Konference ve vile Lanna

Zlatuše Braunšteinová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

V letošním roce si pracovníci oddělení vývoje jazyka ÚJČ připomínají 30. výročí od vydání prvního sešitu Staročeského slovníku (dále StčS). Ve spolupráci s autory Slovníku středověké latiny v českých zemích (dále SSL), jejichž dílo vychází již 20 let, uspořádali dne 23. října 1997 konferenci v příjemném prostředí pražské vily Lanna. Za účasti ředitelů Ústavu pro jazyk český AV ČR a Ústavu pro klasická studia AV ČR, pracovníků příbuzných lingvisticky či historicky orientovaných oborů i širší veřejnosti včetně studentů si připomněli tato výročí a zamysleli se nad minulostí i budoucností výše uvedených lexikografických děl.

Oba slovníky mají mnoho společného: vznikají po dlouhá desetiletí v poměrně malém kolektivu pracovníků, pro které se tato časově náročná práce, vyžadující pečlivost a trpělivost, stává životním posláním. Ostatně i adresát je podobný: lingvisté, resp. filologové, pedagogové, historici, uměnovědci apod. Proto byl zajímavý pohled mj. těch účastníků, kteří používají StčS či SSL jako pracovní, příp. učební pomůcku.

Příspěvek prvního přednášejícího, Alexandra Sticha, čerpal přímo ze StčS, když se zamýšlel nad sémantickým významem adjektiva oděný v souvislosti se Seifertovou básní Světlem oděná. Význam slova pomůže osvětlit StčS. Kromě vcelku průhledné kladné motivace může nést i náboj záporný, jak je to typické zejména u Chelčického. A. Stich vyzdvihl význam diachronního vývoje jazyka, nutnost podpory vydávání StčS i jeho význam pro zkoumání následného období vývoje jazyka i společnosti.

Dva příspěvky zástupců střední generace z každého z výše uvedených slovníků připomenuly zejména mladým účastníkům konference mnohdy složitou cestu, kterou slovník prochází od počátků, přes dlouhé období příprav koncepce, excerpování a nakonec i neméně složité období vlastního vytváření slovníku, které trvá mnohdy dlouhá desetiletí, tak jak je tomu shodně u StčS i SSL.

Jiří Kouba ze StčS připomenul, že uplynulo 30 let od vydání 1. sešitu slovníku, který abecedně navazuje na Gebauerův Slovník staročeský, tj. začíná od písmene N. V současné době se zpracovává písmeno P. Dosud vyšly 3 svazky, což představuje zhruba 1/4 celkového rozsahu. J. Kouba se zmínil i o výstavbě heslového slova.[1]

SSL představila Zuzana Silagiová. Počátky vzniku SSL sahají až do 30. let 20. století, kdy se začalo uvažovat o koncepci slovníku. Práce na excerpování materiálu probíhaly i v průběhu 2. světové války, až do roku 1970. Celkový počet excerpt se odhaduje na 700 000. Letos uplynulo 20 let od vydání 1. sešitu tohoto slovníku a dosud bylo vydáno 16 sešitů (tj. písmena A–J).

[130]Milada Homolková v následujícím příspěvku s originálním názvem Dobrodružství lexikografie ukázala, jak složitou, až dobrodružnou cestou prochází lexikograf při zpracování jednotlivých hesel, jaké nástrahy na něho číhají (včetně obecně známých „záludností“, jakou může být třeba abeceda…), ale i to, jak je nezbytná spolupráce všech lidí, kteří se na slovníku podílejí a kteří by si skutečně měli býti „dobrými druhy“. Na příkladu hesla prostý bylo doloženo, kolik významů v sobě skrývá zdánlivě nezajímavé, „prosté“ adjektivum.[2]

Zástupcem generace „pamětníků“ za SSL byla Dana Martínková, která připomněla nelehké začátky práce na tomto slovníku, zejména při excerpci rukopisů, a na konkrétních příkladech vysvětlila princip výstavby heslového slova.

Emanuel Michálek, bývalý pracovník StčS, se znovu vrátil k pojmu sedmé nebe[3] a ukázal, jak SSL může pomoci k objasnění určitého pojmu. Zatímco ve staré češtině jsou doklady na spojení sedmé nebe nečetné, v materiálu SSL je výskyt podstatně častější ve středolatinské podobě septimum caelum.

Název příspěvku Petra Čorneje Význam staročeského slovníku pro české dějepisectví už sám napovídal, že tématem bude praktické využití slovníku. Přestože slovník dosud není dokončen, pečlivý historik má k dispozici velmi potřebnou pomůcku pro studium středověkých pramenů. Připomenul významného českého historika Josefa Macka, metodu historické sémantiky, kterou obhajoval, a zároveň práce, které byly na této metodě založeny.[4]

Odpolední program konference zahájila Jana Nechutová příspěvkem, který se opíral o její vlastní zkušenosti s používáním dostupných slovníků při výuce latiny, se zřetelem na slovník SSL, jehož význam vysoce vyzdvihla.

Zuzana Silagiová provedla zajímavý vhled do vztahu mezi latinou a češtinou, mj. hovořila o jejich vzájemných výpůjčkách. České výpůjčky do latiny se týkají zejména povolání (zvláště specializovaných), pracovních nástrojů, výrobků, ošacení, jídla. V počtu výpůjček se čeština řadí hned za němčinu a za ní zůstávají další jazyky, jako např. italština a francouzština. Vzhledem k současné jazykové situaci byl aktuální i středověký výklad termínu idiot, tj. člověk, který mluví pouze mateřským jazykem.

Dva příspěvky zástupců nejmladší slovníkářské generace byly zaměřeny na vývoj terminologické slovní zásoby velmi specifických vědních oborů, mineralogie a chiromancie. Alena Černá z StčS vzbudila pozornost už vybraným tématem. První písemné zmínky o chiromancii, tj. čtení z ruky, pocházejí z poloviny 15. století z lékařství neznámého františkána, které je v StčS uvedeno pod značkou LékFrant. Další texty z oblasti chiromancie jsou k dispozici až na přelomu 19. a 20. století a ve velké míře po poslední změně režimu, nicméně terminologický základ stále čerpá ze slovní zásoby 15. století.[5]

Hana Šedinová ze SSL názorně ukázala, jakým způsobem může být motivován terminologický název minerálu. Český ekvivalent může vycházet z původního řeckého či latinského [131]názvu, z jeho středověké varianty, ať už s výpovědí nebo bez ní, ale také může být odvozen z jeho vlastnosti nehledě na souvislost s původním názvem, což může pozměnit i etymologii slova.

Jan Royt s použitím diapozitivů demonstroval vztah textu a obrazu (v různých obdobích jeden může předjímat druhý a naopak). Jako jeden ze zajímavých příkladů uvedl tzv. Mojžíšovy rohy, které byly výtvarně provedeny zřejmě pod vlivem nesprávného překladu bible.

V cenné diskusi přítomní zkušení odborníci (Igor Němec, Anežka Vidmanová, Jaroslav Kolár a další) obohatili přednesené referáty o své poznatky a názory. Konference s názvem Paměť slov byla prodchnuta duchem pospolitosti lidí, kteří pracují v podobných oborech a se stejným nadšením se snaží porozumět tomu, co nám zanechali naši předkové v písemné či jiné podobě, a tyto své poznatky předávají dalším generacím.

---

[1] Celé znění referátu J. Kouby je otištěno v tomto čísle NŘ, s. 57–60.

[2] Srov. M. Homolková, toto číslo NŘ, s. 61–69.

[3] E. Michálek se tímto tématem zabýval ve svém příspěvku uveřejněném v NŘ 80, 1997, s. 161–162.

[4] Celé znění příspěvku P. Čorneje je otištěno v tomto čísle NŘ, s. 70–79.

[5] Tento a některé další příspěvky budou otištěny v nejbližších číslech Listů filologických.

Naše řeč, ročník 81 (1998), číslo 2-3, s. 129-131

Předchozí Jan Obdržálek: Gramatické obtíže u názvů fyzikálních jednotek

Následující Iva Nebeská: Český valenční slovník