Časopis Naše řeč
en cz

Psaní i a y podle nových Pravidel českého pravopisu

Karel Hausenblas

[Články]

(pdf)

-

Nové vydání Pravidel českého pravopisu nepřináší, jak známo, žádnou pravopisnou reformu. Změny v dosavadních zásadách pravopisných jsou nečetné. Nová Pravidla se však liší od starých více v jiném směru: jednak jsou úplnější, t. j. byly do nich nově zařazeny výklady pravopisných jevů, které v Pravidlech uživatelé postrádali, jednak byl celý výklad úvodu, obsahující vlastní pravidla, nově stylisován a přitom mnohá pravidla nově formulována.

Protože výklady v Pravidlech byly stylisovány co nejstručněji, považujeme za potřebné seznámit naše čtenáře s rozdíly mezi Pravidly dosavadními a novým vydáním, a to po všech třech stránkách právě dotčených. Po článku o psaní velkých písmen v minulém čísle Naší řeči přinášíme dnes výklad o psaní i a y (zvláště pokud je prostředkem shody).

V psaní i a y se v novém vydání Pravidel českého pravopisu mění proti Pravidlům dosavadním jen několik okrajových drobností.

1. Po obojetných souhláskách v základech slov (t. j. v t. zv. „vyjmenovaných slovech“) se zavádí psaní sirup a lišaj (motýl) místo dosavadního syrup a lyšaj[1].

2. V koncovkách jmen se výslovně uznává za náležité psaní -y v 1., 4. a 7. pádě mn. č. u jmen mužského rodu neživotných zakončených na -c, pokud patří k typu tvrdého skloňování: tác, tácu, tácy; truc, trucu, trucy; kec, kecu, kecy a několik dalších (většinou jde o nespisovná slova cizího původu)[2]. Ve skloňování jmen na -ca se však i nadále píše -i, srov. na př. mužská jména vlastní: Vašica, Vašici; mužská jména obecná: paňáca, paňáci; ženská jména vlastní: Marica, Marici, Milica, Milici; ženská jména obecná: skica, skici.[3]

[196]3. Nově se upravuje psaní i a y v jednom složitějším případě shody (viz dále v bodě ff).

Pravidla o psaní i a y jsou — podobně jako i ostatní partie pravopisných pravidel — nově formulována a doplněna o případy starými Pravidly nepostižené. Týká se to nejvíce právě psaní i a y podle shody, kongruence. V dosavadních Pravidlech výklad o tom chyběl. Na str. IX (starých Pravidel) se praví: „Po obojetných souhláskách… píšeme někdy y, ý, jindy i, í. 1. V koncovkách píšeme tvrdé nebo měkké y (i) podle toho, patří-li ono slovo ke vzoru tvrdému nebo měkkému… 2. Kde se píše y (ý) a i (í) mimo koncovky, třeba si pamatovati… (jde o t. zv. „vyjmenovaná slova“). — Avšak v koncovkách (bod 1) se píše i nebo y nejen podle příslušnosti k skloňovacímu typu, ale u příčestí a přídavných jmen též podle shody. Bylo proto nutno do výkladu vložit partii shrnující poučení o tom, kdy psaní -i, -í a -y, -ý v koncovkách přídavných jmen a příčestí (v 3. os. č. mn. minulého času a v složených tvarech slovesných) slouží jako prostředek mluvnické shody (s. 13 nových Pravidel).

Ze zkušeností školní výchovy jazykové i z poradenské praxe Ústavu pro jazyk český a Jazykového koutku Čs. rozhlasu však víme, že složitější případy psaní i nebo y podle shody patří mezi časté problémy pravopisné a působí uživatelům, zvláště korektorům atd. nemalé potíže. Nejsou si jisti, kde končí působnost pravidla o mluvnické shodě, kde se začíná uplatňovat t. zv. shoda „podle smyslu“, podle čeho se mají řídit v případech komplikovaných a okrajových. České mluvnice uvádějí při výkladu shody více méně jen případy vyhraněné a dokumentují je nejnázornějšími, jednoduchými příklady. Kromě toho neprobírají shodu jenom se zřetelem k psaní i a y,[4] ale probírají zároveň shodu v čísle a rodě: proto neuvádějí vždy příklady obsahující příčestí a přídavná jména, která teprve ukazují rozdíly koncovkového -i a -y, ale i takové příklady, v nichž se rozdíly rodové neuplatňují. Příčestí a přídavná jména v jmenných tvarech v přísudku přebírají od jména (jmen) v podmětu spolu s kategorií čísla též kategorii rodu, t. j. shodují se koncovkou -i nebo -y nebo -a s podmětovým jménem.[5]

V češtině se řídí pravidla shody těmito zásadami: Tam, kde jde o přímý vztah přísudku k podmětu, je pravidlem shoda [197]mluvnická, t. j. tvar přísudku se řídí tvarem (rodem, číslem, pádem) podmětového jména; jen výjimečně je v takových případech vedle ní možná i shoda jen podle smyslu. Je-li však souvislost přísudku s podmětem jen volná, zejména není-li příslušný podmět v téže větě, ale ve větě předcházející, bývá v případech, kde je rozpor mezi rodem přirozeným a mluvnickým, shoda podle smyslu, t. j. psaní i/y se řídí přirozeným rodem, vyplývajícím z věcného významu jména v podmětu. Shoda podle smyslu se kromě toho uplatňuje v případech, kdy podmět není vyjádřen: Co jsme se s tím maminku natrápili! nebo natrápily! (činitel děje vyrozumívá se ze situace a jeho přirozeným rodem se řídí koncovka přísudku). Srov. též: Všem závodům! Žádáme, abyste nám včas oznámili… (slovo závody tu není podmětem). Podobně: Kde jste zase, děvčata, byly? Shoda mluvnická bývá řidší než shoda jen podle smyslu zvláště u přísudku, který se vztahuje k množnému podmětu středního rodu, vyjádřenému v předcházející větě: Děvčata litovala, že už pobyt končí a že se musí rozejít. Slíbily (nebo slíbila) si však, že se budou po prázdninách navštěvovat.

Uživatelé jazyka bývají nezřídla nakloněni v pochybných (pro ně) případech dávat přednost shodě jen podle smyslu: nejen ve větách jako Celá armáda i týl se připravovaly na těžké dny by raději psali připravovali, ale i v takových jako Bezpečnostní orgány zatkly…, ba i u typu Spojené ocelárny, národní podnik, se domáhaly…, protože sloveso svým významem jasně ukazuje na životné činitele. V nových Pravidlech se uvolňuje mluvnická shoda ve prospěch shody podle smyslu proti dosavadní kodifikaci jen u jednoho typu (viz níže bod ff).

Vlastní výklad Pravidel o shodě začíná výkladem shody s podmětem jednoduchým nebo s několikanásobným podmětem tvořeným jmény téhož rodu (body aa ee).

Body aa a bb obsahují základní pravidla o psaní -i v koncovkách příčestí a jmenných tvarů přídavných jmen, je-li podmětem mužské jméno životné v množném čísle, a o psaní -y, je-li podmětem mužské jméno neživotné nebo jméno ženské v množném čísle. V poznámce k tomu se podrobněji vykládá o shodě jmen, kterých se užívá v dvojích tvarech, životných a neživotných. Pravopisné pravidlo je velmi jednoduché: ať se taková jména diferencovala jakkoli (může jít jen o tvarové dublety nebo o varianty s rozlišením významovým), pro pravopis platí vždy, že životné tvary jmen vyžadují v tvarech shodných -i měkké, neživotné tvary -y tvrdé. Píše se tedy: Uzenáči byli na skladě a Uzenáče byly na skladě. Ledoborci vypluli a Ledoborce vypluly. Udály se podivné příběhy [198]a (archaicky) Podivní to příběhové se událi! Unavení nosiči odpočívali a Železné nosiče zrezavěly. Atd. Okruh takových dvojic se nově rozšiřuje i o případy jako Čitatelé a jmenovatelé byli zkráceni a Čitatele a jmenovatele byly zkráceny. Byli stanoveni hospodářští ukazatelé a Byly stanoveny hospodářské ukazatele. Dosud se neživotné skloňování (a ovšem ani shoda podle něho) u jmen čitatel, ukazatel a pod. nepřipouštělo. V druhé poznámce je uvedena tradiční výjimka shody se slovy lidičky, rodiče, koně: mají koncovky neživotné, ale vyžadují shodu jako jména životná: Naši rodiče se toho ještě dožili. Vraní koně klusali, ale Dřevěné houpací koně stály za výlohou. Psaní -i nebo -y ve spojení s 1. pády vrané koně, vrané koníčky, které se vyskytují v záznamech lidových písní, se tu jako nespisovné neřeší, stejně jako se nedá předepisovat pravopis shody s nespisovnými 1. pády třeboňské kapry, naše králíky a pod. (v lidové mluvě české se v mn. čísle u příčestí a přídavných jmen rody nerozlišují).

Bod cc se týká shody s několikanásobným podmětem složeným ze jmen stř. rodu v jedn. čísle: shodné tvary přísudku mají -y, nikoli -a: Československo, Polsko, Bulharsko, Rumunsko uzavřely mezi sebou četné obchodní dohody. Stačí, jestliže v takovém typu je jen jedno jméno v jednotném čísle: Kůzlata, jehňata i štěně se probíhaly po dvoře. Je ovšem vhodné připomenout, že v případě, kdy přísudek předchází, bývá častěji shoda podle jména nejbližšího: Po dvoře se probíhala jehňata, kůzlata i štěně.

V bodech dd a ee jsou shrnuta pravidla shody s podmětem, jímž je spojení s významem množství obsahující výrazy tisíce, miliony (lidí); pět, dvacet, mnoho, skupina, řada (lidí) atp. Pokud bývá shodný tvar přísudku v množném čísle (v některých spojeních bývá v jedn. čísle nebo má neosobní tvar), řídí se shoda přímého přísudku mluvnickou povahou podmětového jména v 1. pádě: Tisíce, miliony lidí přišly o práci (vedle … přišlo). Přísudky v dalších větách však už mívají shodu podle smyslu: Tisíce lidí přišlo, aby se zúčastnili slavnostního projevu. Čím volnější je sepětí dalšího přísudku s podmětem a bližším přísudkem, tím spíše nastupuje místo shody mluvnické shoda jen podle smyslu: Tak na př. ve větném celku Na sta drobných rybek plulo k písčině a stávalo se (nebo stávaly se) kořistí štik a okounů je v druhém přísudku obvyklejší tvar s -o než s -y. Ale v případech jako Tisíce hrdinů bylo v koncentračních táborech vystaveno bídě a útlaku; byli mučeni hladem, trpěli mrazem, umírali vysílením mají další přísudky pravidelně shodu podle smyslu.

Největší část výkladu je věnována dvěma oddílům: psaní i/y v přísudku závislém jednak na několikanásobném podmětu různého [199]rodu a životnosti, jednak na podmětu obsahujícím předložkový výraz se 7. pádem: typ dívky s chlapcem byli/y (body ff a gg). Tyto případy skýtají v praxi nejvíce obtíží.

Ad ff) Pravidla o shodě přísudku závislého na podmětu složeném ze jmen různého rodu a životnosti byla dříve formulována jako t. zv. pravidla o „přednosti rodu“: mužský životný „má přednost“ před neživotným a ženským atd. Tato formulace však prosté uživatele nezřídka svádí k mimojazykovému, nemluvnickému výkladu: pozastavují se nad tím, proč ve větě Cvičitelka a lachtan (a ještě více Cvičitelka s lachtanem) předváděli obecenstvu veselé kousky má mít zvíře přednost před ženou. (Podobně mimomluvnický význam přičítají shodě někteří pisatelé — a není jich málo, jak máme zkušenosti z ústavní poradenské činnosti —, kteří chtějí psát ve větě Spojené ocelárny Kladno, n. p., žádaly urychlené splnění dodávky… měkké -i v přísudkovém slovese (žádali), dovolávajíce se toho, že jde o činnost lidí, zaměstnanců administrativy onoho podniku.)

V nových Pravidlech se formulují příslušná pravidla o shodě takto: Je-li podmět složen z několika souřadně spojených[6] jmen různého rodu nebo životnosti, řídí se shoda těmito pravidly:

a) Je-li mezi jmény v podmětu jméno rodu mužského životného, mají příslušné tvary příčestí nebo přídavných jmen v základě shodu podle něho, t. j. píše se v nich –i … Člověk i stroj zvítězili v závodě s časem. Všechny žákyně a jeden žák byli odměněni za dobrý prospěch.

b) Není-li mezi jmény v podmětu jméno mužského rodu životného, je v přísudku shoda podle jména rodu mužského neživotného nebo podle jména rodu ženského: na př. Stoly, židle a křesla byly čerstvě natřeny. Ovce a jehňata se pásly. (Co do shody tvoří jména mužská neživotná a jména ženská jednu kategorii v protikladu k jménům mužským životným a k jménům středním.)

Tato dvě pravidla stačí postihnout všechny možné kombinace jmen mužských životných, mužských neživotných, ženských a středních, je-li podmět složen ze jmen různého rodu a životnosti. Obecně však platí jen v tom případě, jestliže všechna jména v podmětu jsou v čísle jednotném; jestliže je některé (nebo všechna) v čísle množném, platí obecně jen tehdy, jestliže přísudek je umístěn za podmětem. Jestliže však přísudek stojí před podmětem, bývá častá (nezřídka obvyklá) shoda podle jména nejbližšího: V naší třídě byly za dobrý prospěch odměněny všechny [200]žákyně a dva žáci. Shodu s nejbližším jménem podporuje (jako právě v uvedeném případě), jestliže tvary mužské životné a ostatní se neliší jen měkkým i nebo tvrdým y, ale jestliže rozdíl zasahuje i předcházející souhlásku — u tvarů příčestí trpných (odměněni odměněny): shoda podle jména životného by v daném případě byla dosti neobvyklá: … byli odměněni všechny žákyně a dva žáci.[7]

Na volbu i nebo y působí ještě činitelé další: větší významová závažnost některého jména v dané situaci, jeho rozvitost a j. Proto se dají jednoduchými pravidly postihnout jen základní typy. (Podobně je tomu u typu vykládaného v bodě gg.) Bývají i situace komplikovanější, na př. taková, kdy jedno přísudkové sloveso před podmětem předchází, druhé však následuje za ním: není pak vyloučena možnost psát v prvním slovese, shodujícím se jen s nejbližším jménem, y tvrdé, v druhém, umístěném za celým podmětem, i měkké: Z auta vystoupily dvě dámy a jakýsi cizinec a společně se odebrali do hotelu.

Zvláštní případ je tehdy, je-li několikanásobný podmět vyjádřen jmény v jednotném čísle, mezi nimiž je neživotné jméno označující jednotným tvarem množství živých bytostí (může jít o jméno hromadné i jiné), jako lid, národ, rodina a j. Podle nových Pravidel se v takových případech připouští u přísudku shoda podle smyslu (t. j. -i). Uvádějí se příklady: Ona i její rodina byly překvapeny (nebo byli překvapeni). Čínský lid a jeho armáda, ve snaze osvobodit vlast od cizí nadvlády, byly odhodlány (nebo byli odhodláni) vést boj až do úplné likvidace japonských imperialistů.[8]

Ad gg) Poslední typ, který se v Pravidlech zvláště vyděluje, je ten, kdy je podmět obsahující jména různého rodu a životnosti vyjádřen výrazem rozvitým (s předložkou s: na př. dívky s hochy) a mužské jméno životné je jen v rozvíjejícím členu. Shoda přísudku se v takových případech může vždy řídit podle jména v 1. pádě (Dívky s hochy se vrátily). Někdy se však řídívá podle mužského jména životného: záleží tu na různých okolnostech, hlavně na tom, do jaké míry se mužské jméno cítí jako významově rovnocenná složka podmětu. Je tu dosti obdobná situace jako u případů souřadného spojení zařazených v bodě ff. Předchází-li přísudek, bývá [201]shoda podle nejbližšího členu, uplatňuje se významová závažnost nebo naopak podružnost některého členu atd. Srov. Zábavy se zúčastnily brigádnice i posluchačky kursu se svými učiteli (přísudek předchází před podmětem, mužské jméno má v dané situaci významově jen okrajové postavení). Matky s kojenci měly vyhrazeno oddělení v předním voze. Dívky se psem se procházely v parku. Nezřídka je stejně častý způsob obojí: Brigádnice i posluchačky kursu se svými učiteli se zúčastnily (nebo zúčastnili) veselé zábavy. Není-li předložkový výraz součástí podmětu, ale příslovečným určením, nemá ovšem jméno v něm obsažené vliv na shodu: Dívky se s chlapci rozloučily a odjely. Jsou-li v podmětu vyjádřeném výrazem rozvitým (s předložkou s) jména živých bytostí různého rodu v jednotném čísle a jméno mužské životné je v rozvíjejícím členu, bývá přísudek často v množném čísle a píše se v něm měkké -i: Přišli k nám na návštěvu Eva s Pavlem. Babička s vnoučkem seděli na lavici před domem.

Uvedená pravidla o psaní i a y podle shody[9] nevyčerpávají ovšem všechny možné případy. Dorozumívací praxe přináší občas i jiné, komplikovanější. Uživatelé spisovného jazyka budou však moci podle obecných zásad, na nichž jsou uvedená pravidla založena, vyřešit i případy na první pohled spletité. Problematiku shody, a zvláště její vývojové tendence (rozdílné leckdy v projevech stylu hovorového a odborného) v nové češtině bude však potřebí zpracovat zevrubněji a osvětlit s různých stránek.


[1] Naše řeč se k tomu vrátí v krátkém výkladu v některém z příštích čísel.

[2] Psal o nich již V. Šmilauer v Oběžníku Kruhu přátel českého jazyka 3, 1950, č. 14, s. 1. Uvádí tam tato: pác, pajc, kloc, cic, sic, soc, špric, tác; plac, frc; truc, hec, canc, kec, ryc; hic, sac, švic; nic. — V Příručním slovníku jazyka českého se objevují tvary s -y v některých dokladech na tato slova.

[3] Změna se tedy týká jen jmen na -c (mužského rodu), nikoli jmen na -ca, na př. obecné skica nebo vlastní Vašica se i nadále budou psát v 2. p. j. č. atd. s i měkkým: skici, Vašici… Dosavadní způsob se u nich ponechal proto, aby byla udržena souvislost se jmény téhož typu s pravopisně měkkou souhláskou š, ř, ň…, na př. Píša, Mářa, Váňa, u nichž se příslušné tvary píší s i měkkým: Píši, Máři, Váni. Tuto jistou neshodu a výjimku bylo by možno vyřešit také tím, že by bylo c uznáno za pravopisně obojetnou souhlásku a psalo by se po něm v koncovkách i nebo y podle skloňovacího typu.

[4] Z novějších mluvnic věnují psaní i a y podle shody z pedagogických důvodů speciální pozornost mluvnice Havránkovy-Jedličkovy; jsou ovšem zaměřeny jen na typy základní. Srov. Stručná mluvnice česká, 1955, 180 n.

[5] Výklad v nových Pravidlech nezahrnuje shodu v celém rozsahu (na př. shodu s jmény stř. rodu), ale jen potud, pokud se projevuje v pravopisném rozdílu mezi měkkým a tvrdým i/y.

[6] O souřadném spojení se tu mluví na rozdíl od podřadného spojení v typu dívky s hochy, vykládaném v bodě gg.

[7] Jde o dvojí způsob vyjadřování a výklad shody: A. přísudek (1. podmětové jméno + 2. podmětové jméno): tu se přísudek váže k podmětu jako celku; B. přísudek ← 1. podmětové jméno + 2. podmětové jméno — přísudek se váže k podmětu závislostí jen na nejbližším jménu podmětovém. Způsob (1) je jednoznačnější, přesnější, a proto proniká v projevech odborného stylu, způsob (2) je obvyklý v běžném vyjadřování.

[8] Shoda podle smyslu se nejčastěji uplatňuje v případech, kdy nejde o přímý vztah přísudku k podmětu, jako v příkladě: Je to film o úspěších čínského lidu a jeho armády, kterých dosáhli v boji za…

[9] Mezi případy, kdy je psaní i/y záležitostí mluvnické shody, patří ovšem i případy shody přídavného jména se jménem: malý (hoch) malí (hoši), ale vzhledem k školské tradici je výklad o tom zařazen do oddílu o psaní i/y v koncovkách podle příslušnosti k vzoru měkkému nebo tvrdému.

Naše řeč, ročník 40 (1957), číslo 7-8, s. 195-201

Předchozí Kvido Hodura: Jan Gebauer a český spisovný jazyk

Následující Jan Svoboda: K původu a výkladu českých příjmení

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1