Časopis Naše řeč
en cz

Porady o nových Pravidlech českého pravopisu

František Daneš

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Zpráva o tom, že se připravuje nové vydání Pravidel českého pravopisu[1], vzbudila v naší veřejnosti živý ohlas. Nikdo z nás si jistě nepřeje, aby se pravopisná pravidla a způsob psaní jednotlivých slov stále měnily, ale na druhé straně každý také dobře ví, že dosud platná Pravidla českého pravopisu z r. 1941 zcela neuspokojují, že jsou v lecčems zbytečně složitá nebo nedůsledná (předpisují na př. ztrnouti, ale ustrnouti, abychom uvedli jeden příklad za mnohé jiné) a ztěžují tak píšícím bezpečné ovládání spisovného jazyka v jeho psané podobě, ba i jeho správné čtení, správnou výslovnost (srov. na př. časté chyby ve slovech jako diskuse, kultura a pod.). Nevyhovující stav dosavadního našeho pravopisu se jasně projevuje také neustálým kolísáním ve způsobu psaní jednotlivých slov v různých vydáních Pravidel. Tak bylo na př. zjištěno, že od vydání Pravopisného ukazatele (1886) až do 9. vydání Pravidel českého pravopisu (1926) změnilo svou pravopisnou podobu asi 1100 slov a tvarů a že v abecedním rejstříku Pravidel z r. 1941 je přes 1200 případů změny proti vydání z r. 1926[2].

[125]Ústav pro jazyk český Československé akademie věd, jemuž byla svěřena příprava nového vydání Pravidel českého pravopisu, je si dobře vědom závažnosti tohoto úkolu, toho, že tu nejde o jen theoretické otázky jazykovědné, nýbrž o věc velkého dosahu pro celý národ, věc týkající se celé naší veřejnosti. Je nám jasné, že by bylo pochybné měnit zásady způsobu psaní, ba i psaní jednotlivých slov tam, kde je psaní pevně ustáleno; je oprávněna jen taková úprava a takové změny, které odstraňují rozkolísanost pravopisu a potíže, zejména při čtení (na př. psaní cizích slov).

Celá práce byla proto rozdělena do několika etap. V první z nich připravilo oddělení pro současný spisovný jazyk návrh, který se stal podkladem pro jednání vědecké rady Ústavu, rozšířené o některé další odborníky z řad theoretiků i praktiků v pracovní komisi pravopisnou. Dříve však, nežli bude návrh nových Pravidel projednán všemi příslušnými orgány Československé akademie věd a pak předložen ve formě ankety k diskusi celé naší veřejnosti, bylo nutno v druhé etapě předběžně zjistit názor zástupců z těch oborů veřejného života, které mají k pravopisným věcem nejblíže. Jde tu jednak o pracovníky školské, jednak o pracovníky, kteří se v širokém slova smyslu podílejí na vytváření literatury (s hlediska autorského i výrobního).

Proto Ústav pro jazyk český svolal na dny 15. a 16. ledna t. r. informativní pravopisné porady do Domu vědeckých pracovníků J. E. Purkyně v Liblicích u Mělníka. Vedle členů vědecké rady Ústavu a pracovníků Ústavu se porad zúčastnili zástupci Svazu československých spisovatelů, Svazu československých novinářů, učitelé a profesoři, zástupce Výzkumného ústavu pedagogického, literárně historičtí odborníci obírající se otázkami vydávání děl klasiků, pracovníci z nakladatelství (Nakladatelství Československé akademie věd, Orbis, Státní pedagogické nakladatelství, Národní knihovna) a zástupci typografů. O tom, jakou závažnost přikládá naše veřejnost otázkám jazyka, svědčí i to, že se porad účastnili přední naši slovesní umělci, laureátka státní ceny Marie Pujmanová, jejíž vřelý vztah k našemu jazyku je tak dobře znám, a Pavel Bojar, a že jako zástupce slovenských pracovníků přijel ředitel Ústavu slovenského jazyka Slovenské akademie dr. Štefan Peciar. Jednání řídili střídavě senior shromáždění člen korespondent František Ryšánek, akademik Bohuslav Havránek, univ. prof. dr. Jaromír Bělič a univ. prof. dr. Bohuslav Hála.

Ve svém úvodním projevu nastínil ředitel Ústavu pro jazyk český akademik B. Havránek účel porad a podrobně vyložil zásady, jimiž se nová úprava pravopisu řídí.[3] Dr Peciar pak stručně charakterisoval [126]zásady nových Pravidel slovenského pravopisu a pověděl, v čem je možné a účelné, aby se pravidla slovenská a česká shodovala. Po těchto projevech se přistoupilo k vlastnímu jednání o jednotlivých úsecích navrhované pravopisné úpravy. O každém z nich referoval některý z členů Ústavu tak, že vyložil, v čem se navrhuje dosavadní způsob změnit, jaké jsou důvody k těmto změnám, po případě naznačil několikeré možné řešení. Šlo hlavně o tyto úseky: délka samohlásek ve slovech domácích, psaní slov cizího původu, psaní i a y, psaní předložek a předpon s, z, psaní velkých písmen, užívání rozdělovacích znamének a psaní příslovečných spřežek[4]. Na každý z těchto bodů navazovala diskuse, velmi živá a podnětná, neboť všem účastníkům byl předem zaslán komisí vypracovaný návrh, takže měli možnost celou látku předem si promyslit. Diskuse přinesla mnoho cenných poznatků nejen pro další práci na Pravidlech, nýbrž i odstranila některá nedorozumění, která skreslovala v leckterých věcech poměr veřejnosti k otázkám pravopisu. Opět se ukázalo, jak užitečný a důležitý je přímý styk theoretiků s praktiky. Pozornosti si zaslouží zejména diskusní příspěvek Marie Pujmanové o psaní cizích slov; otiskujeme jej v plném znění za tímto článkem.

Vcelku se ukázalo, že naše veřejnost si rozhodně přeje zjednodušení dosavadních pravopisných pravidel a jejich větší důslednost. Tyto úpravy nemají však mít charakter radikální reformy dosavadního pravopisu; to by nás odtrhovalo od vžité pravopisné tradice a znehodnocovalo celou dosavadní tištěnou literaturu. Úpravy, které navrhuje pravopisná komise, jsou — jak se ukázalo — ve svém celku dobře promyšlené a přijatelné. Nejvýraznější změny, které by nastaly, by byly v psaní cizích slov a v psaní předpon s a z. Změny v psaní cizích slov jsou odůvodněny jednak tím, že bude z pravopisu odstraněn nedemokratický způsob psaní, který znesnadňoval lidem neznalým několika cizích řečí bezpečné ovládání pravopisu a správné čtení, jednak tím, že se zabrání tomu, aby nevyhovující způsob jejich psaní rozkolísával výslovnost, jak se tomu dnes ve stále větší míře děje. Není též bez významu, že se tím přiblížíme k pravopisu jiných slovanských národů. Pokud jde o psaní předpon s a z, většina se přiklonila k méně radikálnímu návrhu, podle něhož by se tyto předpony nepsaly důsledně podle výslovnosti (foneticky), jak to doporučoval návrh radikálnější, nýbrž by se psalo s nebo z podle toho, o jaký význam jde; tam ovšem, kde není význam jasný, zásada psaní podle výslovnosti by se uplatnila. Důsledně fonetický způsob psaní by totiž jednak porušoval zásadu neměnné pravopisné podoby předpon, v češtině zcela důsledně uplatněnou (srov. psaní předpon bez-, pod- atd.), jednak by narážel na rozkolísanou výslovnost těchto předpon. Dále bylo v diskusi několikrát [127]správně zdůrazněno, že by nebylo vhodné chtít v pravopise rozlišovat jemné, často vyumělkované významové rozdíly (jako smačkat zmačkat, zúčtovat súčtovat, zúčastnit se súčastnit se). Pravopis musíme hodnotit jak s hlediska jeho funkce vybavovací (čtení), tak s hlediska funkce zaznamenávací, s hlediska píšícího; pokud to jde, má pravopis umožňovat psaní jednoduché, snadné a rychlé. — Zajímavá byla též diskuse o tom, do jaké míry mají pravopisná pravidla připouštět možnost dvojího psaní, zejména tam, kde to vyplývá z dvojího možného pojetí věci (na př. v psaní velkých písmen, v kladení čárek, v psaní příslovečných spřežek a pod.). Praktikové školští a tiskárenští doporučovali, aby Pravidla takové možnosti raději nepřipouštěla, žáci a většina píšící veřejnosti se prý dožadují v takových případech řešení jednoznačného: toto je správné, ono je chybné. Naproti tomu však zástupci spisovatelů spolu s mnoha dalšími účastníky porad právem poukazovali na to, že takováto příliš zjednodušená pravidla by ochuzovala jazyk, brala autorům možnost vyjadřovat se bohatě a odstíněně. Akademik Havránek poukázal v této souvislosti na to, že Pravidla vyjdou ve dvojím vydání: vedle vydání velkého, vědeckého, vyjde i vydání zkrácené, pro školy, a v něm bude možno omezit se na pravidla základní a vypustit podrobnosti, které pro školskou praxi nemají význam (omezen bude i abecední seznam slov, který ve vydání velkém bude obsahovat velké množství slov cizích). Správně bylo též poukázáno na to, že se při nové úpravě pravopisu nesmíme utápět v jednotlivostech, že by bylo nesprávné řešit věci případ od případu, nýbrž že je nutno vycházet od zásad a obecných pravidel a výjimky omezit na nejnutnější míru.

Jak je vidět jen z této docela stručné zprávy, splnily pravopisné porady dobře svůj úkol. Všichni účastníci pracovali s chutí a obětavě (doslova „od rána do večera“) v dobré pracovní pohodě a průběh zasedání ukázal, jak dobře se osvědčuje nový způsob kolektivní práce, zaváděný pracovním systémem nové Akademie, při němž se scházejí za příhodných pracovních podmínek lidé z různých oborů, theoretikové i praktikové, aby řešili společné otázky.

Podle poznatků získaných na poradách propracuje nyní pravopisná komise urychleně návrh nových Pravidel a po dohodě s příslušnými orgány Akademie předloží jej ve formě ankety celé naší veřejnosti k připomínkám, podobně jako tomu je na Slovensku.

Pracovníci na nových Pravidlech českého pravopisu chtějí, aby ovládání pravopisu nebylo výsadou několika zasvěcenců a aby se správně česky psát mohl naučit bez velkých obtíží každý.


[1] Srov. Naše řeč 35, 1951—52, str. 115.

[2] Srov. Vl. Šmilauer v Časopise pro moderní filologii 22, 1936 (str. 120—132, 225—239, 332—335), v Naší řeči 26, 1942 (str. 80—90, 111—118, 146—155) a knižně v brožuře „Co nového v Pravidlech českého pravopisu“, dále též studii B. Trnky O kolísání českého pravopisu ve Slově a slovesnosti 8, 1942, str. 169—176.

[3] Poněvadž Naše řeč přinese v příštím dvojčísle článek akad. Havránka a akad. Trávníčka o otázkách dnešního pravopisu, spokojujeme se v tomto referátu jen stručnou zprávou o celém jednání.

[4] Tyto návrhy se v podstatě shodují s tím, co bylo uvedeno v citovaném již článku z loňského ročníku Naší řeči.

Naše řeč, ročník 36 (1953), číslo 3-4, s. 124-127

Předchozí Pavel Jančák, Zdeňka Sochová, Jaroslav Voráč: Soupis prací univ. Prof. Dr Václava Vážného k jeho šedesátinám v červenci 1952

Následující Marie Pujmanová: Laureátka státní ceny Marie Pujmanová o pravopise

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1