Z 22. sešitu Slovníku spisovného jazyka českého

Vladimír Mejstřík

[Drobnosti]

(pdf)

-

V druhé polovině loňského roku byl vydán další, 22. sešit „Slovníku spisovného jazyka českého“; jsou v něm zpracována hesla probourávati - přehlasovati. V našich poznámkách se tentokrát dotkneme nejdříve tvaroslovných údajů sloves. To proto, že poprvé v současném kodifikačním díle je řešeno zakončení infinitivu sloves 1. třídy vzoru péci opřením se o současný spisovný úzus.[1] U sloves propéci a předpéci uvádí „Slovník“ jako hovorovou spisovnou variantu infinitivu tvar propéct, předpéct (a obecně českou propíct, předpíct); podobně se uvádějí variantní tvary infinitivů u sloves proříci (hovorový tvar proříct), protéci (hovor. protéct, ob. protýct), protlouci (hovor. protlouct) a provléci (hovor. provléct, ob. provlíct).[2] — Na základě materiálového zjištění jsou zpřesněny tvary rozkazovacího způsobu některých sloves 4. třídy: U slovesa proklestit zní rozkazovací způsob proklesť i proklesti, u prohloubit - prohlub i prohloubi, u prodloužit - prodluž a řidčeji prodlouži. Dosavadní školní vydání „Pravidel českého pravopisu“ připouštělo u sloves prohloubit, prodloužit jen tvar uváděný zde na prvním místě, u slovesa proklestit (a ani u klestit) tvary rozkaz. způsobu v „Pravidlech“ vůbec uvedeny nejsou.

V tvarosloví jmen podstatných zpřesňuje „Slovník“ tyto údaje: Dvojí tvary 6. pádu jedn. čísla -u // -ě (-e) jsou u mužských jmen pronárod, protiklad, proud, provoz a u odborného názvu přebal, a rovněž u jmen středního rodu procento, proso a přadeno. Podstatné jméno cizího původu protoplazma se dnes jen řidčeji skloňuje podle původního středního skloňování; zařadilo se ke vzoru „žena“ podobně jako základové slovo plazma v (1.) biologickém významu. Ve (2.) fyzikálním významu převažuje u slova plazma v odborné literatuře skloňování podle středního rodu („drama, dramatu“).

Název přebor se nyní jen řidčeji vyskytuje v množném čísle, pojmenovává-li jednu sportovní soutěž, jeden závod, turnaj ap. Častější je pojmenování okresní přebor ve střelbě než okresní přebory, jde-li o podnik jeden.

Z vazeb a spojení si všimneme alespoň dvou: vazby sloves předejít a předcházet a spojení s předložkou proti. Slovesa předejít a předcházet mají ve spojení s věcným předmětem vazbu se 3. a 4. pádem, např. předejít nemoci i nemoc, předcházet událostem i události, neomezuje se tedy už užívání vazby se 3. pádem (podobně tomu bylo v „Příručním slovníku“). — Ještě dnes se stále objevují na oznámeních v obchodech, v inzerátech a různých návodech za[53]staralá spojení[3] typu zboží lze obdržet proti hotovému zaplacení, nákup prstenů proti dodání zlata nebo vydání částky proti potvrzení. Ve výrazech placení nahrazuje se ve významu ‚náhrada hodnoty‘ zastaralá předložka proti předložkami za (zboží za hotové), po (nákup po dodání zlata) a na (vydání peněz na potvrzení).

22. sešit „Slovníku spisovného jazyka českého“ obsahuje větší část jmen a sloves s předponou pro- a všechna heslová slova s předponami proti-, před- a částečně pře-. U některých z nich se vyskytují v praxi pochyby o jejich jazykové správnosti. V žurnalistických projevech se často objevují slangová slovesa proočkovat[4] a proškolit,[5] u nichž jde o vyjádření prosté dokonavosti děje předponou pro-. Předpona pro- má však především významový odstín ‚důkladně, intenzívně, zevrubně provést nějakou činnost‘,[6] který lze vyabstrahovat z lexikálního významu sloves probádat, probrat, prohlédnout si, projednat, promyslit, pročesat ap., kdežto prostě zdokonavovací funkci slovesa s předponou pro- mají jen zřídka (např. sloveso prodloužit). Bude tedy správné užívat místo sloves proočkovat, proškolit dnes už vžitých sloves oočkovat, vyškolit, která prostou dokonavost vyjadřují jasněji, aniž se k nim přidružuje významový odstín, jemuž se nemůžeme vyhnout u týchž sloves s předponou pro-.

Puristické výhrady proti slovesu prosadit, kterému se vytýkal nečeský původ a místo něhož se doporučovala česká slovesa uplatnit, domoci se, dosáhnout, odmítl v podstatě už „Příruční slovník“; ten uvádí toto sloveso bez omezení. „Slovník spisovného jazyka českého“ jeho údaje zpřesňuje. Ve spojení s předmětem věcným je sloveso prosadit slohově neutrální, např. prosadit nové metody, prosadit svou vůli; ve spojení s předmětem osobním pociťuje se toto sloveso jako hovorové, např. prosadit soudruha XY na odpovědné místo, mladý autor se nedokázal prosadit ap.

„Slovník“ kriticky hodnotí přílišnou oblibu v užívání sloves provádět, provést ve slovesně jmenných konstrukcích v odborném a žurnalistickém vyjadřování, např. při stylizaci vojenských rozkazů,[7] v úředních dokumentech ap. Sloves provádět, provést bývá v nich užito často nevhodně místo pouhého slovesa plnovýznamového, např. provádět zajištění, účtování, zahájení místo zajišťovat, účtovat, zahajovat. Rozložené vyjádření slovesně jmenné, v němž sloveso provádět má obecnější význam spíše formální platnosti, v zásadě ovšem nesprávné není.[8] Neodmítáme spojení provádět sběr odpadových surovin, provádět výzkum, provést seskoky, revizi ap., protože v nich nejde o označení jednoduché, jednorázové činnosti, ale o činnost soustavnou, organizovanou, o činnost většího rozsahu, tedy tím i složitější. — Slovní neologis[54]my prověrka, prověřit, prověřovat byly přejaty z ruštiny po roce 1945.[9]

Substantivní předpona proti- se dnes často objevuje zejména u odborných názvů. Ne všude však je správná. Nevhodně se před 10—15 lety užívalo slova protiplán; bylo nahrazeno i v úzu pojmenováními nadplán, řidč. vstřícný plán, protože nešlo o ‚plán namířený proti jinému plánu‘ (jedině v tomto významu by bylo správné slova protiplán užít). Slangové je slovo protivlak (ze železničářské pracovní mluvy). V zásadě se ovšem tvoření příponou proti- neodmítá, jak o tom svědčí četné výrazy spisovné: protijed, protivítr, protipohyb, protikandidát, protijezdec, protiúčet ap. Ovšem ve všech těchto výrazech jde o základní význam, který obsahuje už předložka proti, z níž předpona vznikla.

Tvoření předponou před- je u odborných názvů velmi živé. Souvisí s rozvojem výrobního procesu, při němž se objevují jeho nové, dosud nepojmenované fáze a postupy. Máme na mysli slovesa s významem ‚dřívějšího zařazení děje v čase‘ nebo s významem ‚přípravy pro děj následující‘, resp. ‚probíhání děje, jež je zaměřeno k tomu, co má teprve následovat‘ (srov. SSJČ II, s. 1001). Slovesa takto tvořená uváděl již „Příruční slovník“ (dále: PS), náš slovník jejich počet rozhojňuje, popř. je přesněji slohově vymezuje. Podáme výčet slov, která „Slovník spisovného jazyka českého“ nově přináší: Jsou to slovesa předděrovat, předhlásit (v PS pouze předhláška), předzásobit, předzkujnit; z podstatných jmen jsou to sportovní názvy předjezdec, předskokan, zemědělské termíny předlíheň, předvýkrm, dále předvýroba, předvaha (účet.), předvolba, předvstřik; dále přídavné jméno předpjatý jako součást termínu užívaného ve stavebnictví (předpjatý beton), předosevní, předseťový (v PS předsetbový) a předterminový. Výrazy předkalkulace, předkalkulovat hodnotí „Slovník“ jako výrazy ekonomického slangu, plně spisovné je předběžná kalkulace, předběžně kalkulovat.

Věcně nevhodné je spojení předčasné plnění plánu. Přídavné jméno předčasný totiž znamená ‚nastalý před náležitým nebo nevhodným termínem, nevhodně brzo‘; to ovšem není v souladu s věcným významem uvedeného spojení. „Slovník“ doporučuje zde užít přídavného jména předčasový, tedy předčasové plnění plánu.

„Slovník spisovného jazyka českého“ na rozdíl od „Příručního slovníku“ rozlišuje dvojí významový odstín u základního významu sloves předat, předávat: jednak ‚dát, dávat, vydat, vydávat, zprav. do dočasného, krátkého užívání, držení, do správy, svěřit, svěřovat jako úkol‘, např. předat zprávu, žádost, předat zatčeného soudci, jednak ‚natrvalo odevzdat‘, např. předat chalupu synovi (srov. v PS příklady předat grunt, živnost). Užívání sloves předat, předávat ve druhém významovém odstínu považuje „Slovník“ obecně za méně vhodné, ale zároveň připomíná, že se některých ustálených spojení, jako předat vyznamenanému řád, předat nové byty občanům, užívá zpravidla jako prostředků publicistického vyjadřování.

---

[1] Tato zpřesnění přináší i Česká mluvnice Havránkova a Jedličkova, 1963, s. 253.

[2] Podrobnější výklad o těchto tvarech viz zde na s. 14n.

[3] Už v Příručním slovníku byla považována za zastaralá.

[4] Zd. Sochová, Proočkujeme děti na očkovišti?, Naše řeč 39, 1956, s. 120.

[5] Zd. Hrušková, Z našich novin, Naše řeč 42, 1959, s. 245.

[6] Viz 4. význam předpony pro- v Slovníku spisovného jazyka českého II, s. 893.

[7] Fr. Váhala, Z našich novin a časopisů, Naše řeč 43, 1960, s. 201.

[8] O významové a slohové platnosti takovýchto slovesně jmenných konstrukcí ve srovnání s vyjádřením čistě slovesným srov. nejnověji v Havránkově-Jedličkově České mluvnici, 1963, s. 437. („Vyjádření slovesně jmenné … bývá vhodné zpravidla jen pro vyjádření skutečností složitějších, např. organizovaných akcí, činností a jednání oficiálního rázu apod., a mívá ráz slohově vyšší, někdy slavnostnější.“)

[9] V Příručním slovníku je zachyceno pouze sloveso prověřovat, prověřit, a ještě jako řídké. Toto sloveso ve starší češtině existovalo, ale v jiném významu, totiž ‚prohospodařit‘ (tak v Jungmannově slovníku).

Naše řeč, ročník 47 (1964), číslo 1, s. 52-54

Předchozí Jana Ondráčková: Soupis prací prof. Bohuslava Hály 1954—1963

Následující Miloslava Knappová: O jazyce našich časopisů