Nové vydání Pravidel českého pravopisu

František Váhala

[Reviews and reports]

(pdf)

-

21. listopadu 1957 vyšlo nové vydání Pravidel českého pravopisu (Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1957, 477 stran, cena 21,— Kčs). Zpracovala je pravopisná komise vědecké rady Ústavu pro jazyk český ČSAV a kolektiv pracovníků tohoto ústavu za vedení akademika Bohuslava Havránka a akademika Františka Trávníčka. Členy této komise byli jazykovědní pracovníci, zástupci novinářů, spisovatelů aj. Práce na těchto nových Pravidlech trvala téměř sedm let,[1] a protože poslední vydání (vlastně přetisk vydání z r. 1941) vyšlo r. 1948 a v mnohém směru nedostačovalo jazykové praxi, jak se vyvinula po našem osvobození r. 1945, a zejména naší nové společnosti budující socialismus, byla nová Pravidla očekávána celou veřejností [44]velmi nedočkavě. A to tím spíše, že na jedné straně kulturní veřejnost právem očekávala, že nová Pravidla ukončí dosavadní nejednotnost a kolísání v psaní některých pravopisných jevů, na druhé straně pak se obávala, aby změny, které nová Pravidla přinesou, nebyly příliš radikální a neporušily dosavadní tradici. Jak však je patrno z dosud otištěných článků v Naší řeči, jimiž jsme už informovali širokou veřejnost o změnách v Pravidlech českého pravopisu,[2] nové vydání Pravidel nepřineslo žádnou pravopisnou reformu, nýbrž jen pokud možno důsledněji aplikovalo v konkrétních případech pravopisné zásady dosavadní a odstranilo některá nedopatření a nedůslednosti Pravidel minulých. Celým svým pojetím a způsobem zpracování je však nové vydání Pravidel vlastně zcela novou redakcí, první novou redakcí po 55 letech užívání této oblíbené základní jazykové příručky. Je to dáno zejména tím, že nová Pravidla jsou především skutečně jen pravidly pravopisnými. Pokud obsahují také jevy tvaroslovné, tedy hlavně v těch případech, kdy tvarová podoba má přímý odraz i v pravopise; v některých případech vyžadujících řešení se ovšem nevyhnula úpravám jdoucím za hranice pravopisu, např. u sloves typu péci uvádějí jako spisovné tvary rozk. způsobu peč vedle pec, 1. os. jedn. č. a 3. os. mn. č. peču, pečou vedle peku, pekou.

Nové vydání Pravidel není zaměřeno na potřeby školy, jak tomu bylo při všech vydáních předchozích, nýbrž je určeno nejširší píšící veřejnosti, především ovšem spisovatelům, ať beletristům, nebo spisovatelům odborným, novinářům, redaktorům atd. To se odráží jak v šíři a hloubce zpracování vlastních pravopisných pravidel (první část knihy), tak i v rozsahu pravopisného slovníku (druhá část knihy); ten obsahuje i velký počet výrazů odborných a slov přejatých z cizích jazyků. Pro školy, ať všeobecně vzdělávací, nebo odborné, byla proto vypracována[3] menší školská Pravidla českého pravopisu jako pomocná kniha pro vyučování českému jazyku. V pravopisných zásadách jsou samozřejmě naprosto totožná s vydáním širším, tzv. akademickým vydáním, ale zpracování látky i rozsah pravopisného slovníku vychází z potřeb školy. Z praktických školských důvodů obsahuje školní vydání Pravidel i všechny potřebné údaje tvaroslovné.

[45]V platnost vstoupila nová Pravidla vlastně dnem vydání; rozumí se ovšem samo sebou, že bude ještě nějakou dobu trvat, než se jimi bude moci beze zbytku řídit i celá knižní produkce. Ve škole začnou závazně platit až od počátku školního roku 1958—1959, jak to podrobněji stanoví zvláštní výnos ministerstva školství a kultury.

---

[1] Naše řeč informovala o postupu práce v těchto článcích: Fr. Váhala, Příprava nového vydání Pravidel českého pravopisu, Naše řeč 35, 1951—52, s. 115 až 117; Fr. Daneš, Porady o nových Pravidlech českého pravopisu, Naše řeč 36, 1953, s. 124—127; Fr. Váhala, Vyjde nové vydání Pravidel českého pravopisu, Naše řeč 39, 1956, s. 214—224.

[2] Dosud byly uveřejněny články: M. Dokulil, Psaní velkých písmen v nových Pravidlech českého pravopisu, Naše řeč 40, 1957, s. 129—145, K. Hausenblas, Psaní i a y podle nových Pravidel českého pravopisu, Naše řeč 40, 1957, s. 195—201, Fr. Váhala, Psaní předložek a předpon s a z, Naše řeč 40, 1957, s. 249—259; v tomto dvojčísle je otištěn článek Fr. Daneše, Psaní slov přejatých, s. 9—21.

[3] Tato kniha je už v tisku (vydá ji Státní pedagogické nakladatelství) a učitelstvo ji dostane do rukou ještě před začátkem školního roku 1958—59.

Naše řeč, volume 41 (1958), issue 1-2, pp. 43-45

Previous Jaroslav Bauer: Vysokoškolská učebnice staročeské skladby

Next Miloš Helcl: Nový slovník spisovné češtiny