Časopis Naše řeč
en cz

Dobrodružství lexikografie

Milada Homolková

[Články]

(pdf)

-

V lexikografii se musí zacházet s metaforami zvlášť obezřetně, ať už jako s objektem výkladu, nebo prostředkem metajazyka. Jsou však mimoslovníkové příležitosti[1], kdy je snad dovoleno spolehnout na obrazný příměr a doufat, že s jeho pomocí lze snáze představit dílo diachronní lexikografie – jak konání, tak i výtvor. Tvoře hesla Staročeského slovníku (dále jen StčS), podniká lexikograf cesty lexikálním terénem časově dosti vzdáleném, nikoli však zcela cizím. Dochází na četná rozcestí (etymologická) a k různosměrným odbočkám (slovotvorným). Zakopává tu o kameny (gramatické), padá do jam (sémantických), překračuje meze (syntaktické). Na leckterých místech ho čekají překvapivá setkání a vzrušující objevy, ale i nebezpečí, že na své pouti někdy z nevědomosti, někdy z lehkovážnosti zbloudí a sejde na scestí omylu. K dovršení prožitku lexikografie jako dobrodružství poznání (stále ovšem s vědomím jindy nedovolené nadsázky) se pak přímo nabízí spatřovat u osoby, která jednou z vlastní vůle spojila svou profesní dráhu s mimořádně velkým lexikografickým záměrem, vlastnosti dobrodruha podle definice z příslušného hesla v Ottově slovníku naučném: Nyní označujeme slovem tím osobu, jež ovládána toliko nezřízenou obrazivostí a touhou po činu, bez rozvahy a vědomí konečného cíle pouští se do situací zvláště odvážných a nebezpečných nebo i choulostivých a zajímavých.

Situace lexikograficky „dobrodružné“ se pokusíme evokovat pomocí staročeského adjektiva prostý. Na první pohled se zdá, že je to výraz opravdu prostý, ve shodě s 1. významem novočeským, jak ho definuje Slovník spisovného jazyka českého (dále SSJČ), tzn. ‘jednoduchý, nesložitý, nekomplikovaný’. I dalšími svými novočeskými významy charakterizuje sám sebe: potenciálně k sobě váže „prostý genitiv“, tj. ‘pouhý, takový, ke kterému nic nepřistupuje’ (SSJČ význam č. 2). Po stránce stylistické je to určitě prostředek ‘běžný, všední, obyčejný, nenápadný’ (SSJČ význam č. 3). Prostě – ten výraz předem budí dojem, že je prost jakékoli zajímavosti (tj. ‘postrádající něco, zbavený něčeho’; v SSJČ význam č. 4, s genitivní vazbou). Platí to však pouze o jeho stránce formální a morfologické. Díky svému hláskovému skladu prošlo toto slovo staletími v češtině beze změn. Nevymklo se ani z paradigmat tvaroslovného chování, takže záhlaví [71]heslové stati v StčS je opravdu nejprostší, jaké jen může ve slovníku být (viz přílohu).[2] Taková hesla jsou však spíš výjimkou. Často se u slova během jeho staročeského života setkáme s hláskovými variantami a ty je pak třeba vystopovat a utřídit v záhlaví tím pečlivěji, čím větší grafickou růzností jsou obdařeny; zvláštní kratochvíli v tomto ohledu slibují výrazy zájmenného a interjekčního původu.

Nejsou-li u našeho adjektiva problémy se slovnědruhovou a morfologickou charakteristikou (na obé stačí zkratka adj.), nemusíme pro ně chodit daleko do jeho čeledi. Vyvstanou hned u adverbia prostě. Za určitých sémanticko-syntaktických podmínek se toto adverbium vyvléká ze svého větného členství a nastupuje do funkce „komunikačně výpovědního formativu“ – čili nabývá platnosti částice, překvapivě s bohatší polysémií než v nové češtině.[3] Signál, že k takovému kategoriálně sémantickému posunu dochází, je třeba vyslat už v záhlaví (prostě adv. a partik.). A tady se už otvírá průhled do typologie lexikografických forem slovnědruhově podvojných nesklonných lexémů vůbec (adverbium + předložka, adverbium + partikule)[4]. Záhlaví heslové stati je také prostor, kde se poprvé můžeme potkat s jevem zvaným polylexie: adjektiva prostný a prostní jsou nejen kmenoslovné dublety, které mají navíc některé tvary paradigmaticky nerozlišitelné, ale kromě toho se shodují v celé sémantické struktuře, a proto musí v StčS sdílet společné heslo. Naopak substantiva prostenstvie, prostota, prostost se sémanticky plně nepřekrývají, a proto mají nárok sídlit ve vlastním samostatném hesle: polylexie tu pak dává o sobě vědět jiným způsobem (odkazy, variantami, citací v uvozovkách v definici významu). Ale k vlastním sémantickým prostorám na cestě naším heslem se dostaneme později. Z tohoto místa bychom mohli odbočit třeba k heslovým záhlavím, při jejichž stavbě musely být využity speciální nástroje strukturní analýzy či lexikální rekonstrukce. Jejich pomocí lze překonat nejrůznější záludnosti a omezenost historického slovního materiálu.[5] Od heslového záhlaví jsou na dohled také obecnější témata, která spadají do oblasti makrostruktury slovníku (množství výchozího materiálu, výběr hesel, míra sdružování lexikálních jednotek do společných hesel): např. v čeledi našeho adjektiva musí dojít k rozhodnutí, zda adverbializované spojení sprosta už natolik rozvinulo svou polysémii, že má nárok na to, aby bylo samostatným heslem. Pokud jde o množství a výběr hesel, koncepce velkého průběžně vydávaného slovníku je nemilosrdná. Nad stovkami dokladů u některých staročeských slov (srov. položiti/pokládati, požiti/požívati, právo aj.) propadne lexikograf občas stejně bezmocnému [72]zoufalství jako Pavel Eisner při výuce vidů českého slovesa[6] a nejraději by po vzoru ceněného syntaktického díla uvedl místo hesla stručnou informaci, kteréže slovo, jehož rozbor se neuvádí, na toto místo patří.[7] A konečně je-li řeč o heslovém záhlaví, je také třeba kajícně přiznat, že omyly v něm spáchané jsou pro lexikografa nejostudnější, protože vycházejí nejdřív najevo. Ani věc nejprostší – správné abecední pořadí hesel – se bohužel nedokáže vždy uhlídat. Ostatně i Josefu Jungmannovi se abeceda v Slovníku česko-německém pomátla – a jistě jen náhodou se to stalo právě u čeledi slova dobrodruh.

Postupme však k další metě heslové dráhy, a tu představují údaje o etymologických a slovotvorných souvislostech, uváděné v StčS za údaji morfologickými. U našeho adjektiva jsou nulové, což vypovídá o tom, že k r. 1300 ho hodnotíme už jako slovotvorně nemotivované. Povinnosti provést etymologickou analýzu to však nezbavuje a tady už i naše prosté slovo se ukáže jako zdroj překvapení. V etymologické literatuře stojí proti sobě dva názory: Václav Machek[8] soudí na přináležitost praslovanského prostъ k litevskému pràsti ‘zvykat si’, a tudíž za prvotní pokládá význam ‘běžný, všední, obyčejný, zvyklý’. Z něho vyvozuje významy další. Naproti tomu jiní[9], naposledy autoři Úvodu do etymologie[10], opatrně předpokládají příbuzenství s verbálním kořenem stō- a s předložkou prā ve významu místním. Díky dostatečné materiálové zásobě (staročeské prostý má ke dvěma stovkám dokladů!) a díky teoretické výzbroji si historický lexikograf troufne tuto při rozhodnout a dosavadní etymologické poznatky prohloubit. Opře se o kontextově zřetelné doklady podpořené navíc latinskými ekvivalenty a staročeskými synonymy (viz v příloze význam č. 1). A usoudí (na základě etymologických souvislostí u jiných lexémů), že konkrétní význam slova založený na elementární životní situaci nebo na konkrétním, smyslově vnímatelném jevu (zde: člověk stojí buď vzpříma, nebo je skloněn; cesta vede rovně, nebo se různě kroutí) je prius před významem abstraktním. Protože však netvoří slovník etymologický, tento svůj poznatek sdělí nepřímo: ve struktuře hesla se na první místo jako význam geneticky prvotní, nejbližší etymologickému východisku a zároveň výchozí pro celou polysémní strukturu lexému dostane ten lexikální význam (sémém), jehož generický sémický komponent je ztvárněn začleněním této lexikální jednotky do sémantického pole kvalitativních adjektiv tělesné pozice (přiemý, rovný, křivý, ohnutý, skloněný, natažený): jeho integrační významový [73]komponent ‘nějaké držení těla’ se formálně vyjadřuje tvary spojitelnými s pojmenováním člověka nebo bytosti či předmětu, který je člověku podoben. Diferenční sémický komponent ‘nezkřiveně, vzpříma’ je pak především dán spojitelností v doplňku se slovesem státi, choditi a v přívlastku se substantivy jako zróst a dále vztahem k antonymním adjektivům, s nimiž sdílí stejnou spojitelnost.[11]

A tím jsme se už konečně zcela přesunuli na území lexikální sémantiky, které česká diachronní lexikologie zvelebuje se zvláštní péčí a úsilím. Je to patrné ze stavby všech hesel ve StčS. Nelze tu bohužel předvést, jak probíhá celý proces systémové sémantické analýzy a převod jejích výsledků do řeči slovníku. Všimneme si proto jen některých výrazných jevů, na které při procházce naší přílohou s heslem prostý narazíme.

Vidíme tu především, že poslední trojice lexií se straní těch ostatních. Je to proto, že nabývá valenčního sému, který má podobu syntakticky podřízeného členu v genitivu. Takový kategoriální sémantický posun zakládá právo těch tří stát samostatně pod záhlavím s římskou číslicí. Stejné řešení si v StčS už vyžádala adjektiva plný a prázdný; zda bude jako první uvedena valenční či nevalenční skupina, to záleží na její původnosti a centrálnosti v rámci celé významové struktury.

Také si povšimněme, jak jsou obsazeny hranaté závorky čili místa vyhrazená údajům o sémantické spojitelnosti. V obou „římských“ skupinách jde nejprve o člověka. Z definic můžeme pak vyčíst, jak u prvních čtyř významů v rámci první skupiny postupně přibývá diferenčních sémických komponentů a jak se jimi význam zabstraktňuje.

Dále stojí za to nepřehlédnout příkop, který vede mezi 4. a 5. významem. Kdybychom do slovníku dávali schéma organizace polysémního hesla, mělo by u hesla prostý nejspíše tuto podobu:

[74]Takové „informační tabule“ se do slovníku bohužel nevejdou (i když je autoři ve svém neotištěném zpracování mívají), je na uživateli, aby nepřehlédl příslušné implicitní ukazatele správného směru v návaznosti jednotlivých významů. Jedním z nich je např. paralelnost definice významů s čísly 2 a 5, která signalizuje jejich stejnou úroveň a napojení významu č. 5 na význam výchozí. Jen jde-li o vazbu opravdu hodně těsnou se společným novočeským ekvivalentem, osvědčil se způsob signalizovat to pododstavcem s písmenen (viz I/1, I/8, II/2).

Dále věnujme pozornost třeba tomu, jaká je míra ekvivalence staročeského a novočeského prostý. Je zřejmé, že v některých případech je nutné v nové češtině navíc explicitně vyjádřit sémický komponent, který je ve staročeském výrazu implicitní (viz význam č. 2 ‘prostý všeho omezujícího’, význam č. 5 ‘prostý čehokoli jiného’). V nové češtině se tedy už adjektivum zcela zbavilo příznaků svého původu, omezilo svou polysémii a do svého centra postavilo význam, který je co do sémantické spojitelnosti hodně široký (odpovídá našemu významu č. 8).

Ale neměli bychom opomenout ani některé další detaily heslové stavby. Např. to, s jakými adjektivy vchází do synonymních vztahů a jak tato synonyma (ať už vykukují z dokladů, z variant nebo z odkazů) spolu s latinskými ekvivalenty pomáhají vést dělící čáru mezi jednotlivými významy (u významu č. 2 svobodný, u významu č. 4 pokorný, upřiemý). Za zmínku stojí i několikanásobný vztah k obecný (viz význam č. 3 a 8) a v této souvislosti i to, jak stará čeština reflektuje sepětí pojmu jednoduchosti a obecnosti (viz význam 8A – 8B). A mohli bychom si všimnout takového malého lexikografického „úskoku“, jaký vidíme v definici významu č. 4: aby nebyla přetížená (a nezabrala příliš místa), cituje se uvozovkami jiné heslo, kde je významový popis příslušné lexikální jednotky detailnější.

Těch zákoutí, kam se při stavbě hesla musí alespoň nahlédnout, zbývá ještě víc než dost. Namátkou a letmo: Čtveřice adjektiv prostý sprostný – sprostý prostný, mezi nimiž probíhá až do nové češtiny boj o rozsah významových teritorií. – Terminologické okruhy, do nichž adjektivum vstupuje – zajímavý je především rétorický termín prostá přě v rámci významu č. 5 a termín alchymistický. – Míra významové závislosti adverbia na adjektivu (o jeho částicové platnosti byla zmínka výše). – Uplatnění adjektiva v určitých konstrukcích (v pleonastické konstrukci v rámci významu č. 2; v přirovnání v rámci významu č. 4). Snad i při tomto rychlém běhu sémantickou tratí lze dojít k přesvědčení, že jednotlivé prvky významové definice nejsou určovány nahodile a kladeny ledabyle a že drží pospolu silami systémových vztahů.

V cílové dráze hesla čeká to nejhezčí: samozřejmě výběr dokladů. Jak autor žehrá u některých hesel na jejich nedostatek, tak u těch bohatě doložených želí každého, který musí zůstat v archivní zásuvce. Snaží se na stránky slovníku dostat doklady, které zaujmou nejen lingvistu dychtícího po vědeckém poznatku, ale i laskavého čtenáře čtoucího si slovník pro potěchu a inspiraci – jsou i tací a dokonce se k tomu někdy i veřejně přiznávají.

[75]Staročeský slovník má ve své výbavě pro práci s texty „minuciózní regulaci transkripce“ (citován prof. Josef Vintr). Každý z nás však důvěrně zná situaci, kdy jsou mu všechna pravidla přepisu málo platná, protože originální text po středověkém písaři prostě nemůže přečíst! Redakce naštěstí výsledné nesmysly včas odhalí a zlikviduje; dostanou-li se některé z nich na stránky slovníku, budiž to výzvou pro příští přepisovače a editory.

Začali jsme naše putování ve znamení dobrodružství. Ale je tu ještě původní význam tohoto slova[12] a ani ten není našemu obrazu světa diachronní lexikografie vzdálen. Velké slovníkové dílo, má-li nadějně začít, vytrvale pokračovat a zdárně skončit, předpokládá i to, že jeho tvůrci si budou v práci vzájemně dobrými druhy. Nám, kteří se snažíme provést Staročeský slovník jeho obdobím „dospělosti“[13], se takového dobrodružstvie (po staročesku) od našich kolegů, kteří slovník přivedli na svět, dostávalo a zaplatpánbůh ještě dostává v míře nejvyšší. Na oplátku se zase snažíme být dobrými druhy všem, kteří odvážně začínají to slovníkové dobrodružství (po novočesku) podstupovat s námi.

prostý adj.

I. bez předmětu

1. rovný: (A) [o člověku ap.] vzpřímený: [v doplňku] rovně, vzpřímeně, zpříma: (B) nezakroucený: [o cestě] přímý: [o vlasech] nevlnitý:A: viděnie … proroka vidělo čtyři tváři v jednom těle tak, že tělo bylo jako proſte jakožto tělo člověčie LyraMat 6a (sr. Ez 1,5–6) rectum; když jiné tváři nerozumné pohnuty jsú k zemi obličeji, člověk má proſty zróst a tvář svú vzhuoru ŠtítBes 36; a že nemožieše choditi proſt, na rukú i na nohú poče lézti AlexPovB 283a erectus, pod. MartKronA 4a; ta panna [tj. socha Spravedlnosti] proſta stojí v nebe tvář svú vzdvihši TkadlA 38a, pod. BiblPad 2 Esd 9,46; složtež tu již hanbu s sebe, patřiec k bohu proſti v nebe Budyš 38b; ať lékař káže státi tak nemocnému rovně na nohách a pevně proſtym tělem LékSalM 727 supino || pod nebem pera jich [zvířat] proſta jednoho k druhému BiblOl Ez 1,23 (zvedena ~Pad, ztažena ~ Praž) rovně natažená B: proſte učiňte na púšči stezky boha vašeho Pror Is 40,3 (v. napraviti I/1) rectas; Čubera … s kadeřavú hlavú, … Hamburk … vlasy proſte PoprRožmb 19b (1399; v. nárus); bude suchý, černých vlasuov tvrdých a proſtych LékKřišť 182a (~FrantA 141a)

2. [o člověku ap.] volný, prostý všeho omezujícího, pův. neskloněný spoutáním n. zatížením; [o vězni n. otroku] svobodný, osvobozený; [o provinilém] zproštěný viny: ač syn vyprosil vy, proſty ste EvRajhr 109b (J 8,36: vykúpeni [76]~Víd, svobodni ~ Zimn) liberi; nechaj těch, jížto sú zlámáni, proſty BiblDrážď Is 58,6 (svobodných ~ Ol. prázdny EvOl); ani proſta, ani svázána mne vésti moci budete PasMuzA 361 solutus; když je neměl ani železa, ani ruky proſtee, bil svú hlavú o skálu ComestC 276a; abych vy proſty učinil Pror Jr 42,11 (v. otjieti 7) osvobodil. pod. MatHom 292a; on jest jat a silně okován, ale ty jsi proſta GestaB 1b; světí v očistci mají pomoc, aby spieše byli proſti HusVýklB 19a; dadúce [vinní] penieze súdci…, chtie tudy proſti býti HusPostH 144a; slušie tu přiekazu jim [kněžím] otjieti…, aby jsúce kypří, proſti šli po cestách přikázanie Budyš 61b (v obr.); propúštěje [Bůh] proſta člověka odsúzeného do pekla ChelčPost 261a; proſt bude ten, ktož je zbil BiblPraž Ex 21,19 – v pleon. konstrukci: všechen konvent prost a prázden propustiti [tj. z dluhu] ArchČ 6,460 (1410); ti [vězni] také mají a jsú prosti a prázdni mocí listu tohoto ListářRožmb 1,231 (1437); Martin Chudý, jenž byl rukojmí za Martina sladovníka, jmá býti prázden a prost ArchČ 18,329 (1463) || ješto [města] některak odlúčena biechu od země moravské, proſta učinil PulkB 208 vyvázal z cizí moci; budú otevřěny oči slepých … a jazyk němých bude proſt MatHom 140 (Is 35,6 aperta erit: otevře sě BiblOl, rozvázán bude ~ Praž) tj. začne mluvit; svatý Jakub také hyzdě proſty jazyk ŠtítBojVyš 6b (sr. Ja 3,8) nevázaný, prostořeký (pod. ŠtítSvátA 101a); proſty sú byly [brány] GlosSed 131b patuere tj. průchodné; Žateckým těch zboží mnichovských … dal [císař] k držení prostému, bez sumy zápisné ArchČ 2,191 (1454; jur.) nezatížené úředně zapsanou pohledávkou

3. [o člověku] prostý, nevyznačující se zvláštním vzděláním, postavením n. původem; [v opozici k vzdělanému] nevzdělaný, neučený; [v opozici k božímu] pozemský: syn li jest boží, čili proſtij člověk KristA 33b; on [tj. Bůh] pán jinak se má než tento řemeslník proſty, tesař RokJanB 60b; jediné lid obecní, dobrý, proſty, tiť slyšie rádi dobré věrné kazatele. Ale učení… RokLukA 93a, pod. HilPřijA 48 rudis; někto prostý neb hlúpý ArchČ 5,506 (1499) – zpodst.: ti sú byli někteří literáti i kněžie a někteří proſtij AktaBratr 1,138a laici || chytrý … vyvaruje se, ale proſty jde a upadá v škodu BiblPraž Pr 22,3 (sprostný ~ Ol) prostoduchý; abyšte byli múdři k dobrému a proſti ke zlému t. R 16,19 (sprostné ~ Drážď) simplices nezkušení. – Sr. obecný I/6

4. [o člověku, jeho chování] prostý, upřímný, vyznačující se ctností prostoty (sr. „prostost“ 1), bezelstný: i v ta proſtaa, upřiemá a pokorná srdce nahléhá hospodin svú milostí ŠtítSvátA 100b, pod. AktaBratr 1,86b; mieti vieru proſtu, upřiemú ku pánu SolfA 69b; ti proſtij, od upřiemnosti viery ješto nevypadají JakZjev 44a; chytří k svozování proſtych t. 95a; nenie [prostá připomínka] z úmysla utrhavého…, ale z proſte lásky křesťanské KorMan 7a; aby přestaly myšlenky mudrcův u víře proſté AktaBratr 2,97a; kteříž očištěni sou v mysli, kteříž proſteho sou úmysla t. 2,97b; učiněn jest Esau muž vtipný k lovení…, ale [77]Jakob muž proſty BiblPraž Gn 25,27 (sprostný ~ Ol) simplex jednoduchý, prostomyslný; protoť sem byl Vaší Milosti prostými slovy psal ArchČ 6,203 (1485) – v přirovnání k zvířeti ap.: budu li [myšlení] proſtaa bez jazyka jako holúbek ŠtítVyš 112a, pod. t. 116a; bude [člověk] jako beránek tichý a volek proſty AktaBratr 1,144a – zpodst. o člověku: s proſtymi jest jeho [boží] rozmlúvanie RokJanB 50a (sr. Pr 3,32); skrze sladké řeči svodí [pikharti] srdce proſtych BechMuz 141b. – Sr. pokorný 5

5. pouhý, prostý čehokoli jiného, zvl. čistý: [o poživatině] nesmíšený s ničím jiným: skrze proſte slovo C, točížto bez přidšenie, čteni sú počátci jmen VýklHebrL 232a simplicem; aby tu nic jiného nemiesili, než aby prostě proſta zpověd byla ŠtítMuz 162b; všecky ty dálé věci, púhú a proſtw pravdu, v chytré rozprávky proměnil jest [Homér] TrojK 78a holou; přilož prach proſte soli LékRhaz 104; buď voda, v niežto vařen jest ječmen, aneb proſta voda převařená a prostuzená LékSalM 579 pura, pod. Synod 91; jenž [Bůh] v sobě jest jedno a proſty KorMan 170a; krtové etc., jenž proſte (nadeps. nad ſtie) země, a herynkové proſte (nadeps. nad ſtie) vody požívají … byli by lepší … nad živočichy duostojné, kteříž pokrmu ze čtyř živluov požívají složeného t. 170a; nebo byšte hmotnému a proſtému textu toliko chtěli rozuměti, zavedli byšte se jakožto Židé AktaBratr 2,171b; vezmi armoniaku proſteho AlchAnt 72a; páni … žádných přísah pánu svému nečiní … než proſty slib poddanosti TovačB 15b pouze, pod. NaučBrn 19; pakli on řekne proſtymy slovy: Nenie PrávSasE 84a; nemá žádný z rytieřstva prostým jménem pánu listu psáti ArchČ 10,308 (1492) || měl jest [Demosthenes] řeč zajiekavú, kterúžto velikým obvykáním proměnil v proſtú řeč BurleyMudrC 181a bez vady; jeho podstata božská jest proſtá…, neb buoh ve své podstatě ani chodí, ani stojí RokJanB 14a jednoduchá; všecky proſté věci, z nichž se připravují lektvaře Apat 9b základní (?) ♦ prostá přě rétor. nezávislý (nepodmíněný) soud: absoluta constitucio dicitur illa causa, que ex se ipsa constat esse iusta … prosta přě UK I F 16,2b (Rhetorica)

6. jur. [o výroku] nedoplněný dalším právně závažnějším vyjádřením: formy listuov glejtovních…: jedny proſtym slibem, druhy pode ctí a pod věrú ProkArs 174a, pod. Půh 5,415 (1481); kteréž by oni [zajatí] svými proſtymi slovy, totiž bez věrovánie, řekli, že sú je vzeli ProkPraxK 28b simplicibus; prostým svědomím bez přísah a věrovánie pokázati ArchČ 16,277 (1485)

7. [o výkladu, smyslu] doslovný, nepostihující další (důležitější) význam, neobrazný, nepřenesený: Proſte položenie Písma zabíjie PasMuzA 486 (v. neprobytečný); to písmo [J 6,53] nemá tak upřiemně rozuměno < býti >, jakož vzní… A tak podlé rozumu proſſteho písma svrchu psaného ti lidé, o kterýchž spasení jest jistota, byli by zatraceni Trakt UK XVII C 15,197a; sedmého dne zachovánie vedlé položenie proſteho v Písmě, znamená skrytě zachovánie člověka od hřiecha HusVýklB 50a. – Sr. položenie III/7

[78]8. prostý, nevyznačující se ničím zvláštním, obyčejný: (AI jednoduchý, nesložitý n. nezdobený; (B) běžný, obvykle se vyskytující, zvl, obecný: – A; bieše to vše řěč proſta, neb to dolíčichu sami [bojovníci] AlxV 2425; to [tj. vzhled závor] je dosti proſte ComestC 72a planum; náboženství … viec proſtu řečí nežli okrášlenú prospievá Frant 3a; pohrdávati vtipností mistra svého proto, že proſtymi věcmi léčí LékRhaz 10; nenie nic proſtieyſſieho než pravda zákona jeho [božího] RokJanB 126b; jest [hrob] dielo proſte starodávnie, nekřtaltovnie CestKabK 15b; vlož [směs] do nádoby prostee neboli jednoduché sklenné AlchLull 84; mnozí latinu k svému rozumu vykládají; < protož > aby proſty rozum český stál TovačA 48a (v. též nepobíjaný); otázky sú proſte PrávJihlA 41a || ot svrchu řečeného verše … stvořen jest [text], tak že ostane proſta řeč ProlBiblL 152b prosa oratione nezveršovaná; upadenie proſte v jámu [bez ohledu na její temnost] vždy znamená upadenie mezi lotry BřezSnářM 90b simplex samo – jur.: nynie o proſtych vizme propojičkách, kteréžto bývají na lániech našich PrávHorS 147a simplicibus, pod. t. 150a puris; na diel dluhu truoje sú kvitancie: proſte, s svědomím, s rukojměmi ProkArs 167; druhý rod slóve proſty manželský rod PrávSasE 8a – B: Julius césař proſſteho a obecného pokrmu užíváše GuallCtnostK 224 vulgari; z proſte múky [chléb], nezcizené všie věci od otrubóv ŠtítVyš 80a; proſteho smilství aneb kurevstvie, ačkoli jest hřiech smrtedlný, … to trpí zákon městský ChelčSíť 123b; aby nic se nedělilo mezi tvú proſtu řečí a mezi přísežnú AlbnCtnostA 4a || potýkající se [žena kananejská] s proſtymi odpornostmi svému úmyslu ChelčPost 85b nízkými (?); my nazýváme váhu proſtau, jedna, dvě, tři… AlchLull 107 běžným číslem vyjádřenou – spec: fornicacio simplex proste (neb svobodné smilstvie) soluti svobodného cum soluta HusBetl 2,40; ephimera … zimnice proſta, ješto ten den počne a ten den pomine VodňLact kkla. – Sr. obecný I 7 a 8

9. alch. jednoduchý, elementární: materia proſteho neboli jednonásobného větra AlchLull 51; to, což proměňuje v formu kovu dokonalého, má sílu proſtee neboli jedné ohnivosti t. 114; rozpustiti jest hrubé proſtee učiniti t. 155 || nebývá prázné [místo] ode všech bytností přirození, ale toliko od svého přirození proſtieyſſiho AlchLull 49 základnějšího, prvotnějšího (?)

II. s předmětem

1. [o člověku] (ot) koho/čeho [tíživého] ap. zproštěný, zbavený, prostý koho/čeho; „prosta učiniti“ koho zprostit: čiň sě proſta ot ňeho [protivníka] BiblDrážď L 12,58 (zprostiti sě ~ Pad, aby byl zproštěn ~ Praž, daj pomoc k vysvobození EvOl) liberari; sám již jsa [poustevník] všech okov tohoto světa prázden a proſt OtcB 172b liber; krále učiniti proſta od platu TristB 10a; již tě z slibu proſta propúštím t. 156b; přiložen jest [sv. Jan] k otcóm, tak proſt od smrtelné bolesti ŠtítSvátA 32a; že v těch příhodách a nelibých nechu[79]ti … proſt budeš TkadlA 43b; soluti proſti vel rozvázáni sme VýklKruml 276a (R 7,6: sme zbaveni zákona smrti BiblPraž, otvázáni ~ LitTřeb); proſt budeš od zlořečenstvie mého BiblPraž Gn 24,41 (v. prázdný II A 2) || pakli si proſt ot ženy BiblPraž 1 C 7,27 (v. otvázati 4) bez ženy

2. jur. ot čeho osvobozený: (A) [o člověku] v přísudku (ojed. též čeho, koho) zproštěný čeho: [dluhu] vyvázaný z čeho: (B) [o nemovitosti od platu] prostý čeho, nezatížený čím:A: že je proſt [pohnaný] žaloby té docela a uplně MajCarA 96 absolutus; od tohoto dluhu svoboden mám a prost býti ListářPlz 1,225 (1404); [aby] od narčenie jeho byl ovšem svoboden a proſt [aby byl] ProkPraxK 17a; potom obrať on to na svú potřebu a buď od onoho [dlužníka] prázden a proſt PrávSasE 88a – B: odkázala [synovi] … dvuor … od platuov prostý a svobodný ArchČ 26,297 (1442)

Sr. sprost(n)ý. – Též jm. míst. Prostý m. (Hosák–Šrámek 2,310, 1376), pozd. Prostá f. (t. 311, 1477)


[1] Článek je upravenou verzí příspěvku předneseného na konferenci Paměť slov, konané v Praze 23. 10. 1997 (srov. zprávu v tomto čísle, s. 129–131).

[2] V příloze je uvedena poslední verze hesla prostý z rukopisu Staročeského slovníku.

[3] Srov. Mluvnice češtiny (2. díl), Praha 1986, s. 26; Příruční mluvnice češtiny, Praha 1995, s. 362.

[4] Srov. M. Homolková, Slovotvorný morfém proti- z pohledu diachronního, SaS 58, 1997, s. 103.

[5] Srov. I. Němec, Rekonstrukce lexikálního vývoje, Praha 1980, s. 169n.

[6] Srov. P. Eisner, Chrám i tvrz, Praha 1992, s. 105.

[7] Srov. Fr. Daneš, Z. Hlavsa a kol., Větné vzorce v češtině, Praha 1981, s. 249. Neuvedení rozboru některých sloves samozřejmě neubírá tomuto syntaktickému dílu na hodnotě a vážnosti.

[8] Srov. V. Machek, Etymologický slovník jazyka českého, Praha 1971, s. 485.

[9] Srov. O. Hujer, Příspěvky k historii a dialektologii českého jazyka, Praha 1961, s. 30.

[10] Srov. A. Erhart, R. Večerka, Úvod do etymologie, Praha 1981, s. 247.

[11] Srov. I.Němec, Diachronní lexikografie, in: Manuál lexikografie, Praha 1995, s. 187n.

[12] Srov. I. Němec, J. Horálek a kol., Dědictví řeči, Praha 1986, s. 387.

[13] Srov. v tomto čísle stať J. Kouby, s. 57–60.

Naše řeč, ročník 81 (1998), číslo 2-3, s. 70-79

Předchozí Petr Čornej: Význam Staročeského slovníku pro českou historiografii

Následující Stanislava Kloferová: Jak dnes mluví mladí vídeňští Češi I