Časopis Naše řeč
en cz

Sednout a lehnout

Igor Němec

[Drobnosti]

(pdf)

-

Srovnáme-li navzájem tato hesla v našich slovnících, vynikne na první pohled rozdílnost v jejich významové stavbě. A přece i v dnešním jazyce mají tato slovesa celou řadu závažných společných vlastností. Protože ty nejsou z lexikografických popisů přímo patrné, stojí za to si jich blíže povšimnout.

1. Obě slovesa již jen okrajově označují zaujetí tělesné polohy (vsedě, vleže), jde-li o osoby; v takovém významu jsou zatlačena příslušnými slovesy zvratnými sednout si, lehnout si a posadit se, položit se. Nezvratné sednout, lehnout se užívá o osobách převážně ve významu posunutém (sedněte na vlak, vojsko lehlo opodál ’utábořilo se‘) a v ustálených slovních spojeních (sednout někomu na lep, starší lehnout polem ’padnout‘). Osobnímu pacientovi lékař řekne sedněte si, posaďte se nebo lehněte si, položte se; neřekne mu sedněte ani lehněte.

2. Zato sedni nebo lehni říkáme zvířeti, např. psu. Není jistě náhodou, že u výrazů zaujetí tělesné polohy zvířat, hmyzu apod. nacházíme v PS více dokladů nereflexivních (vosa naň sedla, dobytek unaven lehl aj.) než reflexívních. Protože se tedy nereflexivní sednout a lehnout o zvířatech pociťuje jako normální (centrální), snadno užití těchto sloves o lidech — jako odchylka od normy (jev periferní) — nabývá platnosti expresívní:[1] už lehni a spi! je vůči dítěti výzva citově zabarvená; můžeme ji doplnit i expresívní hříčkou, jíž učitel reaguje na nedostatečný výkon žáka — sedni, dřevo, na dřevo![2]

3. Slovesa sednout a lehnout jako označení dějů neživotných agentů (nositelů děje) mohou mít dokonce společný věcný význam: v stejné denotační platnosti můžeme číst mlha sedla na dolinu i mlha lehla na dolinu (srov. PS). To znamená, že obě slovesa prodělala stejný významový vývoj, záležející v zániku (neutralizaci) rozlišujícího sémantického rysu příslušného výsledného stavu ’sedět/ležet‘. Přitom společným novým rysem tohoto posunutého významu je rozprostření něčeho po celé ploše, zahalení celé plochy objektu něčím, zvl. tísnivým, chmurným: tma sedla na dolinu v klíně hor, mrak těžké chmury sed jí na čelo, mlhy lehly na dědinu, na dolinku černé mraky lehly apod. Jak naznačují uvedené příklady z PS, jde zde především o užití v beletristických líčeních a popisech, tedy o úzus knižní.

4. Ale ani tento význam (3) není v polysémní struktuře sloves sednout a lehnout natolik okrajový, aby nebyl východiskem dalšího sémantického posunu, základem jiného významu sekundárního. Na základě významového rysu tísnivého dolehnutí je zde konstituován význam dolehnutí nežádoucího pocitu nebo stavu na živou bytost, a to je již záležitost širšího a běžného užití těchto sloves, [167]srov. když tak na mne sedne revma (I. Herrmann), na Beraničku sedne taková tesknost (J. Holeček), lehla na mne únava (K. Čapek) apod.; patří sem ovšem i obrat běžně mluveného projevu když to na něj sedne, doložený i u slovesa lehnout.

5. Ještě více společných rysů měla obě slovesa v starších fázích historického vývoje. Připomeňme aspoň jejich společný význam abstrahovaný od zaujetí polohy či umístění na něčem — stč. tovaryš sědne mistrem ’stane se mistrem‘, dědina lehne úlehľú ‚změní se v úhor‘; obě slovesa ve spojení s instrumentálem zde označují změnu v novou kvalitu, pojmenovanou substantivem v onom sedmém pádu. Tento starobylý význam stojí za připomenutí proto, že jím osvětlíme původ dnes již neprůhledného ustáleného slovního spojení město lehlo popelem.


[1] Srov. I. Němec, Vztah centrum periférie v lexikálním vývoji, NŘ 48, 1976, s. 123. — O „expresivitě vznikající pojmenováním skutečnosti z oblasti lidského života výrazy z okruhu života živočišného“ viz J. Zima, Expresivita slova v současné češtině, Praha 1961, s. 63n.

[2] Za upozornění děkuji dr. E. Michálkovi. — Jak uvádí ve své recenzní připomínce dr. S. Utěšený, nezvratné formy se užívá o lidech nejen s platností expresívní, ale i pro vyjádření důraznějšího volního postoje mluvčích, např. cvičitele (lehněte!), učitele (sednout!) apod.

Naše řeč, ročník 64 (1981), číslo 3, s. 166-167

Předchozí Hana Prouzová: Přírodní, nebo přírodová péče?

Následující A. P., L. K.: Z jazykové poradny