Časopis Naše řeč
en cz

O původu místních jmen Střekov, Postřekov a Strečno

Igor Němec

[Články]

(pdf)

-

Výklad nejasných místních jmen můžeme prohloubit, snažíme-li se je osvětlit z více různých stran. Náš článek chce přispět k dosavadním výkladům českých jmen místních Střekov a Postřekov mimo jiné tím, že zkoumá, kolik světla sem může vnést jméno slovenského hradu Strečno, který je českému hradu Střekov na první pohled blízký jak svým věcným charakterem, tak i strukturou svého jména.[1]

A. Profous, autor záslužného díla „Místní jména v Čechách“,[2] uplatňoval ještě při výkladu Střekova a Postřekova příliš stroze poučku, že stará místní jména na -ov jsou odvozeninami ze jmen osobních: místní jména Střekov a Postřekov vyvozoval disimilačním vývojem z příjmení *Skřek a *Poskřek (*Skřekův, *Poskřekův dvůr), ačkoli tato příjmení nejsou v bohatém staročeském jazykovém materiále vůbec doložena[3] a příslušná jména místní mají od nejstarší doby spolehlivé doklady na kořen s náslovím stř-, totiž Schrekov (1319),[4] Strziekow (1383), Postrzekow (1325) apod.[5] Jméno Střekov na rozdíl od Postřekova je sice také doloženo s kořenným náslovím skř-, ale až r. 1454 v záznamu o předložení listin krále Jana Lucemburského z r. 1319 svědčících na hrad Skřekov:[6] podobu Schrekov z r. 1319 zde písař r. 1454 zaznamenal (přepsal) jako Skřekov. — Profousův výklad místních jmen Střekov a Postřekov z předpokládaných příjmení *Skřek a *Poskřek není proto přesvědčivý.

Pokračovatelé Profousova díla, J. Svoboda a Vl. Šmilauer,[7] přihlí[243]žejí již více k bohatství staročeských jmen obecných (apelativ) a vyvozují z nich i stará místní jména na -ov. Tak např. Smrkov (1386), vykládaný ještě A. Profousem z příjmení jako *Smrkův dvůr (IV, 120), vyvozuje se tu již ze jména obecného, ze substantivního základu smrk (V, 538). Oba autoři v některých případech vykládají starší místní jména na -ov i ze slovesa, např. Zápudov (1398) ze zapuditi (IV, 730), Zdelov (1362) ze sdieti (V, 554). Kromě toho výklad místních jmen prohlubují i podrobnějším historickosrovnávacím studiem jazykového materiálu: tak na rozdíl od A. Profouse nevyvozuje již J. Svoboda místní jméno Postřekov z předpokládaného příjmení *Poskřek (protože „v dokladech není -skř-“), nýbrž je náležitě spojuje se staročes. jménem obecným postřěk ‚pungena‘ a rus. slovesem strekat’ ‚bodat‘ (V, 257); Vl. Šmilauer pak řadí Postřekov k místním jménům vzniklým ze jmen osobních, jež byla utvořena nulovou příponou z předponového slovesa: *postřěkati *Postřek Postřekov (V, 573). Osobní jméno *Postřek však zatím není spolehlivě doloženo a místní jméno Střekov se i zde (V, 573) nadále vyvozuje z předpokládaného osobního jména *Skřěk (podobně jako u A. Profouse, viz výše). Tím se ovšem popírá etymologická příbuznost mezi místními jmény Střekov a Postřekov. Zda je to plně oprávněno, zbývá dokázat.

Domníváme se, že lze dojít k ještě pravděpodobnějšímu řešení, které by se obešlo bez předpokladu nedoložených jmen osobních a neoddělovalo by etymologicky navzájem místní jména Střekov a Postřekov. Cestu k němu vidíme v těchto směrech: 1. ještě hlouběji prozkoumat možnosti tvoření místních jmen na -ov ze základů jmen neosobních, 2. ještě šíře uplatnit hledisko historickosrovnávací, 3. závěry jazykovědného rozboru ověřit a upřesnit fakty mimojazykovými.

1. Možnosti tvořit místní jména na -ov ze základů neosobních budeme hledat především mezi případy spornými, zvláště tvoří-li celé kategorie. Takovou kategorií místních jmen na -ov, v jejichž výkladech se jeví nápadné rozpory, jsou jména s kořenem značícím terénní předměty nebo porost, jako Břehov, Hrbov, Hřebenov, Rybnov, Lesov, Smrkov, Jedlov, Hlohov. Tak v citovaném Profousově díle se Smrkov s doklady starými (od r. 1203) vyvozuje z příjmení (*Smrkův dvůr), kdežto Jedlov a Hlohov se považují za výsledky ana[244]logického tvoření ze jmen obecných (Hlohov z adj. hlohový podle typu Benešov z osobního jména Beneš), ačkoli Jedlov má doklady mladé (od r. 1790) a Hlohov staré (od r. 1361). Jiný případ: Hrbov s doklady starými (od r. 1300) je vyvozován z příjmení (*Hrbův dvůr), ačkoli jde výslovně o „ves v kopečnaté krajině“ (I, 677), a rovněž tak Rybnov se vysvětluje jako *Rybnův dvůr, ačkoli jde výslovně o „ves u velkého rybníka“ (III, 620); staročeské přídavné jméno rybný přitom není vůbec doloženo jako přívlastek člověka,[8] takže předpoklad osobního jména *Rybný je více než odvážný. Docházíme proto k závěru, že již na počátku doby historické se u nás stávaly místními jmény jmenné tvary přídavných jmen na -ový označujících terénní vlastnosti nebo porost daného místa (Hlohov z hlohový, Smrkov ze smrkový, Břehov z břehový, Hrbov z hrbový apod.).[9] — K této možnosti musíme tedy přihlížet i při zkoumání původu místních jmen Střekov a Postřekov.

2. Z jakého slovotvorného základu byla tedy tato místní jména odvozena? To nám může ukázat pouze hlubší rozbor historickosrovnávací. V bohatém staročeském materiálu Ústavu pro jazyk český nacházíme tato slova s kořenem střěk-, jež mají vesměs příbuzné výrazy v jiných jazycích slovanských: 1. střěček ‚ovád, moucha bodající dobytek‘, např. oestrum - strzieczek (Klaret a jeho družina I, vyd. V. Flajšhans 1926, s. 126, verš 579) nebo hněv (jej) jako střecžek napadne (Petra Chelčického Postila II, vyd. E. Smetánka 1903, s. 61), srov. v témž významu církevněsl. strěkъ i strьkъ, srbocharv. štrk, rus. strëk, sloven. streček aj.;[10] 2. střěčě — název hmyzu, patrně také štípavého, neboť je doložen hned vedle jména štěnice: parifes - stěnicě, nella - strzyeczye (Sbírka nejdávnějších slovníků latinsko-českých, vyd. V. Hanka 1833, s. 68); do jisté míry lze srovnat se sloven. jmény strečka, strečok, názvy to „nějakého zvláštního motýla“[11] [245](ale viz níže bod 4); 3. postřěk // postrk — varianty téhož názvu poranění ‚pungena‘ v Klaretových glosářích: postrzek // postrk - pungena, scarea - náskok (cit. dílo v bodě 1); srov. ruskocírkevněsl. postrěkati ‚řezáním způsobit, vyřezat‘ (znamení na čele)[12] a srbocharv. strijeka ‚zářez, trhlina, puklina‘ (v stromě, v ledu apod.), v charv. též ‚cesta údolím, Talweg‘;[13] 4. planá střěčka — název rostliny ‚virga pastoris‘ v Strahovském rostlináři: virga pastoris - planá strzecka (Čas. Čes. muzea 91, 1917, s. 388); srov. charv. botanický název strijeka = pruja, tj. vlastně ‚pruh, čára‘; poněvadž srbocharv. strijeka značí též ‚štráfek, proužek, stužku‘, může sem patřit i slovenské jméno motýlí strečka, srov. čes. motýlí název stužkonoska; 5. Strečno — jméno hradu na Slovensku, doložené v podobách Strzeczno, Streczno a Strczno (Slovník k Žilinské knize, vyd. Fr. Ryšánek 1954, s. 601) — má vedle již uvedených staročes. jmen Střěkov a Postřěkov vzdáleně příbuzný výraz v zaniklém srbocharv. místním jméně Strijekavac (to asi blíže souvisí s rus. oblastním jménem kopřivy strekava?).Jak patrno, společným východiskem všech zde uvedených slovanských jmen obecných je sloveso strěkati ‚bodati, řezati‘, na jehož praslovanský původ ukazuje (vedle starých dokladů staroruských a církevněslovanských) existence dokonavého protějšku okamžitého s oslabeným vokalismem kořene strъknǫti ‚bodnout‘ (srov. csl. strъknǫti, rus. streknut’ aj.).[14] Vzhledem k tomuto základnímu slovesu strěkati jeví se nám tedy uvedená jména obecná buď jako jména činitelská se základním významem ‚bodající, řezající‘ (1,2: staročes. střěček, střěčě, církevněsl. strěkъ / strъkъ, rus. strekava apod.), nebo jako jména výsledku činnosti se základním významem ‚to, co je způsobeno bodáním nebo řezáním‘ (3,4: staročes. postřěk postrk, srbocharv. strijeka ‚zářez, trhlina‘; sem ovšem patří i názvy přenesené, jako charv. strijeka ‚cesta údolím‘ a stejně znějící název proužku i jemu nějak podobné rost[246]liny, tedy patrně také staročes. botanický termín planá střěčka). Ale ke kterému okruhu jmen patří místní jména Střekov, Postřekov a Strečno (5)? Teoreticky vzato, jsou zde tři možnosti. Za prvé by ona místní jména mohla být utvořena přímo ze slovesa *strěkati jako jména činitelská (‚bodající, řezající‘); ale tvoření místních jmen na -ov přímo ze slovesa není ještě v starší době dobře doloženo[15] a kromě toho se nám Střekov, Postřekov a Strečno strukturně jeví jako jmenné tvary přídavných jmen odvozených od jmen podstatných (srov. Hlohov < hlohový < hloh a Opočno < opočný  < opoka ‚skála, kámen‘). Za druhé mohla být tato místní jména odvozena od podstatných jmen činitelských, jako církevněsl. strěkъ ‚střeček‘ nebo strěka ‚stimulus, osten, bodec‘;[16] pak by byla vlastně jmennými tvary přídavného jména s významem ‚vyznačující se bodavým hmyzem‘ nebo ‚vyznačující se ostrým, hrotitým vzezřením‘; tento základní substantivní význam ‚bodec, hrot‘ však není doložen v staročeském materiále a kromě toho je vůbec málo průkazný v základní formě strěka nebo strěkъ. Konečně — za třetí — slovotvorným základem místních jmen Střekov, Postřekov a Strečno mohla být podstatná jména výsledku činnosti, jako je staročes. postřěk ‚zranění bodnutím nebo říznutím‘, srbocharv. strijeka ‚zářez, rýha, trhlina‘, a zvláště charv. strijeka ‚cesta údolím‘; pak by šlo vlastně o jmenné tvary přídavných jmen s významem ‚vyznačující se zářezem, trhlinou, průrvou‘. Tato možnost se nám jeví jako nejpravděpodobnější. — Musíme však uvedené možnosti, na něž ukazuje jazykový rozbor, zkonfrontovat ještě s fakty mimojazykovými.

3. Chceme-li jazykovědné závěry o původu příbuzných místních jmen ověřit a upřesnit fakty mimojazykovými, musíme hledat takové věcné jevy, které jsou příslušným místům nejen společné, ale jimiž se tato místa i nápadně liší od jiných. Musíme zkoumat, nemají-li tato místa po stránce věcné (co do polohy, utvářenosti terénu, porostu, zvířeny apod.) nějaký společný specifický rys, který mohl motivovat vznik jejich navzájem podobného a blízkého pojmenování. U jmen Střekov, Postřekov a Strečno takovým společným specifickým rysem tedy není ani ‚zamořenost bodavým hmyzem (střečky)‘ ani [247]‚ostrý, hrotitý tvar místních terénních útvarů‘, neboť tyto rysy se vyskytují běžně i u jiných míst.

Rovněž i jiné hrady jsou vybudovány na skalách, které se vyznačují nápadnými zářezy, trhlinami, puklinami (srov. srbocharv. strijeka), takže ani tato vlastnost — věcně i etymologicky velmi pravděpodobná jako motiv pojmenování — není zde pro oba naše hrady typická. Hrady Střekov a Strečno však mají společný rys, který je právě pro ně typický: oba jsou vybudovány na strmé skále v místě zúžení řečiště vodního toku. Pokud jde o Střekov, stačí si tuto skutečnost ověřit pohledem na speciální mapu nebo si přečíst historický výklad určený pro návštěvníky hradu, kde se praví, že ještě v době třicetileté války střekovská skála zasahovala hluboko do toku Labe (jako hrozivá překážka plavby, odtud snad německé jméno Schreckenstein ‚hrozná skála‘), a byla proto Švédy odbourána k uvolnění toku pro dopravu válečné kořisti.[17] Zúžení řečiště Váhu pod Strečnem je dokonce tak významným rysem, že se vůbec uvádí v příčinnou souvislost se vznikem protilehlého Starého hradu: „… túto úzkú úžinu nik neprešiel, koho by medzi skalnatými múrami sídliací Starohradčania nie sice zbraňou, ale len pustým kameňom neboli znali zničiť, preto nepodvratnou zdá sa byť tá mienka, dla ktorej hrad tento v prastarých časoch vystavil nejaký lúpeživý rytier.“[18] Ať již se tedy v případě Střekova a Strečna takto od původu jmenoval hrad a po něm teprve nazvána příslušná ves, anebo naopak (mínění odborníků o tom se totiž rozchází), je nanejvýš pravděpodobné, že místní jména Střekov a Strečno vděčí za svůj vznik terénní úžině na cestě (komunikaci) hornatou krajinou: slovotvorným základem obou těchto adjektivních místních jmen bylo bezpochyby staré pojmenování horské úžiny nebo průrvy *strěka, srov. zvláště charv. strijeka ‚cesta údolím‘.[19] Obdobný [248]původ jména lze také s největší pravděpodobností předpokládat pro chodský Postřekov, rozložený na zvlněném terénu, který se již — na rozdíl od méně členěného chodského vnitrozemí — zařezává svými údolími do pohraničních hor.

Dodatek.

V právě vyšlé maďarské publikaci Dolgozatok II jedná o Strečně J. Melich (s. 40); z dokladů vyplývá, že od 14. stol. má jméno podobu Ztrechen, Streczen (= Strečen), až Korabinsky r. 1786 uvádí vedle Sztrecshen jako slovenskou podobu Strečno (srov. v Čechách Opočen - Opočno); za základ má slovenské *str̥k. — Výkladu Němcovu ze *strěka třeba však dát přednost. V. Š.


[1] Za upozornění na tuto souvislost děkuji prof. Vl. Šmilauerovi.

[2] Díl I. vyšel v Praze 1947, II. 1949, III. 1951, IV. (dokončen J. Svobodou od hesla Všekarov na s. 643) 1957.

[3] Jde o materiál shromážděný v Ústavu pro jazyk český ČSAV k vydávání nového slovníku staročeského. — V Emlerově vydání Pozůstatky desk zemských království českého r. 1541 pohořelých 2, 1872, s. 131, je sice doloženo příjmení Skřieka (Skřěka?) z r. 1416, ale odtud by vzniklo osadní jméno Skřěčín, nikoli Skřěkov.

[4] Náslovná skupina liter Schr- má i jinde platnost staročes. znění Stř- (srov. Schritiz 1347 = Střietež, cit. dílo IV, 207), nikoli však Skř-.

[5] Viz cit. dílo III, s. 444, a IV, s. 196n.

[6] Viz Archív český 2, vyd. Fr. Palacký, Praha 1842, s. 454n.

[7] Místní jména v Čechách V (dodatky), Praha 1960, 673 stran.

[8] V bohatém staročes. materiálu Ústavu pro jazyk český máme doložena jen spojení jako plod rybný, lov rybný, trh rybný.

[9] Srov. moravská místní jména na -ov vykládaná jako jmenné tvary přídavných jmen látkových v díle Fr. Černého a P. Váši Moravská jména místní, Brno 1907, s. 164 (Brťov, Jabloňov, Lipov a Ořechov jsou doložena již před r. 1362, Ořechov dokonce z r. 1131).

[10] Viz M. Vasmer, Russisches etymologisches Wörterbuch III, 1958, s. 24.

[11] Se jménem střeček spojuje V. Machek, Etymologický slovník jazyka českého a slovenského, Praha 1957, s. 479.

[12] Viz I. I. Sreznevskij, Materialy dlja slovarja drevnerusskogo jazyka II, 1895, s. 1269.

[13] Rječnik hrvatskoga ili srpskoga jezika XVI, Zagreb 1958, s. 732. — Odtud čerpám i ostatní příklady; označuji je zkratkou „srbocharv.“ nebo „charv.“ (touto, pokud jsou z materiálu Šulkova).

[14] J. Kuryłowicz (L‘apophonie en indo-européen, Wrocław 1956, s. 222) vysvětluje vznik kořene strěk- vedle oslabeného strьk- (čes. strkati, rus. strekat’, srbocharv. strcati) baltoslovanským sekundárním dloužením indoevrop. stupně základního (*strek-).

[15] Srov. k tomu závěr Vl. Šmilauera (cit. dílo V, s. 554): „Bezpečné doklady jsou od 16. století; starší jsou pochybné.“

[16] Fr. Miklošič, Lexicon paleoslovenicum, Vídeň 1862—1865, s. 896.

[17] Za upozornění děkuji J. Cejnarovi. — Jisté je, že hrad Střekov byl vybudován na takovém místě, které mu umožňovalo bránit celé labské údolí proti cizím vpádům (viz J. Nečásek, Časopis Společnosti přátel starožitností českých v Praze 20, 1912, s. 75). — Německé jméno Schreckenstein lze ovšem vykládat i jinak, např. podobně jako místní jméno Schreckenberg („vom schrägen, steilen Abhange genannt“, viz P. Knauth, Ortsnamenkunde des östlichen Erzgebirges, Freiberg 1927, s. 40)

[18] A. Lombardini, Starý hrad, Slovenské pohľady 5 (1885), s. 146n.

[19] Takové zúžení cesty se též jmenuje branou nebo vraty (srov. Železná vrata na Dunaji, Vrátna dolina apod.); jménem Borona je nazýván Starý hrad v nejstarších latinských pramenech, viz A. Lombardini, tamtéž s. 147.

Naše řeč, ročník 46 (1963), číslo 5, s. 242-248

Předchozí Jaroslav Porák, Stanislava Poráková: K problematice překládání ruské publicistické literatury

Následující Ivan Lutterer: Základní příručka toponomastického studia