Sedmdesátiny české dialektoložky

Pavel Jančák

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Významné životní jubileum, které oslaví dlouholetá členka dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český Božena Zimová (nar. 12. 1. 1904), dává nám příležitost připomenout záslužnou činnost této skromné a neúnavné pracovnice. Jubilantka působila po několik let jako profesorka na gymnasiích v Praze a v Příboře, hlavní část svého pracovního úsilí však věnovala dialektologickému oddělení, kde se od r. 1952 zabývala sběrem nářeční slovní zásoby. Je hlavně její zásluhou, že od skromných začátků rozrostla se tato její práce během let v systematicky budovaný lexikální archív lidového jazyka, který má jednou vytvořit materiálovou základnu ke zpracování slovníku českých nářečí.

B. Zimová nejenže shromáždila a utřídila materiál z dosavadních tištěných a z většiny rukopisných slovníkových a podobných prací z různých oblastí Čech, Moravy a Slezska, který je základem archívu, ale zorganizovala také sběr materiálu nového, jímž se aspoň do jisté míry vyrovnává zeměpisná, popř. i věcná nerovnoměrnost excerpovaných pramenů. Na území Čech, kde je mezerovitost dosavadní nářeční literatury největší, vybudovala — většinou na základě osobního kontaktu — rovnoměrnou síť 130 externích dopisovatelů, které postupně zapracovávala do sběratelské činnosti a s nimiž později přešla k plánovitě řízenému sběru nářeční slovní zásoby pomocí pravidelně rozesílaných a zpracovávaných slovníkových dotazníků (sběrných heslářů), které autorsky připravuje a sestavuje podle věcných skupin z oblasti lidského života, práce, přírody a celého prostředí, v němž člověk žije. Jen její nejbližší spolupracovníci vědí, kolik porozumění, vlídnosti a trpělivosti v písemném i osobním styku s touto velkou rodinou dopisovatelů a zároveň kolik soustavnosti a vytrvalosti, nadšení a nezištné obětavosti je v této její práci uloženo. Také čtenáři Naší řeči byli o založení a růstu archívu průběžně informováni;[1] nejsoustavnější výklad podala však autorka roku 1964 v článku K teorii a praxi lexikálního archívu českého lidového jazyka v polském sborníku Prace filologiczne (18, cz. 2, 309—314).

Druhý okruh vědeckého zájmu B. Zimové ovlivnila skutečnost, že autorka, pocházející z pražské rodiny, má po své matce blízký vztah k rázovité pražské čtvrti, k starému Podskalí, spojený s hlubokou znalostí lidového života a prostředí v něm. Věnovala se také studiu jazyka jejích obyvatel, zvl. vorařů a plavců, jehož výsledky rovněž mohli čtenáři Naší řeči postupně sle[275]dovat v několika článcích.[2] Vyvrcholením tohoto studia je knižní monografie Vorařský slang pražského Podskalí (Rozpravy ČSAV, řada SV, Praha 1965, 121 s.),[3] vyznamenaná Cenou hl. města Prahy.

Jubilantce, která i dnes, třebaže na odpočinku, spolupracuje při vytváření archívu lidového jazyka, přejeme do další činnosti hodně zdraví a pracovní pohody.

---

[1] NŘ 37, 1954, 238n.; 39, 1956, 241n.; 44, 1961, 243n.

[2] NŘ, 38, 1955, 209n.; 40, 1957, 80n.; 43, 1960, 87n.; 45, 1962, 201n.

[3] Viz rec. S. Utěšeného, NŘ 49, 1966, 225—228.

Naše řeč, ročník 56 (1973), číslo 5, s. 274-275

Předchozí Karel Hausenblas: K šedesátinám Karla Svobody

Následující Emanuel Michálek: Sté výročí Listů filologických