Kenja, či Keňa?

František Váhala

[Drobnosti]

(pdf)

-

Několik pracovníků Orientálního ústavu ČSAV se obrátilo na Ústav pro jazyk český ČSAV se žádostí, aby přezkoumal psaní některých afrických jmen, z nichž jsou v Pravidlech z r. 1957 uvedena jména Kenja [-ňa], Njasko [ňa-], a Tanganjika [-ňi-]. Stejně známé je i jméno Njanza. Domnívali se, že by systému českého pravopisu lépe vyhovovalo psaní takovýchto jmen podle jejich skutečné výslovnosti v domorodých jazycích se slabikami [ňa], [ňi], tedy Keňa, Ňasa, Ňanza, Tangaňika atd.

Tato jména jsme dříve psávali též v podobě Kenya, Nyasa, Nyanza, Tanganyika; to byl ovšem anglický přepis domorodé výslovnosti těchto jmen. Náš způsob jejich psaní zavedený Pravidly z r. 1957, se skupinou -nj- (Kenja atd.), je v podstatě přepis německý.

Ústav přezkoumal žádost a návrh orientalistů a shledal, že je odůvodněný. Doporučuje proto pro tisk podoby Keňa, Ňasa, Ňanza apod. Není však možno souhlasit s psaním typu Tangaňika, protože to odporuje zásadám poměru českého pravopisu a výslovnosti (způsob přepisu čínských jmen, jako je třeba Jang-c’-ťiang, nám tu nemůže být vzorem, protože je výjimečně omezen jen na tato jména). České pravopisné soustavě odpovídá jedině psaní Tanganika. Je tu sice jisté nebezpečí dvojího čtení, totiž vedle [tanganika] s měkkým [ňi] také [tanganyka] s [ny] tvrdým, jakmile si čtenář uvědomí, že jde o jméno cizí — a v cizích jménech vyslovujeme psané di, ti, ni tvrdě —, ale takové nebezpečí existuje i při čtení vlastních jmen ruských a srbských takto psaných. Např. v ruském Nikolaj, Nikifor, Nina vyslovujeme [ňi-] měkce [ňikolaj, ňikifor, ňina], kdežto srbské Nikola, Nićifor, Niš tvrdě [nykola, nyčifor, nyš]; podobně i ruské Dimitrij, Titov vyslovujeme měkce [ďimitrij, ťitov], kdežto srbocharvátské Dimitar, Tito tvrdě [dymitar, tyto], a přesto ruská jména tohoto typu nepíšeme s ň, ď, ť, protože měkkost souhlásek d, t, n před i neoznačujeme v českém pravopise diakritickým znaménkem, háčkem nad příslušným písmenem. Kdybychom proti této zásadě začali psát v afrických jménech -ňi-, bylo by třeba pak změnit i psaní desítek a možná stovek jmen z jiných jazyků.

Budeme tedy nyní psát ve shodě se zásadami českého pravopisu: Keňa, Ňasa, Ňanza, Tanganika. Tento způsob psaní bude uveden i v nových vydáních Pravidel českého pravopisu.

Naše řeč, ročník 45 (1962), číslo 7-8, s. 264

Předchozí František Váhala: C Sc, Dr Sc, či ScC., ScDr, či jak jinak?

Následující Jaromír Bělič: Perspektivy rozvoje české jazykovědy