Vzít rozum do hrsti!

Igor Němec

[Drobnosti]

(pdf)

-

Odpovídáme na zajímavý dotaz, proč se ve rčení vzít rozum do hrsti a v knižních spojeních vzíti škodu, vzíti úhonu, vzíti užitek apod. sloveso vzíti spojuje s abstraktními jmény, když samo označuje především konkrétní děj ‚uchopení něčeho do ruky‘. Abychom si taková spojení objasnili, musíme si především uvědomit, že většinou mají protějšek v obdobných spojeních se slovesem míti: kdo vzal škodu, ten má škodu; kdo vezme užitek, ten bude mít užitek; kdo pojal úmysl, ten má úmysl apod. Sloveso vzíti nebo pojmouti zde tedy vyjadřuje nastoupení, započetí děje vyjadřovaného slovesem míti, tj. vyjadřuje získání, nabytí něčeho; např. vzíti užitek znamená ‚získat užitek‘. Podobně také příslušné sloveso nedokonavé bráti může mít význam ‚nabývat něčeho, začínat něco mít‘; tak proti spojení mít rozum máme doloženo spojení brát rozum např. v národní písni o osiřelém dítěti: když už rozum bralo, na matku se ptalo; rozum bralo zde tedy znamená ‚nabývalo rozumu, začínalo mít rozum‘. — Je poučné si uvědomit, že takovéto dvojice počínavých opisných výrazů se slovesem vzíti a opisů trvacích se slovesem míti byly v starším jazyce mnohem četnější: tak proti spojení míti moc měla stará čeština také spojení vzíti moc (tj. ‚nabýt moci‘), proti míti víru (‚věřit‘) měla také spojení vzíti víru (‚uvěřit‘), proti spojení míti odplatu stál počínavý protějšek vzíti odplatu apod. Také uvedené vzíti škodu je dnes zastaralé.

Vzhledem k tomu, že se pojmenování hmotného uchopení do rukou přenášejí i na děje duševní, na rozumové chápání, spojovalo se sloveso vzíti především se jmény předmětů (výsledků) duševní činnosti: tak v staré češtině vzíti úmysl znamenalo ‚usmysliti si něco‘, vzíti něco před se ‚něco si předsevzít‘, vzíti radu ‚poradit se‘, vzíti rozum ‚pochopit smysl‘ apod. Do tohoto okruhu duševních činností hledí svým původem i dnešní rčení vzít si něco do hlavy a vzít rozum do hrsti. Staré spojení vzíti rozum s významem ‚pochopit smysl něčeho‘ můžeme doložit např. tímto citátem ze spisů Husových: žáci mají, když čtú, cěle slova řékati, aby i učeným i neučeným bylo mílo slyšeti a aby mohli rozum vzieti (to znamená: aby mohli pochopit smysl jejich slov). Poněvadž v pozdější době již slovo rozum ztrácí onen význam ‚smysl‘ a také sloveso vzíti přestává být běžné ve svém významu přeneseném (počínavém), ustálené spojení vzíti rozum se přehodnocuje podle živých významů jeho složek: vzít se začíná chápat konkrétně jako ‚uchopit‘ — odtud místně určující dodatek do hrsti — a celkovým spojením vzít rozum do hrsti (viz i známé rčení vzít oči do hrsti) pak již obrazně vyjadřujeme soustředění myšlenkové činnosti k pochopení nebo k řešení nějakého úkolu. Představa uchopení něčeho [128]nehmotného do hrsti právě činí naše rčení citově zabarveným, afektivním.

Naše řeč, ročník 47 (1964), číslo 2, s. 127-128

Předchozí Miroslav Roudný: Rekreuji, prémiuji, fluktuuji

Následující Karel Sochor: Interhotel