Časopis Naše řeč
en cz

Z 29. sešitu Slovníku spisovného jazyka českého

Vladimír Mejstřík

[Drobnosti]

(pdf)

-

29. sešit SSJČ, vydaný koncem minulého roku, zachytil z české slovní zásoby hesla stupínek - šplun. Do konce 3. dílu zbývá vydat tři sešity (30, 31, 32), které budou obsahovat zpracování slov konce písmene Š a písmen T (Ť) a U. Bude tím dokončen ještě v tomto roce předposlední díl Slovníku.

Jak už je to v našich pravidelných poznámkách zvykem, věnujeme nejdříve pozornost drobným změnám v pravopisu heslových slov. Jde především o přejatá slova ne zcela běžně nebo nově užívaná, u nichž se buď zavádí psaní podle českého pravopisu (např. kuchařský termín suflé, text. termín šanžán, tech. šopování, dále hovorový výraz šámbr, a především dnes velmi módní slovo suvenýr[1]), anebo se ponechávají pravopisné dublety: šosé i chausseé, suna i sunna (sunita i sunnita), styren i styrén (chem.). — Titul jednoho z mohamedánských vládců zní šerif i šeríf (délka podle původní arabské výslovnosti). — Název kavkazského jídla se píše jak v původní podobě šašlik, tak také v podobě šašlík, protože toto slovo v české slovní zásobě zdomácňuje a přizpůsobuje se tedy i formálně typu jmen na -ík.

U slov jako subsumovat, subsumpce, subsonický, subsidie, subsistence dochází ve skupině hlásek -bs- k náležité asimilaci znělosti, podle neznělého -s- se celá skupina vyslovuje nezněle [ps]. Výslovnost této skupiny jako znělé [bz] a někdy dokonce takto psané není správná.[2]

Obecně česká je podoba názvu druhu těstovin špagety; analogicky zde zřejmě působí obecně česká, popř. slangová výslovnost přejatých slov začínajících hláskovou skupinou sp-, st- (vlivem němčiny), třebaže spagety jsou slovo původu italského a píší se a vyslovují se s- (méně běžné je už dnes původní psaní spaghetti). — Dubletní podoby, zaznamenané ostatně už v AP, jsou u spisovného slova špíže / spíže. Slovník navíc dodává, že je možno užívat i podob špíž / spíž (v souhlase s územ; podobně jako u tvaroslovných variant číše / číš, tíže / tíž atp.).

Od slovesa svírati se tvoří přídavné jméno s významem účelovým svěrací / řidč. svírací. Odborně však je pouze svěrací: svěrací šroub, čelist, hlavice; svěrací buňky. — K zastarávajícím slovům obecně českým patří slovo špejchar. S podobou špýchar se setkáváme jen zřídka jako s výrazem knižním. V pomístním jménu známé pražské křižo[238]vatky se užívá podoby s -ej-: Na špejcharu (hovorově Špejchar).

Z úprav a zpřesnění tvaroslovné kodifikace ve Slovníku se zastavme nejprve u tvarosloví domácích jmen. Mezi mužským a ženským skloňováním kolísá jméno svízel.[3] Jako botanického termínu označujícího druh byliny (svízel lesní, svízel povázka) se však užívá tohoto jména pouze v rodě mužském. S podobným kolísáním se setkáváme dále — v 29. sešitě — rovněž u slov šalmaj (v SSJČ s omezením, že mužský rod je řídký) a šalvěj (mužský rod rovněž řidší, v AP uveden není; v botanice vždy jen rod ženský: šalvěj lékařská). — Podstatné jméno suť kolísá svými tvary mezi vzorem „kost“ (k tomuto vzoru je řadí školní Pravidla z r. 1958) a „píseň“; má tedy tvary: 2. pád jedn. č. a 1., 4. pád množ. č. suti i sutě, 7. p. množ. č. suťmi i sutěmi. — Slovo špejle (skloňované podle vzoru „nůše“) má i variantu špejl patřící ke skloňování mužskému (je však méně běžná).

Pokud se týče tvarosloví jmen přejatých, upozorňujeme na tyto drobné úpravy: Původem řecké slovo symposion má i latinizovanou variantu symposium (podobně jako kritérion / kritérium; dále též synedrion / synedrium). U názvu pův. hostiny starých Řeků a rovněž i u původního literárního druhu ve formě dialogu (Platónovo Symposion) se však užije pouze původní podoby řecké — symposion. V důsledku častého výskytu bylo zavedeno dubletní psaní podle výslovnosti: sympozion, sympozium vedle symposion, symposium.[4]

Přejatá slova řeckého původu zakončená v řečtině na -is se v češtině přiřadila ke vzorům „žena“ nebo „nůše“. U některých jmen vznikly dubletní tvary, srov. např. u slova synthesa / syntéza i synthese / synteze.[5] Dnes ovšem podoba s -esa (-éza) převládla, -ese(-eze) zastarává.

U místního jména složeného ze dvou souřadných výrazů spojených spojovníkem Šlesvik-Holštýn, Šlesvicko-Holštýnsko se skloňují obě dvě složky, tedy: do Šlesviku-Holštýna, do Šlesvicka-Holštýnska, o Šlesviku-Holštýně atp.

Ve shodě s územ bylo upraveno stupňování příd. jména svatý. Ve významu církevním zůstává historická přehláska (světější, nejsvětější); v přeneseném významu ‚ctnostný, mravný, dokonalý‘ se však objevují i tvary bez přehlásky: 2. st. svatější, 3. st. nejsvatější (např.: nejsi zrovna nejsvatější, když tak můžeš mluvit).

Rovněž tak na základě zjištěného úzu a ve shodě s ním se uvádí u slovesa svléci i hovorový infinitiv svléct (vedle obecně českého svlíct, popř. svlect).[6]

[239]Slovotvorné varianty jsou podle Slovníku u slovesa svěděti / svěditi (AP zaznamenávají jen podobu svěděti). Systémová je sice podoba určovaná významem pojmové kategorie ‚mít nepříjemný tělesný pocit‘ na -ěti (srov. jiná slovesa této kategorie: hladovět, bolet, lačnět, trpět, svrbět), ale v současném úzu žije i podoba na -iti. Ostatně k dané pojmové kategorii by se dalo přiřadit i sloveso žíznit, a přitom vůbec variantu s -ěti nemá.

Sloveso systemizovati má vedle této základní podoby i podoby systematizovati / systemovati; obojí jsou však co do frekvence řidší, jako veřejně správní termín existuje pouze sloveso systemizovati: systemizované místo, systemizovaný pracovník.

Přídavná jména šatový a šatní přivlastňují základovému jménu šat(y) v širokém slova smyslu. Není mezi nimi sice rozdíl významový, příd. jméno šatní však v konkurenci zastarává (žije jen v zoologickém termínu mol, veš šatní). — Mezi adjektivy školní a školský naproti tomu významový rozdíl existuje. Příd. jméno školní se vztahuje k významu jména škola (‚škola jako vzdělávací instituce‘); např. školní budova, pomůcky, vyučování (proto náležitě má být i školní vzdělání, školní skupina ČSM, u nichž často dochází k záměně s příd. jménem školský). Příd. jméno školský je v základním vztahu k slovu školství (‚týkající se školství, škol vůbec‘). Je tedy třeba rozlišovat mezi školním rozhlasem, časopisem (na určité škole) a školským rozhlasem, časopisem (určeným pro školy vůbec, pojednávajícím o otázkách školství atp.), mezi školní skupinou ČSM (na jedné škole) a školskou organizací ČSM (na všech školách).[7]

K vlastnímu zeměpisnému jménu Sumatra se tvoří odvozené přídavné jméno sumaterský. Adjektivum sumatránský, které se vedle sumaterský rovněž objevuje, zastarává; je však lexikalizováno v zoologických termínech: např. nosorožec sumatránský.[8]

Jako termíny se uplatňují ve spisovné odborné slovní zásobě slova sulfosloučenina, sulfokyselina atp.; podobně též další složeniny s cizím prvním základem amino-, azo-, nitro-, spiro- aj., supravodič (supravodivý, supravodivost), supratekutost.[9]

Složená slova s první částí šéf- patří v dnešní češtině k prostředkům hovorového vyjadřování (např. šéfkuchař vedle neutrálního vrchní, vedoucí kuchař, šéflékař; v přejatých slovech šéfmontér, šéfpilot, šéfrežisér; termínem zůstalo pouze slovo šéfredaktor — vedle sousloví hlavní redaktor). Důvody, proč nepociťujeme tyto složeniny jako bezpříznakové, jsou dva: jednak záleží v samém slově šéf, které dnes (zejm. ve významu ‚nadřízený‘) nabylo hovorového, někdy až hanlivého stylového příznaku, jednak i ve způsobu skládání (vlastně spřežení složky šéf- s dalším slovem), který nepatří v češtině ke způsobům obvyklým. — Určovací složeniny [240]skládající se ze dvou domácích substantivních základů patří v češtině k prostředkům málo běžným. Pouze termíny se vyskytují častěji (ve 29. sešitě např. termín z teorie relativity světočára; složené slovo světonázor je však řídké ve srovnání s běžným spojením světový názor).

Dále chceme upozornit na slohové hodnocení některých slov, zejména nově vzniklých. K hovorovým výrazům řadí Slovník neologismus šátkovat (tj. ‚opatřovat někoho pionýrským šátkem‘). Podobně je hovorovým výrazem také sloveso šokovat, přejaté z angličtiny (ta událost mě šokovala; tvoje chování mě šokuje). Mezi výrazy hovorové s odstínem hanlivého hodnocení patří z ruštiny přejaté slovo suchar, označující ‚zkostnatělého, nezábavného člověka‘. — Původem německá přejatá slova špek a sulc (sulcovat, sulcovaný) jsou výrazy obecné češtiny. Ve spisovném jazyce je nahrazují významově ekvivalentní české výrazy slanina, popř. huspenina, rosol (rosolovaná ryba).

K prostředkům slangového vyjadřování řadí Slovník především ty výrazy, které byly přejaty jako profesionalismy z němčiny. Z 29. sešitu jmenujme alespoň: špalt (kožel. slang. — spisovně štípenka), špagát (tělových. slang. — rozštěp), šlajsna (propust), šaltovat (tech. slang. — řadit), šalovat (stav. slang. — bednit). Rovněž za slangové se považuje slovo šepink, přejaté z angličtiny. Jeho spisovným ekvivalentem je technický termín vodorovná obrážečka.

Druhou skupinu slangových výrazů tvoří slova vzniklá působením univerbizační tendence.[10] Jsou odvozena především příponou -ák, např. u slov škrobák (zeměd. škrobárenské brambory; výr. škrobový papír; med. škrobový obvaz), šlapák (sport. slang. — v kopané druh nedovoleného zákroku), šourák (sport. slang. — ‚pomalý přízemní míč‘); slangový je i výraz s touto příponou označující osobu: škodovák (podobně jako sokolovák, tatrovák; škodovka je slovo obecně české). — U jmen ženského rodu se tvoří z víceslovných spojení jednoslovné slangové výrazy převážně pomocí přípony -ka: sujitka (elektr. slang. — spisovně sujitová žárovka), šamotka (keram. slang. — šamotová cihla, dlaždice; šamotka je ovšem také šamotárna). — Také škvárobeton (podobně jako pěnobeton, pórobeton) považuje Slovník za výraz slangový, neboť v něm jde o spojení dvou základů podst. jmen v složeninu určovací, tedy o typ skládání v spisovné češtině dosud málo obvyklý. Složeniny tohoto typu se však objevují v odborném vyjadřování pracovním stále častěji; synonymní dvojslovná pojmenování, která jsou spisovná (např. škvárový, pěnový, ale i železový beton), nemají jejich pojmenovávací výhody (stručnost, možnost od nich odvozovat další slova).

Působením univerbizační tendence vznikly i slangové (popř. hovorové) výrazy šestiválec (tech. a motor. slang. — šestiválcový motor, pak přeneseně ‚automobil s tímto motorem‘), šestituna (‚šestitunový nákladní automobil‘), šestnáctka (film. slang. — šestnáctimilimetrový film; ‚kamera nebo projektor na tento film‘). Pracovním výrazem je i slo[241]vo špička (spisovně špičkové zatížení; např. ranní špička v dodávce elektr. energie, dopravní špička apod.). — Zkrácením byla vytvořena slangová slova superhet (sděl. tech. slang. — ze superheterodyn) a synchron (film. slang. — ze synchronizace). — Jako velmi nevýhodné pojmenování předmětů se jeví značkové pojmenování složené z iniciálových velkých písmen a číslic. Je pro hovorové vyjadřování neoperativní; to je hlavní příčina vzniku slangových (popř. hovorových) výrazů typu šestsettrojka (zn. automobilu T 603) (a dalších: vétřieska, embéčko, stopětka, tétrojka — tramvaj zn. T-3). — Za sportovní slangový výraz je třeba považovat slovo surovost (sportovní termín je nedovolený zákrok; toto slovní spojení se velmi rychle vžilo i ve sportovní publicistice).

Na závěr připojme několik poznámek k výrazům, které hodnotí 29. sešit jako prostředky knižní. Patří sem zejména v administrativních projevech stále ještě užívané příslovce svrchu (ve spojeních jako svrchu řečený, jmenovaný). Dále sloveso stvrdit (stvrdit smlouvu podpisem, stvrdit příjem dopisu — bezpříznakové je potvrdit). — Knižní charakter má i nevlastní předložka ve světle, vzniklá jako kalk z ruštiny: historie ve světle nejnovějších pramenů. — Sloveso šetřit se spojuje nejčastěji se 4. (šetřit co) a 7. pádem (šetřit čím, řidč. s čím). Vazbu s 2. pádem (šetřit čeho) hodnotí Slovník jako prostředek zastarávající (šetřit zákonů, pravdy), popř. zcela řídký (šetřit slov). Jiná je ovšem situace u záporného nešetřit; tam je 2. pád pravidlem, zejména pojí-li se sloveso s abstraktními jmény: nešetřit slov, ale nešetřit peněz i peníze.


[1] Psaní tohoto slova zdůvodnila Naše řeč 49, 1966, s. 56.

[2] Srov. Fr. Daneš, K výslovnosti znělých souhlásek v přejatých slovech, Naše řeč 48, 1965, s. 161n.

[3] Srov. 3. výběr Jazyk. koutku Čs. rozhlasu, 1959, s. 181n.

[4] Bude tak upraveno v AP, vydání 1966. O skloňování přejatých jmen v češtině srov. stať J. Kuchaře, sb. O češtině pro Čechy, 2. vyd. 1963, s. 130n.

[5] Podrobně o dubletních podobách -asa / -ase, -esa / -ese, -isa / -ise, -ysa / -ise, zejm. v odborném vyjadřování lékařském, srov. B. Poštolková, Počešťování přejatých slov českého původu v lékařském prostředí, Naše řeč 47, 1964, s. 200n.

[6] Slovník zařazuje důsledně hovorový infinitiv tohoto typu u všech základních i předponových sloves od 22. sešitu; srov. Naše řeč 47, 1964, s. 52, 113. Podrobně se touto otázkou zabývá A. Jedlička v čl. Z problematiky normy a kodifikace spisovné češtiny, Naše řeč 47, 1964, s. 14n. Srov. též Havránkovu - Jedličkovu Českou mluvnici, 1963, s. 253.

[7] Srov. 1. výběr Jazykového koutku Čs. rozhlasu, 1949, s. 113.

[8] Srov. V. Šmilauer, Tvoření přídavných jmen na -ský u jmen zeměpisných, v Naší řeči 39, 1956, s. 187n.

[9] O tzv. hybridních složeninách a jejich slohovém hodnocení a dále i o výrazech s „quasipředponami“ supra- aj. srov. stať autora této zprávy Tzv. hybridní složeniny a jejich stylová platnost, Naše řeč 48, 1965, s. 1n.

[10] Univerbizační tendencí se rozumí snaha nahradit víceslovné pojmenování (sousloví) jednoslovným výrazem. Srov. M. Helcl, Univerbizace a její podíl na růstu dnešní slovní zásoby, Slovo a slovesnost 24, 1963, s. 29n. (tam další literatura).

Naše řeč, ročník 49 (1966), číslo 4, s. 237-241

Předchozí Jaroslav Voráč: Za profesorem Václavem Vážným

Následující Antonín Tejnor: K jazyku novin

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1