K životnímu jubileu Stanislava Králíka

Josef Filipec

[Reviews and reports]

(pdf)

-

9. červenec 1984 nám připomíná životní jubileum (75 let) významného českého komeniologa, dialektologa a organizátora vědecké práce, PhDr. Stanislava Králíka, CSc. V Naší řeči, jakož i v jiných českých časopisech se čas od času objevovaly jeho články, referáty a recenze, z nichž některé v naší krátké připomínce uvedeme.

Životní činnost S. Králíka lze podle jeho různých působišť rozvrhnout do pěti období. Rodák z Kelče v hraniční valašské nářeční oblasti byl přímo předurčen k tomu, aby se zabýval jazykem venkovského lidu a všímal si jeho práce i života v historických a sociálních souvislostech. Po absolvování brněnské univerzity, kde studoval češtinu a němčinu, působil od r. 1933 do r. 1948 jako profesor obchodní akademie v Olomouci, krátce ve Frenštátě a nakonec v Opavě.

V dalším, pětiletém období v letech 1948—53 byl náš jubilant vědeckým pracovníkem Slezského studijního ústavu v Opavě (dále SSÚ), kde vedl referát pro jazykovědu a zastával funkci zástupce ředitele. Tento ústav, výsledek sedmdesátiletého usilování slezských kulturních pracovníků, zažil od svého ustavení 9. ledna 1946 prudký organizační vývoj, než byl začleněn do ČSAV. Činnost S. Králíka charakterizuje historik ústavu stručně takto: „Od počátku se ujal i práce spojené s opravou válkou těžce poškozené budovy a její adaptace; energickým jednáním dosáhl, že budova byla uvedena do použivatelného stavu před koncem roku 1949.“[1] S. Králík se zde staral i o ediční možnosti pracoviště a pečoval i po odchodu z ústavu, zvláště jako člen vědecké rady, o jeho všestranný rozvoj. Ve Zprávách SSÚ a v časopisech Slezský sborník a Radostná země čteme od roku 1949 řadu jeho podnětných zpráv, glos, přehledů a výhledů, týkajících se nejen činnosti ústavu [108]a úkolů slezské jazykovědy, nejen souvislostí lašských nářečí s českým a slovenským nářečním celkem, ale i souvislostí folklórních, společenských a historických. Mimo jiné upozorňuje na sbírku rukopisných stížností vzbouřených sedláků z obcí na Těšínsku v r. 1766, obsahující důležitý nářeční materiál. Z jeho článků v uvedeném období je zvláště významná studie K otázce dnešních hranic přechodného nářečí kelečského (Slezský sb. 50, 1952, s. 113—121). V těchto letech navázal jubilant plodné vědecké styky s A. Kellnerem, o němž později napsal nekrolog a k jehož poctě redigoval sborník r. 1954, s A. Lamprechtem — při sběru slovní zásoby lašských nářečí a s V. Křístkem — při organizaci porady techniků a lingvistů, týkající se hornické a hutnické terminologie. Všechna tato iniciativa vedla také ke konkrétním dílům; tak např. r. 1961 vyšel Hornický slovník terminologický s Králíkovou Předmluvou, zasazující úsilí o úpravu a odněmčení terminologie do rámce procesu zestátnění výrobních odvětví po r. 1945.

Tyto pracovní a organizační zkušenosti a komplexní pohled na lingvistickou práci, spojující zřetel k lingvistické a kulturní nadstavbě i k základně, kvalifikovaly jubilanta k vědeckoorganizační práci na širším základu. Stal se vědeckým tajemníkem Ústavu pro jazyk český, a to nejdříve v letech 1953—55 v brněnské pobočce ÚJČ, v letech 1956—63 v pražském centru. I v tomto období však se objevují Králíkovy časopisecké příspěvky, týkající se diferenciace lašských dialektů, syntaxe kelečského nářečí, hornické mluvy na Ostravsku a navíc i péče o rozvoj česko-polské jazykovědné spolupráce. Srov. k tomuto poslednímu bodu např. jeho zprávy ve Slavii (28, 1959, s. 642—7 a 30, 1961, s. 659—663), v Naší řeči (44, 1961, s. 173—6) a v Informačním bulletinu pro otázky jazykovědné (1960/1—2, 1964/5), který autor spoluredigoval.

V Bulletinu z r. 1963 už také čteme programový Králíkův referát Nové vydání díla J. A. Komenského. V roce 1965 přešel jako zástupce J. Běliče do nově zřízeného Kabinetu pro vydávání díla J. A. Komenského. Po začlenění tohoto pracoviště do Pedagogického ústavu J. A. Komenského ČSAV se stal vedoucím komeniologického oddělení, tajemníkem redakční rady pro vydávání díla J. A. Komenského, redaktorem českých a německých textů a jejich spoluvydavatelem. V letech 1969—79 se podílel na vydání textů v sedmi svazcích Díla J. A. Komenského (Opera omnia, sv. 1—4, 11, 13 a 17). Kromě edice programových, informačních a náboženských spisů zaslouží zvláštního zdůraznění vydání české Didaktiky a německých textů Informatorium der Mutterschule, Letzte Posaun über Deutschland a Orbis sensualium pictus ve sv. 11, 13 a 17. Tato vydání provázel jubilant i zasvěcenými informacemi, komentáři a teoretickými příspěvky, např. v Listech filologických (90, 1967), v revui Acta Comeniana 1972 (tu byl i členem redakce), v Slavii (39, 1970), Slově a slovesnosti (31, 1970) a v sborníku Studia Comeniana et historica, vydávaném Muzeem J. A. Komenského v Uherském Brodě (1976, roč. 6, č. 12). V těchto příspěvcích prokazoval Komenského autorství v německy [109]psaných spisech a charakterizoval jazyk Komenského ve všech rovinách, především lexikální a syntaktické. Příkladem toho je i článek v Naší řeči (53, 1970, s. 215—227). Kromě článků teoretických však nezapomínal ani na úkol popularizovat dílo tohoto světového myslitele a ukázat smysl jeho díla a osobnosti v soudobém politickém kontextu. Svědčí o tom jeho stati ve sborníku Otázky současné komeniologie (Praha 1981), na němž se podílel — za vedení našeho jubilanta — početný autorský kolektiv.

Po uvolnění od této záslužné a svým mezinárodním dosahem vrcholné životní práce se mohl S. Králík teprve vrátit k láskám svého mládí a k svému rodišti. V roce jeho jubilea vyjde monografie Nářečí na Kelečsku (mluvnická stavba), která přispěje k ucelení našeho pohledu na moravská nářečí. Přejeme jubilantovi, aby v tichu své pracovny mohl realizovat i své další vědecké plány.[2]

---

[1] Srov. Slezský ústav ČSAV v Opavě 1948—1968. Zpracoval V. Ficek, vydal SÚ ČSAV v Opavě 1969; s. 22, k dalšímu s. 43, 48, 51.

[2] Za materiálovou pomoc týkající se jubilantova komeniologického úseku děkuji dr. M. Steinerovi z Pedagogického ústavu J. A. Komenského ČSAV.

Naše řeč, volume 67 (1984), issue 2, pp. 107-109

Previous Jaroslava Pečírková: K šedesátinám Igora Němce

Next Jaroslav Porák: Jaký pán, takový krám