Radíme a kritizujeme

Vl, VM, MK, MS, ZS, OM

[Drobnosti]

(pdf)

-

Babia hora

Horská skupina v Beskydech na československo-polských hranicích, známá dříve pod polským jménem Babia góra, se nyní označuje slovenským názvem Babia hora. Takto budeme psát (i vyslovovat) tento název také v českém textu, ovšem jen tehdy, jestliže bude v 1. pádě. V ostatních pádech musíme skloňovat obě části pojmenování, při tom přídavné jméno babia bude mít v češtině tvary s měkkým zakončením, tedy shodné s tvary českého příd. jména babí. Tedy např. svahy Babí hory, výstup na Babí horu, na Babí hoře, pod Babí horou (srov. V. Ženatý, NŘ 40, 1957, s. 76n.).

Vl

Hlemýždi, nebo hlemýždě?

Z podniku Mykoprodukta jsme dostali dotaz, jak má být správně označen potravinářský výrobek z hlemýžďů, zda sterilovaní lahůdkoví hlemýždi (tvar životný) nebo sterilované lahůdkové hlemýždě (tvar neživotný). V SSJČ sice u slova hlemýžď tvary neživotného skloňování uvedeny nejsou, ale vzhledem k tomu, že jde o označení výrobku, doporučili jsme jako možné vedle tvarů životných i tvary neživotné. Odpovídá to zásadě Pravidel, která uvádějí obojí možnost také u slov sleď, zavináč, slaneček, uzenáč (sledi i sledě, zavináči i zavináče, slanečci i slanečky, uzenáči i uzenáče). V SSJČ je podobně řešeno skloňování u slova (španělský) ptáček, tedy španělští ptáčci i španělské ptáčky.

Vl

Běžet v tretrách, či v tretrech?

S podstatným jménem tretry se setkáváme nejčastěji — podobně jako u všech pojmenování párových věcí — v množném čísle. Máme-li je skloňovat, jsme na pochybách, zda se řídit mužským nebo ženským vzorem, jakého rodu je vlastně toto jméno? Původně bylo rodu mužského, bylo totiž přejato — trochu nás to překvapí, neboť u sportovních názvů bývá nasnadě angličtina — z německého der Treter, znamenajícího už ‚druh sportovní obuvi pro lehké atlety‘ (souvisí se slovesem treten ‚stoupat, šlapat‘ a bylo přejato v podobě tretr, ovšem pouze předpokládané, neboť není v jednotném čísle doloženo; souhláska na konci slova je předurčovala k mužskému skloňování). Jenže názvy obuvi jsou v češtině zpravidla ženského rodu (bota, polobotka, bačkora, cvička, trepka, holínka, kecka, kozačka), a tak analogicky — jako projev zdomácnění nového termínu — se objevila i podoba tretra, jejíž ženský rod ve skloňování převládl. Jím se řídí i skloňování tohoto jména v množném čísle. Častěji tedy skloňujeme: bez treter, v tretrách, s tretrami, jsou však doloženy i tvary mužského rodu, i když jsou řidší. Takto budou kodifikovány tvary tohoto slova i v 31. sešitě Slovníku spisovného jazyka českého.

VM

Socha Pallas Athény

Máme-li skloňovat jméno mytologické Diovy dcery, panenské bohyně války a míru, rolnictví, věd a umění, dovednosti [254]a moudrosti, přicházíme často do rozpaků. Ani v prvním pádě není podoba jejího jména ustálená, ale vyskytuje se ve čtyřech variantách: Pallas, Athéna, Pallas Athéné, Pallas Athéna. Jméno Pallas skloňujeme jako jiná řecká ženská jména zakončená na -s (např. Artemis — Artemidy), tedy Pallady, Palladě, Palladu, Palladou, jméno Athéna skloňujeme podle vzoru „žena“. Při dvouslovné podobě Pallas Athéné připojujeme pádové koncovky jen k prvnímu slovu, kdežto tvar Athéné zůstává v podobě nesklonné (podobně jako např. Arachné), tedy Pallady Athéné, Palladě Athéné atd. Zaváhat můžeme nejspíše při skloňování dvojslovné podoby Pallas Athéna. Systémové by bylo v češtině skloňovat obě podstatná jména (Pallady Athény atd.), ale při skloňování cizích dvojčlenných osobních jmen se v našem úzu často setkáváme s tím, že zejména v těch případech, kdy by skloňovaná podoba prvního jména působila v pravopise nebo ve výslovnosti potíže, se koncovky připojují jen k druhé části jména, např. Ray Charlese, Ives Montana apod. Také při skloňování jména Pallas Athéna převažují tyto podoby: Pallas Athény, Pallas Athéně atd. Tento typ skloňování také doporučil Fr. Váhala ve 3. výběru Jazykového koutku Čs. rozhlasu (s. 295n.).

MK

„Počet“ rozvodovosti?

Naše řeč upozornila už několikrát na nevhodné užívání některých podst. jmen zakončených na -ost, naposledy loni (48, 1965, s. 190n.), ale přesto jsme ve Večerní Praze 19. 4. t. r. četli tuto podivnou větu: „Může počet rozvodovosti ohrozit množství rodin, a tím i populaci?“ Podstatného jména rozvodovost se užívá jako statistického výrazu a jeho význam vysvětluje Slovník spisovného jazyka českého jako ‚počet rozvodů připadající na 1000 obyvatel za rok‘. Je tedy zřejmé, že nemůžeme mluvit o „počtu rozvodovosti“. Podst. jméno počet můžeme spojovat jen s pojmenováním konkrétních jevů, např. s podst. jmény rozvody, sňatky, porody atp. Citovaná věta by tedy měla začínat: „Může (vysoký, velký) počet rozvodů…?“ nebo „Může (vysoká, velká) rozvodovost…?“

MS

„Méně spokojenější“ diváci?

K označení větší míry vlastnosti vyjádřené přídavným jménem má čeština k dispozici tzv. druhý stupeň, ale většinou je možno vyjádřit větší míru vlastnosti i prostředky lexikálními (spokojenější — více spokojený); jen tak lze také vyjádřit menší míru vlastnosti (méně spokojený). V tom případě zůstává přídavné jméno v základním tvaru, tzv. prvním stupni. V novinách se občas objeví spojení obou prostředků dohromady, jakési „stupňování na druhou“; to ovšem nelze považovat za správné. Př.: „Dvanáctitisícová návštěva jistě pořadatele uspokojila. Méně spokojenější byli už diváci…“ (správně méně spokojeni), Več. Praha 26, 1. — „Cestování bylo sice méně pohodlnější, ale…“ (spr. méně pohodlné), Práce 23. 1. — „Hosté byli od minuty k minutě více popudlivější…“ (spr. více popudliví nebo ovšem jen popudlivější), Čs. sport 25. 2.

MS

[255]Telecí dle bažanta

Počeštění jídelníčku uvítali před lety jak spotřebitelé, tak zaměstnanci restaurací a jídelen. Názvoslovná komise nemohla ovšem provést úpravu jídelního lístku v úplnosti a v mnoha případech bylo ponecháno iniciativě zaměstnanců, jak některé názvy jídel upraví v duchu zásad jí stanovených sami (seznam nově upravených názvů jídel viz v článku K. Sochora V novém roce nové názvy na jídelních lístcích, Výživa lidu 1953, č. 1). V cizích názvech jídel se dříve velmi často objevoval francouzský předložkový výraz à la, nejčastěji ve spojení s jménem vlastním; např. koroptev à la Suvorov, vepřový kotlet à la Robert atp. Výraz à la bychom tu v doslovném znění překládali předložkou podle, tedy např. koroptev podle Suvorova (tj. jak ji jídal Suvorov); při počešťování tohoto typu jídel však byla dána přednost popisným a vysvětlujícím názvům (koroptev na smetaně se žampióny, vepřové žebírko s hořčičnou omáčkou). V řidších předložkových spojeních se jménem obecným je ovšem namístě překlad jiný: telecí à la bažant přeložíme jako telecí na způsob bažanta (tj. upravené), popř. telecí jako bažant. Časté prohřešky na jídelníčcích proti tomuto způsobu překladu nesvědčí o citlivém vztahu k jazyku. V případě uvedeném v nadpise je předložky dle užito dvojnásob špatně, protože je to předložka knižní a dnes se pojí většinou jen s několika podst. jmény abstraktními (např. dle rady).

ZS

Stacionární

Přídavné jméno stacionární (z lat. statio ‚stání‘) má své místo především ve vědeckém jazyce (znamená ‚nezávislý na čase‘ jako součást některých odborných názvů (např. ve fyzice stacionární magnetické pole, v matematice, v teorii pravděpodobnosti stacionární proces atd.). Ve významu ‚nepohyblivý, setrvávající na témž místě‘ se užívá tohoto slova v odborných spojeních, jako stacionární fronta (v meteorologii), stacionární motor (v technice) apod. V běžném vyjadřování však tohoto slova raději užívat nebudeme a ve spojeních „stacionární bydliště, stacionární pracoviště“, která se používají v některých podnicích, je nahradíme vhodnými přídavnými jmény českými — tedy trvalé bydliště, stálé pracoviště.

OM

Jak zkracovat titul inženýr?

V novém zákonu o vysokých školách, který se nedávno dostal do rukou veřejnosti, se mimo jiné také mluví o přiznávání titulů absolventům vysokých škol. Ze všech titulů a jejich zkratek nás nejvíce zajímá titul inženýr, a to jeho stránka pravopisná. Zkratka tohoto titulu je totiž v zákoně uvedena v původní francouzské a mezinárodně vžité podobě (Ing.). Vedle obvyklé podoby inž. bude tedy možno (v souhlase se zákonem o vysokých školách) používat i podoby Ing. vzhledem k její tradiční mezinárodní ustálenosti. V přetisku Pravidel českého pravopisu, který vyjde v tomto roce, bude již také tato malá změna zachycena. Ve větné souvislosti budeme však psát podobně jako ve zkratce dr. vždy písmeno malé (např. [256]Studii vypracovali ing. nebo inž. J. Novotný a dr. K. Valenta); velkého písmene užijeme samozřejmě na začátku věty a také před podpisem, pokud jej lze chápat jako samostatnou větu.

OM

Hostinec U kaštanu

Žáci a učitelé ze základních devítiletých škol upozorňují na to, že v učebnicích dějepisu se píše název hostinec U kaštanu tak, že u slova kaštan je počáteční písmeno jednou malé, podruhé velké; chtějí vědět, který způsob psaní je správný. Podle Pravidel českého pravopisu by se psalo u podst. jména kaštan velké počáteční písmeno tehdy, kdyby samo o sobě bylo vlastním jménem, třeba obce, budovy, rybníka apod. Pokud jde o název hostince, v němž se konala památná schůze českého dělnictva, nenašli jsme nikde zmínku o tom, že by v blízkosti byla obec nebo rybník s názvem „Kaštan“. Označení vzniklo zřejmě z toho, že u hostince rostl strom kaštan; proto je třeba psát hostinec U kaštanu. Stejný způsob psaní jsme našli i ve velké většině historických prací o Praze a o počátcích našeho dělnického hnutí. Pokud se ovšem místo oficiálního označení hostinec U kaštanu užije zkráceného způsobu pojmenování Kaštan (vrátil se od Kaštanu), je třeba psát slovo Kaštan s počátečním písmenem velkým, např. „památná schůze u Kaštanu“ (viz Jazykový koutek Čs. rozhlasu, 3. výběr, 1959, s. 114).

MS

Banskobystrický můstek

Hned dvě chyby v jednom slově jsme našli v této drobné zprávě v Mladé frontě z 28. 1.: „Sto metrů skočil ve čtvrtek při tréninku na Bánskobystrickém můstku Josef Matouš.“ U slovenských místních jmen základ slova hláskoslovně a pravopisně neupravujeme a stejně postupujeme i při odvozování; od místního jména Banská Bystrica utvoříme přídavné jméno banskobystrický, nikoli „báskobystrický“ (ani „báňskobystřičký, což by byla důsledně počeštěná podoba). Přídavná jména odvozená od místních jmen vlastních pak píšeme s počátečním písmenem malým, tedy banskobystrický.

MS

Naše řeč, ročník 49 (1966), číslo 4, s. 253-256

Předchozí Miloslava Knappová: Letkis, nebo „letkiss“?

Následující Josef Vachek: Významné jubileum naší jazykovědy