Teplota stoupla o 7 degů?

Antonín Tejnor

[Drobnosti]

(pdf)

-

Československá státní norma ČSN 01 1300 Zákonné měrové jednotky (Praha 1963) stanoví, že jednotkou teplotního rozdílu je teplotní stupeň. Tato jednotka je definována jako 273,16. díl teplotního rozdílu mezi absolutní nulou a teplotou trojného bodu vody[1] měřený v termodynamické stupnici teplot a označuje se značkou deg; v teplotní stupnici začínající absolutní nulou se užívá názvu stupeň Kelvinův (značka °K), v teplotní stupnici, jejíž nule přísluší 273,15 °K, názvu stupeň Celsiův (°C). Výhoda nového názvu teplotní stupeň je tedy v tom, že se již nemusí uvádět označení užité stupnice.

Naši čtenáři se ptají, zda je možno ve větné souvislosti značku deg skloňovat, lze-li tedy např. mluvit o tom, že teplota stoupla o 4 degy, o 7 degů.

Názvy fyzikálních jednotek ve větné souvislosti důsledně skloňujeme, ať už byly vytvořeny z osobních vlastních jmen (5 ampérů, 220 voltů, 10 newtonů, 40 wattů apod.), z řeckých nebo latinských jmen obecných (3 atmosféry, 4 kandely, 5 lumenů), nebo ať jde o názvy zkratkové, pokud mají takovou podobu, že je lze zařadit k některému ze substantivních vzorů (2 torry — název jednotky tlaku torr byl utvořen zkrácením osobního jména Torricelli; 100 bitů — název jednotky užívané v teorii informace a v kybernetice vznikl zkrácením anglického dvouslovného názvu binary digit).

Ale výraz deg, který vznikl zkrácením francouzského slova degré, popř. anglického degree (‚stupeň‘), není v normě uveden jako název jednotky, nýbrž jako její značka. Je-li tedy v textu uvedeno, že teplota stoupla o 7 deg, musili bychom číst: teplota stoupla o sedm teplotních stupňů, podobně jako spojení 7 cal čteme: sedm kalorií. Jiná situace je u výrazu torr, jehož podoba je stejná pro název jednotky tlaku i pro její značku. V tomto případě lze psát ve vzorcích a výpočtech nesklonnou podobu torr, ale při hlasitém čtení musíme užít skloňované podoby [182]názvu jednotky v náležitém tvaru, podobně jako výraz 220 V čteme: dvě stě dvacet voltů.

Proč tedy vznikla pochybnost, zda se má, nebo nemá výraz deg v kontextu skloňovat? Zřejmě proto, že souvislost mezi grafickou podobou značky (deg) a názvem označované jednotky (teplotní stupeň) je zastřena tím, že pro značku veličiny byla užita část slova, kterého se v naší fyzikální terminologii neužívá. Pro značku se totiž volí zpravidla taková písmena, která poukazují na znění názvu: kandela — cd, radián — rad, lumen — lm, nit — nt apod. V ojedinělých případech se volí značky vyjádřené jiným grafickým znakem než písmenem, např. ° = stupeň, ' = minuta, " = vteřina, avšak tyto značky mají některé nevýhody v praxi, např. při psaní odborných textů na psacím stroji. Proto se technici snaží zavádět raději značky složené z běžných písmen a v anglické nebo francouzské literatuře přešli k označování teplotních stupňů značkou deg, k této značce pak připojují označení stupnice, např. 451 deg F = 451° Fahrenheita. Takto je také interpretována značka deg v „Technickém naučném slovníku“.[2] Ale citovaná československá státní norma stanoví, že značky deg se má užívat pro teplotní stupeň bez udání stupnice, kdežto při označování stupňů Celsiovy nebo Kelvinovy stupnice ponechává dosavadní podobu °C, °K. Tím se ovšem posiluje okolnost, že uživatelé nechápou podobu deg jen jako značku, ale také jako mezinárodní synonymum českého dvouslovného pojmenování teplotní stupeň. Vždyť kromě uvedené jednotky tlaku torr také jednotka práce nebo energie erg nebo jednotka síly dyn mají stejnou podobu jako značky i jako názvy. Tvůrci normy by tedy mohli uvážit, zda by nebylo výhodné postupovat v tomto případě analogicky a zavést k dvouslovnému pojmenování teplotní stupeň (dvouslovné pojmenování bylo zvoleno pro odlišení od homonymního názvu jednotky rovinného úhlu) přejaté synonymum deg, jehož výhodou by byla vedle jednoznačnosti také jednoslovnost.

Kdyby příslušná názvoslovná komise toto rozhodnutí přijala, zařadil by se název deg vedle ostatních skloňovaných názvů fyzikálních jednotek, jako je bar, torr, nit, lux apod., a k základu deg bychom pak připojovali pádové koncovky podle vzoru „hrad“, např. ve spojeních: teplota stoupla o půl degu, o čtyři degy, o sedm degů. Nestane-li se to, musili bychom skloňované podoby považovat za pracovní, ne plně spisovné. Tvůrci norem by však měli dbát na to, aby termíny byly tvořeny pokud možno v takových podobách, které takovéto rozdíly ve vyjadřování nevyvolávají (v běžnějším užívání se takovéto výrazy stejně v jazykové praxi skloňovat budou, i když tvůrci norem nebo filologové budou doporučovat užívání podoby nesklonné). Potvrzuje se však i v tomto případě, že není vždy snadné vyhovět různým protichůdným tendencím v odborném názvosloví, jako je třeba snaha o přesnost a jednoznačnost a snaha o zachování ustálených termínů.

---

[1] Trojný bod je stav čisté látky, ve kterém jsou její všechny tři skupenské fáze v rovnováze.

[2] Technický slovník naučný I, Praha, SNTL, 1962, s. 345.

Naše řeč, ročník 47 (1964), číslo 3, s. 181-182

Předchozí Zdeňka Sochová: Nemá z toho rozum

Následující Jaroslava Krasnická: Prádelna — perna — prárna