Časopis Naše řeč
en cz

Soustavnost v práci dopisovatelů archívu lidového jazyka

Božena Zimová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

O vzniku a růstu lexikálního archívu lidového jazyka v dialektologickém oddělení Ústavu pro jazyk český jsme čtenářům Naší řeči podávali zprávu již dvakrát.[1]

Uvedli jsme, že archív má podávat co nejúplnější obraz slovní zásoby českých nářečí, a sledovali jsme metody, jak sbírat nářeční slova. Jádro archívu vzniklo shrnutím veškerého materiálu z tištěných i rukopisných nářečních slovníků (zatím v počtu 81), z nářečních monografií, z časopiseckých příspěvků filologických nebo etnografických. Také příležitostně získané ojedinělé prameny nářečních slov (receptáře, krajinské publikace atd.) přispěly k obohacení archívu. Zmínili jsme se také o tom, že archívní materiál se nezískává pouze z písemných záznamů, ale že se zachycují i slova přímo ze současné nářeční mluvy, a to zejména z těch krajů, v nichž dosud nikdo nářečí nestudoval a vědecky nepopsal (některé kraje v Čechách). Abychom dostali materiál i z těchto míst, vytvořili jsme si zde síť externích spolupracovníků, dopisovatelů, a to z řad učitelů, krajinských pracovníků apod.[2] Dopisovatelé, kterých je v Čechách nyní 160, zaznamenávají ve svém rodném kraji nářeční slova a zasílají je archívu. Až dodnes jich nashromáždili přes 70 000.

Výsledky těchto dvou hlavních sběratelských metod se staly jádrem lexikálního archívu lidového jazyka, který má být v budoucnu podkladem pro zpracování nářečního slovníku a který již nyní slouží svým půl miliónem dokladů jak k určování nářečního charakteru četných slov v právě vydávaném Slovníku spisovného jazyka českého, tak také k odpovědím na dotazy veřejnosti o významu různých nářečních výrazů.

Dopisovatelé zatím zasílali materiál tak, jak se s ním víceméně příležitostně shledávali v řeči svého krajového prostředí. Protože mnozí z nich se ve sběru nářečních slov — třeba dosud nesoustavném — dobře zapracovali a také proto, že jejich síť v Čechách je poměrně hustá, můžeme nyní jejich další činnost usměrnit podle našich záměrů.

[244]K soustavnému sběru bude dopisovatelům pomáhat především tzv. heslář, který navazuje na předcházející akce dotazníkové, jež provádělo dialektologické oddělení Ústavu.[3] Je sestaven do věcných okruhů a obsahuje soupis spisovných slov, pro něž mají vyplňovatelé najít nářeční obdoby. Heslář jim bude posílán postupně v sešitech. Tato rozsáhlá sběratelská akce, centrálně vedená a metodicky řízená, bude znamenat rovnoměrné bohacování archívu o další nový materiál.[4]

V prvním sešitě, který pojednává o lidském životě, sledují otázky určené dopisovatelům život člověka od jeho zrození, ptají se po jednotlivých slovech ze všech období jeho života, tj. dětství, mládí, dospělého věku, stáří, a doprovázejí ho až k posledním chvílím jeho života — k smrti. Jsou v něm tedy oddíly Zrození - Věk - Smrt. Rozsah prvního sešitu je 19 cyklostylovaných stran kromě úvodu vysvětlujícího účel tohoto způsobu práce a kromě metodických pokynů.

K předtištěným heslům ve spisovné češtině budou dopisovatelé připisovat jim odpovídající nářeční slova a výrazy. Za výčtem hesel jsou pro osvětlení sběratelské práce připojeny jako příklady výrazy z nejrůznějších krajů. Tak např. za heslem vrnět je uveden nářeční tvar škrejmat, za heslem kolébat lidové výrazy kolibat, houpat, hejčet, těchtit, kotrtejcat apod.

Prostý výčet hesel je zpestřen otázkami v celých větách. Tato kombinace metody hesláře s metodou dotazníkovou se projevuje ještě výrazněji při podrobnějším propracování a rozvedení jednotlivých otázek. Dopisovatel si zde může navozenou situací vybavit nářeční slova, která nemají ve spisovné češtině odpovídající výraz, a přece s touto situací souvisí. Tak např. v kapitole Dítě — v níž jsou za sebou zařazena hesla: dítě, skupina dětí, dítě narozené v neděli, nedonošené dítě, pochovat dítě v náručí, kolébat, kolébka a její části — je za obrázkem kolébky takové rozpracování základního hesla. Vyplňovatel se má zamyslet nad starými názvy jednotlivých částí kolébky, říká-li [245]se také u nich dolní obloukovité části kolíbadlo, vzpomíná-li si na názvy jednotlivých druhů kolébek a je-li mu známo některé lidové rčení o kolébce, jako např. vod kolíbky a kaše, anebo pamatuje-li se on sám nebo některý z jeho starých sousedů na dřívější svatební zvyk, který se označoval slovy dávat na kolibku. A konečně ještě v závěru otázka, je-li vyplňovateli známo slovo kolíbka také v jiném významu, např. ve významu ‚hrst požatého obilí‘ nebo ve významu ‚dolík, který vzniká po popelení slepic‘, anebo konečně v jakém jiném ještě významu slovo zná.

Anketa je zaměřena nejen na doznívající slovní zásobu, nýbrž také na poznání slovní zásoby současné. Na většinu hesel najde vyplňovatel odpovědi v současné lidové mluvě. Heslář však přihlíží také ke změnám právě probíhajícím. Např. v oddíle Svatba chceme též zjistit, jak se rozlišuje různými názvy svatební obřad (v kostele, na radnici, na MNV) a svatební veselí (hostina doma, v hostinci atd.). Zde je již možno poznat vedle slov ze současné slovní zásoby i slova vyjadřující nové změny: např. svatba vejborová, svatba emenvácká atd.

Otázky v hesláři zároveň s jednoduchými nákresy předmětů užívaných v lidovém prostředí text oživují, rozvíjejí asociaci představ, přispívají k vybavení starých, někdy již téměř zanikajících slov; četné otázky pomohou zjistit i mnoho skutečností z oblasti hmotné lidové kultury, cenných také z hlediska národopisného, a dávají tak zároveň vyplňovateli možnost, aby uplatnil svou individuální sběratelskou schopnost a iniciativu.

Materiál získaný soustavným sběrem přímo od dopisovatelů podstatně obohatí lexikální archív lidového jazyka.


[1] Archív lexikálního materiálu lidového jazyka, Naše řeč 37, 1954, s. 238n.; Práce dopisovatelů při tvoření archívu lidového jazyka, Naše řeč 39, 1956, s. 241n.

[2] Důležitost spolupráce odborných institucí nejen s odborníky filology, nýbrž i s učiteli vesnických škol zdůrazňuje např. i sovětský dialektolog V. I. Panov (V. I. Panov, Lexikografičeskij sbornik III, Moskva 1958, s. 67n.) a vysoko ji hodnotí i redaktoři švýcarského slovníku Glossaire des patois de la Suisse romande (E. Schüle, Les enquêtes du Glossaire des patois de la Suisse romande, Colloque de dialectologie, Strassbourg 1957, s. 323—330; Jules Jeanjaquet v 44e Rapport annuel de la rédaction, 1942, s. 3).

[3] Anketa se dvěma sešity Slovníkových dotazníků pro nářečí českého jazyka probíhala za spolupráce našeho učitelstva v posledních letech. Viz o ní Pavel Jančák, Lexikální výzkum našich nářečí, Naše řeč 38, 1955, s. 245n.

[4] Před definitivním zněním prvního sešitu, který se nyní rozesílá dopisovatelům, k vyplnění v nacyklostylované formě, byl vypracován ukázkový sešit. Byl sestaven na podkladě rukopisného hesláře Václava Vážného a Vladimíra Šmilauera, obou sešitů Slovníkového dotazníku pro nářečí českého jazyka (Ústav pro jazyk český) a dotazníku Adolfa Kellnera, uveřejněného s názvem Odraz života slezského lidu v jazyce (Opava). — Bylo přihlédnuto k polskému dotazníku Kwestionariusz do badań slownictwa ludowego (Wroclaw 1958), k hesláři Fr. Dornseiffa z díla Der deutsche Wortschatz nach Sachgruppen (Berlin 1943), a pokud se celkové osnovy ukázkového sešitu týká, k hesláři Rudolfa Halliga a Walthera Wartburga z díla Begriffssystem als Grundlage fiir die Lexikographie (Berlin 1952). — Definitivní zpracování prvního sešitu je však především také obrazem charakteru českého lidového života.

Naše řeč, ročník 44 (1961), číslo 7-8, s. 243-245

Předchozí Antonín Vašek: Brněnská konference o srovnávacím studiu slovanské skladby

Následující Františka Havlová: Z knih, časopisů a novin

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1