opakovaně odešle e-mail na adresu poradny (je samozřejmě velmi snadné několikrát po sobě dát příkaz SEND) a vzápětí telefonuje. Rádi bychom ujistili tazatele, že jazyková poradna odpovídá na všechny dotazy, které jsou v její kompetenci. Posílat opakovaně týž dotaz je z hlediska provozu poradny nadbytečné a „testovat“, zda se jednotlivé odpovědi budou lišit, nevede k pozitivnímu výsledku – tazatel se může přesvědčit, že odpovědi jsou věcně identické, mohou se lišit nanejvýš stylizačními detaily. Může se stát, že opakované zaslání jde na vrub nejistoty tazatele v práci s počítačem: protože není zvyklý využívat zpráv o zaslání, odešle dotaz raději dvakrát, protože první pokus nepokládá za jistý.

Dotazy na obhroublé jazykové prostředky jsou ojedinělé. Ty, které jsme obdrželi, sice nepostrádají jistý druh vtipu, ale rozbor jejich metaforičnosti překračuje bezprostřední poslání jazykové poradny pomáhat tazatelům řešit jejich okamžité jazykové problémy a je i nad naše možnosti časové.

Nelze rovněž očekávat, že jazyková poradna bude vypracovávat studentům domácí úkoly či seminární práce z češtiny.

5. Prostor a čas na síti

Internet s sebou přinesl výrazné rozšíření služeb jazykové poradny za hranice republiky. Zatímco dopisy od zahraničních tazatelů došlé klasickou poštou jsou ojedinělé a převažují v nich dotazy vyplývající ze soukromého zájmu o jazyk (máme [6]např. doloženu korespondenci tazatele ze Slovenska, žádajícího o výklad významu některých českých slov a zajímajícího se o text české hymny), po internetu píší lektoři češtiny v zahraničí, dále Češi, kteří jsou služebně v zahraničí a potřebují radu, naše zastupitelské úřady i jiné instituce. Například lektorka češtiny v Pasově se ptá, na kterých internetových adresách lze nalézt informace o češtině, lektor češtiny z Francie se ujišťuje o správnosti psaní kdybychom, kdybyste, ze Švédska přišel dotaz, jaký je český název ryby Latimeria chalumnae, z Německa o psaní velkých písmen (Vánoce), autorka eseje o působení českého architekta P. F. v Kanadě si přála vědět vše o slovním spojení kanadský žert(ík) atd. V neposlední řadě píší i Američané pátrající po původu svých slovanských příjmení a po svých předcích.

Jazyková poradna na internetu není v pravém slova smyslu službou on-line, ale v časných ranních a pak v odpoledních hodinách, kdy není v provozu linka telefonní, se takové službě fakticky blížíme. Někdy odpovíme okamžitě, jindy během několika minut či hodin. Na rutinní dotazy odpovíme většinou týž den, druhý den ráno do zahájení provozu telefonní linky odpovídáme také na pozdně odpolední, večerní a noční e-mailové dotazy. Na složitější jazykové dotazy, kdy je například zapotřebí učinit nějaké kodifikační rozhodnutí, může odpověď trvat déle. Doba odpovědi je však nezávislá na tom, přijde-li dotaz z Prahy nebo třeba z jiného kontinentu. Pokud jde celkově o časový interval mezi otázkou a odpovědí na ni, v porovnání s klasickou poštou se radikálně zkrátil.

6. Epistolární konvence a textová struktura dotazu

Mnohé „epistolární konvence“ (podrobně o nich viz např. Herring, d. c. v pozn. 5, s. 86) se při komunikaci po internetu ztrácejí v důsledku automatizace některých údajů. Údaje o odesílateli, adresátu, předmětu dotazu, dále podpis, datum a čas odeslání, to vše je jednotným způsobem předepsáno ve formuláři na obrazovce počítače. Ztrácejí se i mnohé další individuální rysy, které jsou přítomny v dopisech psaných na papíře a které vypovídají o osobě tazatele. Je to například druh dopisního papíru, druh psacího stroje nebo tiskárny, formální úprava dopisu včetně hlavičky dopisu, u dopisů psaných rukou i rukopis – vzácně úhledné písmo kronikáře a ochranáře přírody pana Šolce z Jablonného poznáme na první pohled už podle obálky.

Neztrácí se však individuální stylizace dopisů a rovněž jsou ve velké míře zachovány všechny základní rysy textového vzorce epistolárního žánru: oslovení, úvod k dotazu, vlastní dotaz, závěr a podpis.

(a) Oslovení není zcela pravidelnou součástí elektronického dopisu, často chybí u dotazů, které jsou vepsány do dialogového okna internetové poradenské rubriky. Nabídka okna totiž vede k tomu, že tazatel už nepovažuje oslovení za potřebné či očekávané. Častější je oslovení v dopisech, které přicházejí přímo na poradenskou [7]e-mailovou adresu. Obě formy dopisů se nicméně shodují v tom, že nejčastějším oslovením je Dobrý den, na druhém místě je zdvořilostní kolektivní Vážení, ev. Vážený pane/paní, Vážení jazykovědci. Vedle těchto neutrálních oslovení jsou častá i různá oslovení přátelská a méně oficiální, například Vážení přátelé, Vážení přátelé češtiny, Vážení a milí, Vážení kolegové, Vážená (jazyková) poradno a dále celá řada dalších oslovení, v nichž je patrná snaha o originalitu a o přátelský kontakt, např. Vážení u vás doma (píše tazatel z Kanady), Dobrý den, příteli, Vážení poradníci, Vážený odpovídateli. Oslovovací formule s introdukční interpersonální funkcí mívají osobní charakter a jsou vzdáleny stereotypu úředních dopisů; jen jediný dopis byl namísto oslovení uveden úředním záhlavím Věc: žádost o informace.

(b) Formule uvádějící vlastní dotaz nechybí téměř nikdy. Mezi často se opakující formule patří Prosím(e) o zodpovězení dotazu/dotazů…, Potřeboval(a) bych (co možná brzy/nejdříve) vědět…, Chtěl(a) bych Vás požádat/poprosit o radu / Žádám(e) o radu, o zodpovězení dotazu, o rozřešení pře…, Obracím se na Vás(opět) s dotazem/problémem…, Chtěl(a) bych vědět/chci vědět, jestli…, Obracím(e) se na Vás s prosbou…, Chtěl(a) bych se Vás zeptat…, Rád bych se /dozvěděl…, Byl bych Vám vděčen za informaci…, Mohli byste mi pomoci se slovem… a jejich četné obměny. Velmi často je dotaz formulován jako dotaz na jazykovou správnost: Zajímalo by mne, zda je správně… Samozřejmě ani zde nechybějí formulace čistě individuální: Prosím, abyste můj dotaz nepovažovali za žert. Opravdu si nejsem jist… (tazatel si není jist neživotností podstatného jména život) – Měl bych pro Vás takový mluvnický problém (dotaz na skloňování). – Snad je to dotaz na správnou adresu. – Obracím se na Vás víc než v zoufalství…, Omlouvám se za dotaz z obecné školy… V úvodu dotazu tazatel někdy naváže na předešlou komunikaci s poradnou, jindy uvede okolnosti dotazu. Ty mohou být velmi rozmanité: Budeme v našem městě instalovat pamětní desku…, Mé dítě v páté třídě přišlo ze školy s tím, že…, Stále se nemohu dohodnout se svými kolegy…, Chtěl bych Vás požádat o rozřešení pře, kterou jsem měl s kamarádkou…, Studuji a dělám příležitostné korektury…, Čekáme s ženou dítě, zřejmě to bude kluk, a mě zajímá…, Chceme uvést na trh výrobek…, Sestavuji svůj rodokmen…, Patřím mezi nadšené tvůrce a luštitele křížovek…, S přáteli hrajeme po internetu oblíbenou hru Scrabble…, Pracuji v organizaci, která se zabývá…, Již delší dobu se v práci dohadujeme, jak …, a máme na to téma tady sázku…, Můj strýček je duchovní. Potřebovala jsem mu napsat dopis a zjistila jsem, že nevím, jak správně napsat…, Tyto výrazy jsem použil při slovním střetu s veřejným činitelem, když se mi pokusil zastřelit pejska…, Vneste prosím světlo do temnot nevědění nás úředníků zdejšího městského úřadu… Informace tohoto druhu jednak pomáhají při vlastní formulaci odpovědi, jednak jsou cenným materiálem pro sociolingvistický rozbor (nejde jen o to, kdo jsou tazatelé jazykové poradny a jakého druhu jsou jejich jazykové problémy, ale i o to, za jakých konkrétních situací problémy vznikají).

[8](c) Vlastní dotaz je formulován stručně a konkrétně (dopisy došlé obyčejnou poštou bývají delší). Jen zřídka se však tazatel omezuje výlučně na sporný výraz: Obchod se střižním zbožím, nebo obchod střižním zbožím, co je správně? – to, co se děje v malých a středních podnikách nebo podnicích? Někdy uvádí své mínění (rozdílné od mínění jiných, s nimiž je ve sporu) – Domnívám se, že…, podle mého názoru…, popř. se dovolává autority jazykovědných příruček: Nedaří se mi vyhledat v literatuře… Moje Pravidla uvádějí, ale… – V Pravidlech jsem marně hledal…, Zkoušela jsem najít v Pravidlech, jestli je stále ještě nutné oslovovat pane Nováku, anebo stačí pane Novák, ale nepodařilo se mi to… apod. Tazatelům je pak třeba vysvětlit, že nejrozšířenější a nejužívanější příručka, Pravidla českého pravopisu, nejsou příručkou univerzální, a nelze v nich tedy najít vše.

(d) Závěr dopisu velmi pravidelně obsahuje poděkování za odpověď/pomoc, za rychlou, urychlenou, brzkou odpověď, někdy nabídku, že stačí odpovědět „ano-ne“ (takové nabídce ovšem nemůžeme vyhovět), velmi často přání hezkého dne či nějakou okolnost zdůrazňující důležitost odpovědi, např. Na Vaší odpovědi záleží naše rodinné štěstí. Děkujeme za odpověď…, popř. omluvu, Vůbec nemám radost z toho, že toto slovo nedokážu s jistotou napsat správně, jinak pravopisné chyby nedělám…

(e) Podpis zpravidla nechybí, i když je vlastně dán už v rubrice „From“. Zachovává se tak konvence epistolárního žánru. Podpis je osobní, zatímco e-mailová adresa odesilatele je natolik anonymní, že z ní nemusíme poznat ani to, zda tazatelem je muž či žena, a navíc tazatel může použít adresy své organizace nebo jiné osoby. V podpisu je většinou uvedeno křestní jméno a příjmení, popř. jen příjmení, velmi ojediněle jen křestní jméno (vyskytla se dokonce jeho domácká podoba), a to tehdy, je-li z e-mailové adresy zřetelné, že je skutečně osobní adresou odesilatele (dotaz bývá zpravidla soukromý a adresa končívá na post.cz).

7. Jazyk dotazu: psanost versus mluvenost

Nová technologie elektronické komunikace, rychlost přenosu a s ní související časové a zeměpisné přiblížení a ve svých důsledcích i sociální blízkost komunikantů setkávajících se na téže elektronické síti mají za následek to, že komunikační situace při elektronickém dialogu se podobá situaci při mluvené řeči – „je založena na pocitu simultánnosti“[6]. Tazatel předpokládá aktivní přítomnost adresáta na síti a podle toho formuluje své sdělení. Proto elektronická sdělení, ač psaná – píšeme je pomocí klávesnice a čteme je na obrazovce – vyznačují se více či méně výraznými jazykovými rysy mluvenosti. U žánrů jako elektronická konference, diskuse a u různých typy rozhovorů po síti jsou rysy mluvenosti velmi nápadné, některé [9]žánry mají vysloveně charakter „psaného hovoru“ („writing talking“ – formulace Kresova, podobně viz i mnozí další autoři[7]). Dopisy, které tazatelé posílají jazykové poradně, také nejsou prosty vlivu elektronického mediálního prostředí. Základní je přítomný čas sloves, často referujících o nějaké právě prováděné činnosti, která s sebou přinesla jazykový problém, a dále lexikální odkazy vázané na moment komunikace (což je charakteristické pro dialog vůbec): Zamotali jsme se do číslovek a už se z nich nemůžeme vymotat… píšeme dopis a teď si nevíme rady…, píšeme zprávu a máme tu problém…, Přeji pěkný den (ačkoliv zde v Brně je poněkud pršmo) a máme dotaz…, Učím se ze skript no a jde mi teď o to…, nemám momentálně u sebe slovník…, Nikdo není dokonalý a každý občas potřebuje poradit, tak jako momentálně já…. Prvkem odkazujícím k aktuální komunikační situaci je i nejčastější oslovení, Dobrý den, jímž se zdraví lidé, kteří se potkávají osobně; frekvence tohoto pozdravu je dokladem toho, že komunikace na síti je pociťována jako druh osobního setkání. Jazykové rysy mluvenosti pozorujeme dále na rovině syntaktické, větné i nadvětné. Typickým rysem je juxtapozice – jednoduché, krátké věty po sobě následují bez prostředků signalizujících jejich syntaktický vztah: můj problém spadá do oblasti syntaxe, bohužel jsem nenašla v příručkách uspokojivou odpověď…, jméno jsem nenašel v kalendáři, je možné, že jde o variantu… Složitější souvětí jsou výjimkou, někdy bychom jejich strukturu poněkud upravili, např. Potřebovala bych vědět, když napíši za oslovením v dopise čárku, zda se píše v následujícím slově pouze malé písmeno a v jakých případech se píše velké… Výjimkou není elipsa, např. dočetl jsem se v Chrám i tvrz, že…, někdy se objevuje heslovitá formulace dotazu, např. obrat při zlézání skály – proč je na začátku z? Hovorovost v oblasti lexika můžeme rovněž doložit, ale není zvláště nápadná, např. koukal jsem se do SSJČ.., je tu nějaké spojení s místem K., co leží ve východních Čechách?… Naprosto ojedinělé jsou substandardní tvary adjektiv a substantiv: Máme jeden problém (překládáme naše brožury do českého jazyka), naše společnost samozřejmě nechce vydávat brožury s gramatickýma chybama… (e-mail je od tazatele působícího mimo republiku).

Na druhé straně však je stylizace elektronických dopisů, podobně jako stylizace dopisů posílaných obyčejnou poštou, ovlivněna ve velké míře tím, že jsou adresovány jazykové poradně a týkají se jazyka. Lidé se snaží psát „správně“, formulovat své dotazy v souvislých větách a užívat výrazů spisovné slovní zásoby. Bylo by obtížné rozhodnout s jistotou, které jazykové rysy jejich dopisů jsou nejvíce ovlivněny vědomou snahou prezentovat se jako kultivovaní mluvčí komunikující s in[10]stitucí, která je lingvistickou autoritou, ale zcela zřetelně tato snaha posiluje rysy psanosti. Velmi častým, knižně působícím slovem je příslovce ohledně: mám dotaz ohledně pravopisu…, opakuje se též formule Tímto Vás prosím o… Ve snaze o spisovnost se někdy tazatelé dopouštějí gramatických chyb, např. obracím se na Vás s problémem týkající se…, rozproudila se u nás debata, u které nemáme řešení… Lze doložit, že dopisy často přicházejí s typografickými chybami, což svědčí o tom, že autor odeslal dotaz tak, jak ho napsal na obrazovku, aniž si ho po sobě přečetl. Je zřejmé, že takový dotaz byl napsán z okamžité potřeby získat informaci. Přesto však takové dopisy nepůsobí dojmem skutečné spontánnosti, což souvisí i s čistě věcnou podstatou jejich obsahu, s tím, že dotaz o problému nelze napsat bez předešlého rozmýšlení.

Formulace dotazů elektronických bývá stručná – jsou většinou podstatně kratší než dopisy došlé poštou. Věcnost, ekonomičnost vyjadřování rovněž souvisí s rychlostí a ekonomičností média. Jejich jazyk však neztrácí individuální slohové rysy. Jak je doloženo na příkladech výše, individuální strategie psaní zůstává zachována. Jen někdy je formulace dotazu nepřesná, např. tazatel se ptá na tvar slova, ve skutečnosti však má na mysli grafickou podobu, zejména psaní velkého či malého písmena; odpovědí pak bývá delší výklad.

8. Odpověď na dotaz

O elektronické komunikaci se často mluví jako o komunikaci mimořádně demokratické: Všichni tazatelé jsou si rovni, protože povinně se představí všichni stejně, svou e-mailovou adresou, což přirozeně vede k důrazu na to, CO se odpovídá, spíše než na to, KOMU se odpovídá. Takovéto obecné tvrzení o demokratičnosti platí však v e-mailové korespondenci jazykové poradny jen částečně. Formulace jazykových dotazů bývá velice individuální, specifické jsou i okolnosti, za nichž jsou dotazy posílány (viz příklady v bodě 6), a proto ani odpovědi různým tazatelům na jeden a týž dotaz, sice obsahově stejné, nemusí být doslovně stejné, mohou v nich vystupovat do popředí různá hlediska, mohou být vykládány z různých perspektiv.

Odpovědí na elektronický dotaz není kontextově nezávislý „akademický“ výklad jazykového problému. Jazyková formulace odpovědi má charakter odpovědi v dialogu. Počítá se s tím, že réma dotazu se shoduje s tématem odpovědi na ni a že toto téma se nemusí v odpovědi vždy celé explicitně opakovat, nýbrž může být podle okolností vyjádřeno úsporněji, jazykovým prostředkem odkazujícím k němu. Například:

dotaz: Chtěla bych Vás tímto požádat o radu s umístěním čárky ve druhé větě následujícího sloganu: Konkurenční prostředí firmy C. vyžaduje odvahu. Máte ji nebo se jen tak tváříte?

odpověď: Vážená paní D., odvahu buď máte, nebo nemáte (jen se tak tváříte). Jde o poměr vylučovací. Čárku píšeme. S pozdravem J. Š., jazyková poradna.

[11]Jiný příklad:

dotaz: Dovoluji si Vás touto cestou požádat o odpověď na dotaz, zda v názvu společnosti uvedená forma jejich podnikání je povazována za vsuvku, tzn. zda je oddělena čárkami. Příklad: ČS-Živnostenská pojišťovna, a. s., se v součinnosti se zástupcem makléřské společnosti GrECO International, s. r. o., Ing. Novotným, zúčastnili…

odpověď: Vážená tazatelko, ano, čárky v uvedené větě jsou napsány správně. S pozdravem L. U., jazyková poradna.

Styl odpovědi je vždy stručný, věcný, ale nepostrádá individuální autorské příznaky, je „sušší“, či naopak živější, jak je to patrno z právě uvedených příkladů. Odpověď může být v některých případech i kratší než dotaz, v jiných případech může být podstatně delší, v závislosti na povaze dotazu. To souvisí s tím, že jazykové poradně jsou kladeny konkrétní jazykové dotazy na velmi konkrétní jazykové problémy, ba jednotlivosti, jednak s očekávanou rychlostí přenosu. Někdy odpověď obsahuje též odkaz na literaturu, někdy na internetovou rubriku častých dotazů. V odpovědích se však nevyhýbáme výrazům s interaktivní funkcí ani určité míře neformálnosti: sázku jste prohrál…, váš přítel má pravdu,… A konečně i nám se občas stane, že přehlédneme svůj překlep.

Pro naši elektronickou korespondenci není charakteristické prokládat odpověď jednotlivými částmi dotazu (podle jinak běžné grafické konvence, s použitím znaku >) a vytvářet tak spolu s částmi odpovědi hypertext.

9. Tazatelova reakce na odpověď – dialog pokračuje

Není výjimkou, že tazatel zareaguje na odpověď jazykové poradny. Většinou děkuje a přeje hezký den, popř. připojuje přání vztahující se k aktuálnímu ročnímu období: Děkuji mnohokrát, děkuji velice za výklad, za pomoc, za odpověď na můj dotaz… – Děkuji a přeji hezký den. – Přeji příjemné prožití velikonočních svátků. – Děkuji mnohokrát za objasnění původu příjmení… Jiní ještě dodatečně zdůvodňují svůj dotaz, vysvětlují okolnosti, za nichž dotaz vznikl, jak byl myšlen apod. Například: Děkuji za vaši odpověď. Rád bych Vám vylíčil celou story kolem Vánoc. Moje žena, učitelka českého jazyka, se jako každý rok začala rozčilovat, když viděla v denním tisku vánoce s malým v… Některá taková sdělení přinášejí nejen zajímavé sociolingvistické poznatky, ale jsou i příjemným oživením poradenské korespondence a dokladem humoru na síti. Například: … na formulaci jsem se ptala proto, že syn známého (16 let) dostal ve škole za svou práci z češtiny z gramatiky dvojku, zatímco ze stylistiky pětku, protože opakovaně používal termín vodou ředitelné barvy (šlo o nějaké chemické téma). Takže otec, který předtím tuto práci doma vypracoval (formulaci opsal z návodu k barvám) a naivně se domníval, že dostane jedničku, byl nakonec celé rodině pro smích… (dotaz však zněl, zda mohou být prepono[12]vány adjektivní atributy rozvité adverbiem!). Dozvídáme se například, že důvodem dotazu je diskuse učitelky češtiny s rodiči, jindy nejistota sekretářky, zda má nadřízený pravdu, či sázka nebo spor: Děkuji Vám velice za vyčerpávající informaci. Pan K., s nímž jsem vedl letmý spor u čerstvě odhalené pamětní desky Hermanna Kafky, utrpěl porážku. Výjimkou není ani přechod k volné konverzaci: Srdečné díky za obdivuhodnou rychlost vaší odpovědi. Škoda, že se také neříká, zda je latimerie chutná… (původní dotaz se týkal českého názvu ryby s latinským názvem Latimeria chalumnae). – Vážená jmenovkyně, mimochodem, moje manželka je rovněž Anna Černá. Děkuji Vám za mail… – … moc děkuji za vyčerpávající odpověď. Pro vysvětlení důvodu mého dotazu uvádím: Stal jsem se samozvaným předsedou občanského sdružení pro návrat k užívání 5. pádu v češtině… Takováto pokračování dialogu ze strany tazatelů mají především funkci interaktivní, jsou motivována tazatelovou vůlí pokračovat v komunikaci. Tím se liší od vlastního elektronického dialogu s jazykovou poradnou, tj. od jazykového dotazu mluvčího a odpovědi jazykové poradny na něj; který má funkci čistě informační. To, že k reakcím tazatelů dochází poměrně často, potvrzuje, že e-maily jazykové poradny se přes své věcně informační, odborně poradenské poslání v mnohém neliší od ostatních elektronických žánrů – obecně se vyznačují výraznou interakční povahou (Herring, d. c. v pozn. 5, s. 104). V reakcích tazatelů lze doložit podobné rysy mluvenosti jako ve vlastních dotazech, jsou tu však častější. Emotikony, tj. speciální výrazové prostředky elektronické komunikace vytvářející kombinací grafických znaků jednoduchý obraz lidské tváře a takto sdělující emocionální stav či emocionální poselství mluvčího, se v e-mailové korespondenci jazykové poradny objevují právě v reakcích tazatelů, např. Děkuji za rychlou odpověď!:-) (ve vlastních dotazech se dosud neobjevily). Emotikony jsou výrazovým prostředkem, který zmenšuje distanci mezi komunikujícími a posiluje neformálnost komunikace.

10. Tazatelské skupiny

Tazatelem může být kdokoli, kdo má přístup k internetu a vlastní e-mailovou adresu. Někdy je e-mailová adresa jedinou informací o tazateli – obecně se e-mail může vyznačovat značným stupněm anonymity. Nicméně z povahy dotazu, z individuální formulace, z kontextu dotazu, z toho, co nám tazatel o sobě prozradí, se často dozvíme mnohé a podle toho lze tazatele rozdělit do tří skupin. Nejpočetnější skupinou jsou klienti poradny, jaké známe z dosavadní telefonické a korespondenční praxe jazykové poradny – obracejí se na nás, protože potřebují odpověď pro svou práci, někdy z jiných, třeba soukromých důvodů (podrobnou charakteristiku tazatelských skupin viz Uhlířová, d. c. v pozn. 2). Vedle nich se objevuje nová skupina tazatelů, a to těch, kteří náhodně objeví adresu jazykové poradny na internetu a zkusmo napíší dotaz. Takový dotaz bývá čistě osobní – nejčastěji jde o původ [13]osobního jména (jaký je původ jména mé dívky, z čeho vzniklo mé příjmení, jak vzniklo jméno obce, kde jsem se narodil a kde žili už moji prarodiče atd.). Třetí skupinu korespondentů tvoří ti, kteří (zároveň s dotazem, nebo i bez položení dotazu) odpovědí na naši internetovou otázku. Zatím jsme pokusně položili jeden dotaz, a to Jak vaše děti vyslovují puzzle a scrabble. Dostali jsme několik desítek odpovědí, které pro nás byly velmi zajímavé. Víme ze zkušenosti – a nepřekvapilo nás, že děti místo správného pazl většinou vyslovují pucle, ale odpověď já vyslovuji „pazl“, ale moji rodiče „pucle“, je zajímavým dokladem toho, že je tato výslovnost známa již u starší generace; tento fakt považujeme za podporu našeho názoru, že tato výslovnost není nová, že je vlastně českou představou německé výslovnosti (je možné, že první puzzle vešly u nás ve známost už před mnoha desetiletími prostřednictvím německým); Němci sami však vyslovují [pazl].

11. Témata dotazů

Počet elektronických dotazů neustále vzrůstá a rozšiřuje se i okruh tazatelů. Za první pololetí roku 2000 jsme obdrželi téměř tisíc elektronických dotazů. Na první pohled nelze říci, že se jazykové problémy dotazů posílaných po internetu nějak výrazně liší od dotazů ostatních[8]. Často se opakují například dotazy na psaní velkých písmen, čárky a tečky, na skloňování podstatných jmen (v Nymburku – v Nymburce) i jiných slovních druhů (*dvěmi tabulemi – *dvěma tabulema – dvěma tabulemi), na slovesné tvary (*kdyby jsme), na shodu podmětu a přísudku, na významy a tvary přejatých slov (terciární – *terciální, standardy vs. standarty). Abychom mohli spolehlivě ukázat, zda existují nějaká specifika internetových dotazů, je zapotřebí detailního rozboru za delší časové období.

Pro některé tazatele je, zdá se, jednodušší poslat dotaz jazykové poradně po internetu než nahlédnout do školního vydání tištěných Pravidel českého pravopisu, kde by odpověď snadno nalezli. Příklady: vědět: oni vědí, nikoli *oni ví; zhroutit se, nikoli *shroutit se; výhybka, nikoli *vyhýbka; Dny/dni se krátily, Dnové se krátili; muset: oni musejí i musí; dceřiný, nikoli *dceřinný; zúčastnit se, nikoli *zůčastnit se; brzičko, nikoli *brzyčko; zlevnit, nikoli *slevnit; epoxid, nikoli *epoxyd a mnoho dalších. Je až s podivem, proč mnozí dospělí nejsou zvyklí mít Pravidla českého pravopisu při ruce, když s nimi pracují už žáci na základních školách. Na druhé straně jsou ovšem mnozí internetoví tazatelé, kteří by byli ochotni „listovat“ v Pravidlech, kdyby byla na internetu dostupná. Množí se dotazy týkající se přístupnosti jazykových příruček na internetu. Tazatelé se zajímají o to, kde lze na internetu nalézt základní jazykové příručky, popř. proč tam dosud nejsou. (Mají [14]samozřejmě pravdu, píší-li, že jazyková poradna by si ušetřila spoustu odpovědí.) Někteří tazatelé, mající nepřetržitý přístup k internetu v zaměstnání, argumentují tím, že elektronické vyhledávání informací je dnes efektivnější než nahlížení do tištěných příruček, které mnohdy mají jen doma. Někteří vyslovují požadavek zveřejňování informací, nejen lingvistických, na internetu, značně energicky. Je mi nejasné, proč na Vašich www stránkách nejsou Pravidla českého pravopisu v elektronické podobě v platném znění, popř. i návrhy nových úprav, ke kterým by se mohli všichni vyjadřovat. Toto není jen Váš přístup k publikování, ale totéž se týká i ostatních institucí, které vydávají pravidla, zákony a vyhlášky, podle kterých se mají lidé řídit. Je to podivné, že s těmito pravidly, zákony, vyhláškami, předpisy atd. se dnes pouze obchoduje a nejsou současně zveřejněny v elektronické podobě na internetu zdarma… Jazyková poradna může zatím odpovídat na podobné naléhavé dotazy a náměty pouze tolik, že ve hře jsou složité otázky nakladatelských a autorských práv.

Pokud jde o rozdíly mezi elektronickou a obyčejnou poštou jazykové poradny, pak nutno konstatovat, že podíl e-mailů výrazně převažuje nad počtem dopisů došlých klasickou poštou v obálce se známkou. Elektronická korespondence představuje novou velkou agendu jazykové poradny. Přitom počet dopisů posílaných poštou se nezmenšil. Dopisy poštou posílají starší lidé z Čech i Moravy, kteří nemají přístup k internetu, a dále ti, kteří potřebují naši odpověď písemně jako dokument pro nějaké jednání. Přibývá zejména laiků a právníků, kteří se obracejí na lingvisty v naději, že „gramatický“ rozbor, mnohdy rozbor izolovaného paragrafu či věty nebo i jediného slova určitého zákona (někdy citovaného bez jakéhokoli širšího kontextu), pomůže vyřešit jejich právní spor. Je ovšem otázka, k čemu takový rozbor v podstatě může sloužit. Na jedné straně právníci mohou vznést námitku, že „pouhá“ pravopisná, interpunkční, slovosledná či jiná „chyba“ ve znění věty není podstatná pro tu interpretaci, kterou mínili tvůrci právního textu a která je jediná správná, na druhé straně si lingvisté právem kladou obdobnou otázku, zda totiž například „mluvnicky“ správná, ale právnicky evidentně nezamýšlená interpretace souvětí opírající se o jedinou chybějící (či redundantní) interpunkční čárku může být argumentem jakékoli právní síly. Přitom nejen právníci mohou v určitých případech[9] dospět „různou, ale přípustnou argumentací k rozdílným závěrům“, ale stejně tak lingvisté často nabízejí dvě alternativní řešení vyplývající z dvojznačné mluvnické stavby věty. Celková agenda jazykové poradny tedy jednak výrazně narůstá co do počtu dotazů přicházejících elektronickou cestou, jednak se mění i povaha dotazů – odpověď na právnický dotaz je mnohdy velmi složitá a vyžaduje pečlivou, časově náročnou analýzu.

[15]12. Čím je elektronická jazyková poradna pro lingvisty

Internetovou jazykovou poradnu chápeme jako standardní moderní prezentaci vědeckého ústavu na veřejnosti. Provozujeme-li jazykovou poradnu na internetu, neděláme vlastně nic jiného než to, že aktivně respektujeme dnešní požadavky společnosti na komunikaci s vědou. Je to jeden ze způsobů, jak věda vyhovuje požadavkům doby. Pokud nám tazatelé jazykové poradny ve svých e-mailech píší, že je vidět, že máte zájem o český jazyk a hlavně o lidi, pak jazyková poradna na internetu plní své poslání.

Dialog jazykové poradny s veřejností rozšiřujeme o elektronickou formu i proto, že ho považujeme za důležitý také pro naši vlastní práci. Od tazatelů se dozvídáme cenné informace o tom, jaké je jazykové povědomí dnešních uživatelů jazyka, jak vnímají současný stav češtiny, jak ji „umějí“, v čem dělají chyby, v čem se mýlí, co je zajímá a nezajímá, co potřebují, jaké jsou jejich postoje, názory. Získáváme autentický sociolingvistický materiál i unikátní jazykový materiál ke studiu zcela nového registru, jímž, jak již řečeno výše, rychle se rozvíjející elektronická korespondence je.

---

[1] A. Černá, Telefonáty v jazykové poradně a jejich databáze, pokus o sociolingvistický pohled, NŘ 82, 1999, s. 237–244, A. Černá, E-maily v jazykové poradně. Co víme o tazatelích?, NŘ, v tisku, I. Svobodová, Poznatky z jazykové poradny jako jedna z možností poznání současného stavu češtiny, JA XXXVI, 1999, s. 26–28, L. Uhlířová, „Language Service“ is also a service for linguists, Linguistica Pragensia 7, 1997, s. 82–90, L. Uhlířová, Spraktjänst är ocksa enservice för sprakvetare, Sprak i Norden 1999, s. 67–77, L. Uhlířová, Linguists vs. the Public: An Electronic Database of Letters to the Language Consulting Service as a Source of Sociolinguistic Information, Journal of Quantitative Linguistics 1998, s. 262–268, L. Uhlířová, O dialogu mezi jazykovou poradnou a veřejností aneb K čemu slouží počítačová databáze dotazů o jazyce a odpovědí na ně, in: Česká slavistika 1998, s. 169–177, L. Uhlířová, O co se zajímají ti, kdo posílají dopisy, faxy a e-maily jazykové poradně? NŘ 82, 1999, s. 225–236, L. Uhlířová, Jazyková poradna pro rok 2000, SaS 60, 1999, s. 241–246.

[2] L. Uhlířová, Archivace lingvistických dokumentů na počítači I, II, NŘ 79, 1996, s. 171–186, 225–237.

[3] Ch. Moran, G. E. Hawisher, The rhetorics and languages of electronic mail, in: I. Snyder, ed., Page to screen (Taking literacy into the electronic era), London and New York 1998, Routledge, s. 80–101.

[4] O elektronických registrech podrobněji viz např. C. S. Herring, ed., Computer-mediated Communication (Linguistic, social and cross-cultural perspectives), Amsterdam – Philadelphia, John Benjamins 1996, B. H. Davis, J. P. Brewer, Electronic discourse (Linguistic individuals in virtual space), State University of New York Press, Albany 1997.

[5] C. S. Herring, Two variants of an electronic message schema, in: Herring, ed., d. c. v pozn. 4, s. 81–106.

[6] S. Čmejrková, Čeština v síti: Psanost či mluvenost? (O stylu e-mailového dialogu), NŘ 80, 1997, s. 225–247.

[7] G. Kress, Visual and verbal modes of representation in electronically mediated communication: the potentials of new forms of text, in: Snyder, ed., d. c. v pozn. 3, s. 53–79. Podobně viz např. J. Yates, Oral and written linguistic aspects of computer conferencing, in: Herring, ed., d. c. v pozn. 5, s. 29–46, dále M. Collot, N. Belmore, Electronic language: A new variety of English, in: Herring, ed., d. c. v pozn. 5, s. 13–28, B. H. Davis, J. P. Brewer, d. c. v pozn. 4.

[8] J. Šimandl, Morfologická problematika a databáze dotazů, NŘ 83, 2000, s. 57–76, 113–131, 169–192, 225–242, I. Svobodová, O psaní velkých písmen, NŘ 83, 2000, s. 17–29, A. Černá, d. c. v pozn. 1.

[9] J. Kořenský, F. Cvrček, F. Novák, Juristická a lingvistická analýza právních textů (právněinformatický přístup), Praha, Academia 1999.

Naše řeč, volume 84 (2001), issue 1, pp. 1-15

Previous Knihy a časopisy zaslané redakci

Next Neil Bermel: Střídání kódů či míšení jazykových prostředků? (K popisu dialogu v české beletrii)