K šedesátinám Igora Němce

Jaroslava Pečírková

[Reviews and reports]

(pdf)

-

12. června 1984 se dožívá šedesáti let dr. Igor Němec, DrSc., dlouholetý vědecký pracovník Ústavu pro jazyk český ČSAV. Za třicet let svého působení v tomto ústavu získal svou vědeckou prací významné místo mezi odborníky historické jazykovědy české i slovanské.

Již na počátku své vědecké dráhy (jako žák akademika Bohuslava Havránka) se orientoval na výzkum slovní zásoby, zejm. z diachronního hlediska. [105]Správně při něm kladl důraz na náležitost i význam systémových souvislostí v jazyce, jež pak při studiu slovní zásoby vždy důsledně uplatňoval. Proto se mohl stát iniciátorským a vůdčím duchem Staročeského slovníku, který vychází od r. 1968 v nakladatelství Academia.

Rozhodující podíl měl na vypracování lexikologické koncepce i na stanovení lexikografických zásad Staročeského slovníku (obojí obsahují Principy Staročeského slovníku z r. 1968). Po celou dobu vycházení slovníku je jeho tvůrčí vedoucí silou, zejm. pak jako redaktor sledující sémantickou výstavbu slovníkového hesla. Dovede vést, povzbuzovat i radit, je vždy ochoten předávat své bohaté zkušenosti a pomáhat mladším spolupracovníkům, v práci vyniká obětavostí, důkladností a pílí. Díky těmto jeho lidským vlastnostem se mu podařilo stmelit dobrý pracovní kolektiv, který zaručuje úspěšné pokračování velkého lexikografického díla naší historické bohemistiky.

S prací na Staročeském slovníku je úzce spjata zejména celá řada jeho teoretických studií, týkajících se problémů slovní zásoby, obecných principů jejího vývoje, teoretických lexikologických východisek i praktického lexikografického zpracování. (Publikovány byly časopisecky zejména ve Slově a slovesnosti, Naší řeči, Listech filologických, Slavii, Travaux linguistiques de Prague a ve slovenském časopise Slavica Slovaca.) V těchto statích I. Němec dále plodně rozvíjí a rozpracovává tak závažné otázky, jako je vymezení lexikálního významu, stanovení základních významotvorných činitelů (zvl. valence sémantické a konstrukční) pro jeho určování, uplatnění principu centra a periférie ve výkladu vývoje slovní zásoby atd.

S Němcovou činností lexikologickou a lexikografickou těsně souvisejí i obě jeho monografie Vývojové postupy české slovní zásoby z r. 1968 a Rekonstrukce lexikálního vývoje z r. 1980. V obou prokázal bezpečnou a důkladnou znalost staročeského materiálu, postihl systémové pojetí slovní zásoby i jejího vývoje a zdůraznil souvislost vývoje jazyka s vývojem společnosti, jež je jeho nositelem, i s rozvojem její materiální kultury. Cílem prvé monografie bylo stanovit a popsat činitele lexikálních vývojových postupů, které autor diferencoval do tří základních typů: vývojové postupy vyvolané faktory jazykovými, psychickými a mimojazykovými. Přitom I. Němec podrobně a důkladně popsal lexikální systém češtiny s uvedením bohatého příkladového materiálu. Úkolem druhé monografie bylo prokázat, že je možné prohloubit analýzu lexikálního vývoje i rekonstruovat jednotky neúplně doloženého lexikálního systému ve starších obdobích jeho vývoje. I tato práce je postavena na bohatém a přesně analyzovaném dokladovém materiále a přináší i závažné obecné poznatky o charakteru slovní zásoby a o principech jejího zkoumání.[1]

Na těchto Němcových monografiích je patrno, kolik podnětů autorovi po[106]skytuje neustálý styk s konkrétním staročeským jazykovým materiálem a jaká je jeho schopnost těchto podnětů využít. Stejně to ukazují i jeho drobné výkladové články k vývoji jednotlivých staročeských slov a k interpretaci jejich významů, popř. k jejich etymologii apod., uveřejňované především v Listech filologických a v Naší řeči. Právě I. Němec založil v Listech filologických rubriku výkladů Ze staročeského slovníku, kde jsou publikovány příspěvky s výklady dosud nejasných staročeských slov nebo příspěvky blíže osvětlující některá lexikografická řešení Staročeského slovníku. Do této rubriky sám hojně přispívá. Otiskl zde již řadu článků, některé s výklady značně závažnými (např. výklady staročeských slov obnož, počasí, proluka, vražedlník, nraviti aj.). Jiné jeho zajímavé výklady, např. k původu a smyslu některých českých rčení (např. vzít rozum do hrsti, být na prkně, tisíc hromů) i k jednotlivým slovům (např. sednout a lehnout, jmění, oprátka, ošidný, místní jména Střekov, Postřekov, Strečno) se objevily na stránkách našeho časopisu. Celkový počet Němcových příspěvků tohoto druhu je nemalý a zpravidla zaujmou nejen tím, že přinášejí nové poznatky a nové interpretace, ale i tím, že jejich výklad je živý a vtipný.

Vědecká základna I. Němce je podstatně širší, než jsme dosud naznačili. I. Němec není jen bohemista a lexikolog, ale také slavista a komparatista (jako žák Václava Machka). Na počátku vědecké dráhy se důkladně zabýval složitými otázkami slovanského vidu a problematikou kmenosloví slovanského slovesa. Tomu je věnována jeho první monografie Geneze slovanského systému vidového z r. 1958 (kandidátská disertační práce) a řada časopiseckých studií především ve Slavii, Slově a slovesnosti a Listech filologických, z nichž poznáváme, že autorově pozornosti neunikají ani otázky etymologické, morfologické, syntaktické apod. Zájem slavistický a komparatistický je uplatněn v celém Němcově díle a je zřejmý i z jeho publikací bohemistických, o nichž jsme se zmínili.

Významná a rozsahem nemalá je i popularizační činnost I. Němce. Připomeňme, že přispěl do vědeckopopularizačních sborníků, jako je Čeština všední i nevšední (1972) a Čeština za školou (1974). Pod jeho vedením a zároveň s jeho značným podílem autorským publikoval kolektiv Staročeského slovníku v r. 1980 knížku Slova a dějiny. Deset let již I. Němec řídí ve Svobodném slově oblíbený sloupek Z historie slov a věcí, v němž se rovněž velmi často objevuje i jako autor (knižní publikaci sloupků chystá nakladatelství Panorama).

Alespoň stručně bychom se měli zmínit i o vědeckoorganizační činnosti I. Němce a připomenout, že je sekretářem Čs. komitétu slavistů a členem lexikologicko-lexikografické komise při Mezinárodním komitétu slavistů. Významná je i jeho dlouholetá činnost v redakční radě Listů filologických, kde ovlivňuje (a to nemálo) jejich složku bohemistickou.

V tomto malém příspěvku jsme nemohli podat úplný a zcela vystihující obraz mnohostranné a rozsáhlé vědecké činnosti dr. L Němce (úplný výčet [107]jeho publikovaných vědeckých studií a drobných příspěvků by dosáhl úctyhodného čísla). Podat výstižnou charakteristiku jeho vědecké lingvistické práce a postihnout v ní i jeho neutuchající zájem o historii a vývoj jazyka, jenž je nahlížen jako živý, pulsující organismus vystavený mnoha vlivům, je úkol nelehký.

Přejeme si, aby i v dalších letech jubilanta provázel nezdolný životní optimismus a aby mu zůstalo nevyčerpatelné zaujetí jazykem a mnohotvárností jeho existence.

---

[1] Srov. též recenze Fr. Cuřína, Monografie o vývojových postupech v české slovní zásobě, NŘ 54, 1971, s. 252—256, a J. Filipce, Nová publikace z historické lexikologie, SaS 43, 1982, s. 51—55.

Naše řeč, volume 67 (1984), issue 2, pp. 104-107

Previous Jana Jančáková, Věra Petráčková: K nedožitým sedmdesátinám Jaromíra Běliče

Next Josef Filipec: K životnímu jubileu Stanislava Králíka