Časopis Naše řeč
en cz

Zpráva o vydání Pravidel českého pravopisu z r. 1966

Zdeňka Hrušková

[Reviews and reports]

(pdf)

-

V srpnu letošního roku vyšlo v nakladatelství Academia další, 4. vyd. Pravidel českého pravopisu. Není to však vydání nové, alespoň ne nové v tom smyslu, že by obsahovalo změny pravopisných zásad proti vydání z r. 1957. Nejde tedy o novou redakci Pravidel českého pravopisu. Charakter a dosah tohoto vydání je třeba hodnotit na základě některých okolností, které pokládáme za užitečné našim čtenářům připomenout.

První vydání tohoto zpracování Pravidel vyšlo v r. 1957 a přineslo úpravy pravopisu „v souhlase s jeho vývojovými tendencemi“, jak se říká v předmluvě, a ještě v témž roce byl vydán nezměněný dotisk, 2. vydání. V r. 1958 vyšlo tzv. školní vydání Pravidel českého pravopisu, založené na vydání akademickém. Liší se jen tím, že ve svém zpracování přihlíží k potřebám škol a u jednotlivých slov ve slovníku zaznamenává ve větším rozsahu tvaroslovné údaje; slovník je však méně obsáhlý než ve vydání akademickém. V r. 1961 vyšlo třetí akademické vydání. Byl to rovněž dotisk, ale upravený v některých věcných heslech, kde si to vynutily změny označovaných skutečností (např. změna názvu našeho státu, názvů krajů ap.). Úpravy se však mohly dít jen v té míře, kterou dovolila technika tisku: tisklo se totiž z matric původní sazby z r. 1957, takže každá změna textu byla technicky velmi nesnadná. Teprve letošní vydání je tištěno z nové sazby, a proto v něm mohly být provedeny potřebné opravy a úpravy, jak to bylo z hlediska zkušeností s vydáními předchozími i z hlediska změn v označovaných skutečnostech žádoucí. V mnoha případech toto vydání jen kodifikuje změny a úpravy, které se postupně v praxi prováděly a o nichž jsme v Naší řeči vždy referovali (srov. příslušné poznámky v dalším textu).

Vydání z r. 1966 je tedy nové jen v tom — a jen v tom se odlišuje od vydání předchozích —, že byly nahrazeny některé příklady v úvodní části nazvané „Pravopisná pravidla“ a byla doplněna nebo upravena hesla v druhé části nazvané „Pravopisný slovník“ ve shodě se změnami označovaných skutečností a že zároveň byly opraveny některé drobné nedostatky, nedůslednosti a dodatečně zjištěná nedopatření a tiskové chyby, jejichž soupis byl vložen jako eráta do 1. vydání. Vlastní pravopisné zásady zůstaly nedotčeny, takže i nadále mohou předchozí vydání sloužit stejně jako toto vydání, poněkud upravené.

[303]Úpravy, které byly provedeny, jsou několikerého druhu:

1. Pokud se týkají jednotlivých hesel v abecedním seznamu slov, uvádějí se v předmluvě nazvané „K vydání z r. 1966“. Soupis těchto úprav připojujeme k tomuto číslu Naší řeči také jako zvláštní přílohu, aby si ji čtenáři mohli vložit do dřívějších vydání poslední redakce Pravidel.

V podstatě jde o tyto jednotlivosti:
(1) Ve smyslu obecných zásad o psaní přejatých slov rozšiřuje se počeštěný způsob psaní i na slova: back i bek, backhand i bekhend, drive i drajv, drivovati i drajvovati, forehand i forhend, tramp i tremp, (auto)camping i (auto)kempink, dále bandžo i bendžo, chaussée i šosé, symposion i sympozion, trust, trustový [tra-] i trast, trastový; quasi- i kvazi- (např. quasistacionární i kvazistacionární); naopak zase vedle u nás obvyklé zkratky inž. připouští se i mezinárodní podoba ing.[1]

Ve shodě s kolísající výslovností jmen na -erie/-érie užívá se nyní důsledně i obojího způsobu psaní, např. drogerie i drogérie, galanterie i galantérie, rafinerie i rafinérie atd. Podle dubletního psaní milion i milión zavádějí se důsledně dublety i u ostatních slov této řady, např. bilion i bilión; zakončení -on i -ón má nově i jméno seladon i seladón.

Dubletní psaní se zavádí dále u jmen konsumpce i konzumpce vzhledem k ostatním slovům s tímto základem a u skupiny theo-/teo- u jmen theogonie i teogonie, theosofie i teosofie, Theodor i Teodor ve shodě se způsobem psaní ostatních slov s první částí theo-/teo-. Rovněž dvojím způsobem píšeme slovo theodolit i teodolit, i když nejde o skupinu theo-/teo- stejného původu jako ve slovech předchozích.

(2) Byly doplněny ve shodě s právě vycházejícím Slovníkem spisovného jazyka českého další dvojice sloves s předponami s- a z-, jako např. smontovati i zmontovati, scestovati i zcestovati, shoblovati i zhoblovati, spráskat i zpráskat.[2]

(3) Změna pravopisné podoby slova nastala dále a) u odborných termínů: v dohodě s našimi odborníky v chemii (v důsledku změny mezinárodní normy) bylo změněno dosavadní psaní odborného názvu oxyd na oxid (jde o příponu -id) a stejně také v odvozeninách a ve složeninách, např. oxidace, (z)oxidovat, hydroxid, peroxid, suboxid, hyperoxid; epoxid — v základovém jménu oxygenium a ve slovech utvořených od základu oxy-, kde nejde o příponu -id, se ovšem píše y: oxyl, oxybromid ap.;[3] b) u názvů zeměpisných: africká zeměpisná jména Keňa, Ňasa, Tanganika[4] se uvádějí ve shodě s výslovností jen v této podobě; podle současného úzu zeměpisců se nyní píše: Dárdžiling, dárdžilingský, Tabríz; Strančice, strančický, Tálín, tálínský, Vstiš; batávský i batavský, malagský i malažský. 

[304](4) Byla opravena dodatečně zjištěná nedopatření, popř. přehlédnuté tiskové chyby (uvádí se stav po úpravě): báťuška i baťuška, rybářík i rybařík, střihárna i stříhárna, rozřidlý i rozřídlý; Otýlie i Otilie; metol (nikoli také methol), metempsychosa i -psychóza, konsistorium i konzistorium, thein i tein, theobromin i teobromin, transspirace i transpirace, transsudace, transsudát i transudace, transudát; mistral, vakát, sansculotte, Guadalquivir (nikoli Qua-).

2. Dále byla zjasněna a zpřesněna stylizace některých výkladů v úvodním oddíle „Pravopisná pravidla“.

Tak např. na počátku výkladu o psaní předložek z a s s 2. pádem je čtenář nyní hned poučen o tom, že „s 2. pádem se pojí obvykle předložka z, řidčeji s“ místo původního obecného konstatování, že „s 2. pádem se pojí předložky s i z“.

3. V „Pravopisných pravidlech“ i v „Pravopisném slovníku“ byly vyměněny některé dnes už neaktuální příklady a doplněny nové (např. u názvů institucí); některá hesla, především slova vyšlá z užívání, byla ze slovníku vypuštěna a byl doplněn větší počet slov nově v jazyce užívaných, zvláště z oblasti věd technických, z astronautiky apod. Rovněž byly upraveny a doplněny názvy matematických, fyzikálních a technických jednotek a jejich značky podle nových norem příslušných oborů; např. dekalumen má značku dalm místo dřívějšího dlm; nově byly doplněny značky např. As (ampérsekunda), Az (ampérzávit), deg (jednotka teplotního rozdílu),[5] c (curie), cd (kandela), eman (jednotka radioaktivity), kpm (kilopondmetr) atd.; značku pro teplotní stupně ° píšeme nikoli těsně u číslice, nýbrž za mezerou: 16 °C, 85 °F ap.[6]

Z uvedených skutečností tedy plyne:

Vydání Pravidel českého pravopisu z r. 1966 nepřináší změny pravopisných zásad samých ani jejich aplikace.

Vydání z r. 1957 i s pozdějšími dotisky zůstává nadále v platnosti s výjimkou pravopisné podoby těch hesel, která jsou vypočtena v předmluvě „K vydání z r. 1966“.

Nebylo by proto správné spojovat vydání Pravidel českého pravopisu z r. 1966 ani s diskusemi o zásadní úpravě pravopisu, o jeho racionalizaci a ekonomizaci, ani s rozhodnutím presidia ČSAV ukládajícím Ústavu pro jazyk český ČSAV vypracovat návrh na odstranění různých nedůsledností v platném vydání základním z r. 1957 (srov. zprávu J. Běliče Co dál s českým pravopisem na s. 155n. v 3. čísle tohoto ročníku Naší řeči). Práce na tomto úkolu jsou teprve ve stadiu příprav.[7] S jejich postupem i s výsledky bude veřejnost seznamována a v našem časopise budeme o nich čtenáře informovat.

[1] O psaní této zkratky srov. Naši řeč 49, 1966, s. 255n.; o počeštěném psaní slova autokempink Fr. Váhala, Autokempink a trempink, Naše řeč 46, 1963, s. 105n.

[2] Srov. též Naši řeč 48, 1965, s. 114n., a J. Zima - Zd. Sochová, Slovesa s předponami s(e)- a z(e)- v slovníku a v pravopise, Slovo a slovesnost 25, 1964, s. 270n.

[3] Srov. Ant. Tejnor, Oxid, oxidace, oxidovat, Naše řeč 47, 1964, s. 124n.

[4] Srov. Fr. Váhala, Kenja, či Keňa, Naše řeč 45, 1962, s. 264.

[5] Srov. Ant. Tejnor, Teplota stoupla o 7 degů?, Naše řeč 47, 1964, s. 181n.

[6] Srov. Naše řeč 49, 1966, s. 125.

[7] Srov. zprávy M. Sedláčka, K situaci v českém pravopise, Naše řeč 47, 1964, s. 165n., M. Dokulila, Průzkum obtíží našeho pravopisu, Naše řeč 48, 1965, s. 30n., a diskusi ve Slově a slovesnosti 25, 1964, s. 117n., 126n., 197n.

Naše řeč, volume 49 (1966), issue 5, pp. 302-304

Previous Eduard Beneš: Studium národních spisovných jazyků a jazyková kultura

Next Vladimír Mejstřík: Z 30. sešitu Slovníku spisovného jazyka českého